19 C 260/2019-171

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Lucií Vítkovou v právní věci Žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem: [adresa] Zastoupeného: [titul]. [jméno] [příjmení], advokát, sídlem: [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem: [adresa ] jednajícím: [zástupce žalovaného] [anonymizováno 6 slov], [IČO], sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení majetkové a nemajetkové újmy dle z. č. 82/98 Sb. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 21 570 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 70 138 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 75.309 Kč, k rukám zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši celkově 186 050 Kč žádané po žalované z titulu nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí, když žádal jednak zaplacení majetkové újmy ve výši 86 050 žádané jako vynaložené obhajné při obhajobě žalobce v řízení vedeném před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka], dále žádal náhradu nemajetkové újmy za tvrzený nesprávný úřední postup v namítaném řízení spočívající v nepřiměřené délce řízení v trvání 4 let a 3 měsíců v období od 27.11.2014 do 11.2.2019 a dále z titulu nezákonného rozhodnutí žádal přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. Žalobce v žalobě uváděl, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin krádeže podle § 205 odst.1 a, b, 4 c trestního zákoníku dne 27.11.2014, dále pro přečin porušování domovní svobody podle § 178 odts.1, 2 trestního zákoníku a přečin poškození věci podle § 228 odst.1 trestního zákoníku. Po skončení vyšetřování probíhalo řízení před Okresním soudem v Chebu, které bylo ukončeno rozhodnutím ze dne 16.5.2017, jímž byl žalobce obžaloby zproštěn. K odvolání státního zástupce rozhodoval Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. [spisová značka] tak, že odvolání do zprošťujícího rozsudku zamítl. Právní moci nabylo rozhodnutí 11.2.2019. Žalobce byl zproštěn z důvodu § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že by skutek spáchal žalobce. Žalobce pak podrobně uváděl k jednotlivým nárokům jejich vyčíslení, pokud jde o materiální škodu spočívající v podrobném vylíčení vynaložených nákladů obhajoby, dále nemajetkové škody, pokud jde o zásahy do osobnostních sfér spočívajících v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí a taktéž nesprávný úřední postup. Svůj nárok předběžně u žalované uplatnil dopisem z 11.6.2019. Ke dni podání žaloby nebylo ničeho ze strany žalované plněno. K doplnění svých žalobních tvrzení následně žalobce rozdělil nároky požadované z titulu nesprávného úředního postupu na dílčí částku 50 000 Kč, kterou žádal z důvodu nejistoty ohledně výsledku trestního řízení a dále částku 50 000 z důvodu nesprávného úředního postupu spočívající v jeho nepřiměřené délce.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároků žalobou žádaných žalobcem u žalované 11.6.2019 ve smyslu § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 zákona číslo 82/98 Sb., s tím, že učinila nespornou existenci odpovědnostního titulu a vydání nezákonného rozhodnutí v projednávaném řízení vedeném před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] vůči žalobci, když shrnula průběh projednávaného řízení, které skončilo zproštěním obžaloby ke dni 11.2.2019. Pokud jde o nárok na náhradu škody spočívající ve vynaloženém obhajném ve výši 86 050 Kč s příslušenstvím, žalovaná na nárok částečně plnila, když přiznala žalobci částku 84 342 a podrobně ve svém vyjádření uvedla, které úkony řízení považuje za nesporné, na které plnila a na které nikoliv a z jakého důvodu. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy v souhrnné výši 100 000 Kč, k tomu nároku uvedla, že v rámci předběžného projednání žádosti žalobce požadoval pouze zadostiučinění z titulu nezákonného rozhodnutí, nikoliv z titulu nepřiměřené délky řízení jakožto dalšího odpovědnostního titulu. Tento odpovědnostní titul jako samostatný žalobce poprvé uplatnil až v doplnění žaloby z 30.12.2019 a žalovaná tedy vůči tomuto nároku vznesla námitku promlčení. Pokud jde o nárok za trvání nezákonného rozhodnutí, který žalovaná nesporovala, uvedla, že adekvátním zadostiučiněním je částka plnění 10 000 Kč doplněná o omluvu, kterou žalobci poskytla. Tuto formu a výši zadostiučinění pak považovala za dostačující předmětným okolnostem případu. Co do zbytku požadovaných nároků proto žádala žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Po částečném zpětvzetí žaloby pro plnění žalované po podání žaloby zůstalo předmětem řízení zaplacení částky ve výši 1 708 Kč z titulu neuhrazeného obhajného, částky 50 000 Kč za tvrzenou nepřiměřenou délku řízení a částky 40 000 Kč za nezákonné rozhodnutí. Ke sporným nárokům soud prováděl dokazování listinnými důkazy a účastnickým výslechem žalobce, ze kterých má za prokázané následující skutečnosti: z předběžného uplatnění nároků žalobcem u žalované z 11.6.2019 má soud za zjištěno, že žalobce uplatnil předběžně dle z. č. 82/98 Sb. u žalované nárok na zaplacené nákladů nutné obhajoby, které mu vznikly v souvislosti s trestní věcí vedenou proti němu v řízením vedeném před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] v celkové výši 86 050 Kč, když v příloze dokládal taktéž jednotlivá rozhodnutí a taktéž kopii stvrzenek pokud jde o proplacení předmětných nákladů a jejich vyúčtování. Dále uplatnil náhradu způsobené nemajetkové újmy dle § 31a z. č. 82/98 Sb. z titulu netrestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby, když uváděl zásahy do osobnostní integrity poškozeného, především zásah do osobní integrity spočívající v porušení práva na soukromí tvořené obydlím při domovní prohlídce, ale dále i postižení důstojnosti v důsledku nasazení pout při zadržení a předvedení k soudu. Žalobce v této souvislosti poukazoval taktéž na hrozbu vysokým trestem odnětí svobody v trvání až 8 let nepodmíněně, která ale negativně působila na psychiku poškozeného. Nad rámec shora uvedeného pak uváděl nedůvodné průtahy soudu, když rozsudek byl vyhlášen 16.5.2017 a písemné vyhotovení bylo doručeno až 5.6.2018, uváděl výpočet přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, kterou použil pro vyčíslení jeho finančního zadostiučinění, a celkově žádal o zaplacení částky 186 050 Kč. Z vyúčtování pracovní cesty ze dne 28.11.2014 učiněné [titul]. [jméno] [příjmení] na trase Cheb – Sokolov, Sokolov – Cheb automobilem registrační značky [poznávací značka] Renault Laguna má soud za prokázáno za vyúčtování částky 763 Kč za cestovné s uvedením průměrné spotřeby automobilu 5,2 litru na 100 km, ceny za pohonné hmoty 37,90 Kč a počet kilometrů 64 včetně základní sazby 3,7 Kč/km. Taktéž z tohoto vyúčtování pracovní cesty vyplývají 4 ztráty času ve výši celkově 400 Kč. Z vyúčtování pracovní cesty ze dne 29.11.2014 na trase Aš – Cheb a zpět vykonané osobním automobilem Renault Laguna [registrační značka] [titul]. [jméno] [příjmení] má soud za prokázáno vyúčtování částky 606 Kč s uvedením průměrné spotřeby automobilu 5,2 litrů na 100 kilometrů, 37,90 Kč pokud jde o pohonné hmoty a jejich cenu a dále uvedení počtu kilometrů 54 při základní sazbě 3,7 Kč/100 km. Z vyúčtování pracovní cesty ze dne 10.12.2018 na trase [obec] – [obec], [obec] – [obec] vykonané osobním automobilem Renault Laguna [registrační značka] [titul]. [jméno] [příjmení], má soud za prokázáno vyúčtování celkově částky 2 595 Kč při zohlednění průměrné spotřeby automobilu 5,2 l /100 km, 34,90 Kč, pokud jde o pohonné hmoty, 264 km při základní sazbě 4 Kč/km taktéž uvedená ztráta času 10,5 hodin. Z vyúčtování pracovní cesty ze dne 11.2.2019 na trase [obec] – [obec] a zpět [titul]. [jméno] [příjmení] v částce 2604 Kč vykonané osobním automobilem Renault Laguna [registrační značka] vyplývají shodné údaje tak jako v předešlých vyúčtováních s uvedením 5,2 l /100 km pokud jde o průměrnou spotřebu automobilu, 33,60 Kč pokud jde o cenu pohonných hmot a 264 km včetně uvedení základní sazby 4,1 Kč km a taktéž ztráty času 10,5 hodin. Z příjmového pokladního dokladu číslo 253 vystaveného dne 2.12.2014 advokátní kanceláří [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] žalobci má soud za zjištěno zaplacení částky 20 000 Kč jakožto zálohy na právní služby, z příjmového pokladního dokladu [číslo] vystaveného dne 2.9.2015 má pak soud za prokázáno přijetí částky 30 000 Kč touž advokátní kanceláří od žalobce jakožto další zálohy. Z výpisu z účtu [titul]. [jméno] [příjmení] za období od 1.3.2019 do 31.3.2019 má soud za prokázáno, že byl učiněn 11.3.2019 vklad hotovosti od žalobce v částce 36 050 Kč. Z kopie velkého technického průkazu osobního automobilu [registrační značka] má soud za zjištěny údaje ohledně spotřeby předmětného vozidla, s tím, že vlastníkem a provozovatelem vozidla je [titul]. [jméno] [příjmení], jde o osobní automobil Renault Laguna, palivo motorová nafta, s kombinovanou spotřebou 6,8/4,4/5,2 l /100. Z potvrzení ohledně konání porady s klientem z 2.12.2014 má soud za zjištěno, že se uskutečnila porada žalobce s obhájkyní [titul]. [jméno] [příjmení] v její advokátní kanceláři ve shora uvedené trestní věci v době od 12 do 13,05 hod., z potvrzení o konání porady s klientem ze 7.1.2015 pak má soud za prokázáno uskutečnění porady žalobce s [titul]. [jméno] [příjmení] v době od 12 do 13,10 hodin taktéž v její advokátní kanceláři, shodné potvrzení o konání porady pak má soud za prokázáno z 15.1.2016, kdy se porada konala od 12 do 13,10 hod. taktéž v její advokátní kanceláři. Z faktury číslo 16 vystavené dne 5.3.2019 se splatností 19.3.2019 advokátní kanceláří [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] žalobci, má soud za prokázáno vyúčtování obhajoby v trestní věci ve výši 79 678, 50 Kč, cestovné ve výši 6 371,86 Kč s uvedením zaplacených záloh ve výši 50 000 Kč. Z kopie velkého technického průkazu osobního automobilu [registrační značka] ve vlastnictví [titul]. [jméno] [příjmení] má soud za prokázáno, že jde o osobní automobil Renault Laguna s palivem motorová nafta a kombinovanou spotřebou 6,1/4,5/4,9 /100.

