14 Co 236/2022- 344

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se žalobkyni přikazuje k úhradě [částka] ze závazku za [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] z titulu smlouvy o půjčce.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se žalovanému přikazuje k úhradě [částka] ze závazku za [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] z titulu smlouvy o půjčce.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. potvrzuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud I. stupně, že ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se do vlastnictví žalobkyně přikazuje závazku za [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] z titulu smlouvy o půjčce, jehož celková výše ke dni právní moci rozvodu činila [částka] (výrok I.), do vlastnictví žalovaného se přikazuje závazku za [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] z titulu smlouvy o půjčce, jehož celková výše ke dni právní moci rozvodu činila [částka] (výrok II.), žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) a žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok IV.).

2. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno bylo dne [datum] právní mocí rozsudku o rozvodu manželství.

3. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání: -) [částka]. Kupní smlouvou ze dne [datum] byly do [anonymizováno] nabyty nemovité věci, a to pozemková parcela č. parc. 70, na které stojí dům [adresa], zapsáno na [list vlastnictví] [anonymizováno] obec Praha, k.ú. [část obce] (dále jen„ nemovitost“). V kupní smlouvě je sice uveden pouze žalovaný a žalobkyně jako vedlejší účastnice. Na přání žalovaného podepsala, že kupní cena byla hrazena z výlučných prostředků žalovaného, což však nebyla pravda, neboť žalovaný žádné výlučné prostředky neměl. Žalovaný předmětnou nemovitost kupní smlouvou ze dne [datum] prodal Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] za kupní cenu [částka]. Dopisy ze dne [datum] žalobkyně uplatnila relativní neplatnost tohoto převodu, neboť nemovitost patří do společného jmění manželů. -) pohledávku u společnosti [anonymizováno] z půjčky [částka], ke dni zániku manželství [datum] činil tento dluh [částka]. Žalovaná tento dluh po zániku manželství uhradila. -) dluh vůči jejím rodičům, [jméno] a [jméno] [příjmení] ve výši [částka] Tyto peníze si žalobkyně zapůjčila a dluh není dosud zaplacen.

4. K majetkovým poměrům manželů žalobkyně uvedla, že jsou oba společníci [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která je vlastnicí pozemku [číslo] jehož součástí je dům [adresa] v [obec a číslo] [část obce], ve kterém oba bydlí. Tento majetek žalobkyně odhaduje na částku [částka]. Oba manželé podnikali, žalovaný provozoval restauraci, žalobkyně bar a současně podnikala jako produkční v televizi. Jejich měsíční příjmy v letech [rok] [rok] odhadla na [částka], výdaje na [částka] [anonymizováno]. V roce [rok] manželé v rámci privatizace koupili jako společníci Na [anonymizována tři slova], dva byty o velikosti [anonymizováno] m a [anonymizováno] m včetně nebytových prostor v činžovním domě [adresa] v [obec a číslo] [část obce], Na [anonymizována dvě slova], v hodnotě cca [částka] za oba byty. Jejich náklady na bydlení byly velmi nízké, v průměru [částka] [anonymizováno]. Kromě toho koupili dne [datum] dům s pozemkem na [část obce], který je předmětem sporu. Dále vlastnili několik motocyklů automobily [značka automobilu] v hodnotě [částka], a [anonymizována dvě slova] v hodnotě [částka]. Jezdili na zimní i letní dovolené do zahraničí. V létě [rok] byli v Turecku a žalovaný byl sám na horách v Itálii. Žalovaný pravidelně několikrát do roka jezdil na dovolené s vojenskou tématikou.

5. Žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovaný bude uznán povinným zaplatit žalobkyni polovinu z částky [částka], žalobkyni přikáže dluhy a žalovaný bude uznán povinným zaplatit žalobkyni částku [částka]. Aktiva činila tedy [částka], pasiva [částka] + [částka], tj. [částka].

6. Žalovaný uvedl, že předmětná nemovitost nepatří do společného jmění manželů, neboť ji zakoupil za kupní cenu [částka] ze svých výlučných prostředků, které získal na základě smlouvy o půjčce s [jméno] [příjmení], který mu zapůjčil částku ve výši [částka], což žalobkyně jako vedlejší účastnice svým podpisem výslovně stvrdila. Pokud jde o dluhy žalobkyně, jedná se o dluhy z podnikatelské činnosti, o kterých žalovaný nevěděl a nedal k nim souhlas.

7. Soud I. stupně zjistil následující skutečnosti: Z nesporných tvrzení, že příjem manželů v rozhodném období činil [částka] [anonymizováno]. Z kupní smlouvy ze dne [datum], že byla uzavřená mezi [jméno] [příjmení] na straně jedné jako prodávající a [jméno] [příjmení] na straně druhé jako kupujícím za účasti [jméno] [příjmení] jako vedlejší účastnice. Předmětem této kupní smlouvy byla nemovitost, a to budova [adresa], způsob využití- rodinný dům, postavená na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] o výměře 197 m- zastavěná plocha a nádvoří, a to vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném [anonymizována tři slova] hl. [územní celek], katastrální pracoviště Praha [anonymizováno] katastrální území Prosek, za kupní cenu [částka]. V článku 5) smlouvy je uvedeno, že vedlejší účastnice smlouvy, která je manželkou kupujícího, tímto výslovně prohlašuje, že kupující uhradil celou kupní cenu ze svých výlučných prostředků, které netvořily společné jmění manželů a že tak ani kupované nemovitosti nebudou tvořit společné jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Z kupní smlouvy ze dne [datum] že byla uzavřená mezi žalovaným jako prodávajícím a Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] jako kupujícími. Předmětem této smlouvy byl pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba, budova [adresa], v části obce Prosek, za kupní cenu [částka]. Z výpisu Obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována tři slova], že žalobkyně i žalovaný mají každý podíl v této společnosti ve výši 25 %. Z výpisu z Katastru nemovitostí ze dne [datum], že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] je vlastníkem nemovitosti, [list vlastnictví]. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že zná oba účastníky, jsou to jeho přátelé, hlavně se zná s panem [příjmení]. Svědek uvedl, že někdy v roce [rok] nebo [rok] se bavil se žalovaným o příležitosti výhodně koupit dům. Žalovaný potřeboval půjčit na kupní cenu. V roce [rok] žalovanému skutečně částku [částka] půjčil na základě ústní smlouvy. Svědek nevěděl, jaká je kupní cena ani o jakou nemovitost se jedná. K předání peněz došlo v hotovosti ve splátkách po [částka] (snad od května do [anonymizováno] [rok]), protože žalovaný měl pouze podnikatelský, nikoliv osobní, účet. Celá částka [částka] nebyla svědkem vyplacena najednou, protože zákonná úprava umožňovala hotovostní platby jen do [částka]. Splátky byly předávány žalovanému v bydlišti svědka vždy po telefonátu žalovaného. Svědek měl peníze doma z podnikatelské činnosti, dále měl vysoký plat až [částka] a prodal firmu za [anonymizováno] mil Kč. Svědek si nepamatoval, zda vybíral peníze z pokladny nebo z účtu. U předání peněz nikdo nebyl, o předání peněz však věděla svědkova manželka. Dohodli se na odměně [částka] za každý započatý rok. Žalovaný mu peníze vrátil ve výši [částka], rovněž po [částka], a to vše až v roce [rok]. V roce [rok] požádal žalovaný svědka o prodloužení splatnosti o 3 roky, svědek mu vyhověl. Žádné potvrzení svědek nevydával, důvěřovali si. Svědek nevěděl, z jakých peněz žalovaný půjčku vrátil. Z listiny označené jako smlouva o půjčce ze dne [datum], že je zde uvedeno:„ Prohlašujeme tímto, že jsme zapůjčili manželům [příjmení] ([jméno] Králová a [jméno] [příjmení]) finanční hotovost, a to [datum] částku ve výši [částka] a [datum] částku ve výši [částka]“ Celková částka ve výši [částka] nebyla k dnešnímu dni uhrazena. Dole na listině je uvedeno [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] včetně jejich podpisů. Ze zápisníku [jméno] [příjmení] (matky žalobkyně), že obsahuje údaje o zapůjčení částky [částka] a částky [částka]. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], že je matkou žalobkyně. Svědkyně uvedla, že částka [částka] byla určena na dluh žalobkyně z natáčení nějakého pořadu. [příjmení] byla žalobkyni předána postupně v hotovosti někdy v roce [rok], poprvé [částka], pak další částky. Peníze měla svědkyně s manželem ve spořitelně. Žalovaný byl u jednání, když bylo žalobkyni půjčováno 140 tisíc. O finančních transakcích si vedou s manželem záznamy. Z reference k hotovostnímu úvěru mPůjčka plus ze dne [datum], že [anonymizováno] potvrdila, že [jméno] [příjmení] vlastní v [anonymizováno] spotřebitelský hotovostní úvěr mPůjčka+ [anonymizováno] fyzické osoby poskytnutý na základě smlouvy č. [anonymizováno] ze dne [datum]. Poskytnutá částka úvěru činila [částka]. Celkový stav zadlužení z titulu úvěru ke dni [datum] představuje částku [částka]. Z potvrzení o splacení půjčky [anonymizováno] ze dne [datum], že [anonymizováno] v tomto potvrzení sděluje, že spotřebitelský úvěr [jméno] [příjmení] na základě smlouvy ze dne [datum], byl plně splacen a zúčtován ke dni [datum].

8. Soud I. stupně věc právně posoudil dle [ustanovení pr. předpisu], občanský zákoník (dále„ obč. zák.“), neboť manželství bylo rozvedeno [datum]. Mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ [anonymizováno]“) dle § 150 odst. 3 obč. zák. Při rozhodování soud I. stupně postupoval dle § 149 odst. 2 obč. zák. a při vypořádání zaniklého [anonymizováno] vycházel z toho, že podíly obou manželů jsou stejné.

9. Pokud jde o majetkovou hodnotu [částka] představující cenu, za kterou byla prodána nemovitost žalovaným dne [datum] Kupní smlouva ze dne [datum] obsahuje prohlášení žalobkyně, že jí pořídil žalovaný z jeho výlučných prostředků, z půjčky od [jméno] [příjmení].

10. Nicméně soud I. stupně zhodnotil výpověď svědka [příjmení] jako nevěrohodnou. Soud I. stupně neuvěřil svědkovi, že měl náhodně vždy [anonymizováno] žalovaného připraveno [částka], kdykoli se žalovaný ozval. Částky měly být předávány bez jakéhokoliv doklady. Svědek si nepamatoval, zda vybíral peníze z pokladny nebo podnikatelského účtu. Svědek nepůsobil důvěryhodně ani při výpovědi ohledně obvyklého množství finančních prostředků, jenž měl doma k dispozici, jakým způsobem tyto prostředky čerpal a kde byly uschovány. Dle soudu I. stupně tedy nebylo prokázáno, že svědek žalovanému skutečně poskytl půjčku představující výlučný závazek žalovaného. Nemovitost proto byla součásti [anonymizováno].

11. Nadto součástí společného jmění manželů jsou prostředky získané některým z manželů půjčkou nebo úvěrem a stejně tak i majetkové hodnoty za tyto prostředky získané (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR /dále jen„ NS“ / [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

12. Pokud žalovaný bez souhlasu žalobkyně nemovitost po rozvodu prodal, je součástí [anonymizováno] majetková hodnota [částka]. Soud proto žalovanému uložil na vypořádání této majetkové hodnoty vyplatit žalobkyni jednu polovinu tj. [částka].

