14 Co 383/2022- 255

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] se sídlem [adresa] o zaplacení [částka] a [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II napadeném ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí částku [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I řízení co do částky [částka] zastavil, výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem III zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, výrokem IV žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky [částka] jako náhrady nemajetkové újmy za nezákonné [anonymizována dvě slova] a částky [částka] jako náhrady nákladů, které vynaložil na svou obhajobu v tomto řízení. Tvrdil, že usnesením policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno jeho [anonymizována dvě slova], které bylo posléze vedeno Okresním soudem Praha – západ (dále jen„ okresní soud“). Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl zproštěn obžaloby a Krajský soud v Praze (dále jen„ krajský soud“) zamítl dne [datum] odvolání státního zástupce. Nemajetková újma mu vznikla tím, že v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], jehož se měl dopustit u svého zaměstnavatele, společnosti [právnická osoba], musel ukončit svůj pracovní poměr, před jeho ukončením byl vystaven šikaně ze strany uvedené společnosti, následně ho nikdo nechtěl zaměstnat kvůli probíhajícímu [anonymizována dvě slova], byl stigmatizován jako zloděj, čímž utrpěly jeho vztahy s nejbližšími rodinnými příslušníky.

3. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní žalobou uplatněné nároky dne [datum] předběžně uplatnil. V rámci předběžného projednání nároku konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za což se žalobci omluvila. Na náhradě nákladů obhajného žalobci uhradila částku [částka].

4. Žalobce vzal podáním ze dne [datum] žalobu částečně ohledně částky [částka] zpět. Proto soud I. stupně řízení v tomto rozsahu dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

5. Po provedeném dokazování vzal soud I. stupně za prokázané, že dne [datum] žalobce u žalované uplatnil nároky uplatňované žalobou, žalovaná mu stanoviskem ze dne [datum] přiznala náhradu obhajného ve výši [částka], kterou mu poskytla [datum], konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a omluvila se za nezákonné [anonymizována dvě slova] žalobce.

6. Žalobcovo [anonymizována dvě slova] bylo zahájeno usnesením ze dne [datum] pro [anonymizována dvě slova] dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Toto usnesení bylo žalobci doručeno [datum] a žalobce proti němu brojil stížností, která byla zamítnuta. Okresní státní zastupitelství Praha – západ (dále jen„ státní zastupitelství“) podalo dne [datum] obžalobu k okresnímu soudu, který rozsudkem ze dne [datum] žalobce zprostil obžaloby dle § 226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že skutek spočívající v tom, že společně s ostatními obžalovanými v objektu společnosti [právnická osoba] odcizil zboží, čímž měli zmíněné společnosti způsobit škodu v celkové výši přesahující 824 tis. Kč, spáchal obžalovaný. Proti tomuto rozsudku se státní zastupitelství odvolalo a krajský soud dne [datum] jeho odvolání zamítl. Zprošťují rozsudek tak nabyl právní moci [datum].

7. Žalobce podal prostřednictvím svého obhájce žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne [datum] s tím, že policejní orgán pochybil při zajištění podání vysvětlení ze strany obviněných, když použil nepřiměřený psychický nátlak na obviněné. Žalobce zaplatil svému obhájci za právní služby celkem částku [částka] v období od června 2018 do listopadu 2011 (správně 2019 – poznámka odvolacího soudu).

8. Pracovní poměr se společností [právnická osoba] žalobce ukončil k [datum] dohodou bez uvedení důvodů, následně byl od [datum] veden v evidenci uchazečů o zaměstnání.

9. Otec žalobce [jméno] [příjmení] příliš nevěděl o nemajetkové újmě, kterou by [anonymizována dvě slova] žalobci přivodilo. Po rozvodu jeho manželství s matkou žalobce žil žalobce u své matky, v dospělosti se odstěhoval k otci, který mu pomáhal hledat zaměstnání. Informace o žalobcově [anonymizována dvě slova] se roznesla po vesnici, v níž žili, otec žalobci řekl, ať se odstěhuje ze společné domácnosti, což žalobce učinil a odstěhoval se zpět k matce. Poté došlo ke zhoršení vztahu žalobce s otcem, méně často se vídali, telefonovali si. [anonymizována dvě slova] mělo dopad do jejich vzájemných vztahů do chvíle, než se vše vysvětlilo. Hlavním důvodem pro to, že otec žalobce vyhodil ze společné domácnosti, bylo [anonymizována dvě slova]; vyskytovaly se i drobnější problémy ze společného soužití (špinavé prádlo, nevysypaný koš apod.). V obci, kde žili, žalobce neměl příliš přátel, většinu času trávil doma.

