14 Co 297/2025 - 129

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za niž jedná [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení částky 240 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. května 2025, č. j. 17 C 53/2024-93, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se žaloba o zaplacení částky 240 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 240 000 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 16. května 2025, č. j. [spisová značka], soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 240 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 240 000 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 89 090 Kč (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody ve výši 240 000 Kč s tím, že škoda jí byla způsobena nezákonným rozhodnutím soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], v rámci řízení vedeného proti povinné [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka].

3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že usnesením o příklepu ze dne 8. 9. 2021, č. j. [spisová značka], byl udělen žalobkyni jakožto vydražitelce příklep na vydraženou nemovitou věc - bytovou jednotku č. [číslo] včetně podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti 544/44285 vymezenou v budově č.p. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], zapsanou v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa] kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa] na LV č. [číslo] pro katastrální území [adresa], obec [adresa] (dále jen „předmětná nemovitost“), neboť žalobkyně učinila při dražbě konané dne 8. 9. 2021 nejvyšší podání 2 350 000 Kč. Povinnou v této věci byla [jméno FO].

4. Exekučním příkazem ze dne 26. 11. 2021, č. j. [spisová značka], soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodla o provedení exekuce prodejem předmětné nemovitosti v exekuci vedené na majetek povinné [jméno FO].

5. Ke dni 16. 12. 2021 byla jako vlastník předmětné nemovitosti zapsána v katastru nemovitostí žalobkyně, v poznámce byla uvedena informace o exekučním příkazu k prodeji nemovitých věcí ze dne 26. 11. 2021, č. j. [spisová značka], právní účinky zápisu k okamžiku 26. 11. 2021, 15:31:32 hodin, zápis proveden dne 30. 11. 2021, povinná [jméno FO], pověřený soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO].

6. Dne 6. 12. 2021 soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] usnesením ze dne 6. 12. 2021, č. j. [spisová značka], exekuční příkaz ze dne 26. 11. 2021 zrušila. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 12. 2021. Řízení o výmazu informace o exekučním příkazu k prodeji nemovitých věcí ze dne 26. 11. 2021, č. j. [spisová značka], bylo zahájeno dne 7. 12. 2021.

7. Dne 22. 11. 2021 uzavřela žalobkyně jakožto prodávající s [jméno FO] jakožto kupující kupní smlouvu, jíž se zavázala za kupní cenu 2 400 000 Kč převést na kupující vlastnické právo k předmětné nemovitosti, zároveň prohlásila v článku V. bodu 2.1 této smlouvy, že jí není známo, že by vůči ní bylo vedeno nebo zahájeno jakékoliv soudní, správní nebo jiné řízení včetně exekučního, které by mělo nebo mohlo mít za následek omezení možnosti nabytí předmětné nemovitosti. Zároveň žalobkyně prohlásila v článku V. bodu 1.1, že na předmětné nemovitosti neváznou žádné právní závady, dluhy, věcná břemena, zástavní práva, právo nájmu či jiná práva či povinnosti, která by straně kupující jakkoli ztěžovala nebo znemožňovala výkon jejího vlastnického práva s výjimkou ve smlouvě uvedeného věcného břemene bytu. Zároveň si strany v bodě 3 tohoto článku sjednaly, že pokud se jakákoliv tato prohlášení či ujištění ukážou nebo se stanou nepravdivými, má oprávněná strana nárok požadovat náhradu škody ve výši 10 % z kupní ceny, tedy 240 000 Kč.

8. Dne 3. 12. 2021 doručila [jméno FO] žalobkyni dopis nazvaný „Odstoupení od kupní smlouvy, uzavřené dne 22. 11. 2021, mezi mnou, [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa], jako kupujícím a společností [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], sídlem [Adresa žalobkyně], jako prodávajícím“ s tím, že nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistila, že předmětná nemovitost je postižena exekucí. [jméno FO] dále uvedla, že byla jednáním žalobkyně uvedena v omyl, neboť jí jednatelem žalobkyně [jméno FO] byly sděleny nepravdivé informace, a že tedy odstupuje s okamžitou platností od kupní smlouvy uzavřené dne 22. 11. 2021 a požaduje ihned vrácení první zaplacené splátky kupní ceny (200 000 Kč) a zaplacení smluvní pokuty ve výši 240 000 Kč nejpozději do tří pracovních dnů ode dne doručení této výzvy. Dne 6. 12. 2021 uhradila žalobkyně paní [jméno FO] částku 240 000 Kč jakožto smluvní pokutu.

