14 Co 260/2024 - 85

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] b) Ing. [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 2/0], narozená [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o vyklizení bytu; k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. dubna 2024, č. j. 10 C 261/2023-55, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost vyklidit bytovou jednotku č. [hodnota] ve [hodnota]. nadzemním podlaží budovy č.p. [hodnota], včetně sklepa č. [hodnota] a parkovacího státní č. [hodnota], to vše na adrese [adresa], a bytovou jednotku č. [hodnota], sklep č. [hodnota] a parkovací státní č. [hodnota] předat žalobcům do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku [výrok I]. Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 15 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců [výrok II].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci po žalované domáhali vyklizení bytové jednotky č. [hodnota] ve [hodnota]. nadzemním podlaží budovy č.p. [hodnota], včetně sklepa č. [hodnota] a parkovacího státní č. [hodnota], to vše na adrese [adresa], a předání žalobcům. Žalobu odůvodnili tím, že bytovou jednotku mají ve společném jmění manželů a že je s ní spojeno právo výlučného užívání balkonu, sklepu č. [hodnota] a parkovacího stání č. [hodnota]. Dne [datum] uzavřeli se žalovanou smlouvu o nájmu bytu, na základě které přenechali předmětnou bytovou jednotku spolu se sklepem a parkovacím státním žalované k užívání. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 3. 2018, následně byla modifikována dodatky č. [hodnota] až č. [hodnota], kdy doba nájmu byla postupně prodlužována. Dne 31. 3. 2022 byl uzavřen dodatek č. [hodnota], čímž došlo k prodloužení doby nájmu na další období, tj. na období od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2022. Žalovaná do konceptu dodatku č. [hodnota] doplnila ujednání „nájemní smlouva po uhrazení dluhu bude prodloužena a uzavřena od 1. 9. 2022 do 31. 3. 2023“. Žalovaná uvedený dluh uhradila, nájemní vztah byl proto prodloužen až do 31. 3. 2023. Dodatek č. [hodnota] již mezi účastníky uzavřen nebyl. Žalobci poskytli žalované lhůtu k vyklizení a předání bytu do 31. 8. 2023. Ve snaze o mimosoudního vyřešení věci poskytli žalobci žalované ještě dodatečnou lhůtu do 5. 9. 2023. Žalovaná ani po výzvě bytovou jednotku nevyklidila a žalobcům nepředala.

3. Žalovaná namítala, že nájemní vztah dosud neskončil. Smlouva o nájmu bytu, ve znění pozdějších dodatků, připouští dvě verze možného výkladu, jednak že dodatek č. [hodnota] byl uzavřen na dobu určitou do 31. 8. 2022, přičemž nájemní vztah z důvodu absence jakéhokoliv právního úkonu směřujícímu k neprodloužení nájemního vztahu ze strany žalobců trvá do 31. 8. 2024, a dále že předmětný nájemní vztah se po zaplacení dlužných částek prodlužil do 31. 3. 2023, přičemž opět nedošlo ze strany žalobců k relevantnímu právnímu úkonu směřujícímu k neprodloužení nájemního vztahu, tudíž došlo k prodloužení nájmu do 31. 3. 2024. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a na základě shodných tvrzení stran učinil tento závěr o skutkovém stavu:

5. Žalobci mají ve společném jmění manželů bytovou jednotky č. [hodnota] v bytovém domě č. p. [hodnota] na parcele č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Bytová jednotka se nachází na adrese [adresa], ve [hodnota]. nadzemním podlaží budovy a sestává z pokoje s kuchyňským koutem, pokoje, předsíně, koupelny a WC. K bytové jednotce náleží balkon, sklep č. [hodnota] a parkovací státní č. [hodnota]. Žalobci uzavřeli se žalovanou dne [datum] smlouvu o nájmu předmětné bytové jednotky na dobu určitou do 31. 3. 2018 s tím, že žalovaná je povinna bytovou jednotku vyklidit a vyklizenou předat žalobcům nejpozději ke dni skončení nájmu, nedojde-li k prodloužení nájmu. Bylo ujednáno, že smlouva může být prodloužena vždy o jeden rok, pokud některá ze stran neoznámí druhé straně úmysl smlouvu již neprodloužit alespoň 6 týdnů před skončením doby nájmu. Bylo ujednáno přednostní právo žalované na prodloužení smlouvy za stejných podmínek. Bylo ujednáno, že nájem zanikne uplynutím doby, na kterou byl sjednán, písemnou dohodou stran, písemnou výpovědí nebo okamžitým odstoupením od smlouvy. Dle smluvních ujednání bylo možno smlouvu měnit a doplňovat pouze formou písemného a oboustranně odsouhlaseného dodatku.

6. Dne 13. 3. 2018, 20. 3. 2019, 10. 3. 2020 a 31. 3. 2021 byly mezi stranami uzavřeny dodatky č. [hodnota], č. [hodnota], č. 3 a č. [hodnota]. Vždy bylo dohodnuto prodloužení smlouvy o rok, a to do 31. 3. 2019, do 31. 3. 2020, do 31. 3. 2021 a do 31. 3. 2022. E-mailem z 17. 3. 2022 zaslali žalobci žalované návrh dodatku č. [hodnota], dle kterého měla být smlouva prodloužena opět na dobu určitou do 31. 8. 2022. Následně byl dne 31. 3. 2022 uzavřen dodatek č. [hodnota], dle kterého se strany dohodly na změně nájemní smlouvy, která se nově uzavírá na dobu určitou od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2022 s tím, že po uhrazení dluhu žalované se nájemní smlouva prodlouží a bude uzavřena od 1. 9. 2022 do 31. 3. 2023.

7. Návrh žalobců na uzavření dodatku č. [hodnota], kterým by byla mimo jiné doba nájmu prodloužena do 31. 8. 2023, žalovaná neakceptovala. Tehdejší právní zástupkyně žalované v dopise ze dne 23. 12. 2022 uvedla, že dle dodatku č. [hodnota] byla nájemní smlouva prodloužena do 31. 3. 2023, když žalovaná dluh uhradila, žalobci však ve lhůtě šesti týdnů před ukončením smlouvy nesdělili žalované úmysl smlouvu neprodloužit. Navrhla uzavření dodatku č. [hodnota], kterým bude nájem prodloužen na tři roky s tím, že nájemné bude zvýšeno maximálně o inflaci. V odpovědi ze dne 24. 1. 2023 právní zástupce žalobců setrval obsahu dodatku č. [hodnota], kterým bude prodloužen nájem do 31. 8. 2023 a nájemné bude odpovídat smlouvě o nájmu bytu. Zároveň žalovanou vyzval k zaplacení aktuálního jejího dluhu ve výši 15 800 Kč. Dopisem z 14. 2. 2023 právní zástupce žalobců sdělil právní zástupkyni žalované, že nebude-li žalobci navrhovaný dodatek č. [hodnota] doručen právnímu zástupci žalobců do dne 20. 2. 2023, a to podepsaný v listinné podobě, pak tento návrh žalobců zaniká. Zároveň sdělil, že žalobci mají úmysl nájemní vztah se žalovanou již dále neprodlužovat, tj. vylučují jeho automatické prodloužení dle smlouvy. V následné e-mailové komunikaci mezi právními zástupci stran období od 16. 2. 2023 do 30. 3. 2023 právní zástupce žalobců zopakoval, že žalobci nemají zájem na dalším pokračování nájmu, že prodloužení navrhují do 31. 8. 2023 toliko z důvodu, aby žalovaná měla dostatek času na zajištění jiného bydlení a přestěhování. Nesouhlasí-li žalovaná s návrhem dodatku č. [hodnota], kterým by došlo k prodloužení nájmu do 31. 8. 2023, berou žalobci tuto skutečnost na vědomí a nájem zanikne ke dni 31. 3. 2023. Právní zástupkyně žalované setrvala na názoru, že došlo k automatickému prodloužení nájmu do 31. 8. 2023, právní zástupce žalobců názor žalované hodnotil jako účelový a vyzval žalovanou k vyklizení a předání bytové jednotky žalobcům.

8. Dopisem ze dne 13. 4. 2023 právní zástupce žalobců předně vyzval žalovanou v souvislosti s odmítnutím vyklizení jednotky ke dni 31. 3. 2023, k vyklizení a odevzdání bytové jednotky. Zopakoval, že nové tvrzení žalované o automatickém prodloužení nájemního vztahu do [datum] je účelové a že žalobci nemají v úmyslu nájemní vztah k předmětné bytové jednotce dále prodlužovat. Dopisem ze dne 22. 5. 2023 a ze dne 3. 8. 2023 právní zástupce žalobců vyjma výzvy k úhradě dluhu opětovně vyzval žalovanou k vyklizení a odevzdání předmětné bytové jednotky (dopisem z 3. 8. 2023 nejpozději do 31. 8. 2023). E-mailem z 29. 8. 2023 právní zástupce žalobců připomněl žalované termín pro převzetí vyklizené bytové jednotky. Dopisem z 1. 9. 2023 právní zástupce žalobců upozornil, že bytová jednotka nebyla vyklizena a předána, že žalovaná po zápočtu složené jistoty v částce 20 000 Kč aktuálně dluží žalobcům 27 400 Kč. Zároveň byl žalované stanoven náhradní termín pro předání bytové jednotky dne 5. 9. 2023 v 9:00 hod.

9. Dopisem ze dne 2. 2. 2024 právní zástupce žalobců zdůraznil, že žalobci nesouhlasí s automatickým prodloužením nájemního vztahu i v případě, že by soud dospěl k závěru, že nájem trvá do 31. 3. 2024, pročež žalobci nesouhlasí s prodloužením nájmu po 31. 3. 2024. Z důvodu opatrnosti žalobci od nájemní smlouvy zároveň odstoupili, a to pro hrubé porušování povinností žalované řádně a včas platit nájemného a zálohy na služby, když nehradila řádně a včas nájemné a zálohy za období červen 2023 až leden 2024. Z téhož důvodu žalobci současně nájemní smlouvu z opatrnosti vypověděli.

10. Další navržené důkazy (lékařské zprávy o [diagnóza] bratra žalované) soud I. stupně z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

11. Jde-li o právní stránku věci, soud I. stupně s odkazem na § 2201 a násl. o. z. ve spojení s § 2235 a násl. o. z. uzavřel, že mezi účastníky byla dne [datum] sjednána smlouva o nájmu bytu na dobu určitou s délkou trvání nájemního vztahu do 31. 3. 2018, jejímž předmětem byla bytová jednotka č. [hodnota] nacházející se na adrese [adresa], a že účastníci ve smyslu § 1901 o. z. následně prostřednictvím dodatků ke smlouvě o nájmu bytu dobu trvání nájemního vztahu prodlužovali. Naposledy byl mezi účastníky uzavřen dne 31. 3. 2022 dodatek č. [hodnota] s tím, že „na základě dohody obou smluvních stran se čl. IV., bod 1. „Doba nájmu“, mění tak, že nájemní smlouva se uzavírá na dobu určitou ode dne 1. 4. 2022 do 31. 8. 2022. Nájemní smlouva po uhrazení dluhu bude prodloužena a uzavřena od 1. 9. 2022 do 31. 3. 2023“. Toto znění dodatku bylo vymíněno ze strany samotné žalované jakožto slabší smluvní strany, a to v její prospěch (§ 557 o. z.). Žalovaná dluh uhradila. Žalobci ve lhůtě předvídané v článku IV. bod 3. smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum], ve znění pozdějších dodatků, sdělili žalované dopisem ze dne 14. 2. 2023, doručeným dne 15. 2. 2023, že nemají zájem na automatickém prodloužení předmětného nájemního vztahu. Soud I. stupně nepřisvědčil námitce žalované týkající se nejednoznačnosti výkladu právního jednání žalobců ve smyslu úmyslu žalobců nájemní vztah žalované dále neprodlužovat a absence právního jednání nájemní vztah ukončit, a to s poukazem na dopis právního zástupce žalobců ze dne 14. 2. 2023, ve kterém je výslovně uvedeno, že „žalobci vylučují automatické prodloužení nájemního vztahu po jeho skončení“. Z dopisu tak zcela zřetelně vyplývá, že žalobci neměli zájem na automatické prolongaci nájmu, pročež nelze hovořit o nejasnosti či neurčitosti právního jednání. Soud I. stupně odkázal na § 555 a násl o. z. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4901/2007, a uzavřel, že nájem předmětné bytové jednotky skončil uplynutím sjednané doby ke dni 31. 3. 2023 a žalovaná užívá bytovou jednotku bez právního důvodu. Žalovaná bytovou jednotku nevyklidila a žalobcům neodevzdala ani přes opakované výzvy k vyklizení a předání, naopak ji nadále užívá. Soud I. stupně proto shledal ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. žalobu důvodnou.

12. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšným žalobcům přiznal právo na jejich náhradu.

13. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Nesouhlasila s právním názorem soudu I. stupně, že nájem skončil dne 31. 3. 2023, a s výkladem soudu I. stupně, že úkon žalobců ze 14. 2. 2023 směřující k ukončení nájmu neprodloužením smlouvy uzavřené na dobu určitou s možností prolongace, který byl žalované doručen 15. 2. 2023, je dostatečně určitý a včasný. Tímto dopisem bylo sděleno, že žalovaná dosud nereagovala na návrh dodatku č. [hodnota], pročež nebude-li předmětný dodatek č. [hodnota] podepsaný v listinné podobě doručen právnímu zástupci žalobců do 20. 2. 2023, návrh žalobců na uzavření dodatku č. [hodnota] zaniká. Zároveň bylo žalované oznámeno, že žalobci mají úmysl nájemní vztah se žalovanou již dále neprodlužovat, tj. vylučují automatické prodloužení nájemního vztahu po jeho skončení. Žalobci se tak domáhali podpisu dodatku č. [hodnota], který podstatně měnil nájemní smlouvu a žalovanou pod pohrůžkou neprodloužení nájemní smlouvy nutili k jeho akceptaci. Takový postup odporuje nájemní smlouvě, kdy žalovaná měla nárok na její prodloužení za stejných podmínek s výjimkou, že nájemné může být navýšeno o inflaci. V tomto dopise žalobci neformulovali neprodloužení nájmu, jednalo se o nepřijetím dodatku č. [hodnota] podmíněné sdělení. K přijetí dodatku žalobci stanovili lhůtu 20. 2. 2023, takto určenou lhůtou stanovili i počátek běhu případné 6týdenní lhůty. Nesouhlas s prodloužením nájemní smlouvy by tak byl dán teprve dnem 20. 2. 2023 a 6týdenní lhůta by skončila 3. 3. 2023. Nesouhlas s prodloužením nájmu proto nebyl dán včas, když smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 3. 2023, došlo proto k prolongaci nájmu nejméně do 31. 3. 2024.

14. Žalovaná od počátku řízení tvrdila, že byt užívá na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] s tím, že smlouva stále platí ve znění dodatku č. [hodnota]. Dle čl. IV odst. 3 nájemní smlouvy se nájem prodlužuje vždy o jeden rok, pokud některá ze smluvních stran neoznámí druhé straně alespoň 6 týdnů před skončením doby nájmu svůj úmysl smlouvu neprodloužit. A k tomu ze strany žalobců nedošlo. Dodatek č. [hodnota] byl uzavřen na dobu určitou do 31. 8. 2022 a ničeho nemění na ujednání o automatickém prodlužování smlouvy dle čl. IV odst. 3 smlouvy. Žalobci neučinili v rozhodné době žádný právně významný úkon směřující k ukončení nájmu. Nájem byl tudíž automaticky prodloužen ve smyslu nájemní smlouvy ve znění dodatku č. [hodnota] do 31. 8. 2023 a posléze do 31. 8. 2024.

15. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žaloba na vyklizení zamítá, a aby přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

16. Žalobci ve svém vyjádření hodnotili odvolání žalované jako zcela účelové a odporující dobrým mravům, když jediným cílem žalované je oddálit pro ni nepříznivé důsledky. Žalovaná na jedné straně brojí proti závěru, že nájemní vztah zanikl, a byt stále užívá, na druhé straně se sama jako řádný nájemce nechová, když nehradí nic za jeho užívání ani za služby a energie dodávané do bytu (žalovaná od června 2023 do června 2024 na svůj stále narůstající dluh uhradila pouhých 8 000 Kč). Žalobci hradí veškeré náklady spojené s užíváním bytu (zálohové platby na služby a energie) za žalovanou. Žalobci souhlasili s právními závěry soudu I. stupně, že nájemní smlouva byla dodatkem č. [hodnota] prodloužena do 31. 3. 2023, když žalovaná doplatila svůj dluh. To koresponduje i s tvrzeními právní zástupkyně žalované [tituly před jménem] [jméno FO] v dopise ze dne 23. 12. 2022. Správný je rovněž názor soudu I. stupně, že dopis právního zástupce žalobců ze dne 14. 2. 2023 představuje oznámení ve smyslu ustanovení článku IV. odst. 3 nájemní smlouvy. Tímto dopisem žalobci zamýšleli a dosáhli toho, že nájemní smlouva se po uplynutí doby nájmu automaticky neprodloužila. Výklad předestřený v odvolání žalovanou je ryze účelový. Ze stejného důvodu žalovaná přehlíží, že záměr neprodloužit nájemní vztah a vyloučit automatickou prolongaci byl ze strany žalobců žalované zopakován ještě několikrát. V případě žalované se jedná o nepoctivé jednání ve smyslu § 6 o. z. Není dále pravdou, že by dodatek č. [hodnota] podstatným způsobem měnil nájemní. V dodatku č. [hodnota] navrhovali žalobci zachování stejné výše nájemného, tj. částky 13 500 Kč. Dopis ze dne 14. 2. 2023 byl reakcí na chování žalované, která nehradila nájemné řádně a včas, s žalobci komunikovala sporadicky a její jedinou reakcí byl pro žalobce zcela nepřijatelný návrh na prodloužení nájmu na další tři roky. Žalobci dále uváděli, že sjednaná výše nájemného (13 500 Kč) a zálohových plateb na služby a energie (2 300 Kč) je pro danou lokalitu nepřiměřeně nízká a odkazovali na realitní nabídky.

17. Žalobci navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I jako věcně správný potvrdil a v nákladovém výroku II změnil tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 21 200 Kč. Dále navrhovali, aby jim odvolací soud přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a v souladu s § 213 odst. 3 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o nájmu bytu z [datum], dodatkem č. [hodnota] ze dne 31. 3. 2022, dopisem právního zástupce žalobců z 24. 1. 2023, dopisem právního zástupce žalobců z 14. 2. 2023, emaily právního zástupce žalobců ze dne 21. 2. 2023 a ze dne 30. 3. 2023.

19. Ze smlouvy o nájmu bytu z [datum] odvolací soud zjistil, že v článku IV. Doba nájmu bylo v odst. 1 sjednáno, že se nájemní smlouva sjednává na dobu určitou od [datum] do 31. 3. 2018, a v odst. 3 bylo sjednáno, že „tato smlouva může být prodloužena vždy o rok, pokud některá ze smluvních stran neoznámí druhé straně svůj úmysl smlouvu neprodloužit alespoň 6 týdnů před skončením doby nájmu. Nájemce má přednostní právo na prodloužení nájemní smlouvy za stejných podmínek.“ 20. Z dodatku č. [hodnota] ze dne 31. 3. 2022 ke smlouvě o nájmu bytu odvolací soud zjistil, že bylo sjednáno, že se na základě dohody obou smluvních stran článek IV. Doba nájmu v odst. 1 mění tak, že nájemní smlouva se uzavírá na dobu určitou od 1. 4. 2022 do 31. 8. 2022 a že nájemní smlouva po uhrazení dluhu bude prodloužena a uzavřena od 1. 9. 2022 do 31. 3. 2023.

21. Z dopisu právního zástupce žalobců ze dne 24. 1. 2023, adresovaného tehdejší právní zástupkyni žalované [tituly před jménem] [jméno FO], odvolací soud zjistil, že přílohou tohoto dopisu byl návrh dodatku č. [hodnota], dle kterého se nájem prodlouží do 31. 8. 2023, a to za nájemné odpovídající smlouvě o nájmu bytu, tj. ve výši 13 500 Kč měsíčně. Dále bylo sděleno, že žalobci nemají zájem jednat o jiném obsahu dodatku č. [hodnota], např. o prodloužení nájmu na další tři roky. Dále byla žalovaná upozorněna, že je v prodlení s platbou 15 800 Kč (nájemné + zálohy na služby), když v září 2022 neučinila žádnou platbu. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.

22. Z dopisu právního zástupce žalobců ze dne 14. 2. 2023, adresovaného tehdejší právní zástupkyni žalované [tituly před jménem] [jméno FO], odvolací soud zjistil, že bylo odkazováno na dopis ze dne 24. 1. 2023, ke kterému byl přiložen návrh dodatku č. [hodnota], na který žalovaná dosud nereagovala. Dále bylo uvedeno, že pokud nebude nejpozději do 20. 2. 2023 do kanceláře právního zástupce žalobců dodán žalovanou podepsaný dodatek č. [hodnota], pak návrh žalobců na uzavření tohoto dodatku automaticky zanikne. Dále bylo žalované výslovně s odkazem na článek IV. Doba nájmu odst. 3 smlouvy o nájmu bytu oznámeno, že žalobci mají úmysl nájemní vztah žalované již dále neprodlužovat, tj. že vylučují jeho automatické prodloužení.

23. Z e-mailu právního zástupce žalobců ze dne 21. 2. 2023, adresovaného tehdejší právní zástupkyni žalované [tituly před jménem] [jméno FO], odvolací soud zjistil, že bylo reagováno na dopis žalované ze dne 23. 12. 202, ve kterém žalovaná uváděla, že k poslednímu prodloužení nájmu došlo dodatkem č. [hodnota], a to do 31. 3. 2023. Žalovaná byla informována, že návrh na uzavření dodatku č. [hodnota] pozbyl platnosti a že s ohledem na obsah dopisu z 14. 2. 2023, ve kterém žalobci vyloučili možnost automatického prodloužení nájmu, nájem skončí 31. 3. 2023. Žalovaná byla dále vyzvána, aby byt do 31. 3. 2023 vyklidila a dne [datum] hodin předala žalobcům.

24. Z e-mailu právního zástupce žalobců ze dne 30. 3. 2023, adresovaného tehdejší právní zástupkyni žalované [tituly před jménem] [jméno FO], odvolací soud zjistil, že jde-li o skončení nájmu, sama žalovaná argumentovala dodatkem č. [hodnota] a nájmem do 31. 3. 2023, proto se ostatně i po 31. 8. 2022 obě strany chovaly tak, že nájemní vztah pokračuje.

25. Ve zbytku odkazuje odvolací soud na podrobná skutková zjištění učiněná soudem I. stupně. Ani odvolací soud neshledal důvodu dokazovaní doplňovat, neboť skutkový stav byl zjištěn v míře nezbytné pro rozhodnutí věci.

26. Odvolací soud uzavřel, že odvolání žalované není důvodné.

27. Soud I. stupně se správně zabýval výkladem ujednání v dodatku č. [hodnota] ze dne 31. 3. 2022 a správně uzavřel, že tímto dodatkem č. [hodnota] a po splnění podmínky úhrady dluhu žalované (o úhradě dluhu nebylo sporu) byl nájemní vztah prodloužen až do 31. 3. 2023.

28. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

29. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, bylli takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec první). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec druhý).

30. Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. MELZER, F. in: MELZER, F., TÉGL, P. a kol., op. cit. výše, s. 594 a 595, nebo HANDLAR, J. in: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989]. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží.

31. Bylo zjištěno, že nájemní smlouva po úhradě dluhu žalované „bude prodloužena a uzavřena od 1. 9. 2022 do 31. 3. 2023“. Úmyslem stran bylo podmínit prodloužení doby trvání nájmu o celý další rok úhradou dluhu žalované. Po úhradě dluhu obě strany v nájemním vztahu nadále (bez dalšího) jako pronajímatelé a nájemkyně pokračovaly, když měly za to, že již úhradou dluhu (bez dalšího) na základě dodatku č. [hodnota] k prodloužení nájemní smlouvy až do 31. 3. 2023 došlo. Takovýto úmysl stran byl oběma stranám známý a neodporuje ani textu dodatku č. [hodnota], který lze jazykovým výkladem interpretovat tak, že prodloužení bude automatické (že úhrada dluhu představuje podmínku, po jejímž naplnění k prodloužení automaticky dojde), či že po úhradě dluhu bude třeba uzavření dalšího dodatku. Po úhradě dluhu však ani jedna ze stran návrh na uzavření dalšího dodatku neučinila, naopak obě ve smluvním vztahu po 31. 8. 2022 bez dalšího pokračovaly. Skutečnost, že k prodloužení nájmu do 31. 3. 2023 na základě dodatku č. [hodnota] úhradou dluhu žalované došlo, ostatně výslovně uvedl i právní zástupce žalované při jednání před soudem I. stupně dne 21. 2. 2024.

32. Odvolací soud přisvědčil soudu I. stupně rovněž v závěru, že dopisem ze dne 14. 2. 2023, který byl žalované (resp. její právní zástupkyni) doručen dne 15. 2. 2023, žalobci dali v souladu s článkem IV. Doba nájmu odst. 3 nájemní smlouvy jasně najevo, že vylučují automatickou prolongaci nájmu o další rok po jeho skončení. Tedy ve lhůtě 6 týdnů před skončením nájmu žalované oznámili úmysl smlouvu automaticky neprodlužovat. Tento úmysl žalobců tak byl nepochybně žalované znám. Skutečnost, že nadále žalované nabízeli možnost uzavření dodatku č. [hodnota], toliko znamená, že nájemní smlouvu bylo možné prodloužit pouze tím, že žalovaná na jejich návrh dodatku č. [hodnota] přistoupí a že nájemní smlouva, resp. doba jejího trvání, bude modifikována písemným dodatkem smluvních stran. Tento svůj úmysl automaticky smlouvu neprodlužovat zcela určitě a srozumitelně vyjádřený v dopise ze dne 14. 2. 2023, pak žalobci zopakovali i v následné korespondenci mezi stranami. Ostatně i z návrhu dodatku č. [hodnota] vyplývalo prodloužení nájemní smlouvy do 31. 8. 2023, nikoliv o další rok. Namítala-li žalovaná, že byla pohrůžkou ukončení nájemní smlouvy žalobci nucena k podpisu dodatku se zvýšeným nájemným, odvolací soud provedeným dokazováním zjistil, že žalobci naopak navrhovali zachování nájemného ve výši dle nájemní smlouvy.

33. Odvolací soud proto ve shodě se soudem I. stupně uzavřel, že žalovaná užívá byt ve vlastnictví žalobců bez právního důvodu a že žalobcům svědčí dle § 1040 odst. 1 o. z. právo na jeho vyklizení a předání. Žádné výjimečné důvody pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva „pro tentokrát“ či pro určení delší než zákonné lhůty k vyklizení [§ 160 odst. 1 o. s. ř.] ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. a v § 8 o. z. nebyly zjištěny a ani tvrzeny.

34. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku II, proti kterému žalobci odvolání nepodali [srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 1238/23].

35. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšným žalobcům přiznal jejich náhradu ve výši 5 400 Kč, což představuje odměnu za právní zastoupení za dva úkony – vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání dne 6. 9. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu), ve výši 2 x 1 500 Kč (§ 7 odst. 4 ve spojení s § 9 odst. 1 advokátního tarifu – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016) za každého ze žalobců, ponížených v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 %, a ze dvou souvisejících paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu).

36. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobců rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.

37. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.

Poučení