14 Co 263/2025 - 186

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 55 009,69 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 4. 12. 2024, č. j. 20 C 44/2024-144 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dalších 20 442,86 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [Jméno advokáta] na nákladech řízení před soudem prvního stupně 22 385 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [Jméno advokáta] na nákladech odvolacího řízení 7 642,48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 34 566,83 Kč s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 220 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 44 Kč od 16. 7. 2022 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 1 286,06 Kč od 19. 7. 2022 do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 32 616,77 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do částky 20 442,86 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 5 702 Kč, rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že účastníci 12. 5. 2022 uzavřeli mj. smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, ve které se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému odběr elektřiny v odběrném místě [adresa] a žalovaný se zavázal za realizovaný odběr elektřiny zaplatit kupní cenu dle platného ceníku v tarifu Optimal. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců ode dne 12. 5. 2022. Byly smluveny zálohy ve výši 1 100 Kč měsíčně, v plánu záloh z 13. 6. 2022 byly zálohy zvýšeny na 1 320 Kč měsíčně. V části označené jako „SMLUVNÍ SANKCE“ je obsaženo ujednání o smluvní pokutě tohoto znění: „Zákazník je povinen uhradit [Anonymizováno] pokutu určenou jako násobek částky 800 Kč pro kat. Domácnost či 4 000 Kč pro kat. Podnikatel a počtu kalendářních měsíců, vč. započatých a nedokončených, následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky od [Anonymizováno] do konce sjednané doby trvání Smlouvy (nebo Prolongace), pokud: (i) opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost dle Smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti, a zda následně dojde k odstoupení od Smlouvy ze strany [Anonymizováno]), nebo (ii) způsobí nemožnost dodávky ze strany [Anonymizováno], nebo (iii) učiní bez souhlasu [Anonymizováno] či bez důvodu na její straně jakýkoliv projev vůle směřující k předčasnému ukončení Smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou dle Smlouvy (bez ohledu na to, vůči komu byl učiněn, zda se tak stalo opožděně, zda trpěl vadami, či na to, jak a kým je Smlouva/dodávka následně ukončena; za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručená výpověď Smlouvy na dobu určitou ke sjednanému dni jejího ukončení ve spojení se změnou dodavatele).“ Dále je ujednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč pro každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle smlouvy přesahující 10 dní. Žalovaný opakovaně neplnil své povinnosti z uzavřené smlouvy, když neuhradil zálohy za měsíc červenec a srpen 2022 a platební povinnost dle faktury s variabilním symbolem [var. symbol]. Žalobkyně dopisem ze dne 26. 8. 2022 oznámila žalovanému zahájení přerušení dodávky. Dopisem (fakturou) ze dne 13. 9. 2022 žalobkyně žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy za 26 měsíců (za dobu od 13. 9. 2022, kdy došlo k ukončení dodávky pro porušování platebních povinností žalovaným do konce sjednaného období, tj. do 21. 11. 2024) po 800 Kč měsíčně, celkem 20 800 Kč, splatnou do 23. 9. 2022. Dopisem ze 7. 10. 2022, podaným k poštovní přepravě 12. 10. 2022, žalobkyně odstoupila od smlouvy pro opakované neplnění platebních povinností. Dopisem ze dne 5. 4. 2023, podaným k poštovní přepravě 11. 4. 2023, zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval mimo jiné k úhradě smluvní pokuty ve výši 20 442,86 Kč (z žalobních tvrzení plyne, že na celkovou výši smluvní pokuty žalobkyně započítala částečnou úhradu ve výši 357,14 Kč).

3. Okresní soud, ač velmi kriticky hodnotil grafickou úpravu i obsah uzavřené smlouvy (umístění loga, nepoctivé značení pořadových čísel stran, nevhodná velikost písmen, horší čitelnost, zastření obsahu, atd.), včetně průběhu kontraktace (nedostatek času na prostudování obsahu smlouvy, zpřístupnění jejího obsahu toliko v elektronické podobě), přesto dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovaným jako spotřebitelem byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou žalobkyně žalovanému dodávala do shora uvedeného odběrného místa, avšak žalovaný své povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně a včas nesplnil, když neuhradil cenu za odebranou elektřinu ve výši 32 616,17 Kč. Okresní soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužných částek za spotřebovanou elektřinu, a to včetně úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Stejně tak okresní soud vyhověl i nároku na smluvní pokutu za opožděné platby ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ, když tuto smluvní pokutu považoval za přiměřenou a očekávatelnou součást závazku, a nároku ze sjednaného pojištění domácnosti, pojištění asistence a servisu plynových spotřebičů.

