14 Co 310/2023- 396

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci žalobce: ; [anonymizována tři slova], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; Bc. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, zaplacení 16 000 Kč a vzájemné žalobě o zaplacení 102 723 Kč na základě odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 1. 11. 2023, č. j. 10 C 231/2022-358 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VIII se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci usnesení náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 48 615,10 Kč.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IX mění tak, že každý z účastníků je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů řízení ve výši 1 462 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zrušil spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce [číslo] se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy [adresa], v [katastrální uzemí] a bytovou jednotku přikázal do vlastnictví žalovaného (výrok I, II). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádání spoluvlastnictví částku 326 667 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Vzájemný návrh, jímž se žalovaný domáhal po žalobci zaplacení částky 2 632 Kč (výrok IV), 91 Kč (výrok V) a 100 000 Kč (výrok VI), zamítl, a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 16 000 Kč (výrok VII). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu vzniklých nákladů řízení (výrok VIII). Žalobci (výrok IX) uložil povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Chebu náklady řízení vynaložené na doplatek revizního znaleckého posudku ve výši 2 924 Kč a žalovanému (výrok X) uložil povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Chebu náklady řízení vynaložené státem na výslech revizního znalce ve výši, jež bude specifikována v samostatném rozhodnutí.

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že účastníci nechtějí nadále setrvávat ve spoluvlastnictví; byt, jenž je jeho předmětem, není reálně dělitelný, podíl žalovaného na spoluvlastnictví je vyšší. Výše hodnoty nemovitosti vychází z revizního znaleckého posudku. Domáhal-li se žalovaný vzájemnými návrhy zaplacení 2 632 Kč jako příspěvků do fondu oprav, neunesl důkazní břemeno, neboť neprokázal, že prostředky do fondu oprav i za podíl náležející žalobci zaplatil. Nedůvodný byl vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 91 Kč za daň z nemovitosti, neboť žalobce daň z předmětné nemovitosti zaplatil sám. Nedůvodný byl i vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 100 000 Kč z titulu zálohy na náklady rekonstrukce společné věci, neboť pohledávka dosud není splatná; byt je obyvatelný a nebylo třeba vynakládat náklady na její záchranu věci ani zhodnocení. Domáhal-li se žalobce zaplacení 16 000 Kč jako bezdůvodného obohacení za nadužívání bytu, byl jeho návrh důvodný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle nálezu Ústavního soudu z 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/2020. Předmětem řízení bylo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, v jehož rámci si spoluvlastníci vypořádali vzájemné pohledávky a dluhy související se spoluvlastnictvím či společnou věcí. Soud neshledal výjimečný důvod pro to, aby některé ze stran náhradu nákladů přiznal.

3. Dále soud prvního stupně uvedl, že žalobce uhradil na zálohách na vypracování (dvou) znaleckých posudků celkem 30 000 Kč, náklady na znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] byly 6 650 Kč, přiznané náklady na znalecký posudek kanceláře [právnická osoba] činily 26 274 Kč, celkem 32 924 Kč. Žalobci byla proto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost nahradit státu částku 2 924 Kč, která nepokryla uhrazené náklady na doplatek revizního znaleckého posudku. Žalovaný požadoval výslech jak znalce, tak revizního znalce, žádnou zálohu nezaplatil. O nákladech na výslech revizního znalce prozatím soudem rozhodnuto nebylo, a proto žalovanému byla uložena povinnost uhradit státu částku za výslech revizního znalce, jejíž výše bude specifikována v samostatném rozhodnutí.

