42 C 58/2018 - 391

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. Michalem Dlabolou sídlem U Studánky 3, 170 00 Praha 7 proti [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno žalované] [Adresa žalované] o zaplacení 11 800 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Změna žaloby, spočívající v tom, že se žalobce domáhá na žalovaném, nad rámec již uplatněné jistiny, rovněž zaplacení 8,05 % úroku z prodlení ročně z žalované částky od 22.3.2018 do zaplacení, se připouští.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8,05 % úrok z prodlení ročně z částky 118.625,00 Kč od 22.3.2018 do 16.12.2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 10.500.000,00 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 10.500.000,00 Kč od 22.3.2018 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 100,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení státu částku 24.763,80 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení státu částku 21 568,25 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobce je povinen doplatit soudní poplatek za žalobu, o upřesněné další dva nemajetkové nároky, částku ve výši 4.000,00 Kč, dle položky 8a Sazebníku soudních poplatků, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu, uvedený v odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí částky celkem ve výši 11 800 000,- Kč, způsobené v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 6 sp.zn. 4C 194/2004. Žalobce uvedl, že v řízení se tehdejší žalobkyně domáhala na žalobci jako žalovaném vypořádání nemovitosti. Celé řízení trvalo od roku 204 do roku 2017, tedy celkem 13 let. Žalobce uvedl, že při extenzivním výkladu se v řízení vyskytla dvě nezákonná rozhodnutí, která byla následně zrušena odvolacím soudem. Dále namítal nesprávný úřední postup soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 JUDr. Hašany, který měl vést k nedůvodné prolongaci řízení, kdy tento se nezabýval žalobcem navrženými důkazy a nezhodnocoval je, přijímal falešné doklady od tehdejší žalobkyně a de facto se tak podílel na vytvářeni neexistujícího právního stavu atd. Žalobce konkrétně uvedl důkazy, které nebyly soudem v řízení hodnoceny nebo byly hodnoceny jinak, než by dle žalobce hodnoceny být měly, mimo jiné závěry znaleckého posudku, který byl v řízení proveden, paragony, jejichž daty vyhotovení se soud nezabýval a další, neobdržel důkazy, o které se žaloba opírala, čímž mu mělo být znemožněno se odpovídajícím způsobem žalobě bránit, namítl také postup opatrovnice tehdejší žalobkyně, která se nevzdala náhrady nákladů řízení. Dále namítl postup advokáta žalobkyně, který měl ovlivňovat navrženého svědka natolik, že tento se nedostavil k soudu a soud jej již dále nepředvolával. Sama žalobkyně v řízení uváděla řadu nepravdivých informací a její žaloba byla ryze účelová, soud byl informován o porušování dobrých mravů ze strany žalobkyně proti osobě tehdejšího žalovaného, avšak nijak se s tím nevypořádal, dokonce ji nepochopitelně osvobodil od soudních poplatků, ač pro to nebyly podmínky ba dokonce tehdejší žalobkyně uváděla nepravdivá tvrzení o svém majetku. Soud se rovněž nezabýval V průběhu řízení se zhoršoval zdravotní stav žalobce, když tento celé řízení těžce nesl. Žalobce polemizoval s tím, kdy se vlastně o vzniklé škodě dozvěděl, kdy toto mohl být jednak okamžik vydání konečného rozhodnutí soudu ze dne 11.9.2017, okamžik vydání druhého rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 13.4.2016, pod č.j.: 21Co 43/2016-481 a jeho závěry o dosavadním průběhu řízení, případně doručením vyjádření předsedy soudu pro Prahu 6 dne 26.1.2017, kterým se vyjádřil ke stížnosti žalobce na neodůvodněné prolongování případu ze strany soudce JUDr. Vladimíra Hašany s tím, že shledal částečné pochybení uvedeného soudce, popřípadě dnem doručení tj.: 16.2.2017 sdělení MS ČR ze dne 15.2.2017 pod č.j.: MSP-94/2017-OJD-DOH/5, kterým je sdělováno, že byla učiněna důrazná výtka soudci JUDr. Vladimíru Hašanovi předsedou OS pro[Anonymizováno]Prahu 6 s dále je sdělováno, že soudce JUDr. Vladimír Hašany byl rozhodnutím kárného senátu NSS CR ze dne 22.10.2014 uznán vinným spácháním kárného provinění - způsobení neodůvodněných průtahů v jedenácti jiných případech. Žalobce sám dále uvedl, že o jeho protinávrhu na zaplacení 700 000,- Kč, kterou si žalobkyně měla přivlastnit, soud nijak nerozhodl, když jej ani nevzal na vědomí a tím jej vážně poškodil. Jednotlivá pochybení soudu tak dle žalobce vedla k tomu, že se již nebránil zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně a řízení tak bylo skončeno usnesením o zastavení řízení. Pokud jde o požadovanou částku, ta představuje zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve výši 1 300 000,- Kč, zadostiučinění za zásadní zhoršení zdravotního stavu žalobce v průběhu řízení ve výši 10.500.000,—Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 6.11.2017, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 6.11.2017 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu škody ve výši 11.800.000,-Kč, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem a vydáním nezákonných rozhodnutí v řízení, vedeném Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 194/2004. Žalobce uplatněný nárok dále specifikoval a doplnil podáními z 20. 