9. Jednatel žalobkyně se snažil dovolat soudní exekutorce, což se mu nepodařilo. V zápise však našel kontakt na advokátku původní majitelky bytu [tituly před jménem] [jméno FO], s níž se spojil. Ta jednateli žalobkyně sdělila, že o situaci ví a že ji řeší.

10. Dne 21. 12. 2021 byla soudní exekutorce [tituly před jménem] [jméno FO] doručena výzva žalobkyně k odstranění záznamu z katastru nemovitostí – předžalobní upomínka, jíž žalobkyně vyzvala soudní exekutorku k odstranění záznamu o exekuci z katastru nemovitostí a k úhradě částky 240 000 Kč za uhrazenou smluvní pokutu.

11. Přípisem ze dne 27. 12. 2021 soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] zástupci žalobkyně sdělila, že si je vědoma pochybení ve svém postupu, za což se omluvila. Zároveň uvedla, že daný exekuční příkaz zrušila usnesením č. j. [spisová značka] již dne 6. 12. 2021, katastrálnímu úřadu bylo toto rozhodnutí doručeno tentýž den, s vyznačenou doložkou právní moci bylo toto rozhodnutí doručeno katastrálnímu úřadu dne 22. 12. 2021, aktuálně již není exekuční příkaz v katastru nemovitostí zapsán. K úhradě částky 240 000 Kč soudní exekutorka uvedla, že je pojištěna, přičemž pro jednání s pojišťovnou bude nezbytné prokázat úhradu částky 240 000 Kč žalobkyní.

12. Pojišťovna soudní exekutorky zástupci žalobkyně přípisem ze dne 15. 2. 2022 sdělila, že nemá za to, že by pochybení soudní exekutorky vedlo ke vzniku škody na straně žalobkyně, neboť z její strany nedošlo k porušení čl. V. odst. 1 kupní smlouvy uzavřené dne 22. 11. 2021 s paní [jméno FO], nebyla tedy povinna hradit smluvní pokutu. Zároveň pojišťovna uvedla, že za nesprávnou činnost soudního exekutora odpovídá pouze stát, vznesený nárok tedy nebyl uplatněn po osobě k tomu legitimované.

13. Dne 29. 9. 2023 byla soudní exekutorce [tituly před jménem] [jméno FO] doručena výzva žalobkyně před podáním žaloby, jíž ji vyzvala k úhradě částky 240 000 Kč do deseti dnů ode dne odeslání této výzvy. Dne 19. 10. 2023 soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] sdělila zástupci žalobkyně, že výzvu obratem postoupila své pojišťovně.

14. Žalobkyně u žalované uplatnila dne 6. 11. 2023 nárok na náhradu škody ve výši 240 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Stanoviskem ze dne 29. 7. 2024 žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla s tím, že v dané věci je dáno nezákonné rozhodnutí, konkrétně exekuční příkaz soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 26. 11. 2021, č. j. [spisová značka], z předložených listin však jednoznačně nevyplývá, že by žalobkyně byla povinna smluvní pokutu uhradit.

15. Soud I. stupně nárok žalobkyně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), zejména podle § 1, § 3, § 4 - § 8, a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), § 2079 odst. 1, § 2048 odst. 1 a § 574.

16. Soud I. stupně uzavřel, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, konkrétně exekučního příkazu soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 26. 11. 2021, č. j. [spisová značka], který byl zrušen usnesením soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 6. 12. 2021, č. j. [spisová značka], toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 12. 2021. Byť žalobkyně nebyla primární účastnicí tohoto exekučního řízení, je třeba na ni pohlížet jako na účastníka ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk od doby, kdy byl postihnut exekučním příkazem její majetek, a byla tak do exekučního řízení fakticky vtažena.

17. Mezi žalobkyní a paní [jméno FO] byla uzavřena kupní smlouva dle § 2079 a násl. o.z. Strany kupní smlouvy si sjednali smluvní pokutu (byť ve smlouvě nazvanou jako „náhrada škody“) ve výši 10 % z kupní ceny (tedy 240 000 Kč) mimo jiné pro případ, že se stane nepravdivým prohlášení či ujištění prodávající (žalobkyně), že na předmětné nemovitosti neváznou žádné právní závady, dluhy, věcná břemena, zástavní práva, právo nájmu či jiná práva či povinnosti, která by straně kupující jakkoli ztěžovala nebo znemožňovala výkon jejího vlastnického práva s výjimkou ve smlouvě uvedeného věcného břemene bytu.

18. Soud I. stupně posoudil sjednanou „náhradu škody“ jako smluvní pokutu (§ 2048 odst. 1 o.z.), neboť v textu je dále na smluvní pokutu odkazováno. Vyložil, že obě strany smlouvy zcela evidentně považovaly smluvní pokutu za platně sjednanou a zcela určitou, a to ve formě povinnosti prodávající (žalobkyně) uhradit částku ve výši 10 % z kupní ceny (tedy částku 240 000 Kč) v případě, že se její prohlášení o tom, že na prodávané nemovitosti neváznou žádné právní závady, dluhy, věcná břemena, zástavní práva, právo nájmu či jiná práva či povinnosti, která by kupující jakkoli ztěžovala nebo znemožňovala výkon jejího vlastnického práva, stane nepravdivým. Toto prohlášení žalobkyně se skutečně nepravdivým stalo, když v katastru nemovitostí byla v poznámce uvedena informace o exekučním příkazu k prodeji nemovitých věcí postihujícím prodávanou nemovitost. Kupující pak požadovala po žalobkyni úhradu smluvní pokuty ve výši 10 % z kupní ceny, tedy částku 240 000 Kč, přičemž lhůta k její úhradě žalobkyni uplynula dnem 6. 12. 2021. Pokud by žalobkyně smluvní pokutu ve lhůtě splatnosti neuhradila, vystavila by se nebezpečí soudního řízení a platby další částky jakožto úroku z prodlení, případně kupující uváděným zveřejněním informace o „podvodném“ jednání žalobkyně na internetu, což by zcela nepochybně mohlo mít vliv na činnost žalobkyně, přičemž v mezidobí mezi výzvou k úhradě smluvní pokuty (3. 12. 2021) a její splatností (6. 12. 2021) se žalobkyně snažila situaci uvést na pravou míru, když se pokusila kontaktovat soudní exekutorku a následně věc řešila s právní zástupkyní původní majitelky bytu, ke dni splatnosti smluvní pokuty však informace o exekučním příkazu z katastru nemovitostí vymazána nebyla. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, bylo prokázáno, že žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím škoda ve výši 240 000 Kč, přičemž není na místě přenášet odpovědnost za pochybení státu, který nezákonné rozhodnutí vydal, na žalobkyni a požadovat po ní, aby porušila neuhrazením smluvní pokuty v době splatnosti svou povinnost vyplývající z kupní smlouvy za situace, kdy tím, kdo situaci způsobil vydáním nezákonného rozhodnutí, je právě stát.

19. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalovaná se dostala do prodlení dnem následujícím po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání žádosti žalobkyně, tedy dnem 7. 5. 2024.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

21. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítala, že v projednávané věci nedošlo k naplnění podmínky podle § 8 odst. 3 OdpŠk, přičemž soud I. stupně se touto námitkou žalované vůbec nezabýval a v rozsudku se s ní nevypořádal. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně ve věci ničeho nekonala a nesplnila tak podmínku § 8 odst. 3 OdpŠk. V době vydání exekučního příkazu postihujícího předmětnou nemovitou věc byla tato nemovitost ve vlastnictví žalobkyně, nikoli ve vlastnictví povinné. Po doručení odstoupení od smlouvy žalobkyně bez jediného úkonu směřujícího k zabránění majetkové škody dne 6. 12. 2021 zaplatila smluvní pokutu a na soudní exekutorku, která vydala exekuční příkaz, se obrátila až dne 21. 12. 2021, kdy už byl exekuční příkaz zrušen. Žalobkyně se vydání exekučního příkazu nebránila, v mezidobí ani nijak nekontaktovala soudní exekutorku. Žalobkyně nemůže zůstat pasivní a spoléhat na to, že jí majetkovou škodu následně uhradí stát. Žalovaná dále setrvala na své další námitce, že totiž žalobkyně neměla povinnost smluvní pokutu hradit. Nesouhlasila s výkladem ujednání v čl. V odst. 3 kupní smlouvy soudem I. stupně, podle žalované byla v kupní smlouvě sjednána v čl. V odst. 3 náhrada vzniklé škody, nikoli smluvní pokuta. Žalobkyně kupující neuvedla v omyl, neboť ke dni podpisu kupní smlouvy nebyl exekuční příkaz vydán, proti žalobkyni nebylo vedeno žádné exekuční řízení. Žalobkyně se nijak nebránila, přestože jí muselo být zřejmé, že se jedná o omyl. Jestliže žalobkyně nebyla povinna smluvní pokutu hradit, není k náhradě škody povinen stát dle OdpŠk, ale kupující z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a žalobu zamítl.

22. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání též žalobkyně, její odvolání směřovalo toliko proti výroku II o nákladech řízení. Brojila proti tomu, že jí nebyla přiznána náhrada za dalších 7 úkonů právní služby. Uplatnění nároku u soudní exekutorky, úkony v řízení před pojišťovnou, uplatnění nároku u žalované, jsou úkony právní služby, které bylo nutno učinit pro vedení tohoto řízení. Navrhla, aby jí byla přiznána náhrada i za dalších 7 úkonů právní služby.

23. Žalovaná považovala odvolání žalobkyně proti výroku o nákladech řízení rozsudku soudu I. stupně za nedůvodné.

24. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že není pochyb o tom, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a v příčinné souvislosti s tím došlo ke škodě na majetku žalobkyně. Nesouhlasila s tvrzením žalované, že žalobkyně byla zcela pasivní. Pokoušela se spojit se soudní exekutorkou a kontaktovala právní zástupkyni povinné v exekuci, v níž byl vydán nezákonný exekuční příkaz. Žalobkyně souhlasila s výkladem smlouvy a ujednání o smluvní pokutě, jak jej provedl soud I. stupně. Považovala rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o věci samé za správné a navrhla jeho potvrzení.

25. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a doplnil dokazování (§ 213 o.s.ř.).

26. Z exekučního příkazu soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], ze dne 26. 11. 2021, č. j. [spisová značka], vzal odvolací soud za prokázané, že byl vydán ve věci oprávněné [právnická osoba]. proti povinné [jméno FO], pro vymožení 902 008,31 Kč, a postihl bytovou jednotku [číslo] (tj. předmětnou nemovitost, jak byla popsána výše).

27. Z usnesení soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], ze dne 6. 12. 2021, č. j. [spisová značka], vzal odvolací soud za prokázané, že jím byl zrušen exekuční příkaz ze dne 26. 11. 2021, č. j. [spisová značka], s odůvodněním, že nemovitá věc postižená exekučním příkazem byla v jiné exekuční věci, vedené soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], na základě exekučního příkazu [spisová značka] ze dne 7. 1. 2021, vydražena dříve, než došlo k vydání a zápisu exekučního příkazu č. j. [spisová značka]. Proto není přípustné pokračovat v provádění tohoto způsobu exekuce.

28. Z výpisu z katastru nemovitostí LV [číslo] ze dne 16. 12. 2021 vzal odvolací soud za prokázané, že k uvedenému datu byla jako vlastník jednotky [číslo] zapsána žalobkyně s tím, že zápis byl proveden na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu č. j. [spisová značka] ze dne 8. 9. 2021, zápis byl proveden 18. 11. 2021 s právními účinky zápisu ke dni 25. 10. 2021.

29. Z kupní smlouvy uzavřené dne 22. 11. 2021 mezi žalobkyní jako prodávající a [jméno FO] jako kupující vzal odvolací soud za prokázané, že předmětem koupě byla předmětná nemovitost, tj. jednotka [číslo], a účastníci smlouvy v čl. V odst. 1 prohlásili – strana prodávající, že na předmětu převodu neváznou žádné právní závady, dluhy, věcná břemena, zástavní práva, právo nájmu či jiná práva či povinnosti, která by straně kupující jakkoli ztěžovala nebo znemožňovala výkon jejího vlastnického práva, s výjimkou věcného břemene zapsaného u příslušného katastrálního úřadu pod č. j. [číslo], strana kupující, že jí nejsou známy žádné okolnosti, které by bránily převodu vlastnického práva k předmětu převodu na její osobu a není jí známo, že by vůči ní bylo vedeno nebo zahájeno jakékoliv soudní, správní nebo jiné řízení včetně exekučního, které by mělo nebo mohlo mít za následek omezení možnosti nabytí předmětu převodu. V čl. V odst. 3 účastníci sjednali, že pokud se jakákoliv prohlášení či ujištění obsažená v odst. 1 nebo 2 tohoto článku ukážou nebo se stanou nepravdivými, má oprávněná strana nárok požadovat náhradu škody ve výši 10 % z kupní ceny, tedy 240 000 Kč, která v důsledku takového prohlášení vznikla, čímž není dotčeno právo kterékoliv smluvní strany od této kupní smlouvy jednostranně odstoupit a zároveň požadovat úhradu smluvní pokuty či případné další újmy, která v této souvislosti vznikne po druhé smluvní straně. V čl. IV si účastníci smlouvy sjednali smluvní pokutu ve výši 10 % z kupní ceny pro případ prodlení kupujícího se zaplacením kupní ceny.

30. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované je důvodné, i když převážně z jiných než jí uváděných důvodů.

31. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na shora popsaná skutková zjištění soudu I. stupně, z nichž při svém rozhodování vycházel, odvolací soud pouze zopakoval důkaz listinami výše uvedenými a doplnil skutkový stav o podrobnější zjištění k postupu soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] a zjištění o obsahu kupní smlouvy a vlastnictví žalobkyně předmětné bytové jednotky.

32. Soud I. stupně nárok uplatněný žalobkyní posoudil správně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále opět jen „OdpŠk“).

33. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

34. Podle § 3 odst. 1 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby").

35. Podle § 4 odst. 1 OdpŠk za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.

36. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

37. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

38. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

39. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

40. Pojem nesprávného úředního postupu není ani v komentovaném ustanovení definován. Uvedením jeho případů jako porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě slovem "také" a i tím, že se za něj "považuje", nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, "rovněž" porušení povinnosti úkon učinit nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, je zřejmé, že nesprávným úředním postupem nejsou jen případy v zákoně takto uvedené. Za nesprávný úřední postup je třeba mít všechna ta deliktní jednání způsobená orgány a osobami uvedenými v § 3 zákona, která jsou v jejich obvyklé rozhodovací činnosti nesprávná (a tudíž ve svém důsledku nezákonná), která se přímo nepromítla do obsahu rozhodnutí. Stalo-li se tak, jde o odpovědnost založenou vydáním takového rozhodnutí a kritérium jeho nesprávnosti se projevuje v kvalifikovaném deliktním jednání, totiž v rozhodnutí, které lze mít za nezákonné (srov. IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020, 129 s.)

41. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „e.ř.“), exekutor poté, kdy soud vydal pověření podle § 43a, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění dluhů povinného dosaženo.

42. Ustanovení § 47 e.ř. upravuje specifický typ procesního rozhodnutí – exekuční příkaz, jako rozhodnutí vydávané exekutorem, které společně s uplynutím lhůty podle § 46 odst. 6 má shodné procesní účinky jako usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Exekuční příkaz je rozhodnutím exekutora, kterým určuje způsob provedení exekuce proti povinnému.

43. Ze zákonné úpravy tedy vyplývá, že exekuční příkaz je rozhodnutím a že i eventuální pochybení v úsudku, jaký je rozsah majetku povinného a jaký majetek může být postižen, se projeví přímo v rozhodnutí samém. Postihla-li soudní exekutorka exekučním příkazem majetek jiné osoby než povinného, a po zjištění svého pochybení exekuční příkaz sama zrušila (což jí exekuční řád umožňuje), je nutno na vydaný a posléze zrušený exekuční příkaz pohlížet jako na nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk.

44. Zákon č. 82/1998 Sb. blíže účastníka řízení ve smyslu § 7 tohoto zákona, který je oprávněn uplatnit proti státu nárok na náhradu škody (jde o legislativní zkratku zahrnující různé způsoby označení osob vystupujících v celé řadě řízení), nedefinuje a spoléhá v tomto směru na jednotlivé procesní předpisy, které obsahují vlastní definice osob účastných na řízení, a jsou tak rozhodující pro vymezení oprávněné osoby podle tohoto ustanovení.

45. Účastníky exekučního řízení jsou dle § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „e.ř.“) oprávněný a povinný. Podle odst. 2 tohoto ustanovení účastníkem exekučního řízení je také manžel povinného, je-li exekucí postihován jeho majetek nebo majetek ve společném jmění manželů. V exekučním řízení vedle oprávněného a povinného vystupují jako účastníci řízení i jiné osoby, které však nemají procesní práva a povinnosti v plném rozsahu, neboť se účastní jen části exekučního řízení. Takovými účastníky jsou například plátce mzdy, peněžní ústav, dlužník povinného, nájemci prostor v dražené nemovité věci, osoby oprávněné z věcného břemene, dražitel, osoba, která úspěšně uplatnila excindační žalobu a domáhá se v této části zastavení exekuce, spoluvlastník věci postižené exekucí nebo věřitel, který přihlásil svou pohledávku do rozvrhu.

46. Byla-li exekučním příkazem postižena nemovitá věc ve vlastnictví třetí osoby (nikoli povinného), ochranu těmto osobám, které mají k majetku, jenž byl postižen nařízenou exekucí (resp. vydaným exekučním příkazem), taková práva, která nepřipouští, aby nařízená exekuce byla také provedena a aby tento majetek byl zdrojem pro uspokojení oprávněného, poskytuje excindační (vylučovací žaloba) dle § 267 o.s.ř.

47. Podle § 267 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

48. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že na žalobkyni je třeba pohlížet jako na účastníka exekučního řízení ve smyslu § 7 OdpŠk od doby, kdy byl postihnut exekučním příkazem její majetek. Ze zákonné úpravy účastenství v exekučním řízení vyplývá, že osoba, jejíž majetek byl neoprávněně postižen exekučním příkazem, se tím nestává účastníkem exekučního řízení. Taková osoba má možnost podat excindační žalobu. Teprve v případě úspěchu excindační žaloby má úspěšný žalobce postavení účastníka exekučního řízení v části, v níž se domáhá zastavení exekuce. V projednávané věci však taková situace nenastala, žalobkyně excindační žalobu nepodala, zůstala zcela pasivní a v takovém případě není žádného důvodu pohlížet na ní jako na účastníka exekučního řízení, v němž byl vydán a posléze zrušen exekuční příkaz. Tento závěr plyne i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 3298/2020, v němž Nejvyšší soud vyložil, že „smyslem tzv. excindační žaloby podle ustanovení § 267 o. s. ř. je poskytnout osobě odlišné od oprávněného a povinného procesní nástroj k prosazení jejích práv k majetku, který má být nepřípustně exekuován. Tato třetí osoba totiž není účastníkem exekuce, a proto nemá k dispozici univerzální nástroj, kterak se bránit provedení exekuce, jímž je návrh na zastavení exekuce“.

49. Ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk již bylo opakovaně předmětem judikatorního výkladu.

50. V rozsudku ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2767/2013, Nejvyšší soud vyslovil závěr, že v některých případech mají postavení účastníka ve smyslu § 7 OdpŠk i osoby, které nejsou procesním předpisem považovány za účastníky řízení stricto sensu. Jedná se o osoby, o jejichž právech a povinnostech se v určité dílčí fázi řízení rozhoduje (svědci, znalci, tlumočníci, osoby, kterým byla při dokazování uložena určitá povinnost), eventuálně osoby oprávněné v určité fázi řízení činit návrhy či podávat opravné prostředky (příbuzní obžalovaného, léčebný ústav, výchovné zařízení, zájmové sdružení občanů apod.; srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4768/2007, uveřejněný pod číslem 99/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1019/2012). Za účastníka řízení ve smyslu § 7 OdpŠk je tak například nutno považovat manželku obviněného, která využila svého práva podle § 37 odst. 1 trestního řádu, zvolila manželovi obhájce a po zastavení trestního stíhání manžela uplatnila nárok na náhradu škody odpovídající jí vynaloženým nákladům nutné obhajoby (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4768/2007, a ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 109/2008). V tam posuzovaném případě šlo o správní řízení o přeshraniční přepravě odpadů, ve kterém bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ministra životního prostředí, avšak v řízení nebylo o právech a povinnostech právní předchůdkyně žalobkyně rozhodováno a ta nevystupovala v řízení o přeshraniční přepravě odpadů ani z jiného zákonného důvodu, srovnatelného s výše uvedenými případy. Nejvyšší soud dále vyložil, že ustanovení § 7 OdpŠk není samoúčelné, ale reflektuje skutečnost, že mezi státem a osobami, jež nejsou ve smyslu tohoto ustanovení účastníky řízení, ve kterém bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, není dán veřejnoprávní vztah. Škoda při výkonu veřejné moci přitom vzniká z veřejnoprávního vztahu (ostatně proto je úprava odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci vyčleněna z občanského zákoníku – srov. důvodovou zprávu k návrhu zákona č. 82/1998 Sb.). Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí též uvedl, že Nejvyšší i Ústavní soud se již v minulosti zabývaly námitkou porušení čl. 36 odst. 3 Listiny v případech, kdy byla nezákonným rozhodnutím dotčena osoba, která nebyla účastníkem řízení, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, a odkázal na závěry rozsudku ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2632/2005.

51. V rozsudku ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2632/2005, se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda v případě nedostatku aktivní legitimace k uplatnění nároku na náhradu škody dle § 2 zák. č. 58/1969 Sb. (nyní § 7 zákona č. 82/1998 Sb.) lze přiznat odškodnění dle Listiny základních práv a svobod, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Nejvyšší soud vyložil, že již z dikce ustanovení čl. 36 Listiny je zřejmé, že přímý nárok na náhradu škody nezakládají. Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny zajišťuje každému právo na tzv. spravedlivý proces a je především obecnou normou týkající se procesního práva, tj. postupu soudů při rozhodování o právech a právem chráněných zájmech občanů. Tento ani další odstavce článku 36 Listiny však nezakládají přímé hmotněprávní nároky poškozeného proti odpovědnému subjektu a v tomto směru odst. 4 výslovně odkazuje na příslušný zákon. Vymezení osoby oprávněné požadovat od státu náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím jeho orgánů je obsaženo v ustanovení § 2 zákona č. 58/1969 Sb., podle nějž právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají ti, kdo jsou účastníky řízení a byli poškozeni nezákonným rozhodnutím vydaným v tomto řízení. Osobu oprávněnou k uplatnění tohoto nároku vymezuje shodně i nyní účinný zákon č. 82/1998 Sb. v § 7 odst.

1. V případě nedostatku aktivní legitimace žalobce nemůže soud odškodnění přiznat, a to ani dle Listiny základních práv a svobod (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2632/2005).

52. V rozsudku ze dne 10. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1339/2022, Nejvyšší soud považoval za správný závěr učiněný v tam přezkoumávaném rozhodnutí, že se náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím vydaným podle § 31 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. nemůže domáhat ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. také osoba, která o vydání tohoto rozhodnutí nežádala a nebyla tak v souladu s § 94 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. účastníkem správního řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, byť bylo tímto nezákonným rozhodnutím zasaženo do jejích veřejných subjektivních práv. Tato osoba nebyla účastníkem správního řízení a ani jako s jeho účastníkem s ní v tomto řízení jednáno být nemělo, přičemž mezi účastníky řízení nefigurovala ani v následném řízení, které bylo vedeno o podané správní žalobě. Takové osobě aktivní věcná legitimace k náhradě požadované nemajetkové újmy za uvedeného stavu nesvědčí. Současně Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vyslovil závěr, že za účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je třeba považovat i osobu, která sice nemohla být účastníkem správního řízení, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, neboť jí zákonná úprava postavení účastníka řízení nepřiznává, ale byla žalobcem v řízení před správním soudem o žalobě podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., v němž bylo dané správní rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno.

53. Promítnuto do poměrů nyní posuzované věci žalobkyně nebyla účastníkem exekučního řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a ani jako s účastníkem s ní v tomto řízení jednáno být nemělo, excindační žalobu nepodala, takže její účastenství ve fázi řízení o částečném zastavení exekuce nepřicházelo v úvahu, a tudíž není aktivně legitimována k uplatnění nároku na náhradu škody podle § 7 odst. 1 OdpŠk proti státu. Již z tohoto důvodu nemůže být žalobkyně se svou žalobou úspěšná.

54. Odvolací soud svůj právní názor o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně sdělil účastníkům při odvolacím jednání, aby nedošlo k vydání pro ně překvapivého rozhodnutí, a poskytl jim prostor, aby se k otázce účastenství žalobkyně mohli vyjádřit.

55. Uvedený závěr o nedostatku aktivní legitimace osob, které nebyly účastníky v exekučním řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž bylo zasaženo do jejich práv, nezbavuje v obecné rovině tyto osoby možnosti domáhat se nároku na náhradu škody přímo proti soudnímu exekutorovi, který nezákonné rozhodnutí v exekučním řízení vydal.

56. Podle § 32 odst. 1 e.ř. nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Podle odst. 3 povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.

57. Toto ustanovení v úvodu odstavce prvního a v odstavci třetím odkazuje i na úpravu odpovědnosti státu za škodu, kterou exekutor způsobí, a odpovědnost státu upřednostňuje před přímou odpovědností exekutora. Nemůže-li se však dotčený subjekt domoci proti státu náhrady újmy způsobené nezákonným rozhodnutím exekutora, neboť nebyl účastníkem řízení, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, má právo domáhat se náhrady takto vzniklé újmy přímo proti soudnímu exekutorovi ve smyslu výše uvedeného ustanovení § 32 e.ř.

58. V projednávané věci však odvolací soud považuje za nutné dále uvést, že nesouhlasí ani se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyni vznikla škoda v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím.

59. Škodu podle žalobkyně představuje částka 240 000 Kč, kterou žalobkyně zaplatila kupující [jméno FO]. jako sankci za porušení čl. V odst. 1 kupní smlouvy, v němž žalobkyně jako strana prodávající ujistila kupující, že na předmětu převodu neváznou žádné právní závady, dluhy, věcná břemena, zástavní práva, právo nájmu či jiná práva či povinnosti, která by straně kupující jakkoli ztěžovala nebo znemožňovala výkon jejího vlastnického práva, s výjimkou věcného břemene zapsaného u příslušného katastrálního úřadu pod č.j. [číslo].

60. Právní závada je nedostatek týkající se právního postavení věci, který snižuje její hodnotu nebo brání v jejím řádném užívání. Mezi běžné právní vady patří zástavní práva, věcná břemena, nesoulad mezi zápisem v katastru a realitou, nájem, pacht. V případě bytové jednotky jsou to též dluhy související se správou domu a pozemku.

61. Odvolací soud zde souhlasí s argumentací strany žalované, že ujištění žalobkyně nebyla a ani se nestala nepravdivými ve smyslu čl. V odst. 3 smlouvy za situace, kdy soudní exekutorka v exekučním řízení neoprávněně postihla nemovitost ve vlastnictví žalobkyně v době od 26. 11. 2021 do 6. 12. 2021. Vydaný exekuční příkaz, který soudní exekutorka neprodleně po zjištění svého pochybení zrušila, nelze považovat za právní závadu ve smyslu čl. V odst. 1 kupní smlouvy, na jejímž základě by žalobkyni vznikla povinnost hradit sankci sjednanou v čl. V odst. 3 smlouvy (ať už se jednalo o smluvní pokutu či náhradu škody). Uhradila-li ji přesto straně kupující, nevznikla jí škoda v příčinné souvislosti s vydaným exekučním příkazem. Pohnutky žalobkyně (strach ze zveřejnění celého případu v médiích) nemohou na uvedeném závěru ničeho změnit.

62. Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu I. stupně není správné, proto postupoval podle § 220 o. s. ř. a napadený rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl.

63. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované vznikly před soudem I. stupně náklady ve výši 1 500 Kč, což představuje v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu ve výši 5 x 300 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 31. 7. 2024, vyjádření k doplnění žaloby ze dne 2. 4. 2025, za účast na jednání dne 14. 3. 2025, 11. 4. 2025 a 16. 5. 2025 dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

64. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 900 Kč, což představuje v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu ve výši 3 x 300 Kč za odvolání, vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u odvolacího jednání dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Poučení