4. Ze spisu Okresního soudu Cheb sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázán následující průběh předmětného trestního řízení: Dne 27. 11. 2014 vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], následně podaná stížnost proti usnesení zástupkyní žalobce 9. 12. 2014 k Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Karlovarského kraje. Následně bylo rozhodováno Okresním státním zastupitelstvím v Chebu 31. 12. 2014 o zamítnutí stížnosti rozhodnutím sp. zn. [číslo jednací]. Ve spise je založen úřední záznam z 28. 11. 2014 o zvolení si obhájce [celé jméno žalobce] a dále 24. 11. 2014 žádost Policie České republiky k OSZ Cheb o vydání předchozího souhlasu k zadržení [celé jméno žalobce]. Souhlas byl následně vydán téhož dne pod sp. zn. 30 Nt 1041/2014-64, následně založen protokol o zadržení podezřelé osoby z 27. 11. 2014, a následně protokol o výslechu podezřelého z téhož dne. Následuje návrh na vzetí do vazby z 29. 11. 2014, adresovaný Okresnímu soudu v Chebu ze strany Okresního státního zastupitelství v Chebu, následně protokol o vazebním zasedání z 29. 11. 2014, kdy byl následně žalobce propuštěn ze zadržení. Následně je založen slib obviněného. Dále byl vydán podnět k vydání příkazu k domovní prohlídce 20. 11. 2014, domovní prohlídka nařízena Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka], bytová jednotka [číslo] včetně příslušenství na adrese [ulice] v Chebu 24. 11. 2014. Následuje založený protokol o provedení domovní prohlídky, 29. 6. 2015 žádost obviněného o vrácení věcí. Následuje žádost, respektive odpověď na žádost, z 30. 6. 2015. Protokolem z 27. 11. 2014 byl obviněnému vydán mobilní telefon, k žádosti z 23. 2. 2015 následuje usnesení o vydání 14 ks prstenů, 1 ks náramku, 2 párů náušnic, 1 ks řetízku a 1 ks mobilního telefonu. Žalobce taktéž podepsal 13. 3. 2015 protokol o vrácení těchto věcí. Následovaly výslechy, a to 10. 12. 2014 výslech [jméno] [příjmení], téhož dne výslech [jméno] [příjmení], 25. 6. 2015 výslech [titul]. [jméno] [celé jméno žalobce], 18. 3. 2015 výslech [jméno] [příjmení], 2. 12. 2015 výslech [jméno] [příjmení], 8. 6. 2015 výslech [jméno] [příjmení], 2. 12. 2015 výslech [jméno] [jméno], 20. 1. 2015 výslechy taktéž [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], a dále [jméno] [příjmení] 23. 1. 2015 výslech [jméno] [příjmení], 19. 3. 2015 [jméno] [příjmení], a 25. 3. 2015 [jméno] [příjmení]. Následovalo taktéž připojení se k nároku na náhradu škody, a to pojišťovnou Allianz. 11. 2. 2015 došlo k poučení poškozených trestním řízení. 22. 4. 2014 je dána žádost o odborné vyjádření, a odborná vyjádření následovala k zaslání v květnu 2014. Taktéž další vyjádření, opět v květnu 2014. Taktéž byly založeny protokoly o otisku pachových stop ještě před zahájením trestního stíhání v dubnu, v květnu a v září 2014. Další odborná vyjádření z října 2014. 12. 1. 2015 bylo založeno další odborné vyjádření k žádosti zaslané 12. 12. 2014, žádost o povolení úkonu trestního řízení spočívajícím v destrukčním zkoumání tuzemských bankovek. 6. 1. 2015 byl přibrán znalec z oboru kriminalistika, odvětví genetika. Následně byl založen znalecký posudek v oboru a podáno další odborné vyjádření. Dále spis obsahuje protokoly o sledování osob z 11. 12. 2014, dále vyrozumění o možnosti prostudovat spis dne 29. 6. 2015, a záznam o prostudování spisu žalobcem 2. 7. 2015. Ve věci byla následně podána obžaloba 24. 8. 2015 Okresnímu soudu v Chebu. Následuje výpis z rejstříku trestu ohledně žalobce, z něhož se podává, že žalobce je bez záznamu. Dále protokol o neveřejném zasedání 21. 10. 2015, a na to navazující nařízení hlavních líčení na dny 20. 1. 2016, 9. 2. 2016 a 26. 2. 2016. Ve spise dále založen protokol o hlavním líčení z 20. 1. 2016, ohledně konání od 8.00 hod. do 11.16 hod., z něhož se podává přítomnost obhájkyně [titul]. [příjmení] i žalobce a proveden byl i jeho výslech a výslech dalších tří svědků. Následovala žádost o podání odborného vyjádření 20. 1. 2016 a 27. 1. 2016. Dále potom protokol o hlavním líčení z 26. 2. 2016, v době konání 8.00 až 12.05 hod., kdy bylo vyslechnuto 16 svědků, a taktéž zjištěna účast obhájkyně žalobce. V rámci hlavního líčení konaného 23. 3. 2016 od 8.00 do 12.00 hod., bylo vyslechnuto 5 svědků a provedeny listinné důkazy, a taktéž zjištěna obhájkyně žalobce. A dále z protokolu o hlavním líčení z 2. 8. 2016 se podává výslech 3 svědků, v období 13.00 až 14.32 hod., a taktéž účast obhájkyně žalobce v rámci tohoto hlavního líčení. Následovala žádost obžalovaného o vrácení věci 5. 9. 2016, konkrétně jde o bankovky v hodnotě 180 000 Kč. Dále následuje protokol o hlavním líčení ze 4. 10. 2016, konaného od 8.00 do 10.01 hod. Zde byli vyslechnuti 2 svědci, provedeny listinné důkazy, a taktéž zjištěna účast obhájkyně žalobce u tohoto hlavního líčení. Následně bylo zasláno k žádosti odborné vyjádření 17. 10. 2016. Následovalo konání dalšího hlavního líčení 4. 11. 2016, od 10.00 do 11.09 hod., kdy opět byla přítomna obhájkyně žalobce. Následovalo taktéž přibrání tlumočníka, žádosti o opatření a předložení důkazu, a následně protokol o hlavním líčení z 21. 12. 2016, od 8.00 do 9.16 hod., kdy byl vyslechnut 1 svědek, a taktéž zjištěna přítomnost obhájkyně žalobce. 12. 1. 2017 opět byla podána žádost o podání odborného vyjádření Policii České republiky. Následuje založení protokolu o záznamech telekomunikačního provozu z 23. 1. 2017, a jejich přepisy. Další protokoly o hlavních líčeních 14. 3. 2017, v trvání od 8.00 do 9.14 hod., provedeny listinné důkazy. 4. 4. 2017 od 8.00 do 9.04 hod., následně seznámení se se spisem 28. 4. 2017 samotným žalobcem. Další protokoly o hlavním líčení založeny 2. 5. 2017 od 8.00 do 9.47 hod., kdy byly předneseny závěrečné řeči, a dále protokol o hlavním líčení z 16. 5. 2017, v trvání od 13.00 do 14.04 hod., kdy došlo, mimo jiné, k vydání zprošťujícího rozsudku pro žalobce, který byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu. Do rozsudku směřovalo včasné odvolání druhým obžalovaným 12. 6. 2018, a taktéž OSZ [obec] téhož dne, když odvolání bylo následně doplněno 26. 6. 2018. Žalobce do spisu nahlížel 27. 6. 2018 a 16. 7. 2018 29. 8. 2018 opětovně podal žádost o vrácení věcí, kde mu bylo sdělováno, že věc dosud není v právní moci. Předkládací zprávou ke Krajskému soudu v Plzni byla věc předložena 9. 10. 2018. Následoval protokol o veřejném zasedání u odvolacího soudu 10. 12. 2018, a v rámci neveřejného zasedání konaného 11. 2. 2019 byl ve věci vyhlášen rozsudek, kdy bylo potvrzeno odsouzení [jméno] [příjmení]. Právní moci nabylo rozhodnutí 11. 2. 2019 1. 3. 2019 je ve spise založena opětovná žádost žalobce o vrácení peněz. Následovalo rozhodování o náhradě nákladů řízení ustanoveného obhájce a taktéž protokol o neveřejném zasedání z 29. 7. 2019, kdy bylo rozhodnuto o vyloučení soudkyně [titul]. [příjmení] z vykonávání úkonů v trestním řízení, a rozhodnutím předsedy soudu z 10. 9. 2019 byla porozsudková agenda přidělena novému soudci [titul]. [příjmení]. Ten následně vydal rozhodnutí sp. zn. 1 T 94/2015-1375 ze 17. 9. 2019, jímž rozhodl o vrácení peněz ve výši 180 000 Kč žalobci. Právní moci nabylo rozhodnutí 18. 10. 2019.

5. Z účastnického výslechu žalobce má soud za prokázáno, že žalobce uváděl okolnosti trestního stíhání a následně řízení před soudem, když jako nejhorší okamžik uváděl provedení domovní prohlídky, když byl následně zatčen a bylo mu sděleno obvinění. Uváděl, že již v minulosti byl jednou trestně stíhaný a následně zproštěný, taktéž uváděl neshody s policisty v [obec], s tím, že mu bylo řečeno, že jej stejně zavřou, domovní prohlídce pak byla přítomna přítelkyně žalobce, která se následně s žalobcem rozešla. Žalobce pak uváděl nejistotu ohledně případného vazebního stíhání, když toto bylo navrženo, následně ze strany soudu nebylo akceptováno, a nepřiměřenou délku řízení, které trvalo 4,5 roku. Uváděl nutnost opakovaného se dostavování k soudu v [obec] a v [obec], s tím, že na něj okolí nahlíželo jako by skutek udělal. I po zprošťujícím rozsudku pak uváděl, že jej okolí vnímá jako vinného. Uváděl pak nepříjemné psychické pocity, které toto provázely. Pokud jde o další zásahy, potvrzoval špatný spánek, který přetrvává již od prvního případu nezákonného trestního stíhání v roce 2011, když špatný spánek se tímto projednávaným případem u žalobce ještě prohloubil. Lékaře žalobce nebyl nucen vyhledat. Pokud jde o vztahy s přítelkyní, v době provedení domovní prohlídky s přítelkyní žili cca 7 let, avšak v důsledku následných výslechů a jeho stěžování si se s ním následně přítelkyně rozešla. Dále uváděl další podivné okolnosti vedení trestního řízení, svědecké výpovědi, které byly učiněny pod nátlakem policistů, a byly učiněny proti jeho osobě. Taktéž uváděl odposlouchávání své osoby při návštěvě ve věznici, kde byl za kamarádem, tedy tvrzené nezákonné odposlechy, které však následně v trestním řízení nebyly použity. Žalobce uváděl, že se připravoval na soutěže v kulturistice, hodně cvičil, avšak z důvodu vedení trestního stíhání na přípravu neměl náladu. Bál se policistů a z tohoto důvodu omezil návštěvy posilovny.

6. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání v období od 27.11.2014 do 11.2.2019, tedy po dobu 4 let a 3 měsíců pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 a, b, 4 c trestního zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a přečin poškození cizí věci, podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Za trestné činy mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let nepodmíněně. Svůj nárok předběžně u žalované uplatnil podáním dne 11.6.2019 jakožto nárok na náhradu majetkové újmy spočívající ve vynaložených nákladech obhajoby ve výši 86 050 Kč v předmětném trestním řízení, a jakožto nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby (tedy z titulu nezákonného rozhodnutí) a dále za průtahy ve vyhotovování rozsudku v trvání cca 1 roku v celkové výši 100 000 Kč. Své nároky až před soudem v podání ze dne 30.12.2019 rozdělil, pokud jde o nároky na přiměřené zadostiučinění z titulu nemajetkové újmy v částce 50 000 Kč, žádané za nejistotu ohledně výsledku trestního řízení a v částce 50 000 Kč za délku trestního řízení, pokud jde o nárok za nepřiměřenou délku trestního řízení, který spatřoval v postupu soudu prvého stupně ohledně průtahů při vyhlášení a následném písemném vyhotovování rozsudku (v období od 16.5.2017 do 5.6.2018) a dále jakožto průtah při vrácení zadržených bankovek při domovní prohlídce (od 27.11.2014 do 5.11.2019). Stanoviskem z 23.4.2020 žalovaná částečně hradila na nároky žalobce ve výši 84 342 Kč, pokud jde o vynaložené obhajné, a v částce 10 000 Kč a vyslovení omluvy, pokud jde o nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí. Vyslovila námitku promlčení k nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu délky řízení, neboť uvedla, že tento nárok předběžně uplatněn nebyl a poprvé byl tvrzen až 30.12.2019 v doplňujícím vyjádření žalobce. Žalobce částečně utrpěl v příčinné souvislosti s vedením nezákonného trestního stíhání vůči své osobě zásahy do své cti a pověsti, trpěl nespavostí, utrpěl jeho partnerský vztah. Nemohl se naplno věnovat svým sportovním aktivitám.