11. 2017 a 21. 11. 2017, kdy celkový nárok ve výši 11.800.000,-Kč byl rozčleněn na „náhradu škody za nesprávný úřední postup ve výši 300.000,-Kč, náhradu škody za nezákonná rozhodnutí ve výši 1.000.000,-Kč a náhradu škody za nemajetkovou újmu na zdraví ve výši 10.500.000,-Kč“. Peněžitá náhrada žalobci poskytnuta nebyla, neboť žalovaná dospěla k závěru, že pro náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu nebyly splněny zákonem požadované předpoklady. Po stručném shrnutí průběhu řízení, vedeného Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 194/2004 žalovaná konstatovala, že ve věci nebyla splněna podmínka existence nezákonného rozhodnutí, když ke zrušení jakéhokoliv pravomocného nebo předběžně vykonatelného rozhodnutí v řízení nedošlo. V této souvislosti vyjádřila nesouhlas s tvrzením žalobce, že při extenzivním výkladu zákona lze za nezákonná rozhodnutí považovat prvostupňová rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6, který byla Městským soudem v Praze jakožto soudem odvolacím zrušena. Tato rozhodnutí nenabyla právní moci ani nebyla předběžně vykonatelná a již jen z tohoto důvodu je nelze požadovat za nezákonná rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Pokud jde o tvrzenou nesprávnost úředního postupu v činnosti soudu, který se během řízení nezabýval určitými důkazy či jinými skutečnostmi, popř. je dle žalobce nesprávně vyhodnotil nebo meritorně nesprávně rozhodl, žalovaná konstatovala, že se jedná o rozhodovací činnost soudu a jako takovou ji tedy nemůže hodnotit či do ní zasahovat. Případné vady v rozhodovací činnosti soudů obecně mohou být zhodnoceny a napraveny pouze v rámci soudního řízení, a to uplatněním řádných, popř. mimořádných, opravných prostředků, přičemž žalovaná svou činností nemůže suplovat činnost soudů. Pokud jde o délku řízení, lze konstatovat, že na tuto měly vliv převážně časté žádosti o odročení, částečně úkony účastníku (žádost o osvobození od soudního poplatku apod.) i nekoncentrovaný postup soudce ve věci. Nezanedbatelný vliv na délku řízení mělo samozřejmě i dokazování před soudem prvního stupně, kdy bylo potřeba u každé žalobkyní tvrzené investice samostatně posoudit běh promlčecí lhůty a zda vznesené námitky promlčení nejsou v rozporu s dobrými mravy. Tyto skutečnosti byly v souhrnu rozhodující pro délku předmětného řízení, přičemž je nutné uvést, že postup soudce v tomto ohledu neměl podstatný vliv. K požadované náhradě za újmu na zdraví žalobkyně uvedla, že žalobce neprokázal a ani netvrdil, že by uváděná újma na zdraví vznikla v příčinné souvislosti s postupem soudu. Naopak sám v žalobě uvádí, že přiloženými lékařskými zprávami a fotografiemi operací je prokazováno, že k zásadnímu zhoršení zdravotního stavu žalobce došlo v souvislosti s podáním účelové a lživé žaloby a dalším jednáním žalobkyně. Žalovaná zdůraznila, že v žádném případě nemůže nést odpovědnost za obsah podání a jednání účastníků řízení. Ohledně ostatních nároků žalovaná konstatovala, že se k nim nemůže kvalifikovaně vyjádřit, neboť v této části je žaloba nesrozumitelná a nejasná. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Soud v daném případě již jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 30. března 2021, č. j. 42 C 58/2018-159, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl. Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 301/2021- 192 ze dne 26.10.2021 byl rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I ohledně částky 1 181 375 Kč (nárok na za zadostiučinění újmy vzniklé žalobci v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí v protrahovaném řízení a část uplatněného nároku z nepřiměřené délky řízení) potvrzen, ohledně částky 118 625 Kč změněn a žalované byla uložena povinnost uvedenou částku (nárok za zadostiučinění nepřiměřené délky řízení, když odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky namítaného řízení došlo) žalobci zaplatit, ohledně částky 10 500 000 Kč (nárok na za zadostiučinění újmy spočívající ve zhoršení jeho zdravotního stavu v příčinné souvislosti s délkou uvedeného řízení) a výroku o náhradě nákladů řízení byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácen nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu nalézacímu, aby vyzval žalobce k odstranění vady žaloby, spočívající v nedostatečné specifikaci nároku na zaplacení 10 500 000 Kč, a podle výsledku se zabýval podmínkami odpovědnosti státu za tvrzenou újmu na zdraví žalobce. Odvolací soud rovněž upozornil na to, že žalobce dne 6.9.2020 rozšířil žalobu o úroky z prodlení, přičemž o dané změně nebylo dosud rozhodnuto.

4. Žalobce k výzvě soudu doplnil, že částkou 750.000,00 Kč ohodnocuje bolestné, když dlouhodobý silný stres z psychické zátěže roky působené žalobci vlekoucím se soudním řízením vedeným před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp.zn. 4 C 194/2004 a finančními důsledky hrozícími mu v Řízení závažně narušily žalobcovo srdce, a proto v květnu 2017 prodělal těžkou operaci svého srdce - čtyřnásobný bypass za použití žilních štěpů z obou jeho dolních končetin, dále částkou 7,725.000,00 Kč hodnotí ztížení jeho společenského uplatnění v důsledku již uvedeného poškození zdraví a konečně částkou 2,025.000,00 Kč za další nemajetkové újmy, ježto dlouhodobý silný stres z psychické zátěže roky působené žalobci vlekoucím se Řízením a finančními důsledky hrozícími mu v Řízení působily po dobu více než 13 let žalobci psychické strádání. K prokázání svých tvrzení pak navrhl vyhotovení znaleckých posudků.

5. Soud proto v dané věci nechal vypracovat dva znalecké posudky, které měly zhodnotit fyzický i psychický zdravotní stav žalobce během protrahovaného řízení.

6. Podáním z 2.11.2017 žalobce podal žádost o předběžné projednání nároku o náhradu škody ve výši 1 300 000,- Kč u žalované, která mu měla vzniknout v souvislosti řízením, vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 6 sp.zn. 4 C 194/2004 za dobu roku 2004 do roku 2017.

7. Doplněním žádosti o náhradu škody adresované Ministerstvu spravedlnosti s razítkem Ministerstva spravedlnosti z podatelny 20. 11. 2017 žalobce doložil své lékařské zprávy k svému původně uplatněnému nároku.

8. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 4.1.2018 byl nárok žalobce vypořádán, přičemž žalobci náhrada přiznána nebyla.

9. Opětovnou žádostí ze dne 13. 6. 2017 žádal žalobce o nařízení jednání ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 4C 194/2004.

10. Vyjádřením ke stížnosti žalobce na postup soudce a délku řízení ve věci 4 C 194/2004 ze dne 25. 1. 2017, resp. vyjádření k této stížnosti Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. [anonymizováno] podle kterého místopředseda soudu konstatuje, že pokud jde o celkovou délku řízení, prostudoval celý procesní spis a dospěl k závěru, že na celkové délce řízení se do značné míry podílí jednak časté žádosti o odročení jednání, jednak to, že soudce ve věci nepostupuje dostatečně koncentrovaně, v tomto rozsahu je tedy shledána stížnost žalobce částečně důvodnou. Postup soudci byl výrazně vytknut a byl soudce požádán, aby postupoval tak, aby řízení mohlo být v co nejkratší době skončeno, s tím, že tedy nadále na průběh řízení bude místopředseda soudu dohlížet.

11. Oznámením o podezření ze spáchání trestného činu podvodu ze dne 30. 3. 2017, adresovaným Policii ČR – co se týče uvedeného podezření ze spáchání trestného činu podvodu, tohoto se měl dopustit podezřelý Ing. [jméno FO] s tím, že tedy tento měl zpracovat znalecký posudek ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn.4C 194/2004 a měl ohodnotit cenu zde konstatovaných nemovitostí. Vyjádřením Ministerstva spravedlnosti z 15. 2. 2017, kdy se žalovaná vyjádřila ke stížnosti žalobce k postupu rozhodujícího soudce s tím, že tedy Ministerstvo spravedlnosti zde konstatuje, že z odpovědi místopředsedy soudu JUDr. Ing. Tomáše Kubce vyplývá, že stížnost tento shledal částečně důvodnou, přičemž postup soudci výrazně vytkl a požádal jej, aby bylo řízení v co nejkratší době skončeno, s tím, že bude nadále na věc dohlížet. Pokud jde o žádost o hloubkovou kontrolu, všech rozhodnutí JUDr. Hašany, které byly vydány od roku 2013, odkazuje Ministerstvo spravedlnosti, jako ústřední orgán státní správy soudů, na již předchozí odpověď místopředsedy Obvodního soudu pro Prahu 6 s tím, že orgány správy soudů se nemohou vyjadřovat k otázkám postupu soudce v rámci jeho nezávislé rozhodovací činnosti. K žádosti o provedení hloubkové kontroly tedy ministerstvo uvádí, že věc již byla předmětem kárného řízení vedeného proti JUDr. Hašanovi v roce 2014 a tento byl rozhodnutím kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014 uznán vinným spácháním kárného provinění a sice způsobení nedůvodných průtahů v 11 věcech a nedodržení zákonné lhůty k vyhotovení rozhodnutí. V dalších 8, resp. 12 věcech byl kárného obvinění zproštěn včetně věci sp. zn. 4C 194/2004, neboť dle názoru kárného soudu nebylo prokázáno, že by se dopustil kárného provinění.

12. Podle ambulantní lékařské zprávy z 29. 1. 2016 byl žalobce vyšetřen v [podezřelý výraz] alergie neguje a byla mu doporučena tedy kontrola za rok.

13. Podle lékařské zprávy ze 6. 4. 2016 MUDr. [jméno FO] na žádost pacienta a s jeho souhlasem v souvislosti se soudním řízením probíhajícím od roku 2004 uvedla, že pokládá vzhledem k základnímu onemocnění pacienta, za zcela nevhodné další dalekosáhlé soudní řízení a rovněž jej nedoporučuje.

14. Podle propouštěcí zprávy z 9. 5. 2017 vyhotovené MUDr. [adresa] a MUDr. [adresa] Ph.D. byl pacient v [podezřelý výraz]

15. Podle propouštěcí zprávy z [podezřelý výraz] ze dne 9. 5. 2017, podle které byl žalobce [Anonymizováno] [podezřelý výraz]

16. Podle propouštěcí zprávy [Anonymizováno], přílohy ze dne 9. 5. 2017 byla konstatována [podezřelý výraz].

17. Podle lékařské zprávy ze 17. 2. 2017 vzhledem k základním diagnózám nelze vyloučit vznik nezvratných komplikací u pacienta při dalším protahování soudního procesu, kdy lékařka MUDr. [jméno FO] zde konstatuje, že další protahování soudního řízení trvajícího více než 12 let, tj. od roku 2004 dosud, je pro pacienta po zdravotní stránce zcela neúnosné, protože by mohlo zapříčinit komplikaci jeho zdravotního stavu nezvratného charakteru.

