14 Co 38/2025 - 421

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobce [Jméno žalobce A], narozeného [Datum narození žalobce A], bytem v [Adresa žalobce A], zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátkou se sídlem v [adresa], proti žalovanému městu [adresa], IČO [IČO], se sídlem v [adresa], zastoupenému [jméno FO], advokátkou se sídlem [adresa], o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, o odvoláních žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 20. září 2024, č. j. 18 C 289/2016-358, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupkyně na nákladech odvolacího řízení 12 489,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] (dále též jen „výpověď“) dané mu žalovaným pro nadbytečnost podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů namítaje, že rozhodnutí o organizační změně, v jehož důsledku bylo zrušeno pracovní místo žalobce, nebylo přijato. Zrušení pozice žalobce sledovalo jediný účel, a to zbavit se jej jakožto zaměstnance nepohodlného zejména pro neshody s ředitelem příspěvkové organizace žalovaného Základní školy [právnická osoba] a gymnázia [adresa] (dále též jen „škola“) [tituly před jménem] [jméno FO]. Došlo sice ke zrušení místa vykonávaného žalobcem, ale práce, kterou žalobce pro žalovaného vykonával, byla pro žalovaného nadále nezbytná, byla však převedena na jiné odbory nebo na mnohem dražší externí společnosti. Žalovaný (dále též i „město“) posléze znovu vytvořil pracovní místo investičního technika, jež původně zastával žalobce, a přijal do něho nového zaměstnance [jméno FO]. Účel úsporných opatření, jež byly v souvislosti s přijetím organizační změny ohlašovány, nebyl naplněn, náklady na zajištění pracovní činnosti vykonávané původně žalobcem výrazně převyšovaly žalobcův plat.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že výpověď byla žalobci dána důvodně, rozhodnutí o organizační změně bylo skutečně přijato, nikoli pouze předstíráno. Ke zrušení pracovního místa došlo v rámci probíhající hlubší reformy započaté v roce [rok] v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, na jehož základě vznikla myšlenka seřadit svěřené kompetence do jednotlivých odborů městského úřadu. V lednu [rok] byl tajemník městského úřadu pověřen starostkou k vytvoření nového organizačního řádu, za jehož vzor vzal organizační řád Městského úřadu [adresa]. V původní verzi se sice počítalo se dvěma místy navíc, a tedy se zachováním žalobcova místa, avšak z důvodu nezvýšení mzdových prostředků podle požadavků tajemníka finančním výborem bylo nutné organizační řád přepracovat a naopak dvě pracovní místa zrušit. Neshody mezi žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO] neměly na ukončení pracovního poměru žalobce přímý vliv. Žalovaný si při zrušení dvou pracovních míst vybral jako nadbytečného zaměstnance žalobce, kteréžto rozhodnutí nepřísluší soudu přezkoumávat, stejně jako jeho ekonomickou výhodnost, nicméně náklady na externí dodavatele nepřevyšovaly náklady na plat žalobce. Žalobce nebyl jediným, kdo zajišťoval dotace; žalobce je odborníkem v oboru stavitelství, ale zadávací řízení byla vyhlašována i v jiných oborech.

3. V záhlaví označeným (ve věci v pořadí druhým) rozsudkem okresní soud žalobu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náhradu nákladů řízení v částce 78 318,05 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

4. Okresní soud vycházel ze skutkových zjištění, že žalobce pracoval pro žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], uzavřené účastníky na dobu neurčitou a změněné dohodou účastníků dne [datum], a to jako samostatný odborný referent na oddělení výstavby a investic. Organizační struktura městského úřadu žalovaného od [datum] čítala čtyři odvětvové odbory a dvě odvětvová oddělení, jimiž byla oddělení projektů se třemi zaměstnanci a oddělení výstavby a investic s jedním zaměstnancem, jímž byl žalobce. Celkem měl městský úřad 25 zaměstnanců, 8 zaměstnanců samosprávy a 19 zaměstnanců na práce konané na základě dohod o provedení práce nebo pracovní činnosti. S účinností od [datum] byla žalobcovou pracovní náplní pro jeho funkční zařazení investičního referenta koordinace přípravy a realizace investic, zpracovávání investičních záměrů, koordinace finančního zajištění investic a projektové, technické, provozní, obchodní a organizační přípravy a řešení rozporů, a zpracování odborných technických posudků, organizace vypořádání majetkoprávních vztahů atp. dle katalogového zařazení č. [hodnota], a dále tam uvedené specifikace pracovních úkolů. Práce žalobce spočívala v zajišťování přípravy a realizace investic na území města, administraci žádostí o dotace a finanční příspěvky, přípravě a organizaci výběrových řízení (vč. nadlimitní zakázky – elektrická energie), přípravě, organizaci a administraci územního plánu a jeho změn, administraci stížností a řešení situací v oblasti majetkoprávního vypořádání, ostatních činnostech v rámci provozu příspěvkových organizací města (projekty), propagační činnosti města v nadregionálním rozměru (soutěže o ceny v rámci zrealizovaných staveb a akcí obnovy) a v přípravě, rozvoji a aktualizaci dokumentů v rámci programu regenerace městských památkových zón. Žalobce v rámci organizační struktury městského úřadu vykonával svou pozici investičního technika fakticky samostatně, protože byl jako jediný zaměstnanec žalovaného zařazen do odvětvového oddělení výstavby a investic. V lednu [rok] byl tajemník městského úřadu žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] pověřen starostkou žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] přípravou aktualizace organizačního řádu městského úřadu. Zásadní změna měla spočívat v zřízení odboru tajemníka a zrušení oddělení výstavby a investic s převedením jeho kompetencí pod odbor správy majetku města. V témže roce byl připravován návrh rozpočtu žalovaného. V původním návrhu rozpočtu bylo (v souladu s původním návrhem organizační změny, v němž mělo být pracovní místo žalobce ještě zachováno s tím, že bude přeřazeno do odboru správy majetku města) s platem žalobce počítáno. Finanční výbor žalovaného však nastolil pro následující rok požadavek snížit rozpočet o 800 000 Kč na výdajích na správu. Tomu odpovídal i výsledný návrh rozpočtu, který byl následně předložen radě města ke schválení. Dne [datum] se konalo první zasedání rady žalovaného v roce [rok]. Rada projednala pod bodem 15 pracovní verzi aktualizovaného návrhu organizačního řádu žalovaného s požadavkem, aby tajemník finální verzi předložit ke schválení na jednání rady města dne [datum]. Na programu téhož zasedání byla i žádost ředitele školy o vyřešení problémů se žalobcem, kterou rada města projednala. [tituly před jménem] [jméno FO] informoval radu města o opakovaných podáních [tituly před jménem] [jméno FO], upozorňujících na problematické chování a jednání žalobce s žádostí o vyřešení této dlouholeté situace, a poukázal na některá pracovní pochybení žalobce v posledním uplynulém období, která dle starostky [tituly před jménem] [jméno FO] výrazně snížila důvěru v jeho osobu. Určitou nespokojenost s pracovní činností žalobce vyjádřili i ostatní členové rady města, především [jméno FO] a [jméno FO] a přiklonili se k návrhu řešit uvedenou záležitost v rámci navržené novelizace organizačního řádu, tj. zrušením oddělení výstavby a investic vč. pracovní pozice investičního technika a převedením kompetencí zrušeného oddělení pod odbor správy a majetku města. [tituly před jménem] [jméno FO] s odkazem na dlouholetou a nepřehlédnutelnou činnost žalobce, především pak na úseku regenerace kulturních památek a rozvoje města, vyslovil nesouhlas s tako navrženým radikálním opatřením a doporučil vzniklou situaci řešit omezení pracovních kompetencí žalobce formou převodu působnosti oddělení výstavby a investic na odbor správy majetku města. Žádné usnesení na tomto zasedání rady přijato nebylo a nebylo ani hlasováno. Na dalším zasedání dne [datum] přijala rada města pod č. [IBAN] usnesení, na jehož základě žalovaný přijal s účinností dne [datum] nový organizační řád městského úřadu. Dne [datum] byla žalobci předána do jeho vlastních rukou písemná výpověď z pracovního poměru podle 52 písm. c) zákoníku práce, dle níž Rada města [adresa] na své druhé schůzi dne [datum] usnesením č. [IBAN] zrušila v souladu s ustanovením zákona o obcích ke dni [datum] oddělení investic a výstavby Městského úřadu [adresa], kam byl žalobce pracovně zařazen. Tím se stal žalobce nadbytečným. Jedná se tedy o snížení počtu zaměstnanců za účelem zefektivnění práce, které má za důsledek to, že zanikne uplynutím dne [datum] žalobcovo pracovní místo, na které byl přijat. Vedle toho zaměstnavatel neměl pro žalobce žádné uplatnění odpovídající jeho dosaženému vzdělání a schopnostem. Žalobce byl ve dnech [datum] až [datum] uznán dočasně práce neschopným. Dnem účinnosti nového organizačního řádu (tj. dnem [datum]) došlo mj. ke zrušení oddělení investic a výstavby, v němž byl žalobce tehdy pracovně zařazen, a také ke zrušení jeho pracovního místa. Nově byl vytvořen odbor správy majetku města, jejž dle organizačního členění městského úřadu tvořilo 22 úseků, jednímž z nich byl úsek investic, výstavby a dotačních projektů. Došlo rovněž ke změně celkového počtu zaměstnanců žalovaného, jejichž počet byl snížen o dva, mj. právě o žalobce. Organizační změna byla provedena tak, že nový organizační řád žalovaného stanovil novou organizační strukturu, v níž již nebylo uvedeno oddělení výstavby a investic ani pracovní místo žalobce, a stanovil nové personální složení celého městského úřadu výslovným vyjmenováním všech zaměstnanců, v němž nebyl uveden žalobce, s tím, že počet zaměstnanců se snížil o dva (mj. právě o žalobce). Ve výsledku po provedené organizační změně účinné od [datum] městský úřad čítal šest odborů (které se dělily dále do úseků), a to starostu, odbor správních činností a sociálních věcí, odbor finanční, odbor správy majetku města (vč. úseku č. [hodnota] investic, výstavby a dotačních projektů), odbor stavební úřad a odbor matriční úřad. Odbor správy majetku města měl 5 zaměstnanců. Celkem městský úřad čítal 42 zaměstnanců, a to 25 zaměstnanců v pracovním poměru, 3 zaměstnance v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou (neúředník), 14 zaměstnanců na práce konané na základě dohod o provedení práce nebo pracovní činnosti. Provedenou organizační změnou zanikla dvě pracovní místa městského úřadu žalovaného, a to žalobcem obsazené místo investičního technika oddělení investic a výstavby, jež bylo bez náhrady zrušeno (a dále ještě místo vedoucí odboru hospodářsko-správního). Nebyl přijat žádný nový zaměstnanec, jemuž by byla přidělena agenda zastávaná žalobcem. Nic z žalobcem do té doby vykonávané pracovní činnosti pro žalovaného (jeho pracovní náplně) v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně neodpadlo. Žalobcova pracovní činnost (náplň) byla nadále u žalovaného vykonávána, a to především jeho zaměstnanci zařazenými do odboru správy majetku města (zejména jeho vedoucím), vedle toho i dalšími odbory městského úřadu a částečně byla pro žalovaného zajišťována externími firmami. Důvody k přijetí organizační změny účinné od [datum] (její cíle) byly trojí: Předně, aktualizovat seznam činností vykonávaných městským úřadem žalovaného, restrukturalizovat je podle nového zákona o obcích tak, aby činnosti byly zařazeny do jednotnější a pravidelnější struktury po jednotlivých úsecích. Úseky měly být začleněny do odborů, každý se svým vedoucím. Za vzor přitom posloužila organizační struktura Městského úřadu [adresa]. Druhý důvod (motiv) pro přijetí změny byl finanční, a to snaha ušetřit na nákladech na provoz správních činností městského úřadu žalovaného 800 000 Kč. Žalovaný se rozhodl, že náklady ušetří mj. na mzdách zrušením mj. pracovního místa žalobce s tím, že bez náhrady bude jeho pracovní činnost rozložena mezi ostatní zaměstnance žalovaného (především odboru správy majetku města, ale také jiných odborů) nebo svěřena externistům a podle toho příslušným způsobem upravil původní návrh organizačního řádu (který ještě se zachováním pracovní pozice žalobce počítal), jenž byl pak v takové podobě přijat. Zároveň tím (a je to i třetím důvodem – pohnutkou pro přijetí organizační změny v pojetí, v jakém pak byla přijata) měl být vyřešen problém s gradujícími konflikty mezi žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO], (ředitelem školy). V konečném, radou města přijatém, pojetí tedy šlo o to, podřídit agendu žalobce, dosud vykonávanou samostatně stojícím oddělením bez vlastního vedoucího oddělení (nebo odboru), do systematičtějšího uspořádání všech agend do jednotlivých úseků a ty pak do odborů s vlastním vedoucím, dále ušetřit mzdové náklady na činnosti vykonávané žalobcem a zároveň se tím „zbavit“ žalobce jako (pro konflikty s [tituly před jménem] [jméno FO]) „nepohodlného“ zaměstnance. Od [datum] nastoupil u městského úřadu žalovaného nový pracovník [adresa], šlo však o společensky účelné místo a jeho plat hradil Úřad práce. Od [datum] se [jméno FO] stal zaměstnancem žalovaného na pozici administrativního pracovníka a od [datum] se stal investičním referentem na od uvedeného data nově zřízeném pracovním místě, jehož pracovní náplň byla v podstatě stejná jako dříve žalobcova. Od [datum] do [datum] byla svěřena práce na jednom z projektů, jejž původně zajišťoval žalobce, (projektu regenerace městské památkové zóny [adresa]) [tituly před jménem] [jméno FO], zaměstnanci žalovaného na dohodu o provedení práce.

5. Po právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu podle § 48 odst. 1 písm. a), § 50, 51, 52, 53 a 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném k datu [datum] (tj. k datu doručení výpovědi žalobci; dále jen „zák. pr.“) s přihlédnutím k závěrům vyslovených Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] (uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka]), [spisová značka] (uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka]) [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] (uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka] Sb.), sp. zn. [spisová značka] (uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc [spisová značka] Sb.), [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] (uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka] Sb.), [spisová značka] (uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka]), [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] (pokud není uveden jiný publikační zdroj, jsou tato i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná prostřednictvím internetu na www.nsoud.cz) a v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka]) a k právním názorům [jméno FO] vysloveným v komentáři k zákoníku práce (Bělina, M., Drápal, L. a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023) shledal okresní soud žalobu nedůvodnou, neboť žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru sice byla podána v zákonné 2měsíční lhůtě počítané ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit, výpověď však byla žalobci v souladu se zákonem dána písemně a předána (doručena) do jeho vlastních rukou, je v ní dostatečně určitě a nezaměnitelně vymezen výpovědní důvod a žalovanému se v řízení podařilo prokázat, že byly dány zákonné důvody pro rozvázání pracovního poměru. Žalovaný jako zaměstnavatel prokázal, že bylo přijato rozhodnutí o organizační změně, když příslušný orgán žalovaného (Rada města [adresa]) přijal podle § 102 odst. 2 písm. o) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve znění účinném do [datum] (dále jen „obecní zřízení“) dne [datum] usnesení č. [spisová značka], jímž schválil aktualizovaný organizační řád Městského úřadu [adresa], kterým mj. zrušil oddělení výstavby a investic, to vše s účinností k [datum]. Rada žalovaného tak učinila jako oprávněný orgán žalovaného, jenž je veřejnoprávní korporací – obcí (městem). Na jeho základě byla vytvořena nová struktura Městského úřadu [adresa]. Jmenovitě byli uvedeni zaměstnanci a pracovní pozice, které mají od jeho účinnosti [datum] zastávat. Pracovní pozice, již dosud zastával žalobce, nikam přiřazena nebyla a jméno žalobce mezi konkrétně jmenovitě uvedenými zaměstnanci žalovaného již v novém schématu nefigurovalo. Následkem tohoto rozhodnutí o organizační změně bylo mj. zrušeno pracovní místo zastávané žalobcem, neboť dotýká-li se organizační změna relativně samostatné organizační jednotky, pak v jejím důsledku může být propuštěn jako nadbytečný jen ten zaměstnanec, který v rámci dané organizační jednotky skutečně působí, přičemž žalobce byl jediným zaměstnancem v rušené organizační jednotce (oddělení výstavby a investic). Protože činnosti odpovídající této pozici měly být u žalovaného nadále vykonávány v rámci odboru správy majetku města Městského úřadu [adresa], do kterého již nebylo pracovní místo žalobce převedeno, stal se žalobce v důsledku rozhodnutí žalovaného ze dne [datum] o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nadbytečným ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zák. pr. Na tomto závěru dle názoru okresního soudu nic nemůže změnit zjištění, že jedním z motivů dání výpovědi žalobci byla nespokojenost s jeho osobou pro spory s ředitelem školy [tituly před jménem] [jméno FO], neboť tato skutečnost sama o sobě neznamená, že jejím jediným smyslem bylo zaměstnance poškodit. Opačný názor by znamenal, že nastanou-li u právnické osoby spory či neshody mezi osobami podílejícími se na různých stupních na řízení společnosti, je v tomto případě vyloučeno přijmout organizační a personální opatření, které by reagovalo na vzniklou situaci a umožnilo další „efektivní“ bezporuchovou činnost. V okolnostech projednávaného případu je významné, že cílem (smyslem) organizačního opatření (a pohnutkou k jeho přijetí) bylo změnit uspořádání (organizaci) městského úřadu na takové, jež bude lépe vyhovovat potřebám žalovaného, a snížit mzdové náklady na provoz úřadu snížením počtu jeho zaměstnanců nejméně o jednoho, a to o pro žalovaného „problematického“ žalobce. Jediným smyslem organizačního opatření (a jeho realizace) tak nebylo poškodit žalobce, a nejde proto o předstírané faktické jednání. Rozhodující není ani zjištění, že dosavadní náplň práce žalobce byla pro žalovaného i nadále v celém rozsahu potřebná. Podstatou organizační změny přijaté žalovaným bylo totiž to, že činnost vykonávanou žalobcem bude nadále vykonávat odbor správy majetku města a v něm zařazení zaměstnanci (realizací rozhodnutí o organizační změně u žalovaného pak ponejvíce jeho vedoucí). Tím došlo ke snížení stavu zaměstnanců městského úřadu za účelem mzdových úspor a potažmo zvýšení efektivnosti práce úřadu. Není přitom možno odhlédnout od skutečnosti, že vytvoření pracovního místa „investičního referenta“ (fakticky znovuvytvoření pracovního místa investičního technika u žalovaného, zastávaného dříve žalobcem) se událo až 16 měsíců ode dne účinnosti (realizace) rozhodnutí o organizační změně. Tj. až za cca 11 měsíců od přijetí organizační změny, tedy ode dne [datum] se teprve p. [jméno FO] stal zaměstnancem žalovaného na pozici administrativního pracovníka a až od [datum] se stal investičním referentem. Za těchto okolností se okresní soud přiklonil k závěru, že byla dána nadbytečnost žalobce v příčinné souvislosti s rozhodnutím o organizační změně a jeho realizací. Žádné nové pracovní místo, na kterém by byla saturována reálná (tedy existující) potřeba žalovaného týkající se výkonu určitých pracovních činností žalobce, vzápětí zřízeno nebylo. Na závěru, že šlo o skutečnou organizační změnu nic nemění ani zjištění, že pracovní činnost vykonávaná žalobcem byla svěřena také externistům, protože zaměstnavatel může rozhodnout, že činnost dosud vykonávanou zaměstnancem bude nadále zajišťovat jinak než prostřednictvím osob zaměstnávaných v pracovněprávním vztahu. [tituly před jménem] [jméno FO], nově přijatý zaměstnanec nikoliv na hlavní pracovní poměr, lidově zvaný „dohodář“, byl navíc také přijat až s delším časovým odstupem od [datum], tudíž ani tato okolnost na závěrech okresního soudu nemůže nic změnit. Podstatné není ani zjištění, že sledovaný efekt rozhodnutí o organizační změně o snížení počtu zaměstnanců nebyl dosažen a že se přijatá organizační změna posléze ukázala jako neúčinná. Okresní soud dodal, že zaměstnavatel je sice povinen podání každé výpovědi z pracovního poměru předem projednat s odborovou organizací, jejímž je dotčený zaměstnanec členem, popřípadě, není-li odborově organizován, s odborovou organizací s největším počtem členů, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, neurčil-li zaměstnanec jinak. Poruší-li však zaměstnavatel tuto povinnost, nezpůsobuje to neplatnost výpovědi.

6. Nárok na náhradu nákladů řízení přiznal okresní soud za použití § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný. Přiznané náklady řízení ve výši 78 318,05 Kč sestávají z nákladů zastoupení advokátkou v celkové výši 46 250 Kč, jež tvoří odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum] (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 35 000 Kč za osmnáct a půl úkonu právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), i), odst. 2 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé – obrana proti žalobě, účast při přípravě jednání, účast u 11 jednání před soudem, z toho 3 v délce trvání delší dvou hodin, jednání s protistranou a vyjádření k odvolání proti v pořadí prvnímu rozsudku okresního soudu) po 2 500 Kč, 19 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady v celkové výši 12 475,66 Kč včetně náhrady za čas promeškaný při cestách k soudu a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 a. t. Přiznána nebyla další účtovaná odměna a náhrada hotových výdajů advokátky žalovaného za úkony právní služby spočívající v dalších v průběhu řízení učiněných písemných podáních, neboť ta buď obsahují obranu žalovaného, doplnění tvrzení a důkazní návrhy, které mohl žalovaný učinit komplexně už v jediném podání (vyjádření k žalobě) nebo písemné vyhotovení závěrečného návrhu (v tomto směru odkázal okresní soud na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka], a na komentář Vladimíra Papeže v komentáři k zákonu o advokacii (Svejkovský, J., Vychopeň, M., Krym, L., Pejchal, A. a kol. Zákon o advokacii. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 561).

7. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci řízení včasná odvolání.

8. Žalobce rozsudek napadl v plném rozsahu domáhaje se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno. Okresnímu soudu odvolatel vytkl, že vycházel pouze z určité výseče důkazů předložených žalovaným a zbývající důkazy nebral v úvahu. Žalobce má za to, že provedeným dokazováním byla opodstatněnost žaloby plně prokázána, neboť jediným skutečným důvodem dání výpovědi bylo v jeho případě, že měl spory s ředitelem školy [tituly před jménem] [jméno FO], které vyústily v to, že [tituly před jménem] [jméno FO], který se vůči žalobci dopustil mobbingu, prosadil, aby pracovní místo žalobce bylo zrušeno. Nadbytečnost ani příčinná souvislost mezi organizační změnou žalobce a výpovědí prokázána nebyla. Neexistuje žádné usnesení Rady města [adresa], které by rozhodlo o snížení počtu pracovníků za účelem zvýšení efektivnosti práce, kdy v této souvislosti by se stal nadbytečným právě konkrétně žalobce, takovéto rozhodnutí nebylo přijato ani na schůzi rady města ze dne [datum]. Tzn. že ve výpovědi dané žalobci je uveden fiktivní důvod výpovědi. Výpovědí měl pracovní poměr žalobce skončit [datum], skončil však až [datum], neboť žalobce byl od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti. Z jednání rady města č. [spisová značka] vyplývá, že žalovaný potřeboval nové pracovníky, a to i v profesi, kterou vykonával žalobce, když zde byl schválen požadavek na nové administrativní místo na Technickém zařízení města [adresa], na něž byl přijat [jméno FO] jako stavební technik s nástupem 50 dnů po odchodu žalobce. Toto místo nebylo nabídnuto žalobci, ale mladému pracovníkovi vně žalovaného, čímž byl žalobce minimálně jako starší a zkušenější diskriminován. Jedná se o diskriminaci podle věku, neboť žalobci bylo v době dání výpovědi 51 let a pečoval o tři nezletilé děti i všichni další nově přijatí zaměstnanci byli o desítky let mladší. Pracovní náplň [jméno FO], která je ze dne [datum], je v podstatě zaučením na místo investičního technika, později se plně kryje s náplní práce žalobce. Žalovanému neodpadla práce, kterou žalobce vykonával, když tuto práci převzaly jednak externí společnosti a jednak další pracovníci žalované např. [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], pan [jméno FO], firma [právnická osoba], což vylučuje i úspory, kterými argumentuje žalovaný. Pokud v důsledku organizačních změn nebylo možné zaměstnávat žalobce na plný pracovní úvazek, měl žalovaný nejprve navrhnout žalobci změnu pracovní smlouvy spočívající v částečném úvazku. V konečném důsledku žalovaný zaměstnával více zaměstnanců než před organizační změnou. Žalobce má za to, že nelze vzít v úvahu pouze stav bezprostředně po organizační změně, ale je potřeba vzít v potaz stav v dostatečné vzdálenosti zvláště za situace, kdy byla obsazována uvolněná místa, a tento reflektuje, že stav zaměstnanců žalované se zvýšil. Stejně tak byl dán návrh snížit rozpočet o 800 000 Kč, nicméně tento návrh měl pouze podpořit organizační změny, avšak ze skutečného čerpání vyplývá, že vždy byly návrhy rozpočtu překročeny a v konečném důsledku byl rozpočet vyšší, s čímž bylo pravděpodobně žalovaným počítáno. Poukázal na zákonnou povinnost důvod organizační změny i důvod který vede k výpovědi konkrétnímu zaměstnanci předem projednat s odborovými orgány. Na podporu své odvolací argumentace se žalobce dovolával důkazů navržených již v řízení před soudem prvního stupně, a nově pak označil důkazy čestným prohlášením [jméno FO] ze dne [datum], které se týká jednání finančního výboru města [adresa], jež se konalo [datum], a výslechem [jméno FO].

9. Posuzováno podle obsahu odvolání byly tudíž uplatněny odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), d), e), f) a g) o. s. ř., tedy že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, že dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolatel se dovolává i písm. c) citovaného ustanovení, podle něhož lze odvolání odůvodnit i tím, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žádnou takovouto konkrétní vadu však neuvádí potažmo okresnímu soudu nevytýká.

10. Žalovaný napadl toliko nákladový výrok rozsudku okresního soudu domáhaje se jeho změny spočívající v přiznání odměny též za všechna další ve věci učiněná písemná podání vyjma závěrečného návrhu, neboť i tato podání je třeba považovat za účelně vynaložená k bránění práva žalovaného s přihlédnutím k tomu, že se jedná o poměrně složitý a velice dlouho trvající soudní spor, v němž obrana žalovaného musela postupně reagovat na průběh věci, doplněná tvrzení ze strany žalobce, nově navržené a provedené důkazy, výzvy soudu k vyjádření, jeho nově předestřený právní názor atp. Podání ze dne [datum] bylo učiněno na písemnou výzvu soudu (nikoli výzvu při jednání) a podání ze dne [datum] není doplněním tvrzení a důkazů, ale vyjádřením k předběžně sdělenému právnímu názoru soudu, který naznačoval možný neúspěch žalovaného ve věci. Pokud jde o účast na jednání dne [datum] domnívá se žalovaný, že toto jednání, byť tak bylo v předvolání označeno, v dané fázi řízení již není možno považovat za přípravné jednání tak, jak je upraveno v občanském soudním řádu, tj. mělo by být považováno za běžné jednání, účast na němž není považována za toliko poloviční úkon.