4. Stran ujednání o smluvní pokutě za dobu po dni ukončení dodávky elektřiny, k němuž došlo z důvodu opakovaného porušování platebních povinností žalovaným, do konce sjednané doby trvání smlouvy, okresní soud dospěl k závěru, že k němu nelze přihlížet. Byť okresní dospěl k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená co do její výše (v poměru k předpokládané i skutečné spotřebě žalovaného), měl za to, že zneužívající charakter smluvní pokuty ve smyslu § 1813 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 5. 1. 2023 (dále jen „o. z.“), a souvisejících ustanovení je třeba poměřovat nejen s výší pokuty, ale i s formou, resp. způsobem jakým byla sjednána. Kontraktačnímu procesu pak vytýká, že smlouva byla uzavírána v provozovně žalobkyně, spotřebitel tak nemá reálnou možnost prostudovat složitou smlouvu v klidném prostředí bez psychosociálního tlaku obchodního zástupce, žalovaný podepisoval několik dokumentů v krátkém časovém odstupu po sobě, přitom předsmluvní informace až po samotné smlouvě, čímž ztrácejí svou ochrannou funkci a působí jen jako formální úkon. Popsané nedostatky nemůže kompenzovat zveřejnění dokumentů online. Smlouva je koncipována nestandardním způsobem, kdy v podstatě začíná obchodními podmínkami a končí individuálními ujednáními, což odporuje běžné praxi a ztěžuje orientaci spotřebitele, logo žalobkyně je umístěno na 2. straně, čímž vyvolává dojem, že jde o titulní stranu, pořadí stran (1/2 a 2/2) je označeno tak, že spotřebitel považuje za hlavní stranu tu, kterou podepisuje, a nečte druhou stranu, kde jsou zásadní povinnosti. Žalobkyně neinformovala spotřebitele o možnosti volby jiné smlouvy (např. bez smluvní pokuty). Jazyková forma ujednání o smluvní pokutě je extrémně komplikovaná (dlouhé souvětí na 22 řádcích, vsuvky, závorky, velká písmena, středníky), ujednání je utopené v textu, bez odrážek či samostatného odstavce, velikost písma a grafická úprava smlouvy nepodporuje orientaci spotřebitele. Takto zásadní ujednání by mělo být zpracováno přehledně a čitelně, jinak naplňuje hypotézu § 1800 odst. 1 o. z. (doložka čitelná jen se zvláštními obtížemi). Okresní soud zdůraznil, že smlouvu nelze posuzovat izolovaně. Poukázal na to, že informativní leták neobsahuje ujednání o smluvní pokutě, což je zásadní informace, kterou by měl spotřebitel znát před uzavřením smlouvy, sám paradoxně zvyšuje nepřehlednost smluvních povinností, protože přidává další text bez plnění své informativní a ochranné funkce, nadto je spotřebiteli předložen těsně před podpisem smlouvy, pročež ten nemá čas se s ním seznámit. Smluvní pokuta v řádech tisíců až desítek tisíc korun je natolik významná, že její neuvedení v letáku nelze považovat za poctivé jednání. Byť žalobkyně neměla povinnost leták vyhotovovat, pokud jej využila, měla v něm informovat i o sankcích. Ve svém souhrnu uvedené okresní soud vedlo k závěru, že žalobkyně prostřednictvím kumulace uvedených nedostatků v kontraktaci, resp. obsahu smlouvy, se nejméně k okamžiku kontraktace snažila ukrýt před spotřebitelem ujednání o smluvní pokutě, čímž se provinila proti povinnosti učinit veškerá sdělení vůči spotřebiteli jasně a srozumitelně podle § 1811 o. z. Podle okresního soudu žalobkyně v řízení neprokázala, že by ujednání o tom, že se jedná o smlouvu na dobu určitou s významnou smluvní pokutou pro případ předčasného ukončení závazku z důvodů přičitatelných žalovanému jako spotřebiteli, sjednala nepřekvapivým, jasným a srozumitelným způsobem. Toto ujednání okresní soud považoval za neplatné dle § 1800 odst. 1 o. z. a neúčinné dle § 1812 odst. 2 o. z., k čemuž se přihlíží i při procesní pasivitě žalovaného. Pokud žalobkyně odkazuje na řadu rozhodnutí různých soudů, kde její žalobě bylo zcela vyhověno, okresní soud naproti tomu odkazuje rovněž na rozhodnutí jiných soudů prvního a druhého stupně, v nichž byl požadavek žalobkyně na přiznání smluvní pokuty zamítnut.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadla toliko v zamítavém výroku II. a v závislém nákladovém výroku III., domáhajíc se jejich změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni dalších 20 442,86 Kč a současně mu bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Namítala, že žalovaný s ní uzavřel platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jež obsahuje též sporné ujednání o smluvní pokutě, která vedle sankční funkce plní i funkci paušalizované náhrady škody. K jejímu sjednání přistoupila mj. proto, že skutečnou výši škody nelze kvalifikovaně určit, výši pokuty se však snaží výši škody přiblížit. Sjednanou smluvní pokutu nelze považovat za zjevně nepřiměřenou. Pokud jde o konstrukci smlouvy, na straně 1/2 jsou obsažena podstatná ujednání, vyžadovaná energetickým zákonem, a na straně 2/2 smlouvy ujednání proměnná, obě strany jsou provázány též textovými odkazy, struktura smlouvy je logická, přehledná a srozumitelná, neodporuje žádnému právnímu předpisu. Ujednání o smluvní pokutě je psáno stejným, čitelným písmem jako zbytek smlouvy, jeho formulace je srozumitelná, není o nic složitější, než je obvyklé u právních předpisů, u nichž platí princip, že jejich neznalost neomlouvá. Dovolává se toho, že může důvodně očekávat, že jedná s osobou nadanou průměrným rozumem, která jej užívá s běžnou péčí a opatrností. Ta pak zahrnuje, pokud by snad taková osoba smlouvě nerozuměla, rozpoznání této skutečnosti a vyhledání odborné rady. Pokud není spotřebitel konformní s podmínkami, za kterých je smlouva uzavírána, je na něm, aby si vyžádal čas na prostudování smlouvy, odložil její uzavření či vyhledal jiného dodavatele. Rozhodně není smyslem ochrany spotřebitele, jeho ochrana proti jeho vlastnímu nezájmu a nedostatku péče při uzavírání smlouvy. Dovolávajíc se požadavku právní jistoty vyjádřeného v § 13 o. z. poukázala rozhodnutí podepsaného soudu, v nichž bylo shledáno obdobné ujednání o smluvní pokutě platným.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Odvolací soud podle § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek okresního soudu, a to pouze v odvoláním napadených výrocích II. a III. Ve vyhovujícím výroku I., odvoláním nenapadeném a na napadeném výroku nezávislém, zůstává tímto rozhodnutím odvolacího soudu napadený rozsudek nedotčen. Odvolací soud odvolání shledal důvodným.

8. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí a nebylo možno ji napravit v odvolacím řízení [§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.], a existence žádné takovéto procesní vady není ani odvolatelkou namítána.

9. Okresní soud zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, tak jak je popsán v odst. 2 odůvodnění tohoto rozsudku. Skutková zjištění okresního soudu mají spolehlivou oporu v jím provedeném dokazování, pročež odvolací soud ze zjištění okresního soudu vycházel.

10. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

11. Podle § 4 odst. 1 se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

12. Podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

13. Podle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

14. Podle § 1800 odst. 1 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.

15. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

16. Podle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

17. Podle § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

18. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

19. Podle § 1814 o. z. se zvláště zakazují ujednání, která a) vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy, b) spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli, c) umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí, d) zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli, e) zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby, f) zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy, g) dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran, h) odkládají určení ceny až na dobu plnění, i) umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit, j) zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele, k) přenášejí na spotřebitele povinnost prokázat splnění povinnosti podnikatele, kterou mu ukládají ustanovení o smlouvě o finanční službě, nebo l) zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen.

20. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

21. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

22. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

23. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

24. Podle § 2005 odst. 2 o. z. se odstoupení od smlouvy nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění.

25. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu okresní soud dospěl ke správnému závěru, že mezi žalobkyní, jakožto obchodnicí s elektřinou [§ 22 odst. 1 písm. e) zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023, dále jen „energetický zákon“], a žalovaným, jako zákazníkem [§ 22 odst. 1 písm. f) energetického zákona], byla platně, v souladu s § 50 energetického zákona sjednána smlouva o dodávce elektřiny, a to na dobu určitou v trvání 30 měsíců.

26. Okresnímu soudu nelze vytknout, že se zvlášť zabýval otázkou platnosti ujednání o smluvních pokutách, která lze od ostatního obsahu smlouvy oddělit (srov. § 576 o. z.), jakož i tím, zda – s ohledem na to, že uzavřená smlouva má povahu smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl. o. z. a s ohledem na ustanovení § 1815 o. z. – lze k těmto ujednáním přihlížet, dospěl však k nesprávným závěrům.