18. Podle lékařské zprávy – nálezu z nečitelného dne, května 2018 (pozn. soudu - konkrétní den byl proražen v rámci svazování spisu) lékař MUDr. [jméno FO] [právnická osoba]. konstatuje, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, který do značné míry souvisí s vleklým soudním procesem, nebyl by býval přežil bez provedené [Anonymizováno], provedené dne 12. 5. 2017. Následovala poté hospitalizace pro vzniklý [adresa]

19. Podle propouštěcí zprávy [adresa] ze dne 1. 8. 2017 pacient byl hospitalizován od 31. 7. 2017 do 1. 8. 2017 se základní anamnézou, kdy důvodem přijetí byl [podezřelý výraz]

20. Podle zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 15. 11. 2017 byl pacient hospitalizován v [podezřelý výraz]

21. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl jako důvod enormního prodloužení celého řízení skutečnost, že nebyly brány v potaz důkazy, které uváděl, některé byly zcela ignorovány a samozřejmě tím došlo i k enormnímu prodloužení celého sporu. Jestliže byl žalobce dotázán, jaký vliv na něj řízení mělo, žalobce uvedl, že řízení bylo zahájeno z podnětu žalobkyně, která uváděla zkresleně, že byl žalobce jejím druhem, ačkoliv se jednalo o zaměstnance. V opačném případě by musel mít stejná práva jako žalobkyně, avšak soud tyto skutečnosti neověřil. Skutečnost byla ta, že žalobkyně si vzala do podniku v roce 1993 svého manžela jako zaměstnance, tím pádem skončil jakýkoliv vztah, který do té doby mezi žalobkyní a žalobcem byl. Žalobce si našel novou přítelkyni a vztahy mezi oběma účastníky byly ukončeny. Předmětem žaloby měla být snaha tehdejší žalobkyně získat celou nemovitost i na základě toho, že byl tehdejší žalovaný druhem žalobkyně, přičemž v řízení jako důkaz měla být využívána i závěť, kterou od tehdejší žalovaný sepsal. Žalobkyně vykazovala ve svých výkazech auto žalovaného, čerpala z toho prostředky a celou nemovitost chtěla de facto získat pro svou dceru. Věc byla poměrně komplikovaná, žalobkyně dokonce navštívila astrologa, aby zjistila, jak dlouho bude tehdejší žalovaný ještě žít, poté co získala uvedenou závěť. Celkové vypořádání vztahu vlastně nebylo vypořádáním, šlo o peníze tehdejšího žalovaného a žalobkyně je v řízení uplatnila. Řízení (pozn. soudu – pravděpodobně myšleny vztahy mezi účastníky) trvalo do roku 1993, zbývající část byla dle žalobce vykonstruovaná. Na žalobu nebyl žalobce připraven a nečekal ji. Tehdejší žalobkyně věděla, že má obavy ze soudních řízení a využila toho k získání prospěchu, když sama měla poměrně bohaté zkušenosti se soudy. Cílem dle žalobce bylo donutit jej přenechat nemovitost ještě před projednáním věci, když ani podklady k dané žalobě nebyly. Žalobce se tak nemohl proti tvrzením žalobkyně bránit a její tvrzení tak v řízení převážilo. Pokud byl žalobce dotázán, zda celé řízení považuje za určitý způsob vyřizování osobních vztahů s tehdejší žalobkyní, žalobce uvedl, že on sám to tak nebral, ale žalobkyně zřejmě cítila nějakou křivdu. Již dříve byl upozorněn sestřenicí žalobkyně, aby situaci nebral na lehkou váhu, že nemovitost má být dle žalobkyně určena pro její dceru, ale považoval to za běžné tlachání. V řízení se poté žalobkyně pokoušela získat kontrolu nad nemovitostí, kdy podávala asi 15x návrh na smír, kdy chtěla polovinu nemovitosti a jakési vyrovnání, na to však žalobce nemohl přistoupit. Žalobce byl navíc v té době po operaci srdce a neměl ani zkušenosti se soudy, takže na tyhle intriky nestačil reagovat, navíc ani neměl důkazy. Vše za něj v řízení dělali právníci, přičemž se ukázalo, že tito byli propojeni se žalobkyní, čímž pozbyl možnosti se bránit. Např. JUDr. Horský jej přímo informoval o tom, že je zaškolujícím právníkem zástupce žalobkyně, jsou z jedné kanceláře a léta se znají, proto nemůže jít proti svému kolegovi. Ve věci navíc došlo k úniku informací, žalobce měl pocit, že se se žalobkyní jeho právní dohodl, navíc se žalobce dozvěděl, že měl advokát zpronevěřit cca 2 000 000,- Kč a proto žalobce zastoupení ukončil, když nabyl dojmu, že se stal objetí jakéhosi komplotu. U dalšího právníka měl žalobce obdobný pocit, když dopustil podání exekuce na žalobcův majetek právníkem žalobkyně. Další právník byl opět v zastupování žalobce laxní. Žalobce tak získal dojem, že byl ponechán napospas, jeho zastoupení bylo natolik nekvalitní, že došlo k prodlení v dokazování a některé důkazy pak již nebylo možné provést a ani stanoviska žalobce již neměla rovnocennou váhu se stanovisky žalobkyně. Nemožnost provedení důkazů jde přitom dle žalobce k tíži soudu. Jestliže byl žalobce dotázán, proč v řízení 4x změnil zastoupení na JUDr. Hulíka a nezůstal tedy u něj, žalobce uvedl, že náhodně dostal nabídku od doktorky Pavlíkové, která to myslela dobře, ale on viděl, že se ti právníci doslova vysmívají jejímu přístupu, že ji snadno obelžou. Např. bylo dohodnuto, že bude společně s JUDr. Truksou podán návrh na soudního znalce, ale on tak učinil o 10 dnů dříve bez účasti zástupkyně žalobce, přičemž na tento návrh bylo soudem reflektováno, návrh tehdejšího žalovaného, aby byl ustanoven soudní znalec nejen na stavebnictví, ale také na účetnictví vyslyšen nebyl. V této souvislosti dále doplnil, že soudní znalec musel být nějak zainteresovaný, protože není logické, aby neviděl zjevné skutečnosti z daného místa. V podstatě znalec jen opakoval tvrzení tehdejší žalobkyně. Revizní posudek přitom umožněn nebyl, nikdo se nezajímal o to, aby výsledek zkoumání soudního znalce byl překontrolován, ačkoliv to právní zástupce tehdejšího žalovaného navrhoval. Žalobce nabyl dojmu mafiánského přístupu, protože nic z toho, co uváděl já, nebylo bráno v potaz, na rozdíl od tvrzení žalobkyně, která se ani neověřovala. Změny advokátů tak jsou důsledkem žalobcova zoufalství, když jediný JUDr. Hulík se nebál napadat posudek soudního znalce a jeho osobu, zatímco ostatní předem spor vzdali pouze z důvodu, že se ve věci jedná o znalecký posudek. Žalobce celé řízení pociťoval jako hroznou křivdu. Problémy se srdcem se měly objevit v roce 2006 a žalobkyně využila jeho indispozice, zdravotní problémy však trvaly po celou dobu. V roce 2017 podstoupil 4násobný bypas.

22. Znalecký ústav Nemocnice Na Homolce v posudku ze dne 1.9.2023 k otázce, jaké jsou predispozice žalobce ke kardiovaskulárním chorobám, odpověděl, že ze zdravotní dokumentace žalobce ve formě propouštěcích a ambulantních zpráv ze zdravotnických zařízení vyplývá, že byl léčen pro [zdravotní stav] K otázce, zda lze s jistotou uvést výlučně jednu příčinu, která by v průběhu sedmnáctiletého řízení způsobila [Anonymizováno] onemocnění, znalec uvedl, že je vyloučeno, aby [Anonymizováno] onemocnění, kterým žalobce trpí bylo způsobeno jednou konkrétní příčinou. [zdravotní stav] Znalec uzavřel, že dlouhodobé neshody s bývalou partnerkou nebyly primární příčinou zdravotních obtíží, ale mohly jejich průběh zhoršit či urychlit. K otázce, jaký byl zdravotní stav žalobce zejména pokud jde o jeho srdce ke dni 20. 7. 2004 znalec uvedl, že žalobce k uvedenému dni trpěl a byl léčen pro chronickou žilní insuficienci dolních končetin, absolvoval [zdravotní stav] K otázce, jaký rozsah ztížení společenského uplatnění žalobce jeho omezeními znalec uvedl, že žalobce je v [Anonymizováno] let věku ve starobním důchodu, že je aktivní život, vleklý osobní majetkový spor a opakované soudní řízení jeho život subjektivně a přesvědčivě objektivně ovlivnilo změny fyzického stavu z dotčených let však nepokládá za příčinu ztížení společenského uplatnění ani v osobní, ani případné pracovní rovině.

23. MUDr. Pavel Hála, pověřený jednáním za Nemocnici Na Homolce, která v dané věci vypracovala znalecký posudek, jehož předmětem bylo posouzení zdravotního stavu žalobce zejména po stránce [Anonymizováno], v dané věci při jednání soudu doplnil, že žalobce měl určité predispozice ke [Anonymizováno] chorobám, jednak částečná rodinná (genetická) zátěž, jednak již před zahájením soudního řízení byl léčen pro vysoký krevní tlak a s obezitou. [zdravotní stav].

24. Teprve po ukončení výslechu znalce žalobce prostřednictvím svého právního zástupce namítal, že znalecký posudek obsahuje nepravdivé informace, žalobce nikdy neměl problém s játry, nebyl na ně léčen, nikdy nebyl obézní, nikdy neměl BMI nad 30, nikdy se neléčil s anxiózním syndromem, jeho otec nezemřel v souvislosti se srdcem, jeho sestra sice měla kardiostimulátor, ale nikoliv proto, že by trpěla onemocněním srdce, ale jeho poškozením v důsledku úrazu. Rovněž zpochybňoval tvrzení, že po určitou dobu citelně neužíval kyselinu acetylsalicylovou, když údajně tuto vynechal pouze na dva dny, protože mu z ní nebylo dobře. To vše žalobce zpochybňoval i přesto, že mu byl znalecký posudek k dispozici ještě před výslechem znalce a znalce s údajně nepravdivými informacemi v posudku nijak při jeho výslechu nekonfrontoval.

25. Znalec MUDr. Michal Hron ve svém posudku ze dne 19.1.2024 na otázku, jaký byl duševní stav žalobce ke dni 20. 7. 2004, odpověděl, že žalobce nepotřeboval psychiatrickou léčbu a pomoc, jak vyplývá ze zdravotnické dokumentace totéž se týká duševního stavu žalobce ke dni 25. 9. 2017. První kontakt žalobce s psychiatrií nastal 11. 3. 2022 pro poruchy spánku s proklamovaným dlouhodobým soudním procesem. Od té doby proběhlo 10 ambulantních psychiatrických kontrol, během nichž došlo k úpravě spánku a psychického prožívání jako takového v současné době není u posuzovaného přítomna závažnější duševní porucha ani choroba. Znalec konstatoval, že v období od 20. 7. 2004 do 25. 9. 2017 nedošlo u žalobce k duševním změnám, jeho stav nevyžadoval léčení. První kontakt s psychiatrickou ambulancí nastala 11. 3. 2022 v souvislosti s proklamovanou nespavostí posuzovaného, podmíněnou jeho vědomím zaujetím soudním procesem. Znalec rovněž negoval, že by duševní stav či změny duševního stavu byly ovlivněny průběhem či délkou soudního řízení, vedeného před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. 4 C 194/2004. Rovněž konstatoval, že ze zdravotní dokumentace nevyplývá, že by na jeho duševním stavu měl podíl vztah s bývalou partnerkou. Dle znalce žalobce uváděl, nebo soudním procesem natolik zaujatý, že se podklady pro soudní stání zaobíral i v průběhu noci, tudíž nemohla spát. Z psychiatrického hlediska šlo o reaktivní narušení, vědomé narušení spánku ze strany posuzovaného, projednávanou kauzu. Dle názoru znalce však nešlo o závažné narušení kvality jeho osobního života, fungování, když již po druhém kontaktu s psychiatrickou ambulancí, učiněném telefonicky, uvádí posuzovaný výrazné zlepšení, že je dostatečně vyspalý, chodí spát 23:00 hodin a budí se v podstatě v 10:00 - 11:00 hodin, na nic si nemůže stěžovat. Znalce žalobce netrpí žádnými omezeními duševního stavu není o něj přítomno ani závažnější psychické postižení plynoucí ze soudního řízení, které je předmětem posuzování. Znalec konstatoval, že nelze stanovit výlučnou příčinu přechodných duševních potíží u posuzovaného, když příčinou byla, jak jeho snaha zmapovat, objektivizoval své psychické potíže pro odškodnění, dále soudní spor jako takov, rovněž vědomá snaha posuzovaného zaobírat se soudním procesem u něj způsobují přechodné poruchy spánku. Znalec uzavřel, že z psychiatrického hlediska nezjistil podklady pro jakékoliv hodnocení ztíženého společenského uplatnění u posuzovaného.

26. MUDr. Michal Hron, který v dané věci vypracoval znalecký posudek při ústním jednání upřesnil, že výraz „[Anonymizováno]“, který byl uveden jako diagnoza v ambulantní zprávě z [Anonymizováno] ze dne 10.11.2006, představuje označení příznaků, svědčících pro zvýšenou úzkostnost, úzkost, dráždivost. Jedná se v podstatě o identické označení pro [podezřelý výraz]. [zdravotní stav]

27. Právní zástupce žalobce trval na tom, že žalobce se chce osobně vyjádřit k výslechu a znaleckému posudku MUDr. Michala Hrona. Navzdory tomu si žalobce následně nebyl zcela jist, k čemu se má vyjadřovat, přičemž k dotazu soudu, zda k výslechu znalce a jeho posudku chce něco uvést, výslovně uvedl, že vše bylo přijatelně posouzeno, avšak cesta ke znalci byla nad jeho zdravotní možnosti a nesmírně jej zatížila. Potvrdil, že i cestou k soudu k doplňující výpovědi se velmi vyčerpává. Uvedl, že těžko může rozporovat jako laik zdravotní stránku posudků, stejně jako označení žalobkyně v protrahovaném řízení jako manželky. Dle jeho názoru vyšetření nezahrnuje všechny jeho zdravotní komplikace. S posudky se seznámil jen okrajově a dle jeho názoru je v nich označován účelově za zdravého či naopak nemocného, podle situace. Pokud jde o psychickou stránku, nikdy nebyl léčen, nepociťoval nějaké duševní problémy či omezení. Na podání žaloby nebyl psychicky připraven, dle jeho názoru se jednalo o „účelovost, abych se dostal do tohoto stresu“, protože měl ze soudních řízení obavy. Cítil se zaskočen a náročností sporu, která byla mimo jeho hranice jeho psychické únosnosti, byl doslova vyčerpán. Žalobce se k dotazu svého právního zástupce znovu vyjadřoval k podání samotné žaloby, průběhu daného řízení, prováděným důkazům a možnostem svých tehdejších právních zástupců, o čemž již hovořil v prvním účastnickém výslechu. Žalobce uzavřel, že až do soudního řízení nezažil jinou podstatně stresující situaci, byť mu zemřela před rokem 2017 sestra. To však bral tak, jak to je, chtěla skončit se životem a přestože několik let ještě žila, bylo její odcházení ze života pozvolné. Dle žalobce největší dopad na jeho psychiku mělo soudní řízení.

28. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

29. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

30. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

31. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

32. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

33. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

34. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

35. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

36. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

37. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

38. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

39. Dle ust. § 95 odst. 1 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo.

40. Protože změna žaloby nemá vliv na dosavadní výsledky řízení, když žalobce požadoval úrok z prodlení z žalované částky ode dne podání žaloby do zaplacení, soud změnu žaloby připustil.

41. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobcem uplatněný nárok na bolestné z titulu poškození zdraví žalobce, které žalobce spojil (pouze) s jeho [Anonymizováno] problémy, není důvodný. Jak vyplynulo ze znaleckého posudku i výpovědi znalce, žalobce trpí řadou chronických onemocnění, která se u něj začala vyvíjet již před posuzovaným soudním řízení a jejichž průběh mohl být stresem demaskován, ale také urychlen či zhoršen. Primární příčinou těchto změn byly rizikové faktory, konkrétně genetická zátěž, obezita či nadváha (znalec v tomto směru uvedl, že označení záleží na stroji), vysoký krevní tlak a hypercholesterolemie. Ze zdravotnické dokumentace žalobce vyplývá, že již před zahájením soudního řízení byl léčen pro vysoký krevní tlak a trpěl vyšší váhu či obezitou (navzdory zdravé životosprávě), rovněž mohla existovat určitá rodinná zátěž. Poslední 2 podmínky sice znalecký ústav slovy svého zástupce při ústním jednání výslovně k dotazu zástupce žalobce označil za méně významné, samotné onemocnění žalobce však označil jako rozhodující. Znalecký ústav výslovně konstatoval, že je obtížné nalézt souvislost mezi průběhem a délkou uvedeného soudního řízení a vzniklými změna fyzického zdravotního stavu žalobce soudní řízení. Soudní řízení jako takové nemělo dle znalce na léčbu žalobce vliv, když tato žalobci nebyla nijak odepřena stejně jako jakékoliv vyšetření v důsledku soudního řízení. V tomto směru tedy nelze než konstatovat, že žalobce neprokázal, že by soudní řízení a s ním spojený stres, byl jedinou či rozhodující příčinou jeho zdravotních problémů. Jestliže následně žalobce zpochybňoval tvrzení znalce, uvedená nejen v jeho znaleckém posudku, ale rovněž při ústním jednání, nelze než konstatovat, že tyto pochybnosti žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vznesl až poté, co znalec opustil soudní síní. Protože žalobce nevyužil možnost konfrontovat znalce s tvrzeními, která dle žalobce neodpovídají skutečnosti, považuje soud jeho následnou snahu zpochybnit výsledky znaleckého posudku za účelovou, když znalec vycházel ze skutečností, které jsou uvedeny i v části zdravotní dokumentace, založené do spisu. Žalobce tak zpochybňuje svou vlastní lékařskou dokumentaci. V této souvislosti nutno doplnit, že výslech znalce se konal během celého jednoho jednání, při kterém zejména strana žalující dostala dostatek prostoru, neboť žalovaná strana položila pouze dvě otázky. Současně nelze pominout, že ani žalobce sám nedůvěryhodnost znaleckého posudku či znaleckého ústavu nevyjádřil. Pokud jde o nárok žalobce týkající se ztížení společenského uplatnění, jak z důvodu fyzických potíží, tak psychických, oba znalecké posudky vznik tohoto nároku, co do obou obtíží, výslovně negovaly. Znalecký posudek znaleckého ústavu Nemocnice Na Homolce konstatoval, že změny fyzického stavu žalobce nepokládá z příčinu ztížení společenského uplatnění. Znalec MUDr. Hron výslovně uvedl, že nezjistil ničeho, co by z psychiatrického hlediska mohlo sloužit pro jakékoliv hodnocení ztíženého společenského uplatnění. Znalec navíc uváděl, že psychický stav žalobce před zahájením, ani po skončení protrahovaného řízení nevyžadoval psychiatrickou léčbu. Do psychiatrické ambulance se žalobce dostavil až v souvislosti se vzneseným nárokem u zdejšího soudu. Znalec rovněž konstatoval, že již v žalobcově povaze je určitá tendence k úzkostem či anxiozitě a že jeho stav byl rovněž způsoben vědomou snahou zabývat se daným řízení. Soudu neušlo, že z jednotlivých zpráv rovněž vyplývá, že žalobce spojuje dohromady protrahované, i kompenzační řízení v jedno, když např. v roce 2022 uváděl, že řízení již trvá osmnáct let a nyní mu Městský soud v Praze přiznal odškodnění ve výši 118 000,- Kč, ačkoli protrahované řízení již bylo skončeno. Jednalo se tak zcela jednoznačně o reakci na rozhodnutí odvolacího soudu v této věci. Vzápětí se v téže zprávě žalobce vyjadřoval znovu k původnímu řízení, když hovořil o výpovědi dvouletého dítěte (viz čl. 336 jako součást znaleckého posudku). V tomto řízení však kromě znalců a žalobce nevypovídal jiný svědek, už vůbec ne dvouleté dítě. Jen pro úplnost však nutno dodat, že z dokazování, které souvisí s délkou daného řízení (viz rozsudek ze dne 30. března 2021, č. j. 42 C 58/2018-159) vyplynulo, že ani v protrahovaném řízení nebylo vyslechnuto dvouleté dítě, ale svědkyně, které mohlo být v době, o které vypovídala, 2 roky. V jiné lékařské zprávě pak žalobce uváděl, že má projít různými vyšetřeními (viz čl. 326 jako součást znaleckého posudku) a podobně. A konečně, pokud žalobce požadoval odškodnění za zdravotní dopady v důsledku stresu z protrahovaného řízení, nelze než konstatovat, že za stres a nejistotu, spojené s nepřiměřenou délkou daného řízení již byl odškodněn, a to v rámci odvolacího řízení rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 301/2021- 192 ze dne 26.10.2021, který přiznal žalobci částku 118 625 Kč jako zadostiučinění nepřiměřené délky protrahovaného řízení. Jak bylo už v rozhodnutí Městského soudu v Praze pod sp.zn. 14 Co 301/2021 uvedeno, „právní úprava odpovědnosti z délky řízení dopadá na ty případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého soudního řízení. Taková újma se v případě naplnění odpovědnostního titulu presumuje. V případě, že účastník řízení žádnou frustraci, či stres z probíhajícího řízení nepociťuje a dokonce řízení nevěnuje ani pozornost, nemůže na jeho straně vzniknout ani škoda v souvislosti s protrahovaným řízením. Odvolací soud v daném případě dospěl k závěru, že byl naplněn odpovědnostní titul, nepřiměřená délka řízení, a vycházel i z toho, že žalobci vznikla újma v podobě frustrace, přičemž nemoderoval základní částku, z důvodu zdravotních dopadů.“ Zde by bylo namístě vhodné uvést „dalších zdravotních dopadů“, když tyto uplatnil žalobce zvlášť. Žalobce až po rozhodnutí odvolacího soudu specifikoval svůj nárok na odškodnění zdravotních dopadů, jednak jako bolestné, jednak jako ztížení společenského uplatnění, jednak jako psychické strádání v důsledku stresu. V tomto směru však stres z nepřiměřeně dlouhého řízení, byl odškodněn odvolacím soudem, když tento vznik újmy presumoval. Již jen na okraj, jestliže žalobce namítal, že by jeho nároky mohly být posuzovány jako nárok na ztrátu šance žít život bez zdravotních omezení a odkazoval přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 3332/2020, nelze než konstatovat, že se toto rozhodnutí na daný případ, nemůže vztahovat. V posuzovaném případě totiž není protrahované řízení podmínkou, bez které by škodlivý následek nenastal, když z provedených znaleckých posudků (ať již z hlediska fyzického či psychického) vyplývá opak. Současně nelze dospět k závěru, že by nepřiměřená délka soudního řízení měla vést k lepší diagnostice, či dokonce léčbě žalobce, když tuto soud nemohl nijak ovlivnit. Navíc z posudku vyplynulo, že obojí měl žalobce k dispozici v odpovídající kvalitě. V tomto směru se tak teorie ztráty šance zcela míjí účinkem, když absentuje dostatečně zřejmá příčinná souvislost mezi soudním řízením a zdravotními potížemi žalobce. S ohledem na shora uvedené proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci ve výroku ad. II požadovaný úrok z prodlení z částky 118 625 Kč, když tato byla žalobci přiznána a o úrocích z prodlení nebylo s ohledem na rozhodnutí o připuštění žaloby dosud rozhodnuto. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu ve výroku ad. III zamítl.

42. Výrok o nákladech řízení soud opřel o ust. § 142 odst. odst. 2 o. s. ř., a žalované, která měla úspěch co do 75% a neúspěch co do 25%, přiznal právo na náhradu 50 % nákladů. V této věci žalobce uplatnil čtyři samostatné nároky (za nepřiměřenou délku řízení ve výši 1 300 000,- Kč a zadostiučinění za zásadní zhoršení zdravotního stavu žalobce v průběhu řízení ve výši 10.500.000,—Kč, které následně rozdělil na tři nároky - 750.000,00 Kč bolestné, 7,725.000,00 Kč ztížení jeho společenského uplatnění a 2,025.000,00 Kč za dlouhodobý silný stres), byl zcela úspěšný ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy z délky řízení (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015). Podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen "advokátní tarif") platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Tarifní hodnota každého z nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu představuje částku 50 000 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), za tarifní hodnotu se tak považuje částka 200 000 Kč (4x 50 000 Kč). Žalobce byl tedy úspěšný v rozsahu 50 000,- Kč (nárok z titulu délky řízení), zatímco žalovaná ve zbývajícím rozsahu. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání dne 7.8.2020, 5.2.2021, 30.3.2021, 6. 4. 2022, 27. 10. 2023, 1. 3. 2024 a 12. 4. 2024 a těchto jednání se rovněž zúčastnila (v odvolacím řízení žalovaná neučinila žádný úkon), přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 14 úkonů po 300,- Kč, v celkové výši 4 200,- Kč. S ohledem na poměrný úspěch ve věci proto soud přiznal žalobci náhradu nákladů ve výši 2 100,- Kč.

43. Ve výrocích ad. V. a VI. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení státu, když na znalecké posudky a výslechy znalců v dané věci bylo vynaloženo celkem 86 273,- Kč (viz částka 35 695,- Kč na č. 293, částka 47 432,- Kč na čl. 340 a částka 3 146,- Kč na čl. 367). Protože žalobce v dané věci složil na náklady znaleckých posudků částku celkem 80 000,- Kč (45 000,- Kč jako na čl. 249, 35 000,- Kč jako na čl. 308), zbývá k úhradě na nákladech státu nekrytých složenou zálohou celkem 6 273,- Kč. S ohledem na shora uvedený úspěch účastníků řízení (25% žalobce, 75% žalovaný) soud náhradu nákladů řízení státu rozdělil a žalobci ve výroku ad.V uložil povinnost uhradit státu částku 64 704,75 Kč (uvedenou částku žalobce již prostřednictvím zálohy uhradil a není tak zapotřebí čehokoliv hradit, naopak ze složené zálohy bude žalobci vrácena samostatným usnesením částka 15 295,25 Kč), zatímco žalované ve výroku ad.VI uložil povinnost uhradit státu částku 21 568,25 Kč.

44. Výrok o doplatku soudního poplatku je soud opřel o ust. § 7 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., když žalobce dosud nebyl k této povinnosti vyzván.

Poučení