7. Podle § 1 odst. 1 zákona číslo 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle § 31 a odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

13. Podle § 31 a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí neskončí promlčecí doba dříve, než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

15. Po právní stránce soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 5 písm. a), b), § 8, § 13, § 31a a § 32 odst. 3 OdpŠk, kdy se žalobce po žalované domáhal zaplacení jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu žádané ve výši 50 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí (následně poníženou na částku 40 00 Kč po částečném plnění žalované), náhrady přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu, konkrétně z průtahů při vyhotovování rozsudku, a dále vrácení zabavených věcí movitých při domovní prohlídce, taktéž ve výši 50 000 a dále obhajného, aktuálně již pouze ve výši 1 708 Kč (poté, co původně byl nárok uplatněn ve výši 86 050 Kč a ze strany žalované na nárok hrazeno ve výši 84 342 Kč). Všechny nároky pak byly žádány z důvodu nezákonného trestního stíhání a nesprávného úředního postupu v řízení vedeném proti žalobci před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. [spisová značka].

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobce postupem podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk u žalované nároky předběžně uplatnil, proto věc může být projednána před soudem dle § 15 odst. 2 Odpšk, když sporným zůstalo pouze to, zda byl taktéž řádně předběžně uplatněn nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu tak, jak žalobce uváděl v žalobních tvrzeních a následném doplnění žaloby, kdy taktéž nárok jednoznačně specifikoval co do konkrétního průtahu i co do jeho výše. Žalovaná totiž sporovala, že by takto nárok předběžně u žalované uplatněn byl, uváděla pouze uplatnění sice ve výši 100 000 Kč přiměřeného zadostiučinění, avšak z jiného odpovědnostního titulu, a to z nezákonného rozhodnutí, v němž již je obsažen taktéž prvek délky řízení, které jako jedno z hledisek je vedle povahy trestní věci a zásahů do osobnostních sfér žalobce již zjišťováno a následně odškodňováno. Co do nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu, následně vyčísleného v částce 50 000 Kč z původní částky 100 000 Kč, žalovaná vznesla námitku promlčení nároku a taktéž argumentovala skutečností, že nelze odškodňovat dílčí průtahy, které žalobce následně vymezil, a to odkazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010.

17. K nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši celkově žádané 86 050 Kč žalobce předložil soudu přehled jednotlivých úkonů právní pomoci, které byly v souladu s advokátním tarifem, vyhláškou číslo 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) učiněny jeho právním zástupcem [titul]. [jméno] [příjmení], resp. [titul]. [jméno] [příjmení], podnikajícími pod společnou advokátní kanceláří, když soud přepočítal úkony právní služby a ztotožnil se s jejich hodnocením a úhradou ze strany žalované, tedy ve výši 22 úkonů právní služby x 2 300 Kč tarifu dle AT, (když v souladu s žalovanou nepřiznal žalobci za plný úkon stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 5.12.2014, s ohledem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 161/2006, ale povahou nejbližší úkon je k tomuto úkonu úkon dle § 11 odst. 2 písm. d) a t), tedy za něj přísluší pouze polovina odměny). Dále soud seznal důvodným 5 úkonů v poloviční výši 1 150 Kč a zvýšení jednoho úkonu, konkrétně obhajoby u výslechu k vazbě o jednu polovinu z 29.11.2014, s ohledem na adekvátní navýšení o 50% s ohledem na úkon o sobotě, tedy v době pracovního klidu. Taktéž soud žalobci přiznal 27 režijních paušálů á 300 Kč za jednotlivé úkony právní služby, tak jak byly ze strany žalované taktéž hrazeny, když neseznal důvod pro jejich krácení. Soud pak odlišně od žalované a samotného žalobce vyčíslil náhradu nákladů cestovného, které přepočítal. Pokud jde o cestovné k úkonu 28.11.2014, vycházel soud z vyúčtování pracovní cesty učiněného ze strany právního zástupce žalobce na trase [obec] – [obec] a zpět, když dospěl k délce cesty 32 km/1 cesta, učiněných automobilem Renault Laguna a [registrační značka], seznal důvodnou argumentaci ohledně dvou půlhodin ztráty času s ohledem na shora uvedenou vzdálenost (časově 25 minut), taktéž vzal v potaz spotřebu osobního automobilu, která byla doložená kopií velkého technického průkazu, aktuální částku sazby 3,7 Kč km, z trasy 64 km celkem a taktéž z částky pohonných hmot 37,90 Kč. Jako důvodnou soud seznal námitku žalované o trase, když lze přiznat pouze trasu z místa Cheb – Sokolov v trase krále Jiřího z Poděbrad – tedy 56,4 km, nikoliv tak, jak bylo žalobcem žádáno, ale na rozdíl od žalované vzal soud v potaz údaje z technického průkazu označeného automobilu, kterým bylo cestovné reálně vykonáno, a to za situace, že advokátní kancelář je vedena manžely [příjmení] a technické průkazy vozidel, byť je každý z nich registrován na odlišného advokáta, s ohledem na společné jmění manželů, lze považovat za automobily, kterými je jízdné řádně provedeno v rámci úkonů obhajoby. Soud proto s poukazem na vyhlášku č. 435/2013 Sb. dospěl k závěru o důvodnosti nároku ve výši 314 Kč. Pokud jde o jízdné ze dne 29.11.2014, lze vzít v potaz, že není důvodná argumentace žalované, protože se jednalo o sobotu, a proto advokátka nepobývala v místě sídla kanceláře, ale jela z místa sídla Aš. Soud proto vzal důvodnou trasu, která byla žalobou žádána, tedy Aš – Cheb a zpět 2 x 27 kilometrů, taktéž vzal v potaz dvě půl hodiny ztráty času, neboť jedna cesta trvala 27 minut, vzal v potaz osobní automobil, jímž bylo jízdné vykonáno, a to [registrační značka], a spotřebu 5,2 Kč/100 km jako průměrnou spotřebu automobilu, 37,9 Kč cenu pohonných hmot a 3,7 Kč sazbu nákladů a po přepočtu dospěl k závěru o cestovném o výši 300 Kč, které za tento den náleží. Pokud jde o cestovné 10.12.2018 soud postupoval opět dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., šlo o úkon provedený na trase Aš – Plzeň, Plzeň – Cheb, když soud vzal v potaz cílovou cestu v Chebu, neboť pracovní cesta byla zahájena před začátkem pracovní doby, ale měla být ukončena v [obec], v místě sídla kanceláře, nikoliv potom v Aši. První cesta trasa Aš – Plzeň je v trvání 1,54 hodin 132 km, Plzeň – Cheb pak v trvání 1,32 hodin celkem 109 km, tedy celková trasa uskutečněná tento den v rámci obhajného je 241 km, když soud za ně přiznal 8 půl hodin ztráty času. S ohledem na spotřebu osobního automobilu, kterými bylo cestovné provedeno s ohledem na počátek pracovní cesty v 6 hodin a jejich ukončení a její ukončení ve 14:30, tedy ještě v době pracovní doby kanceláře, soud jako důvodnou částku náhrady cestovného vzal v potaz částku 1 357 Kč. Pokud jde o jízdné ve dne 11.2.2019, soud vycházel z vyhlášky č.333/2018 Sb., vzal v potaz dobu, kdy bylo započato jízdné v 7 hodin, tedy ještě před začátkem pracovní doby advokátní kanceláře, a tedy důvodné místo odjezdu z Aše, tedy z místa bydliště obhájce, do Plzně, ve výši 132 km 1,54 hodin, avšak návrat soud počítal z Plzně do Chebu, tedy do sídla kanceláře, čož je 109 km, celkem bylo najeto 241 km, za použití vozidla [registrační značka] a při zhodnocení údajů z velkého technického průkazu s ohledem na shora uvedené údaje soud seznal důvodnou částku náhrady nákladů obhajného ve výši 1 431 Kč. Celkově tedy pokud soud uvádí shrnutí cestovného, jde o cestovné ve výši 314 Kč, 300 Kč, 1 357 Kč a 1 431 Kč, dále náhrady nákladů za promeškaný čas ve výši 20 půlhodin celkově 2 000 Kč za jednotlivé cesty, 22 úkonů x 2 300 Kč (50 600), 5 úkonů x 1 150 Kč (5 750 Kč) a 27 režijních paušálů, dle § 13 AT á 300 Kč (8 100) celkově náhrada nákladů obhajného činí částku 71 002 Kč, bez DPH, po zohlednění 21 % řádně doloženého DPH pak částku 85 912 Kč. Soud od této výsledné částky odečetl částku žalovanou hrazenou ve výši 84 342 Kč a dospěl k závěru o nutnosti doplacení částky žalobci z tohoto právního titulu ve výši 1 570 Kč (naopak zamítnutí částky 138).

18. Pokud jde o další nároky žalobou žádané na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, soud uvádí, že po částečném zpětvzetí žaloby, po té co žalovanou byl hrazena částka 10 000 Kč a vyslovena omluva z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném proti žalobci a soudem posuzovaném, když žalovaná nesporovala odpovědnostní titul, soud zjišťoval, zda poskytnuté plnění je částkou odpovídající. V projednávaném řízení soud vycházel z nesporných tvrzení účastníků a taktéž ze samotného spisového materiálu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 1 T 94/2015, ze kterého má za prokázáno vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce z 27.11.2014, to vše za situace, kdy žalobce byl následně obžaloby zproštěn.

19. Usnesení o zahájení trestního stíhání vydané podle ustanovení §160 odst. 1 trestního řádu je pak nezákonným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk, v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu §7 odst. 1, §31a odst 1, 2 OdpŠk. Při hodnocení již poskytnuté výše finančního plnění, ke kterému žalovaná dospěla, a částky žalobou žádané původně ve výši 50 000 Kč, soud vzal v potaz judikaturu Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 a v projednávaném případě se zabýval povahou trestní věci, délkou trestního řízení a následky způsobenými trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, případně taktéž okolnostmi vzniku újmy a odškodnění poskytnutého v obdobných případech. Soud žalobce poučil o srovnávacích případech zadostiučinění, za situace, kdy provedenou účastnickou výpovědí byly prokázány částečné zásahy do cti a pověsti žalobce v příčinné souvislosti s vedením nezákonného trestního stíhání žalobce, a to za situace, kdy žalobce již v minulosti byl jedenkrát nezákonně trestně stíhán a tedy měl negativní zkušenost již z minulosti. Žalobce uváděl, že právě díky této negativní skutečnosti u něj přetrvávaly již z minulosti problémy se spánkem, které se následně novým trestním stíháním opětovně prohloubily, byl neschopen se připravovat na soutěže v kulturistice a věnovat se svým sportovním aktivitám, taktéž do příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání kladl psychický stres a následný rozchod s přítelkyní, která taktéž byla přítomna domovní prohlídce a zabavení movitých věcí u žalobce. Žádné jiné zásahy do osobnostních sfér, pokud jde o sféru finanční, zdravotní, rodinnou či jinou pak žalobce netvrdil, ani neprokazoval.

20. Soud vyšel při úvaze o formě a výši poskytnutého zadostiučinění ze srovnávacích případů zdejšího soudu, jednak vedeným pod sp. zn. 23 C 92/2017, kdy bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění ve výši 10 000 Kč, poškozený byl stíhán po dobu 3 let a 5 měsíců, tedy po dobu poněkud kratší než u žalobce, ve trestní sazbě poněkud nižší než u žalobce v trvání 1 – 5 let za pojistný podvod. Šlo o bezúhonného občana staršího 65 let, nemocného, kdy v příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání bylo zjištěno zhoršení zdravotního stavu. Druhým srovnávacím případem je případ vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. 15 C 178/2013, když délka nezákonného trestního stíhání zde byla téměř shodná jako u žalobce, v trvání 4 let a 17 dní hrozba trestu odnětí svobody pak byla nižší než u žalobce, v trvání dvou let. Poškozený byl stíhán za neoprávněný zásah do práv k domu bytu a nebytovému prostoru, pokud jde o zásahy do osobnostních sfér v příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání, bylo prokázáno, že nebyl jmenován do funkce hlavního rozhodčího, ačkoliv v ní 15 let působil, byly způsobeny velké zdravotní problémy, které následně vedly k operaci srdce, citelný zásah do cti, vážnosti poškozeného na malém městě. Navíc šlo o osobu plně invalidní, které musely být nasazeny uklidňující léky. Výše odškodnění pak činila částku 20 000 Kč. Dalším srovnávacím případem, který vzal soud v potaz, je případ vedený pod sp. zn. 31 C 617/2014, kdy poškozený byl nezákonně trestně stíhán po dobu poněkud kratší než u žalobce, po dobu 2 let a 7 měsíců, ve shodné trestní sazbě 2 – 8 let za podvod. V řízení byly prokázány zásahy do cti a pověsti poškozeného, psychické problémy a problémy se spánkem, navíc šlo o žalobce vyššího věku. Poskytnuté finanční zadostiučinění pak činilo částku 50 000 Kč. Dalším obdobným případem odškodnění pak byl případ vedený pod sp. zn. 17 C 219/2016, když poškozený byl stíhán po dobu kratší než žalobce, po dobu 1 roku a 7 měsíců, ve shodné trestní sazbě, která žalobci taktéž hrozila 2 – 8 let. Šlo o trestný čin podvodu, kde bylo navíc vedeno vazební stíhání a v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním došlo k narušení vztahu s dcerou, poškozený byl osobou původně bezúhonnou. Poskytnutá výše peněžitého zadostiučinění činila částku 35 000 Kč. Soud následně tedy dospěl k závěru, že adekvátní částkou v projednávaném případě s ohledem na délku trestního řízení, trestní sazbu, která žalobci hrozila, a prokazované zásahy do osobnostních sfér, které však byly prokazovány pouze účastnickou výpovědí žalobce, je na místě jej odškodnit v celkové výši 30 000 Kč. Z důvodu již poskytnutého částečného plnění ze strany žalované (10.000 Kč) soud přiznal další částku 20 000 Kč.

21. Při hodnocení dalšího nároku na náhradu nemajetkové újmy, kterou žalobce vymezil jako nárok z jiného odpovědnostního titulu, a to z nesprávného úředního postupu v projednávaném řízení, soud uvádí, že se zaměřil na doplnění žalobních tvrzení ze strany žalobce, kde následně došlo k rozdělení částek na částku 50 000 Kč žádanou z titulu nezákonného rozhodnutí, dále na částku 50 000 Kč z titulu nepřiměřené délky, konkrétně pak specifikované jakožto nepřiměřené délky ohledně prodloužení při písemném vyhotovení rozsudku a nevrácení bankovek.

22. Soud porovnal předběžné uplatnění žádosti žalobce u žalované, pokud jde o její obsah, a následné doplnění žalobních tvrzení v souladu s žalobou samotnou, a dospěl k závěru, že nelze s ohledem na nejednoznačnost vymezení skutkových tvrzení v rámci předběžného uplatnění nároků žalobcem u žalované z 11.6.2019, kde žalobce uváděl způsobení nemajetkové újmy a škody dle § 31a a z toho plynoucí nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které dále nijak nespecifikoval pokud jde o odpovědnostní titul, vyloučit, že samotnou žádostí žalobce mínil uplatnění částky 100 000 Kč jak jako nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění z nezákonného trestního stíhání, tak nároku na náhradu z nesprávného úředního postupu. V tomto svém předběžném uplatnění uváděl nedůvodné průtahy soudu spočívající v neodůvodněných průtazích při písemném vyhotovení rozsudku vyhlášeného 16.5.2017, když tento byl vyhotoven a doručen až 5.6.2018, tedy po více jak jednom roce, zároveň zde uváděl celkovou délku řízení, za kterou taktéž finanční zadostiučinění vypočítával. S ohledem na doplnění skutkových tvrzení v rámci podání z 30.12.2019, když žalobce následně vymezil nároky žádané z titulu nemajetkové újmy původně správně uplatněné v celkové výši 100 000 Kč, a to jakožto nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení ve výši 50 000 Kč, když dále specifikoval opětovně tvrzený nedůvodný průtah v době vyhotovování rozhodnutí a nově specifikoval nedůvodný průtah v období od vydání do vrácení zadržených bankovek při domovní prohlídce, soud uvádí, že dospěl k závěru, že žalobce předběžně neuplatnil dílčí nárok na přiměřené zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu spočívající v nedůvodném průtahu v době vrácení bankovek při domovní prohlídce, předběžně však uplatnil řádně pouze nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu při vyhotovování rozsudku. Námitku promlčení vznesenou ze strany žalované spočívající v řádném předběžném neuplatnění ani jednoho z nároků na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu s ohledem na znění písemných podání žalobce soud vyhodnotil za důvodnou pouze částečně, pokud jde o dílčí nárok na odškodnění za rozhodování při domovní prohlídce a vrácení bankovek. Soud však uvádí, že jako důvodným seznal argument žalované, že tento nárok nemůže být důvodným, a to z důvodu skutečnosti, že nelze řádně žádat nároky za dílčí průtahy ve smyslu sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, navíc pak dle § 32 odst. 3 OdpŠk se takový nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí v době 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, a pokud by soud připustil takový výklad, že lze žádat náhradu nákladů přiměřeného zadostiučinění i z jednotlivých dílčích průtahů, což je však judikaturou vyloučeno, i tak by byly nároky již promlčeny.

23. S ohledem na výše uvedené pak soud tedy shrnuje, že žalobci pod výrokem I. přiznal náhradu nákladů obhajného, které dopočítal v částce 1 570 Kč, a částku 20 000 za přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s nezákonným trestným stíháním žalobce, pod výrokem II. pak soud zamítal dílčí nároky, které s ohledem na argumentaci uvedenou shora neseznal důvodnými (nárok na zaplacení částky 138 Kč, jakožto rozdílu obhajného, částky 20 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí a částky 50 000 Kč žádané jakožto zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu).

24. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, když žalobou byly uplatněny celkem 3 nároky, a to ve výši 50 000 Kč z titulu nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání, ve které byl žalobce úspěšný, v smyslu ustanovení § 142 odst. 2, 3 o.s.ř. za použití § 146 o. s. ř., když rozhodnutí o výši plnění záleželo v případě nemajetkové újmy na úvaze soudu, ve výši 50 000 Kč, ve které byl žalobce neúspěšný, pokud jde o nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup, který soud neseznal důvodným a v částce majetkové újmy původně 86 050 Kč, kde lze seznat úspěch žalobce v celkové výši 85 912 Kč proplaceného a přiznaného plnění, neúspěch ve výši 138 Kč. Soud vzal v potaz kumulaci nároků, které byly žalobou žádány, v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 a dospěl k závěru o úspěšnosti žalobce ve výši 46%. Pokud jde o vynaloženou náhradu nákladů řízení, soud vzal v potaz částku 6 000 Kč zaplaceného soudního poplatku, náklady právního zastoupení za přípravu a převzetí věci, podání žaloby, vyjádření žalobce v rámci doplnění žalobního nároku z 30.12.2019 a vyjádření žalobce 9.7.2020 á 8.540 Kč, po částečném zpětvzetí pak účast u ústního jednání konaného 4.8.2020, vyjádření žalobce z 2.9.2020, účast u ústního jednání dne 3.11.2020 a 10.12.2020 á 5.180 Kč, dle vyhl. č. 177/96 Sb. (dále jen„ AT“), 8 x režijní paušál á 300 Kč za tytéž úkony právní služby dle § 13 AT, to vše vyjma soudního poplatku zvýšené o 21% řádně doloženého DPH, celkově tedy náhrada nákladů činí částku (v souvislosti s procentuálním ponížením dle úspěchu ve sporu) 75.309 Kč.

25. Lhůta k plnění ve výroku I. a III. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě 15 dnů s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.

Poučení