13. Žalovaný navrhl uplatnění disparity podílu, a to 100 %. Poukázal na to, že nemovitost byla získána výhradně přičiněním žalovaného z finančních prostředků získaných od svědka [příjmení]. Nicméně žalobkyně byla přítomna u podpisu kupní smlouvy a existence smlouvy o půjčce v řízení prokázána nebyla a i v případě existence půjčky by se jednalo o majetkovou hodnotu získanou z půjčky, která je součástí [anonymizováno].

14. Pokud jde o závazek z půjčky poskytnuté [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] žalobkyni ve výši [částka]. Mezi účastníky bylo nesporné, že jejich měsíční příjem v rozhodném období činil [částka] [anonymizováno]. Proto výši předmětného závazku nelze považovat za závazek přesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů (tj. částka mírně přesahující trojnásobek měsíčního příjmů manželů). Nadto manželé nabyli v privatizaci dva byty, rovněž i spornou nemovitost. Proto je i tento nesplacený závazek součástí [anonymizováno] a byl přikázán každému z účastníků jednou polovinou.

15. Pokud jde o pohledávku u společnosti [anonymizováno] ve výši [částka], který žalobkyně uhradila po rozvodu manželství. Jednalo se rovněž o závazek nepřesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, tedy součást [anonymizováno].

16. Žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku [částka] ([anonymizována tři slova] + [anonymizována dvě slova]).

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení.

18. Uvedený rozsudek napadl včasným odvoláním žalovaný. Namítal následující. Rozsudek soudu I. stupně je nepřezkoumatelný. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, jaké úvahy vedly soud I. stupně k jeho právním závěrům, s některými položkami [anonymizováno] se vůbec nevypořádal. Ohledně dluhů. Žalobkyně se domáhala vypořádání úvěru u [anonymizováno] [částka], dluhu vůči [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [částka], dluhu vůči majiteli směnky [částka] a dluhu vůči jejím rodičům [příjmení] [částka]. V rozsudku se soud I. stupně zabývá jen úvěrem u [anonymizováno] a dluhu vůči [anonymizováno]. Oba vypořádané dluhy byly dluhy žalobkyně, žalovaný o nich nevěděl, nedal k nim souhlas. Zařazení uvedených dluhů do [anonymizováno] pak závisí na posouzení ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. K majetkové situaci rodiny uvedl, že příjem rodiny [částka] je nadnesený. Nemovitost (č. parc. [číslo] s domem [adresa], k.ú. [část obce] – poznámka odvolacího soudu) vlastní [právnická osoba] [anonymizována tři slova], v níž jsou účastníci společníci. Tato společnost nepodniká, čistě spravuje tuto nemovitost. Společníci nemají žádné zisky. Oba účastníci v nemovitosti bydlí. Jediná výhoda je v tom, že oba mají menší výdaje spojené s bydlením. Dluhy žalobkyně tak nebyly přiměřené majetkovým poměrům manželů. Jednalo se o dluh žalobkyně z podnikání v celkové výši [částka], který žalobkyně řešila drobnými postupnými půjčkami. Výše dluhu [částka] nebyla přiměřená majetkovým poměrům manželů. Navíc však i částka dluhu kolem [částka] (po rozdrobení původního dluhu [částka]) překračuje tvrzený příjem rodiny více než trojnásobně. Takový závazek zatěžuje rodinu na několik let a není tak běžný. Navíc ohledně dluhu [částka] manželům [příjmení] zpochybnil žalovaný jeho existenci. Žalobkyně neprokázala existenci této zápůjčky. Její prokázání listinou podepsanou žalobkyní a jejími rodiči, zápisem v zápisníku rodičů žalobkyně a svědeckou výpovědí matky žalobkyně je absurdní. Takové důkazy jsou nevěrohodné. Ohledně nemovitosti. Tato je ve výlučném vlastnictví žalovaného, zakoupil ji z prostředků získaných půjčkou od svědka [příjmení]. V době zahájení sporu judikatura tento postup stanovovala. V případě, že by soud shledal, že nemovitost je v [anonymizováno], je třeba aplikovat 100% disparitu podílů ve prospěch žalovaného, neboť pořízení nemovitosti bylo výlučně zásluhou žalovaného. Otázkou disparity podílů se soud I. stupně nezabýval řádně. Pokud soud I. stupně argumentoval tím, že žalobkyně podepsala kupní smlouvu, tak její prohlášení v kupní smlouvě o výlučném vlastnictví žalovaného hovoří naopak ve prospěch žalovaného. Pokud argumentuje tím, že nebyla prokázána existence samotné zápůjčky, nebyly důkazy hodnoceny ve vzájemné spojitosti, neboť je zřejmé, že v rodině finanční prostředky na nákup nemovitosti nebyly. Navíc soud I. stupně pochybil při hodnocení věrohodnosti svědka [příjmení], který však není ve vztahu ani k jednomu z účastníků a nemá zájem na výsledku sporu. V totožné otázce existence smlouvy o půjčce naopak uvěřil zjevně nevěrohodným rodičům žalobkyně. Ve prospěch disparity podílů hovoří i fakt, že to byl výlučně žalovaný, který uhradil půjčku svědkovi [příjmení]. Ohledně nákladů řízení. Není jasné, z čeho dovodil soud I. stupně, že žalobkyně byla plně úspěšná. Žalobkyně se domáhala rovněž vypořádání dluhu vůči [právnická osoba] [anonymizována tři slova] v částce [částka] a dluhu vůči majiteli směnky [částka] a požadovala vypořádání tržní ceny nemovitosti [částka], ač věděla, že nemovitost je prodána. Svůj názor korigovala až v průběhu řízení, kdy již byly zbytečně činěny procesní úkony (např. navrhovány znalecké posudky k ocenění nemovitosti). Žalobkyni byl přiřknut jen zlomek jí požadované částky.

19. Žalobkyně ve svém vyjádření požadovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Rozsudek soudu I. stupně je řádně odůvodnění a přezkoumatelný. Majetkové poměry manželů byly velice dobré. Žalobkyně zopakovala svá tvrzení, že společný příjem účastníků dosahoval [částka] [anonymizováno]. Oba byli společníci [právnická osoba] [anonymizována tři slova], která je vlastnicí pozemku [číslo] jehož součástí je dům [adresa] v [obec a číslo] [část obce], ve kterém oba bydlí. Tento majetek žalobkyně odhaduje na částku [částka]. Oba manželé podnikali, žalovaný provozoval restauraci, žalobkyně bar a současně podnikala jako produkční v televizi. Jejich měsíční příjmy v letech [rok] [rok] odhadla na [částka], výdaje na [částka] [anonymizováno]. V roce [rok] manželé v rámci privatizace koupili jako společníci Na [anonymizována tři slova], dva byty o velikosti [anonymizováno] m a [anonymizováno] m včetně nebytových prostor v činžovním domě [adresa] v [obec a číslo] [část obce], Na [anonymizována dvě slova], v hodnotě cca [částka] za oba byty. Jejich náklady na bydlení byly velmi nízké, v průměru [částka] [anonymizováno]. Kromě toho koupili dne [datum] dům s pozemkem na [část obce], který je předmětem sporu. Dále vlastnili několik motocyklů automobily [značka automobilu] v hodnotě [částka], a [anonymizována dvě slova] v hodnotě [částka]. Jezdili na zimní i letní dovolené do zahraničí. V létě [rok] byli v Turecku a žalovaný byl sám na horách v Itálii. Žalovaný pravidelně několikrát do roka jezdil na dovolené s vojenskou tématikou. Svědkyně [příjmení] přesvědčivě a věrohodně prokázala existenci půjčky zápisem v notýsku. Soud I. stupně správně zhodnotil, že majetková hodnota [částka] náleží do [anonymizováno]. Žalobkyně ve vyjádření zopakovala závěry soudu I. stupně. [anonymizováno] disparitu podílů není důvod. Na nákup nemovitosti nebylo třeba brát si půjčku, peníze na nákup nemovitosti měli účastníci v trezoru z provozu restaurace. Soud I. stupně správně zhodnotil svědka [příjmení] jako nevěrohodného. Výrok o nákladech řízení odpovídá právním předpisům.

20. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům.

21. Rozsudek soudu I. stupně není nepřezkoumatelný. Soud I. stupně řádně vyložil, jakými úvahami se řídil při zjišťování skutkového stavu, resp. při hodnocení důkazů, jaká zákonná ustanovení při právním posouzení použil a jak tato aplikoval na zjištěný skutkový stav. Žalovaný v odvolání ve skutečnosti nesouhlasí s vlastním hodnocením důkazů a právním posouzením soudem I. stupně (odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř.), což však rozsudek soudu I. stupně ve smyslu § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. nepřezkoumatelným nečiní.

22. Soud I. stupně provedl správně vypořádání [anonymizováno] dle zákona č. 40/12964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.), neboť manželství účastníků bylo rozvedeno před [datum] (§ 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. a contrario).

23. Dle § 143 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

24. Dle § 149 obč. zák. -) odst. [anonymizováno]: Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. -) odst. 2: Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. -) odst. 3: Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

25. Dle § 150 odst. 3 obč. zák. neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud. K rozsahu vypořádání [anonymizováno].

26. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v řízení o vypořádání společného jmění manželů soud vypořádá jen ty věci (majetek) náležející do tohoto spoluvlastnictví, které účastníci učinili předmětem řízení. Překročit jejich návrhy může jen ohledně ceny vypořádávaného majetku a toho, jak jej mezi manžely rozdělí (obdobně např.usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

27. V tomto případě byl rozsah [anonymizováno], tedy ty věci, které budou předmětem vypořádání, mnohokrát měněn. Řízení bylo zahájeno [datum]. Soud se opakovaně pokoušel o smírné vyřešení sporu, byla nařízení setkání s madiátorem (usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), neúspěšně, řízení bylo dokonce přerušeno ke shodnému návrhu účastníků dle § 110 o.s.ř. (usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), rovněž neúspěšně. Při pokračování v řízení jednáním dne [datum] učinila žalobkyně předmětem vypořádání jen majetkovou hodnotu z prodeje nemovitosti [částka], půjčku od svých rodičů [částka] a půjčku od [anonymizováno] v částce [částka], resp. jí splacených [částka]. Žalovaný takto navržený rozsah vypořádání nezpochybňoval, resp. nenamítal další věci k vypořádání.

28. Z výše uvedeného důvodu je nepatřičná odvolací námitka žalovaného, že soud I. stupně měl provést vypořádání i dalších věcí, resp. dalších dluhů žalobkyně. Soud I. stupně v souladu s výše uvedenou judikaturou vypořádal jen tři výše uvedené položky, a to v podstatě dle shodného návrhu účastníků. K nemovitosti.

29. Dle rozsudku NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] samotné prohlášení (souhlas) jednoho z manželů, že určitá věc, pořízená druhým z manželů za trvání společného jmění manželů a z jeho zdrojů, do společného jmění manžel nepatří, není právně relevantní; je bez významu, jestliže podle zákonné úpravy společného jmění manželů do něj náleží.

30. Z uvedeného vyplývá, že je bez významu, pokud žalobkyně v kupní smlouvě ze dne [datum] prohlásila, že kupní cena nemovitosti byla uhrazena z výlučných prostředků žalovaného a že není součástí [anonymizováno], pokud nebyla mezi účastníky uzavřena smlouva o zúžení [anonymizováno], což v tomto případě nebyla.

31. Rovněž dle uvedeného rozsudku NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (shodně i rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) spoluvlastnictví manželů k věcem vzniká jejich pořízením za trvání manželství ze zdrojů společného jmění manželů. Takovými zdroji jsou - vedle jiných příjmů - i prostředky získané výlučně některým z manželů, ledaže by šlo o zdroje taxativně uvedené v § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. Proto věci pořízené z půjčky, byť sjednané jen jedním z manželů a určené jen [anonymizováno] něj, v zásadě patří do společného jmění manželů - půjčitele a jeho manžela. Jinak řečeno vznikl-li za trvání manželství dluh z půjčky, z něhož byl zavázán jenom jeden z manželů, a bylo-li takto získaných peněz použito na koupi určité věci, náleží i tato věc - za splnění ostatních podmínek uvedených v § 143 obč. zák. a bez ohledu na to, zda byla smlouva o půjčce platně uzavřena - do bezpodílového spoluvlastnictví.

32. Z výše uvedeného je zřejmé, že je opět nesprávná odvolací námitka žalovaného, že v době zahájení řízení (2015) platila judikatura, která umožňovala nabýt věc do výlučného vlastnictví jednoho z manželů za peníze získané půjčkou sjednanou je jedním z manželů. S ohledem na uvedenou judikaturu je nesporné, že nemovitost byla součástí [anonymizováno], i kdyby byla pořízena z půjčky sjednané jen žalovaným s [jméno] [příjmení].

33. Nicméně otázka původu prostředků, ze kterých byla nemovitost pořízena, je určující [anonymizováno] námitku žalovaného týkající se disparity podílů manželů, resp. jeho požadavku na určení 100% podílu žalovaného.

34. Dle § 149 odst. 2, 3 obč. zák. základním pravidlem [anonymizováno] vypořádání je zásada stejné velikosti podílů. V konkrétním případě není vyloučeno, aby podíly byly různé, a to s přihlédnutím k dalším zásadám, a to potřebám nezletilých dětí, péči o rodinu a zásluhám o nabytí a udržení majetku.

35. Dle usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] důvodem k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i princip zásluhovosti, případně další okolnosti. Základní tezí při uplatnění principu zásluhovosti je, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě jenom za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty. Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů.

36. Žalovaný namítá jen své zásluhy o nabytí majetku, i když větší hodnoty, nijak nezpochybňuje úlohu žalobkyně v manželství, neuvádí, že by se žalobkyně nestarala o rodinu či svým chováním rodinu nějak ohrožovala. Již soud I. stupně dovodil, a odvolací soud s tímto závěrem souhlasí, že žalobkyně zřetelně o koupi nemovitosti věděla, jistě byla tato záležitost v rodině probírána, neboť žalobkyně se zúčastnila jednání o kupní smlouvě, kupní smlouvu podepsala. Tedy zásluhy o nabytí majetku, ve smyslu jeho obstarání, ve prospěch disparity podílů nehovoří.

37. Žalovaný dále namítá, že požadovaná disparita je dána tím, že on sjednal s [jméno] [příjmení] půjčku na úhradu kupní ceny a on celou tuto půjčku zaplatil v roce [rok], tedy po rozvodu manželství.

38. Dle rozsudku Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], majetkové hodnoty, které jeden z manželů získal jako plnění ze závazkového právního vztahu, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal bez souhlasu druhého, jsou součástí společného jmění manželů; součástí společného jmění nejsou dluhy, které [anonymizováno] něj ze závazkového právního vztahu vyplývají. Byly-li na pořízení majetkových hodnot ve společném jmění manželů použity prostředky opatřené takovým závazkem jen jednoho z manželů, který není součástí společného jmění manželů a který je povinen splnit jen zavázaný manžel po zániku manželství, nezakládá tato skutečnost při zániku společného jmění manželů nárok na vypořádání vnosu z odděleného majetku na společný majetek. K výlučnému závazku manžela, který takto majetkové hodnoty ve prospěch společného jmění manželů opatřil, může soud přihlédnout při vypořádání společného jmění manželů, např. při úvaze o disparitě podílů.

39. Odvolací soud se tak zabýval tím, zda předmětná nemovitost byla uhrazena z půjčky od [jméno] [příjmení], kterou měl žalovaný splatit až po zániku manželství.

40. Svědek [jméno] [příjmení] byl vyslechnut soudem I. stupně i soudem odvolacím. Před odvolacím soudem svědek uvedl, že s účastníky jsou přátelé. Výhradně žalovanému půjčil v roce [rok] částku [částka] na koupi nějakého domu, kdy tuto částku mu předával postupně v hotovosti po [částka]. Začátek splácení byl dohodnut na rok [rok]. Svědek byl ochoten čekat, protože byl sjednaný úrok [částka] za každý rok. V roce [rok] jej kontaktoval žalovaný, že peníze nemá, a byl dohodnut posun splácení na rok [rok]. Žalovaný takto svědkovi vrátil [částka], opět po [částka] v hotovosti, a to z prodeje domu. Svědek dále uvedl, že jeho majetkové poměry byly velice dobré, podnikal, jednu ze svých společností prodal. [příjmení] [částka] [anonymizováno] něj nebyla nijak vysoká. O majetkových poměrech účastníků mnoho nevěděl. Provozovali restauraci, žalovaný pořád pracoval. Měli se jako každý jiný.

41. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně hodnotí výpověď svědka jako nevěrohodnou. I kdyby byl svědek značně zámožnou osobou, lze stěží uvěřit tomu, že by bez jakékoliv písemné smlouvy či potvrzení půjčil v roce [rok] známému v hotovosti značnou finanční částku [částka], a to s počátkem splácení až v roce [rok], tedy 4 roky po předání peněz, s následným posunem počátku splácení až na rok [rok], tedy 7 let po předání peněz. V kontextu této věci je nutno připomenout, že takto splatnost nastala až po zániku manželství, což by potvrzovalo verzi žalovaného, že půjčku vrátil ze svých prostředků po rozvodu manželství. Ani tvrzený úrok [částka] ročně by nemohl tuto„ velkorysost“ v posunu splácení vyvážit, neboť takový úrok z částky [částka] by byl pouhých 0,625% ročně. Navíc je nevěrohodné, že by ani žalovaný při vracení půjčky nepožadoval od věřitele potvrzení o splacení.

42. Odvolací soud proto ve shodě se soudem I. stupně uzavírá, že půjčka žalovanému svědkem [příjmení] poskytnuta nebyla. Jelikož žalovaný po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. při jednání soudu I. stupně dne [datum] tvrdil jako jediný zdroj úhrady kupní ceny půjčku od svědka [příjmení] a tato půjčka, jak vyplývá z výše uvedeného, poskytnuta nebyla, musela být kupní cena hrazena z jiných zdrojů, kdy jediným takovým zdrojem mohla být společná podnikatelská činnost účastníků (jak tvrdila žalobkyně již před soudem I. stupně při jednání dne [datum]).

43. V neprospěch disparity podílů hovoří i fakt, že žalovaný, ačkoliv byla nemovitost součástí [anonymizováno], po rozvodu manželství ji bez souhlasu žalobkyně prodal. Tím pochybil při hospodaření se společným majetkem a snížil své zásluhy na udržení společného majetku ve smyslu § 149 odst. 3 obč. zák. (viz rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [spisová značka]).

44. Odvolací soud tedy uzavírá, že nebyly prokázány žádné naprosto mimořádné okolnosti případu, které by umožnily disparitu podílu manželů dle § 149 odst. 2, 3 obč. zák. při vypořádání majetkové hodnoty z prodeje předmětné nemovité věci žalovaným za částku [částka]. Žalobkyni tak náleží této hodnoty [částka], jak správně uzavřel již soud I. stupně. K závazkům 45. Dle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

46. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem účastníků, který byl k důkazu navržen již v řízení před soudem I. stupně, a zopakoval výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a důkaz zápisníkem svědkyně [příjmení] se zaznamenanými dluhy (jeho kopie je na č. l. 102 spisu).

47. Dle uvedeného zápisníku bylo půjčeno žalobkyni dne [datum] celkem [částka], dne [datum] [částka], dne [datum] [částka] a [datum] [částka], celkem [částka]. Vráceno bylo dne [datum] [částka] a dne [datum] [částka], celkem [částka]. Dluh tak měl činit [částka] ([částka] mínus 15 [anonymizováno]). Tato správně zjištěná výše závazku účastníků vůči manželům [příjmení], který učinila žalobkyně předmětem vypořádání, odpovídá oprávnění odvolacího soudu ve smyslu § 212 písm. c) o.s.ř. určit cenu vypořádaného majetku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

48. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že peníze si od rodičů žalobkyně půjčovali oba účastníci, vyzvedávala je vždy žalobkyně. Svědkyně s manželem půjčovali„ jim“, tedy oběma. Svědkyně neznala důvod, uvedla, že„ na tom byli asi špatně“. Jejich životní úroveň byla standardní. Koupili restauraci, kde oba pracovali, žalobkyně pak odešla pracovat do televize. Restaurace prosperovala. Měli jedno auto, žalovaný měl motorku. Měli jen dům, ve kterém bydlí. Jiné byty neměli, to by se svěřili. Svědkyně nevěděla, na co si žalobkyně potřebovala půjčit. Žalovaný o půjčce věděl. Nebyl sice přítomen předávání peněz, ale v době rozvodu v roce [rok], když svědkyně s manželem oba účastníky požádali o vrácení, aby byly dluhy vypořádány před rozvodem, řekl žalovaný, že peníze budou vráceny, jakmile budou účastníci mít. Ohledně konkrétních půjčených a vrácených částek odkázala svědkyně na svůj zápisník. Svědkyně po celou dobu své výpovědi působila věrohodně, spontánně reagovala, zřetelně nefabulovala.

49. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že v roce [rok] společně s dalšími dvěma osobami v rámci privatizace koupili dva byty, v nichž oba dosud žijí. Uvedla, že celý dům byl pořízen za [částka], účastníci zaplatili [částka]. Od roku 2002 účastníci provozovali restauraci a obchod s potravinami, žalobkyně nadto pracovala jako [anonymizována dvě slova] televizi. Výnos z provozu restaurace neznala, odhadovala jej na [částka] [anonymizováno]. Účetnictví vedl žalovaný a účetní. V restauraci nebyly přijímány platební karty, jen hotovost. Hotovost byla vždy v trezoru v kanceláři. K trezotu žalobkyně neměla přístup, neznala jeho kódy. Obsah trezoru několikrát viděla, byla zde na hromádkách hotovost větších bankovek, jejichž hodnotu odhadla na [částka]. [anonymizováno] žalovaného nebyl problém zaplatit kupní cenu domu [částka] z hotovosti v trezoru. V rámci svého podnikání se dostala do nesnází, jeden její projekt na [příjmení] [příjmení] nebyl schválen, ale kolegové již práci odvedli. Požádala žalovaného o pomoc, ale ten řekl, že ho to nezajímá, dal jí jen [částka] někdy v roce [rok] nebo [rok]. Pomohli jí její rodiče a zápůjčka od [anonymizováno]. Na splácení těchto dluhů si chtěla vydělat, žádné finanční rezervy neměla. V roce [rok] podepsala v kupní smlouvě, že kupní cena byla hrazena z výlučných prostředků žalovaného, protože byla žalovaným a jeho právníkem utvrzována v tom, že nemovitost bude následně přepsána na syna. Tato událost byla negativním zlomovým bodem ve vztazích účastníků.

50. Žalovaný vypověděl, že celý dům, ve kterém nyní účastníci bydlí, byl pořízen společně s dalšími dvěma osobami za [částka], byl v dezolátním stavu. Účastníkům půjčili rodiče žalobkyně. Provoz restaurace a malých potravin byl tak na přežití. Peníze dával do trezoru, ale nikdy tam nebylo [částka]. Nikdy nebylo nic naspořeno, účastníci vše utratili za dovolené, zkrátka za život. [příjmení] přiznání byla vždy v pořádku. O půjčkách žalobkyně nevěděl, [anonymizováno] nesliboval vrácení peněz. Když mu žalobkyně řekla, že hrozí exekuce na dům, prodal [anonymizováno] za [částka], koupil levnější auto a dal žalobkyni [částka]. Od rodičů žalobkyně si půjčili jen na pořízení domu v roce [rok], pak už nic. V roce [rok] byl dům pořízen z půjčky od [jméno] [příjmení], proto chtěl žalovaný od žalobkyně potvrdit, že dům byl pořízen z jeho výlučných prostředků. Svědkovi [příjmení] půjčku vrátil po prodeji domu.

51. Takto bylo prokázáno, že žalovaný o půjčkách žalobkyně věděl. Uvedené vyplývá z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], kterou zhodnotil odvolací soud jako věrohodnou. Tato vypověděla, že v souvislosti s rozvodem manželství bylo manželům [příjmení] přislíbeno žalovaným, že veškeré dluhy, tedy i dluhy žalobkyně, budou zaplaceny. Rovněž sám žalovaný vypověděl, že dokonce prodal automobil, aby umožnil žalobkyni splatit jeden z jejích dluhů ve výši [částka]. S ohledem na skutečnost, že výhradně žalovaný spravoval provoz restaurace, je věrohodné i tvrzení žalobkyně, že jej žalobkyně o jejích dluzích z podnikání informovala, požádala jej o pomoc při jejich splácení, ale žalovaný jí pomoc odmítl.

52. Dle § 35 odst. 1 obč. zák. projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím, může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.

53. Žalovaný zřetelně v manželství praktikoval fakticky zásadu„ každý za své“, aniž si byl vědom zákonné úpravy společného jmění manželů. Zjevná snaha žalovaného o finanční izolaci žalobkyně vyplývá i z čl. 5 kupní smlouvy ze dne [datum], kdy žalobkyně potvrdila, že kupní cena byla zaplacena z výlučných prostředků žalovaného po příslibu následného převodu kupované nemovité věci na syna účastníků. Lhostejnost žalovaného ohledně finančních potíží žalobkyně však nelze vykládat jako jeho souhlas s převzetím závazků žalobkyní ve § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.. Takový souhlas jako projev vůle by mohl být učiněn sice i nevýslovně, konkludentně, ale vždy tak, aby bylo možno s určitostí, způsobem nevzbuzujícím pochybnosti, usuzovat, že jím byla projevena souhlasná vůle žalovaného (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], sp. zn. Cz 514 publikované ve Sbírce rozhodnutí československých soudů pod [číslo] ročník 1954, usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Taková vůle žalovaného nevzbuzující pochybnosti v řízení prokázána nebyla.

54. Odvolací soud se proto zaměřil na druhou podmínku výjimky z ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák., tedy zkoumání majetkových poměrů účastníků jako manželů v kontextu přiměřenosti závazků převzatých žalobkyní.

55. Takto bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně o majetkových záležitostech rodiny nebyla dobře informovaná. Zatímco ve svých vyjádřeních tvrdila, že dva byty (podíl ve [právnická osoba] [anonymizována tři slova]) byly zakoupeny za [částka], při své výpovědi upravila tuto částku na [částka], žalovaný uváděl kupní cenu [částka] za celý dům. Žalobkyně neměla přístup k účetnictví společně provozované restaurace, neznala kódy k trezotu. Zatímco žalobkyně odhadovala zisk z provozování restaurace kolem [částka] [anonymizováno], žalovaný uváděl, že měli„ jen tak na přežití“. Veškeré záležitosti týkající se provozu restaurace účastníků spravoval žalovaný. O majetkových poměrech účastníků nevěděla žádné podrobnosti ani svědkyně [příjmení]. [příjmení] počet dopravních prostředků, které vlastnili účastníci (uvedla jen jedno auto a jednu motorku), vyslovila jen domněnku, že na to účastníci byli„ asi“ špatně, když si půjčovali peníze. Nevěděla ani, na co žalobkyně půjčené peníze potřebovala. Uvedla jen, že restaurace účastníků prosperovala. O majetkových poměrech účastníků neznal podrobnosti ani vyslechnutý svědek [jméno] [příjmení], který vypověděl jen, že žalovaný pořád pracoval a účastníci žili„ jako každý jiný“. Věrohodný obraz o výsledcích podnikatelské činnosti by nepřinesly ani údaje např. z daňových přiznání týkajících se provozování restaurace. Je okolností obecně známou, že podnikání v pohostinství se pohybovalo (před zavedením EET) na hraně„ šedé ekonomiky“, a to zejména v případě, kdy v restauraci účastníků byla přijímána jen hotovost, jak uvedla žalobkyně. Za těchto okolností vycházel odvolací soud z úvahy, že restaurace účastníků prosperovala, jinak by stěží byla nadále provozována. Rovněž odvolací soud připomíná již výše uvedené, že nebylo prokázáno, že by kupní cena nemovitost pořízené kupní smlouvou ze dne [datum] ve výši [částka] byla pořízena z půjčky od [jméno] [příjmení]. Jelikož nebyl prokázán jiný příjem účastníků než z provozu restaurace, nezbývá než dovodit, že tato kupní cena byla zaplacena z prostředků pocházejících z provozu restaurace. Za této situace dvě půjčky žalobkyně v celkové výši nedosahující ani [částka] nebyly nepřiměřené majetkovým poměrům účastníků.

56. Oba prokázané závazky žalobkyně [částka] vůči manželům [příjmení] a [částka] vůči společnosti [anonymizováno] jsou tak závazky náležející do [anonymizováno] účastníků. Ve smyslu § 149 odst. 1 obč. zák. je tak žalovaný povinen splatit tyto závazky rovným dílem.

57. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že závazek vůči manželům [příjmení] byl [částka], byl rozsudek soudu I. stupně dle § 220 odst. [anonymizováno] písm. b) ve výrocích I. a II. změněn tak, že se každému z účastníků přikazuje k úhradě jedna polovina dlužné částky, tedy [částka].

58. Ze žalobkyní uhrazené částky [částka] je žalovaný povinen zaplatit opět rovný díl, tedy [částka] za splacení závazku dle smlouvy uzavřené dne [datum] s [anonymizováno]. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku [částka] za prodej nemovité věci (koupené kupní smlouvou ze dne [datum] a prodané smlouvou ze dne [datum]), jak je uvedeno výše. Celkově je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni [částka]. Rozsudek soudu I. stupně byl proto ve výroku III. jako věcně správný potvrzen dle § 219 o.s.ř. Náklady řízení před soudem I. stupně 59. Dle usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o vypořádání společného jmění manželů se vychází z principu procesního úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Použití § 150 o. s. ř. představuje výjimku z tohoto pravidla, a nikoliv výchozí princip, na kterém by mělo být rozhodování o náhradě nákladů řízení v těchto sporech založeno.

60. Obdobně se vyjádřil k otázce náhrady nákladů řízení o vypořádání [anonymizováno] i Ústavní soud ČR v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1441/11 tak, že základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů řízení o vypořádání společného jmění manželů je zásada úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Toto základní pravidlo lze v konkrétním případě korigovat buď nepřiznáním náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, jsou-li [anonymizováno] takový závěr dány důvody hodné zvláštního zřetele (§ 150 o. s. ř.), nebo přiznání náhrady nákladů řízení neúspěšnému žalovanému, jestliže svých chováním nezavdal příčinu k podání žaloby o vypořádání společného jmění manželů (§ 143 o. s. ř.). Použití § 150 o. s. ř. tedy nelze považovat za pravidlo, odůvodněné typem věci, ale za výjimku ze zásady úspěchu ve věci danou důvody hodnými zvláštního zřetele, jež vyvstaly v konkrétní individuální při.

61. Dle usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (obdobně např. usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. sp. zn. [spisová značka]) při rozhodování o náhradě nákladů řízení o vypořádání společného jmění manželů je procesní úspěch ve věci třeba posuzovat podle více hledisek; je třeba vzít do úvahy výsledek řízení a poměřit jej s návrhy stran v průběhu řízení. Je nutné přihlížet i k výši požadované a skutečně přiznané výše vypořádacího podílu a zohlednit výsledek sporu mezi účastníky o to, které věci (majetkové položky o vyšší hodnotě) náleží do společného jmění manželů a které nikoliv. Jestliže některý z účastníků odmítl před zahájením sporu bez ospravedlnitelného důvodu o vypořádání společného jmění vůbec jednat a znemožnil tak mimosoudní vypořádání, je třeba vzít do úvahy i tuto skutečnost. Rozhodnutí o tom, zda a nakolik byl účastník procesně úspěšný, tak závisí na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl přezkoumat jen v případě její zjevné nepřiměřenosti.

62. V tomto případě podala žalobkyně návrh v roce 2015. Nejprve učinila předmětem vypořádání věci a závazky ve větším rozsahu, než o jakém bylo v konečném důsledku rozhodnuto. K vypořádání požadovala z movitých věcí např. i několik motocyklů, ohledně nemovitosti žádala její vypořádání zprvu ve výši její obvyklé ceny [částka], žádala vypořádání více dluhů. O všech těchto položkách bylo vedeno poměrně rozsáhlé dokazování např. výslechem účastníků a svědků (manželů [anonymizováno]), k ocenění motocyklů byl dokonce vypracován znalecký posudek. Až v závěru řízení, v lednu 2022, omezila žalobkyně (bez protestu žalovaného) vypořádání jen na tři položky, a to majetkovou hodnotu prodané nemovitosti [částka] (již ne obvyklou cenu nemovitosti přesahující 4 mil Kč), a dva dílčí dluhy, oba přibližně po [částka]. Tak z původně požadované hodnoty majetku v [anonymizováno] [částka] (nemovitost 4 418 [anonymizováno] + dluhy 961 280 / [částka] + 196 280 + 350 [anonymizováno] + 220 000/ + hodnota motocyklů dle znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] ze dne [datum] v částce 174 [anonymizováno]) byla nakonec vypořádávána hodnota [částka] (2 800 [anonymizováno] + [částka] + 196 280), tedy v rozsahu 57,5 % původního požadavku.

63. Naproti tomu žalovaný po celé řízení odmítal k vypořádání nemovitost s majetkovou hodnotou [částka], ač tato byla zjevně součástí [anonymizováno], a jeho požadavek na 100% disparitu podílu v jeho prospěch nebyl úspěšný.

64. Oba účastníci se v průběhu řízení pokoušeli o smírné řešení sporu, byla nařízena mediace a řízení dle § 110 o.s.ř. bylo přerušeno. Nevyplynulo jednoznačně, z čí viny nedošlo k dohodě mezi účastníky.

65. Za této situace, kdy k návrhu žalobkyně byla nakonec po delším řízení vypořádána přibližně poloviční hodnota původně požadovaného majetku, žalovaný se bránil vypořádání i této poloviční hodnoty a účastníci vedli jednání o smírném řešení sporu, považuje odvolací soud za přiměřené, aby si každý z účastníků nesl své náklady sám. Tedy o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně. Náklady odvolacího řízení 66. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. [anonymizováno] a § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně požadovala k vypořádání majetkovou hodnotu [částka] (2 800 [anonymizováno] + [částka] + 196 279), byla vypořádána majetková hodnota [částka] (2 800 [anonymizováno] + 180 000+ 196 279). Takový poměr lze považovat za neúspěch v poměrně nepatrné části, tedy žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení.

67. Dle § 8 odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve věcech vypořádání společného jmění manželů se vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání.

68. V tomto případě je tarifní hodnotou polovina vypořádávané majetkové hodnoty [částka], tedy částka [částka]. Odměna za jeden úkon právní služby tak činí [částka]. Byly provedeny tři úkony (vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast na jednání [datum] a [datum]), odměna je tak [částka]. S připočtení tří režijních paušálů [částka] dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH [částka] jsou celkové náklady [částka].

Poučení