14 Co 344/2024 - 429

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - [orgán veřejné moci], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za níž jedná [správní orgán] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení 11 800 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. dubna 2024, č. j. 42 C 58/2018-391, ve znění opravného usnesení ze dne 30. dubna 2024, č. j. 42 C 58/2018-407, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 118 625 Kč za dobu od 22. 3. 2018 do 6. 5. 2018 mění tak, že se žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 118 625 Kč za dobu od 22. 3. 2018 do 6. 5. 2018 zamítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III ohledně částky 2 025 000 Kč s příslušenstvím potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 2 100 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů 6 273 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku VII mění tak, že se žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 4 000 Kč neukládá.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 900 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 12. 4. 2024, č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne 30. 4. 2024, č. j. [spisová značka], soud I. stupně rozhodl, že se připouští změna žaloby, spočívající v tom, že se žalobce domáhá na žalovaném, nad rámec již uplatněné jistiny, rovněž zaplacení 8,05 % úroku z prodlení ročně z žalované částky od 22. 3. 2018 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 8,05 % úrok z prodlení ročně z částky 118 625 Kč od 22. 3. 2018 do 16. 12. 2021 do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení částky 10 500.000 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 500 000 Kč od 22. 3. 2018 do zaplacení (výrok III), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV), uložil žalobci povinnost zaplatit České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení státu částku 64 704,75 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok V), uložil žalované povinnost zaplatit České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení státu částku 16 509,20 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI) a uložil žalobci povinnost doplatit soudní poplatek za žalobu o upřesněné další dva nemajetkové nároky ve výši 4 000 Kč, dle položky 8a Sazebníku soudních poplatků, do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok VII).

2. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 300 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], zaplacení 1 000 000 Kč za újmu vzniklou žalobci v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí v tomtéž řízení a zaplacení 10 500 000 Kč za újmu spočívající ve zhoršení jeho zdravotního stavu v příčinné souvislosti s délkou uvedeného řízení.

3. Soud I. stupně o věci rozhodl již rozsudkem ze dne 30. března 2021, č. j. [spisová značka], jímž žalobu zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. října 2021, č. j. [spisová značka], rozsudek soudu I. stupně ohledně částky 1 181 375 Kč (představující požadované zadostiučinění za újmu vzniklou v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí a zbylé požadované zadostiučinění za újmu vzniklou v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení) potvrdil, ohledně částky 118 625 Kč jej změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 118 625 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení, a ohledně částky 10 500 000 Kč představující újmu na zdraví v důsledku dlouze vedeného řízení rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Napadeným rozsudkem nyní soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 10 500 000 Kč, která sestává z bolestného ve výši 750 000 Kč, z odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 7 725 000 Kč v důsledku zdravotních obtíží se srdcem a z další nemajetkové újmy ve výši 2 025 000 Kč za psychické strádání v důsledku dlouhodobého stresu z psychické zátěže způsobené žalobci vlekoucím se řízením. Dále rozhodl o úroku z prodlení z již přiznané částky 118 625 Kč, o nějž žalobce rozšířil žalobu v průběhu řízení, a soud I. stupně tuto změnu žaloby připustil.

5. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobce podáním ze dne 2. 11. 2017 uplatnil nárok na náhradu újmy u žalované. Stanoviskem [orgán veřejné moci] ze dne 4. 1. 2018 byl nárok žalobce vypořádán, přičemž žalobci náhrada přiznána nebyla. Soud I. stupně již v předchozím rozhodnutí popsal podrobná skutková zjištění o průběhu řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], odvolací soud již v předchozím odvolacím řízení doplnil skutková zjištění soudu I. stupně o zjištění ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], z něhož vzal odvolací soud za prokázané, že žalobkyně [jméno FO] se v tomto řízení domáhala na žalovaném [jméno FO] zaplacení částky 2 240 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé v důsledku investic žalobkyně do nemovitosti ve vlastnictví žalovaného. Uvedla, že účastníci spolu žili jako druh a družka od roku 1968 do roku 2002, v letech 1991 až 2000 provedli účastníci rozsáhlou a nákladnou renovaci domu ve vlastnictví žalovaného, čímž se zvýšila hodnota domu na částku 2 588 670 Kč, přičemž žalobkyně investovala nejméně 1 150 000 Kč. Po skončení soužití žalovaný žalobkyni znemožnil užívání nemovitostí, došlo tak k zániku právního důvodu k plnění ze strany žalobkyně a na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud I. stupně o věci rozhodl rozsudkem ze dne 10. 5. 2007 tak, že žalobu zamítl pro promlčení nároku, k odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 5. 11. 2008 zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že počátek běhu subjektivní lhůty určil soud I. stupně nesprávně a bude na něm, aby se zabýval též během objektivní promlčecí lhůty. Soud I. stupně pak o věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 28. 5. 2015, k odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 13. 4. 2016 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení se závěrem, že soud I. stupně musí znovu posoudit námitku promlčení a běh objektivní promlčecí doby ve vztahu ke každé jednotlivé investici samostatně a zabývat se i tím, zda výkon práva není v rozporu s dobrými mravy. Na základě zpětvzetí žaloby soud řízení zastavil, usnesení nabylo právní moci dne 25. 9. 2017.

6. Soud I. stupně ustanovil znalecký ústav [ústav], kvalifikovaný pro znaleckou činnost v oboru zdravotnictví s rozsahem znaleckého oprávnění pro neurologii, kardiologii, kardiochirurgii, cévní chirurgii. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [ústav] ze dne 1. 9. 2023 a výslechu znalce zjistil, že žalobce byl léčen pro arteriální hypertenzi, a to již v roce 2003, tedy před prvním srdečním infarktem i před zahájením soudního sporu. Dále mu byla diagnostikována hypercholesterolemie a před soudním řízením trpěl obezitou. Obě diagnózy představují predispozice aterosklerózy a s ní spojených kardiovaskulárních chorob, které se u žalobce poprvé projevily v roce 2006 formou akutního infarktu myokardu. S ohledem na rozsáhlý nález aterosklerotického postižení, který si vyžádal ošetření dvou koronárních tepen perkutánní koronární intervencí, lze předpokládat, že choroba progradovala již mnoho let před prvními příznaky. Znalec rovněž doplnil, že v době vzniku druhého srdečního infarktu žalobce neužíval preventivní léčbu formou acetylsalicylové kyseliny. K rodinné anamnéze znalec doplnil, že otec žalobce zemřel v [Anonymizováno] letech na blíže nespecifikované onemocnění srdce, bratr zemřel mladý na encefalitidu a dle dokumentace sestra zemřela [Anonymizováno] letech, přičemž měla implantovaný kardiostimulátor. Z pohledu rodinné anamnézy je tak žalobce rizikovým pacientem z hlediska kardiovaskulárních chorob. K otázce, zda může vést účast na soudním řízení, jehož předmětem je zrušení vypořádání spoluvlastnictví, samo o sobě ke kardiovaskulárnímu onemocnění, kterým trpí žalobce, znalec uvedl, že žalobci působil psychický stres již samotný majetkový a osobní spor, stres je jedním z rizikových faktorů progrese ischemické choroby srdeční a s ní spojených kardiovaskulárních onemocnění, avšak ani silný stres či jiné důsledky účasti na soudním řízení nemohou samy o sobě vést ke vzniku zmíněného kardiovaskulárního onemocnění, kterým žalobce trpí a které bylo diagnostikováno v průběhu daného řízení. Jedná se o multifaktorální příčinu, jejíž predispozice obecně jsou genetická zátěž v kombinaci s životosprávou a adherencí k farmakologické léčbě. K otázce, zda lze s jistotou uvést výlučně jednu příčinu, která by v průběhu sedmnáctiletého řízení způsobila kardiovaskulární onemocnění, znalec uvedl, že je vyloučeno, aby kardiovaskulární onemocnění, kterým žalobce trpí, bylo způsobeno jednou konkrétní příčinou. Podkladem ischemické choroby srdeční stejně jako arytmie je multifaktoriální a predispozice k ní je obecně genetická zátěž v kombinaci s životosprávou a ovlivnění nemoci farmakologickou léčbou. Dále bylo zjištěno, že ještě před soudním řízením prodělal žalobce trombózu dolních končetin, která však s kardiovaskulárním onemocněním nesouvisí. Délka řízení neměla sama o sobě na rozvoj kardiovaskulárního onemocnění vliv, rovněž nesouvisí s dalšími zdravotními projevy jako jsou křečové žíly apod. Pokud by nebylo dalších rizikových faktorů - genetické zátěže, obezity, hypercholesterolémie a vysokého krevního tlaku, pak samotný stres by toto onemocnění nezpůsobil. Stres sám aterosklerotickou chorobu srdeční nezpůsobí, byť může její průběh urychlit.

7. Soud I. stupně ustanovil též znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a ze znaleckého posudku zjistil, že žalobce ke dni 20. 7. 2004 nepotřeboval psychiatrickou léčbu a pomoc, jak vyplývá ze zdravotnické dokumentace, totéž se týká duševního stavu žalobce ke dni 25. 9. 2017. První kontakt žalobce s psychiatrií nastal 11. 3. 2022 pro poruchy spánku s proklamovaným dlouhodobým soudním procesem. Od té doby proběhlo 10 ambulantních psychiatrických kontrol, během nichž došlo k úpravě spánku a psychického prožívání jako takového, v současné době není u posuzovaného přítomna závažnější duševní porucha ani choroba. V období od 20. 7. 2004 do 25. 9. 2017 nedošlo u žalobce k duševním změnám, jeho stav nevyžadoval léčení. Duševní stav či změny duševního stavu žalobce nebyly ovlivněny průběhem či délkou soudního řízení, vedeného před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce u znalce uváděl, že byl soudním procesem natolik zaujatý, že se podklady pro soudní stání zaobíral i v průběhu noci, tudíž nemohl spát. Z psychiatrického hlediska šlo o reaktivní narušení, vědomé narušení spánku ze strany posuzovaného projednávanou kauzou. Nešlo však o závažné narušení kvality jeho osobního života, fungování, když již po druhém kontaktu s psychiatrickou ambulancí, učiněném telefonicky, uváděl posuzovaný výrazné zlepšení. Z psychiatrického hlediska znalec nezjistil podklady pro jakékoliv hodnocení ztížení společenského uplatnění u posuzovaného.

8. Nárok žalobce soud I. stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), zejména § 1, § 2, § 3, § 5, § 13 a § 31a.

9. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobcem uplatněný nárok na bolestné z titulu poškození zdraví, které žalobce spojil s jeho kardiovaskulárními problémy, není důvodný. Žalobce trpí řadou chronických onemocnění, která se u něj začala vyvíjet již před posuzovaným soudním řízením, jejichž průběh mohl být stresem demaskován, ale také urychlen či zhoršen. Primární příčinou těchto změn byly rizikové faktory, konkrétně genetická zátěž, obezita či nadváha, vysoký krevní tlak a hypercholesterolemie. Ze zdravotnické dokumentace žalobce vyplývá, že již před zahájením soudního řízení byl léčen pro vysoký krevní tlak a trpěl vyšší váhou či obezitou. Žalobce neprokázal, že by soudní řízení a s ním spojený stres, byl jedinou či rozhodující příčinou jeho zdravotních problémů. K nároku žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění jak z důvodu fyzických potíží, tak psychických, soud I. stupně uzavřel, že tento nárok rovněž není důvodný. Délka řízení nebyla příčinou kardiovaskulárního onemocnění žalobce a ze znaleckého posudku z odvětví psychiatrie vyplynulo, že znalec nezjistil ničeho, co by z psychiatrického hlediska mohlo sloužit pro jakékoliv hodnocení ztížení společenského uplatnění. Psychický stav žalobce před zahájením ani po skončení protrahovaného řízení nevyžadoval psychiatrickou léčbu. Pokud žalobce požadoval odškodnění za zdravotní dopady v důsledku stresu z protrahovaného řízení, pak za stres a nejistotu, spojené s nepřiměřenou délkou řízení, již byl odškodněn částkou 118 625 Kč.

10. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. odst. 2 o. s. ř., o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

11. O doplatku soudního poplatku rozhodl soud I. stupně podle § 7 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

12. Proti tomuto rozsudku podali včasné a přípustné odvolání oba účastníci.

13. Odvolání žalobce směřovalo proti zamítavému výroku III pouze v rozsahu částky 2 025 000 Kč s příslušenstvím představující další nemajetkovou újmu žalobce za jeho psychické strádání po dobu trvajícího řízení, a proti výrokům o nákladech účastníků, nákladech státu a o doplatku soudního poplatku. Soud I. stupně dle názoru žalobce nerozlišoval mezi frustrací či stresem a psychickým strádáním, které bylo jeho důsledkem. U žalobce se stres vyvinul v psychické strádání či duševní útrapy, tj. do podoby újmy na zdraví. Odškodnění ve výši 118 625 Kč není odškodněním za psychické strádání či duševní útrapy žalobce. Žalobce odkazoval na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1564/20. Žalobce poukazoval na to, že mají-li obtíže, tj. psychická bolest, jinou povahu a nelze je podřadit pod bolest ani ztížení společenského uplatnění, není vyloučeno, aby byly podřazeny pod tzv. další nemajetkovou újmu. Odvolatel shrnul závěry lékařských zpráv a znaleckých posudků, poukázal na to, že spouštěčem žalobcova psychického onemocnění byl právě a jedině způsob vedení namítaného řízení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl ještě ohledně částky 2 025 000 Kč s příslušenstvím, žalované uložil povinnost zaplatit náklady řízení žalobci i státu a žalobci neuložil povinnost doplatit soudní poplatek.

14. Žalovaná podala odvolání proti výroku II rozsudku, a to v rozsahu přiznaného úroku z prodlení za dobu od 22. 3. 2018 do 6. 5. 2018. Namítala, že soud I. stupně stanovil nesprávně počátek prodlení žalované. Žalobce dne 6. 11. 2017 podal žádost o předběžné projednání nároku a žalovaná se tak ocitla v prodlení až po uplynutí lhůty 6 měsíců, tj. od 7. 5. 2018. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku II tak, že žalobu o zaplacení úroku z prodlení za dobu od 22. 3. 2018 do 6. 5. 2018 zamítne.

15. K odvolání žalobce žalovaná uvedla, že rozsudek soudu I. stupně považuje v zamítavém výroku III za věcně správný.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podaných odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné, odvolání žalované je důvodné.

17. Soud I. stupně nárok uplatněný žalobkyní posoudil správně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. (dále opět jen „OdpŠk“). S odkazem na § 26 OdpŠk pak bylo třeba posuzovat žalobcovy nároky z újmy na zdraví podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

18. Dle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Dle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Dle odst. 2 tohoto ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Dle odst. 3 tohoto ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí v této věci vyložil, že uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 38/2000). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou.

23. Jak Nejvyšší soud vyjádřil v části V. stanoviska sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněném pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“), náhrada imateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden, a v níž byl tak udržován. Takový stav přitom vyplývá z nejistoty ohledně výsledku sporu, kterou trpí v zásadě každý účastník nepřiměřeně dlouhého řízení.

24. Odvolací soud též již ve svém předchozím rozhodnutí dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 OdpŠk, v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma. Celkovou délku řízení trvající 13 let a dva měsíce posoudil odvolací soud jako nepřiměřenou, přihlédl přitom ke skutkové složitosti řízení i k podílu samotného žalobce na délce řízení. Význam shledal jako standardní. Žalobci tak byla přiznána částka 118 625 Kč, kterou považoval odvolací soud za odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzhledem ke všem okolnostem věci.

25. Z výše citovaných zákonných ustanovení je zřejmé, že se při stanovení výše zadostiučinění přihlíží i k závažnosti újmy, nesprávným úředním postupem zapříčiněné, neboť právě jí má být poskytované zadostiučinění přiměřené. V případě újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se přihlíží ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk, jež jsou však jen demonstrativním výčtem okolností, k nimž lze při stanovení přiměřeného zadostiučinění přihlédnout (arg. „zejména“), když i dané zákonné ustanovení předpokládá, že budou zohledněny okolnosti konkrétního případu, které nemusejí být uvedeným výčtem postiženy.

26. Žalobce tvrdil, že v důsledku nepřiměřené délky řízení u něj došlo k poškození zdraví (vzniku tělesného a duševního onemocnění). Jde o nárok se samostatným skutkovým základem, který se neodškodňuje v režimu náhrady nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1293/2011, či rozsudek ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1436/2013).

27. V projednávané věci je třeba rozlišit, zda v důsledku nepřiměřené délky řízení utrpěl žalobce škodu na zdraví, či případně zda u něj jde o zvýšené duševní útrapy, a tedy zvýšenou závažnost (intenzitu) újmy, kterou je třeba podle § 31a odst. 2 OdpŠk zohlednit při stanovení zadostiučinění.

28. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

29. Podle § 2958 odst. 1 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

30. Existence odpovědnostního titulu, tedy nesprávného úředního postupu, byla v řízení prokázána, dalšími předpoklady odpovědnosti státu je vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, přičemž všechny tyto podmínky musí být splněny současně.

31. Podle již ustálené judikatury nárok na náhradu újmy na zdraví dle § 2958 o. z. tvoří jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají.

32. Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Nárokem na odškodnění bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání.

33. Smyslem náhrady za ztížení společenského uplatnění je peněžitou částkou odčinit obtíže a útrapy spojené s trvalým zhoršením zdravotního stavu, pro něž je poškozený zcela nebo zčásti vyřazen z možnosti zapojit se do obvyklých životních činností, zejména v oblasti pracovního či studijního zapojení, rodinných vztahů, obvyklých činností při péči o svou osobu a domácnost, či rekreačních a volnočasových aktivit apod. Náhrada cílí k odčinění nemajetkové újmy vyvolané zásahem do zdraví, které je nejcennější složkou osobnostních práv každého člověka.

34. Další nemajetkové újmy ve smyslu § 2958 o. z. jsou novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací, které dosud odškodňovány nebyly. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (např. nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii, nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí samotnou, atd.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, uveřejněné pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

35. Ústavní soud pak v nálezu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/20, označil výklad pojmu „další nemajetkové újmy“ Nejvyššího soudu provedený v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 za příliš restriktivní. Uzavřel, že v souladu s principem plné náhrady újmy je třeba v rámci kategorie tzv. dalších nemajetkových újem odškodnit vše, co nebylo možné zahrnout pod náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění, jako například duševní útrapy způsobené psychickou újmou, které současný přístup obecných soudů (založený metodikou Nejvyššího soudu a rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 11. 1. 2017) náležitě nezohledňuje.

36. Žalobce tvrdil, že dlouhodobý stres z psychické zátěže vlekoucím se soudním řízením narušil jeho srdce, proto v roce 2017 prodělal operaci srdce-čtyřnásobný bypass za použití žilních štěpů z obou jeho dolních končetin. Žádal odškodnění za bolest ve výši 750 000 Kč. Zdravotní následky dlouhého řízení žalobci dle jeho tvrzení znemožňují vést plnohodnotný život, má nevratně poškozené srdce, bolesti dolních končetin po žilních štěpech, bolesti páteře vyvolané postižením srdce, posttraumatické stavy přetrvávající po skončení řízení. Za ztížení společenského uplatnění požadoval žalobce 7 725 000 Kč. Dále žádal 2 025 000 Kč za další nemajetkové újmy, neboť stres způsobený vlekoucím se řízením způsobil žalobci psychické strádání.

37. Soud I. stupně vycházel ze závěrů znaleckých posudků a odvolací soud souhlasí s jeho závěrem, že nepřiměřená délka řízení nebyla podstatnou příčinou kardiovaskulárního onemocnění žalobce a operace jeho srdce.

38. Žalobce pak napadl odvoláním rozsudek soudu I. stupně pouze ohledně částky 2 025 000 Kč představující onu další nemajetkovou újmu žalobce v podobě psychického strádání.

39. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně plyne, že u žalobce není přítomna závažnější duševní porucha ani choroba. V období od 20. 7. 2004 do 25. 9. 2017 (odkazované nepřiměřeně dlouhé řízení) nedošlo u žalobce k duševním změnám, jeho stav nevyžadoval léčení. Duševní stav či změny duševního stavu žalobce nebyly ovlivněny průběhem či délkou soudního řízení, vedeného před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Znalec v posudku z odvětví psychiatrie uvedl, že žalobce byl soudním procesem natolik zaujatý, že se podklady pro soudní stání zaobíral i v průběhu noci, tudíž nemohl spát. Z psychiatrického hlediska šlo o reaktivní narušení, vědomé narušení spánku ze strany posuzovaného projednávanou kauzou. Nešlo však o závažné narušení kvality jeho osobního života, fungování, když již po druhém kontaktu s psychiatrickou ambulancí, učiněném telefonicky, uváděl posuzovaný výrazné zlepšení.

40. Ze skutkových zjištění tak lze učinit závěr, že v příčinné souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením nedošlo k poškození psychického zdraví žalobce, v jehož důsledku by vznikla překážka lepší budoucnosti žalobce. Žalobcův nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění tak není důvodný.

41. Odkazoval-li žalobce na výše uvedený nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1564/20 a žádal-li po žalované odškodnění „další nemajetkové újmy“ v podobě psychického strádání po dobu nepřiměřeně dlouhého řízení, odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci žádná další nemajetková újma v příčinné souvislosti s odkazovaným řízením, kterou by bylo nutno ještě odškodnit, nevznikla. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalobci již bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 118 625 Kč, které je přiměřenou kompenzací frustrace a stavu nejistoty v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení, v níž byl žalobce do dobu řízení udržován, a kterou trpí v zásadě každý účastník nepřiměřeně dlouze vedeného řízení. Ze skutkových zjištění nevyplývají ani žádné zvýšené duševní útrapy v souvislosti s dlouhým řízením, a tedy zvýšená závažnost (intenzita) újmy, kterou by bylo nezbytné odškodnit nad rámec již přiznané částky. Žádné obtíže, které by excesivně vybočily z obvyklého prožívání zatěžujícího soudního řízení a které by nadprůměrně zasáhly do života žalobce, zjištěny nebyly. I závěry znaleckého posudku potvrdily, že nedošlo k žádnému závažnému narušení kvality osobního života žalobce.

42. Odvolací soud tak na základě shora uvedeného dospěl shodně se soudem I. stupně k závěru, že požadovaný nárok žalobce na zaplacení částky 2 025 000 Kč není opodstatněný.

43. Odvolací soud z uvedených důvodů postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výroku III v napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil.

44. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně ve výroku II v rozsahu přiznaného úroku z prodlení za dobu od 22. 3. 2018 do 6. 5. 2018. Namítala, že soud I. stupně stanovil nesprávně počátek prodlení žalované. Žalobce dne 6. 11. 2017 podal žádost o předběžné projednání nároku a žalovaná se tak ocitla v prodlení až po uplynutí lhůty 6 měsíců, tj. od 7. 5. 2018.

45. Odvolací soud shledal odvolání žalované důvodným. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona č. 82/1998Sb. (srov. též Stanovisko).

46. Úroky z prodlení náleží poškozenému až od uplynutí doby, kterou má ústřední orgán uvedený v § 6 OdpŠk k vyplacení náhrady, tedy 6 měsíců od uplatnění nároku u tohoto orgánu (§ 15 téhož zákona). Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, dovodil, že ze znění § 517 odst. 1 věty první obč. zák. (nyní § 1968 o. z.) a § 15 odst. 1 OdpŠk vyplývá, že stát je povinen nahradit škodu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 zákona. Teprve marným uplynutím této lhůty, nikoliv uplynutím lhůty stanovené poškozeným při uplatnění nároku, ocitá se stát jako dlužník z odpovědnostního závazkového právního vztahu v prodlení a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení. Tento právní závěr byl potvrzen i v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. II. ÚS 1612/09.

47. Žalobci tak náleží úrok z prodlení od 7. 5. 2018, neboť svůj nárok uplatnil postupem dle § 14 OdpŠk dne 6. 11. 2017, zákonná šestiměsíční lhůta uplynula dnem 6. 5. 2018 a následujícího dne se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.). Výši úroků z prodlení stanovil soud I. stupně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

48. Odvolací soud z uvedených důvodů postupoval podle § 220 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku II ohledně úroku z prodlení za dobu od 22. 3. 2018 do 6. 5. 2018 změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

49. Soud I. stupně uložil v rozsudku žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek 4000 Kč za žalobu v rozsahu uplatněných nároků na náhradu újmy na zdraví. Žalobce je však od placení soudního poplatku v řízení o náhradu újmy na zdraví osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. d/zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Z uvedeného důvodu odvolací soud podle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku VII tak, že se žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek neukládá.

50. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř.

51. K rozhodování o nákladech řízení v těchto typech sporů odvolací soud pouze uvádí, že bylo-li žalobci přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu, byť nikoli v požadované výši, je třeba výsledek řízení projevující se tím, že žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované zaplatit mu zadostiučinění, hodnotit v souladu se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, jako plný úspěch.

52. Žalobce uplatnil 4 samostatné nároky – zadostiučinění za újmu vzniklou mu nepřiměřeně dlouhým řízením ve výši 300 000 Kč, zaplacení 1 000 000 Kč za újmu vzniklou žalobci v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí v tomtéž řízení a zaplacení bolestného, další nemajetkové újmy a ztížení společenského uplatnění v důsledku zhoršení jeho zdravotního stavu v příčinné souvislosti s délkou uvedeného řízení. U každého z těchto nároků vycházel odvolací soud z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“). Žalobce byl úspěšný pouze v jednom z uvedených nároků, tj. v rozsahu 25 %, žalovaná byla úspěšná v rozsahu 75 %. Proto podle výsledku řízení má žalovaná právo na náhradu 50 % jí vynaložených nákladů. Celkem žalovaná vynaložila náklady za 14 úkonů po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. 4 200 Kč. 50 % těchto nákladů představuje částka 2 100 Kč.

53. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované vznikly náklady ve výši 900 Kč (3 úkony po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (odvolání, příprava k jednání a účast u odvolacího jednání).

54. O nákladech státu rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu v podobě vyplaceného znalečného byly vynaloženy v souvislosti s nárokem žalobce, v němž byl žalobce zcela neúspěšný. Proto mu soud uložil plnou náhradu těchto nákladů, tj. 6 273 Kč, neboť částku 80 000 Kč již zaplatil jako zálohu na provedení důkazu znaleckým posudkem.

Poučení