14 Co 232/2024 - 76

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Anonymizováno] bytem [adresa zástupce zainteresované osoby] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] proti žalované: [Orgán veřejné moci], IČO [IČO orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] o 50 693,50 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. dubna 2024, č. j. 63 C 154/2023-50, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II ohledně částky 22 370,90 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od 22. 6. 2023 do zaplacení potvrzuje a ohledně částky 4 912,80 Kč s příslušenstvím se mění tak, že se žaloba ohledně částky 4 912,80 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od 22. 6. 2023 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náklady řízení před soudem I. stupně 22 570 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náklady odvolacího řízení 8 228 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu ohledně částky 23 409,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 409,80 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení [výrok I], uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 27 283,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 283,70 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok II] a konečně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [výrok III].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované [Orgán veřejné moci] nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného před [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka] a posléze u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 152/2019. Řízení před [Orgán veřejné moci] zahájil žalobce coby spotřebitel dne 13. 2. 2017 proti společnosti [právnická osoba] [dále jen „Instituce“]. Předmětem řízení bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení včetně úroku z prodlení. [Orgán veřejné moci] rozhodl nálezem ze dne 30. 4. 2019, č. j. [spisová značka], kterým návrhu žalobce částečně vyhověl a částečně ho zamítl. Žalobce i Instituce podali proti nálezu námitky, o kterých [Orgán veřejné moci] rozhodl rozhodnutím ze dne 26. 6. 2019, č. j. [spisová značka] - námitky zamítnul a nález potvrdil. Řízení před [Orgán veřejné moci] trvalo od 13. 2. 2017 do 26. 6. 2019. Žalobce podal dne 26. 8. 2019 proti rozhodnutí [Orgán veřejné moci] k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobu; žalobu podala rovněž Instituce. Obvodní soud pro Prahu 1 spojil řízení o žalobách ke společnému projednání a rozhodl dne 13. 9. 2021 rozsudkem č. j. 13 C 152/2019-95, kterým řízení o žalobě Instituce s ohledem na její zpětvzetí zastavil a žalobu žalobce zamítl. Žalobce podal proti rozsudku dne 27. 10. 2021 odvolání, Instituce však plnění požadované žalobcem uhradila, žalobce vzal proto žalobu zpět a odvolací Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 11. 2012 řízení zastavil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 16. 11. 2022. Řízení trvalo celkem 5 let a 9 měsíců. Jak v řízení před [Orgán veřejné moci], tak i v řízení před soudy docházelo k průtahům. Žalobce svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou celého řízení před podáním žaloby u žalované uplatnil, žalovaná nárok shledala důvodným, avšak poskytla žalobci zadostiučinění jen ve výši 34 931,50 Kč. Odpovídajícím zadostiučiněním je však dle žalobce částka 92 625 Kč. Rozdílu ve výši 50 693,50 Kč se proto žalobce domáhal žalobou.

3. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobce předběžně uplatnil nárok na finanční zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení vedeného před [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka] a posléze u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 152/2019. V rámci předběžného projednání shledala žalovaná délku předmětného řízení ve svém stanovisku z 16. 6. 2023 vskutku nepřiměřenou a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 34 931,50 Kč, když řízení před [Anonymizováno] bylo plynulé a složité, avšak řízení před soudy trvalo celkem 38 měsíců a u Obvodního soudu pro Prahu 1 došlo k průtahům. Již poskytnuté zadostiučinění však zcela odpovídá nemajetkové újmě vzniklé žalobci, žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby.

4. Soud I. stupně zjistil, že žalobce u žalované uplatnil dne 21. 12. 2022 nárok na odškodnění nemajetkové újmy v celkové výši 92 625 Kč a že žalovaná ve stanovisku ze dne 16. 6. 2023 shledala žalobcovu žádost důvodnou s tím, že adekvátním finančním zadostiučiněním je částka 34 931,50 Kč, kterou žalobci uhradila.

5. Soud I. stupně dále popsal v bodu 28 odůvodnění napadeného rozsudku skutková zjištění, která učinil ze spisu [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka], jakož i ze spisu o navazujícím soudním řízení sp. zn. 13 C 152/2019, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 (včetně připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 23 C 149/2019). Soud I. stupně zejména zjistil, že řízení trvalo od 13. 2. 2017, kdy žalobce podal u [Orgán veřejné moci] návrh, až do 22. 11. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 a řízení o žalobě žalobce zastaveno. Řízení tak celkem trvalo 5 let 9 měsíců a 9 dnů. Na skutková zjištění ohledně průběhu řízení, která učinil a popsal soud I. stupně, odvolací soud pro stručnost odkazuje.

6. Nárok žalobce soud I. stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem [dále jen „OdpŠk“], zejména § 13 a § 31a, a podle zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.

7. Soud I. stupně uzavřel, že řízení před [Orgán veřejné moci] splňuje kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť předmětem posuzovaného řízení před [Orgán veřejné moci] bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení a je nepochybné, že se jedná o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva, a že toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu. Jde tak o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu za nepřiměřenou délku řízení. Na řízení před [Orgán veřejné moci] navazovalo řízení soudní, když žalobce i Instituce podali proti rozhodnutí [Orgán veřejné moci] žalobu a domáhali se soudního přezkumu jeho rozhodnutí. Soud I. stupně proto hodnotil řízení před [Orgán veřejné moci] a navazující soudní řízení jako jeden celek.

8. Řízení bylo dle názoru soudu I. stupně hmotněprávně složité, když byla řešena otázka platnosti investičního životního pojištění, které má zpravidla charakter pojistného produktu, avšak pro konkrétní účely vykazuje též prvky typické pro produkty kapitálového trhu, přičemž předmětná smlouva byla navíc uzavřena ještě před rekodifikací soukromého práva a byla plněna v relativně dlouhém časovém období, během kterého se právní úprava zásadním způsobem proměnila, tudíž bylo třeba se vypořádat nejenom se složitostí právní úpravy jako takové, ale i s jejími podstatnými změnami v čase včetně aplikace intertemporálních ustanovení. Řízení vykazovalo i významnější složitost procesní, zejména s ohledem na dvojinstančnost řízení správního i následného řízení soudního. Jde-li o postup žalobce, dle soudu I. stupně podal vadný návrh, pročež jej bylo třeba vyzývat k odstranění vad, dále neinformoval [Orgán veřejné moci] o ukončení smluv a výplatě odstupného. [Orgán veřejné moci] však reagoval v krátkých lhůtách, pročež postup žalobce řízení významně neprodloužil. Postup [Orgán veřejné moci] a zejména postup Obvodního soudu pro Prahu 1 nebyl dle soudu I. stupně plynulý, naopak byl zatížen nedůvodnou nečinností. Význam předmětu řízení pro žalobce shledal soud I. stupně standardním. Soud I. stupně proto řízení jako celek shledal nepřiměřeně dlouhým. Žalobce má tudíž právo na přiměřené finanční zadostiučinění. Soud I. stupně vyšel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze základní částky 15 000 Kč za každý rok řízení, za první dva roky z částky poloviční. Základní částku tak stanovil ve výši 69 128 Kč. Hodnotil jednotlivá kritéria podle § 31a odst. 3 OdpŠk a navýšil základní částku o 10 % z důvodu průtahů v řízení před [Orgán veřejné moci] (prodlevy ve fázi shromažďování podkladů před vydáním nálezu) i Obvodním soudem pro Prahu 1 (zejména prodleva mezi podáním žaloby a nařízením jednání a dále prodleva s předložením věci Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání). Soud I. stupně základní částku naopak ponížil o 20 % s ohledem na zjištěnou složitost řízení. Význam předmětu řízení hodnotil soud I. stupně jako standardní a k další moderaci neshledal v projednávané věci důvody. Soud I. stupně uzavřel, že odpovídajícím finančním zadostiučiněním je částka 62 215,20 Kč. Zohlednil však skutečnost, že žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 34 931,50 Kč, a přiznal žalobci toliko rozdíl, tj. dalších 27 283,50 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

9. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč.

10. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Odvoláním napadla toliko vyhovující výrok II a akcesorický nákladový výrok III. Žalovaná nesouhlasila s tím, jak soud I. stupně posoudil jednotlivá kritéria dle § 31a odst. 3 OdpŠk. Ponížení základní částky z důvodu složitosti o 20 % je nepřiměřeně nízké a neodpovídá ani rozhodovací praxi odvolacího soudu. Žalovaná odkazovala na rozsudky odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2022, č. j. 20 Co 154/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 21 Co 401/2021, či ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 16 Co 402/2020, dle jejichž odůvodnění byla základní částka odškodnění z důvodu složitosti řízení ponížena o 30 % či dokonce o 60 %, a to především s ohledem na charakter řízení před [Orgán veřejné moci], které je ovládáno zásadou vyšetřovací, a s ohledem na složitost posuzované matérie – otázka platnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění, související otázky nároku z bezdůvodného obohacení, včetně jeho promlčení. Dle názoru žalované složitosti posuzovaného řízení v případě žalobce odpovídá ponížení základní částky o 30 %. Žalovaná dále nesouhlasila s tím, že soud I. stupně ve výši odškodnění nezohlednil postup samotného žalobce, který předkládal [Orgán veřejné moci] neúplná podání, neposkytoval potřebnou součinnost a neinformoval [Orgán veřejné moci] o úhradě výkupného a o skončení pojištění. Z důvodu postupu žalobce bylo dle žalované na místě základní částku ponížit o dalších 10 %. Konečně žalovaná namítala, že význam předmětu řízení byl pro žalobce snížený, když mu bylo vyplaceno odkupné a nálezem [Orgán veřejné moci] mu byla přiznána pouze nepromlčená část bezdůvodného obohacení. Žalobce tedy uplatnil větší měrou promlčený nárok, základní částku je proto třeba ponížit. Žalovaná odkazovala v tomto směru na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3370/2011. Odpovídajícím ponížením je v případě žalobce 20 %. Dle žalované nemajetkové újmě žalobce zcela odpovídá již vyplacená částka 34 931,50 Kč.

11. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II tak, že se žaloba ohledně částky 27 283,50 Kč s příslušenstvím zamítá.

12. Jde-li o náklady řízení, žalovaná upozorňovala, že základ nároku byl mezi stranami nesporný, předmětem řízení byla jen výše adekvátního finančního zadostiučinění. Žalobce byl tedy v podstatné části neúspěšný a není důvodu přiznávat mu plnou náhradu nákladů řízení.

13. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhoval potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Dle žalobce nejsou dány důvody pro snížení základní částky o 30 %, žalovanou odkazovaná rozhodnutí senátu Městského soudu v Praze 16 Co jsou spíše výjimečná. Žalobce odkazoval na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, sp. zn. 20 Co 141/2023. Žalobce v posuzovaných řízeních postupoval standardně, jeho jednání délku řízení nijak významněji neprodloužilo, soud I. stupně proto zcela správně základní částku z tohoto důvodu nemodifikoval. Žalobce nesouhlasil s odvolací námitkou žalované, že význam předmětu řízení byl pro žalobce snížený. Žalobce jakožto právní laik nebyl sto posoudit neplatnost pojistné smlouvy a promlčení nároku a po celou dobu řízení postupoval standardně.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování spisy Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 23 C 149/2019 a sp. zn. 13 C 152/2019.

15. Odvolací soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 23 C 149/2019 zjistil, že se žalobce domáhal žalobou podanou proti Instituci dne 26. 8. 2019 nahrazení nálezu [Orgán veřejné moci] ze dne 30. 4. 2019, č. j. [spisová značka], potvrzeného rozhodnutím [Orgán veřejné moci] o námitkách ze dne 26. 6. 2019, č. j. [spisová značka] tak, že Instituce je povinna zaplatit žalobci celou částku 66 278 Kč s příslušenstvím, nikoliv pouze 4 678 Kč s příslušenstvím. Dle úředního záznamu z 10. 12. 2019 byl spis předložen k připojení ke sp. zn. 13 C 152/2019, neboť v obou věcech byly podány žaloby proti týmž rozhodnutím [Orgán veřejné moci], přičemž žaloba 13 C 152/2019 napadla dříve.

16. Odvolací soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 13 C 152/2019 zjistil, že se Instituce domáhala žalobou podanou proti žalobci dne 10. 7. 2019 nahrazení nálezu [Orgán veřejné moci] ze dne 30. 4. 2019, č. j. [spisová značka], potvrzeného rozhodnutím [Orgán veřejné moci] o námitkách ze dne 26. 6. 2019, č. j. [spisová značka] tak, že celý návrh žalobce na zaplacení 66 278 Kč včetně příslušenství se zamítá a že se Instituci sankce 15 000 Kč neukládá. Usnesením z 28. 5. 2020 vyzval soud Instituci k odstranění vad žaloby a přípisem téhož data informoval žalobce o podání žaloby Instituce a o spojení věcí sp. zn. 23 C 149/2019 a sp. zn. 13 C 152/2019 ke společnému řízení, a to ze zákona dle § 250b odst. 1 o. s. ř., a že řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. 13 C 152/2019. Dne 30. 7. 2020 žalobce k výzvě soudu zaplatil soudní poplatek za žalobu. Dne 31. 7. 2020 Instituce odstranila vady žaloby. K žalobě Instituce se žalobce vyjádřil dne 3. 8. 2020, Instituce se k žalobě žalobce vyjádřila k výzvě soudu dne 17. 8. 2020. Usnesením z 30. 9. 2020 vyzval soud [Orgán veřejné moci], aby se k žalobám vyjádřil a aby zapůjčil soudu spis. Dne 9. 11. 2020 se [Anonymizováno] k žalobám vyjádřil a dne 16. 11. 2020 byl připojen jeho spis. Následně byla stranám vzájemně přeposílána jejich vyjádření. Podáním z 24. 11. 2020, z 31. 3. 2021 žádal žalobce o sdělení stavu řízení a o případné nařízení jednání ve věci. Dne 18. 8. 2021 vzala instituce svou žalobu zpět. Dne 13. 9. 2021 proběhlo jednání ve věci a soud vyhlásil rozsudek č. j. 13 C 152/2019-95, kterým řízení o žalobě Instituce zastavil, žalobu žalovaného zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soud uzavřel, že pojistná smlouva o životním pojištění ze dne 10. 1. 2013 je absolutně neplatná pro absenci určitého a konkrétního smluvního ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění pro případ smrti a že nárok žalobce je proto nárokem z bezdůvodného obohacení. Jde-li o namítané promlčení, aplikoval soud zejména § 107 odst. 2 obč. zák. s tím, že se uplatní dvouletá subjektivní promlčecí lhůta a že běží zvlášť u každé platby. Žalobcův nárok je tak dle soudu promlčen. Uplatněnou námitku promlčení neshledal soud rozpornou s dobrými mravy. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 26. 10. 2021 odvolání, upozorňoval na rozpor rozhodnutí soudu s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze, který námitku promlčení shledal rozpornou s dobrými mravy. Usnesením ze dne 2. 11. 2021 byl žalobce vyzýván k odstranění vad odvolání. Vady odvolání byly odstraněny 15. 11. 2021. K výzvě soudu, vypravené 28. 12. 2021, žalobce dne 7. 1. 2022 zaplatil soudní poplatek za odvolání. Podáním z 9. 5. 2022 žalobce žádal o předložení věci Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání, k čemuž došlo 17. 5. 2022. Dne 16. 6. 2022 bylo nařízeno odvolací jednání na 22. 9. 2022. Dne 19. 9. 2022 požádala Instituce o odročení s ohledem na probíhající mimosoudní jednání. Dne 10. 10. 2022 vzal žalobce žalobu zpět s tím, že Instituce žalovanou částku se zohledněním plnění v průběhu řízení před [Orgán veřejné moci] uhradila. Vzhledem k tomu, že Instituce souhlasila, Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 11. 2022, č. j. 29 Co 188/2022-167, napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil a uložil Instituci zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 50 496 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci 22. 11. 2022.

17. Ve zbytku, zejména ohledně řízení před [Orgán veřejné moci], odkazuje odvolací soud na skutková zjištění soudu I. stupně. Odvolací soud dokazováním toliko upřesnil průběh soudního řízení.

18. Po provedeném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze částečně.

19. Činnost [Orgán veřejné moci] je upravena zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Podle § 1a odst. 1 tohoto zákona úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti arbitra plní [Orgán veřejné moci], která je organizační složkou státu, účetní jednotkou a jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly [Orgán veřejné moci]. V čele [Orgán veřejné moci] je arbitr (odst. 2). 20. [Orgán veřejné moci] je tedy orgánem veřejné moci s pravomocí správního orgánu rozhodovat v individuálních případech o subjektivních soukromých právech účastníků řízení před ním [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 1258/2007 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu] a za škodu způsobenou při výkonu funkce [Orgán veřejné moci] odpovídá stát [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]].

21. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

22. Podle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odstavec 3).

23. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, z ústavního pořádku vyplývá, že každý má v řízení, v jehož rámci rozhodují orgány veřejné správy o jeho základních právech a svobodách, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Při porušení tohoto práva – nepřiměřenou délkou takového řízení – pak dotčenému jednotlivci svědčí právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny. Při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem nelze odhlížet od toho, že bylo ve správním řízení rozhodováno o základním právu nebo svobodě, a proto je povinností obecných soudů zohlednit celkovou délku řízení, jež teprve ve svém souhrnu vedlo k realizaci základního práva; jinak se obecné soudy dopustí nepřípustného snížení procesní ochrany dotčeného jednotlivce. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tedy třeba z ústavněprávního hlediska nahlížet jako na řízení jediné. Není-li jeho délka přiměřená, uplatní se vzhledem k zásadnímu významu základních práv a svobod v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny domněnka vzniku nemajetkové újmy. Přitom není třeba zkoumat, zda předmětem řízení bylo „občanské právo nebo závazek“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

24. V návaznosti na citovaný nález Ústavního soudu se velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 45/2021, odchýlil od závěrů uvedených v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 344/2014 a v judikatuře Nejvyššího soudu vícekrát opakovaných o tom, že na ta správní řízení, která věcně nespadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jejichž předmětem je základní právo či svoboda, nelze aplikovat § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk a posuzovat tak přiměřenost jejich délky. Pod prizmatem citovaného nálezu Ústavního soudu tak již nadále nebude při posuzovávání nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení na místě odlišně posuzovat délku těch řízení, která spadají do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a těch, které do ní nespadají. Bude rozhodné pouze to, zda jde o správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, neboť u nich vyplývá právo na jejich přiměřenou délku z § 38 odst. 2 Listiny.

25. V rozsudku ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1291/2022, pak Nejvyšší soud setrval na svých dřívějších závěrech, že v případě práva na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení probíhajících před správními orgány a následně soudy je nutné tato řízení posuzovat jako jeden celek, pokud na dané správní řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1876/2014), nyní tedy včetně řízení podléhajících čl. 38 odst. 2 Listiny – poznámka Nejvyššího soudu. Vysvětlil, že je tomu tak proto, že z hlediska účastníků řízení je posuzován stále tentýž nárok, byť před různými orgány veřejné moci. Protože nemajetková újma způsobená porušením práva na přiměřenou délku řízení spočívá v tom, že je účastník řízení nepřiměřeně dlouho udržován v nejistotě ohledně toho, jak pro něho řízení skončí, je zřejmé, že se daná nejistota, v níž újma spočívá, vztahuje k celé době, po kterou je věc projednávána.

26. Předmětem řízení bylo určení neplatnosti pojistné smlouvy a nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, tedy nepochybně ústavně zaručené právo žalobce vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud I. stupně proto projednávanou věc zcela správně posoudil dle § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk a zcela správně řízení před [Orgán veřejné moci] i navazující řízení soudní posuzoval jako řízení jediné.

27. Pro účely posouzení přiměřenosti délky řízení je prioritně třeba ohraničit jeho trvání, tj. stanovit počátek a konec řízení [srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“)]. V tomto směru soud I. stupně správně seznal, že posuzované řízení trvalo od 13. 2. 2017, kdy byl u [Orgán veřejné moci] podán návrh na zahájení řízení, do 22. 11. 2022, kdy řízení pravomocně skončilo, tedy celkem 5 let, 9 měsíců a 9 dnů.

28. Odvolací soud sdílí rovněž právní závěr soudu I. stupně, že vzhledem ke zjištěným okolnostem posuzovaného řízení došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Presumovaný vznik nemajetkové újmy žalovaná v řízení nevyvracela, naopak sama žalobce již před podáním žaloby částečně finančně odškodnila. Konstatování porušení práva nepředstavuje v daném případě samo o sobě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, naopak je namístě poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění v penězích.

29. Jde-li o výši přiměřeného zadostiučinění, odvolací soud sdílí závěry soudu I. stupně již jen částečně.

30. Jak přiléhavě uvedl soud I. stupně, dle Stanoviska je pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. v rozmezí 1 250 až 1 667 Kč za jeden měsíc. Částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu [srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012].

31. Délka řízení, za kterou přísluší žalobci odškodnění, činí celkem 5 let, 9 měsíců a 9 dnů. Celková délka posuzovaného řízení tedy nebyla nijak extrémní. Soud I. stupně proto učinil zcela správnou úvahu o stanovení základní částky ve výši 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení s tím, že za první 2 roky řízení přísluší žalobci toliko polovina této částky. Celková základní částka odškodnění však správně činí 71 628 Kč [2 x 7 500 Kč + 3 x 15 000 Kč + 9 x 1 250 Kč + 9 x 42 Kč].

32. Soud I. stupně nepochybil, když následně přistoupil k úpravě základní částky v důsledku toho, jak se na délce řízení podílela kritéria demonstrativně vypočtená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Se způsobem, jakým tak učinil, však již odvolací soud zcela nesouhlasí.

33. Odvolací soud souhlasí se zvýšením základní částky za postup rozhodujících orgánů. V řízení před [Orgán veřejné moci] byly zjištěny prodlevy při shromažďování podkladů, zejména pak mezi vyjádřením žalobce z 21. 11. 2018 a výzvou [Orgán veřejné moci] z 5. 4. 2019. Avšak byla zjištěna i významná období nedůvodné nečinnosti v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, a to od podání žalob v červenci a srpnu 2019 až do května 2020, kdy byla Instituce vyzývána k odstranění vad žaloby, dále od listopadu 2020 do prvního jednání ve věci v září 2021, kdy byla toliko přeposílána vyjádření účastníků, přitom žalobce opakovaně žádal o nařízení jednání, a dále po podání odvolání proti rozsudku ze dne 13. 9. 2021, č. j. 13 C 152/2019-95, kdy po zaplacení soudního poplatku za odvolání v lednu 2022 byl spis předložen odvolací mu soudu až v květnu 2022, a to opět po urgenci žalobce. Zjištěné průtahy (necelé 2 roky) se nepochybně negativně promítly do celkové délky řízení, což je třeba promítnout do základní částky [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1041/2022], avšak dle názoru odvolacího soudu razantnějším navýšením, než učinil soud I. stupně, a to o 20 %.

34. Odvolací soud shledal nedůvodnou námitku žalované, že výše zadostiučinění měla být modifikována (snížena) pro jednání žalobce v řízení před [Orgán veřejné moci]. Přihlédl přitom k specifickému charakteru tohoto řízení. Řízení před [Orgán veřejné moci] je postaveno na zásadě vyšetřovací a současně zásadě, kdy arbitr není vázán návrhem. Tyto procesní zásady mají významný vliv na délku řízení před [Orgán veřejné moci] a postup [Orgán veřejné moci] i účastníků takového řízení. Skutečnost, že žalobce doplňoval některá tvrzení či odstraňoval rozpor v nich až na výzvy [Orgán veřejné moci], tedy není okolností, kterou by bylo namístě zohledňovat v kritériu postupu účastníka podle § 31 odst. 3 písm. c) OdpŠk, nýbrž okolností, kterou je třeba hodnotit v kritériu složitosti řízení podle § 31 odst. 3 písm. b) OdpŠk.

35. Dle názoru odvolacího soudu je však důvodná odvolací námitka stran modifikace základní částky v důsledku složitosti řízení. Kritérium složitosti řízení je třeba zohlednit významněji, než učil soud I. stupně. Složitost je dána nejen zásadami, kterými je řízení před [Orgán veřejné moci] ovládáno, ale i složitostí hmotně právní. Strany nejenom v řízení před arbitrem, ale i v soudním řízení poukazovaly na judikaturu v obdobných věcech, která se vyvíjela. K otázce promlčení se Ústavní soud dokonce ještě v roce 2022 nálezem sp. zn. III. ÚS 2127/21 zabýval počátkem běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení, jde-li o platby pojistného na neplatnou pojistnou smlouvu o investičním životním pojištění. Předmětný nález vydaný již po rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 délku řízení neovlivnil, když se odvolací soud meritem věci již nezabýval, potvrzuje však závěr o hmotně právní složitosti věci. Řízení bylo významněji složité i po procesní stránce, zejména jde-li o víceinstančnost, jak uvedl již soud I. stupně. O návrhu žalobce rozhodoval [Orgán veřejné moci] nálezem, dále rozhodoval i o námitkách Instituce a žalobce proti nálezu. Rozhodnutí [Orgán veřejné moci] napadl žalobou jak žalobce, tak i Instituce, řízení o žalobách byla následně ze zákona spojena ke společnému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud již věc sice meritorně nepřezkoumával, když Instituce vzala svou žalobu zpět již před soudem I. stupně a žalobce v průběhu odvolacího řízení. Nicméně i podání odvolání a předložení věci k rozhodnutí odvolacímu soudu, který nařídil odvolací jednání, se nepochybně v délce řízení odrazily. Popsanou hmotně právní a procesní složitost je pak dle názoru odvolacího soudu třeba zohlednit významněji, než učinil soud I. stupně, a to 30 %. Konečně nelze opomenout ani výše zmiňovaný postup žalobce v řízení před [Orgán veřejné moci], kdy byl opakovaně vyzýván k odstranění vad podání či doplnění tvrzení, což je třeba zohlednit v navýšení základní částky o dalších 10 %, ovšem z důvodu složitosti řízení podle § 31 odst. 3 písm. b) OdpŠk.

36. Složitost obdobného řízení před [Orgán veřejné moci] a navazujícího soudního řízení hodnotil 40 % aktuálněji např. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 18 Co 370/2023. Rozsudky odkazované žalovanou hodnotily toliko složitost samotného řízení před [Orgán veřejné moci], na které soudní řízení nenavazovalo.

37. Význam předmětu řízení pro žalobce shledal odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně standardní. Zvýšený význam žalobce ostatně ani netvrdil. Odvolací námitku žalované, že je význam snížený, a to z důvodu nedůvodně uplatněného nároku žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení, neshledal odvolací soud důvodnou. Jak shora uvedeno, ohledně otázky promlčení tohoto nároku se judikatura vyvíjela, tedy se jistě nejedná o případ, kdy žalobce uplatní evidentně promlčený nárok. Navíc, jak odvolací soud zjistil, Instituce žalobce v průběhu odvolacího řízení dobrovolně uspokojila a žalobce bral proto žalobu zpět.

38. Nemajetkové újmě žalobce tak odpovídá finanční zadostiučinění ve výši 57 302,40 Kč [základní částka 71 628 Kč ponížená o 20 %]. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobce již odškodnila částkou 24 931,50 Kč, náleží žalobci rozdíl ve výši 22 370,90 Kč.

39. Spolu s finančním zadostiučiněním žalobci náleží rovněž úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení dle § 1970 o. z. a dle § 15 odst. 2 OdpŠk, neboť judikatura Nejvyššího soudu i komentářová literatura jsou ustáleny v závěru, že se žalovaný stát v prodlení ocitá teprve marným uplynutím lhůty 6 měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil u ústředního orgánu, a ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá také povinnost platit poškozenému úroky z prodlení [vizte např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, Stanovisko a Vojtek, P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 184].

40. S ohledem na výše uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném vyhovujícím výroku II ohledně částky 22 370,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 6. 2023 do zaplacení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil a ohledně částky 4 912,80 Kč s příslušenstvím jej změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že se žaloba ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 6. 2023 do zaplacení zamítá.

41. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil, rozhodl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. zároveň o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy i přiznání dalšího finančního zadostiučinění nad rámec částky vyplacené žalovanou, je třeba hodnotit jako plný úspěch, byť byla žaloba v části zamítnuta [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, 30 Cdo 2707/2013, uveřejněné pod číslem 40/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] V řízení před soudem I. stupně úspěšnému žalobci náleží na náhradě nákladů řízení částka 22 570 Kč, což představuje odměnu právního zástupce ve výši 15 500 Kč [5 x 3 100 Kč] dle § 7 a dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu za 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu [převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ve věci a 2x účast u jednání před soudem I. stupně]; náhradu hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 5 x 300 Kč, tedy celkem 1 500 Kč; náhradu ve výši 3 570 Kč za 21 % DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč.

42. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč, což představuje odměnu právního zástupce ve výši 2 x 3 100 Kč dle § 7 bod 5 a dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu [vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání], paušální náhradu hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 2 x 300 Kč a náhradu 21% DPH dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 1 428 Kč.

43. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

44. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto opět podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Poučení