4. Žalobce se proti výrokům VIII a IX rozsudku soudu prvního stupně včas odvolal. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, poukázal na judikaturu Ústavního soudu, která je nyní sjednocena stanoviskem pléna ze dne 13. 9. 2023, Pl. ÚS - st. [číslo], avšak nevylučuje možnost, aby úspěšnému účastníku byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Ve vztahu k částkám, které byly předmětem vzájemného návrhu (100 000 Kč, 2 632 Kč, 91 Kč a 16 000 Kč), se nejedná o řízení iudicium duplex. V daném konkrétním případě šlo o dva specifické typy řízení, tedy zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a zaplacení peněžitého plnění. Soud prvního stupně žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť výroky IV až VII považoval za vypořádání v širším slova smyslu, avšak minimálně částky 16 000 Kč a 100 000 Kč s vypořádáním spoluvlastnictví v širším slova smyslu nesouvisely. Žalobce proto vyčíslil náklady, které mu v souvislosti se soudním řízením o částkách 100 000 Kč, 2 632 Kč, 91 Kč a 16 000 Kč vznikly (ve výši 76 835,30 Kč) a žádal, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že mu právo na náhradu těchto nákladů bude přiznáno. Pokud jde o výrok IX, je žalobce toho názoru, že výpočet vycházel z toho, že žalobce hradil zálohy na vypracování obou znaleckých posudků, vyhotovovaných proto, že se účastníci nemohli shodnout na částce za vypořádání žalobcova podílu. O žalobcův podíl projevil zájem žalovaný, na žalobce bylo přeneseno důkazní břemeno k tvrzení ceny obvyklé. Proto mu soud prvního stupně uložil povinnost uhradit zálohy na provedení obou posudků, přesto však nerozhodl o tom, že žalobce je povinen nahradit státu náklady řízení vynaložené státem ani revizního posudku. Pro absenci rozhodnutí o tom, který z účastníků je povinen zaplatit vyhotovení znaleckých posudků, je pak napadené rozhodnutí zmatečné a nepřezkoumatelné. Posudek [anonymizováno] [příjmení] vykazoval závažné vady, tudíž až po vyhotovení revizního posudku se mohl žalobce bránit tomu, že znalečné [anonymizováno] [příjmení] nepřísluší, a že se necítí být povinen hradit náklady za jeho vyhotovení. Bylo na úvaze soudu, zda náklady za vyhotovení znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] přizná a kdy. Dosud však nerozhodl o tom, že tyto náklady má žalobce uhradit. Povinnost uhradit zálohu není meritorním rozhodnutím, nelze se proti němu odvolat. Žalobce z odůvodnění napadeného rozsudku vyrozuměl, že by to měl být on, kdo by měl uhradit náklady za oba znalecké posudky. Považuje za nespravedlivé, aby náklady za vyhotovení revizního posudku v části týkající se přezkoumání znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] šly k jeho tíži. Žalobce za chyby a neodbornost není odpovědný, tyto nezavinil, pouze na ně upozornil. Dále uvedl, že uhradil na zálohách nikoli 30 000 Kč (jak soud prvního stupně uvádí), ale 31 000 Kč. Rozhodnutí soudu prvního stupně není ve výroku IX správné, neboť rozhodnutí o povinnosti hradit náklady České republice na vyhotovení posudků nebyla dosud vydána, žalobce není povinen všechny náklady hradit, a část nákladů za revizní posudek se týkala zjištění, že první posudek není zpracován odborně. Je také třeba zúčtovat i uhrazenou zálohu ve výši 1 000 Kč. Je tedy toho názoru, že je povinen uhradit pouze polovinu nákladů za vyhotovení revizního posudku ve výši 13 137 Kč a zbytek jím uhrazené zálohy ve výši 17 863 Kč by mu měl být vrácen.

5. Žalovaný považuje odvolání za nedůvodné. Má za to, že žalobce se odvoláním proti nákladům řízení snaží kompenzovat to, co nezískal z titulu náhrady za spoluvlastnický podíl, který byl přikázán žalovanému. Stanovisko Ústavního soudu vykládá žalobce nesprávně. Jeho názor je i v rozporu se zákonnou úpravou, která přímo nabádá k tomu, aby, je-li předmětem řízení zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, se řešily i vzájemné pohledávky a dluhy ve vztahu ke společné věci, tedy právní úprava požaduje komplexní řešení. I pro vzájemné pohledávky a dluhy související s touto věcí platí princip judicium duplex. Argumentace žalobce, že by mohly být takto uplatněny i další požadavky, je sice na místě, avšak v opačném výkladu než činí žalobce. Pokud by byly uměle izolovány jednotlivé nároky, bylo by to nejen proti smyslu a účelu daného ustanovení, ale i proti principu hospodárnosti civilního soudního řízení, i proti principu, že civilní spory mají být spíše omezovány než podporovány. Žalovaný tedy přesně v souladu se smyslem a účelem § 1148 o. z. uplatnil své nároky na širší vypořádání. Žalobce jakoby vycházel z toho, že o peněžních pohledávkách se vedla samostatná řízení. Taktomu však nebylo, nelze izolovat náklady řízení, které vznikly v souvislosti se samotným zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví od nákladů, které vznikly v rámci širšího vypořádání. Úspěch nelze poměřovat podle toho, kdo podal žalobu jako první, a to právě vzhledem k typu řízení. Pokud jde o odvolání žalobce proti výroku IX rozsudku soudu prvního stupně, žalovaný jej ponechává na uvážení soudu, pokud jde o formulaci výroku k uložení povinnosti zaplatit náklady znaleckého posudku žalobci, neboť taková formulace v rozhodnutí chybí. Lze však dovodit z odůvodnění, komu byly tyto náklady k zaplacení uloženy. Žalovaný sám nikdy žádné znalecké posudky nenavrhoval, žalobci nabídl uhradit za jeho podíl částku vyšší, než byla posléze zjištěna oběma znaleckými posudky. Není zjevné, proč by to měl být on, kdo by měl nést náklady za znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení]. Nebudou-li náklady uloženy žalobci, nelze je uložit ani žalovanému. Revizní posudek navrhl žalobce, v jeho zájmu byl proveden, žalovaný jej nenavrhoval, výslovně jej odmítal. Nesouhlasil ani s postupem soudu prvního stupně, který když neuvěřil původnímu posudku, přímo nařídil revizní posudek, aniž by nejasnosti posudku odstranil výslechem znalce. Výslech revizního znalce proto žalovaný navrhl pouze z důvodu procesní opatrnosti. Soud prvního stupně sice výslech znalce [příjmení] [příjmení] provedl, vzápětí však uvedl, že„ se nejasnosti odstranit nepodařilo“, a současně provedl výslech i revizního znalce. Navrhl proto, aby bylo v této části rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či doplněno o odpovídající výrokovou část. Navrhl, aby mu byly přiznány náklady odvolacího řízení.

6. K žalobcovu odvolání se vyřizující soudkyně vyjádřila tak, že pokud jde o soudní poplatek ze vzájemného návrhu žalovaného, ten byl soudem prvního stupně vyměřen a zaplacen. Žalobce zaplatil na zálohách za znalecký posudek 30 000 Kč a 1 000 Kč jako zálohu na svědečné. Záloha na svědečné ve výši 1 000 Kč bude žalobci po právní moci rozsudku vrácena.

7. Z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že žalobce podal 30. 6. 2022 žalobu na zrušení spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce [číslo] v [katastrální uzemí], a navrhl její prodej ve veřejné dražbě. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobu považuje za účelovou, nicméně pro případ zrušení spoluvlastnictví nemůže být rozhodnuto jinak, než že žalobcův podíl bude přikázán do jeho vlastnictví. Současně uvedl, že má jako správce společné věci vůči žalobci pohledávku ve výši 91 Kč z titulu náhrady poměrné části uhrazené daně z nemovité věci za rok 2022 a pohledávku ve výši 2 632 Kč z titulu náhrady poměrné části uhrazených příspěvků do fondu oprav od 3. 8. 2021 do 10. 8. 2022, dále pak má splatnou pohledávku ve výši 100 000 Kč z titulu zálohy na náklady rekonstrukce bytové jednotky, o níž rozhodl jako majoritní vlastník. Žalobce v reakci na vyjádření žalovaného uvedl, že nadále požaduje (kromě zrušení a vypořádání spoluvlastnictví) po žalovaném 16 000 Kč s tím, že byt s vědomím žalovaného užívá [jméno] [příjmení], a to včetně části náležející žalobci, výše žalobcova podílu by měla činit 1 600 Kč měsíčně za období od 1. 11. 2021 do 31. 8. 2022. Dne 18. 1. 2023 se ve věci konalo první ústní jednání, kde žalobce uvedl, že je schopen akceptovat za svůj podíl 390 000 Kč a 16 000 Kč jako bezdůvodné obohacení; žalovaný uvedl, že je schopen akceptovat 385 000 Kč za předpokladu smírného vyřešení věci; pokud bude vypracován znalecký posudek na obvyklou cenu a tato přesáhne navrhovanou částku, nemá žalovaný zájem na přikázání spoluvlastnického podílu a změní svůj postoj tak, že bude žádat prodej společné věci a rozdělení výtěžku. Vzhledem ke sporu o hodnotu nemovitosti žalobce navrhl znalecký posudek z oboru odhady cen nemovitostí. Usnesením ze dne 20. 2. 2023, č. j. 10 C 231/2022-104, soud prvního stupně ustanovil ve věci znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací na oceňování nemovitostí ke zpracování znaleckého posudku, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jehož úkolem bylo ocenit bytovou jednotku [číslo] (ocenit jednu šestinu této bytové jednotky, pět šestin, zodpovědět otázky, zda je byt možné užívat více lidmi a zodpovědět otázku, jaký je rozdíl v ocenění bytové jednotky jako celku, jeho jedné šestiny a pěti šestin). Usnesením ze dne 19. 1. 2023, č. j. 10 C 231/2022-98, uložil žalobci povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 10 000 Kč. Dne 17. 2. 2023 byla soudem od žalobce přijata částka 10 000 Kč jako splátka zálohy na soudní řízení. Dne 13. 3. 2023 byl soudu prvního stupně doručen posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a to spolu s vyúčtováním znalečného na částku 6 650 Kč (č. l. 157 spisu). Usnesením ze dne 20. 3. 2023, č. j. 10 C 231/2022-163, byla znalci částka jím požadovaná přiznána; usnesení nabylo právní moci 7. 4. 2023. Žalovaný v reakci na vypracovaný znalecký posudek navrhl, aby mu byl přikázán spoluvlastnický podíl žalobce ve výši jedné šestiny za cenu zjištěnou znalcem ve výši 260 000 Kč. Žalobce v reakci na posudek nesouhlasil se závěry znalce (č. l. 171 spisu). Dne 26. 4. 2023 se ve věci konalo druhé ústní jednání, jehož předmětem byla především otázka ceny nemovitosti, k užívání bytu byl vyslechnut svědek. Usnesením ze dne 17. 5. 2023, č. j. 10 C 231/2022-250, uložil soud žalobci zaplatit zálohu na náklady důkazu revizním znaleckým posudkem ve výši 15 000 Kč, tato částka byla připsána na účet soudu 8. 6. 2023; usnesením ze 13. 6. 2023 byla ve věci ustanovena znalecká kancelář [právnická osoba], jejímž úkolem bylo ocenit bytovou jednotku [číslo] v [katastrální uzemí] jako celek a vyjádřit se i k závěrům předchozího znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Znalecký posudek znalce [právnická osoba] byl soudu doručen 20. 6. 2023. Žalovaný při jednání uvedl, že pokud soud prvního stupně měl pochybnosti o prvním znaleckém posudku, měl se je pokusit odstranit výslechem znalce; do té doby neměl přistoupit k reviznímu zkoumání. Usnesením ze dne 24. 8. 2023, č. j. 10 C 231/2022-320, přiznal soud prvního stupně znalecké kanceláři [právnická osoba] za jí zpracovaný posudek částku 26 274 Kč; usnesení nabylo právní moci 12. 9. 2023. Další ústní jednání se konalo 1. 11. 2023, soud prvního stupně se zabýval otázkou solventnosti žalovaného, byl vyslechnut znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] a zástupce znalecké kanceláře [právnická osoba] Usnesením ze dne 8. 11. 2023 soud prvního stupně přiznal znalecké kanceláři [právnická osoba] za účast u ústního jednání znalečné ve výši 6 942 Kč.

8. Po podání odvolání soud prvního stupně usnesením z 28. 11. 2023 rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit státu náklady řízení vynaložené jím na výslech revizního znalce ve výši 6 942 Kč do tří dnů od právní moci usnesení; usnesení nabylo právní moci 14. 12. 2023.

9. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání, pokud směřovalo proti výroku VIII rozsudku soudu prvního stupně, je zčásti důvodné.

10. Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 186/20, resp. stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl ÚS - [anonymizováno] [číslo] Ústavní soud uvedl mimo jiné, že„ základní zásadou ovládající rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci, tu vyjadřuje § 142 odst. 1 o. s. ř., a vyplývá z ní, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Úspěch i neúspěch je podle judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu třeba poměřovat nejen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale brát v úvahu širší souvislosti a konkrétní okolnosti případu, a tedy zohlednit i specifika jiných typů řízení než těch, která jsou zahájena na základě žalob o zaplacení peněžitého plnění, v nichž se míra úspěchu ve věci poměřuje nejsnáze. Řízení s povahou iudicii duplicis může být zahájeno k návrhu kteréhokoli z budoucích účastníků, všichni jsou v postavení odpovídajícím procesní pozici jak žalobce, tak žalovaného současně, není rozhodné, kdo žalobu podal, a toto řízení je za sporné označováno pouze proto, že není upraveno v zákoně o zvláštních řízeních soudních. Volba konkrétního způsobu vypořádání je v konečném důsledku na úvaze soudu, tedy účastník nemá fakticky nad způsobem vypořádání zrušeného spoluvlastnictví kontrolu, nemá tak osud zcela ve svých rukou a je tak významně oslabena dispoziční zásada ovládající jinak sporné řízení, a to vše je třeba mít na paměti i při rozhodování o nákladech takového řízení. Hledání úspěšného a neúspěšného účastníka je tak v tomto typu řízení vlastně nemožné. Pokud soud rozhodne o vypořádání spoluvlastnictví, pak fakticky obě procesní strany odcházejí z řízení zásadně s touž majetkovou hodnotou, se kterou do něj vstoupily (ať už dobrovolně či vynuceně). Míra úspěšnosti jednotlivých účastníků je pak z majetkového hlediska srovnatelná. Proto je na místě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pouze ve výjimečných případech lze náhradu nákladů řízení přiznat, a to pokud jsou zjištěny zvláštní okolnosti, obstrukční chování, nezájem o konstruktivní vyřešení, šikanózní výkon práva, nalézací, odvolací řízení apod.“ 11. V posuzované věci žalobce v odvolání nezpochybňuje závěr soudu prvního stupně o tom, že v té části řízení, které se týkalo samotného zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo, resp. se v této části přiznání náhrady nákladů řízení odvoláním nedomáhá. Uvádí však, že předmětem řízení byl i nárok na peněžité plnění a z této části řízení, byl-li žalovaný neúspěšný (jednalo se totiž o jím podané vzájemné žalobě), by mu měly být náklady nahrazeny. Stejně tak by mu měly být nahrazeny náklady vzniklé v souvislosti s tou částí řízení, kde se naopak žalobce domáhal peněžitého plnění a byl úspěšný.

12. Shora uvedené stanovisko Ústavního soudu a jeho závěry jsou využitelné pro řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, avšak již není důvodu vztáhnout je na další uplatněné nároky, a to vzájemný návrh, resp. vzájemné návrhy žalovaného a návrh žalobce na přiznání peněžitého plnění v souvislosti s tvrzeným nadužíváním. Byť se jedná o tzv. širší vypořádání spoluvlastnictví, není důvodu, proč by v této části řízení nemohlo být o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle zásady úspěchu a neúspěchu. Neuplatní se zde totiž ta základní úvaha, že se jedná vlastně o nesporné řízení, které může být zahájeno kterýmkoliv účastníkem, že postavení všech účastníků je totožné a odcházejí po skončení sporu s touž hodnotou, s níž do sporu přicházely. Tedy nelze uvažovat o tom, že se jedná o řízení, v němž„ není vítěze ani poraženého“. I z výroku rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že žalovaný nebyl se svým uplatněným nárokem úspěšný (výroky IV, V a VI), naopak žalobce s uplatněním 16 000 Kč úspěšný byl (výrok VII). Nelze proto souhlasit s tím, že by řízení o zaplacení 91 Kč, 2 623 Kč, 100 000 Kč a 16 000 Kč nebylo sporným civilním řízením, kde by o náhradě nákladů nemělo být rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

13. Podle § 1148 o. z. spoluvlastníci si spolu se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví vypořádají i vzájemné dluhy a pohledávky. Cílem zákonodárce bylo, aby se spory mezi spoluvlastníky vyřešily najednou, nepřetrvávaly i po zrušení spoluvlastnictví. Neznamená to však, že by všechny uplatněné nároky musel stíhat stejný osud. Tento názor žalovaného je ostatně v rozporu s judikaturou, podle které„ každý uplatněný nárok stíhá vlastní právní osud a i o náhradě nákladů řízení je třeba rozhodovat samostatně o každé části“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 935/2017). Argument žalovaného principem hospodárnosti soudního řízení nepovažuje odvolací soud za správný, protože zde zastávané řešení spory nijak nerozmnožuje. Účastníci jsou motivováni k širšímu vypořádání již tím, že je pro ně v každém případě hospodárnější, neboť se nemusejí účastnit více řízení a v nich případně absolvovat (zčásti) totéž dokazování. O otázku omezování či naopak podněcování soudních sporů zde nejde, protože i při spojení více věcí ke společnému řízení se účastníci o jednotlivé věci soudí; o omezení sporu by šlo, kdyby soud o určité věci nemusel rozhodovat vůbec. Každopádně zásada úspěchu vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř. je pro rozhodování o nákladech řízení stěžejní a její vyloučení pro samotné zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je výjimkou, kterou není důvodu rozšiřovat tam, kde jde o čistý spor.

14. Závěrem lze tedy uvést, že odvolací soud souhlasí s odvoláním žalobce potud, že v soudním sporu, jehož předmětem je zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a vzájemné pohledávky a dluhy spoluvlastníků (ať již souvisejí se spoluvlastnictvím či nikoliv) lze řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví oddělit od řízení, která se týkala finančních nároků; přičemž úspěch každé takové části řízení je nutno posuzovat samostatně. Ani ve shora zmiňovaném sjednocujícím stanovisku Ústavního soudu nelze najít nic, co by takovému postupu, vycházejícímu z judikatury Nejvyššího soudu, mělo bránit.

15. Obtížnější je, jak uvedl správně i zástupce žalovaného ve vyjádření k odvolání, stanovení výše těchto nákladů, resp. oddělení nákladů, které se vztahují pouze k uplatněným finančním částkám. To matematicky samozřejmě zcela přesně vyjádřit nejde. A to proto, že všechny uplatněné nároky (ať žalobcem či žalovaným) byly projednávány společně v jednom sporu, při týchž jednáních konaných soudem prvního stupně.

16. Předmětem řízení byla finanční plnění v součtu ve výši 118 723 Kč. Žalobce byl úspěšný s jím uplatněnou částkou 16 000 Kč a byl úspěšný i v řízeních o vzájemném návrhu žalovaného, který se týkal zaplacení částek 91 Kč, 2 632 Kč a 100 000 Kč; proto lze uzavřít, že jeho úspěch byl plný. Má proto podle zásady poměru úspěchu a neúspěchu (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) právo na plnou náhradu nákladů této části řízení.

17. Výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena podle § 7 advokátního tarifu, za tarifní hodnotu se podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu považuje výše peněžitého plnění 118 723 Kč (tedy součet částek 100 000 Kč, 16 000 Kč, 91 Kč a 2 632 Kč). Výše sazby mimosmluvní odměny za každý úkon podle § 7 odst. 5 advokátního tarifu proto činí 5 860 Kč. Dále bylo nutno posoudit, které úkony právního zástupce žalobce souvisely s řízením o finančním plnění. Odvolací soud za ně považuje 1) návrh ze dne 12. 9. 2023, 2) účast zástupkyně žalobce při ústním jednání dne 18. 1. 2023, avšak pouze v rozsahu jednoho úkonu, když z podstatné části se při tomto ústním jednání řešila otázka zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nikoli finančních nároků (tedy polovina účelně vynaložených nákladů), 3) účast zástupkyně žalobce u jednání před soudem prvního stupně dne 1. 11. 2023, 4) vyjádření ze dne 17. 2. 2023 k nesouhlasu žalobce s rekonstrukcí. Pokud jde o nahlížení do spisu uskutečněné zástupkyní žalobce 18. 1. 2023, pak odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že seznámení probíhalo po dobu čtyř minut, od 15:15 hod. do 15:19 hod. (záznam o nahlížení do spisu a vyhotovení fotokopií), přičemž nelze stanovit, zda se vztahovalo výhradně k zrušení a vypořádání spoluvlastnictví či finančním nárokům, proto úvahou odvolací soud přistoupil k tomu, že za tento úkon snížil odměnu na jednu polovinu, a to i s ohledem na dobu, po níž tento úkon probíhal.

18. Za účast zástupkyně žalobce u ústního jednání před soudem prvního stupně dne 26. 4. 2023 právo na odměnu nepřísluší proto, že toto ústní jednání se týkalo výhradně zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalobci nenáleží dále právo na odměnu za úkon právní služby vyjádření ze dne 26. 3. 2023, neboť tento úkon se týká výhrad proti znaleckému posudku. Ten byl zpracován za účelem zjištění ceny nemovitosti pro účely zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, respektive stanovení ceny vypořádacího podílu. Za vyjádření ze dne 9. 8. 2023 žalobci právo na odměnu rovněž nenáleží, neboť jde o vyjádření výhradně k reviznímu znaleckému posudku, tedy k vypořádání spoluvlastnictví.

19. Tedy celkem byla žalobci přiznána odměna za 4,5 úkonů právní služby (26 370 Kč), k tomu náleží i náhrada hotových výdajů za každý z účelně učiněných úkonů (5 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět (§14 advokátního tarifu) náleží pouze za dvě ústní jednání konaná před soudem prvního stupně, a to ve dnech 18. 1. 2023 a 1. 11. 2023 (ústní jednání konané dne 26. 4. 2023 se týkalo výhradně zrušení a vypořádání spoluvlastnictví). Protože u obou ústních jednání, za něž odvolací soud přiznal cestovné, byla řešena i otázka zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, snížil odvolací soud cestovné za každé jednání na jednu polovinu při shora uvedené úvaze o tom, že v případě zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žádný z účastníků právo na náhradu i účelně vynaložených nákladů nemá a přesný podíl toho, kolik času bylo té které otázce věnováno, určit nelze. Proto bylo cestovné podle § 137 odst. 1 o. s. ř. přiznáno ve výši jedné třetiny žalobcem účtované, tedy ve výši 3 545,10 Kč. Totéž pak platí pro ztrátu času (přiznána ve výši 1200 Kč podle § 14 advokátního tarifu). Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1 000 Kč v souvislosti s uplatněním nároku na zaplacení částky 16 000 Kč, a protože byl úspěšný, má na jeho náhradu právo.

20. Pokud jde o odvolání žalobce proti výroku IX rozsudku, je odvolání žalobce zčásti důvodné.

21. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce složil zálohy na vypracování znaleckých posudků, a to 10 000 Kč (č. l. 100), 5 000 Kč (č. l. 247) a 15 000 Kč (č. l. 251). Ve věci byly vypracovány dva znalecké posudky. Za první, který vypracoval znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], bylo usnesením ze dne 20. 3. 2023, č. j. 10 C 231/2022-163, přiznáno znalečné ve výši 6 650 Kč (právní moc 7. 4. 2023), a znalečné bylo vyplaceno ze žalobcem složené zálohy dne 19. 4. 2023. Za druhý znalecký posudek [právnická osoba] [anonymizováno] bylo přiznáno znalečné usnesením ze dne 24. 8. 2023, č. j. 10 C 231/2022-320 ve výši 26 274 Kč (právní moc 12. 9. 2023). Znalci bylo znalečné vyplaceno ve výši 23 350 Kč ze žalobcem složených záloh a ve zbývající části 2 924 Kč ze státních prostředků (platební poukaz ze dne 19. 9. 2023, č. l. 334). Dále bylo znalci [právnická osoba] usnesením z 8. 11. 2023, č. j. 10 C 231/2022-374, přiznáno znalečné za účast u jednání Okresního soudu v Chebu, a to ve výši 6 942 Kč (usnesení ze dne 8. 11. 2023, č. j. 10 C 231/2022-374); právní moc 25. 11. 2023 s tím, že podle platebního poukazu z 29. 11. 2023 bylo toto znalečné vyplaceno ze státních prostředků dne 29. 11. 2023.

22. Tedy žalobce zaplatil zálohy na vypracování znaleckých posudků ve výši 30 000 Kč. Účelem posudků bylo určení ceny nemovitostí pro účely stanovení výše vypořádacího podílu. Byly tedy zpracovány pro tu část řízení, která se týkala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, kde si každý účastník nese své náklady sám. Proto by i náklady státu týkající se této části řízení měli nést napůl (tak lze chápat výsledek řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř.). Protože však na úhradu znaleckých posudků byly použity zálohy zaplacené pouze žalobcem, tvoří polovina této zálohy náklad žalobce, který by měl žalovaný žalobci nahradit, tak aby bylo docíleno právě toho, že se každý z nich bude na nákladech státu podílet jednou polovinou. Proto náhrada nákladů řízení žalobce za řízení před soudem prvního stupně byla zvýšena o 15 000 Kč.

23. Mezi účastníky by měly být podle výsledku řízení rozděleny rovným dílem i náklady, které vznikly v souvislosti se zpracováním znaleckých posudků a nebyly zaplaceny ze složených záloh, ale ze státních prostředků. Proto odvolací soud částku, kterou bylo třeba nahradit doplatek revizního posudku (2 924 Kč), uložil každému z účastníků k zaplacení jednou polovinou.

24. K námitce, že revizní znalecký posudek byl nadbytečný, uvádí odvolací soud, že soud prvního stupně potřebu revizního znaleckého posudku zdůvodnil jak na ústním jednání, tak v napadeném rozsudku; revizní znalecký posudek a následné výslechy znalců pak ukázaly, že původní znalecký neobstojí, a to ani ve spojení s výslechem původního znalce. S tím ostatně účastníci nepolemizovali. Okolnost, že se řízení v důsledku nekvality původního posudku prodražilo, je rizikem účastníků (kteří náklady státu hradí podle výsledku řízení), soudu (státu) ji nelze přičítat. Otázkou mohlo být, zda původnímu znalci náleží plná odměna, to je však věcí rozhodnutí o znalečném.

25. Odvolací soud se konečně neztotožňuje ani s námitkou žalovaného stran jeho předžalobního přístupu. Nese-li si každý účastník své náklady sám (s ohledem na uvedenou judikaturu Ústavního soudu), odpovídá tomu, jak řečeno, že náklady státu ponese každý jednou polovinou.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce se v odvolacím řízení domáhal přiznání částky celkem 94 698,30 Kč (76 835,30 + 17 663). Úspěšný byl v rozsahu 50 077,10 Kč, tedy v rozsahu přibližně 53 %. Poměr úspěchu a neúspěchu stran byl tedy v odvolacím řízení přibližně stejný, a proto žádné z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení přiznáno nebylo.

Poučení