14 Co 332/2025 - 94

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] žalované: Česká republika – [ústřední orgán] [Anonymizováno], IČO [IČO] sídlem [adresa] za niž jedná [správní orgán] sídlem [adresa] o zaplacení 113 844 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. července 2025, č. j. 48 C 57/2025 – 56, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 20 312,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,50 % ročně z částky 25 000 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci toho rozsudku. Žaloba na zaplacení částky 88 844 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 8. 2025 do zaplacení a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 113 844 Kč od 14. 3. 2025 do 4. 8. 2025, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudem I. stupně 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení 9 256,50 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované zaplatit žalobci 4 687,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení 109 156,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 113 844 Kč od 14.3.2025 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Žalobou podanou dne 17. 3. 2025 se žalobce domáhá po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu 113 844 Kč s příslušenstvím z titulu újmy za nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen „posuzované řízení“).

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 26. 5. 2025 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 4. 2. 2025 uplatnil nárok ve výši 188 844 Kč. Žalovaná nároku žalobce částečně vyhověla stanoviskem ze dne 25.3.2025, když žalobci přiznala zadostiučinění 75 000 Kč. Navrhla zamítnutí žaloby, přiznaná zadostiučinění je přiměřené.

4. Soud I. stupně provedl dokazování obsahem spisu Obvodním soudem pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], na jehož skutková zjištění z tohoto spisu odvolací soud odkazuje.

5. Soud I. stupně posoudil věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb. (OdpŠk). V řízení bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil dle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk.

6. Posuzované řízení trvalo od podání žaloby dne 21. 8. 2017 a skončeno bylo dne 6. 12. 2024, tedy trvalo 7 let a 3 měsíce, což je délka již nepřiměřená.

7. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud I. stupně ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“), které stanoví základní částku zadostiučinění v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení, za první dva roky částka poloviční. Při délce řízení 7 let a 3 měsíce byla přiznána částka 15 000 Kč ročně (srov. rozsudek NS ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1320/2011 či 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). Zadostiučinění, které by žalobci náleželo, je tedy 93 750 Kč 6 x 15 000 + 3 x 1 250.

8. Tuto základní částku soud I. stupně modifikoval. dle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk.

9. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen soudy vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, za průtah nelze označit dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286).

10. Soud I. stupně neučinil žádný úkon v období mezi jednáními dne [datum] a dne [datum], v období mezi jednáními dne [datum] a [datum]. Dále ve věci byl ustanoven znalec až po více než 4 měsících od konání jednání dne [datum]. Jednání nařízené na den [datum] pak bylo zrušeno s ohledem na ochranu zdraví přísedících. Uvedená situace zapříčiněná epidemií COVID-19 však není přičitatelná státu. Dále soud neučinil úkon mezi vydáním usnesení o vrácení náhrady nákladů řízení dne 27. 4. 2023 a konáním ústního jednání dne [datum]. Ve spise byl pak učiněn úřední záznam, proč bylo nařízeno jednání až na tento den (zaplněný jednací kalendář předsedy senátu). Soud si je však vědom, že nepřiměřenou délku řízení lze jen výjimečně omlouvat přetížením konkrétního soudce (srov. rozhodnutí NS ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3151/2016). V případě dovolacího řízení bylo Nejvyšším soudem o věci rozhodnuto po více než roce a půl od předložení spisu prvostupňovým soudem (28. 4. 2021). Tyto dílčí průtahy na straně soudů se již plně projevily v závěru soudu o nepřiměřenosti celkové délky řízení, soud I. stupně proto základní částku již nijak nemodifikoval, neboť by došlo k duplicitnímu posouzení téhož kritéria ve prospěch žalobce.

11. Z hlediska významu řízení pro žalobce se jednalo o spor o náhradu újmy na zdraví a současně o pracovněprávní spor, u něhož se vyšší význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. např. rozsudek NS ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 987/2015, nebo rozsudek NS ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2138/2013). Základní částku byla zvýšena o 15 %.

12. Řízení bylo po skutkové stránce složitější. Předmětem žaloby byly peněžité nároky v souvislosti s fyzickým napadením žalobce u zaměstnavatele, jednalo se o bolestné, zadostiučinění za další nemajetkovou újmu, náhradu nákladů spojených s péčí o zdraví a náhradu za ztrátu na výdělku. Bylo prováděno obsáhlejší dokazování listinami, výslechy více svědků i znaleckým posudkem z oboru kybernetika, kriminalistika. Rozsah provedeného dokazování nebyl standardní. Po stránce procesní bylo třeba rozhodnout o svědečném a znalečném. Po stránce právní byla Nejvyšším soudem řešena zásadní otázka procesního práva (zda skutečnost, že osoba, která vystupuje v občanském soudním řízení jako svědek, je zaměstnancem účastníka řízení, odůvodňuje závěr o nevěrohodnosti svědecké výpovědi), která dosud nebyla v rozhodovací praxi vyřešena. V rámci kritéria složitosti (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011) soud I. stupně vzal v úvahu, že posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, a to opakovaně. Ve věci rozhodovaly soud prvního stupně dvakrát, soud odvolací dvakrát a soud dovolací jednou. Snížením základní částky se do celkového poskytnutého zadostiučinění promítá prodloužení řízení způsobené tím, že jsou (lhostejno kým) podávány opravné prostředky, jejichž vyřízení si objektivně vyžaduje určitou dobu, o niž se řízení prodlužuje. Soud I. stupně proto základní částku snížil o 30 % (z toho 15 % za instančnost).

13. Pro chování žalobce soud I. stupně základní částku nemodifikoval. Pokud žalobce doplňoval skutková tvrzení a označoval důkazy na výzvy soudu, činil tak ve stanovených lhůtách, o odročení jednání žádal toliko jednou z důvodu kolize jednání právního zástupce žalobce.

14. Žalobci tak náleží přiměřené zadostiučinění ve výši 93 750 Kč minus 15 %, tedy 79 687,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 75 000 Kč, soud žalobci přiznal zbývající částku 4 687,50 Kč.

15. Do zbytku 109 156,50 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok II).

16. Soud I. stupně žalobci nepřiznal zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. a § 15 odst. 2 OdpŠk. (výrok II.). K prodlení žalované dochází až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet dne 4. 2. 2025 a uplynula dne 4. 8. 2025. Žalovaná se tak ke dni vyhlášení rozsudku do prodlení nedostala (srov. rozhodnutí NS ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, rozhodnutí NS, sp. zn. 30 Cdo 3359/2022, či 30 Cdo 895/2023).

17. O nákladech řízení (výrok III.) soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1, 2, 3 o.s.ř. Výše odškodnění za nemajetkovou újmu závisela na úvaze soudu (plný úspěch do základu nároku), bylo přiznáno 4 867,50 Kč. Ovšem příslušenství, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku v částce 4 903,08 Kč bylo požadováno bezdůvodně. Jelikož úspěch i neúspěch účastníků byl přibližně stejný, rozhodl soud I. stupně, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Žalobce napadl uvedený rozsudek ve výroku II. a III. včasným odvoláním. Namítal následující. Přiznání základní částky zadostiučinění 15 000 Kč za rok představuje nepřijatelný mechanický formalismus a ignoruje závažnost případu, když řízení trvalo přes 7 let, bylo prováděno rozsáhlé dokazování a řízení mělo pro žalobce zásadní význam, když se jednalo kompenzaci zásahu do osobnostních práv spojených se ztrátou zaměstnání a zhoršením psychického stavu žalobce. Měla být přiznána částka 20 000 Kč, tedy za celé řízení 125 000 Kč. Při stanovení výše náhrady by měla být reflektována i vyvíjející se cenová hladina a inflace. Vadně byla základní částka modifikována snížením o 30 % z důvodu složitosti řízení. Tato složitost byla způsobena výhradně na straně soudu, kdy žalobce se snažil urgencemi celý postup zefektivnit. Podávání opravných prostředků, navíc úspěšných (dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu) nelze přičítat k tíži žalobce a nelze tedy v neprospěch žalobce zohlednit, že řízení probíhalo ve více stupních. Průtažné řízení se týkalo újmy na zdraví a pracovněprávních nároků. Do života žalobce mělo mimořádně závažné dopad ztrátou zaměstnání, stigmatizací v pracovním prostředí, dlouhodobou psychickou zátěží a prodloužením doby životní nejistoty, což představuje zvýšení o 30 – 40 %. Příslušenství (úrok z prodlení) bylo zamítnuto nesprávně. Žalovaná plnila 25. 3. 2025, od tohoto okamžiku bylo zřejmé, že dále plnit nebude, a proto byl žalobce nucen podat žalobu. Závěr soudu I. stupně by vedl k absurdnímu důsledku, kdy stát by mohl kdykoliv vyplatit jen malou částku zadostiučinění, aniž by byl sankcionován. Napadený rozsudek se omezuje jen na aritmetický výpočet, aniž by se řádně vypořádal s konkrétními argumenty žalobce o nepřiměřené délce řízení a jejích příčinách a intenzitě zásahu do osobní sféry žalobce. Je nepřezkoumatelný. Výrok o nákladech řízení je v rozporu s ustálenou judikaturou. Soud I. stupně nepřihlédl k materiálnímu úspěchu žalobce, kdy žalobce prokázal základ svého nároku, tedy odpovědnost státu, žalovaná dokonce částečně plnila a žalobci byla přiznáno peněžité zadostiučinění, byť nikoliv v požadované výši. O náhradě nákladů řízení mělo být rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Úrok z prodlení je pouze příslušenstvím jistiny, kdy jeho účelem je sankcionovat dlužníka a nikoliv zpochybnit existenci nároku samotného. Srovnávání doplatku jistiny s kapitalizovaným úrokem deformuje výsledek sporu. Žalobci měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, vyhověl žalobě a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, eventuálně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

19. Žalovaná ve vyjádření k odvolání požadovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. V reakci na jednotlivé odvolací námitky žalobce souhlasila se závěry soudu I. stupně.

20. Žalobce v replice ze dne 16. 9. 2025 zopakoval svou odvolací argumentaci.

21. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a poté dospěl k následujícím závěrům.

22. Rozsudek soudu I. stupně není nepřezkoumatelný. Soud I. stupně řádně, srozumitelně a s odkazem na relevantní zákonná ustanovení vysvětlil své úvahy, jež kvalifikovaly předmětné řízení jako nepřiměřeně dlouhé, zabýval se s odkazem na judikaturu výší základní částky zadostiučinění i jednotlivými kritérii její modifikace dle § 31a odst. 3 Odpšk. To, že soud I. stupně nepřisvědčil názorům žalobce, nečiní jeho rozsudek nepřezkoumatelným.

23. Je třeba uvést, že rozhodnutí v tomto typu sporů o zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřeně dlouhé řízení mají standardizovanou podobu (skutková zjištění o průtažném řízení, zhodnocení délky řízení jako přiměřené/nepřiměřené, posouzení formy zadostiučinění, v případě peněžité satisfakce určení základní částky a posléze zhodnocení modifikačních kritérií). Nicméně toto schéma není jen mechanické, formalistické a samoúčelné, nýbrž umožňuje soudům posouzení legitimního očekávání účastníků ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o.z.“), dle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

24. Odvolací soud se nebude blíže zabývat otázkou, zda předmětné řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, ani formou zadostiučinění v penězích. Tyto otázky jsou již nesporné, ostatně sama žalovaná žalobci částečné finanční zadostiučinění poskytla.

25. Dle § 31a odst. 2 věta druhá OdpŠk při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

26. Dle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

27. Základní částka zadostiučinění je samostatným kritériem dle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk. Základní je nazývána proto, že se od její výše odvíjí skutečná výše zadostiučinění po zohlednění ostatních kritérií. Již z tohoto důvodu nelze přisvědčit odvolací námitce žalobce, že již při určení základní částky je třeba přihlédnout k tomu, že v průtažném řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování a řízení mělo pro žalobce zásadní význam. Jedná se o další kritéria dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk.

28. Rovněž nelze přisvědčit žalobci, že základní částku zadostiučinění je nutno upravit o inflaci a vyvíjející se cenovou hladinu. Jak vyplývá z judikatury, na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek NS ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení NS ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017), ani změna životní úrovně (srov. usnesení NS ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, kdy ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením ÚS ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Z nejnovější judikatury lze zmínit rozsudek NS ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, usnesení NS ze dne 17. 8. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1238/2025 a zejména Stanovisko pléna ÚS ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25.

29. V tomto případě při určení základní částky zadostiučinění vycházel odvolací soud v souladu s § 13 o.z. z jiných soudy projednávaných věcí. Za řízení trvající 9,5 roku byla přiznána částka 17 000 Kč (rozsudek MS v Praze z 14. 6. 2024, sp. zn. 14 Co 194/2024), za řízení trvající 11 a 15 let byla přiznána částka 18 000 Kč (rozsudek MS v Praze z 4. 10. 2024, sp. zn. 14 Co 334/2024, rozsudek MS v Praze z 31. 5. 2024, sp. zn. 14 Co 144/2022, rozhodnutí NS ve věcech 30 Cdo 3320/2014, 30 Cdo 3379/2018), za řízení trvající 21 let a 23 let byla přiznána částka 20 000 Kč (rozhodnutí NS ve věcech 30 Cdo 1320/2011 a 30 Cdo 5440/2014). Vzhledem k délce průtažného řízení v této věci 7 let a 3 měsíce považuje odvolací soud za přiměřenou částku základního zadostiučinění 16 000 Kč ročně (za první dva roky částka poloviční), za měsíc částka 1 333 Kč, tedy 96 000 Kč (6x16 000) plus 3 999 Kč (3x1 333), celkem zaokrouhleno 100 000 Kč.

30. Rozsudek NS ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, užitý jako srovnávací vzorek soudem I. stupně, vybočuje z výše uvedené judikatury, neboť za řízení trvající 13 let přiznává základní částkou jen 15 000 Kč.

31. Pro kritérium složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) soud I. stupně základní zadostiučinění snížil o 30 % (15 % za složitost řízení a 15 % za instančnost). S tímto postupem odvolací soud souhlasí.

32. V průtažném řízení, jak zjistil soud I. stupně, byly projednávány peněžité nároky v souvislosti s fyzickým napadením žalobce u zaměstnavatele (bolestné, zadostiučinění za další nemajetkovou újmu, náhradu nákladů spojených s léčením, náhrada za ztrátu na výdělku). Bylo prováděno obsáhlé dokazování (typické pro tento druh řízení), a to listinami, výslechy svědků a znaleckým posudkem (rozhodováno o svědečném a znalečném), v dovolacím řízení byla řešena dosud neřešená procesní otázka věrohodnosti svědka, jehož je účastník zaměstnavatelem. Není proto správná odvolací argumentace žalobce, že složitost řízení byla způsobena výhradně postupem soudu. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že sám žalobce v odvolání uvádí, že bylo prováděno rozsáhlé dokazování. K tomuto kritériu je třeba přičíst i okolnost, že účastníci byli opakovaně vyzýváni k doplňování skutkových tvrzení a označení důkazů a pravidelně se vyjadřovali k podání protistrany, a to včetně replik k vyjádření. Snížení zadostiučinění o 15 % je relevantní.

33. Průtažné řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, soud odvolací dvakrát a soud dovolací jednou. Účastníkovi sice nelze obecně zapovědět právo podávat opravné prostředky proti rozhodnutím soudů, nicméně tato okolnost objektivně prodlužuje řízení. Pokud žalobce v odvolání argumentuje, že dovolání bylo podáno oprávněně, kdy dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil, tak důvodem zrušení nebyla tzv. kvalifikovaná kasace (závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, nerespektování závazného právního /srovnej rozsudek NS ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1916/2010, nebo rozsudek NS ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1553/2013/), ale odlišné právní posouzení, resp. řešení dosud neřešené procesní otázky. Snížení zadostiučinění o 15 % je rovněž správné.

34. Pro kritérium postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) soud I. stupně zadostiučinění nijak nemodifikoval. Dílčí průtahy na straně soudů se již plně projevily v závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení, jejich zohledněním by dle soudu I. stupně došlo k duplicitnímu posouzení téhož kritéria ve prospěch žalobce.

35. S tímto názorem odvolací soud ne zcela souhlasí.

36. Dle rozhodnutí NS ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1916/2023, ne každé pochybení orgánu veřejné moci představované průtahem, jehož se v posuzovaném řízení dopustil, musí nutně vést k navýšení přiznaného odškodnění. Důvod pro navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy zakládají pouze taková procesní pochybení orgánu veřejné moci, která lze hodnotit jako závažná, neboť ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě.

37. Odvolací soud respektuje zjištění učiněná soudem I. stupně z průtažného řízení a jeho stanovisko, že obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považuje doba 3 měsíce, v řízení u Nejvyššího doba jednoho roku.

38. Pokud v průtažném řízení soud I. stupně neučinil žádný úkon v období od 11. 5. 2018 do 2. 11. 2018, je průtah 3 měsíce, v období od 2. 11. 2018 do 18. 3. 2019, je průtah 1,5 měsíce, od 27. 4. 2023 do 11. 9. 2023, je průtah 1,5 měsíce, u dovolacího soudu, jehož řízení trvalo 1,5 roku, je průtah půl roku, tedy 6 měsíců, celkem průtahy 12 měsíců, tedy jeden rok. Takové prodloužení řízení již lze hodnotit jako závažné. Při celkové délce řízení 7 let a 3 měsíce je doba průtahů 15 % celkové délky řízení. Pro toto kritérium je nutno základní zadostiučinění zvýšit o 15 %.

39. Pro kritérium významu řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) soud I. stupně zvýšil základní částku zadostiučinění o 15 %, žalobce se domáhá zvýšení o 30 až 40 %.

40. V průtažném řízení byl projednáván nárok žalobce na náhradu újmy na zdraví a pracovněprávní nároky (ztráta na výdělku), u něhož se vyšší význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. rozsudek NS ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 987/2015, nebo rozsudek NS ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2138/2013).

41. K tomto směru doplnil odvolací soud dokazování ze spisu ve věci Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Žaloba byla podána proti žalovaným za prvé [jméno FO], za druhé společnosti [název] o náhradu škody na zdraví způsobené prvým žalovaným v souvislosti s napadením žalobce, když se mu žalobce pokoušel předat oznámení o trvání na dalším zaměstnání, a to bolestné 16 410 Kč, další nemajetková újma 100 000 Kč, náklady léčení 1 188,30 Kč, ztráta na výdělku 46 615 Kč, celkem 164 213,30 Kč. Rozsudkem ze dne 8. 6. 2020 byla žaloba zcela zamítnuta s odůvodněním, že žalobce neprokázal protiprávní jednání prvého žalovaného. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne 8. 12. 2020. Rozsudkem dovolacího soudu ze dne 22. 11. 2022 bylo zastaveno dovolací řízení vůči druhému žalovanému. Ohledně prvého žalovaného byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení z důvodu procesního pochybení při hodnocení důkazů. Usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 2. 2023 byl prvostupňový rozsudek ze dne 8. 6. 2020 zrušen se závěrem, že prvý žalovaný napadl žalobce, tedy základ nároku je po právu, nicméně nebylo vedeno dokazování ohledně výše škody. Rozsudkem soudu I. stupně ze dne 24. 5. 2024 bylo žalobě vyhověno do částky 55 966,40 Kč (bolestné 16 410 Kč, nemajetková újma 30 000 Kč, náklady léčení 535,20 Kč, ztráta na výdělku 9 021,20 Kč), do zbytku 108 246,90 Kč byla zamítnuta. Tento rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem rozsudkem ze dne 5. 11. 2024.

42. Jak je patrno z průběhu průtažného řízení, žalobce sice uplatnil nároky v souvislosti s poškozením zdraví způsobeným prvým žalovaným [jméno FO], ovšem v relativně nízkých částkách (bolestné 16 410 Kč, náklady léčení 1 188,30 Kč), kdy další požadované částky nemajetkové újmy a ztráty na výdělku byly značně nadsazené (nemajetková újma požadována ve výši 100 000 Kč, přiznáno 30 000 Kč, ztráta na výdělku požadována ve výši 46 615 Kč, přiznáno 9 021,20 Kč). Z uvedeného je zřejmé, že průtažné řízení mělo krom nezpochybnitelné oprávněnosti nároku na náhradu škody na zdraví rovněž prestižní charakter, když žalobce požadoval rovněž nepřiměřené částky souvisejících nároků. Žalobce byl z nárokované částky 164 213,30 Kč úspěšný do částky 55 966,40 Kč, což je pouhých 34 %. Za tohoto stavu je hodnocení soudu I. stupně, že pro význam řízení pro žalobce je nutno navýšit základní zadostiučinění o 15 %, přiměřený.

43. Pokud žalobce tvrdí, že řízení mělo pro žalobce mimořádně závažný dopad ztrátou zaměstnání, stigmatizací v pracovním prostředí, dlouhodobou psychickou zátěží a prodloužením doby životní nejistoty, pomíjí, že průtažné řízení se nijak netýkalo nároků žalobce v souvislosti s ukončením pracovního poměru. Psychická zátěž žalobce byla kompenzována dostatečně zhodnocením zvýšeného významu řízení pro žalobce o 15 %. Prodloužení doby životní nejistoty je hledisko délky řízení dle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk, které již bylo zohledněno výše.

44. Odvolacímu soudu je známa judikatura, podle které výsledek průtažného řízení není pro posouzení přiměřenosti délky řízení zásadně rozhodný (30 Cdo 4739/2009, 30 Cdo 3213/2011), nicméně zde je odvolacím soudem argumentováno výsledkem průtažného řízení při hodnocení kritéria významu řízení pro žalobce.

45. Celkové zadostiučinění, které žalobci náleží činí 100 000 Kč mínus 30 % (složitost řízení) plus 15 % (postup orgánů veřejné moci) plus 15 % (význam řízení pro žalobce), tedy 100 000 Kč. Jelikož žalobci již žalovaná zaplatila 75 000 Kč, zbývá k zaplacení 25 000 Kč. Pravomocným vyhovujícím výrokem I. rozsudku soudu I. stupně bylo žalobci přiznáno 4 687,50 Kč, k doplacení zbývá 20 312,50 Kč.

46. Žaloba není důvodná ve vztahu k napadenému zamítavému výroku II. do zbytku 88 844 Kč (109 156,50 mínus 20 312,50 Kč).

47. Ohledně úroků z prodlení uvádí odvolací soud následující. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 4. 2. 2025, žalovaná žalobce částečně odškodnila stanoviskem ze dne 25. 3. 2025, žaloba byla podána 17. 3. 2025.

48. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

49. Dle § 15 odst. 1 OdpŠk. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

50. Dle § 15 odst. 2 Odpšk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

51. Pokud byl nárok žalobce uplatněn u žalované 4. 2. 2025, uplynula lhůta šesti měsíců k plnému uspokojení nároku dne 4. 8. 2025 a žalovaná se dostala do prodlení dnem 5. 8. 2025, a to s plněním zbývající částky žalobcem požadovaného odškodnění (tedy odškodnění nad částku 75 000 Kč, která byla žalovanou zaplacena dobrovolně v době, kdy ještě neuplynula lhůta dle § 15 odst. 1 OdpŠk.).

52. Soud I. stupně vyhlásil napadený rozsudek dne 22. 7. 2025, kdy ještě ze zákona nenastalo prodlení žalované. Nicméně odvolací soud již rozhoduje po tomto datu, kdy je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o.s.ř.).

53. Ohledně soudem přiznané částky 25 000 Kč (4 687,50 Kč přiznáno soudem I. stupně bez příslušenství, zbylá částka 20 312,50 Kč nyní přiznána odvolacím soudem) je žalovaná v prodlení od 5. 8. 2025, do zbytku není nárok na úroky z prodlení dán.

54. Na základě uvedeného odvolací soud napadený výrok II. prvostupňového rozsudku částečně změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., částečně potvrdil dle § 219 o.s.ř. Ač jde o rozsudek převážně potvrzující (ohledně částky 88 844 Kč a příslušenství), formuloval odvolací soud pro přehlednost tento výrok jako celkově měnící. Žalobce má nárok na zaplacení 20 312,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z celkové přiznané částky 25 000 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení. Žaloba není důvodná ohledně částky 88 844 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 8. 2025 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení z celé žalované částky 113 844 Kč od 14. 3. 2025, jak požadoval žalobce v žalobě, do 4. 8. 2025, když v tomto období ještě nebyla žalovaná v prodlení (viz výše).

55. Ohledně nákladů řízení nepostupoval soud I. stupně v souladu s již ustálenou judikaturou (usnesení NS ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 40/2014, shodně rozsudek NS ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), dle které výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plněni nebo jeho výše.

56. Žalobce tak má nárok na plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a to v tarifní hodnotě dle § 9a odst. 2 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb. Žalobci byla přiznána náhrada 25 000 Kč, což je v této věci tarifní hodnota. Výše odměny dle § 7 bod 5 uvedené vyhlášky za jeden úkon právní služby je 2 100 Kč.

57. Za řízení před soudem I. stupně náleží žalobci odměna za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 18. 6. 2025, účast na jednání [datum]), tedy odměna 8 400 Kč, režijní paušály dle § 13 odst. 4 vyhlášky 1 800 Kč (4x450) a DPH 2 142 Kč, celkem 12 342 Kč. S připočtením zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč jsou celkové náklady žalobce 14 342 Kč. O těchto nákladech bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud poznamenává, že písemné vyhotovení tohoto rozsudku je současně opravným usnesením dle § 164 o.s.ř., neboť k nákladům řízení žalobce 12 342 Kč bylo nutno připočíst soudní poplatek 2 000 Kč.

58. Za odvolací řízení náleží žalobci odměna za tři úkony právní služby (odvolání, replika ze dne 16. 9. 2025, účast na jednání [datum]), tedy odměna je 6 300 Kč (2 100 x 3), režijní paušály jsou 1 350 Kč (450 x 3) a DPH je 1 606,50 Kč, celkem 9 256,50 Kč. O těchto nákladech bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.

59. Rozsudek soudu I. stupně zůstal nedotčen ve vyhovujícím výroku I., neboť proti němu nebylo podáno odvolání.

Poučení