11. Pokud jde o věc samu, navrhl žalovaný potvrzení napadeného rozsudku. Má za to, že okresním soudem bylo doplněno dokazování plně v souladu s pokyny odvolacího soudu obsaženými v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž byl k odvolání žalobce zrušen ve věci vydaný v pořadí první rozsudek okresního soudu, soud prvého stupně následně věc po právní stránce důkladně posoudil, vypořádal se se všemi provedenými důkazy a dospěl k logickému a správnému rozhodnutí vycházejícímu z platné judikatury. Žalobce dle názoru žalovaného v odvolání pouze opakuje argumentaci přednesenou v řízení před soudem prvního stupně, vyjadřuje nesouhlas s jeho závěry a vznáší ničím nepodložené námitky a domněnky neplynoucí z provedeného dokazování. Argumenty a tvrzení žalovaného jsou od počátku konstantní a žalovaný je přesvědčen, že unesl důkazní břemeno, pokud jde o jeho tvrzení, že realizované organizační opatření nebylo žádným fiktivním krokem, a výpověď je tedy po právu. Žalovaný nepopírá existenci sporů žalobce s [tituly před jménem] [jméno FO], ty by však rozhodně samy o sobě nevedly k ukončení pracovního poměru žalobce, nebýt nezbytné a odůvodněné organizační změny. Přijetí [jméno FO] nijak nesouviselo s výpovědí danou žalobci, byl přijat jako čerstvý absolvent po skončení střední školy, bez jakýchkoliv praktických zkušeností, přičemž šlo o společensky účelné pracovní místo placené Úřadem práce, proto ani nebylo reálně možné, aby jakkoliv nahradil žalobce, jakožto zaměstnance s letitými zkušenostmi. Žalovaný vysvětlil a také doložil, kdo nadále vykonával činnosti dříve vykonávané žalobcem, přičemž externisti byli využíváni minimálně (viz např. [tituly před jménem] [jméno FO] – pouze několik hodin). Pokud se [adresa] později se značným odstupem času (tj. také až po vyhodnocení dopadů provedené organizační změny) stal investičním referentem, není nepodstatné, že se tak stalo na základě výběrového řízení, kterého se mohly účastnit různé osoby, a nebylo předem dáno, kdo bude nejúspěšnější. Žalovaný prokázal, že od [datum] došlo k úpravě systemizace a ke snížení stavu zaměstnanců městského úřadu. Za nerelevantní považuje žalobce poukaz žalovaného na údajnou diskriminaci pro jeho věk. Jak žalovaný doložil, nová místa byla obsazována v rámci výběrových řízení a žalobci nic nebránilo v tom, aby se těchto řízení účastnil.

12. Odvolací soud k projednání odvolání nařídil jednání, při němž přezkoumal rozsudek okresního soudu jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, 212a o. s. ř., přičemž odvolání shledal nedůvodnými.

13. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. ani jinou procesní vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; takováto vada řízení ostatně ani není odvolateli namítána.

14. Okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci, jak vyplývá z hypotézy níže citovaných právních norem, jež je třeba s ohledem na žalobcem učiněné skutkové vymezení žalobou uplatněného nároku a na obranu žalovaného při právním posouzení zjištěného skutkového stavu použít. V napadeném rozsudku okresní soud náležitě zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a vysvětlil, o jaké důkazy svá jednotlivá dílčí skutková zjištění opírá i to, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Řádně se vypořádal i s tím, proč neprovedl i další účastníky navrhované důkazy, potažmo proč z některých v řízeních provedených důkazů nečinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění. V tomto směru se odvolací soud s rozsudkem okresního soudu zcela ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného rozsudku v jeho odst. 46. až 49. pro stručnost odkazuje.

15. Odvolací soud se zcela ztotožňuje i se závěrem o skutkovém stavu, který učinil okresní soud a jenž má spolehlivou oporu v okresním soudem provedených důkazech, jak již byl svrchu (v odst. 4 tohoto odůvodnění), odvolacím soudem shrnut, a proto i odvolací soud z něho při svém rozhodnutí vychází. Pokud jde o jednotlivé důkazy, z nichž okresní soud činil jednotlivá dílčí skutková zjištění, odkazuje odvolací soud pro stručnost na odst. 4. až 45. odůvodnění napadeného rozsudku.

16. Odvolací soud přitom neprovedl až v odvolacím řízení navržený důkaz čestným prohlášením [jméno FO] ze dne [datum] ani výslechem [jméno FO] jako svědka, neboť řízení bylo při jednání před okresním soudem konaném dne [datum] skončením tohoto jednání řádně zkoncentrováno ve smyslu § 118b. K důkazům označeným až po uvedeném datu proto soud, a to ani v odvolacím řízení, nesmí přihlédnout, neboť se na ně nevztahuje žádná z výjimek uvedených v§ 118b větě poslední o. s. ř. Označený svědek [jméno FO] má vypovídat ke skutečnostem k nimž došlo v roce [rok], a tedy přede dnem [datum], žalobci tudíž nic nebránilo, aby tento důkaz označil již nejpozději při jednání konaném dne [datum]. Jeho čestné prohlášení sice bylo sepsáno až po datu [datum], i ono se však týká jednání finančního výboru, jež se konalo před tímto datem. Žalobci tudíž nic nebránilo v tom, důkaz označil, resp. [jméno FO] o sepis čestného prohlášení požádal dříve, než nastane koncentrace řízení. Nejde přitom ani o případ, kdy by měla být nově navrženými důkazy zpochybněna věrohodnost důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně. Žalobce se totiž snaží těmito nově navrženými důkazy prokázat jiný skutkový stav, než jaký byl zjištěn okresním soudem z jím provedených důkazů. Podle ustálené soudní judikatury však o zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků nejde, má-li být pomocí nově uplatněných skutečností a důkazů skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum]. sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka] a prejudikaturu v něm citovanou).

17. Okresní soud zjištěný skutkový stav správně posoudil i po právní stránce.

18. Podle § 48 odst. 1 písm. b) zák. pr. pracovní poměr může být rozvázán výpovědí.

19. Podle § 50 odst. 1 zák. pr. výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Podle odst. 2 téhož ustanovení zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Podle odst. 4. citovaného ustanovení dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

20. Podle § 51 odst. 1 věty prvé a druhé zák. pr. byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Podle odst. 2 téhož ustanovení výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.

21. Podle § 52 písm. c) zák. pr. zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

22. Podle § 53 odst. 1 písm. a) zák. pr. se zakazuje dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení až do dne jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřován. Podle odst. 2 téhož ustanovení byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává; pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.

23. Podle § 61 odst. 1 zák. pr. výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací.

24. Podle § 287 odst. 2 písm. c) zák. pr. je zaměstnavatel povinen projednat s odborovou organizací změny organizace práce.

25. Podle § 19 odst. 2 zák. pr. požaduje-li zákon, aby právní jednání bylo s příslušným orgánem pouze projednáno, není možné právní jednání prohlásit za neplatné jen z toho důvodu, že k tomuto projednání nedošlo.

26. Podle § 72 zák. pr. neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

27. Podle § 102 odst. 2 písm. o) obecního zřízení je radě obce vyhrazeno schválit organizační řád obecního úřadu.

28. Není sporu o tom, že žalobce byl u žalovaného v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou a že mu byla ze strany žalovaného dána výpověď z pracovního poměru, jež mu byla doručena dne [datum], výpovědní doba proto začala běžet dnem [datum] a skončit měla uplynutím dne [datum] (§ 51 odst. 2 zák. pr.). Ježto však tato výpověď měla uplynout v ochranné době ve smyslu § 53 odst. 1 písm. a), tj. v době žalobcovy pracovní neschopnosti trvající od [datum] do [datum], měl pracovní poměr podle výpovědi skončit teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby, tj. po uplynutí dalších 2 dnů, a tedy – jak správně dovodil okresní soud – až uplynutím dne [datum] (§ 53 odst. 2 zák. pr.). Žaloba v projednávané věci byla podána dne [datum], tedy dříve než 2 měsíce ode dne [datum], a tedy z hlediska § 72 zák. práce včas. Ve výpovědi byl náležitě, tj. určitě a srozumitelně, po skutkové stránce vymezen výpovědní důvod spočívající v tom, že tím, že dne bylo [datum] přijato usnesení Rady města [adresa] č. [IBAN], jímž bylo zrušeno v souladu s ustanovením zákona o obcích ke dni [datum] oddělení investic a výstavby Městského úřadu [adresa], kam byl žalobce pracovně zařazen, se žalobce stal pro žalovaného nadbytečným; jedná se o snížení počtu zaměstnanců za účelem zefektivnění práce, která má za důsledek to, že uplynutím dne [datum] zanikne žalobcovo pracovní místo, na které byl přijat, přičemž zaměstnavatel nemá pro žalobce žádné uplatnění odpovídající jeho dosaženému vzdělání a schopnostem. Tento výpovědní důvod naplňuje skutkovou podstatu výpovědního důvodu vymezeného v § 52 písm. c) zák. pr.

29. Jelikož žalobce zpochybnil, že zde vymezený výpovědní důvod skutečně existoval, postupoval okresní soud správně, když těžiště posouzení platnosti výpovědi směřoval k zodpovězení otázky, zda byl skutečně naplněn uplatněný výpovědní důvod. Správně přitom vycházel ze závěrů ustálené soudní judikatury, že důkazní břemeno k prokázání skutečností, jež odůvodňují rozvázání pracovního poměru, tíží vždy toho, kdo rozvazovací úkon učinil (žalovaného), nikoli toho, kdo se takové neplatnosti domáhá (žalobce) (krom již okresním soudem citované judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka]). Okresní soud pak správně uzavřel, že žalovaný toto své důkazní břemeno unesl.

30. Jak uvedl odvolací soud již ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí vydaném v této věci (usnesení sp. zn. [spisová značka]), rozhodnými skutečnostmi tu jsou, zda o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel rozhodnutí, zda se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným a zda tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. zda se zaměstnanec stal právě v důsledku takovéhoto rozhodnutí nadbytečným. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], je možné, že spory mezi účastníky mohly být motivem, či pohnutkou k přijetí organizačního opatření, jímž bylo zrušeno pracovní místo žalobce, nicméně tato skutečnost sama o sobě neznamená, že jejím jediným smyslem bylo jej poškodit. Opačný názor by totiž znamenal, že, nastanou-li v právnické osobě spory či neshody mezi osobami podílejícími se na různých stupních na řízení společnosti, je v tomto případě vyloučeno přijmout organizační a personální opatření, které by reagovalo na vzniklou situaci a umožnilo další „efektivní“ bezporuchovou činnost. Z citovaného rozhodnutí pak plyne, že uvedené platí za předpokladu, že organizační opatření „je skutečné, neboť reálně a bez náhrady zrušilo pracovní místo zastávané žalobcem“.

31. Již v citovaném zrušujícím rozhodnutí podepsaný soud poukázal rovněž na to, že základním argumentem, o nějž žalobce opírá svůj názor o neplatnosti žalovaným mu dané výpovědi, je to, že šlo o organizační opatření pouze fiktivní, předstírané, které ve skutečnosti nebylo přijato k dosažení organizační změny, tedy které nesledovalo cíle uvedené v citovaném § 52 písm. c) zák. práce, ale (výlučně) cíle jiné. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by ovšem v souladu s konstantní judikaturou reprezentovanou např. žalobcem již v řízení před soudem prvního stupně odkazovaným rozsudkem Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. [rok] na str. 450, bylo třeba dovodit, že rozhodnutí o organizační změně přijato nebylo, a tedy že výpověď je neplatná. Podepsaný soud zdůraznil, že pro posouzení této otázky jsou rozhodující zejména zjištění, jaká byla organizační struktura žalovaného před přijetím rozhodnutí o organizační změně, a jak se změnila po její realizaci, jaké bylo postavení žalobce v této původní organizační struktuře, jaká byla jeho pracovní náplň, jaké důvody vedly k přijetí organizační změny, jaký byl její celkový dopad a kdo poté, co žalobce přestal práci pro žalovaného vykonávat, převzal plnění jeho pracovních úkolů. Právě z těchto hledisek okresní soud v nyní přezkoumávaném rozsudku provedené důkazy hodnotil a po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl k náležitě odůvodněnému právnímu závěru, že v daném případě nebylo rozhodnutí o přijetí organizační změny pouze zastřeným právním jednáním, jehož jediným skutečným cílem by bylo „zbavit se“ žalobce, jakožto zaměstnance „nepohodlného“ pro spory s ředitelem školy, nýbrž že došlo k reálnému zrušení pracovního místa žalobce bez náhrady, tedy uplatněný výpovědní důvod byl skutečně naplněn, a proto je třeba výpověď posoudit jako platné právní jednání.

32. V řízení bylo spolehlivě prokázáno, že s přípravou nového organizačního řádu městského úřadu započal tajemník tohoto úřadu na pokyn starostky žalovaného počátkem roku [rok]. Příprava tohoto organizačního řádu sledovala mj. zcela logický a rozumný cíl uspořádat úřad do pravidelné struktury odborů dělených dále do úseků. Bylo rovněž prokázáno, že inspirací pro tuto organizační změnu byla organizační struktura, jež se osvědčila v nedalekém [adresa]. Je zřejmé, že jedním z účelů této organizační změny byla i náprava stavu, kdy investiční činnost byla vykonávána mimo běžnou organizační strukturu úřadu samostatným oddělením výstavby a investic s jediným zaměstnancem – žalobcem, který neměl nadřízené na středním stupni řízení ani podřízené, nýbrž byl podřízen přímo tajemníkovi, který však neměl kapacitu ke skutečné řídící činnosti ve vztahu k žalobci. Tato změna měla být realizována zrušením uvedeného oddělení a převedením jeho kompetencí pod odbor správy majetku města. V původním návrhu organizační změny se počítalo s tím, že v souvislosti s touto změnou nebude snižován počet pracovních míst na městském úřadě, avšak, jak bylo rovněž prokázáno, v průběhu příprav této změny organizačního řádu nastolil finanční výbor žalovaného požadavek snížit pro následující rok (tj. pro rok [rok]) rozpočet o 800 000 Kč na výdajích na správu. Finanční výbor sice nestanovil požadavek, jak konkrétně má být těchto úspor dosaženo, tj. že se tak má stát na mzdových nákladech, následně však bylo rozhodnuto, že právě mzdové prostředky budou ušetřeny zrušením dvou pracovních míst bez náhrady. V tomto smyslu byla tajemníkem připravena konečná (aktualizovaná) verze organizačního řádu, kterou na svém druhém zasedání v roce 2016 svým usnesením schválila Rada města [adresa] s účinností od [datum]. Není pochyb o tom, že přijetí nového organizačního řádu obce je organizační změnou ve smyslu § 52 písm. c) zák. pr., přičemž rada obce je orgánem příslušným podle citovaného § 102 odst. 2 písm. o) obecního zřízení o schválení organizačního řádu obecního úřadu rozhodnout.

33. Bylo rovněž prokázáno, že v důsledku přijaté organizační změny se stal žalobce pro žalovaného nadbytečným. Za účelem úspor a zvýšení efektivnosti práce byl v novém organizačním řádu oproti původnímu organizačnímu řádu snížen počet zaměstnanců městského úřadu o dva. Z jmenného seznamu obsazení pracovních pozic podle nového organizačního řádu, je zřejmé, že jako jeden ze dvou pracovníků, již se stali v důsledku organizační změny nadbytečnými, byl zaměstnavatelem (žalovaným) vybrán právě žalobce. Oddělení investic a výstavby, do něhož byl žalobce zařazen, i pracovní místo žalobce bylo zrušeno bez náhrady. Neodpadly sice pracovní úkoly, které žalobce vykonával, na výkon těchto pracovních úkolů však s přijetím organizační změny, tj. k datu [datum], ale ani později až do [datum], kdy (v důsledku ochranné doby, jež nastala v průběhu výpovědní doby) teprve pracovní poměr žalobce skončil, nebyl přijat žádný nový zaměstnanec městského úřadu, a to ani na částečný pracovní úvazek. Oproti stavu před organizační změnou tudíž došlo ke skutečnému snížení počtu zaměstnanců městského úřadu o dva, mj. právě o žalobce. Stěžejní část pracovních úkolů žalobce byla svěřena stávajícím pracovníkům zařazeným podle nového organizačního řádu v odboru správy majetku města (zejména jeho vedoucímu), kteří je vedle ostatních pracovních úkolů náležitě plnili až do [datum] (tj. téměř rok od přijetí organizační změny), kdy byl městský úřad posílen o nového administrativního pracovníka [jméno FO] a teprve od [datum] byla v důsledku vyhodnocení zrušení pozice investičního technika, již dříve vykonával žalobce, znovu zřízena, nikoli však v samostatném oddělení, nýbrž jako součást odboru správy majetku, a na základě výběrového řízení byla tato pracovní pozice obsazena [jméno FO].

34. Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že [jméno FO] začal na městském úřadě žalovaného pracovat již od [datum], tedy po relativně krátké době od zrušení pracovního místa žalovaného. [jméno FO] totiž od uvedeného data k žalovanému nenastoupil jako náhrada žalobce, nýbrž nastoupil k výkonu společensky účelného místo určené pro absolventy škol, přičemž jeho plat nebyl hrazen z prostředků žalovaného, nýbrž jej hradil Úřad práce. [jméno FO] ani nebyl na toto společensky účelné místo přijat k výkonu pracovních úkolů původně vykonávaných žalobcem. Jednak pro ně neměl dostatečné zkušenosti a jednak k výkonu práce nebyl zařazen do odboru správy majetku (jenž po organizační změně pracovní úkoly původně vykonávané žalobcem plnil), nýbrž do technického zařízení (vykonávajícího činnosti technických služeb města, tj. nikoli činnost investiční). Pokud žalobce spatřuje namítanou diskriminaci podle věku v tom, že [jméno FO] je mladší než žalobce, pak odvolací soud dodává, že jestliže je společensky účelné místo obsazováno absolventy škol, z povahy věci jde o mladé lidi. To však sleduje legitimní cíl umožnit absolventům škol získat pracovní zkušenosti potřebné pro jejich další profesní růst. To, že jsou takováto místa určená absolventům škol obsazována mladými lidmi, tudíž nelze považovat za diskriminaci podle věku. Nově až s výrazným časovým odstupem obnovené místo investičního technika pak bylo obsazováno formou výběrového řízení, kam se žalobce nepřihlásil, ač tak učinit mohl, a již proto nelze hovořit o jeho diskriminaci podle věku při tomto výběrovém řízení. Konečně někteří slyšení svědci, kteří jsou nebo byli (zůstali) zaměstnanci žalovaného po provedené organizační změně, byli ve věku žalobce či dokonce starším. Je tedy zřejmé, že věk žalobce nebyl kritériem, které byl mělo pro jeho výběr, jakožto nadbytečného zaměstnance, jakýkoli význam.

35. Na závěru o tom, že se žalobce pro žalovaného stal v důsledku přijaté organizační změny (organizačního řádu účinného od [datum]) nadbytečným, nic nemění ani to, že na část pracovních úkolů žalobce byl přijat jeden pracovník na dohodu o provedení práce. Jednak se tak stalo až s výraznějším časovým odstupem více než roku od skončení pracovního poměru žalobce (od [datum]) a jednak šlo o jednu konkrétní investiční akci omezenou rozsahem práce i počtem hodin. To obdobně platí i ve vztahu k zakázkám, které byly svěřeny externí firmě, a to tím spíše, že nešlo o převážnou či podstatnou část pracovních úkolů žalobce (tu, jak již bylo uvedeno, po organizační změně vykonávali stávající zaměstnanci zařazení v odboru správy majetku). V tomto směru odvolací soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu citovanou v odst. 67. 3. odůvodnění přezkoumávaného rozsudku okresního soudu.

36. Odvolací soud tedy v souladu se závěry okresního soudu shrnuje, že žalobci sice je nutno přisvědčit, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že při výběru žalobce, jakožto zaměstnance nadbytečného po omezení počtu zaměstnanců v důsledku organizační změny, nepochybně hrála úlohu v řízení prokázaná skutečnost, že žalobce měl dlouhodobé konflikty s ředitelem školy (který sice není zaměstnancem žalovaného, nýbrž žalovaným zřízené příspěvkové organizace, která je samostatným subjektem práva, s nímž však musel žalobce při provádění investičních akcí ve škole komunikovat a spolupracovat) a že výběrem právě žalobce žalovaný dosáhl též toho, že tyto konflikty byly eliminovány. To však nic nemění na tom, že byla provedena skutečná organizační změna, která sledovala legitimní a zákonem předpokládaný cíl finančních úspor a zefektivnění práce žalovaného mj. tím, že dosavadní pracovní úkoly budou vykonávány v menším počtu zaměstnanců. Jak přitom správně uvedl soud prvního stupně, o výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel a soud (zjistí-li, jako je tomu v projednávané věci, že byla přijata skutečná organizační změna, kterou byl snížen počet zaměstnanců žalovaného, a pro kterou se z tohoto důvodu stal jeden ze zaměstnanců nadbytečným) není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat (odvolací soud i zde odkazuje na soudní judikaturu citovanou okresním soudem, a to v odst. 67.6. odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku). To, že spory mezi žalobcem a ředitelem školy byly motivem či pohnutkou k výběru žalovaného jakožto nadbytečného zaměstnance, neznamená, že jediným smyslem organizační změny bylo žalobce poškodit, a že jen proto šlo o organizační změnu fiktivní. Opačný názor by totiž znamenal, že by při organizační změně nemohl být jako nadbytečný nikdy vybrán pracovník, který má při výkonu pracovních povinností konflikty s osobami, s nimiž při plnění pracovních úkolů spolupracuje či jinak jedná, a musel by být jako nadbytečný vybrán takový pracovník, který dokáže při plnění pracovních úkolů konfliktům předcházet nebo je efektivně řešit. Takovýto závěr by zjevně znemožňoval efektivní a bezkonfliktní výkon činnosti zaměstnavatele.

37. Na závěru o tom, že výpověď se opírá o skutečnou organizační změnu na straně zaměstnavatele, nic nemění skutečnost, že po zhodnocení dopadů této organizační změny byla provedená změna shledána neefektivní a byla opětovně zřízena pracovní pozice investičního technika (ovšem začleněného do odboru správy majetku, nikoli v samostatném oddělení obsazeném jediným zaměstnancem), jehož pracovní náplň byla obdobná té, kterou u žalovaného dříve vykonával žalobce. Jak bylo prokázáno, stalo se tak s časovým odstupem více než roku, který umožňoval zhodnocení přínosů a záporů provedené organizační změny. Jak k tomu výstižně uvedl již okresní soud, není totiž podstatné, že přijatá organizační změna se posléze ukázala jako neúčinná (odvolací soud i v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, jak ji okresní soud citoval v odstavci 67. 4. odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku).

38. K poukazu žalobce na to, že důvod organizační změny i důvod který vede k výpovědi konkrétnímu zaměstnanci, je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovými orgány, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uvádí, že tato zákonná povinnost vskutku vyplývá z citovaných ustanovení § 61 odst. 1 a § 287 odst. 2 písm. c) zák. pr., avšak – jak to jednoznačně plyne z výslovného ustanovení § 19 odst. 2 zák. práce – není možné právní jednání (v daném případě rozhodnutí rady města o přijetí organizační změny a posuzovanou výpověď) prohlásit za neplatné jen z toho důvodu, že k tomuto projednání nedošlo (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a prejudikaturu v něm citovanou).

39. Správným shledal odvolací soud i nákladový výrok napadeného rozsudku. Co do základu bylo o náhradě nákladů řízení okresním soudem rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno v řízení úspěšnému žalovanému. Okresní soud žalovanému přiznal právo na náhradu všech nákladů řízení účelně vynaložených k bránění práva žalovaného (v podrobnostech odvolací soud odkazuje na přehledný a výstižný výčet těchto nákladů v odst. 71. odůvodnění napadeného rozsudku). Okresní soud rovněž správně zhodnotil opakovaná písemná podání žalovaného, jejichž obsahem bylo doplňování skutkových tvrzení a důkazní návrhy, jako neúčelné k bránění práva žalovaného. Podstatné v tomto směru není, zda žalovaný tato podání činil k výzvě soudu či v reakci na procesní postup žalobce, nýbrž to, že žalovanému zastoupenému advokátkou mohlo a mělo být s ohledem na ustálenou judikaturu výše citovanou zřejmé, že v řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru je to on, kdo nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně naplnění výpovědního důvodu ve výpovědi uplatněného. Žalovaný tedy měl a mohl již v prvním vyjádření ve věci podrobně a úplně vylíčit veškeré skutečnosti, z nichž důvodnost výpovědi dovozuje, a označit veškeré důkazy, které takto úplně vylíčené skutečnosti prokazují. Pokud tak neučinil, musí to jít k jeho tíži, nikoli k tíži žalobce. Jde-li o ohodnocení „přípravného jednání“, které se konalo dne [datum] pouze poloviční sazbou základní náhrady za úkon právní služby odpovídající tarifní hodnotě sporu, odvolací soud přisvědčuje žalovanému, že formálně vzato se o přípravné jednání ve smyslu § 114c o. s. ř. nejednalo, neboť systematickým i teleologickým výkladem tohoto ustanovení (výkladem podle jeho účelu) je třeba dovodit, že přípravným jednáním, je třeba mínit soudní rok, který předchází nařízení jednání ve věci samé. V daném případě se však posuzované „přípravné jednání“ konalo po vícero předchozích jednáních, a dokonce již poté, co bylo o věci jednou rozhodnuto a rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno. Nelze však odhlédnout od toho, že toto „přípravné jednání“ bylo nařízeno poté, co došlo ke změně v obsazení senátu okresního soudu, přičemž nový předseda senátu projevil (úspěšnou) snahu o koncentrovanější postup v řízení, než jaký tu byl v předchozím průběhu řízení, a právě proto nařídil toto „přípravné jednání“, aby věc mohla být následně rozhodnuta při jediném dalším jednání (nakonec šlo o jednání dvě v blízkém časovém sledu, a to zejména s ohledem na potřebu v důsledku změny v obsazení senátu sdělit obsah dosud učiněných přednesů a provedených důkazů, jak to ukládá ustanovení § 119 odst. 3 o. s. ř.). Po obsahové stránce tudíž průběh jednání, jež proběhlo [datum] korespondoval s tím, co je obvykle obsahem přípravného jednání ve smyslu § 114c o. s. ř. I odvolací soud je proto toho názoru, že při určení výše odměny za účast při tomto jednání je třeba upřednostnit materiální stránku věci a podle jeho náplně a průběhu určit odměnu stejnou, jakou advokátní tarif stanovuje za účast při přípravě jednání, tj. ve výši jedné poloviny základní sazby [§ 11 odst. 2 písm. g) a. t.].

40. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek v jeho výroku ve věci samé i ve výroku nákladovém jako věcně správný potvrdil.

41. V odvolacím řízení měli oba účastníci úspěch toliko částečný. Žalovaný byl však neúspěšný toliko ohledně části nákladů řízení, zatímco plný úspěch měl ve věci samé. Z tohoto hlediska lze hodnotit jeho neúspěch jako neúspěch v poměrně nepatrné části, a proto mu odvolací soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal vůči převážně neúspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Přiznané náklady řízení v celkové výši 12 489,92 Kč představují náklady právního zastoupení žalovaného sestávající z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby v poloviční výši základní sazby, tj. ve výši 1 250 Kč [odvolání do nákladového výroku; § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 2 písm. c) a. t.], mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2 500 Kč [odvolání do nákladového výroku; § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 2 písm. k) a. t.], mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby ve výši 3 700 Kč [účast u jednání před odvolacím soudem; § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 2 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum]; dále jen „a. t. [rok]“], dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t. [rok]), cestovného osobním vozem ze sídla zástupkyně žalobce k odvolacímu soudu a zpět při celkové ujeté vzdálenosti 112 km (2 x délka trasy [adresa], třída [adresa] dle mapového portálu mapy.com), ceně 95oktanového benzinu 35,80 Kč/l, kombinované spotřebě 6,8 l/100 km a základní náhradě 5,80 Kč/km (vyhl. č. 475/2024 Sb.) ve výši 922,25 Kč, náhradě za 6 započatých půlhodin času promeškaného při cestě k soudu a zpět po 150 Kč ve výši 900 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. 2025] a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 2 167,67 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

42. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud stejně jakou soud prvého stupně jako základní třídenní počítanou od doručení tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř., část věty před středníkem), neboť neshledal žádné okolnosti případu, jež by odůvodňovaly stanovení lhůty delší nebo povolení splátek. Platební místo (k rukám advokátky žalovaného) bylo určeno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení