14 Co 224/2020- 177

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a JUDr. Ivy Suneghové ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] všichni zastoupeni advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 3 296 000 Kč, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. ledna 2020, č. j. 24 C 44/2018-111, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku ve věci samé (výrok I.) potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) mění tak, že každý ze žalobců je povinen zaplatit žalované 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 3 296 000 Kč (výrok I.) a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky 3 296 000 Kč coby náhrady škody, která jim vznikla nezákonným rozhodnutím [anonymizováno] úřadu [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Žalobci tvrdili, že jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, v kat. území [obec] u [anonymizováno], [územní celek] (dále jen„ předmětný pozemek“), a že dne [datum] požádali Úřad městyse Štěchovice, stavební úřad, o vydání územního rozhodnutí o umístnění jednoduché stavby na předmětném pozemku. Žádost byla doložena nezbytnými přílohami a byla v souladu s územním plánem, platným do [datum]. Ve správní lhůtě stanovené správním řádem, tj. do [datum], stavební úřad o žádosti žalobců nerozhodl, řízení nepřerušil ani žalobcům nevytkl nedostatky. Dne [datum] vyzval stavební úřad žalobce, aby žádost doplnili a současně řízení přerušil. [ulice] úřad však vyzýval žalobce k dodání dokladů, které žalobci, podle tehdy platných ustanovení stavebního zákona, nebyli povinni dokládat. Postup stavebního úřadu měl za následek vydání nezákonného rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. S [anonymizováno] [číslo] [číslo], kterým stavební úřad řízení o žádosti žalobců zastavil, neboť žalobcům se požadované doklady zajistit nepodařilo. [anonymizováno] úřad [územní celek] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], odvolání žalobců zamítl a rozhodnutí stavebního [stát. instituce] potvrdil. Městský soud v Praze rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] žalobu žalobců proti rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [územní celek] zamítl. Žalobci proti rozsudku Městského soudu v Praze podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který rozsudkem ze dne [datum] napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a současně zrušil jako nezákonné i rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Ve věci poté proběhlo nové správní řízení, které bylo ukončeno novým rozhodnutím stavebního [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] [spisová značka], následně opět potvrzeným v odvolacím řízení rozhodnutím [anonymizováno] úřadu [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Žádost žalobců byla opětovně zamítnuta, tentokrát však již z jiného důvodu. V mezidobí totiž vyhlásila [územní celek] formou opatření obecné povahy [číslo] [rok] stavební uzávěru a formou opatření obecné povahy [číslo] [rok] vymezila zastavitelné území.

3. Záměrem žalobců bylo na předmětném pozemku a pozemcích přilehlých, vybudovat menší autokemp s ubytovacími kapacitami v tzv. mobilhausech, v kempových autech pasantů a ve stanech. Tyto pozemky žalobců přiléhají k pozemku parc. [číslo] který je ve spoluvlastnictví žalobkyně a) [celé jméno žalobkyně] a který přímo navazuje na vodní plochu [anonymizováno] nádrže. Naskýtala se tak možnost vybudování přístaviště loděk, vodních šlapadel a dalších vodních atrakcí včetně plážových aktivit. Nutným předpokladem fungování autokempu bylo vybudování jednoduchého menšího provozního objektu coby recepce a oplocení pozemku, což bylo vlastním předmětem žádosti žalobců o vydání územního rozhodnutí. Realizaci tohoto předpokladu stavební úřad zmařil, zmařil proto i záměr žalobců vybudovat rekreační zařízení. V roce 2009, kdy byla žádost o vydání územního rozhodnutí podána a kdy o ní mělo být rozhodnuto, nic nebránilo tomu, aby žádosti bylo vyhověno. Znalecký ústav [právnická osoba] určil zisk ušlý žalobcům za sezóny [rok] a [rok], tj. za dvě letní období, částkou 824 000 Kč. Za roky [rok] až [rok] tak ušel žalobcům zisk ve výši 3 296 000 Kč.

4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala zejména, že žalobci vyčíslují ušlý zisk z jiné stavby, než která byla předmětem podané žádosti a nezákonného rozhodnutí. Předmětem podané žádosti ze dne [datum] byla stavba„ pavilon přístaviště a oplocení“; šlo o stavbu o ploše 25 m bez přípojek na inženýrské sítě na předmětném pozemku a o oplocení stejného pozemku. Žalovaný nárok však představuje ušlý zisk z provozu kempu se 6 bungalovy. Uvedená stavba není předpokladem provozování kempu o 6 bungalovech, oproti tomu umístění a provoz 6 bungalovů a jejich přípojek na inženýrské sítě by vyžadovalo povolení stavebního úřadu. Z žádosti žalobců ze dne [datum] nebylo možné dovodit záměr žalobců zřídit a provozovat kemp se 6 bungalovy. Ani oplocení není nezbytnou podmínkou pro realizaci kempu, když kemp v sousedství rovněž není oplocen.

5. Soud I. stupně provedeným dokazováním zjistil následující skutkový stav.

6. Žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] o výměře cca [číslo] m, situovaného v [katastrální uzemí], [územní celek]. Každý ze žalobců vlastní ideální jednu třetinu předmětného pozemku, když žalobkyně a) darovala dne [datum] žalobcům b) a c) části o velikosti 1/3 předmětného pozemku. 7. [územní celek] vymezila opatřením obecné povahy [číslo] [rok] zastavěné území [územní celek]. Předmětný pozemek je vyznačen jako nezastavitelné území. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], toto opatření dnem vyhlášení rozsudku zrušil.

8. Žalobci podali dne [datum] k [stát. instituce] – stavebnímu úřadu (dále jen„ stavební úřad“) žádost o umístění stavby„ pavilonu přístaviště a oplocení“ na předmětném pozemku. Jednalo se o stavbu dřevěného domku bez napojení na inženýrské sítě nazvaný jako„ pavilon přístaviště“, který měl sloužit k uskladnění turistických potřeb, stanů, lehátek, lodí. [územní celek] ve vyjádření ze dne [datum] se stavbou na předmětném pozemku nesouhlasila, neboť v roce [rok] došlo ke schválení nového územního plánu, který stavbu nepřipouští. [ulice] úřad výzvou ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], vyzval žalobce, aby ve lhůtě do [datum] žádost doplnili o souhlas vodoprávního úřadu, o souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny a o stanovisko [stát. instituce], odboru územního plánování, k posouzení souladu záměru s platnou územně plánovací dokumentací, a řízení přerušil. Usnesením stavebního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo společné územní a stavební řízení žalobců o vydání rozhodnutí o umístnění a provedení stavby zastaveno, neboť žalobci nedoložili souhlasy a stanoviska. [anonymizováno] úřad [územní celek], odbor regionálního rozvoje (dále jen„ krajský úřad“) rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil a odvolání žalobců zamítl.

9. Odbor životního prostředí [stát. instituce] ve stanovisku z [datum] k záměru uvedl, že za dodržení podmínek tam uvedených nedojde k negativnímu zásahu do krajiny. Dne [datum] vydal vodoprávní úřad souhlas se záměrem stavby„ pavilonu přístaviště a oplocení“.

10. Proti rozhodnutí krajského úřadu podali žalobci žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl. Ke kasační stížnosti žalobců Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] a rovněž rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] zrušil a věc vrátil krajskému úřadu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud uzavřel, že závazná stanoviska dotčených orgánů (souhlas vodoprávního úřadu, souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny a stanovisko [stát. instituce], odboru územního plánování) nebyla předepsanou náležitostí žádosti o vydání územního rozhodnutí, stavební úřad proto nebyl oprávněn vyzývat žalobce k odstranění nedostatků žádosti v tomto směru a nebyl dán ani důvod k zastavení řízení, když žádost doplněna ve stanovené lhůtě nebyla. 11. [územní celek] vymezila opatřením obecné povahy [číslo] [rok] zastavěné území [územní celek]. Předmětný pozemek žalobců je vyznačen jako nezastavitelné území. 12. [ulice] úřad posléze rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], žádost žalobců o vydání rozhodnutí o umístění stavby„ pavilonu přístaviště a oplocení“ zamítl, neboť nebyly splněny podmínky pro kladné rozhodnutí. [anonymizováno] úřad rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil a odvolání žalobců zamítl. Rovněž proti tomuto rozhodnutí krajského úřadu podali žalobci žalobu, kterou Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], jako nedůvodnou zamítl.

13. Zmocněnec žalobců [jméno] [jméno] [příjmení] v prosinci 2008 potvrdil žalobkyni a) výhodnou polohu předmětného pozemku pro autokemp, provedl kalkulaci výnosů pro 40 parkovacích míst a 10 karavanů na sezonu 2010 s čistým ziskem 548 283 Kč a náklady 71 702 Kč.

14. Podle doporučeného standardu ubytovacích služeb [příjmení] českých turistů má být prostor kempu ohraničen.

15. Pozemek kempu v sousedství není oplocen, je ohraničen keři a kameny. Na pozemku žalobců je cedule s reklamou na [anonymizována tři slova], cedule s ceníkem za zpoplatněný vjezd automobilu, parkující automobily a oddělení od komunikace řetězem. Dle fotografií předmětného pozemku ze srpna 2018 je na něm zaparkováno velké množství automobilů, pláž je užívána návštěvníky, pro děti je zde pískoviště, parkují zde karavany. Předmětný pozemek má zdroj vody a kanalizaci.

16. Soud I. stupně pro nadbytečnost neprovedl důkaz článkem [anonymizována dvě slova], srovnávacími tabulkami cen ubytování, příklady mobilních domků, fotografiemi a rozhodnutími, týkajícími se jiných staveb, smlouvami, které žalobkyně a) uzavírala s dalšími osobami, prezentacemi a nabídkami ubytování v katastrálním území [anonymizováno], stanoviskem odboru životního prostředí ze dne [datum], výpisy z katastru nemovitostí stran jiných pozemků v souvislosti se stavbou Ing. [jméno] – stánku, oznámením o zahájení územního řízení, výslechem zmocněnce žalobců ve správním řízení, výslechy žalobců, místním šetřením, výslechy vedoucí stavebního úřadu Ing. [příjmení], místostarostky [územní celek] a ani posudkem na zjištění výše škody. Soud I. stupně měl za to, že zjištěný skutkový stav je dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci.

17. Na zjištěný skutkový stav aplikoval soud I. stupně § 1, § 2 odst. 1, § 3 písm. c) a § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“).

18. Soud I. stupně předně shledal, že podmínka vzniku odpovědnosti státu za škodu, spočívající v existenci odpovědnostního titulu, je splněna, neboť pravomocné rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pro nezákonnost zrušeno. Rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] tak představuje nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Jedná se o rozhodnutí vydané v přenesené působnosti. Žalovaná proto dle § 3 písm. c) OdpŠk a § 7 OdpŠk odpovídá za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím. Soud I. stupně uvážil, že žalobci tvrzený postup směřující k vydání nezákonného rozhodnutí se projevil právě v tomto nezákonném rozhodnutí.

19. Po následné úvaze, zda nezákonné rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] bylo příčinou vzniku škodného následku v podobě požadovaného ušlého zisku, soud I. stupně uzavřel, že nezákonným rozhodnutím došlo ke zmaření záměru žalobců vybudovat malou stavbu sloužící pro uskladnění turistických a sportovních potřeb a oplocení, nikoliv ke zmaření záměru provozovat autokemp s bungalovy či mobilhausy. Dle názoru soudu I. stupně by jako recepce mohl sloužit i mobilhaus, pro který není nutné stavební povolení ani rozhodnutí o umístnění stavby. Skladiště předmětů nepředstavuje nutnou podmínku pro zřízení kempu. Předmětem stavebního řízení bylo i oplocení předmětného pozemku. V řízení však bylo prokázáno, že oplocení není nezbytnou náležitostí provozování kempu, když podle doporučeného standardu ubytovacích služeb [příjmení] českých turistů má být prostor kempu pouze ohraničen, nikoliv oplocen, a když ani provozovaný sousední kemp není oplocen. Nezákonné rozhodnutí se tak dle soudu I. stupně žádným způsobem nedotýkalo podnikatelského záměru žalobců zřídit autokemp a vydání kladného rozhodnutí nebylo ani nezbytným předpokladem pro realizaci tohoto podnikatelského záměru. Mezi škodou v podobě zisku ušlého z důvodu tvrzené nemožnosti provozovat autokemp a nezákonným rozhodnutím krajského úřadu není příčinná souvislost. Pokud žalobci chtěli realizovat záměr zřídit autokemp s bungalovy, z čehož při výpočtu ušlého zisku vycházeli, potřebovali by pro výstavbu bungalovů stavební povolení, o které však ani nežádali. Zmařený podnikatelský záměr proto ani z tohoto pohledu nemůže být následkem nezákonného rozhodnutí. Soud I. stupně nadto zjistil, že předmětný pozemek je užíván k rekreačním účelům; sami žalobci konečně tvrdili, že pozemek je od roku 2016 užíván třetí osobou. Může-li pozemek užívat pro provozování rekreačních služeb třetí osoba, mohou jej ke stejným účelům užívat i žalobci. Soud I. stupně proto žalobu z důvodu absence příčinné souvislosti zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení úspěšné žalované jejich náhradu.

21. Proti rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání. Vytýkali soudu I. stupně, že neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dále že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Znemožněním realizace stavebního záměru žalobců byl zmařen i jejich záměr podnikatelský a žalovaná tak za vzniklou škodu odpovídá. Žalobci očekávali kladné rozhodnutí v počátku roku [rok], stavební úřad řízení úmyslně protahoval, neboť platnost územně plánovací dokumentace ze zákona končila dne [datum] a stavební úřad si byl vědom, že se pro území plánuje stavební uzávěra, která byla v roce [rok] vyhlášena a trvá dosud. Byť soud I. stupně k šikanóznímu postupu stavebního úřadu nepřihlédl, shledal existenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí krajského úřadu.

22. Žalobci nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně o absenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a ušlým ziskem. Soud I. stupně v podstatě tvrdí, že žalobci mohli autokemp provozovat bez jediné stabilní budovy a bez oplocení. Zároveň tvrdí, že žalobci pro umístění mobilhausů nepotřebovali žádné povolení. Soud I. stupně tedy tvrdí, že žalobci mohli provozovat autokemp bez dalšího, neboť stavba oplocení a stabilní budovy byla pro provozování autokempu zbytečná. S těmito závěry se žalobci neztotožňují. Předně je zcela irelevantní, zda stavba byla v žádosti adresované stavebnímu úřadu nazvaná jako pavilon či jako recepce. Důležitý byl její účel. Účelem pak bylo poskytování veškerých nezbytných služeb (recepce, infoslužby, půjčovna vybavení apod.).

23. Nesprávná je i úvaha soudu I. stupně, že recepce mohla být provozována v mobilhausu, když žalobci chtěli mobilhausy po sezoně odvážet a půjčované vybavení (lodě apod.) bylo třeba uschovat na místě.

24. Žalobci si nejsou dále vědomi, že by v řízení bylo provedeno dokazování stran situace sousedního autokempu. Na žádném z bezprostředně sousedících pozemků kemp provozován není. V širší oblast se kemp nachází, avšak je oplocený.

25. Neoplocené pozemky jsou naopak živelně využívány masami návštěvníků k parkování a rekreaci a produkci odpadků. Žalobci se tomuto snažili zabránit závorou, avšak ta byla do týdne zničena. Bez oplocení tedy nelze na předmětném pozemku autokemp provozovat.

26. Žalobci neměli záměr vybudovat autokemp s bungalovy. Bungalovy byly pouze zmíněny ve znaleckém posudku jako jedna z možných variant využití pozemku.

27. Až po definitivním rozhodnutí soudu v roce 2015 žalobci předmětný pozemek pronajali na sezonu 2016, a to za nájemné 30 000 Kč ročně. Nájemce ochotného hradit vyšší částku se sehnat nepodařilo, neboť neoplocený pozemek je v dané lokalitě náročné udržovat. Oplocený pozemek je hodnotnější než pozemek neoplocený a lze jej provozovat výnosněji. Nezákonným postupem státu vznikla žalobcům škoda spočívající v nemožnosti provozovat oplocený kemp se stavbou recepce – půjčovny. Žalobu nelze zamítnout s tím, že žalobci měli svůj podnikatelský záměr modifikovat a začít podnikat jinak, na nižší úrovni.

28. Žalobci i nadále trvají na tom, že mají nárok na náhradu škody. Byli by ochotni připustit její modifikaci o příjem, který je možno získat i provozem pozemku neoploceného a bez stabilního zařízení. K tomu již v řízení před soudem I. stupně dokládali a tvrdili, že taková částka činí maximálně 30 000 Kč ročně. Znalecký posudek však soud I. stupně z důvodu nadbytečnosti vypracovat nezadal.

29. Žalobci odkazovali na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 30 Cdo 2179/2013 a sp. zn. 30 Cdo 3292/2015), která nevylučuje kauzální nexus mezi nezákonným postupem státu a ušlým ziskem z důvodu zmaření stavebního záměru a která poskytuje návod, jak vést právní úvahy při rozhodování o zisku z nezahájeného podnikatelského záměru. Záleží na složitosti procesu přerušeného škodnou událostí a fázi, ve které se tento proces nacházel. Ani v případech, kdy celý výsledek závisí na nejisté události, judikatura ušlý zisk a priori nevylučuje. Příčinná souvislost by byla vyloučena zejména existencí takové skutečnosti, která by vydání úředního povolení vyloučila či učinila značně nejistým. V daném případě byl stavební úřad povinen vydat kladné rozhodnutí, projekt žalobců nebyl nikterak složitý a po souhlasu stavebního úřadu by byl zrealizován.

30. Žalobci vytýkali soudu I. stupně, že zamítl jejich důkazní návrhy, aniž by tento svůj postup řádně odůvodnil, a že žalobce nepoučil o svém právní názoru, na základě kterého posléze žalobu zamítl. Rozsudek byl pro žalobce překvapivý.

31. Žalobci navrhovali, aby odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem, který určí výši škody, a aby následně rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům 3 296 000 Kč, a aby přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popř. aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

32. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil a aby jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Setrvala na argumentaci, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání územního souhlasu, neboť žalobci nedoložili stavebnímu úřadu spolu se žádostí závazná stanoviska, popř. rozhodnutí dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů. [ulice] úřad proto záměr projednal v územním řízení. A jak uvedl i Nevyšší správní soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka], ačkoliv žalobci nebyli povinni podle právního stavu účinného do 31. 12. 2012, předložit závazná stanoviska nezbytná k posouzení jejich žádosti o vydání územního rozhodnutí, byli povinni poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí. Pokud stavební úřad neměl k dispozici veškeré potřebné doklady, nemohl vydat kladné územní rozhodnutí.

33. Žalobci oznámili stavebnímu úřadu záměr umístění stavby„ pavilonu přístaviště a oplocení pozemku“, přičemž ušlý zisk odvozují od výnosu z provozování autokempu, ve kterém mělo být umístěno 7 mobilhausů a přípojky na sítě technického vybavení. Mobilhausy jsou výrobky plnícími funkci staveb a stejně jako přípojky na sítě technického vybavení vyžadují povolení umístění stavby. Umístění mobilhausů a přípojek na předmětném pozemku bez povolení stavebního úřadu by bylo v rozporu se stavebním zákonem.

34. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícího jeho vydání.

35. Odvolací soud dle § 213 odst. 3 o. s. ř. zopakoval dokazování rozhodnutím [anonymizováno] úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnutím Stavebního úřadu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] [spisová značka], rozhodnutím [anonymizováno] úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a opatřením obecné povahy zastupitelstva [územní celek] [číslo] [rok].

36. Dle § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplnil dokazování podrobným územním plánem rekreační oblasti [anonymizováno] zdrže [obec] [anonymizováno] z 30. 9. 1959 včetně rozhodnutí [anonymizováno] č. j. V [číslo] a leteckým snímkem, fotografií a informací z webových stránek nahlížení do katastru nemovitostí stran autokempu provozovaného v sousedství.

37. Na podkladě provedeného dokazování učinil odvolací soud zjištění, že Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil opatření obecné povahy [číslo] [rok] – vymezení zastavěného území [územní celek], vydané zastupitelstvem [územní celek] dne [datum], neboť odůvodnění napadeného opatření obecné povahy postrádá bližší uvedení skutečností, z nichž plyne apriorní závěr o existenci (vznik, doba platnosti, případný zánik) podrobného územního plánu z roku [rok]. Existence či neexistence územního plánu je podstatnou podmínkou pro možnost vymezení zastavěného území samostatným postupem, je nutno tuto otázku v řízení o vydání opatření obecné povahy postavit najisto.

38. Nejvyšší správní soud vysvětlil, že zastavěné území se vymezuje územním plánem nebo na žádost obce samostatným postupem. Pokud obec nemá vymezeno zastavěné území ani jedním z těchto způsobů, je podle § 2 odst. 1 písm. d) stavebního zákona zastavěným územím zastavěná část obce vymezená k [datum] a vyznačená v mapách evidence nemovitostí (intravilán). Důležitost jeho vymezení spočívá v tom, že v nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení a jiná opatření pouze v rámci zákonem definovaných účelů. 39. [anonymizováno] úřad [územní celek], odbor regionálního rozvoje rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zamítl odvolání žalobců proti rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a toto rozhodnutí stavebního úřadu, kterým bylo zastaveno společné územní a stavební řízení na stavbu„ pavilonu přístaviště a oplocení“ na předmětném pozemku žalobců, potvrdil. Z odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu se podává, že řízení bylo správně zastaveno pro nedodání požadovaných podkladů. Krajský úřad dále uvedl, že bez ohledu na platnost či neplatnost územního plánu z roku 2009, není pravdou, že stavba včetně oplocení je situována do zastavěného území. Nadto je v podrobném územním plánu z roku [rok] na předmětný pozemek navržena dopravní plocha a dvoupodlažní objekt, navrhovaná stavba s ním tedy není v souladu.

40. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu žalobců, kterou se domáhali přezkoumání rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum]. Z odůvodnění se podává, že stanovisko vodoprávního úřadu a orgánu ochrany přírody a krajin, jakož i stanovisko odboru územního plánování bylo třeba, nejednalo se o šikanózní postup správních úřadů vůči žalobcům.

41. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] a věc vrátil krajskému úřadu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud uzavřel, že pokud závazná stanoviska dotčených orgánů (souhlas vodoprávního úřadu, souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny a stanovisko [stát. instituce], odboru územního plánování) nebyla předepsanou náležitostí žádosti o vydání územního rozhodnutí, nebyl stavební úřad oprávněn stěžovatele vyzvat k jejich předložení podle § 45 odst. 2 správního řádu, tedy výzvou k odstranění nedostatků žádosti. Současně tak nemohl být naplněn důvod zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu spočívající v tom, že žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Nejvyšší správní soud dodal, že ačkoli stěžovatelé nebyli povinni podle právního stavu účinného do 31. 12. 2012 předložit závazná stanoviska nezbytná k posouzení jejich žádosti o vydání územního rozhodnutí jako jednu z náležitostí žádosti, byli na základě § 50 správního řádu povinni poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí. Tato povinnost nabývá na významu zejména tam, kde zvláštní právní předpis opravňuje k podání žádosti o vydání závazného stanoviska pouze žadatele, tedy toho, kdo hodlá určitý stavební záměr realizovat.

42. Z rozhodnutí Stavebního úřadu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] [spisová značka], se podává, že na základě zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu vrátil krajský úřad rozhodnutím ze dne [datum] věc stavebnímu úřadu k novému projednání. [ulice] úřad žádost žalobců o vydání rozhodnutí o umístění stavby„ pavilonu přístaviště a oplocení“ opět zamítl, neboť na [katastrální uzemí] je opatřením obecné povahy [územní celek] [číslo] [rok] vyhlášena stavební uzávěra. Účelem využití stavby„ pavilonu přístaviště a oplocení“ je dle sdělení žalobců ze dne [datum] sklad a půjčovna loděk, resp. turistických potřeb a takový záměr není v území přípustný. Záměr je v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, neboť není v souladu s platným územním plánem a není umístěn ve vymezeném zastavěném území obce podle opatření obecné povahy [územní celek] [číslo] [rok]. K námitkám žalobců, že jejich záměr je v souladu s podrobným územním plánem z roku [rok], stavební úřad uvedl, že územní plán z roku [rok] pozbyl platnosti k [datum].

43. K odvolání žalobců krajský úřad rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], odvolání žalobců zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu z. [datum] potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí krajský úřad mimo jiném uvedl, že stavební úřad správně vycházel z právního stavu a skutkových okolností v době, kdy rozhodnutí vydal. Závěrem doplnil, že podle územně plánovací dokumentace z roku [rok] je na předmětném pozemku navržena dopravní plocha a dvoupodlažní objekt, takže žalobci navrhovaná stavba„ pavilon přístaviště a oplocení“ není s územním plánem v souladu.

44. Proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] brojili žalobci žalobou, kterou Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl, když stavební úřad správně rozhodl podle právního a skutkového stavu v době svého rozhodnutí, přičemž důvodem pro zamítnutí žádosti žalobců byl nesoulad s cíli a úkoly územního plánování, nikoliv nedostatky žádosti.

45. Dle podrobného územního plánu rekreační oblasti [anonymizováno] zdrže [obec] – [anonymizováno], který je nedílnou součástí rozhodnutí [datum], zn. Výst [číslo], je pro předmětný pozemek žalobců navrhováno zastavění dvoupodlažní a dopravní plocha. Tento podrobný územní plán rekreačních středisek byl schválen radou KNV [obec].

46. Opatřením obecné povahy [číslo] 2010, vydaným zastupitelstvem [územní celek], bylo vymezeno zastavěné území [územní celek]. Z odůvodnění se podává, že intravilán vymezený k [datum] a vyznačený v mapách evidence nemovitostí zahrnuje pouze centrum [územní celek] a centrum bývalé [územní celek].

47. Nikoliv v bezprostředním sousedství předmětného pozemku se nachází autokemp [anonymizováno], který je u vstupní části oplocen. Je situován na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí].

48. S ohledem na učiněná skutková zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

49. Soud I. stupně předně aplikoval při posuzování důvodnosti nároku na náhradu ušlého zisku odpovídající ustanovení OdpŠk.

50. Ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zaručuje každému právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, avšak co do podmínek vzniku nároku na náhradu škody a podrobností odkazuje čl. 36 odst. 4 Listiny na zákon, kterým je OdpŠk. Ten, v souladu s čl. 36 odst. 3 Listiny, rozlišuje dvě základní formy odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci státními a jinými pověřenými orgány. Vedle odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím zavádí i druhou formu, která je spojena s nesprávným úředním postupem. Odpovědnost za škodu dle OdpŠk je konstruována jako objektivní odpovědnost (bez ohledu na zavinění) bez liberačních důvodů; jsou-li splněny podmínky odpovědnosti, nedává zákon státu možnost odpovědnosti se zprostit. Odpovědnost nastupuje při současném naplnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy (srov. [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 31).

51. Soud I. stupně dále zcela správně uzavřel, že rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum], které bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk.

52. Odvolací soud přisvědčil soudu I. stupně rovněž v úvaze, že postup stavebního úřadu a krajského úřadu není nesprávným úředním postupem, neboť vedl k vydání nezákonného rozhodnutí. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (vizte [příjmení], P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 146 –147). [jméno] žalobci ostatně v žalobě dovozovali, že zcela nezákonnou výzvou k doplnění stanovisek a rozhodnutí zatížil stavební úřad svůj postup ve věci vadou, která měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci.

53. Jak shora uvedeno, nezbytným předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je i příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá (což je v daném případě nezákonné rozhodnutí krajského úřadu z [datum]), a mezi vznikem škody (což je v daném případě ušlý zisk z provozování autokempu za období do roku [rok] do roku [rok]).

54. Příčinná souvislost je obecně dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události a škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009).

55. Soud I. stupně proto zcela správně zvažoval, zda žalobcům v důsledku rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] vskutku vznikla škoda v podobě ušlého zisku z provozování autokempu. Žalobci žádali stavební úřad o vydání rozhodnutí o umístění stavby„ [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]“. Jak zjistil již soud I. stupně, v případě pavilonu se jednalo o stavbu dřevěného domku bez napojení na inženýrské sítě, který měl sloužit k uskladnění turistických potřeb, stanů, lehátek, lodí. Odvolací soud provedeným dokazováním zjistil, že se stavební úřad před jeho (v pořadí druhým) rozhodnutím o žádosti žalobců (tj. v roce [rok]) dotazoval na účel stavby„ pavilonu přístaviště a oplocení“ a žalobci sdělili, že účelem je sklad a půjčovna loděk, resp. turistických potřeb, nikoliv tedy provozování autokempu. Ušlý zisk za období od roku [rok] do roku [rok] však žalobci odvozovali z nemožnosti provozovat autokemp, nadto osazený tzv. mobilhausy.

56. Mobilhausy, umístěné na jednom místě dlouhodobě, tj. např. po dobu turistické sezony, plní funkci stavby ve smyslu § 2 odst. 3 zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen„ stavební zákon“); jedná se o tzv.„ výrobek plnící funkci stavby“. Mobilhaus tak může být výrobkem plnícím funkci stavby dle § 108 odst. 1 stavebního zákona, i pokud si zachová svůj charakter silničního vozidla a zůstane přemístitelný. A výrobky plnící funkci stavby vyžadují k umístění předchozí povolení stavebního úřadu (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2010, č. j. 10 Ca 280/2008-78, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] 2011).

57. Pokud žalobci žádali v roce [rok] o povolení o umístění stavby„ pavilonu přístaviště a oplocení“ a ještě v roce [rok] stavebnímu úřadu sdělovali, že účelem stavby je provozování skladu a půjčovny turistických potřeb, nemůže být škoda v podobě zisku ušlého z důvodu nemožnosti provozovat autokemp v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím krajského úřadu z [datum], neboť toto nezákonné rozhodnutí znemožnilo žalobcům provozovat sklad a půjčovnu turistických potřeb.

58. Není dále pravdou, že by ihned po kladném rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby„ pavilonu přístaviště a oplocení“ mohli žalobci provozovat autokemp osazený mobilhausy, když by měli jednu stálou budovu, která mohla sloužit i jako recepce, a oplocený pozemek. Rovněž k umístění mobilhausů by, jak shora uvedeno, bylo nezbytné předchozí povolení stavebního úřadu.

59. V neposlední řadě odvolací soud provedeným dokazováním zjistil, že stavba„ pavilonu přístaviště a oplocení“ nebyla v souladu s podrobným územním plánem z roku 1959, byť vymezoval danou lokalitu jako rekreační oblast. V územním plánu byla totiž na předmětném pozemku žalobců navrhována dopravní plocha a dvoupodlažní stavba. Regulativ podlažnosti byl stanoven zcela konkrétně, nebyl připuštěn rozptyl, např. v podobě„ maximálně dvoupodlažní“. Podrobné územní plány byly vypracovány tak, aby mohly být přímým podkladem pro vydání územních rozhodnutí, zejména pro umísťování jednotlivých staveb, přičemž vymezení plochy pro dopravu a výška staveb představovaly jejich závaznou část (srov. § 16 zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování, a § 3, § 11 vyhlášky [číslo] Ú.l. Státního výboru pro výstavbu, o územním plánování).

60. Záměrem žalobců však bylo vybudovat jednopodlažní (tvrzení samotných žalobců) stavbu skladu a půjčovny turistických potřeb a pozemek oplotit.

61. Nesoulad stavebního záměru žalobců s podrobným územním plánem z roku [rok] konečně konstatovaly v odůvodnění svých rozhodnutí i stavební úřady, byť se nejednalo o důvod, pro který bylo řízení zastaveno či pro který byla žádost žalobců zamítnuta.

62. Otázku vzniku, doby platnosti či zániku podrobného územního plánu z roku [rok] v roce stavební úřady ani správní soudy ve svých rozhodnutích nevyřešily. Byť by však [územní celek] neměla v roce 2009 vymezeno územně plánovací dokumentací zastavěné území, podle § 2 odst. 1 písm. d) stavebního zákona by zastavěným územím byla zastavěná část obce vymezená k [datum] a vyznačená v mapách evidence nemovitostí (intravilán). Odvolací soud dokazováním zjistil, že intravilán vymezený k [datum] a vyznačený v mapách evidence nemovitostí zahrnuje pouze centrum obce, čili nikoliv předmětný pozemek žalobců. Ani v tomto případě by záměr žalobců nebyl v souladu s územně plánovací dokumentací a jejich žádost o povolení umístění stavby„ pavilonu přístaviště a oplocení“ by stavební úřad zamítl (srov. § 76, § 90 a § 92 stavebního zákona).

63. Z rozvedených důvodů odvolací soud přisvědčil soudu I. stupně v závěru, že žalobci požadovaný ušlý zisk není v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum].

64. Odvolací soud se pro nadbytečnost nezabýval tím, zda a jakým způsobem jsou provozovány autokempy v okolí, zda by recepce autokempu mohla být provozována v mobilhausu a zda lze provozovat autokemp bez oplocení pozemku.

65. K dalším odvolacím námitkám odvolací soud uvádí, že žalovaná od samého počátku řízení namítala absenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím, které se týkalo stavby„ pavilon přístaviště a oplocení“, a ziskem ušlým z důvodu nemožnosti provozovat autokemp. Soud I. stupně při jednání dne [datum] žalobce poučil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že jsou povinni tvrdit, co konkrétně představuje požadovaný ušlý zisk a proč je požadovaný ušlý zisk v příčinné souvislosti právě s nezákonným rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum], a že jsou povinni tato svá tvrzení prokázat. Soud I. stupně tímto zároveň stranám předestřel svůj právní názor na věc a umožnil žalobcům k otázce příčinné souvislosti argumentovat. Žalobci si tedy museli být vědomi toho, že se soud I. stupně bude otázkou příčinné souvislosti zabývat. Zamítl-li soud I. stupně žalobu s odůvodněním, že mezi nezákonným rozhodnutím a požadovaným ušlým ziskem není vztah příčiny a následku, nejedná se o překvapivé rozhodnutí. Rozhodnutí soudu I. stupně naopak bylo možno na základě postupu soudu I. stupně, tvrzení stran a výsledků dokazování předvídat. Soud I. stupně dále v odůvodnění rozsudku vyjmenoval stranami navržené důkazy, které neprovedl, a vyložil, že je neprovedl z důvodu nadbytečnosti, neboť měl skutkový stav zjištěn v míře potřebné pro rozhodnutí ve věci. Namítané porušení procesních práv žalobců tedy odvolací soud neshledal.

66. Odvolací soud proto odvoláním napadený rozsudek postupem dle § 219 o. s. ř. ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (výrok I.).

67. Odvolací soud změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v nákladovém výroku II. tak, že uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované náklady řízení rovným dílem (výrok II.). Výrok o solidární (společné a nerozdílné) povinnosti k náhradě nákladů řízení totiž přichází v případě společenství účastníků, kteří jsou k této náhradě povinni, v úvahu jen u tzv. nerozlučných společníků ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017), což ovšem není případ žalobců, kteří mají postavení samostatných společníků dle § 91 odst. 1 o. s. ř.

68. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované přiznal jejich náhradu ve výši 1 500 Kč, což představuje v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu ve výši 300 Kč za vyjádření k odvolání, přípravu k jednání, za vyjádření ze dne [datum] a za účast na odvolacím jednání dne [datum] a [datum] dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu Odvolací soud uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení opět rovným dílem, tj. 500 Kč každému ze žalobců.

69. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.