27. Senát 14 Co odvolacího soudu shodně formulované ujednání o smluvní pokutě opakovaně posoudil jako platné (viz rozsudky vydané v řízeních vedených pod sp. zn. 14 Co 345/2017, 14 Co 155/2018, 14 Co 66/2019 a 14 Co 44/2020), stejně jako další senáty tohoto soudu (viz např. rozsudek ve věci sp. zn. 95 Co 342/2025), přičemž neshledává důvod, proč by se v nyní projednávané, skutkově obdobné věci měl od závěrů tam vyložených odchýlit (srov. výše citované ustanovení § 13 o. z.).

28. Okresní soud posoudil uvedené smluvní ujednání dvou soukromých osob jako neplatné (zjevně absolutně, pokud k neplatnosti přihlíží bez námitky žalovaného), resp. jako ujednání, k němuž nelze přihlížet podle § 1812 odst. 2 o. z., tedy autoritativně zasáhl do jejich, ve smlouvě vyjádřené, svobodné vůle. K předpokladům pro takový zásah se vyjádřil Ústavní soud např. v nálezu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. I. ÚS 546/03, když uvedl, že „základním atributem právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) je ochrana základních práv jednotlivce, do nichž je státní moc oprávněna zasahovat pouze ve výjimečných případech, zejména tehdy, pokud jednotlivec svými projevy (včetně projevů volních, které mají odraz v konkrétním jednání) zasahuje do práv třetích osob, nebo pokud je takový zásah ospravedlněn určitým veřejným zájmem, který však musí vést v konkrétním případě k proporcionálnímu omezení příslušného základního práva.“ Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně poukázal na to, že jedním ze základních principů výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá (viz např. nález z 14. 4. 2005, sp. zn. I ÚS 625/03), jenž je projevem respektu k autonomii vůle smluvních stran, funkce smluvních vztahů i samotné povahy soukromého práva (čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy). V nálezu z 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15, pak Ústavní soud konstatoval, že pokud chtějí obecné soudy dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně stanoven zákony, musí pro takový závěr předložit velmi pečlivé argumenty, protože jde o soudcovské dotváření práva proti zájmům soukromých osob. V podústavní rovině jsou tyto principy vyjádřeny zejména ve svrchu již citovaných ustanoveních § 574 o. z. a § 1 odst. 2 o. z., z nichž plyne, že smluvní svoboda stran může být zásadně limitována pouze tím, že jejich ujednání nesmí být v rozporu s dobrými mravy, veřejným pořádkem či právem týkajícím se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Z těchto hledisek pak odvolací soud přistoupil k přezkumu správnosti závěrů okresního soudu.

29. Z § 1814 o. z. vyplývá, že nepřípustná jsou ve spotřebitelských smlouvách zejména taková ujednání, která omezují nebo vylučují odpovědnost podnikatele za jednání, z nichž vznikne spotřebiteli újma na životě nebo na zdraví, kterými se omezují nebo vylučují práva spotřebitele pro případ, že bude plněno vadně nebo že bude spotřebiteli způsobena škoda. Nepřípustná jsou i ujednání o tom, že smlouva zavazuje spotřebitele bez dalšího, zatímco podnikatele až po splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na jeho vůli, nebo ujednání, která podnikateli umožní, aby si ponechal, co mu spotřebitel poskytl, v případě, že s podnikatelem smlouvu neuzavře nebo od ní odstoupí, jakož i ujednání opravňující podnikatele odstoupit od smlouvy bez ujednaného či zákonného důvodu, zatímco spotřebitele nikoli, nebo vypovědět závazek ujednaný na neurčitou dobu bez přiměřené výpovědní doby. Rovněž jsou nepřípustná ujednání zavazující spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy, která umožňují podnikateli jednostranně a bez ujednaného důvodu smluvní podmínky změnit, nebo ujednání, podle nichž má být cena určena až v době splnění, aniž bude mít spotřebitel právo od smlouvy odstoupit, dojde-li při splnění k podstatnému překročení ujednané ceny za zboží nebo službu. Z obecné formulace § 1814 o. z. vyplývá i zákaz takových doložek, které spotřebitele zaváží, aby splnil všechny své povinnosti ze smlouvy i v případě, že je podnikatel nesplní, nebo podle které vznikne podnikateli právo postoupit smlouvu bez spotřebitelova souhlasu, i když se v důsledku převodu zhorší dobytnost spotřebitelovy pohledávky nebo její zajištění. Tato a jim podobná nepřiměřená ujednání jsou zakázána – při porušení zákazu nastane právní následek stanovený v § 1815 o. z., tj. nepřihlíží se k nim, hledí se na ně jako na právně bezvýznamné.

30. V daném případě byla smluvní pokuta ve výši 800 Kč za každý měsíc po ukončení dodávky sjednána pro případ opakovaného porušení kterékoliv platební povinnosti, popř. pro případ způsobení nemožnosti dodávky žalovaným. Žalovaný v této věci jednoznačně opakovaně porušil svou platební povinnost vyplývající ze smlouvy, což vedlo k ukončení dodávky a byl tím založen jak důvod pro odstoupení od smlouvy žalobkyní, tak její nárok na zaplacení smluvní pokuty. Jinými slovy, opakované porušování platebních povinností vyplývajících ze smlouvy žalovaným bylo jak sjednaným důvodem pro odstoupení žalobkyně od smlouvy, tak pro vznik povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu. Odstoupení od smlouvy se přitom podle § 2005 odst. 2 o. z. práva na zaplacení smluvní pokuty nedotýká.

31. Ujednání o smluvní pokutě není ve spotřebitelské smlouvě ujednáním výslovně zakázaným podle § 1814 o. z. Aby takovéto ujednání mohlo být posouzeno jako ujednání zakázané ve smyslu § 1813 o. z., k němuž by se i bez námitky nesmělo přihlížet (§ 1815 o. z.), muselo by zakládat v rozporu s požadavkem přiměřenosti nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a to nerovnováhu „významnou“, tj. nerovnováhu vysoké intenzity. Odvolací soud se ztotožňuje s odvolatelkou, že posuzované ujednání o smluvní pokutě sice je sjednáno v neprospěch žalovaného jakožto spotřebitele, avšak nejde o ujednání, které by zakládalo významnou nerovnováhu práv a povinností stran. Závazek spotřebitele odebírat elektřinu po sjednanou dobu a platit sjednané úhrady, jehož nesplnění je sankcionováno smluvní pokutou, je totiž v daném případě kompenzován sjednáním nižší ceny oproti smlouvám uzavíraným na dobu neurčitou. Ty sice umožňují odběr kdykoli výpovědí bez sankcí ukončit, to je však zpravidla vyváženo vyšší cenou elektřiny. Obchodník s elektřinou (tj. v daném případě žalobkyně) má možnost na základě uzavřených smluv na dobu určitou lépe posoudit množství elektřiny, které v daném období potřebuje pro své zákazníky, a odběr daného množství elektřiny s jejími distributory smluvně zajistit. Pokud však dojde k předčasnému ukončení dodávky podle smlouvy uzavřené s konečným odběratelem (tj. v daném případě se žalovaným) na dobu určitou v důsledku opakovaného porušování jeho platebních povinností, zůstane obchodníku s elektřinou nasmlouvané množství elektřiny nevyužito, čímž mu vznikne škoda. Žalovaný jako spotřebitel ovšem má i v takovém případě jistotu (s ohledem na výslovné smluvní ujednání, že tato smluvní pokuta zahrnuje též případnou náhradu škody, ve spojení s již citovaným ustanovením § 2050 o. z.), že vzhledem ke sjednané smluvní pokutě po něm žalobkyně nemůže požadovat náhradu této škody, a to ani kdyby sjednanou smluvní pokutu přesahovala. Smluvní pokutu ve výši 800 Kč za každý měsíc, po který nebyla elektřina žalobkyní žalovanému v období, na něž byla smlouva uzavřená na dobu určitou sjednána, z příčin na straně žalovaného dodávána, nepovažuje odvolací soud za nepřiměřeně vysokou, a to v poměru k předpokládané ceně odebraného množství elektřiny vyplývající z dohodnutých záloh. Ostatně okresní soud učinil shodný závěr.

32. Dále dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně při uzavření smlouvy o dodávce elektřiny obsahující ujednání o smluvní pokutě nejednala s žalovaným jako spotřebitelem nepoctivě ani nepřiměřeně, přičemž bylo možno rozumně očekávat, že by žalovaný jako spotřebitel se sjednanou smluvní pokutou s ohledem na výhody, které jí smlouva přináší ve srovnání se smlouvami uzavíranými na dobu neurčitou (výhodnější cena elektřiny, vyloučení odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti smluvní pokutou zajištěné) souhlasil i v případě, že by obsah smlouvy byl vyjednáván individuálně. Smluvní pokutu za nedodržení sjednané doby trvání smlouvy proto odvolací soud posoudil jako platné ujednání (§ 574 o. z.). Je třeba vycházet z toho, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.), že daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny [§ 3 odst. 2 písm. d) o. z.], se zásadou smluvní volnosti a možnosti ujednat si smluvní pokutu odchylně od dispozitivního ustanovení § 2048 o. z. (§ 1 odst. 2 o. z.).

33. Z vyložených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že zde není dán důvod zakládající neplatnost posuzovaných ujednání o smluvní pokutě, pro který by soud byl oprávněn a povinen k jejich neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti podle § 588 o. z. Posuzované ujednání odvolací soud naopak shledal platným, neboť není ve zjevném rozporu s dobrými mravy či zákonem ani nenarušuje veřejný pořádek a jeho předmětem není plnění nemožné. Nejedná se ani o ujednání, které by v rozporu s požadavkem přiměřenosti zakládalo významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a tedy o ujednání, k němuž by nebylo možno přihlížet ve smyslu § 1815 o. z.

34. Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ze dne 5. června 2025 ve věci C-749/23 (innogy Energie, s.r.o. v. QS.), vyložil, že článek 3 odst. 1 a článek 5 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách ve spojení s bodem 1 písm. e) přílohy této směrnice a jejím článkem 7 musí být vykládány v tom smyslu, že ujednání smlouvy na dodávky elektřiny za pevnou cenu uzavřené na dobu určitou, jež dodavateli, který ji ukončil z důvodu neuhrazení platby před uplynutím její platnosti, umožňuje, aby vůči spotřebiteli automaticky uplatnil paušální pokutu bez ohledu na přímou hospodářskou ztrátu, kterou tento dodavatel skutečně utrpěl, může mít zneužívající povahu. Toto ujednání splňuje požadavky transparentnosti uvedené v článku 5 směrnice 93/13, pokud struktura a umístění uvedeného ujednání ve smlouvě, jakož i okolnosti jejího elektronického uzavření, včetně informací, které prodávající nebo poskytovatel sdělil spotřebiteli, jsou takové povahy, že umožňují průměrnému, běžně informovanému a přiměřeně pozornému a obezřetnému spotřebiteli seznámit se s obsahem a fungováním ujednání, jímž je mu uloženo zaplacení paušální pokuty, a vyhodnotit ekonomické důsledky, které pro něj z tohoto ujednání vyplývají.

35. V daném případě jde taktéž o automatickou paušální smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o dodávkách elektřiny uzavřené na dobu určitou za pevnou cenu, uplatněnou bez ohledu na přímou hospodářskou ztrátu. Podle odvolacího soudu nelze shora uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU vykládat v tom smyslu, že tento druh smluvní pokuty je apriori zneužívajícím ujednáním v neprospěch spotřebitele. Jak vyplývá i z odůvodnění rozhodnutí, je vždy na vnitrostátním soudě, aby provedl posouzení případné zneužívající povahy smluvního ujednání, a to s ohledem na všechny konkrétní okolnosti daného případu, kdy nejprve je třeba posoudit možné nedodržení požadavku poctivosti a poté existenci případné významné nerovnováhy v neprospěch spotřebitele.

36. Posouzení případné nerovnováhy smluvního ujednání v neprospěch spotřebitele již odvolací soud učinil výše a dospěl k závěru, že smluvní pokuta sjednaná v daném případě není v rozporu s tímto požadavkem. K tomu je třeba zdůraznit, že důvodem ukončení dodávky elektřiny bylo opakované porušení platebních povinností žalovaným, a nešlo kupříkladu o ukončení smlouvy z důvodu změny dodavatele elektřiny, což právní předpisy zakazují sankcionovat [viz § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona].

37. Pokud jde o požadavek poctivosti (transparentnosti) zakotvený v čl. 5 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, v českém právním řádu závazně pro adhezní smlouvy vyjádřený v ust. § 1800 odst. 1 o. z., je třeba ho ve smyslu shora uvedeného rozsudku vykládat tak, že smluvní ujednání musí být vždy sepsáno jasným a srozumitelným jazykem a musí umožňovat průměrnému, běžně informovanému a přiměřeně pozornému a obezřetnému spotřebiteli seznámit se s obsahem a fungováním ujednání, jímž je mu uloženo zaplacení paušální pokuty, a vyhodnotit ekonomické důsledky, které pro něj z tohoto ujednání vyplývají. Odvolací soud má za to, že není podstatná argumentace soudu okresního, pakliže tento žalobkyni z hlediska požadavku poctivosti vytýkal, že smlouva byla vyplněna pracovníky žalobkyně v elektronickém prostředí, žalovaný měl možnost seznámit se s jejím obsahem před jejím podpisem na monitoru a ohledně smluvní pokuty bylo v předsmluvních informacích uvedena pouze obecná informace, že tyto budou obsahem smlouvy. Daná smlouva je totiž z hlediska její grafické úpravy a přehlednosti velice stručná, je obsažena na dvou stranách a obsahuje opravdu ty nejdůležitější body smluvního vztahu a ve zbytku odkazuje na obchodní podmínky. Ujednání o smluvních pokutách je ve smlouvě přímo uvedeno, je obsaženo v odstavci výslovně a zvýrazněně nadepsaném jako „SMLUVNÍ SANKCE“ (celkem smlouva obsahuje 6 takto zvýrazněně nadepsaných odstavců smluvních ujednání) obsahujících smluvní ujednání, pročež lze již při zběžném seznámení se se smlouvou zjistit, že sankční ujednání obsahuje. Samotné jednání o smluvní pokutě je sice formulováno v souvětí, ovšem jasně a srozumitelně. Toto smluvní ujednání není psáno nějakým drobounkým, sotva čitelným písmem, nýbrž písmem i bez pomůcek dobře čitelným, sice menším, avšak s dostatečnými mezerami mezi řádky, které přispívají k dobré čitelnosti. Ujednání o smluvní pokutě je přitom psáno stejně velkým písmem, jako ostatní smluvní ujednání. Žalovaný nenamítal, že by nebyl schopen smlouvu přečíst či jí porozumět, v řízení byl pasivní. Odvolací soud je proto nepovažuje za ujednání čitelné toliko se zvláštními obtížemi ve smyslu § 1800 odst. 1 o. z., ani za ujednání, jež by se snažila žalobkyně před žalovaným skrýt. Z toho, že smlouva byla sjednána v provozovně žalobkyně a že žalovaný byl s obsahem smlouvy seznamován prostřednictvím jejího zobrazení na monitoru, nelze, s přihlédnutím k jejímu poměrně skromnému rozsahu a přehlednému a na první pohled seznatelnému členění, dovodit, že žalovaný neměl adekvátní možnost se s obsahem smlouvy seznámit. Závěry okresního soudu o opaku jsou pouhými spekulacemi, jež nemají podklad ve zjištěném skutkovém stavu. Nevýznamnou shledal odvolací soud též skutečnost, že žalovanému bylo předloženo více dokumentů najednou. I u spotřebitelů je namístě vycházet z toho, že jde o osoby nadané rozumem průměrného člověka a schopností jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.). Takovému člověku musí být zřejmé, že pokud uzavírá smlouvu, ujednání pro něj závazná, a tudíž i podstatná, jsou obsažena zejména ve smlouvě samotné, tudíž přirozeně svoji pozornost zaměří právě na obsah smlouvy. V jakém časovém sledu byly jednotlivé dokumenty žalovaným podepisovány nic nevypovídá o tom, kolik času měl k jejich prostudování. Zde by bylo na žalovaném, v souladu se zásadou projednací, vyjádřenou zejména v § 120 o. s. ř., které by se i okresní soud měl důsledně držet, aby v řízení tvrdil a prokázal, že kontraktace probíhala za okolností, které mu v seznámení se s obsahem smlouvy zabránily. Pokud tak neučinil, byl v řízení pasivní, jde to k jeho tíži. Odvolací soud ještě jednou zdůrazňuje, že průměrně rozumný a běžně opatrný člověk – a to i když je to spotřebitel – si v písemné formě předložený návrh smlouvy před jeho přijetím (podpisem smlouvy) přečte. Jak konstatoval i Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11, „i když je spotřebitelům přiznána vyšší právní ochrana pro jejich fakticky slabší postavení, nedochází tím k úplnému potlačení starořímské zásady vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým)“. Odvolací soud tak uzavřel, že předmětné smluvní ujednání o smluvní pokutě splňuje požadavky transparentnosti uvedené v čl. 5 směrnice 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, resp. nejde o ujednání, které by bylo lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná (§ 1800 odst. 1 o. z.).

38. Jelikož ujednání o smluvní pokutě dle odvolacího soudu v daném případě prošlo testem přiměřenosti i transparentnosti, jak je výše podrobně popsáno, a současně použitelné právní předpisy nestanoví žádný limit výše smluvní pokuty, neshledal odvolací soud žádný důvod pro odepření uplatněného nároku na smluvní pokutu žalobkyni.

39. Pro úplnost odvolací soud dodává, že čl. 12 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. 6. 2019, stejně jako směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1788 ze dne 13. 6. 2024, sice hovoří o tom, že poplatky (smluvní pokuta) nesmí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace utrpěl v důsledku vypovězení smlouvy zákazníkem a že důkazní břemeno týkající se výše přímé hospodářské ztráty nese dodavatel, avšak vztahuje se toliko na poplatky za ukončení smlouvy ze strany zákazníka při změně dodavatele. Na projednávanou věc proto nedopadá, neboť zde nejde o realizaci práva na změnu dodavatele, ale o ukončení odběru pro porušování smluvních povinností odběratelem. Proto zjištění výše přímé hospodářské ztráty žalobkyně není pro rozhodnutí významné.

40. Jelikož žalovaný opakovaně porušil platební povinnost ze smlouvy, vznikl žalobkyni v souladu se smlouvou (§ 2048 o. z.) nárok za zaplacení smluvní pokuty ve výši 800 Kč za každý měsíc, započatý i nedokončený, následující po ukončení dodávky až do konce sjednané doby trvání smlouvy (za dobu od 13. 9. 2022 do 24. 11. 2024), celkem ve výši 20 800 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení smluvní pokuty do 23. 9. 2022 a žalovaný v této lhůtě smluvní pokutu nezaplatil, pročež se dnem následujícím, tj. 24. 9. 2022, s jejím zaplacením dostal do prodlení (§ 1970 o. z.) a žalobkyně je oprávněna se svého nároku soudně domáhat.

41. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud za použití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přezkoumávaný rozsudek změnil v napadeném rozsahu ve věci samé tak, že žalovanému (nad rámec povinnosti uložené mu tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčeným výrokem I. rozsudku okresního soudu) uložil povinnost zaplatit žalobkyni sjednanou smluvní pokutu ve výši 20 442,86 Kč, tj. v rozsahu, v jakém žalobkyně její úhradu žádala (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), a to ve lhůtě tří dnů počítané od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když v řízení nevyplynuly žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší nebo povolení splátek.

42. S ohledem na, byť jen částečnou, změnu rozsudku okresního soudu ve věci samé neobstojí ani jeho nákladový výrok. Odvolací soud proto za použití § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu, tj. nově rozhodl i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Plně úspěšnou v řízení před soudem prvního stupně byla žalobkyně, a proto jí odvolací soud přiznal proti neúspěšnému žalovanému za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 22 385 Kč, které sestávají ze soudního poplatku za řízení v prvním stupni ve výši 2 201 Kč a nákladů právního zastoupení, jež tvoří mimosmluvní odměna za 4 úkony právní služby [převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, podání ve věci samé ze dne 3. 12. 2024 – doplnění tvrzení na výzvu soudu a účast u jednání okresního soudu dne 4. 12. 2024 - § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), ve znění účinném do 31. 12. 2024] po 3 340 Kč (§ 7 bod 5 a § 8 odst. 1 a. t.), odměna za 2 úkony právní služby [jednoduchá výzva k plnění z 5. 4. 2023 - § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 - a odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení, jež není rozhodnutím ve věci samé - § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024], v poloviční výši, tj. ve výši 1 670 Kč za úkon, 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty, jejímž je žalobkynin zástupce plátcem [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.], z odměny a náhrad ve výši 3 885 Kč.

43. Plně úspěšné žalobkyni přiznal odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. proti neúspěšnému žalovanému i náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení sestávajících ze soudního poplatku za odvolání ve výši 1 023 Kč, mimosmluvní odměny za dva úkony právní služby (odvolání a účast u odvolacího jednání) dle § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 po 1 940 Kč za úkon, 2 paušálních náhrad hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrady za čas promeškaný cestou k jednání a zpět v rozsahu 2 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t., cestovného za cestu z [Anonymizováno] do [adresa] a zpět ve výši 390,66 Kč (při ujetí 44 km, spotřebě benzínu Super 95 8,6 l/100km, jeho ceně 35,8 Kč/l a výši základní náhrady 5,8 Kč/km podle vyhl. č. 475/2024 Sb.) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 1 148,83 Kč [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Celkem náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí 7 642,48 Kč.

44. Platební místo (k rukám žalobkynina advokáta) určil odvolací soud u obou nákladových výroků podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění pak stejně a ze stejných důvodů jako ve výroku ve věci samé jako základní třídenní počítanou od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení