12 C 96/2020-225

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím a 38 526 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 35 926 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 65 926 Kč od 5. 6. 2020 do 12. 10. 2020 a z částky 30 000 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 62 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 62 600 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 46 011,20 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 11.6.2020 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 90 000 Kč coby odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, a dále částky 38 526 Kč coby náhrady škody odpovídající obhajnému. Žalobce uvedl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání zahájené usnesením policie, čj. KRPS -61096-41/ 2018 -011671- ze dne 22.5.2018 Trestní stíhání žalobce dále pokračovalo v řízení před Okresním soudem Praha – západ (dále jen„ OS“), který rozsudkem čj. 9 T 165/2018-315 ze dne 10.7.2019 žalobce zprostil obžaloby. Navazovalo odvolací řízení, v němž Krajský soud v Praze dne 30.10.2019 zamítl odvolání státního zástupce. Žalobce tvrdil, že mu vznikla škoda a nemajetková újma v důsledku nezákonného trestního stíhání, přičemž žalovaná do dne podání žaloby jeho žádosti nevyhověla.

2. Žalobce dále tvrdil, že mu vznikla nemajetková újma tím, že v době zahájení trestního stíhání byl bezúhonným občanem a zaměstnancem společnosti [právnická osoba] V důsledku nezákonného trestního stíhání, v rámci něhož byl žalobce obviněn z krádeže u svého tehdejšího zaměstnavatele, tak musel ukončit svůj pracovní poměr se zmíněnou společností, a poté jej nechtěl nikdo zaměstnat kvůli probíhajícímu stíhání. Skončení pracovního poměru předcházela šikana žalobce ze strany zaměstnavatele související s jeho stíháním. Žalobce považuje za notorietu, že obvinění z krádeže věcí ve vlastnictví zaměstnavatele má negativní vliv na obviněného zaměstnance ve vztahu k jeho zaměstnavateli a kolegům. Žalobce byl v důsledku nezákonného trestního stíhání stigmatizován jako„ zloděj,“ čímž utrpěly vztahy mezi žalobcem a jeho nejbližšími rodinnými příslušníky. Nezákonným trestním stíháním bylo zasaženo do jeho práva na svobodnou volbu povolání, do práva na dobré jméno a pověst, bylo zasaženo do jeho cti, stejně jako do práva na rodinný život.

3. V podání ze dne 9.10.2020 žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní uplatnil své nároky dne 4.12.2019. K projednání žádosti došlo dne 7.10.2020, kdy žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za což se žalobci omluvila, avšak nepřiznala peněžité odškodnění. Za náklady vynaložené na obhajobu pak žalobci přiznala náhradu škody ve výši 35 926 Kč. Žalovaná uvedla, že řízení bylo zahájeno dne 22.5.2018 a pravomocně skončilo zprošťujícím rozhodnutím dne 30.10.2019. Žalovaná konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí v podobě zahájení trestního stíhání. Žalovaná odmítla přiznat náhradu škody za jeden požadovaný úkon právní služby, a sice žádost o přezkum postupu policie, neboť dle žalované nejde o úkon právní služby. K tvrzené nemajetkové újmě žalovaná uvedla, že ta nebyla nijak doložena.

4. V podání ze dne 8.12.2020 žalobce vzal svou žalobu částečně zpět v návaznosti na plnění ze strany žalované, a to co do částky 35 926 Kč.

5. Dne 1. 3. 2022 se konalo jednání, během něhož byl žalobce poučen a vyzván dle § 118a odst. 1. a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ohledně tvrzené nemajetkové újmy. V podání ze dne 30. 3. 2022 žalobce k výzvě soudu doplnil, že nemajetková újma mu vznikla již v důsledku útrap z toho, že mu hrozil trest odnětí svobody v délce 8 let. V důsledku nezákonného trestního stíhání, v rámci něhož byl žalobce obviněn z krádeže u svého tehdejšího zaměstnavatele, tak musel ukončit svůj pracovní poměr, přičemž po dobu nezákonného trestního stíhání ani po jeho skončení nikdo nechtěl žalobce zaměstnat. Nové zaměstnání žalobce našel až v [obec], kam se musel v důsledku nezákonného trestního stíhání odstěhovat. Tím bylo zasaženo do práva žalobce na svobodnou volbu povolání. Žalobce dále uvedl, že došlo k poškození jeho dobrého jména a cti, snížení jeho vážnosti u všech spoluobčanů, neboť byl ve společnosti stigmatizován jako zloděj. I z toho důvodu byl nucen odstěhovat se do [obec]. Rovněž došlo k narušení vztahu žalobce s rodiči, kteří jej vnímali velmi negativně. Přinejmenším po dobu trestního stíhání byl jejich vztah velmi chladný a kvalitativně zhoršený. K částečnému zastavení řízení:

6. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

7. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce vzal v průběhu řízení svou žalobu částečně zpět, s čímž žalovaná souhlasila. Vzhledem k uvedenému bylo řízení v daném rozsahu zastaveno (srov. výrok I.). Skutková zjištění:

8. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k níže uvedeným závěrům o skutkovém stavu.

9. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 3. 12. 2019 a z 12. 2. 2020, přípis žalované ze dne 7. 2. 2019 a stanovisko žalované ze dne 8. 10. 2020) soud zjistil a má za prokázané, že dne 4. 12. 2019 žalobce uplatnil u žalované nároky na náhradu nemajetkové újmy a škody z důvodu uvedeného v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud vzal dále za prokázané, že žalovaná přiznala žalobci náhradu škody za náklady na obhajobu ve výši 35 926 Kč a za nezákonné trestní stíhání se žalobci omluvila a konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí.

10. Soud tedy uzavřel, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

11. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaná poskytla žalobci částku 35 926 Kč coby náhradu za náklady na obhajobu dne 12. 10. 2020.

12. Dále byl nesporný průběh trestního stíhání žalobce, které bylo zahájeno dne 22. 5. 2018 usnesením o zahájení trestního stíhání ze spáchání zločinu krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Zmíněné usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno zdejšímu žalobci dne 28. 5. 2018 (srov. spis OS sp.zn. 9 T 165/2018). Proti usnesení byla podána stížnost, která byla následně zamítnuta. Okresní státní zastupitelství Praha – západ podalo dne 30. 11. 2018 obžalobu k OS. Dne 10. 7. 2019 byl vydán rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c), neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný; žalobce byl stíhán pro skutek spočívající v tom, že společně s ostatními obžalovanými v objektu společnosti [právnická osoba] odcizili zboží, čímž měli zmíněné společnosti způsobit škodu v celkové výši přesahující 824 tis. Kč. Proti rozhodnutí podalo odvolání státní zastupitelství. Dne 30. 10. 2019 odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání. Právní moci zprošťující rozhodnutí nastala dne 30. 10. 2019 (srov. též rozsudek OS ze dne 10. 7. 2019, spis OS sp.zn. 9 T 165/2018).

13. Žalobce podal prostřednictvím svého obhájce žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, v níž si stěžoval na to, že policejní orgán pochybil při zajištění podání vysvětlení ze strany obviněných, když použil nepřiměřený psychický nátlak na obviněné (srov. žalobce o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 30. 8. 2018).

14. Ze svědeckého výslechu [jméno] [celé jméno žalobce], otce žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: svědek příliš nevěděl o nemajetkové újmě, kterou by trestní stíhání žalobci přivodilo, nicméně svědek žalobci řekl, ať se odstěhuje ze společné domácnosti, což žalobce učinil. V obci, kde žalobce žil se svědkem, se o trestním stíhání vědělo. Poté, co se svědek rozvedl s matkou žalobce, byl žalobce v její výchově, a jeho život byl mimo svědka. V dospělosti se žalobce odstěhoval ke svědkovi, který mu byl nápomocen při hledání zaměstnání. Informace o trestním stíhání žalobce se roznesla ve vesnici, kde žili. Poté, co se žalobce od svědka odstěhoval zpět k matce, došlo ke zhoršení jejich vztahu, méně často se vídali, ale telefonovali si. Svědek uvedl, že neví, jaké mělo trestní stíhání dopady na žalobcův život. Trestní stíhání však mělo dopad do jejich vzájemných vztahů do chvíle, než se vše vysvětlilo. Hlavním důvodem pro to, že svědek žalobce vyhodil ze společné domácnosti, bylo trestní stíhání, nicméně se vyskytovaly i drobnější problémy ze společného soužití (špinavé prádlo, nevyspaný koš apod.). Žalobce dostal výpověď ze zaměstnání kvůli tomu, že byl trestně stíhán. Svědek přesně nevěděl, jakou si hledal práci v době, kdy byl nezaměstnaný. Žalobce neměl příliš přátel v obci, kde žili, a většinu času trávil doma.