10. Z výslechu žalobcovy matky, svědkyně [jméno] [příjmení], soud I. stupně zjistil, že žalobce v Amazonu pracoval s počítačem, kvůli [anonymizována dvě slova] byl přeřazen na jinou práci, kterou pro neplnění stanovených kvót nezvládal. Byl obviňován z toho, že normy schválně neplní. Při hledání nového zaměstnání byl žalobce vždy odmítnut, zůstával zavřený doma, neměl žádný životní cíl, celé dny a noci trávil u počítače, neměl žádné přátele, uzavíral se před svým okolím, vůbec nevycházel z domu. Jediné vztahy, které měl, byly přes internet. Žalobce se neléčil u psychologa. Okolí, ani rodina mu nevěřila, že je nevinný.

11. Po právní stránce soud I. stupně zjištěný skutkový stav posuzoval dle § 1, § 2, § 5, § 7, § 8 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15, § 26, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Podmínku pro soudní uplatnění žalobcova nároku spočívající v jeho předběžném uplatnění u příslušného orgánu ve smyslu § 14 citovaného zákona měl soud I. stupně za prokázanou. Dále shledal existenci odpovědnostního titulu spočívajícího v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném [anonymizována dvě slova]), neboť žalobce nebyl pravomocně odsouzen (§ 5 písm. a), § 7 a § 8 citovaného zákona), k čemuž odkázal na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

12. Žalobcův nárok na náhradu nákladů obhajoby, které vynaložil v souvislosti se žádostí o přezkoumání postupu policie, ve výši [částka] s příslušenstvím, soud I. stupně neshledal důvodným, neboť tento úkon nelze považovat za samostatný úkon právní služby, za úkon účelný směřující ke zrušení nezákonného rozhodnutí dle § 31 zákona č. 82/1998 Sb. Proto v tomto rozsahu žalobu zamítl.

13. Stran nároku na náhradu nemajetkové újmy soud I. stupně aplikoval závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (pokud jde o nutnost prokázat vznik nemajetkové újmy), ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro stanovení formy a výše zadostiučinění) a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (pokud jde o srovnání s jinými obdobnými případy).

14. Ke kritériu povahy [anonymizováno] věci soud I. stupně uvedl, že žalobce byl stíhán pro [anonymizována dvě slova] dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, byl ohrožen trestem odnětí svobody se sazbou 2 až 8 let, daná trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení.

15. Žalobcovo [anonymizována dvě slova] trvalo od doručení usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] dne [datum] do právní moci zprošťujícího rozsudku dne [datum] jeden rok a pět měsíců. Tuto délku řízení nelze prima facie považovat za nepřiměřenou.

16. Na základě provedeného dokazování vzal za prokázané jisté zhoršení vztahu mezi žalobcem a jeho otcem, který žalobci nevěřil, řekl mu, ať se přestěhuje k matce, protože v obci, v níž žili, se vědělo o jeho [anonymizována dvě slova]. Žalobce neměl v této obci příliš přátel, většinu času trávil doma, k výraznějšímu zásahu do jeho dobré pověsti, dobrého jména tedy nedošlo. Jeho pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] skončil dohodou bez uvedení důvodů, žalobce nestíhal plnit stanovené normy. Žalobcem tvrzenou šikanu ze strany tohoto zaměstnavatele ani tvrzení, že se mu z důvodu [anonymizována dvě slova] nepodařilo najít zaměstnání, neměl soud I. stupně za prokázané.

17. Žádné zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením [anonymizováno] řízení, soud I. stupně neshledal.

18. Ke srovnání soud I. stupně použil případy řešené u něj pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. V prvním srovnávaném případě byl poškozený stíhán pro [anonymizována tři slova] dle § 205 odst. 1 a 3 tr. zákoníku, byl vystaven hrozbě uložení trestu odnětí svobody v trvání 1 – 5 let, [anonymizována dvě slova] trvalo 3 roky, došlo k ukončení tří dohod o provedení práce, byl veden na úřadu práce, nezískal možnou práci kvůli [anonymizováno], byl zatčen před zraky spolupracovníků (tj. závažnější dopady, než byly prokázány u žalobce), bylo poškozeno jeho dobré jméno, pověst a čest (u žalobce byly prokázány jen mírné zásahy do rodinného a sociálního života). Poškozený byl odškodněn částkou [částka]. Ve druhém případě byl poškozený stíhán pro [anonymizována dvě slova] podle § 205 odst. 1 písm. a) a b), 4 písm. c) tr. zákoníku, [anonymizováno] porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a [anonymizováno] poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za [anonymizována dvě slova] mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let nepodmíněně (stejný trest, jako v případě žalobce); byl ohrožen stejnou [anonymizováno] sazbou jako žalobce, jeho [anonymizována dvě slova] však trvalo 4 roky a 3 měsíce, u poškozeného byly prokázány zásahy a dopady do sféry osobní (rozchod s přítelkyní, která též byla přítomna domovní prohlídce a zabavení movitých věcí, problémy se spánkem, poškozený nebyl neschopen připravovat se na soutěže v kulturistice a věnovat se svým sportovním aktivitám) a poškozený byl odškodněn částkou [částka].

19. Na tomto základě soud I. stupně uzavřel, že žalobci vznikla nemajetková újmu spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry v důsledku zahájení a vedení [anonymizována dvě slova], což sama žalovaná uznala, když konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za něž se žalobci omluvila.

20. Za přiměřené odškodnění takto vzniklé újmy soud I. stupně považoval částku [částka], stran níž žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně [částka] žalobu zamítl.

21. O příslušenství uplatněných nároků rozhodl soud I. stupně za použití § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne [datum], která se tak uplynutím 6měsíční lhůty končící dnem [datum] dostala dne [datum] do prodlení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Proto soud I. stupně žalobci přiznal od uvedeného dne zákonné úroky z prodlení z částky [částka], kterou mu žalovaná zaplatila opožděně, a z přisouzených [částka].

22. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o.s.ř. Pro posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků a stanovení výše tarifní hodnoty pro výpočet odměny za zastoupení advokátem v řízení o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. aplikoval judikatorní závěry vyložené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Porovnal tarifní hodnoty jednotlivých uplatněných nároků, shledal, že žalobce byl zcela úspěšný, pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy (tarifní hodnota [částka]), a převážně úspěšný, pokud jde o nárok na náhradu škody (tarifní hodnota [částka]), a přiznal mu plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny za zastoupení advokátem ve výši [částka] (z tarifní hodnoty [částka] - § 12 odst. 5 advokátního tarifu) za každý ze sedmi úkonů právní služby (převzetí věci, žaloba, dvě vyjádření ve věci a tři účasti na jednání soudu) dle § 6 odst. 1, § 7, § 11 advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů ve výši [částka] na každý z těchto úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty.

23. O lhůtě k plnění rozhodl dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. s přihlédnutím k technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu.

24. Proti výroku II co do částky [částka] s 10 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Vyjádřila nesouhlas se zhodnocením míry intenzity zásahu předmětného [anonymizována dvě slova] do sféry žalobce, v jehož důsledku měla přiznané zadostiučinění za značně nadhodnocené s tím, že konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy představuje přiměřené zadostiučinění. Pouhé zhoršení vztahu žalobce s otcem přiznání finančního zadostiučinění neodůvodňuje. Soudem I. stupně ke srovnání použité případy se od projednávané věci odlišují charakterem zásahů a dopadů do sféry tamějších poškozených. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil ve výroku II tak, že žalobu co do částky [částka] s 10 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení zamítne.

25. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy nepředstavuje přiměřené zadostiučinění za jeho nezákonné [anonymizována dvě slova], v jehož rámci musel po dobu téměř dvou let vyvracet nezákonné obvinění z [anonymizováno] majetku svého zaměstnavatele, kterému měl způsobit značnou škodu. [příjmení] [částka], která mu byla přisouzena, představuje minimální spravedlivé zadostiučinění jemu vzniklé újmy. Každý z jeho rodičů se vyjadřoval k tomu, jak byl narušen jeho vztah se žalobcem v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova], a soud I. stupně správně uzavřel, že byl narušen jeho vztah s otcem. Po dobu [anonymizována dvě slova] se stranil společnosti, což je též třeba připsat na vrub nezákonného [anonymizována dvě slova] a jeho dehonestaci ze strany orgánů činných v [anonymizováno] řízení. Přiznané zadostiučinění není nadhodnocené, neboť soud I. stupně posoudil míru intenzity zásahu nezákonného [anonymizována dvě slova] do jeho sféry výrazně nižší, než jak ji vnímal a než jak jej ovlivnil v jeho občanském, rodinném a profesním životě. Jde o zadostiučinění v minimální výši, v níž je lze ještě považovat za spravedlivé.

26. K odvolacímu jednání konanému [datum] se řádně předvolaná žalovaná nedostavila, svou neúčast omluvila, o odročení jednání nežádala a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Odvolací soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, z podnětu a v rozsahu jí podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek (tj. výrok II stran částky [částka] s příslušenstvím a akcesorický nákladový výrok [příjmení]), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům.

27. Soud I. stupně dospěl ke správným závěrům stran splnění podmínky předběžného projednání nároku ve smyslu § 14 a § 15 zákona č. 82/1998 Sb. a správně, vzhledem k tomu, že [anonymizována dvě slova] žalobce bylo skončeno zprošťujícím rozsudkem, uzavřel, že ve věci je dán odpovědnostní titul, neboť z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením [anonymizována dvě slova] se v případech, kdy došlo k zastavení [anonymizována dvě slova] nebo zproštění obžaloby, posuzuje jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. již soudem I. stupně zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Správně tak soud I. stupně aplikoval § 5 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb.

28. Soud I. stupně učinil správná skutková zjištění ohledně následků, které předmětné [anonymizována dvě slova] způsobilo v osobnostní sféře žalobce. Na tomto základě správně uzavřel, že v souvislosti s [anonymizováno] stíháním došlo ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce, k čemuž odvolací soud dodává, že se jedná nejenom o újmu, kterou by v jeho postavení utrpěla jakákoli jiná osoba, která by byla vystavena namítanému [anonymizována dvě slova] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

29. Otázkami formy a případné výše zadostiučinění dle § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. se soud může zabývat tehdy, dojde-li po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že mu v důsledku toho vznikla nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé [anonymizováno] řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt [anonymizována dvě slova] je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné [anonymizována dvě slova] výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl [anonymizována dvě slova] (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

30. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uvedl, že se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou [anonymizováno] stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy [anonymizováno] věci, též z délky [anonymizována dvě slova], a především dopadů [anonymizována dvě slova] do osobnostní sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tedy její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Též zde bylo konstatováno, že výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.

31. K upřesnění výše uvedených závěrů došlo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněným pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jímž bylo doplněno, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na náhradě nemajetkové újmy způsobené [anonymizováno] stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.

32. Ve smyslu shora rozvedených judikatorních závěrů soud I. stupně správně zohlednil, že žalobcovo [anonymizována dvě slova] trvalo jeden rok a pět měsíců, žalobce byl stíhán pro [anonymizována dvě slova] dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a byl vystaven hrozbě uložení trestu odnětí svobody v délce trvání 2 až 8 let.

33. Soud I. stupně též správně zjistil následky, které [anonymizována dvě slova] způsobilo v osobnostní sféře žalobce; na tato správná skutková zjištění odvolací soud odkazuje.

34. Soud I. stupně dále správně zvolil případy týkající se obdobných věcí ke srovnání. V obou dvou srovnávaných případech projednávaných u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] byli tamější poškození stíháni pro [anonymizována dvě slova], v prvním z nich byl poškozený vystaven hrozbě trestu odnětí svobody v nižší [anonymizováno] sazbě než žalobce, v druhém poškozenému hrozil trest odnětí svobody ve stejné [anonymizováno] sazbě, v obou případech trvalo [anonymizována dvě slova] tamějších poškozených déle než žalobcovo [anonymizována dvě slova]. V prvé ze srovnávaných věcí došlo k zásahům do profesního života poškozeného, bylo poškozeno jeho dobré jméno, pověst a čest a ve druhé došlo k zásahům do osobního života poškozeného, s nímž se rozešla přítelkyně, poškozený měl problémy se spánkem, nebyl schopen se věnovat svým sportovním aktivitám.

35. V projednávané věci došlo v důsledku [anonymizována dvě slova] žalobce k poškození jeho vztahu s otcem, s nímž tehdy žalobce žil ve společné domácnosti, které vyústilo až v to, že jej otec vyzval k opuštění společného bydlení, což žalobce učinil. Žalobce byl sice i poté s otcem v kontaktu, ale šlo převážně o kontakt telefonický. Rodina žalobci nevěřila, že je nevinný, žalobce většinu času trávil doma.

36. Narušení vztahu dítěte, byť dospělého, s rodičem, které vede až k tomu, že rodič odmítne dítěti napříště poskytovat bydlení, a tím i potřebné sociální zázemí, nelze v žádném případě zlehčovat, jak tak činí žalovaná. Jedná se totiž o jeden z nejvýznamnějších vztahů v lidském životě, jehož narušení pramenící z pochybností a nedostatku důvěry rodiče v dítě v situaci, kdy toto potřebuje maximální podporu svých nejbližších, zanechá bezesporu nikoli nevýznamnou stopu v psychice takového dítěte. V tomto směru lze poukázat na příslušnou pasáž výpovědi žalobcova otce ohledně toho, že jejich vztah je jiný, chladnější, že se nevídají, nenavštěvují se, vedou komunikaci prostřednictvím aplikace WhatsApp (srov. č.l. 205 spisu).

37. I když tedy žalobcovo [anonymizována dvě slova] trvalo kratší dobu než ve srovnávaných případech a i když žalobce nebyl jako poškozený ve věci sp. zn. [spisová značka] dotčen v profesní sféře, mělo [anonymizována dvě slova] stejně závažný, ba závažnější dopad do rodinných (potažmo soukromých) vztahů žalobce, než ve druhé srovnávané věci řešené pod sp. zn. [spisová značka], a to právě s ohledem na povahu vztahu rodič – dítě, do něhož bylo zasaženo. Tato okolnost pak vede odvolací soud k závěru, že soud I. stupně správně zvolil jak odpovídající formu zadostiučinění, tj. finanční kompenzaci, tak i její výši (§ 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb.). Pouhé konstatování nezákonnosti [anonymizována dvě slova] za současného vyslovení omluvy spravedlivou satisfakci v podmínkách projednávané věci nepředstavuje.

38. Z vyložených důvodů odvolací soud jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II napadeném ohledně částky [částka] s příslušenstvím, o němž soud I. stupně též rozhodl správně ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

39. Soud I. stupně správně při určování poměru úspěchu účastníků vycházel ze vzájemného poměru tarifních hodnot jednotlivých žalobcem uplatněných nároků se samostatným skutkovým základem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod [číslo] 2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), nikoli z výše peněžitého plnění, které mu bylo přisouzeno a které mu poskytla žalovaná v rámci mimosoudního projednání věci. Správně vyšel z toho, že tarifní hodnota nároku na náhradu nákladů obhajného činila [částka] (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu) a nároku na náhradu nemajetkové újmy činí ve smyslu závěrů vyslovených Nejvyšším soudem ČR v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu [částka]. Ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy byl žalobce dle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [spisová značka], zcela úspěšný. Převážně úspěšný byl se svým nárokem na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu v [anonymizováno] řízení - ohledně částky [částka], kterou mu žalovaná na tento nárok zaplatila po podání žaloby v reakci na předběžné uplatnění nároku, je třeba žalobce ve smyslu § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. považovat za částečně úspěšného, ohledně částky [částka], ve vztahu k níž byla žaloba zamítnuta, za ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. částečně neúspěšného. Neúspěch žalobce byl však nepatrný, a proto soud I. stupně správně uzavřel, že má ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení.

40. Soud I. stupně správně stanovil dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu za použití § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby částkou [částka] z tarifní hodnoty [částka] (tj. [částka] a [částka]) za úkony spočívající v převzetí zastoupení, sepsání žaloby, sepsání vyjádření ze dnů [datum] a [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu). Ve vztahu ke zbývajícím úkonům právní služby spočívajícím v účasti na jednání soudu ve dnech [datum], [datum] a [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) však nezohlednil částečné zpětvzetí žaloby ohledně částky [částka], v jehož důsledku bylo třeba vycházet z tarifní hodnoty [částka] (tj. [částka] a [částka]) a z ní plynoucí výše odměny [částka].

41. Náklady řízení vynaložené žalobcem před soudem I. stupně tak činí částku [částka] sestávající ze soudního poplatku ve výši [částka], odměny za zastupování advokátem ve výši [částka], náhrady hotových výdajů na shora uvedených 7 úkonů právní služby po [částka] (§ 2, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši [částka] (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

42. Odvolací soud proto dle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil výrok IV rozsudku soudu I. stupně jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka], jinak jej jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, neboť soud I. stupně rozhodl správně jak o lhůtě k plnění, tak i o platebním místu (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

43. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle zásad vyložených shora s přihlédnutím k tomu, že v odvolacím řízení šlo již jen o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným [anonymizováno] stíháním, ohledně něhož byl žalobce zcela úspěšný (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce vynaložil náklady v celkové výši [částka] sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] za každý z těchto úkonů právní služby: sepsání vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání - § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů na uvedené dva úkony právní služby po [částka] - § 2, § 11 odst. 1 písm. g) a k ), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši [částka] (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

44. Odvolací soud tedy žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. vzhledem k rozpočtovým pravidlům a o platebním místu dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení