5 C 73/2015-274

Rubrum

[název soudu] rozhodl soudkyní JUDr. Terezou Malou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem Malá Śtěpánská 2033, [PSČ] [obec a číslo] - [část obce] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se do vlastnictví žalobkyně přikazuje závazku za [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] z titulu smlouvy o půjčce, jehož celková výše ke dni právní moci rozvodu činila 195 000.

II. Ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se do vlastnictví žalovaného přikazuje závazku za [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] z titulu smlouvy o půjčce, jehož celková výše ke dni právní moci rozvodu činila 195 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 1 498 139,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů tohoto řízení částku 360 320 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala vypořádání společného jmění manželů. V žalobě uvedla, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 15. 5. 1987 před Místním výborem v [obec a číslo] [část obce], bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 11. 2013, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2013. Žalobkyně v žalobě uvedla, že v průběhu manželství byly nabyty tyto věci: pozemková parcela č. parc. 70, na které stojí dům [adresa], zapsána na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [část obce], u Katastrálního úřadu [anonymizováno] [územní celek], [stát. instituce], motocykl [anonymizována dvě slova], motocykl ČZ a silniční motocykl [příjmení] [anonymizováno]. Dále žalobkyně v žalobě uvedla tyto dluhy předmětem vypořádání: dluh u společnosti mBank ve výši 196.279,71 Kč, dluh vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], ve výši 350.000 Kč, dluh vůči rodičům žalobkyně [jméno] a [jméno] [příjmení] ve výši 195.000 Kč, a dále dluh vůči majiteli směnky ve výši 220.000 Kč. V podání ze dne 15. 12. 2015 žalobkyně uvedla, že zjistila, že žalovaný předmětnou nemovitost kupní smlouvou ze dne 23. 9. 2015 prodal Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] za kupní cenu 2 800 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že v kupní smlouvě je sice uveden pouze žalovaný a žalobkyně jako vedlejší účastnice, na přání žalovaného však podepsala, že kupní cena byla hrazena z jeho výlučných prostředků, což však nebyla pravda, neboť žalovaný žádné výlučné prostředky neměl. Dopisy ze dne 16. 11. 2015 žalobkyně uplatnila relativní neplatnost tohoto převodu, neboť nemovitost patří do společného jmění manželů. Žalobkyně také uvedla, že předmětné dluhy nejsou nepřiměřené majetkovým poměrům manželů, neboť jsou oba společníci [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], která je vlastnicí pozemku [číslo] jehož součástí je dům [adresa] v [obec a číslo] [část obce], ve kterém oba bydlí. Tento majetek žalobkyně odhaduje na částku 25 000 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že pokud jde o dluhy, nejednalo se o závazky nad míru přiměřenou poměrům, neboť majetkové poměry manželů byly velmi dobré. Oba manželé podnikali, žalovaný provozoval restauraci. Žalobkyně bar, a současně podnikala jako produkční v televizi. Jejich měsíční příjmy v letech 2010 2011 odhadla žalobkyně na 70 000 Kč, výdaje na 35 000 Kč měsíčně. V roce 1994 manželé v rámci privatizace koupili jako společníci [právnická osoba], dva byty o velikosti 95 m a 88 m včetně nebytových prostor v činžovním domě [adresa] v [obec a číslo] [část obce], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], v hodnotě cca 10 000 000 Kč za oba byty. V těchto bytech oba bydleli v té době jen s jedním synem, druhý syn pobýval v zahraničí. Jejich náklady na bydlení byly proto velmi nízké, v průměru 25 000 Kč měsíčně. Kromě toho koupili dne 22. 12. 2009 dům s pozemkem na [část obce], který je předmětem sporu. A dále několik motocyklů, které jsou též předmětem sporu. Dále automobily značky Citroen Berlingo v hodnotě 400 000 Kč, a Volkswagen Multivan v hodnotě 700 000 Kč. Jezdili na zimní i letní dovolené do zahraničí. V létě 2011 byli v Turecku a žalovaný byl sám na horách v Itálii. Žalovaný pravidelně několikrát do roka jezdil na dovolené s vojenskou tématikou. V důsledku trvání soudního sporu musela žalobkyně některé dlužné částky uhradit. V průběhu řízení došlo k dohodě ohledně motocyklů, které byly též předmětem vypořádání. Žalobkyně činila předmětem vypořádání společného jmění manželů majetkovou hodnotu ve výši 2 800 000 Kč, která představuje kupní cenu, za kterou byla na základě kupní smlouvy ze dne 23. 9. 2015 prodána parc. [číslo] jejíž součástí byl dům [adresa], zapsaná na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [část obce] u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [územní celek], [stát. instituce] bez souhlasu žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 2 800 000 Kč. Tyto nemovitosti byly zakoupeny kupní smlouvou ze dne 22. 12. 2009. Žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 1387/2008, ze dne 27. 4. 2010, podle kterého manželé nemohou jiným způsobem než zúžením stanoveného rozsahu společného jmění manželů ve smyslu ustanovení §143a obč. zák. vyloučit ze společného jmění manželů majetkové hodnoty, které do něj ze zákona patří. Samotné prohlášení (souhlas) jednoho z manželů, že určitá věc pořízená druhým z manželů za trvání vypořádání společného jmění manželů a z jeho zdrojů, do společného jmění manželů nepatří, není právně relevantní. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že předmětnou nemovitost nabyl za peníze získané půjčkou od kamaráda [celé jméno svědka], je přesvědčena, že se nejednalo o půjčku, neboť manželé měli peníze v trezoru, získané provozem jejich restaurace. Pokud jde o výpověď svědka [celé jméno svědka], považuje žalobkyně jeho svědectví za nevěrohodné. Žalobkyně dále učinila předmětem vypořádání společného jmění manželů pohledávku u společnosti mBank s tím, že tato půjčka byla 200.000 Kč, a ke dni zániku manželství 25. 11. 2013 činil tento dluh částku 196.279,71 Kč, žalovaná tento dluh po zániku manželství rozvodem uhradila, proto žádá vypořádání této platby, aby byla zahrnuta do vypořádání společného jmění manželů. Dále učinila žalobkyně předmětem vypořádání dluh vůči jejím rodičům, [jméno] a [jméno] [příjmení] ve výši 195 000 Kč Tyto peníze si žalobkyně zapůjčila a dluh není dosud zaplacen. Žalobkyně opět poukázala na to, že předmětné dluhy nebyly nad míru přiměřeným poměrům manželů, neboť jejich majetkové poměry byly velmi dobré. Žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovaný bude uznán povinným zaplatit žalobkyni polovinu z částky 2 800 000 Kč, žalobkyni přikáže dluhy a žalovaný bude uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 1 595 639,85 Kč. Aktiva činila tedy 2 800 000 Kč, pasiva 196.279,71 Kč + 195.000 Kč, tj. 391.279,71 Kč.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že dle jeho názoru předmětná nemovitost nepatří do společného jmění manželů, neboť ji žalovaný zakoupil z výlučných prostředků, což žalobkyně jako vedlejší účastnice ze smlouvy svým podpisem výslovně stvrdila. Pokud jde o dluhy žalobkyně, tak uvedl, že nemá přesnější informace, neboť žalobkyně i v době trvání manželství s ním o těchto záležitostech nehovořila. Pokud o těchto dluzích žalovaný něco věděl, bylo to s větším časovým odstupem. Jedná se o dluhy, které vznikly žalované na základě její podnikatelské činnosti, na kterých se žalovaný žádným způsobem nepodílel. Žalovaný předně namítal, že předmětná nemovitost nepatří do společného jmění manželů, uvedl, že předmětnou nemovitost koupil za kupní cenu ve výši 1 533 680 Kč, kterou uhradil ze svých výlučných prostředků, které získal na základě uzavřené smlouvy s [celé jméno svědka], který mu zapůjčil částku ve výši [částka]. Dále žalovaný poukázal na to, že žalobkyně nedala k této zápůjčce souhlas, což je zřejmé i z toho, že žalobkyně o této zápůjčce evidentně ani nevěděla, což ostatně rovněž vyplývá i z její výpovědi. Pakliže určitá osoba určité skutečnosti neví, logicky s ní tedy nemůže souhlasit. Dále poukázal na to, že zde nebyla splněna ani druhá podmínka, a to přiměřené majetkové poměry manželů, neboť kupní cena rozhodně nespadá do kategorie přiměřenosti. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobkyně, že svědecká výpověď [celé jméno svědka] je nevěrohodná. Žalovaný má za to, že neexistuje jediný objektivní důvod, ze kterého by bylo možné usuzovat na nevěrohodnost svědka [celé jméno svědka]. Dále poukázal na to, že absence písemné smlouvy automaticky neznamená, že smlouva neexistovala. Žalovaný dále poukázal, že se jednalo o závazkový vztah mezi osobami, které se navzájem dobře znaly a důvěřovaly si. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že se jednalo o finance uložené v trezoru. Žalovaný také poukázal na prohlášení v kupní smlouvě ze dne 22. 12. 2009, kde žalobkyně prohlásila, že nemovitost byla zakoupena z výlučných prostředků žalovaného. Dále pokud jde o dluhy, tak žalovaný uvedl, že je nutné zkoumat, zda k právnímu jednání žalobkyně dal svůj souhlas. Žalovaný uvedl, že dluhy vznikaly, on o tom ale nevěděl. Dále uvedl, že i svědci [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně] uvedli, že žalovaný se o dluzích dozvěděl, až když je řešili, tedy po jejich vzniku. Žalovaný má dále za to, že ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 11. 2010 a ze dne 4. 10. 2013 nelze zjistit, že žalovaný s dluhy či alespoň s jejich částí souhlasil, neboť toto lze asi jen stěží dovozovat pouze z toho, že je zde zmíněno, že zápůjčka byla ve prospěch obou účastníků, ačkoliv podpis žalovaného na předmětných listinách není. Žalovaný také uvedl, že si manželé nebrali v průběhu manželství žádné zápůjčky, natož snad v řádech statisíců nebo dokonce milionů. Manželé měsíčně hospodařili s částkami ve výši nižších desetitisíců, což odpovídá jejich měsíčním výdělkům. Dle žalovaného předmětné dluhy rozhodně nelze považovat za dluhy přiměřené majetkovým poměrům manželů. Žalovaný uvedl, že společný měsíční výdělek se pohyboval maximálně do 60 000 Kč. Jiný příjem ani jeden z manželů nepobíral. Žalovaný má dále za to, že vlastnictví nemovitosti nic nevypovídá o tom, s jakými částkami manželé běžně hospodařili. Žalovaný má tedy za to, že v tuto chvíli nejsou předmětem vypořádání společného jmění manželů žádná aktiva ani žádná pasiva. V případě, že by soud dospěl k jinému závěru, žalovaný navrhl uplatnění disparity podílu, a to 100 % s tím, že poukázal na to, že předmětná majetková hodnota představující kupní cenu, za kterou byla prodána nemovitost, byla získána výlučnou zásluhou žalovaného, který tuto nemovitost nabyl z výlučných prostředků žalovaného, a to právě z poskytnuté půjčky svědkem [celé jméno svědka].

3. Soud zjistil tyto skutečnosti:

4. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 11. 2013 soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 dne 7. 11. 2013 rozhodl, že manželství žalobce [celé jméno žalovaného] a žalované [celé jméno žalobkyně], rozené [celé jméno svědkyně], uzavřené dne 15. 5. 1987 před Místním národním výborem v [obec a číslo] [část obce], se rozvádí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 11. 2013.

5. Z nesporných tvrzení manželů soud zjistil, že příjem manželů v rozhodném období činil 65.000 Kč měsíčně.

6. Z kupní smlouvy ze dne 22. 12. 2009 soud zjistil, že byla uzavřená mezi [jméno] [příjmení] na straně jedné jako prodávající a [celé jméno žalovaného] na straně druhé jako kupujícím za účasti [celé jméno žalobkyně] jako vedlejší účastnice smlouvy. Předmětem této kupní smlouvy byla nemovitost, a to budova [adresa], způsob využití- rodinný dům, postavená na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] o výměře 197 m - zastavěná plocha a nádvoří, a to vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] [územní celek], [stát. instituce] pro [katastrální uzemí], okres [anonymizováno] [územní celek], [územní celek], část [územní celek] Tyto nemovitosti byly oceněny znaleckým posudkem na celkovou částku 1.533.680 Kč. V článku 4) je uvedeno, že smluvní strany se dohodly, že kupní cena činí částku 1.533.680 Kč. V článku 5) smlouvy je uvedeno, že vedlejší účastnice smlouvy, která je manželkou kupujícího, tímto výslovně prohlašuje, že kupující uhradil celou kupní cenu dle článku 4) této smlouvy ze svých výlučných prostředků, které netvořily společné jmění manželů a že tak ani kupované nemovitosti, blíže specifikované v článku 1) této smlouvy, nebudou tvořit společné jmění manželů ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku.

7. Z kupní smlouvy ze dne 23. 9. 2015 soud zjistil, že byla uzavřená smlouva mezi žalovaným jako prodávajícím a Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] jako kupujícími. Předmětem této smlouvy byl pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba, budova [adresa], v části [územní celek]. V článku 4) se smluvní strany dohodly, že kupní cena za převod vlastnického práva k této nemovitosti činí 2 800 000 Kč. Z výpisu z KN ze dne 12. 11. 2015 soud zjistil, že k předmětné nemovitosti bylo na základě kupní smlouvy ze dne 23. 9. 2015 zapsáno vlastnické právo Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení].

8. Z výpisu Obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována tři slova], soud zjistil, že žalobkyně i žalovaný mají oba dva podíl v této společnosti, a to každý ve výši 25 %. Z výpisu z Katastru nemovitostí ze dne 15. 12. 2015 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova], je vlastníkem nemovitosti, [list vlastnictví].

9. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že zná oba účastníky, jsou to jeho přátelé, hlavně se zná s panem [celé jméno žalovaného]. Svědek uvedl, že někdy v roce 2007 nebo 2008 se bavil s panem [celé jméno žalovaného]. Říkal mu, že se mu naskytla příležitost výhodně koupit dům a potřeboval tento obnos. V roce 2009 panu [celé jméno žalovaného] skutečně částku [částka] půjčil. O jaký konkrétní dům šlo, to nevěděl. K předání peněz došlo ve splátkách po 200 000 Kč, neboť mu pan [celé jméno žalovaného] sdělil, že nemá osobní účet, ale pouze podnikatelský, takže peníze chtěl v hotovosti. Peníze půjčil panu [celé jméno žalovaného] v oněch splátkách v roce 2009. Kdy přesně byly splátky spláceny, resp. splátky spláceny, to již přesně nevěděl, myslel si, že je mu začal dávat někdy v dubnu 2009. Kdy pan [celé jméno žalovaného] nemovitost koupil, to nevěděl. Kterou nemovitost kupoval, kdy jí kupoval mu nebylo známo, u smlouvy kupní přítomen nebyl, ani nijak se na ni nepodílel, toliko se dohodli s panem [celé jméno žalovaného] na odměně za půjčené peníze a to v částce 10 000 Kč za každý započatý rok. Žádné písemné ujednání neměli, smlouva byla uzavřena ústně. Svědek považoval ústní dohodu s panem [celé jméno žalovaného] uzavřenou za dostačující. Pan [celé jméno žalovaného] mu peníze vrátil. Vrátil mu 1 680 000 Kč. Vypořádal to do konce roku 2016, takže 1 680 000 Kč bylo včetně sjednané odměny 10 000 Kč za rok. K dotazu soudu, proč nepůjčil panu [celé jméno žalovaného] rovnou celou částku [částka], svědek uvedl, že to bylo z důvodu zákonné úpravy, která omezuje hotovostní transakce ve výši cca 300 000 Kč. Myslel, že jde o částku 10 000 Euro. Proto přistoupili ke splátkám. Jinak částku [částka] měl k dispozici. Ani v případě, když mu pan [celé jméno žalovaného] finanční prostředky vrátil, v roce 2016, tak mu žádné potvrzení nevydával. Důvěřovali si. [příjmení] [celé jméno žalovaného] půjčoval částky po částkách ve výši 200 000 Kč a předával mu je u něj doma. oprava – u svědka doma, t.j. na adrese bydliště na adrese v [obec a číslo], [část obce], [ulice a číslo]. Přesné termíny předání částek si svědek nepamatoval, bylo to někdy od května do října, nebo tak nějak. Zda to bylo pravidelně, či nepravidelně, si také nepamatoval. U předání peněz nikdo nebyl, o předání peněz však věděla svědkova manželka. [příjmení] půjčce jeho manželka věděla. Říkal jí, že pan [celé jméno žalovaného] potřebuje půjčit [částka], že mu je půjčí. Manželka proti tomu neměla žádných výhrad. Manželka věděla o tom, že mu peníze bude dávat ve splátkách nebo po částech, po 200 000 Kč měsíčně. Přesný termín předávání jednotlivých částek po 200 000 Kč jsme stanovený neměli, pan žalovaný mě vždycky zavolal, že by peníze potřeboval, já jsem mu je předal. Peníze jsem měl doma. Svědek uvedl, že má vysoké finanční částky doma běžně. Peníze mu předal poté, co zavolal, že peníze potřebuje. K dotazu zástupkyně žalobkyně, zda manželka svědka ví, kde má uloženy doma peníze, svědek uvedl, že to asi jeho manželka ví. Na doplňující dotaz zástupkyně žalobkyně, kde má peníze doma uschovány, svědek uvedl, že na to nebude paní doktorce odpovídat. Poté bylo sděleno k doplňujícímu dotazu a vysvětlení pozice svědka, že způsob vyjadřování svědka, pakliže odmítá vypovídat ohledně finančních transakcí, může způsobit nedůvěryhodnost jeho výpovědi. Svědek uvedl, že měl v té době několikero účtů, peníze z nich vybíral pro svou potřebu, ale peníze pro žalovaného měl doma připravené. Kolik měl peněz doma na hotovosti v průběhu roku 2009 si již nepamatoval. Peníze získal z podnikání. K doplňujícímu dotazu zástupkyně žalobkyně, zda vybíral peníze z pokladny nebo z podnikatelského účtu, svědek uvedl, že už si to nepamatuje, uvedl, že měl peníze i z prodeje firmy, kterou prodal v roce 2000. Byla to firma na druhotné suroviny s obchodním názvem [právnická osoba], byla sídlem v [obec a číslo], V [obec], ve [část obce]. Firmu prodali za 30 milionů. Peníze měl na účtech, pak pracoval pro různé společnosti s měsíčním příjmem asi 200 tisíc Kč. Příjem se pohyboval v rozmezí 150 až 250 tisíc Kč měsíčně. K dotazu zástupkyně žalobkyně, o jaké bankovky se jednalo v případě, že je předával žalovanému, svědek uvedl, že to bylo vždycky různé. Šlo o tisícovky, dvoutisícovky, pětitisícovky, někdy i pětistovky. Původně byla dohodnuta splatnost této částky do roku 2015, potom jej žalovaný navštívil s tím, že se mu nedaří tak, jak předpokládal a požádal o prodloužení. Svědek uvedl, že po uplynutí splatnosti za ním přišel žalovaný, chtěl prodloužit splatnost o 3 roky, čemuž vyhověl. Poslední splátka byla zaplacena v prosinci 2016 včetně těch odměn. Se žalovaným se dohodli, že mu také bude vracet zapůjčenou částku ve splátkách v téže výši, tedy 200 000 Kč měsíčně. Svědek uvedl, že do roku 2013 mu pan [celé jméno žalovaného] žádné splátky nezaplatil, všechno zaplatil ve splátkách v roce 2016. Poté, co mu pan [celé jméno žalovaného] vrátil celou částku, žádné potvrzení o zaplacení částky mu nevydal. Odkud bral pan [celé jméno žalovaného] peníze, které mu vracel, to mu nebylo známo. Žalovaný mu peníze vracel buď u něj doma na [část obce] nebo si svědek pro peníze přišel k němu do kanceláře. Z výše uvedené svědecké výpovědi soud nemohl učinit zjištění prokazující, že žalovanému svědek [celé jméno svědka] skutečně poskytl půjčku představující výlučný závazek žalovaného. Soud nepřesvědčilo tvrzení svědka, že měl náhodně vždy pro žalovaného připravenou splátku ve výši 200 000, kdykoli se žalovaný ozval. Rovněž není zřejmé z jakého důvodu, pokud měl k dispozici větší peněžní prostředky, poskytoval by žalovanému tyto částky tímto způsobem, tedy nahodile a bez jakéhokoli dokladu. I když samozřejmě písemné potvrzení přijetí peněžních prostředků není podmínkou jejich předání. Svědek si nepamatoval, zda vybíral peníze z pokladny nebo podnikatelského účtu. Svědek tedy nepůsobil důvěryhodně při výpovědi ohledně výpovědi týkající se obvyklého množství finančních prostředků, jenž měl doma k dispozici, odkud tyto prostředky čerpal, jakým způsobem, kde byly uschovány. Konečně svědkovo tvrzení o dodržení zákonné úpravy plateb v hotovosti a zároveň ledabylé předávání splátek na základě telefonátu žalovaného u svědka nešlo při hodnocení svědecké výpovědi nezohlednit.

10. Z listiny označené jako smlouva o půjčce ze dne 10. 6. 2014 soud zjistil, že je zde uvedeno:„ Prohlašujeme tímto, že jsme zapůjčili manželům [příjmení] ([celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalovaného]) finanční hotovost, a to 2. 11. 2010 částku ve výši 55 000 Kč, a 4. 10. 2013 částku ve výši 140 000 Kč“ Celková částka ve výši 195 000 Kč nebyla k dnešnímu dni uhrazena. Dole na listině je uvedeno [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [celé jméno žalobkyně] včetně jejich podpisů. Dále z listiny označené jako smlouva o půjčce soud zjistil, že je v ní uvedeno:„ Prohlašujeme tímto, že jsme zapůjčili manželům [příjmení] ([celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalovaného]) finanční hotovost ve výši 140 000 Kč se splatností 48 měsíců.“ Datum je uvedeno 4. 10. 2013. Dole na listině jsou uvedena jména [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [celé jméno žalobkyně], včetně jejich podpisů.

11. Z listiny označené jako smlouva o půjčce soud zjistil, že obsahuje prohlášení, že jsme zapůjčili manželům [příjmení] ([celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalovaného]) finanční hotovost 55 000 Kč se splatností 48 měsíců. Datum je uvedeno 2. 11. 2010. Dole na listině je uvedeno [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [celé jméno žalobkyně], rovněž obsahuje jejich podpisy.

12. Ze zápisníku [celé jméno svědkyně] (matky žalobkyně) soud zjistil, že obsahuje údaje o zapůjčení částky 175 000 Kč a částky 20 000 Kč.

13. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že je matkou žalobkyně. Svědkyně uvedla, že co se týče druhé částky, kterou jsme půjčili žalobkyni, ta se týkala dluhu, které nadělala paní žalobkyně při natáčení nějakého pořadu. Částku 195 tisíc jsme dali žalobkyni postupně v hotovosti. K předání peněz 195 tisíc došlo někdy v roce 2013 Pan [celé jméno žalovaného] tvrdil, že nemá peníze, aby ženu mohl podpořit, tak jsme jí museli poskytnout finanční výpomoc my. Peníze jsme měli opět ve spořitelně. Pamatuji si, že jsme žalobkyni nedávali celou částku 195 tisíc, ale dávali jsme jí ty částky na několikrát. Poprvé jsme dali žalobkyni asi 140 tisíc, další částky postupně. K dotazu soudu, kde jí peníze předali, svědkyně uvádí, že u ní doma, pak uvedla, že ale možná přišla ona k nám. Peníze žalobkyni předávali my s manželem. Pan [celé jméno žalovaného] o dluzích žalobkyně věděl, neboť vznikly za trvání jejich manželství. Zda pan [celé jméno žalovaného] věděl přesnou výši dluhů žalobkyně, to nevěděla. Pan [celé jméno žalovaného] byl u jednání, když jsme půjčovali žalobkyni 140 tisíc. Proč peníze nepůjčil žalobkyni pan [celé jméno žalovaného], to nevěděla. O finančních transakcích si vedou s manželem záznamy.

14. Z reference k hotovostnímu úvěru mPůjčka plus ze dne 7. 11. 2014 soud zjistil, že mBank potvrdila, že [celé jméno žalobkyně] vlastní v mBank spotřebitelský hotovostní úvěr mPůjčka+ pro fyzické osoby poskytnutý na základě smlouvy č. GNM095001314 ze dne 24. 7. 2013. Poskytnutá částka úvěru činila 200 000 Kč. Celkový stav zadlužení z titulu úvěru ke dni 25. 11. 2013 představuje částku 196.279,71 Kč.

15. Ze smlouvy o hotovostním úvěru mPůjčka+, č. GNM [bankovní účet] ze dne 24. 7. 2013 soud zjistil, že společnost mBank poskytla žalobkyni úvěr ve výši 200 000 Kč.

16. Z potvrzení o splacení půjčky mBank ze dne 31. 1. 2022 soud zjistil, že mBank v tomto potvrzení sděluje, že spotřebitelský úvěr [celé jméno žalobkyně], jenž byl poskytnut na základě smlouvy ze dne 24. 7. 2013, byl plně splacen a zúčtován ke dni 25. 4. 2018. Poskytnutá částka úvěru činila 200 000 Kč.

17. Právní posouzení:

18. Manželství účastníků uzavřené dne 15. 5. 1987 bylo rozvedeno a rozsudek nabyl právní moci dne 25. 11. 2013. V důsledku zániku manželství v souladu s § 149 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. (obč. zák.) došlo k tomuto dni k zániku společného jmění manželů (soud rozhodoval podle právního stavu platného v době zániku společného jmění manželů). Mezi účastníky nebyla uzavřena účinná dohoda o vypořádání společného jmění manželů a z daného důvodu o vypořádání rozhodl soud (§ 150 odst. 3 obč. zák.).

19. Dle § 143 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, a dále závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

20. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že je třeba vypořádat majetkovou hodnotu ve výši 2 800 000 Kč, která představuje kupní cenu, za kterou byla na základě kupní smlouvy ze dne 23. 9. 2015 prodána nemovitost parc. [číslo] jejíž součástí byl dům [adresa], zapsaná na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [část obce] u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno] [územní celek], [stát. instituce] bez souhlasu žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] za kupní cenu ve výši 2 800 000 Kč, závazek za [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] z titulu smlouvy o půjčce, jehož celková výše ke dni právní moci rozvodu činila 195 000 Kč a pohledávku u společnosti mBank ve výši 200 000 Kč, s tím, že ke dni zániku manželství 25. 11. 2013 činil tento dluh částku 196.279,71 Kč, žalovaná tento dluh po zániku manželství uhradila.

21. Majetková hodnota ve výši 2 800 000 Kč, která představuje kupní cenu, za kterou byla na základě kupní smlouvy ze dne 23. 9. 2015 prodána nemovitost parc. [číslo] jejíž součástí byl dům [adresa], zapsaná na [list vlastnictví] [anonymizováno] [územní celek], k.ú. [část obce] u Katastrálního úřadu [anonymizována dvě slova] [územní celek], [stát. instituce] bez souhlasu žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Žalovaný s tímto nesouhlasil s tím, že se jednalo o jeho výlučná majetek. V dané věci bylo skutečně v řízení zjištěno z kupní smlouvy ze dne 22. 12. 2009, že byla uzavřená mezi [jméno] [příjmení] na straně jedné jako prodávající a [celé jméno žalovaného] na straně druhé jako kupujícím za účasti [celé jméno žalobkyně] jako vedlejší účastnice smlouvy. Předmětem této kupní smlouvy byla nemovitost, a to budova [adresa], způsob využití- rodinný dům, postavená na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] o výměře 197 m - zastavěná plocha a nádvoří, a to vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem [anonymizována dvě slova] [územní celek], [stát. instituce] [anonymizováno] [katastrální uzemí], okres [anonymizováno] [územní celek], [územní celek], část [územní celek] Tyto nemovitosti byly oceněny znaleckým posudkem na celkovou částku 1 533 680 Kč. V článku 4) je uvedeno, že smluvní strany se dohodly, že kupní cena činí částku 1 533 680 Kč. V článku 5) smlouvy je uvedeno, že vedlejší účastnice smlouvy, která je manželkou kupujícího, tímto výslovně prohlašuje, že kupující uhradil celou kupní cenu dle článku 4) této smlouvy ze svých výlučných prostředků, které netvořily společného jmění manželů a že tak ani kupované nemovitosti, blíže specifikované v článku 1) této smlouvy, nebudou tvořit společné jmění manželů ve smyslu §143 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Žalovaný však v průběhu řízení uvedl, že předmětnou nemovitost pořídil z finančních prostředků představující půjčku poskytnutou žalovanému [jméno] [příjmení]. Soud tedy přesto, že kupní smlouva obsahuje ujednání o výlučných prostředích nepředstavující společné jmění manželů, zabýval předmětnou žalovaným tvrzenou smlouvou o půjčce. Z výše popsané výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud nemohl učinit závěr o existenci žalovaným tvrzené smlouvy o půjčce, a proto dospěl k závěru, že předmětná nemovitost byla součásti společného jmění manželů. Nadto součástí společného jmění manželů jsou prostředky získané některým z manželů půjčkou nebo úvěrem a stejně tak i majetkové hodnoty za tyto prostředky získané (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1326/2012 ze dne 16. 9. 2013). Žalovaný však po podání žaloby na vypořádání společného jmění manželů předmětnou nemovitost bez souhlasu žalobkyně prodal za kupní cenu ve výši 2 800 000 Kč. Předmětem vypořádání společného jmění manželů je tak majetková hodnota v této výši. V souladu s § 150 obč. zák. byl u soudu podán návrh na vypořádání tohoto zaniklého společného jmění manželů. Při rozhodování soud postupoval podle ustanovení § 149 odst. 2 obč. zák. a při vypořádání zaniklého společného jmění manželů vycházel z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Žalovanému proto uložil na vypořádání této majetkové hodnoty vyplatit žalobci jednu polovinu tj. 1 400 000. Žalovaný sice navrhl uplatnění disparity podílu, a to 100 % s tím, že poukázal na to, že předmětná majetková hodnota představující kupní cenu, za kterou byla prodána nemovitost, byla získána výlučnou zásluhou žalovaného, který tuto nemovitost nabyl z výlučných prostředků žalovaného, a to právě z poskytnuté půjčky svědkem [celé jméno svědka]. Soud však k tomuto nemohl přihlédnout jako ke kvalifikovanému důvodu, ze kterého by mohla být odvozen předpoklad pro disparitu podílů v této věci. Uzavření kupní smlouvy se žalobkyně účastnila. Existence smlouvy o půjčce v řízení prokázána nebyla a konečně i v případě existence půjčky by se jednalo o majetkovou hodnotu získanou z půjčky, která je součástí společného jmění manželů.

22. Pokud jde o závazek z půjčky poskytnuté [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] žalobkyni v řízení bylo prokázáno smlouvou o půjčce, prohlášením, zápisníkem a konečně i svědeckou výpovědí [celé jméno svědkyně], že částka ve výši 195 000 Kč byla žalobkyni poskytnuta s tím, že dosud zaplacena nebyla. Mezi účastníky bylo nesporné, že jejich měsíční příjem v rozhodném období činil 65 000 Kč měsíčně, proto výši předmětného závazku jistě nelze považovat za závazek přesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů (tj. částka mírně přesahující trojnásobek měsíčního příjmů manželů). Nadto manželé nabyli v privatizaci dva byty, rovněž i předmětnou spornou nemovitost. Oba účastníci navrhovali, aby byl předmětný závazek přikázán do jeho výlučného vlastnictví. S ohledem na tyto rozdílné návrhy soud nedospěl k závěru, že by zde byly okolnosti pro přikázání tohoto závazku výlučně jednomu z manželů a rozhodl, že se do vlastnictví žalobkyně a žalovaného přikazuje každému závazku za [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] z titulu smlouvy o půjčce, jehož celková výše ke dni právní moci rozvodu činila 195 000 Kč.

23. V rámci vypořádání společného jmění manželů uplatnila žalobkyně i pohledávku u společnosti mBank ve výši 200 000 Kč, s tím, že ke dni zániku manželství 25. 11. 2013 činil tento dluh částku 196 279,71 Kč, přičemž žalovaná tento dluh po zániku manželství uhradila. V řízení byla úhrada tohoto dluhu žalobkyní skutečně prokázána. Ze stejných důvodů jako v případě půjčky manželům [příjmení] dospěl soud k závěru, že i v případě této půjčky se nejednalo o závazek přesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, a proto v rámci vypořádání žalovanému uložil na vypořádání tohoto závazku, jenž byl žalobkyní splacen po zániku manželství v plné výši, zaplatit žalobkyni jednu polovinu (tj. 98 139,85 Kč). Celkem tedy byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu ze zaniklého společného jmění manželů částku 1 498 139,85 Kč.

24. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení vzniklých v souvislosti s právním zastoupením advokátem (z celkové částky 1 498 139,85). Přiznaná částka sestává z odměny advokáta za 20 úkonů právní služby po 14 300 Kč (dle ustanovení [ustanovení pr. předpisu] o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, 3 x sepis vyjádření, sepis závěrečného návrhu a 14 x účast na jednání. Dále byla přiznána též 20 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu). Současně soud přiznal zástupkyni žalobkyně 21% DPH. Souhrnem tak činí náhrada nákladů řízení 360 320 Kč.

Poučení