14 Co 264/2025 - 110

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce], narozeným [Datum narození zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o výživné matky, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. dubna 2025, č. j. 17 C 63/2024-89, ve znění doplňujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. května 2025, č. j. 17 C 63/2024-95, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění tak, že dlužné výživné za období od 25. 7. 2024 do 30. 9. 2025 ve výši 35 565 Kč je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit ve splátkách po 3 556,50 Kč splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ve znění doplňujícího rozsudku soud I. stupně žalované uložil povinnost hradit žalobkyni výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předcházejícího měsíci, na který se výživné hradí, a to počínaje dnem 25. 7. 2024 (výrok I), dlužné výživné za období od 25. 7. 2024 do 30. 4. 2025 ve výši 23 065 Kč žalované uložil zaplatit žalobkyni prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 4 613 Kč splatných pod ztrátou výhody splátek společně se splátkami běžného výživného, a to počínaje právní mocí tohoto rozsudku (výrok II), žalobu zamítl v části, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla stanovena povinnost hradit žalobkyni výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně od října 2023 do 24. 7. 2024, dále v části, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla stanovena povinnost hradit žalobkyni výživné ve výši 12 500 Kč měsíčně od 25. 7. 2024 a dále aby byla žalované stanovena povinnost uhradit žalobkyni částku 13 000 Kč na nákup skládacího ultra lehkého venkovního chodítka, které projede uličkou uvnitř městské hromadné dopravy (výrok III), a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě doručené mu 25. 7. 2024, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované – její dceři byla uložena povinnost hradit jí výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně počínaje říjnem 2023 a povinnost uhradit jí částku 13 000 Kč na nákup skládacího ultra lehkého venkovního chodítka, které projede uličkou uvnitř městské hromadné dopravy, to vše do doby, než žalovaná žalobkyni zajistí byt dle dohody se zápisem v katastru doživotního práva užívání.

3. Žalobkyně tvrdila, že 21. 2. 2022 utrpěla cévní mozkovou příhodu a ochrnula na levou polovinu těla, dne 26. 2. 2022 účastnice podepsaly dohodu o společném postupu, kterou se žalovaná zavázala zajistit žalobkyni byt a podílet se na výchově svého bratra [jméno FO]. Od října 2023 žalovaná neplatí nájemné v bytě, v němž žalobkyně bydlí. Žalobkyně má invalidní důchod, pečuje o nezl. syna [jméno FO], nar. [datum], který pobírá sirotčí důchod. Žalobkyně má též dceru [jméno FO], která pracuje v [místo] a platí nájemné z bytu v [místo]. Žalobkyně se musí stravovat dietně, za což vynaloží měsíčně cca 6 000 Kč, za vitamíny měsíčně vynaloží cca 1 000 Kč. Tvrdila, že žalovaná je majitelkou domu na adrese [adresa], vlastní chatu v [adresa], dům v [místo], je jednatelkou společností [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba]

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalobou uplatněný nárok měla za rozporný s dobrými mravy. Žalobkyně chronicky podává trestní oznámení, která jsou odkládána. Žalovaná se s matkou nestýká, musela vychovávat svou mladší sestru. Za činnost jednatelky společnosti [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba] žádnou odměnu nepobírá. Nemá téměř žádné výdaje – jídlo má z práce, k dispozici má služební automobil, dům v [místo] je před rekonstrukcí. Nevlastní dům v [místo]. Žalobkyně de facto žalovanou opustila v jejích 17 letech. Příjmy žalobkyně jsou dostatečné k zajištění důstojného života.

5. Soud I. stupně v bodech 4 – 20 odůvodnění rozsudku popsal, jaká skutková zjištění učinil z jednotlivých provedených důkazů. Na tato skutková zjištění odvolací soud pro účely odvolacího řízení odkazuje.

6. Soud I. stupně dále vysvětlil, že důkazním návrhům na provedení výslechu svědkyně [jméno FO], která měla vypovídat k poměrům ve společnosti [právnická osoba]., a spisy [bezpečnostní sbor] k trestním oznámením podávaným žalobkyní pro nadbytečnost nevyhověl, neboť pro rozhodnutí věci poměry ve zmíněné společnosti nebyly podstatné a špatné vztahy účastnic vyplývají z provedených důkazů i jejich vystupování v řízení.

7. Po skutkové stránce soud I. stupně tedy následně uzavřel, že žalobkyně je držitelkou průkazu ZTP/P a ke dni odborného posouzení zdravotního stavu dne 18. 1. 2023 trpěla středně těžkou až těžkou paresou LHK a těžkou paresou LDK, periodickou depresivní poruchou, organickým psychosyndromem s bludy a hypertensí. Byl shledán její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s tím, že se jedná o invaliditu třetího stupně. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 75 % a jako den vzniku invalidity byl stanoven den 10. 11. 2022. Dne 10. 6. 2022 uzavřela žalobkyně jako nájemkyně s [jméno FO] jako pronajímatelkou nájemní smlouvu, na jejímž základě byla žalobkyni přenechána do užívání bytová jednotka č. 1980/207 o velikosti 2+kk nacházející se v 2. nadzemním podlaží obytného domu v [adresa]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 12 000 Kč měsíčně, zálohy na služby spojené s užíváním bytu činily 4 000 Kč měsíčně. Žalobkyni náleží od lednové splátky 2024 invalidní důchod ve výši 22 546 Kč měsíčně. Žalobkyně je od [datum] rozvedená, má tři děti, a to žalovanou, [jméno FO], nar. [datum], a [jméno FO], nar. [datum]. Žalovaná ani [jméno FO] nemají žádné děti. Jednatelkou společnosti [právnická osoba]. je žalovaná, společníky této společnosti jsou žalovaná a [jméno FO] se [jméno FO], které jsou podílnicemi společného obchodního podílu, obchodní podíl po [jméno FO] je uvolněný. Žalovaná je od [datum] jednatelkou společnosti [právnická osoba], zároveň je společnicí této společnosti s obchodním podílem o velikosti 70 %. Jednatelem společnosti [právnická osoba] je společnost [právnická osoba]., při výkonu funkce jednatele ji zastupuje žalovaná. Žalovaná je jednatelkou společnosti [právnická osoba] od 17. 3. 2023. V dubnu 2023 odešla z účtu společnosti [právnická osoba]. platba 48 020 Kč a platba 10 888,30 Kč, obě na účet č. [č. účtu] označený jako „jednatel“. V roce 2021 činil roční vyměřovací základ žalované pro důchodové pojištění částku 660 461 Kč. Dodatkem k pracovní smlouvě uzavřené dne 28. 3. 2024 se žalovaná jako zaměstnankyně a společnost [právnická osoba] jako zaměstnavatelka dohodly, že do odvolání bude žalovaná vykonávat pozici jednatele bez nároku na mzdu.

8. Po právní stránce soud I. stupně aplikoval § 911, § 913 odst. 1, § 914, § 915 odst. 2, § 921 odst. 1 a § 922 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).

9. Vyložil, že žalobkyně je rozvedená, proto by v případě nutnosti nastupovala vyživovací povinnost jejích zletilých dcer - žalované a její sestry [jméno FO]. Žalobkyně není schopna se sama živit, neboť je invalidní ve III. stupni, její pracovní schopnost poklesla o 75 %.

10. Soud I. stupně vyložil, že stav odkázanosti na pomoc a výživu dítěte, tj. situace předpokládaná § 911 o.z. nastává např. tehdy, pobírá-li rodič nízký starobní/invalidní důchod, který nestačí na zajištění jeho základních potřeb. Vysvětlil též s odkazem na komentářovou literaturu, že při svém rozhodování nezohledňoval dávky z nepojistných systémů (příspěvek na bydlení), neboť vyživovací povinnost dle občanského zákoníku předchází právu na dávky z nepojistných systémů.

11. Měsíční výdaje žalobkyně činí 23 500 Kč, její příjmy (bez dávek z nepojistných systémů) 22 546 Kč.

12. Vyživovací povinnost k žalobkyni má nejen žalovaná, ale též její dcera [jméno FO]. Žalobkyně nereagovala na výzvu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení ohledně poměrů této dcery a k označení důkazů k jejich prokázání. Soud I. stupně tedy neměl, jak posoudit její poměry k poměrům žalované, aby mohl uzavřít, v jakém poměru se každá z nich podílí na vyživovací povinnosti k žalobkyni. Proto postupoval tak, že tuto povinnost rozdělil rovným dílem mezi obě zletilé dcery žalobkyně s tím, že žalobkyni náleží od žalované výživné pouze v rozsahu vyživovací povinnosti, kterou tato dcera má vůči ní v poměru k vyživovací povinnosti své sestry.

13. Soud I. stupně nepřihlížel k obraně žalované, že přiznání výživného je v rozporu s dobrými mravy, neboť toto tvrzení žalovaná uplatnila po koncentraci řízení (řízení bylo zkoncentrováno [datum], žalovaná se věci poprvé vyjádřila při jednání [datum]).

14. Soud I. stupně aplikoval § 913 odst. 2 o.z. analogicky, a přestože žalovaná tvrdila, že nemá žádné příjmy, vycházel z posledního zjištěného průměrného hrubého měsíčního příjmu žalované ve výši 55 038 Kč tak, jak jej zjistil z evidenčního listu důchodového pojištění žalované za rok 2021. Přihlédl též k tomu, že žalovaná sama uváděla, že nemá žádné výdaje.

15. Na uvedeném základě s přihlédnutím ke zvýšeným nákladům žalobkyně souvisejícím s jejím zdravotním stavem soud I. stupně uzavřel, že slušná výživa bude žalobkyni zajištěna částkou 5 000 Kč měsíčně, z níž vzhledem ke shora stanovenému poměru žalované a její sestry na ni připadá na žalovanou částka 2 500 Kč, jejíž hrazení je v možnostech žalované. Příjmy a výdaje žalobkyně jsou vyrovnané, ale není v nich zohledněn její zdravotní stav, potřeba nákupu oblečení, případného občasného kulturního či jiného společenského vyžití.

16. Soud I. stupně tedy žalobě vyhověl ohledně částky 2 500 Kč, kterou žalobkyni přisoudil dle § 922 odst. 1 o.z. ode dne zahájení řízení, tj. od [datum], ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, neboť ji důvodnou neshledal s tím, nutnost nákupu chodítka je zahrnuta ve zvýšených výdajích žalobkyně souvisejících s jejím zdravotním stavem a byla zohledněna při stanovení výše výživného.

17. Současně soud I. stupně vyčíslil dluh na výživném za období od 25. 7. 2024 do vydání napadeného rozsudku částkou 23 065 Kč, kterou žalované uložil zaplatit žalobkyni v 5 měsíčních splátkách po 4 613 Kč splatných spolu s běžným výživným.

18. O splatnosti jednotlivých plateb výživného rozhodl soud I. stupně dle § 921 odst. 1 o.z.

19. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o.s.ř.

20. Proti výrokům I a II tohoto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta v plném rozsahu, event. jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dle žalované je rozsudek soudu I. stupně vnitřně rozporný, velmi stručný, neúplný, vynesený předčasně. Ve věci bylo provedeno jednání bez toho, aniž by byly provedeny všechny důkazy navržené žalovanou a soud I. stupně nebyl schopen zjistit skutkový stav věci. Soud I. stupně se nevypořádal s tím, že příjmy žalobkyně naprosto postačují na zajištění slušné výživy ve smyslu § 915 odst. 2 věta první o.z., navíc jím provedené hodnocení důkazů je v kontextu věci naprosto nelogické a neodpovídající. Nebyly provedeny žádné znalecké posudky a soud I. stupně nezjistil komplexní údaje o příjmech obou účastnic. Přiznání výživného je v rozporu s dobrými mravy, což bylo prokázáno e-mailem ze dne 16. 1. 2025, jímž se žalobkyně opakovaně chovala vůči žalované v rozporu s dobrými mravy, což soud I. stupně nevzal v potaz. Celá kauza má pro žalovanou setrvávající negativní dopady i k datu podání odvolání, tedy porušování dobrých mravů stále trvá.

21. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], jejímž jednatelem je žalovaná, zapůjčila přes společníka [název] dne 26. 11. 2024 částku 22 500 000 Kč firmě [právnická osoba]. Společníkem společnosti [právnická osoba] byla společnost [právnická osoba]. za tím účelem, aby veškerý majetek cca 33 mil. Kč z prodeje společnosti žalovaná převedla na společnost [právnická osoba] Žalovaná je vedena coby žalovaná z podvodu, kterého se dopustila na žalobkyni, kdy ji spolu s bývalým [funkce] [ústav] nechala při hospitalizaci 24. a 25. 2. 2022 zfetovat a nechala jí podepsat stažení žalob ve věci [spisová značka], v níž bylo prokázáno, že se žalovaná nikdy jednatelem společnosti [právnická osoba]. nestala. Žalovaná se snaží žalobkyni všemožně sprovodit ze světa. Další podvod žalovaná spáchala podpisem Dohody o společném postupu, dle níž se měla postarat o bratra [jméno FO] po dobu hospitalizace žalobkyně, ale po 12 dnech ho dala na starost sestře. Žalovaná sice zaplatila rehabilitaci žalobkyně částkou 120 000 Kč, ale posléze si ji podvodným způsobem vyinkasovala od žalobkyně od potencionálních kupců při prodeji nemovitosti žalobkyně [adresa], v důsledku čehož žalobkyně byla nucena podat sama na sebe insolvenční návrh. O žalovanou se vždy řádně starala, i v době kdy se přestěhovala k prarodičům, sponzorovala jejího koně a výcvik. Žalovaná připravila prarodiče o veškerý majetek, svou sestru připravila o polovinu domu [adresa]. Společnost žalované slouží pouze pro převod peněz ze zpronevěry, kterých si žalovaná užívá, aniž by pracovala.

22. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v rozsahu podaného odvolání napadený rozsudek (tj. pouze jeho výroky I, II a akcesorický nákladový výrok IV), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř., dokazování částečně zopakoval (§ 213 odst. 3 o.s.ř.) a zjistil, že s účinností od října 2023 se žalobkyně jako nájemkyně bytu dohodla s pronajímatelkou [jméno FO] na měsíčním nájemném ve výši 12 500 Kč s tím, že zálohy na služby i nadále činily měsíčně 4 000 Kč (dodatek č. II ze dne 29. 9. 2023). Dne 16. 1. 2025 žalobkyně zaslala žalované mailovou zprávu, v níž jí sdělila, že chce jen bydlet ve svém, o nic víc jí nikdy nešlo a je jí jedno, kdo to zaplatí. Položila otázku, proč se mají řezat u soudů proti sobě i o blbost jako výživné, a sdělila žalované, že s ní nechce bojovat, chce jen bydlet a mít klid. Žalovanou dále informovala, že když ji zfetovali a chtěli zabít v LDN svojí blbostí, nechť to zaplatí, že žaloba na odškodnění je podána, že bude hledat právníky na „ty nemocnice“. Závěrem shrnula, že je ze všeho moc unavená. (mailová zpráva ze dne 16. 1. 2025)

23. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

24. K námitce žalované týkající se potřeby zastoupení žalobkyně opatrovníkem s poukazem na skutečnosti plynoucí z odborného posouzení jejího zdravotního stavu ke dni 18. 1. 2023 (u žalobkyně byla mj. k uvedenému dni shledána periodická depresivní porucha, organický psychosyndrom s bludy), je třeba uvést, že žalobkyně byla v řízení zastoupena zástupcem na základě plné moci ve smyslu § 24 odst. 1 a § 27 odst. 1 o.s.ř. Již z tohoto důvodu nepřicházelo v úvahu zastoupení žalobkyně na základě rozhodnutí soudu ve smyslu § 29 o.s.ř.

25. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro své rozhodnutí, přičemž vycházel z důkazních návrhů účastnic. V této souvislosti je však třeba upozornit, že žalovaná se k žalobě, která jí byla řádně doručena 16.8.2025, nevyjádřila a k prvnímu ve věci nařízenému jednání konanému dne [datum], k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila a ani nepožádala o jeho odročení. Při uvedeném jednání pak dostavivší se žalobkyně byla soudem I. stupně řádně poučena o koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř., která tak nastala skončením uvedeného jednání.

26. V dané věci tedy nebyl prostor k tomu, aby žalované bylo ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poskytnuto poučení stran její případné obrany proti žalobou uplatněnému nároku, neboť žalovaná tím, že se k prvnímu nařízenému jednání nedostavila, ztratila dobrodiní poučení dle § 118a o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 578/2011, a ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1793/2011).

27. Uplatnila-li žalovaná až po koncentraci řízení v průběhu druhého ve věci dne [datum] konaného jednání námitku, že žalobou uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy, a toto své tvrzení rozvedla v podání ze dne 12. 1. 2025, v němž k doložení vztahů účastnic navrhla provedení důkazu blíže nespecifikovanými spisy [bezpečnostní sbor] [adresa], jedná se o tvrzení a důkazy označené až po koncentraci řízení, k nimž soud I. stupně správně nepřihlížel. Soud I. stupně též uvedený důkazní návrh (stejně jako důkazní návrh žalobkyně na provedení výslechu [jméno FO], společnice ve společnosti [právnická osoba].) při jednání konaném [datum], před poskytnutím poučení dle § 119a o.s.ř., zamítl a v napadeném rozsudku vysvětlil, z jakého důvodu tak učinil. Uvedené důkazy tak nelze považovat za tzv. opomenuté důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. 29 Cdo 3900/2019, ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 789/2020), k čemuž odvolací soud jen připomíná, že v občanském soudním řízení platí zásada, že o tom, které důkazy budou provedeny rozhoduje soud. Soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy; je oprávněn posoudit všechny důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede. O tom, zda soud provede navržený důkaz, nemusí vydat zvláštní rozhodnutí; rozhodne-li se navržený důkaz neprovést, vypořádá se s touto otázkou v odůvodnění svého rozsudku. Nelze proto spatřovat porušení zásad spravedlivého procesu v tom, že soud nevyhoví všem důkazním návrhům účastníka, má-li za to, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2496/2011)

28. Z dokazování doplněného odvolacím soudem – tj. z mailové zprávy ze dne 16. 1. 2025, která k důkazu byla provedena již soudem I. stupně, jež z ní však v napadeném rozsudku žádná skutková zjištění neučinil, a ke které lze přihlížet ve smyslu § 118b odst. 1 věta třetí o.s.ř. jako ke skutečnosti nastalé po prvním jednání ve věci, však rozpor uplatněné žaloby s dobrými mravy neplyne. Ba naopak žalobkyně v dané zprávě uvádí, že se žalovanou bojovat nechce, klade otázku, proč se mají soudit o výživné, a žalované uvádí, že je ze všeho unavená. Z uvedené zprávy lze naopak dovodit, že se žalobkyně snažila o smírné řešení věci.

29. Namítá-li žalovaná, že v řízení nebyly provedeny znalecké posudky, pak tato námitka též důvodná není, neboť žádný takový důkaz do nastoupení účinků koncentrace řízení nebyl navržen.

30. Poukazovala-li žalovaná na závěry soudu I. stupně stran toho, v jakém rozsahu se má na vyživovací povinnosti k žalobkyni podílet sestra žalované a druhá dcera žalobkyně, [jméno FO], pak odvolací soud musí připomenout, že žalovaná ani netvrdila žádné rozhodné skutečnosti ohledně svých poměrů a poměrů své sestry, z nichž by bylo lze usuzovat, že poměr, v němž se obě mají podílet na výživě žalobkyně ve smyslu § 914 o.z., měl být stanoven jinak, než jak učinil soud I. stupně. Směřuje-li snad žalovaná k tomu, že se má na vyživovací povinnosti k žalobkyni podílet nižší měrou než její sestra, nezbývá než jí připomenout, že bylo primárně na ní, aby včas do nastoupení účinků koncentrace řízení taková tvrzení uplatnila a navrhla k nim důkazy. Z takových tvrzení by totiž žalovaná pro sebe vyvozovala příznivé právní důsledky, a proto by na ní leželo i důkazní břemeno ohledně těchto skutečností. V tomto směru soud I. stupně nesprávně vyzýval žalobkyni k doplnění rozhodných tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání.

31. Není důvodná ani námitka žalované, že soud I. stupně se nevypořádal s tím, že příjmy žalobkyně postačují k zajištění její slušné výživy ve smyslu § 915 odst. 2 o.z. a že nepřihlédl k tomu, že žalobkyně pobírala příspěvek na bydlení.

32. Soud I. stupně totiž v napadeném rozsudku s odkazem na komentářovou literaturu správně vysvětlil, že vyživovací povinnost dětí k rodičům předchází právu na dávky z veřejných prostředků, zejména z nepojistných systémů, což se týká i příspěvku na bydlení (a tudíž k uvedenému příspěvku nepřihlížel), a též vyložil, že slušnou výživou ve smyslu § 915 odst. 2 o.z. se rozumí uspokojování nejenom výživy ve smyslu potravy, ale též hrazení ostatních potřeb rodiče – zejména potřeby bydlení, potřeb vynakládaných v souvislosti se zdravotním stavem, ale též potřeby ošacení a obutí a potřeb kulturních.

33. Soud I. stupně správně v této souvislosti zvážil výši invalidního důchodu žalobkyně (od lednové splátky roku 2024 ve výši 22 546 Kč) na straně jedné a na straně druhé její nutné výdaje ve výši 23 500 Kč zahrnující nájemné, zálohy na služby s nájmem bytu, náklady na stravu a vitamínové doplňky. Již z tohoto základního porovnání vyplývá správnost závěrů soudu I. stupně ohledně stavu odkázanosti žalobkyně na výživné ve smyslu § 911, § 913 odst. 1 o.z., neboť žalobkyně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemůže pracovat a její invalidní důchod je nedostatečný, neboť nepokrývá základní nutné výdaje na bydlení a stravu, natož výdaje na ošacení, obutí, zdravotní péči či kulturní vyžití.

34. Pokud jde o poměry žalované, plyne z nesporných tvrzení účastnic, že žalovaná je výlučným vlastníkem rodinného domu v [místo] a chaty v [adresa]. Soud I. stupně pak správně zjistil zapojení žalované ve společnostech [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] , správně zjistil, že dle Smlouvy o výkonu funkce jednatele společnosti [právnická osoba]. žalované náleží odměna za výkon této funkce 55 000 Kč měsíčně, paušální náhrada na cestovné ve výši 5 000 Kč měsíčně a úhrada do systému penzijního připojištění 2 000 Kč měsíčně, že v březnu 2024 žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] dohodu, že do odvolání bude vykonávat pozici jednatele této společnosti bez nároku na mzdu, že její dílčí daňový základ za rok 2024 byl nulový, a že v roce 2021 její roční vyměřovací základ pro důchodové pojištění činil 660 461 Kč.

35. Za této situace soud I. stupně správně vyšel z potenciality příjmů žalované (§ 913 odst. 2 o.z.), která evidentně v minulosti byla schopna dosahovat hrubého měsíčního příjmu ve výši cca 55 000 Kč měsíčně. Je rozhodnutím žalované, že funkci jednatele ve společnosti [právnická osoba], jejímž je většinovým společníkem, vykonává bez nároku na odměnu, stejně jako skutečnost, že přes Smlouvu o výkonu funkce jednatele společnosti [právnická osoba]., jejímž je též většinovým společníkem, zaručující jí odměnu ve výši 55 000 Kč, tuto nevyžaduje.

36. I při stanovení výživného ve smyslu § 915 odst. 2 o.z. je totiž nutné vycházet z obecných kritérií, tj. z možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrům, s přihlédnutím k tomu, že zákon klade důraz na potencialitu, nikoli pouze fakticitu možností povinného. Dále je třeba zohlednit odůvodněné potřeby osoby oprávněné (§ 913 odst. 1 o.z.) s tím, že rozsah výživného musí být stanoven tak, aby z něj mohly být uspokojovány všechny odůvodněné potřeby žalobkyně jako matky žalované tak, aby se jí dostalo slušné výživy.

37. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně, který k zajištění slušné výživy žalobkyně shledal přiměřenou částku výživného 5 000 Kč měsíčně, z čehož na žalovanou ve smyslu § 914 o.z. vzhledem k rovnému podílu žalované a její sestry na vyživovací povinnosti k žalobkyni připadá polovina.

38. Soud I. stupně též správně žalovanou zavázal k plnění vyživovací povinnosti od zahájení řízení, tj. od 25. 7. 2024 (§ 922 odst. 1 o.z.) a správně v souladu s § 921 odst. 1 o.z. rozhodl o splatnosti výživného.

39. Z pohledu žalovanou uplatněných odvolacích námitek odvolací soud z vyložených důvodů shledal výrok I rozsudku soudu I. stupně věcně správným, a proto ho dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

40. Výrok II rozsudku soudu I. stupně však odvolací soud dle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil, neboť při vyčíslení dluhu na výživném bylo nutné zohlednit období, které uplynulo od vyhlášení rozsudku soudu I. stupně do rozhodnutí odvolacího soudu, a to s přihlédnutím k tomu, že žalovaná ničeho na výživném v rozporu s § 162 odst. 1 o.s.ř. žalobkyni neuhradila.

41. Dlužné výživné za období od 25. 7. 2024 do 30. 9. 2025 (ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu již bylo splatné výživné za měsíc září 2025) činí 35 565 Kč (tj. 2 500/31 x 7 + 14 x 2 500). Odvolací soud uložil žalované dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. toto dlužné výživné zaplatit žalobkyni pod ztrátou výhody splátek ve splátkách po 3 556,50 Kč splatných vždy spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

42. S ohledem na částečnou změnu prvostupňového rozhodnutí rozhodoval odvolací soud nejen o nákladech řízení odvolacího, ale též o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 1 a 2 o.s.ř.).

43. V řízení před soudem I. stupně byla procesně úspěšnější účastnicí žalovaná, neboť výrokem III rozsudku soudu I. stupně byla žaloba zamítnuta ohledně požadavku žalobkyně na výživné od října 2023 do 24.7.2024, ohledně požadavku na placení výživného ve výši 12 500 Kč měsíčně od 25. 7. 2024 a dále ohledně zaplacení částky 13 000 Kč na nákup chodítka. Žalovaná však náhradu nákladů řízení výslovně nežádala, a proto odvolací soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

44. V řízení odvolacím byla žalobkyně zcela procesně úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů v něm vynaložených ve výši 600 Kč sestávající z paušální náhrady ve výši 300 Kč na každý z těchto úkonů: vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a) a c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). O lhůtě k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

45. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal nedotčen výrok III rozsudku soudu I. stupně, proti němuž nebylo odvolání podáno (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

Poučení