15. Z výslechu svědkyně, [jméno] [příjmení], matky žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: v době trestního stíhání žalobce bydlel u svého otce, který věřil obvinění, pročež žalobce vystěhoval z bytu. Ten se následně nastěhoval ke svědkyni. Žalobce v [anonymizováno] pracoval s počítačem, ale kvůli trestnímu stíhání byl sesazen z této práce a přeřazen na práci jinou, kterou nezvládal, neboť neplnil stanovené kvóty. Žalobce byl ze strany zaměstnavatele [anonymizováno] šikanován a obviňován z toho, že schválně neplní požadované normy. Proto byl nucen podat výpověď. Svědkyně nevěděla, zda při hledání nové práce byl žalobce dotazován na trestní stíhání, žalobce však byl vždy odmítnut. Žalobce zůstával uzavřený doma, neměl v životě žádný cíl. Okolí, ani rodina mu nevěřila, že je nevinný. Žalobce celé dny a noci trávil u počítače, neměl žádné přátele, před svým okolím se uzavíral a nevycházel vůbec z domu. Jediné vztahy, které měl, byly přes internet. Kvůli trestnímu stíhání si žalobce nemohl najít práci. Žalobce se neléčil u psychologa.

16. Žalobce ukončil pracovní poměr s [právnická osoba] ke dni 1. 3. 2019. Důvody ukončení pracovního poměru nebyly v dohodě uvedeny. (srov. dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 1. 3. 2019).

17. Žalobce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 2. 3. 2019 (srov. potvrzení Úřadu práce ČR o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne 19. 3. 2019).

18. Žalobce zaplatil svému obhájci za právní služby celkem částku 61 808 Kč v období od června 2018 do listopadu 2011 (srov. výpis z účtu právního zástupce žalobce vedeného u UniCredit bank).

19. Soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti neprovedl k důkazu listiny týkající se nesporného průběhu trestního stíhání žalobce a dále k nároku na náhradu škody odpovídající obhajnému, a to za situace, kdy žaloba byla v daném rozsahu vzata zpět. Soud dále neprovedl k důkazu navržený účastnický výslech žalobce, výslech svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], za situace, kdy je sice neúspěšně předvolal, avšak žalobce na navržených výsleších netrval. Právní úprava:

20. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

21. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

23. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

26. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Právní posouzení dané věci:

27. Žalobce se v nadepsaném řízení (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal (i) zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 90 000 Kč a (ii) náhrady škody ve výši 2 600 Kč za náklady na obhajobu.

28. Soud se nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu újmy.

29. Jak plyne ze shora uvedeného, OdpŠk v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

30. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003). Jiné než odsuzující rozhodnutí je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích ruší účinky zahájeného trestního stíhání, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk.

31. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004).

32. Vzhledem k výsledku posuzovaného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání), neboť žalobce nebyl pravomocně odsouzen. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, když žalovaná žalobce částečně odškodnila. (i) K nemajetkové újmě 33. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy není na místě presumovat, ale je třeba ji prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění, jakkoliv je každé trestní stíhání spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. IV. ÚS 428/05).

34. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či rozsudek ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1294/2018).

35. Povaha trestní věci představuje zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozenému kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. V daném případě byl žalobce obviněn ze zločinu krádeže dle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Žalobci hrozila sazba trestu odnětí svobody na 2 léta až 8 let. Tato trestná činnost dle soudu nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví. Soud proto povahu věci hodnotí jako méně závažnou. Nicméně nebylo možné přehlédnout, že žalobce byl ohrožen relativně vysokým trestem.

36. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného. Co se týče délky trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, tak ten trval od 28. 5. 2018, kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 30. 10. 2019, kdy bylo posuzované řízení pravomocně skončeno, tj. cca 1 rok a 5 měsíců. Dle soudu nebyla délka stíhání prima facie nepřiměřená.

37. Žalobce dále vylíčil dopady trestního stíhání ve své rodinné, sociální a pracovní sféře. Konkrétně tvrdil, že v důsledku nezákonného trestního stíhání musel ukončit svůj pracovní poměr u zaměstnavatele [právnická osoba], a nikdo jiný jej nechtěl zaměstnat. Ukončení pracovní poměru měla předcházet šikana ze strany zaměstnavatele. Uvedené tvrzení potvrdila svědkyně (matka žalobce), avšak ta se uvedenou skutečnost dozvěděla pouze z doslechu od žalobce, pročež soud nepovažuje její výpověď v daném ohledu za věrohodnou. Soud tedy nemá tvrzenou šikanu za prokázanou. I kdyby tomu tak však bylo, tak by zde nebyla dána příčinná souvislost s trestním stíháním, neboť se jednalo o tvrzený postup soukromého subjektu, nikoli orgánu veřejné moci, na který by tak nedopadala odpovědnost státu za újmu. Stejně tak soud nemá za prokázané, že by došlo k ukončení pracovního poměru u [právnická osoba] kvůli trestnímu stíhání. Pracovní poměr totiž byl ukončen dohodou mezi žalobcem a jeho zaměstnavatelem, přičemž důvody skončení nejsou v dohodě uvedeny. Nadto svědkyně vypověděla, že žalobce v zaměstnání nestíhal plnit stanovené normy. Dle soudu tak nebyla prokázána příčinná souvislost s nezákonným trestním stíháním. Žalobce dále v obecné rovině tvrdil, že bylo zasaženo do jeho práva na svobodnou volbu povolání a že se mu v důsledku nezákonného trestního stíhání nepodařilo najít zaměstnání. Uvedené soud rovněž nemá za prokázané, neboť žalobce v daném ohledu nepředložil žádná konkrétní tvrzení (např. kde se ucházel o zaměstnání), ani důkazní návrhy.

38. Žalobce dále tvrdil, že nezákonným trestním stíháním bylo poškozeno jeho dobré jméno a pověst, dále bylo zasaženo do jeho cti, stejně jako do práva na rodinný život, a že se zhoršil jeho vztah s rodiči. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v obci, kde žalobce žil se svým otcem, se vědělo o jeho trestním stíhání; dále vyplynulo, že žalobce byl izolovaný a uzavřený doma a nestýkal se s lidmi, avšak bližší a konkrétnější skutečnosti nebyly tvrzeny, ani prokázány. Nadto svědek uvedl, že žalobce v obci, kde žil se svědkem, neměl příliš přátel a většinu času trávil doma. Dle soudu tedy nebyl prokázán výraznější zásah do dobré pověsti či dobrého jména žalobce. Dále bylo prokázáno, že rodiče žalobce byli rozvedeni a žalobce žil se svým otcem. Ten sice žalobci řekl, ať se odstěhuje v souvislosti s trestním stíháním, a nevěřil mu, nicméně žalobce se přestěhoval k matce, a nadále byl s otcem v kontaktu. Soud tak má za prokázané jisté zhoršení vztahu mezi žalobcem a jeho otcem, avšak hlubší rodinné zásahy nikoli.

39. Soud nad rámec shora uvedeného ve věci neshledal žádné zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

40. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případy odškodnění, a to konkrétně s odškodněním, jež se dostalo poškozenému v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 101/2017, kdy poškozený byl trestně stíhán pro trestný čin krádež dle § 205 odst. 1 a 3 tr. zákoníku (tj. obdobně jako žalobce), za což mu hrozil trest odnětí svobody v délce trvání 1 rok až 5 let (tj. nižší, než v případě žalobce), stíhání trvalo 3 roky (tj. jednou tak dlouho, než u žalobce), byly u něj prokázány zásahy a dopady do sféry pracovní – ukončení tří dohod o provedení práce, žalobce byl veden na úřadu práce a nezískal možnou práci kvůli stíhání, navíc byl zatčen před zraky spolupracovníků (tj. závažnější dopady, než byly prokázány u žalobce), dále bylo poškozeno dobré jméno, pověst a čest (u žalobce byly prokázány jen mírné zásahy do rodinného a sociálního života, ale nikoli v příliš konkrétním rozsahu či intenzitě), a poškozený byl odškodněn částkou 50 000 Kč.

41. Soud dále provedl srovnání s odškodněním, jež se dostalo poškozenému v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 260/2019, kdy bylo proti poškozenému vedeno trestní stíhání po dobu 4 let a 3 měsíců (tj. více než jednou tak dlouho, než v případě žalobce) pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 a), b), 4 c) trestního zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a přečin poškození cizí věci, podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku (tj. závažnější trestná činnost); za trestné činy mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let nepodmíněně (stejný trest, jako v případě žalobce); u poškozeného byly prokázány zásahy a dopady do sféry osobní (rozchod s přítelkyní, která taktéž byla přítomna domovní prohlídce a zabavení movitých věcí, problémy se spánkem, poškozený nebyl neschopen se připravovat na soutěže v kulturistice a věnovat se svým sportovním aktivitám) a poškozený byl odškodněn částkou 30 000 Kč.

42. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újmu spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry v důsledku zahájení a vedení trestního stíhání, což ostatně uznala sama žalovaná, když konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za něž se žalobci omluvila.

43. Na základě provedeného dokazování a srovnání s jinými případy soud považuje za přiměřené odškodnit žalobce částkou ve výši 30 000 Kč. Zmíněná částka byla přiznána výrokem II.) a ve zbylém rozsahu (tj. 60 000 Kč) byla žaloba zamítnuta (srov. výrok III.). (ii) K náhradě škody (obhajné)

44. Žalobce se dále (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal zaplacení částky 2 600 Kč s přísl. za jeden úkon právní služby spočívající v žádosti o přezkoumání postupu policie, který žalovaná neuznala v rámci mimosoudního projednání.

45. Zákon (č. 82/1998 Sb.) blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Dle § 2951odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 o. z. pak platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2004 ze dne 18. 8. 2005 či sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 ze dne 4. 11. 2004).

46. Podle § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk náhrada škody zahrnuje náhradu takových nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu, přičemž náklady na zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování; výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále též„ advokátní tarif“ nebo„ AT“).

47. Na základě provedeného dokazování se soud ztotožnil se žalovanou a uzavřel, že požadovaná náhrada škody za úkon v podobě žádosti žalobce o přezkoumání postupu policejního orgánu nepředstavuje samostatný úkon právní služby, a už vůbec jej nelze považovat za účelný úkon směřující ke zrušení nezákonného rozhodnutí ve smyslu citovaného § 31 OdpŠk.

48. Dle soudu tedy žalobci nárok na jeho náhradu nevznikl. Proto byla žaloba v daném rozsahu (tj. 2 600 Kč, což je částka zbývající po částečném plnění žalovanou) zamítnuta (srov. výrok III.). K úrokům z prodlení:

49. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení od správného data 5. 6. 2020 do zaplacení.

50. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci Ministerstvo spravedlnosti). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

51. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 4. 12. 2019 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 4. 6. 2020 (čtvrtek). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 5. 6. 2020 a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky.

52. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci zákonné úroky z prodlení v zákonné výši z částky, kterou žalovaná plnila opožděně, a dále z částky, kterou přiznal soud. Zákonné úroky z prodlení jsou pak odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (srov. výrok II. a. III.) K nákladům řízení:

53. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dále soud přihlédl k § 146 odst. 2 o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

54. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení na základě úvahy, že v případě objektivní kumulace více nároků je při určování úspěchu či neúspěchu účastníka třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 ze dne 20. 12. 2016, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4401/2016 ze dne 16. 5. 2017). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), tj. tarifní hodnota činí 50 000 Kč. Naproti tomu tarifní hodnota nároku na peněžité plnění z titulu majetkové škody vychází z výše tohoto plnění bez uplatněného příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), tj. v daném případě je tarifní hodnotou nároku na náhradu škody částka 38 526 Kč. Dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu přitom platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, tj. v daném případě 88 526 Kč.

55. Pro účely náhrady nákladů řízení se žalobce považuje za zcela úspěšného ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy (tj. tarifní hodnota 50 000 Kč) a převážně úspěšného co do nároku na náhradu škody (tj. co do částky 38 526 Kč). Soud proto přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

56. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 88 526 Kč sestávající z částky 4 660 Kč za každý úkon právní služby dle § 11 a. t. (tj. v daném případě 7 úkonů – převzetí věci, žaloba, 2x vyjádření ve věci a 3x jednání soudu) a dále 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 34 720 Kč + 21 % DPH, tj. celkem 42 011,20 Kč + soudní poplatek (srov. výrok IV.). Ke lhůtě k plnění:

57. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení