14 Co 222/2025 - 160

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 27 000 Kč s příslušenstvím o odvolání účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. března 2025, č. j. 64 C 9/2023 – 123, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku ve věci samé (výrok II.) ohledně úroku z prodlení z částky 27 000 Kč od 2. 8. 2023 do 2. 10. 2023 potvrzuje, ohledně částky 27 000 Kč s příslušenstvím se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 27 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 13 500 Kč od 3. 10. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 13 500 Kč od 13. 9. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV. potvrzuje jen s tím, že soudní poplatek je povinna žalovaná zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudem I. stupně 106 782,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované zaplatit žalobci 27 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 13 500 Kč za období od 3. 10. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 13 500 Kč za období od 13. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení 27 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 27 000 Kč za období od 2. 8. 2023 do 2. 10. 2023, spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 13 500 Kč za období od 3. 10. 2023 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 13 500 Kč za období od 13. 9. 2023 do zaplacení (výrok II.), uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 106 298,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.) a uložil žalované zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2700 Kč (výrok IV.).

2. Předmětem řízení je nyní nárok žalobce na náhradu nákladů na péči o žalobce v neuhrazeném rozsahu 54 000 Kč za období od ledna do června 2023 s příslušenstvím. Žalobce počítal s 15 hodinami péče za den po 155 Kč/hod.

3. Žalovaná namítala nesprávnou výši požadované náhrady za osobní péči. Žalobce může vycházet maximálně z částky 135 Kč za hodinu péče. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu („NS“), sp. zn. 25 Cdo 6061/2016.

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že nepříznivý zdravotní stav žalobce byl způsoben žalovanou, resp. jejím právním předchůdcem, při porodu.

5. Dále byl nesporný zdravotní stav žalobce. Žalobce je osoba s těžkým zdravotním postižením způsobeným porodním traumatem, během celého jeho života nedošlo k jakémukoliv zlepšení zdravotního stavu, je převážně ležící, pro spastickou tetraplegii neschopen samostatného pohybu, polohován za pomoci zvedacího zařízení, vysazován do speciálního křesla, dolní končetiny s flekční kontrakturou kolenních kloubů, planovalgosním postavením chodidel, v horní s flekčními kontrakturami loketních kloubů, semiflekčními kontrakturami v zápěstí a prstech, není schopen samostatných koordinovaných pohybů, pouze mimovolní záškuby a fascikulace, je postižen slepotou centrálního původu, plně inkontinentní, mentální úroveň v pásmu idiotie, dorozumívání jen velmi obtížně – vydává jen zvuky, je zcela neschopen sebeobsluhy včetně jídla, trvale zcela odkázán na 24hodinovou péči blízkých, prognóza je nepříznivá – pacient je ohrožen infekčními a cévními komplikacemi (lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] z 12.1.2016).

6. Dále byl nesporný rozsah péče o žalobce v počtu 15 hod za den. 7. [jméno FO] (otec a opatrovník žalobce) vypověděl, že rodiče se o žalobce nepřetržitě starají, nemohou proto vykonávat žádnou další činnost ani zaměstnání. Otec dříve pracoval jako [funkce] nebo [funkce], od roku 1996 toho musel zanechat. Nyní je rodina odkázána na sociální dávky a příspěvky, prarodiče pro svůj věk a zdravotní stav péči o žalobce nezastanou. Domácnost postupně upravili tak, že zřídili nájezd pro vozík, vybavili koupelnu vířivkou, za přispění úřadu práce pořídili zvedák na postiženého žalobce. Sociální zařízení, kde by žalobce mohl být alespoň na přechodnou dobu umístěn, není v blízkosti dostupné. Nemají ani dostatek finančních prostředků, aby pobyt hradili (rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 12. 3. 2015, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 23. 9. 2015, č. j. [spisová značka]). 8. [právnická osoba] účtovala za hodinu práce s klientem od 1. 7. 2022 částku 135 Kč/hod, [právnická osoba] účtovala dle druhu úkonu pomoc převážně v částce 135 Kč/hod. Od 1. 5. 2024 [právnická osoba] účtovala za hodinu osobní asistence – domácí péči 155 Kč/hod, v rozsahu větším než 80 hod/měsíc částku 135 Kč. Od 1. 9. 2024 pak tyto částky byly navýšeny, tedy 165 Kč/hod, při rozsahu větším než 80hod/měsíc 145 Kč/hod.

9. V období od ledna 2023 do června 2023 žalobce hospitalizován nebyl, pobíral příspěvek na péči 19 200 Kč měsíčně.

10. Předmětem posouzení zůstal požadavek žalobce na navýšení hodinové sazby na 155 Kč/hod, oproti úhradám žalované v sazbě 135 Kč/hod. Takto požaduje žalobce měsíční rozdíl 9000 Kč (50 550 Kč - 41 550 Kč, vždy za 15 hodin denní péče), za období od ledna do června 2023, tzn. 6 měsíců, 54 000 Kč (6 x 9000 Kč).

11. Existence nároku na náhradu nákladů na péči je dovozena výkladem od ustanovení § 449 odst. 1 obč. zák. (viz judikatura Ústavního soudu I. ÚS 2224/15, I. ÚS 46/12, I. ÚS 2930/13 i Nejvyššího soudu 31 Cdo 1778/2014). Pokud poškozený ani po podstoupení léčby nedosáhne samostatnosti v péči o svou osobu a domácnost, je nutno vyhledat pomoc třetích osob (z rodinného kruhu či z okruhu osob profesionálních pečovatelů). „Dlouhodobě pak nelze využívat pouze pomoci rodiny, kdy jsou osoby blízké zatíženy péčí o poškozeného, vymyká-li se péče únosnému rozsahu. I v souvislosti s péčí o poškozeného vzniká škoda, která se u osob blízkých může projevovat omezenými možnostmi pracovního uplatnění, sníženým výdělkem, zmenšením časového prostoru pro odpočinek nebo vyšší psychickou a fyzickou únavou. Není žádoucí přenášet břemeno důsledku újmy na zdraví poškozeného v neúměrném rozsahu ze škůdce na osoby poškozenému blízké (nález sp. zn. I. ÚS 870/14).“, což deklaroval i Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 664/19.

12. Při úvaze o výši nároku je v souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. I. ÚS 46/12) i Nejvyššího soudu (sp. zn. 25 Cdo 2127/2006, 25 Cdo 4576/2008, 23 Cdo 312/2010) vhodné využít hodnoty odměny přiznávané pracovníkům poskytujícím pečovatelskou službu podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. Současně je však nutné vzít v úvahu, že jde o skutečnou škodu, jejíž výši nemusí vystihnout toliko pouhá aplikace paušální výše odměny dobrovolného pečovatele, tzn. náhrada může být i vyšší, je-li účelná. Zároveň je třeba zohlednit možné sociální dávky, které poškozený ze stejného důvodu pobírá. Stejně je třeba rozhodnutím soudu vytvořit takové prostředí, aby ti, jejichž zdraví bylo poškozeno, mohli důstojně žít.

13. Vzhledem k tomu, jaké činnosti jsou k zajištění péče o žalobce potřebné, lze uvažovat o osobní asistenci, jejíž maximální výše úhrady dle vyhlášky č. 505/2006 Sb. za hodinu činí 135 Kč. Za stejnou cenu nabízela úkony osobní asistence [právnická osoba], která však plně neodpovídá potřebám žalobce (asistence více než 3 hod v kuse, striktní pracovní doba) účtovala při rozsahu vyšším než 80 hod měsíčně částku 135Kč/hod. Jednalo se o instituce, které jsou bydlišti žalobce nejbližší. Soud I. stupně vyšel z této částky a následně užil volnou úvahu dle § 136 o.s.ř. a přihlédl ke specifikům případu. Přihlédl k náročnosti péče – a to jak fyzické (mimořádná fyzická zátěž – jde o dospělého muže ve věku [věk] let), psychické (vědomí, že žalobce je ohrožen infekčními a cévními komplikacemi), tak i časové, kdy žalobce (slepý nekomunikující muž trpící epileptickými záchvaty) je plně odkázán na pomoc pečující osoby po dobu 24 hodin denně, pečující osoba musí být žalobci v nepřetržitém dosahu, dokonce i v noci během spánku. Soud přihlédl i k obtížné komunikaci s opatrovaným. Pro tyto mimořádné okolnosti případu byla základní referenční hodinová sazba stanovena částkou 145 Kč.

14. Za 15 hodin péče činí denní částka 2175 Kč. Měsíční 65 250 Kč. Po odečtení příspěvku na péči 19 200 Kč (IV. stupně pro rok 2023) je výsledná měsíční částka 46 050 Kč. Žalovaná zaplatila měsíčně 41 550 Kč, k plné úhradě zbývá 4500 Kč za měsíc, za 6 měsíců 27 000 Kč. S ohledem na uvedené soud I. stupně tuto částku žalobci přiznal, ve zbytku 27 000 Kč žalobu zamítl.

15. Ohledně úroků z prodlení.

16. Žaloba, resp. rozšíření návrhu na období od ledna do března 2023 (13 500 Kč), byla žalované doručena 2. 10. 2023. Ode dne následujícího byla žalovaná v prodlení. Soud I. stupně tak nepřiznal úroky z prodlení z částky 27 000 Kč za období od 2. 8. 2023 do 2. 10. 2023.

17. Ohledně náhrady za období od dubna až června 2023 žalobce doložil, že žalované byla zaslána výzva ze dne 19. 7. 2023. Pokud žalobce požadoval úroky od 13. 9. 2023, je jeho nárok na tyto úroky z prodlení oprávněný.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí záviselo na úvaze soudu, tak, že přiznal žalobci, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 106 298,50 Kč.

19. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek rozhodl soud I. stupně dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to z částky, která byla předmětem rozhodnutí, dle položky 1.1.b) Sazebníku poplatků.

20. Žalobce napadl zamítavý výrok II. včasným odvoláním, a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 205 odst. 1 písm. g) o.s.ř.). Poukázal na rozsah zdravotních postižení žalobce dle lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12.1. 2016. Rodiče žalobce o něj pečují s plným nasazením od jeho narození a je nesporné, že pouze díky této příkladné péči je žalobci nyní [věk][Anonymizováno]let. Bez péče rodičů by žalobce nepřežil, tj. na péči je zcela závislý. I přesto, že péče o žalobce je defacto 24hodinová, akceptoval žalobce rozsah denní péče 15 hodin. Požadavek na přiznání možné vyšší odměny za hodinovou péči rodinných příslušníků umožňuje judikatura (zejména rozsudek NS ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1416/2020), a to i například pro mimořádné fyzické nasazení pečující osoby. Péče pečovatelské služby (jejich ceníky kopírují vyhláškovou cenu), by byla nemožná pro rozsah nesamostatnosti žalobce. Žalobce je naprosto závislý na péči třetí osoby. Žalobce je v převážně ležící, musí být polohován pomocí zvedacího zařízení se zvýšenou péčí o pokožku (zabráněné dekubitů), je inkontinentní (moč i stolice), nedokáže se sám najíst ani napít, je slepý, jeho mentální úroveň je v pásmu idiocie, nekomunikuje, jeho imunita je oslabena, jeho psychický stav je kolísavý (antidepresiva). Celá rodina se žalobcovu stavu přizpůsobila a dělá vše pro to, aby mohl být v klidném rodinném prostředí. Základní sazba 135 Kč na hodinu je pro tyto mimořádné okolnosti případu neadekvátní. Žalobce požaduje 155 Kč za hodinu. Aktuální výše základní sazby je nyní 145 Kč za hodinu. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok II. změnil a přiznal žalobci dalších 27 000 Kč s příslušenstvím.

21. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce proti výroku II., požadovala potvrzení zamítavého výroku II. jako věcně správného. Již ve vyhlášce je pamatováno na všechny okolnosti uváděné žalobcem v odvolání. Sazba 145 Kč/hod, jak provedl soud I. stupně, je maximální možná.

22. Žalovaná napadla včasným odvoláním nákladový výrok III. Namítala, že soud I. stupně měl vycházet dle § 142 odst. 3 o.s.ř. z částky přiznané, nikoliv požadované, a měl zohlednit účelnost nákladů (s ohledem na dobrovolné platby žalované, zpětvzetí žaloby a rozšiřování žaloby). Po propočtení náhrady nákladů řízení dospěla k částce náhrady 79 170,30 Kč.

23. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného požadoval potvrzení napadeného výroku III. jako věcně správného. Poukázal na to, že částečná zpětvzetí žaloby byla činěna po platbách žalované po podání žaloby a že sama žalovaná hradila částky chaoticky na různé bankovní účty (ačkoliv byla žalobcem směrována jen na účet právní zástupkyně žalobce) a bez specifikace.

24. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích podaného odvolání (zamítaný výrok II. a nákladový výrok III.) dle § 212 a § 212a o.s.ř. a řízení doplnil.

25. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] z 12. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalobce je osoba s těžkým zdravotním postižením způsobeným porodním traumatem. Během celého jeho života nedošlo k jakémukoliv zlepšení zdravotního stavu. Převážně ležící, pro spastickou tetraplegii neschopen samostatného pohybu, polohován za pomoci zvedacího zařízení, vysazován do speciálního křesla. Dolní končetiny s flekční kontrakturou kolenních kloubů, planovalgosním postavením chodidel, v horní s flekčními kontrakturami loketních kloubů, semiflekčními kontrakturami v zápěstí a prstech. Není schopen samostatných koordinovaných pohybů, pouze mimovolní záškuby a fascikulace. Je postižen slepotou centrálního původu, plně inkontinentní, mentální úroveň v pásmu idiotie, dorozumívání jen velmi obtížně – vydává jen zvuky. Je zcela neschopen sebeobsluhy včetně jídla, trvale zcela odkázán na 24hodinovou péči blízkých. Prognóza je nepříznivá – pacient je ohrožen infekčními a cévními komplikacemi.

I. Zamítavý výrok ve věci samé

26. Odvolání bylo žalobcem podáno z důvodu tvrzeného nesprávného právního posouzení věci soudem I. stupně, resp. z důvodu chybné úvahy soudu I. stupně dle § 136 o.s.ř. ohledně výše náhrady účelných nákladů spojených s léčením dle § 449 odst. 1 zákona č. 64/1964 Sb., občanský zákoník („obč. zák.“).

27. Již na tomto místě odvolací soud souhlasí s postupem soudu I. stupně, který od nárokované částky náhrady dle § 449 odst. 1 obč. zák. odečetl příspěvek na péči vyplácený žalobci ve výši 19 200 Kč (viz rozsudek NS ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 179/2018).

28. Dle § 449 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením.

29. Dle § 75 zák. č. 108/2006 Sb., za poskytování osobní asistence, pečovatelské služby, hradí osoby úhradu za základní činnosti v rozsahu stanoveném smlouvou. Maximální výši úhrady stanoví prováděcí právní předpis.

30. V případě péče poskytované blízkou osobou, kde se kromě jednoznačně medicínských a podobných úkonů (podávání léků, polohování, cévkování apod.) provádí i péče o domácnost; jde-li o domácnost společnou s osobou, která péči vykonává, náleží náhrada za tyto úkony jen v rozsahu, v němž přesahují míru obvyklé rodinné spolupráce, neboť úklid, praní, vaření, nakupování, péče o vybavení domácnosti apod. se nejspíše týkají všech členů domácnosti a nejsou činěny jen ve prospěch samotného poškozeného. Zde už ovšem nelze dovodit jednoznačné pevné vodítko pro stanovení adekvátní kompenzace, proto je namístě rozsah péče a výši za ni náležející náhrady stanovit volnou úvahou soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. (k tomu rozsudek NS ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1416/2020 a nález ÚS ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. I. ÚS 2930/13).

31. Dle rozsudku NS ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6061/2016, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 126/2019, při stanovení výše náhrady, která náleží nesoběstačnému poškozenému za osobní péči poskytovanou mu rodinnými příslušníky nad rámec běžné rodinné spolupráce a solidarity, může soud vycházet podpůrně a přiměřeně i z ocenění přiznávaného pracovníkům pečovatelské služby podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., nemůže však bez dalšího vyjít z částek odvozených z profesionální sféry, a to již s ohledem na možné z téhož titulu poškozeným pobírané sociální dávky či nezbytnost hradit daňové odvody a dávky na sociální zabezpečení profesionálních pečovatelů. NS přiznal relevanci též kritériu minimální mzdy ve smyslu příslušného nařízení vlády vztaženému k časovému úseku, po který by bylo třeba zaměstnat pečující osoby.

32. Dle nálezu Ústavního soudu („ÚS“) ze dne 27. 4. 2020, sp. zn. II. ÚS 664/19, při posouzení, zda naopak není přiznaná částka nepřiměřeně nízká, je třeba vyjít z nákladů na péči účtovaných profesionálními pečovatelskými službami podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., které jsou stěžejním referenčním bodem pro náležitou a ústavně souladnou úvahu soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. Přisouzená částka by neměla být s úhradou podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. v extrémním nepoměru.

33. Dle rozsudku NS ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1416/2020, vyhláška č. 505/2006 Sb. směřuje pouze ke stanovení určitého rámce pro stanovení úhrad s tím, že rozhodná je povaha a rozsah poskytovaných dílčích služeb i jejich časová náročnost. To zohledňuje okolnost, že potřeby osob vyžadujících pečovatelské služby se mohou výrazně lišit, a ve vztahu ke každému jednotlivci by se proto měla výše úhrad odvíjet od jeho konkrétních potřeb a tomu odpovídajících poskytovaných služeb. Takové zjištění (včetně časové náročnosti úkonů zdůrazněné v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. I. ÚS 2930/13) by se pak rovněž mělo odrazit i ve stanovení výše náhrady za péči poskytovanou rodinným příslušníkem. Úvaha soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. o kompenzaci za péči poskytovanou blízkou osobou odvíjející se od úplaty, jíž by konkrétní poškozená osoba musela platit za zajištění potřebné péče profesionální pečovatelské službě, by tedy měla být podložena zjištěním ohledně úkonů ve smyslu výčtu obsaženého ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., jinak vyjádřeno, lze vyjít z předpokládatelného přibližného obsahu eventuální smlouvy mezi poškozeným a poskytovatelem služby ve smyslu § 75 zákona č. 108/2006 Sb. pro určité období a na ni navazujícího vyúčtování. Volná úvaha soudu pak dává mimoto prostor k zohlednění případných dalších specifik poskytování péče, jejichž opomenutí by mohlo činit přisouzenou sumu neadekvátní (jako například mimořádné fyzické nasazení pečující osoby apod.).

34. Dle § 40 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba poskytuje ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb vyjmenované úkony.

35. Jelikož výše uvedená judikatura v případě péče osobou blízkou ukládá využít jako základ pro stanovení náhrady náklady na péči účtované profesionálními pečovatelskými službami, uvažoval odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně (a ostatně v souladu se stanovisky účastníků) náklady ve smyslu § 6 vyhlášky č. 505/2006 Sb. ohodnocující náklady na pečovatelskou službu.

36. Dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném do 31. 12. 2023 („vyhláška“), základní činnosti při poskytování pečovatelské služby se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu: 1. pomoc a podpora při podávání jídla a pití, 2. pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, 3. pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním prostoru, 4. pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík, b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu: 1. pomoc při úkonech osobní hygieny, 2. pomoc při základní péči o vlasy a nehty, 3. pomoc při použití WC, c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy: a. zajištění stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, 2. dovoz nebo donáška jídla, 3. pomoc při přípravě jídla a pití, 4. příprava a podání jídla a pití; tato základní činnost může být zajišťována jen v rozsahu úkonů podle bodů 3 a 4, d) pomoc při zajištění chodu domácnosti: 1. běžný úklid a údržba domácnosti, 2. údržba domácích spotřebičů, 3. pomoc při zajištění velkého úklidu domácnosti, například sezonního úklidu, úklidu po malování, 4. donáška vody, 5. topení v kamnech včetně donášky a přípravy topiva, údržba topných zařízení, 6. běžné nákupy a pochůzky, 7. velký nákup, například týdenní nákup, nákup ošacení a nezbytného vybavení domácnosti, 8. praní a žehlení ložního prádla, popřípadě jeho drobné opravy, 9. praní a žehlení osobního prádla, popřípadě jeho drobné opravy, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: 1. doprovázení dětí do školy, školského zařízení, k lékaři a doprovázení zpět, 2. doprovázení dospělých do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na orgány veřejné moci a instituce poskytující veřejné služby a doprovázení zpět.

37. Dle § 6 odst. 2 vyhlášky maximální výše úhrady za poskytování pečovatelské služby činí a) podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů uvedených v odstavci 1 písm. a) a b), písm. c) bodech 3 a 4 a písm. d) bodech 1 až 5 a písm. e) 1. 155 Kč za hodinu, pokud se služba osobě poskytuje v rozsahu nepřevyšujícím 80 hodin měsíčně, 2. 135 Kč za hodinu, pokud se služba osobě poskytuje v rozsahu vyšším než 80 hodin měsíčně; netrvá-li poskytování těchto úkonů, včetně času nezbytného k jejich zajištění, celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí, b) za úkon uvedený v odstavci 1 písm. c) bodě 1 1. 235 Kč denně za poskytnutí celodenní stravy v rozsahu minimálně 3 hlavních jídel, 2. 105 Kč za oběd, včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy, c) 50 Kč za úkon uvedený v odstavci 1 písm. c) bodě 2, d) 160 Kč za úkon uvedený v odstavci 1 písm. d) bodě 6, e) 90 Kč za kilogram prádla za úkony uvedené v odstavci 1 písm. d) bodech 7 a 8.

38. Odvolací soud se tedy zabýval ve smyslu výše uvedené judikatury jednotlivými úkony dle § 6 odst. 2 vyhlášky v kontextu specifik péče poskytované žalobci.

39. Žalobci je poskytována - pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu (§ 6 odst. 1 písm. a/ vyhlášky), - pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu (§ 6 odst. 1 písm. b/ vyhlášky), tedy úkony, za němž by dle § 6 odst. 2 písm. a) vyhlášky příslušela profesionální pečovatelské službě úhrada 135 Kč za hodinu, tedy při 15 hodinách denní péče 2 025 Kč denně, tedy 60 750 Kč měsíčně (2 025 x 30).

40. Ostatní služby uvedené v § 6 odst. 1 vyhlášky odvolací soud obecně neuvažoval (např. úklid, praní, nakupování, péče o vybavení domácnosti, vaření), neboť tyto práce se týkají všech členů domácnosti. Žalobce žije společně se svými rodiči. ¨ 41. Soud I. stupně tedy správně vycházel ze základní sazby úhrady 135 Kč za hodinu. Odvolací soud však nesouhlasí s úvahou soudu I. stupně ve smyslu § 136 o.s.ř., že tuto základní sazbu je třeba zvýšit na 145,- Kč za hodinu. Odvolací soud přihlédl ke zcela mimořádným okolnostem této věci. Jak vyplývá zejména z lékařské zprávy ze dne 12. 1. 2016, žalobce je naprosto závislý na péči třetí osoby, je v převážně ležící, musí být polohován pomocí zvedacího zařízení se zvýšenou péčí o pokožku (zabráněné dekubitů), je inkontinentní (moč i stolice), nedokáže se sám najíst ani napít, je slepý, jeho mentální úroveň je v pásmu idiocie, nekomunikuje (vydává jen zvuky), jeho imunita je oslabena (ohrožen infekčními a cévními komplikacemi). Péče o něj je tedy mimořádně náročná, a to i fyzicky (žalobce je [věk]-letý muž). Pro tyto mimořádné okolnosti případu je žalobcem požadovaná částka 155 Kč za hodinu péče přiměřená.

42. Tedy při 15 hodinách denní péče náleží žalobci 2 325 Kč denně, tedy 69 750 Kč měsíčně (2 325 x 30). Po odečtení měsíčního příspěvku na péči 19 200 Kč a platby žalované 41 550 Kč zbývá k úhradě 9 000 Kč měsíčně, za 6 měsíců (požadována úhrada za leden až červen 2023) pak 54 000 Kč. Jelikož částka 27 000 Kč s příslušenstvím byla žalobci přiznána pravomocným výrokem I. napadeného rozsudku, zbývá k úhradě dalších 27 000 Kč.

43. Na základě uvedeného odvolací soud postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadený rozsudek v zamítavém výroku II. změnil tak, že přiznal žalobci dalších 27 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím (§ 1970 o.z.). Ohledně úroku z prodlení z částky 27 000 Kč od 2. 8. 2023 do 2. 10. 2023 byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen dle § 219 o.s.ř. z důvodu správné úvahy soudu I. stupně, na kterou odvolací soud odkazuje.

II. Náklady řízení

44. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 o.s.ř. (tímto způsobem je vyřízeno i odvolání žalované proti nákladovému výroku III. napadeného rozsudku).

45. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

46. Dle odst. 2 tohoto ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

47. Dle odst. 3 citovaného ustanovení může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

48. Dle § 146 odst. 2 o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

49. Soud I. stupně v projednávané věci při rozhodování o nákladech řízení aplikoval § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

50. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., je výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci, podle níž se řídí rozhodování o náhradě nákladů řízení, s tím, že použití této výjimky připadá do úvahy, závisí-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku či na úvaze soudu (viz usnesení ÚS ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. I. ÚS 2101/22, nebo usnesení NS ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2992/2016). Přičemž stěžejní pro posouzení, zda bude o náhradě nákladů řízení rozhodováno podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., není povaha nároku, ale to, že co do základu věci měl účastník ve věci plný úspěch a jeho neúspěch se projevil jen ve výši plnění, a to právě a jen proto, že ji na počátku sporu přesně neznal (nemohl znát) a že z tohoto důvodu musela být stanovena pomocí znaleckého posudku nebo úvahy soudu (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 977 nebo též usnesení NS ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3306/2015).

51. To však není případ nyní projednávané věci. Žalobce od počátku řízení znal výši svého uplatněného nároku. Úvaha soudu dle § 136 o.s.ř. směřovala k posouzení oprávněnosti takto přesně vyčísleného nároku. Náhradu nákladů řízení je proto třeba přiznat dle obecných zásad úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., resp. dle § 146 odst. 2 o.s.ř.

52. Ke zpětvzetí žaloby docházelo v této věci v důsledku plateb žalované po podání žaloby, resp. z důvodu absence specifikace plateb zaslaných žalobci žalovanou, tedy za tyto úkony náleží žalobci náhrada dle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Ve zbytku (ohledně částky 54 000 Kč) byl žalobce zcela úspěšný, přísluší mu tak plná náhrada dle § 142 odst. 1 o.s.ř.

53. Náhrada nákladů řízení byla přiznána žalobci dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to s přihlédnutím k novelizaci provedené vyhl. č. 258/2024 pro úkony učiněné po 1. 1. 2025 (čl. II. naposledy uvedené vyhlášky).

54. Žaloba byla podána pro 67 021 Kč. Za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba) náleží odměna dle § 7 a § 11 advokátního tarifu 7 640 Kč (2x 3 820).

55. Podáním ze dne 7. 6. 2023 došlo k rozšíření žaloby na 261 111 Kč. Za jeden úkon právní služby (podání ze dne 7. 6. 2023) náleží odměna 9 380 Kč.

56. Podáním ze dne 25. 9. 2023 došlo k rozšíření a částečnému zpětvzetí žaloby, předmětem řízení zůstala částka 214 761 Kč. Za dva úkony právní služby náleží odměna 18 360 Kč (2x 9 180).

57. Podáním ze dne 15. 8. 2024 došlo k rozšíření žaloby na částku 317 361 Kč. Za tři úkony právní služby (podání z 15. 8. 2024 a 9. 10. 2024 a účast na jednání 5. 9. 2024) náleží odměna 28 740 Kč (3x 9580).

58. Podáním ze dne 25. 10. 2024 byla žaloba částečně vzata zpět, předmětem řízení zůstala částka 115 761 Kč. Za dva úkony právní služby náleží odměna 11 480 Kč (2x 5 740).

59. Podáním ze dne 13. 3. 2025 došlo k částečnému zpětvzetí žaloby a předmětem řízení zůstala částka 54 000 Kč. Za 2,5 úkonu právní služby (podání ze dne 13. 3. 2025, účast na jednání 17. 3. 2025 a účast na jednání 18. 3. 2025, při němž byl vyhlášen rozsudek) náleží odměna 8 150 Kč (2,5x 3 260).

60. Celková odměna je 83 750 Kč.

61. Za uvedených 13 úkonů právní služby náleží paušální náhrada nákladů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to za 9 úkonů po 300 Kč (2 700 Kč) a za 4 úkony učiněné po 1. 1. 2025 po 450 Kč (1 800 Kč), celkem 4 500 Kč.

62. DPH ze základu 88 250 Kč (83 750 + 4 500) je 18 532,50 Kč.

63. Celkové náklady žalobce jsou 106 782,50 Kč. Oproti napadenému rozsudku byl úkon vyjádření z 9. 10. 2024 počítán ze správné tarifní hodnoty 317 361 Kč, nikoliv z tarifní hodnoty 214 761 Kč, jak to učinil soud I. stupně.

64. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka 27 000 Kč. Odměna je 2 180 Kč za jeden úkon právní služby. Žalobci náleží odměna za 2,5 úkonu právní služby (odvolání, účast na jednání 8. 8. 2025, vyjádření k odvolání žalovaného do nákladů řízení) v částce 5 450 Kč (2,5 x 2 180), tři režijní paušály po 450 Kč v částce 1 350 Kč (3x 450) a DPH 1 428 Kč, celkem 8 228 Kč.

65. Odvolací soud rovněž potvrdil výrok IV. napadeného rozsudku. Žalobce je od placení soudního poplatku osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), poplatková povinnost přechozí na žalovanou (§ 2 odst. 3 uvedeného zákona). Soudní poplatek byl stanoven správně dle položky 1.1.b) sazebníku z přiznané celkové částky 54 000 Kč ve výši 2 700 Kč (5 %). Odvolací soud jen doplnil platební místo.

66. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal nedotčen vyhovující výrok II. rozsudku soudu I. stupně, neboť proti němu nebylo podáno odvolání.

Poučení