17 C 207/2019-255

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 264 826 Kč, takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně částky 21 832,50 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 655 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 236 338,50 Kč se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 798 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro Prahu 2 do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] původně domáhal náhrady majetkové a nemajetkové újmy která mu vznikla v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 3/2017. Majetková újma spočívala ve vynaložených nákladech na obhajobu, ušlém zisku a nákladech spojených se zajištěním motorových vozidel. Nemajetková újma žalobci vznikla v souvislosti s nezákonným trestním stíháním a nezákonnou vazbou. Žalobce uvedl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb. a přečinu dle § 216 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství pro policie pro hlavní město Prahu SKPV, odboru obecné kriminality, IV. oddělení, č.j. KRPA-397328-68/TČ-2015. V rámci tohoto trestního stíhání byl žalobce vzat do vazby, která trvala od [datum] do [datum], tedy 120 dní. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 2. 2019, sp. zn. 2 T 3/2017, který nabyl právní moci dne [datum], byl žalobce zproštěn obžaloby. Za 120 dní vazby požadoval žalobce přiměřené zadostiučinění ve výši 180 000 Kč (vycházel z částky 1 500 Kč/den). Za nezákonné trestní stíhání, které trvalo relativně dlouho a v důsledku něhož se žalobci rozpadl funkční vztah, ze kterého má nezletilé dítě, požaduje žalobce přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Žalobce byl obhajován celkem třemi obhájci, nejprve JUDr. [jméno] [příjmení], kdy náklady právního zastoupení činily 47 700 Kč. Následně obhajobu převzal Mgr. [jméno] [příjmení], kdy náklady právního zastoupení činily 147 620 Kč. Následně převzal obhajobu JUDr. [jméno] [jméno], kdy byly účtovány celkem dva úkony, a to převzetí a příprava zastoupení a účast u hlavního líčení, tedy celkem částka 6 290 Kč. Dále vznikla žalobci škoda v souvislosti se zajištěním vozidla [příjmení] [jméno] ve vlastnictví žalobce, který je zajištěn již cca 5 let a dosud nebyl žalobci vrácen. K zajištění věci došlo ke dni [datum], o vrácení vozidla bylo požádáno dne [datum]. Hodnota vozidla byla znalcem stanovena v částce 220 000 Kč. V rámci předmětného trestního stíhání bylo zajištěno i vozidlo ve vlastnictví přítelkyně žalobce [jméno] [příjmení], vlastník si tedy na své náklady musel zapůjčit jiné vozidlo, tyto náklady pak žalobce paní [příjmení] uhradil, celkem se jednalo o částku 54 450 Kč. V době vzetí do vazby poskytoval žalobce práce společnosti [právnická osoba], [IČO], tak, že po realizaci smlouvy o dílo bylo uvažováno o tom, že žalobce bude zaměstnán v řádném pracovním poměru u této společnosti. Žalobce však nebyl schopen naplnit předmět smlouvy o dílo ze dne [datum] v důsledku vzetí do vazby, musel vrátit i obdrženou zálohu, částka uvedená v této smlouvě o dílo je tak škodou, která žalobci vznikla, přičemž se jedná o částku 120 000 Kč. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že nárok uplatnil podáním ze dne [datum] Celkem se žalobce původně domáhal částky 826 060 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] učinila nesporným, že žalobce u ní nároky na náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění dne [datum] v celkové výši 826 060 Kč uplatnil. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a poskytla žalobci odškodnění ve výši 219 627 Kč. Co se týče nákladů obhajoby vyúčtovaných JUDr. [jméno] [příjmení], byla žalobci přiznána částka 44 800 Kč bez DPH, přičemž se jedná o odměnu za 15 úkonů právní služby po 2 300 Kč, 4 půlúkony po 1 150 Kč a 19 režijních paušálů po 300 Kč. Nebyl přiznán úkon spočívající ve stížnosti žalobce ze dne [datum] (stížnost proti usnesení policejního orgánu ze dne [datum] není účelně vynaloženým úkonem, neboť stížnost nebyla shledána důvodnou) a stížnost žalobce ze dne [datum] (stížnost proti usnesení policejního orgánu ze dne [datum] a [datum] – stížnosti vypracovány v rámci jednoho podání, jedná se tedy o půlúkon, nikoliv dva úkony). Co se týče nákladů na obhajobu Mgr. [jméno] [příjmení], zde byla odměna přepočtena v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení úkonu (dále jen„ AT“), jednalo se o tyto úkony právní služby, přičemž žalovaná uvedla, které úkony právní služby žalobci přiznala, které mu nepřiznala a které mu přiznala toliko částečně. Na nákladech obhajoby Mgr. [jméno] [příjmení] byla přiznána částka 60 137 Kč (odměna za 18 úkonů po 2 300 Kč, 2 půlúkony po 1 150 Kč, 20 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 21 %). Co se týče nákladů obhajoby JUDr. [jméno] [příjmení], byla přiznána částka 6 290 Kč Celkem tak na nákladech obhajoby byla žalobci přiznána částka 111 227 Kč. Co se týče nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, resp. vydáním nezákonného rozhodnutí, je nezbytné tvrdit a prokazovat. Žalovaná konstatovala, že v přípravném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a ze dne [datum], za což se žalobci omluvila. Žalobce byl trestně stíhán pro zločin krádeže (trestní sazba 2 – 8 let) a přečin legalizace výnosů z trestné činnosti (trestní sazba 6 měsíců – 5 let). V době vedení trestního stíhání byl žalobce v podmínce v souvislosti s předchozí trestnou činností. Délka řízení nebyla shledána nepřiměřenou. Ohledně zásahů do sféry žalobce tento na výzvu žalované doplnil, že před vzetím do vazby žil s budoucí matkou jeho dítěte ve společné domácnosti, vztahy mezi nimi byly však značně narušeny. Žalobce se do tohoto vztahu vrátil a přítelkyni přivedl do jiného stavu, tuto skutečnost však žalovaná nemá za prokázanou. V rámci trestního spisu je hovořeno o přítelkyni žalobce [jméno] [příjmení], poté v rámci odvolání žalobce je hovořeno o přítelkyni [jméno] [příjmení], se kterou měl žalobce následně syna. Žalobce má pět záznamů v trestním rejstříku, z toho čtyři za spáchání majetkové trestné činnosti. Žalobce se opakovaně dopouští trestné činnosti a situace probíhajícího trestního stíhání je mu známa. Žalobce zároveň nijak nenapomohl urychlení skončení trestního stíhání, když využil svého práva a odmítl vypovídat a shodně s ním i osoby blízké žalobci. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy je tedy dostatečným zadostiučiněním. Co se týče nemajetkové újmy způsobené vazebním stíháním žalobce, bylo žalobci přiznáno odškodnění ve výši 900 Kč/den, celkem se tedy jedná o částku 108 000 Kč. V této částce bylo především zohledněno neunesení důkazního břemene, které by navýšilo odškodnění za vazební stíhání a rovněž výpis z evidence trestního rejstříku. Co se týče ušlého zisku žalobce, žalovaná ze zprávy ČSSZ zjistila, že žalobce nebyl v době vzetí do vazby zaměstnaný, ani nebyl veden jako osoba samostatně výdělečně činná. Co se týče náhrady škody za vozidlo, které bylo zajištěno v rámci trestního řízení, toto vozidlo bylo zajištěno při prohlídce jiných prostor dne [datum] a následně bylo usnesením ze dne [datum] vydáno [právnická osoba] Zajištění předmětů a finančních prostředků je běžnou činností, která je součástí postupu orgánů činných v trestním řízení, pokud je zde důvodné podezření, že uvedené věci jsou buď předmětem trestné činnosti, výnosem trestné činnosti nebo jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo byly užity k jeho spáchání. Převažují zájmy veřejnosti nad zájmy jednotlivce, kdy tento je nuce strpět zásah do své sféry. V daném případě nedošlo ke zrušení usnesení policejního orgánu ze dne [datum] o vydání osobního automobilu žalobce pro jeho nezákonnost na základě podaných opravných prostředků, nejsou zde tedy splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu, konkrétně existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí). Žalobce má možnost domáhat se vydání vozidla občanskoprávní cestou. Co se týče náhrady škody spočívající v nájemném náhradního vozidla za vozidlo zajištěné, [jméno] [příjmení] není přítelkyní žalobce, ale přítelkyní otce žalobce. Vozidlo Dacia Duster SD jí bylo zajištěno dne [datum] a vráceno usnesením ze dne [datum], [jméno] [příjmení] si jej převzala dne [datum] Náklady nájmu hradila [jméno] [příjmení], nikoliv žalobce, žalobce tedy není osobou, které by vznikla škoda. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Podáním ze dne [datum] žalobce jednak replikoval na vyjádření žalované a jednak vzal částečně žalobu zpět, a to dílem pro dobrovolné částečné plnění ze strany žalované, dílem pro přehodnocení původně požadovaných žalobních nároků. Žalobce uvedl, že žalovaná dobrovolně poskytla 111 227 Kč na nákladech obhajoby a 108 000 Kč za nezákonnou vazbu při výchozí částce 900 Kč den. V rozsahu 219 627 Kč vzal žalobce žalobu zpět z důvodu žalovanou poskytnutého plnění. Dále vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 274 450 Kč požadované z titulu zajištění vozidla, a ohledně části zbylého žalovanou neuznaného obhajného ve výši 67 157 Kč, přičemž se jednalo o poradu s klientem dne [datum], tisk a prostudování podkladů dne [datum], poradu s klientem dne [datum], nahlížení do spisu dne [datum] a dne [datum] a přípravu na jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [číslo] [datum] Celkem tedy vzal žalobce žalobu zpět co do částky 561 234 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby se žalobce domáhal úhrady částky 264 826 Kč (přiměřené zadostiučinění za nezákonnou vazbu 72 000 Kč, přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání 50 000 Kč, náklady zastoupení JUDr. [příjmení] 2 900 Kč, náklady zastoupení Mgr. [příjmení] 20 326 Kč a ušlý zisk ve výši 120 000 Kč). Nadále se žalobce domáhal náhrady za úkony: stížnost žalobce ze dne [datum] proti usnesení Policie ČR ze dne [datum], stížnost žalobce ze dne [datum] proti usnesení Policie ČR ze dne [datum], stížnost žalobce ze dne [datum] proti usnesení Policie ČR ze dne [datum], porada s klientem dne [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum] a odůvodnění odvolání ze dne [datum]. [příjmení] s klientem vždy přesahovaly jednu hodinu, jejich četnost je přímo úměrná složitosti věci a rozsahu spisového materiálu. Nemá-li být doplnění odvolání shledáno důvodným, nechť je na úkon sepis odvolání včetně jeho doplnění nahlíženo v souladu s § 12 odst. 1 AT a je odměna za tento úkon s ohledem na jeho rozsah dvojnásobně navýšena. K nemajetkové újmě způsobené žalobci trestním stíháním a vazbou žalobce uvedl, že nezákonné trestní stíhání žalobce trvalo bezmála tři roky (od [datum] do [datum]), žalobci hrozil trest odnětí svobody až na osm let. Žalobci tedy přísluší odškodnění v penězích. Období trestního stíhání bylo pro žalobce psychicky náročné, tento trpěl častými depresemi a nespavostí, přičemž musel vyhledat odbornou pomoc, tuto odbornou pomoc využívá dodnes. Ve vazbě strávil žalobce 120 dní, vazební stíhání jej hluboce zasáhlo, ve vazbě nikdy dřív nebyl a tuto špatně nesl. Právě v důsledku vazby se u žalobce začaly objevovat psychické problémy, deprese, nespavost. Žalobce již v průběhu vazby požádal o odbornou pomoc, kdy vyhledal pomoc psychiatra a začal užívat léky. Lék Stilnox žalobce užívá dodnes. Žalobci se v důsledku vazby rozpadl dlouholetý vztah, který měl se svou tehdejší partnerkou [jméno] [příjmení], která jej opustila krátce po jeho propuštění z vazby. S ohledem na uvedené by žalobci mělo být přiznáno odškodnění ve výši 1 500 Kč/den trvání vazby. K ušlému zisku žalobce uvedl, že předmětem shora uvedené smlouvy o dílo byla oprava konkrétních motorových vozidel, v důsledku vzetí do vazby však nemohl žalobce dílo dle smlouvy vykonat a byl nucen vrátit i již vyplacenou zálohu. Je pravda, že žalobce měl v této době pozastavené živnostenské oprávnění, měl však v plánu nechat si jej obnovit. O skutečnosti, že žalobce v době před vzetím do vazby sháněl náhradní díly za účelem uskutečnění oprav dle smlouvy o dílo, svědčí i záznamy z odposlechů telefonických hovorů, které jsou součástí trestního spisu. Žalobce ke smlouvě obdržel kopie technických průkazů ke všem čtyřem převzatým vozidlům, tato vozidla jsou konkrétně specifikována v příloze ke smlouvě o dílo ze dne [datum].

4. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil svá tvrzení a navrhl důkazy k prokázání škody spočívající v ušlém zisku.

5. Podáním ze dne [datum] na základě výzvy soudu dané při jednání dne [datum] žalobce upřesnil, že ohledně náhrady nákladů vynaložených na obhajobu se nadále domáhá částky 20 993,50 Kč, která sestává z 6,5 úkonů právní služby po 2 300 Kč úkon, 8x režijní paušál po 300 Kč, a dále náhrady za 21% DPH. Dále žalobce specifikoval, že jde o tyto úkony právní služby: stížnost žalobce proti usnesení PČR ze dne [datum] ze dne [datum] (1/2 ú), stížnost žalobce proti usnesení PČR ze dne [datum] ze dne [datum] (1,2 ú), stížnost žalobce proti usnesení PČR ze dne [datum] ze dne [datum] (1,2 ú), porada s klientem ze dne [datum] (1 ú), porada s klientem ze dne [datum] (1 ú), porada s klientem ze dne [datum] (1 ú), porada s klientem ze dne [datum] (1 ú), odůvodnění odvolání ze dne [datum] (1 ú). Na 1/2 úkonu právní služby ve věci porada s klientem ze dne [datum] již žalobce netrval a v tomto rozsahu vzal žalobu zpět. Dále žalobce uvedl, že žalobu bere zpět i ohledně částky 78 Kč, ohledně níž došlo patrně k početní chybě při prvním zpětvzetí žaloby. Celkem tak žalobce vzal žalobu zpět o částku 1 832,50 Kč.

6. Usnesením ze dne 2.2.2021, č.j. 17 C 207/2019- 158, soud řízení zastavil ohledně požadavku na zaplacení částky 561 234. Předmětem řízení poté zůstala částka 264 826 Kč (součet žalobcem požadovaných částek sice činí 265 226 Kč, přičemž rozdíl 400 Kč je částka, kterou uhradila žalovaná žalobci nad rámec přiznané částky, pozn. soudu). Dále soud s ohledem na podání ze dne [datum] a ze dne [datum] a s ohledem na souhlas žalované řízení zastavil ohledně částky 21 832,50 Kč (výrok I.). Předmětem řízení tak zůstává částka 242 993,50 Kč, sestávající ze čtyř nároků, a to 50 000 Kč coby odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, 72 000 Kč coby požadované navýšení za nemajetkovou újmu za nezákonnou vazbu, 100 000 Kč coby náhrada ušlého výdělku a 20 993,50 Kč za nepřiznané náklady obhajoby, na kterých žalobce setrval.

7. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání, při němž poskytl žalobci rovněž potřebná procesní poučení a výzvy podle § 118a o.s.ř. Soud provedl dokazování všemi navrženými důkazy, s výjimkou navržených odposlechů. Tyto důkazní prostředky shledal soud nadbytečnými, neboť jimi mělo být prokázáno, že žalobce na tvrzeném díle pracoval a sháněl součástky. Uzavření smlouvy však bylo prokázáno již jinými důkazy, a to samotnou uzavřenou smlouvou a její uzavření potvrdil i svědek [příjmení]. Obsahem odposlechů by však nebylo možné prokázat, jaké částky byly mezi účastníky smlouvy sjednány, jaké byly případně vyplaceny či případně žalobcem později vráceny a zda a pokud ano, v jaké výši vznikla žalobci škoda.

8. Mezi účastníky bylo nesporné, že vůči žalobci bylo v posuzovaném trestním řízení vydáno nezákonné rozhodnutí, dále uplatnění nároků žalobce u žalované dne [datum], že žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, žalobci se omluvila a poskytla mu zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s výkonem vazby ve výši 108 000 Kč a dále 111 227 Kč na nákladech obhajoby, resp. bylo vyplaceno 111 627 Kč, neboť došlo k početní chybě a žalovaná vyplatila na nákladech obhajoby o 400 Kč více, než bylo uvedeno v jejím stanovisku. Nároku na peněžité odškodnění nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním a nároky na náhradu ušlého zisku žalovaná nevyhověla ani zčásti.

9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 vedeného pod sp. zn. 2 T 3/2017 zjištěno, že usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. [obec] SKPV, Odboru obecné kriminality, 4. oddělení ze dne 8.6.2016, č.j. KRPA-397328-185/TČ-2015-000074, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro pokračující zločin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, toto rozhodnutí převzal žalobce téhož dne. Proti tomuto usnesení podal žalobce prostřednictvím svého obhájce stížnost, která byla usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] jako nedůvodná zamítnuta. Dne [datum] byl žalobce vyslechnut, resp. svou výpověď odmítl stejně jako při výslechu dne [datum]. Již dne [datum] v 8:56 hodin byl žalobce zadržen. Usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 1 Nt 2019/2016, byl žalobce vzat do vazby, propuštěn byl usnesením ze dne [datum] po přijetí písemného slibu žalobce a za stanovení dohledu probačního úředníka. Podáním ze dne [datum] podal žalobce prostřednictvím svého obhájce stížnost proti usnesení, jímž byly vydány movité věci [jméno] [příjmení], tato stížnost byla usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum] jako nedůvodná zamítnuta. Podáním ze dne [datum] podal žalobce stížnost proti usnesení ze dne [datum] a v tomtéž podání rovněž stížnost proti usnesením ze dne [datum], a to prostřednictvím svého obhájce. Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. [obec] SKPV, Odboru obecné kriminality, 4. oddělení ze dne 13.10.2016, č.j. KRPA-397328-367/TČ-2015-000074, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnost podle § 252a odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb.) a přečin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Toto rozhodnutí bylo doručeno žalobci i jeho obhájci dne [datum]. Proti tomuto usnesení podal žalobce rovněž stížnosti. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o vzetí žalobce do vazby se započtením od doby zadržení, tedy od [datum]. Žalobce byl propuštěn z vazby na svobodu dne [datum]. Dne [datum] podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] k Obvodnímu soudu pro Prahu 10. Po proběhnuvších hlavních líčeních byl dne [datum] vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce další a spoluobžalovaní uznáni vinnými, žalobce byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců do věznice s ostrahou. Stran druhého skutku byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání. Dne [datum] odvolací soud rozhodl o zrušení rozsudku ohledně žalobce a vrácení věci zpět soudu I. stupně. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný, a ohledně druhého skutku byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Právní moci nabylo rozhodnutí dne [datum]. Z opisu z RT na č.l. 1581 zjištěno, že žalobce má celkem 5 záznamů v Rejstříku trestů, a to v období od roku 1998 do roku 2015, naposledy se jednalo v roce 2014 o pojistný podvod, podmíněný trest odnětí svobody, zkušební doba do [datum] a v roce 2015 o padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu, podmíněný trest odnětí svobody, zkušební doba do [datum]. Ze zápisu o určení otcovství na č.l. 1857 a na č.l. 1858 zjištěno, že dne [datum] se k ÚMČ [obec a číslo] dostavili žalobce a [jméno] [příjmení] a souhlasně prohlásili, že otcem dosud nenarozeného dítěte je žalobce 10. Z fakturace advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] dle úkonů zjištěno, že fakturou ze dne [datum] vyúčtoval advokát JUDr. [jméno] [příjmení] žalobci v souvislosti s pokračujícím zločinem krádeže, trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti a přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti částku 37 700 Kč s tím, že od celkové částky 47 700 Kč byla odečtena uhrazená záloha. Vyúčtovanými úkony byly mimo jiné stížnost obviněného ze dne [datum] proti usnesení policejního orgánu ze dne 22. 6. 2016, č.j. KRPA-397328-236/TČ-2015-000074, kdy byl účtován půlúkon (odměna 1 150 Kč), dále stížnost obviněného ze dne [datum] proti usnesení policejního orgánu ze dne 22. 6. 2016, č.j. KRPA-397328-239/TČ-2015-000074, kdy byl účtován půlúkon (odměna 1 150 Kč), a dále stížnost obviněného ze dne [datum] proti usnesení policejního orgánu ze dne 4. 7. 2016, č.j. KRPA-397328-262/TČ-2015-000074, kdy byl opět účtován půlúkon (odměna 1 150 Kč).

11. Z fakturace obhajného Mgr. [jméno] [příjmení] dle úkonů zjištěno, že fakturou ze dne [datum] vyúčtoval advokát Mgr. [jméno] [příjmení] žalobci za poskytnuté právní služby částku 29 040 Kč včetně DPH, když byla mimo jiné vyúčtována porada s klientem trvající jednu hodinu dne [datum]. Fakturou ze dne [datum] vyúčtoval advokát Mgr. [jméno] [příjmení] žalobci za poskytnuté právní služby částku 15 730 Kč včetně DPH, když byla mimo jiné vyúčtována porada s klientem trvající dvě hodiny dne [datum]. Fakturou ze dne [datum] vyúčtoval advokát Mgr. [jméno] [příjmení] žalobci za poskytnuté právní služby částku 19 360 Kč včetně DPH, když byla mimo jiné vyúčtována porada v sídle AK trvající dvě hodiny dne [datum] a dále byl vyúčtován úkon spočívající v odvolání dne [datum] a úkon spočívající v odůvodnění odvolání dne [datum]. Fakturou ze dne [datum] vyúčtoval advokát Mgr. [jméno] [příjmení] žalobci za poskytnuté právní služby částku 26 620 Kč včetně DPH, když byla mimo jiné vyúčtována porada s klientem trvající dvě hodiny dne [datum]. Fakturou ze dne [datum] vyúčtoval advokát Mgr. [jméno] [příjmení] žalobci za poskytnuté právní služby částku 6 050 Kč včetně DPH, když byla mimo jiné vyúčtována porada s klientem trvající půl hodiny dne [datum].

12. Ze smlouvy o dílo ze dne [datum] včetně přílohy zjištěno, že dne [datum] uzavřel žalobce jakožto zhotovitel se společností [právnická osoba], [IČO], jakožto objednatelkou smlouvu o dílo, jíž se žalobce zavázal zajistit opravu 4 nákladních motorových vozidel, přičemž objednatelka se zavázala uhradit zálohu ve výši 120 000 Kč. Dílo mělo být provedeno do [datum] s tím, že zhotoviteli náleží celkem částka 120 000 Kč, která je splatná ke dni ukončení platnosti smlouvy, přičemž zhotoviteli náleží ke každému poslednímu pracovnímu dni v měsíci záloha na odměnu ve výši 20 000 Kč. Dle přílohy byla ujednána oprava vozidel těchto [registrační značka] [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [číslo]

13. Z prohlášení [jméno] [příjmení] na č.l. 172 zjištěno, že s žalobcem žili společně do roku 2016, tedy i v době, kdy ho zatkli a byl ve vězení. Snažila se ho podporovat, být mu oporou, kdy předtím měli krásný vztah a plánovali i rodinu. Po návratu z vězení už to nebylo jako dřív. Také spolu s žalobcem těžce prožívala trestní stíhání, kdy musela i k soudu a byla při domovní prohlídce. Neuměla si poté představit, že by s žalobcem mela děti, když byl ve vězení. Dále paní [příjmení] uvedla, že z toho měla psychické problémy i problémy v okolí, když se to lidé dozvěděli.

14. Z lékařská zprávy MUDr. [příjmení] na č.l. 181 zjištěno, že žalobce během vazby trpěl nespavostí, psychická újma, psychiatrem nasazeny léky na tablety na spaní, do té doby bez hypnotik 15. Z kopie technických průkazů na č.l. 161 - 168 zjištěno, že se vztahují k vozidlům [registrační značka], 2SZ [číslo], 3SU [číslo] a 2SJ [číslo]

16. Z výslechu [jméno] [příjmení] zjištěno, že v době, kdy byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalobcem, se tato společnost zabývala kamionovou dopravou a servisem. Svědek v té době v této firmě působil jako ředitel dopravy a servisu. Měli tam vnitrofiremní auta, těch bylo asi 25, ale zajišťovali služby i pro cizí dopravce. Firma měla vlastní zaměstnance, ale pracovali tam i externí lidé, mechanici, či další osoby, kteří se starali o STK. Pokud jde o žalobce, tak toho svědek zná dlouho, ví, že je automechanik a také to, že pracoval sám na sebe. Z tohoto důvodu jej oslovil, úplně si nepamatuje přesně, kdy to bylo, snad asi v roce 2015, možná i dříve. Potom se dohodli, na smlouvě o dílo. Úkolem žalobce bylo připravit vozidlo kompletně na STK, za to potom byla domluvena určitá částka, šlo někdy o práci na dva měsíce, někdy o práci na čtyři měsíce. Smlouvu na č.l. 53 svědek nepodepsal, ale uvedl, že jde pravděpodobně o podpis někoho z jednatelů, ale neví přesně, čí podpis na té smlouvě je. Tuto smlouvu o dílo připravoval svědek s tím, že po té jí dával k podpisu osobě, která byla oprávněná takovou smlouvu podepsat. Svědek dále uvedl, že žalobce tehdy sdělil, že živnostenský list má pozastavený, a proto byla uzavřena smlouva o dílo, protože kdyby měl žalobce [příjmení], tak by mohl fakturovat. K tomo, proč žalobce nebyl zaměstnán v pracovně právním vztahu, svědek uvedl, že v tehdejší době měl žalobce ještě nějakou svoji další činnost a tuto smlouvu o dílo uzavírali i s jinými osobami, které neměly živnostenský list, neměly IČO a nemohly fakturovat. Svědek k tomu doplnil, že v tuto chvíli v jeho firmě [právnická osoba] žalobce pracuje na hlavní pracovní poměr. K částce 120 000 Kč svědek uvádí, že si v tomto ohledu dělal určité kalkulace, věděl tak orientačně, jaké byly náklady na jednotlivé opravy, měl určitou svoji představu. Potom to probíhalo tak, že částka, která byla sjednaná, byla jakousi orientační cenou, s tím, že na zhotoviteli bylo i to, aby si nakoupil všechny potřebné náhradní díly, případně zajistil další potřebné činnosti s tím, že po té se to celé vyúčtovalo podle jednotlivých potřebných součástek a podle odvedené práce. Svědek si nevzpomněl, zda konkrétně z této smlouvy o dílo bylo žalobce něco vyplaceno, myslel si ale, že něco určitě vyplaceno bylo. Uvedl, že to probíhalo tak, že částky byly zhotovitelům vypláceny po měsících, když tam třeba byl i nějaké větší náhradní díl, takto bylo také potom zaplaceno v té měsíční platbě. Svědek měl za to, že mohlo být vyplaceno něco kolem 50 až 60 tisíc Kč měsíčně s tím, že jde o orientační částku, protože si na to nepamatuje. Byla to záloha na odměnu, takto svědek dělal vždycky u těchto smluv a potom vyplácel peníze podle náhradních dílů, které byly obstarány. Žalobce v tomto byl schopný si díly obstarat, měl asi nějaké své zdroje, jak to bylo ten druhý měsíc, to si svědek už úplně přesně nepamatuje, jestli to bylo za odměnu nebo za díly, bylo to ale víc peněz. Finanční prostředky žalobci byly vypláceny v hotovosti a vždy k tomu byl vydán výdajový doklad. Smlouva o dílo byla realizována tak, že vozidla se nikam nevozila, zůstávala na místě a ten dotyčný zhotovitel, v tomto případě žalobce, prováděl realizaci oprav přímo na místě. Svědek dále uvedl, že měl poměrně přehled o těch prováděných opravách, protože neseděl jenom v kanceláři, ale chodil i po dílně, takže sledoval průběh prací. Písemné doklady ke smlouvě o dílo s žalobcem svědek k dispozici nemá. Společnost [anonymizováno] už byla dávno prodaná, a dodal, že vždycky byly nějaké písemné výstupy. Svědek nevěděl, jestli to bylo za měsíc, nebo jestli to bylo až za celé sjednané dílo s tím, že to vždycky svědek řešil s jednotlivými zhotoviteli. Bylo to vždycky z jeho pohledu postaveno na vzájemné důvěře, takže společně dělali i písemné výstupy, co bylo na tom díle, tedy na vozidlech odvedeno. K tomu, zda práce byla dokončena, s ohledem na datum uzavření smlouvy a vzetí žalobce do vazby, svědek uvedl, že pokud si vzpomíná, tak když žalobce propustili z vazby, tak tuto konkrétní smlouvu řešili, došlo tam snad i k nějaké dohodě, že žalobce měl ještě něco vracet jako pokutu za to, že to dílo nedodělal, ale přesné částky si svědek už nevzpomíná. K tomu ještě svědek dodal, že pokud došlo k případům, že zhotovitel tu práci nedokončil, tak potom musel hledat někoho jiného, vyřešit to nějakým jiným způsobem, aby ta práce byla dokončena. Jestli žalobce předal alespoň jedno auto opravené, si už svědek nevzpomíná, ale sepisovali se o tom předávací protokoly. Má za to, že když se po propuštění z vazby žalobce vrátil do práce, tak, že asi přibližně 80 % z té vyplacené částky vrátil. O tom všem se vedla dokumentace, takže existovaly i doklady o tom, kolik žalobce svědkovi z té sumy, kterou původně dostal, vrátil zpátky.

17. Z účastnického výslechu žalobce zjištěno, k dopadům vazby žalobce uvedl, že na počátku byla domovní prohlídka, která ze strany policie proběhla ráno, policie vtrhla do obydlí žalobce, byla u toho také tehdejší přítelkyně žalobce [jméno] [příjmení]. Tehdy zabavili věci, a to jak žalobce, tak i této přítelkyně žalobce, včetně počítačů. Na místě se snažili policii přesvědčit, aby alespoň zkontrolovali věci přítelkyně žalobce, protože ona by potom nemohla vykonávat práci, kdyby přišla o počítač, ale tomu policie nevyhověla. Po té byl žalobce převezen do cely předběžného zadržení na [část obce], tam strávil asi tři dny, byl na něj vyvíjen psychický nátlak. Po té byl přemístěn do vazby, k tomu žalobce uvedl, že nikdy ve vazbě nebyl, nikdy nic takového nezažil, vůbec nevěděl, jaké to bude, co se bude dít. Od samého počátku žalobce trpěl ve vazbě depresemi, úzkostmi, z tohoto důvodu také ve vazbě vyhledal lékařskou pomoc, s lékařem řešil své psychické problémy, byla mu předepsána medikace na spaní a na tlumení, ty v podstatě bral po celou dobu té vazby. Jinak v té vazbě byl žalobce v tzv. skupině B, takže ho mohla navštěvovat pouze jeho rodina. Po celou dobu výkonu vazby žalobce špatně spal, po třech měsících byl po té přemístěn na volnou vazbu. V průběhu výkonu vazby navštěvovala žalobce jeho tehdejší přítelkyně [jméno] [příjmení], posílala mu tam balíčky, také se o něho starala finančně, ale po propuštění z vazby se s ním rozešla, nezvládla to, že byl žalobce ve vazbě, bylo to pro ni stresující, také na ní vyvíjela policie nátlak, byla z toho všeho zoufalá, takže nakonec vztah s žalobcem ukončila. Když potom žalobce propustili z vazby, tak šel na firmu k panu [příjmení], kde probrali celou tu situaci, vyřešili také otázky, které se týkaly toho, co případně ještě žalobce panu [příjmení] dlužil za nedodělanou práci, a dohodli se, že budou spolupracovat dál. Žalobce si potom vzal tři týdny volna a pak nastoupil na pracovní smlouvu. Pracuje u pana [příjmení] dosud na pozici šéfa dílny, má na starosti zařizování náhradních dílů, takže je i jako nákupčí, jako technik a dohlíží také na provoz servisu. Ten vozový park je tam pořád stejný, mají jak vnitrofiremní auta, tak se starají i o vozidla cizí. K otázce realizace smlouvy o dílo uzavřené v tom roce 2016 žalobce uvedl, že pan [příjmení] dal žalobci zálohu, mohlo to být nějakých 60, 50 nebo 40 tisíc Kč, to záleželo i podle toho, o jaký druh auta šlo, nebo jaké opravy na něm měly být provedeny. Potom k tomu vyplňoval protokoly, takové výkazy, kde uváděl, jaké náhradní díly za to případně nakoupil, nebo jakou odměnu za tu danou práci na té konkrétní opravě požaduje. Vždy to měl žalobce naplánované, šlo o auta značek Iveco, Volvo nebo DAF. Vždycky to byla vozidla, která byla před STK, a bylo nutné na nich provést opravy, aby tedy získaly právě osvědčení od STK. Pan [anonymizováno] sice upřednostňoval zaměstnanecký poměr, chtěl mít lidi pod sebou, ale v té době byl žalobce ještě tichým společníkem v internetovém obchodě, takže mu to vyhovovalo tak, jak to bylo uzavřeno na tu smlouvu o dílo. Pak přišla vazba a po propuštění z vazby se dohodl na práci u pana [příjmení] a tam pracuje doteď. Po propuštění z vazby úbytek práce nepociťoval. K dopadům trestního stíhání, žalobce uvedl, že si již od počátku připadal jako zločinec, už když ho policie zatýkala, tak byl svázaný takovým tím způsobem„ v medvědu“, celý barák ho viděl, přijela taková obrněná dodávka, takže to všechny v domě zajímalo. Pak následovaly výslechy, vazba, žalobce uvádí, že byl nejprve odsouzen na dva a půl roku, až po té byl zproštěn, špatně to snášela i jeho tehdejší přítelkyně [jméno] [příjmení], z tohoto důvodu také žalobce prosila, aby jí nevolal k soudu na další svědeckou výpověď, že už nechce znovu tu situaci prožívat. Dále žalobce uvádí, že na to celé velmi špatně vzpomíná, už když ho zatýkali, tak tam uváděli policisté takový ty řeči, že ho jeho tehdejší přítelkyně [jméno] [příjmení] 10 let neuvidí, takže i ta to potom prožívala se žalobcem. Dále žalobce uvedl, že trpěl úzkostí ve vazbě, jen jednou za den mohl na jednu hodinovou vycházku. To tak bylo tři měsíce, teprve poté, když se dostal do otevřené vazby, tak tam rozdíl jediný byl v tom, že zůstávaly otevřené dveře. Jinak až doteďka žalobce bere přípravek [anonymizováno] na spaní, nemůže se té závislosti na tomto léku zbavit, jeho ošetřující lékař MUDr. [příjmení] mu říkal, že by se toho léku měl zbavit, že by ho neměl brát, ale žalobce není schopen bez tohoto přípravku usnout. Trestní stíhání trvalo přibližně dva a půl roku, v tom období se rozešel se svojí tehdejší přítelkyní [jméno] [příjmení], s níž žil přibližně dva roky, pak byl nějakou dobu sám a potom se dal dohromady s [jméno] [příjmení]. Ta po té otěhotněla, někdy kolem porodu, už žalobce neví, jestli to bylo před porodem nebo po porodu, přišlo zproštění, paní [příjmení] mu potom vyčítala to, že byl ve vazbě, to že byl odsouzen, měli v souvislosti s tím neshody a pak se rozešli. Přesto, že došlo k nepravomocnému odsouzení, tak žalobce založil rodinu s paní [příjmení], se kterou se pak rozešli, mají nyní dítě, syna [jméno] [celé jméno žalobce], žalobce tedy funguje jako otec, kdy má syna jednou za 14 dní o víkendu a pak ještě každou středu v týdnu. Rodina stála při žalobci, pokud jde o ostatní okolí, takto nebylo úplně dobré, nepohlíželi na žalobce úplně dobře. Když se vrátil z vazby, tak se ho potom správce domu začal vyptávat, byl zvědavý, jak to celé probíhalo a jak to dopadlo. Před tímto trestním stíháním byl žalobce třikrát odsouzen k podmíněnému trestu.

18. Z ambulantní lékařská zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] (zástup za ošetřujícího registrujícího lékaře žalobce [příjmení] [příjmení]) ze dne [datum] na čl. 193 rub, zjištěno, že v roce 2016 byl žalobce ve vazbě, tam pro psychické obtíže zahájena léčba [anonymizováno] a [anonymizováno], medikován čtyři měsíce, denně po propuštění, syndrom závislosti, ošetřujícím lékařem předepisován opakovaně, v psychiatrické péči není.

19. Ze zdravotních záznamů ze zdravotnické dokumentace žalobce u registrujícího poskytovatele MUDr. [příjmení] za období od [datum] do [datum] na č.l.194, zjištěno v tomto období 32 návštěv u lékaře, z toho v 19-ti případech předepsán [anonymizováno] 10 mg FLN 20, dále zjištěno, že dne [datum] žalobce u lékaře vyšetřen, uvedeno že během vazby 2016 nespavost, nasazeny léky na spaní, od té doby nespí bez hypnotik. Obdobný závěr pak učiněn dne [datum], s tím že psychiatrem nasazeny léky na spaní.

20. Ze zdravotních záznamů z vazební věznice a pro výkon zabezpečovací detence [příjmení] [příjmení], nemocnice s poliklinikou na č.l. 210 a následujících, zjištěno, že dne [datum] byla provedena vstupní prohlídka, zjištěna výška 178 cm, váha 93 kg, BMI 29,35, tlak [číslo], pulz 70. Dále mimo jiné uvedeno psychiatrická léčba: ne. Dále zjištěn záznam dne [datum], žalobce vyšetřen psychiatrem s tím že má problém, že nespí, spí přerušovaně, přes den na sobě cítí vysílenost, bolí ho hrudník, přestalo mu chutnat jíst, byl dlouhodobě (8 dní) sám na cele, na zhroucení, roztřesený, řekli, že potíže jsou od páteře. Žalobce si ale myslel, že jsou stresové, je poprvé zavřený, obviněný ze čtyř skutků, že odcizil vozidlo, komplic je na svobodě, on nevypovídal, komplic vypovídal proti němu, na svobodě má přítelkyni i zaměstnání. V rodinné anamnéze uvedeno, že v dětství utrpěl šok, když zůstal zamčený v autě, jak je zamčený na cele, tak má stresy a nervy. Na procházce se mu uleví, s rodiči je v kontaktu, matka byla na návštěvě, nekuřák, alkohol nepije, drogy nebere. Dále uvedeno, že potíže jsou výrazně neurotické, anxieta, subdeprese, bez suicidálních tendencí, děsivé sny o rodině, poruchy spánku, bez výrazných negativních osobnostních rysů, místy až charakter panické úzkosti, antidepresiva, indikována terapie, předepsán Mirtazapin 1 tableta večer, Hypnogen půl hodiny před spaním, s povolením mít u sebe 5 tablet. Dále byl ještě předepsán Mirzaten 30 mg. Dále zjištěno, že dne [datum] předepsán Mirzaten 30 mg, dále dne [datum] provedeno neurologické vyšetření s tím že žalobce asi tři měsíce bolesti zad, s maximem v sedě a v lehu. Dále v části epikrýza uvedeno, že vzhledem k poruchám adaptace vyšetřen psychiatrem, přechodně psychofarmakou medikace. Dne [datum] provedena výstupní prohlídka při propuštění z vazby, konstatován závěr ze vstupní prohlídky, dále konstatována laboratorní komplementární a konziliární vyšetření, zadopřední snímek hrudníku, dále závěry chirurgického konzilia, závěry interního vyšetření, závěry psychiatrického vyšetření, že má žalobce problém, že nespí, že spí přerušovaně, přes den na sobě cítí vysílenost, bolí ho hrudník, přestalo mu chutnat, konstatováno v zásadě to, co už bylo konstatováno v rámci psychiatrického vyšetření.

21. Ze zprávy o poskytnutých zdravotních službách od Vězeňské služby ČR odboru zdravotnické služby společně s výpisem ze zdravotnické dokumentace ze dne [datum] na č.l. 228 a následujících. Zjištěno celkové zhodnocení, že dle obsahu zdravotnické dokumentace vedené o žalobci [příjmení] službou ČR se u jmenovaného vyskytly některé zdravotní obtíže, které však neměly ve srovnání se zdravotním stavem před nástupem do výkonu vazby trvalé dopady. Jednalo se o přechodné zhoršení zdravotních obtíží existujících již před vazbou.

22. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobce v souvislosti se samotným trestním stíháním, pak soud uzavírá, že na základě provedeného dokazování neshledal, že by trestní stíhání mělo dopad do osobnostních sfér žalobce nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, jako je zásah do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí. Žalobce je osobou, která již v minulosti měla zkušenosti s trestním stíháním, kdy byl žalobce již pětkrát odsouzen k trestu odnětí svobody, byť byl trest vždy podmíněné odložen na zkušební dobu. Nadto, k zahájení dalšího trestního stíhání došlo v době běžící zkušební doby stanovené v souvislosti s předchozím trestem. Soud neshledal ani žádné excesivní zásahy orgánů činných v trestním řízení, kdy ani poutání žalobce„ na medvěda“ je obecným dopadem trestního stíhání do lidské důstojnosti, které prožívá každá trestně stíhaná osoba. Pokud žalobce uváděl psychický nátlak po jeho umístění do cely, pak jde toliko o tvrzení žalobce, kdy si na případné překročení pravomoci policistů mohl stěžovat. Dopady, které žalobce uváděl, měli souvislost až s vzetím do vazby, tudíž je soud hodnotil v rámci zásahů do osobnostní sféry žalobce v souvislosti s výkonem vazby. V tomto směru soud shledal, že žalobce byl po dobu 120 dnů omezen nezákonné na osobní svobodě. Ve vazbě byl žalobce poprvé, přičemž předtím nebyl ani ve výkonu trestu, tudíž se pro něj jednalo o zcela novou zkušenost. Bylo prokázáno, že žalobce výkon vazby špatně snášel, trpěl psychickými problémy. Nebylo prokázáno, že by se žalobce léčil s psychickými problémy či byl v trvalé péči psychologa či psychiatra. Bylo prokázáno, že žalobce patrně trpí určitou formou závislosti na prášcích na spaních. Dále má soud za prokázané, že se v důsledku vzetí do vazby rozešel se svou přítelkyní [jméno] [příjmení], které se nesmířila s tím, že žalobce byl ve vězení, přičemž předtím měli hezký vztah. Nebylo však prokázáno, že i [jméno] [příjmení] se s žalobcem rozešla jen proto, že byl ve vazbě. Bylo prokázáno, že žalobce v době, kdy byl vzat do vazby, měl uzavřenu smlouvu o dílo se [právnická osoba], nejednalo se však ani o vztah mezi podnikateli ani pracovněprávní vztah. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, jakou práci žalobce do vzetí do vazby odvedl, v jaké části mu případně bylo vzetím do vazby zabráněno práci dokončit. Žalobce pak nebyl schopen ani tvrdit, jakou částku převzal od svědka [příjmení] jako zálohu, či jakou částku poté svědkovi vrátil. Současně bylo prokázáno (svědectvím [příjmení]), že částka 120 000 Kč nepředstavovala odměnu žalobce, ale šlo o celkovou částku, která zahrnovala rovněž náklady na potřebné náhradní díly, které si měl žalobce obstarávat sám. Nebylo pak ani tvrzeno, jaké částka připadala na odměnu žalobce a jaká částka připadala na náhradní díly. Bylo prokázáno, že písemné doklady byly jak o přijatých, tak o vydaných částkách a že byly sepisovány o protokoly o předání vozidel. Žádné listiny však soudu předloženy nebyly (přes procesní poučení a výzvu podle § 118a o.s.ř.). Nebylo prokázáno, že by žalobce přišel o svoji předchozí podnikatelskou či pracovní činnost, či že by tyto sféry byly nějak narušeny, když žalobce vypověděl, že žádný úbytek práce po propuštění z vazby nepocítil. Určité negativní reakce žalobce zaznamenal, ale nebylo prokázáno, že by šlo o nějaké zásadní ústrky ze strany okolí.

23. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil podání ze dne [datum], stanovisko žalované ze dne [datum], výzvu žalované k doplnění žádosti ze dne [datum] a doplnění žádosti ze dne [datum] dílem proto, že jde o skutečnosti mezi účastníky nesporné a dílem proto, že se žalobce nedomáhá úroků z prodlení, kdy by okamžik předložení potřebných podkladů žalované měl právní význam.

24. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

25. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

26. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

27. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

28. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

29. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

30. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

32. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

33. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

34. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

35. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

36. Žalobce se v tomto řízení domáhal celkem čtyř nároků. Všechny čtyři nároky žalobce odvozoval z titulu nezákonného rozhodnutí, kterými jsou usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce z roku 2016.

37. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým jsou usnesení policejního orgánu ze dne [datum] a ze dne [datum], kterými bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro pokračující zločin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku a pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnost podle § 252a odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb.), která byla odklizena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum], kterým byl žalobce ohledně prvého skutku zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný, a ohledně druhého skutku byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Právní moci nabylo rozhodnutí dne [datum].

38. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

39. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk). Mezi účastníky bylo nadále sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby. Soud o jednotlivých úkonech, případně o jejich skupinách se stejným skutkovým základem rozhodl následujícím způsobem: -) stížnost žalobce proti usnesení PČR ze dne [datum] ze dne [datum] (1/2 ú), soud konstatuje, že není podstatné, že stížnost nebyla shledána důvodnou, to by znamenalo, že advokát může účtovat jen ty úkony právní služby s nimiž je úspěšný, podstatné je, že byla podána stížnost, kterou právní řád připouští podat. Podle § 11 odst. 2 písm. c) AT náleží žalobci částka: 1 150 + 300 + DPH = 1 754,50 Kč. -) stížnost žalobce proti usnesení PČR ze dne [datum] ze dne [datum] (1,2 ú) - žalovaná jeden z úkonů ze dne [datum] odškodnila a žalobce se jej nemůže domáhat podruhé. Žalobci další odškodnění nenáleží. -) stížnost žalobce proti usnesení PČR ze dne [datum] ze dne [datum] (1,2 ú) – soud konstatuje, že není podstatné, že stížnost byla podána společně s další stížností v rámci jednoho podání, z hlediska AT jde o dvě samostatná podání proti dvěma usnesením, není rozhodující, zda byla sepsána na jedné listině či na dvou listinách. Proto za tento úkon právní služby náleží žalobci náhrada za samostatný půlúkon podle § 11 odst. 2 písm. c) AT, částka: 1 150 + 300 + DPH = 1 754,50 Kč. -) porada s klientem ze dne [datum] (1 ú), soud konstatuje, že žalovaná přiznala náhradu za poradu s klientem dne [datum], pak následovalo HL dne [datum], v návaznosti na požadovanou poradu žádný procesní úkon v řízení učiněn nebyl. Požadovaný úkon byl neúčelný a žalobci další odškodnění nenáleží. -) porada s klientem ze dne [datum] (1 ú), soud konstatuje, že žalovaná přiznala náhradu za poradu s klientem dne [datum], pak následovalo HL dne [datum], v návaznosti na požadovanou poradu žádný procesní úkon v řízení učiněn nebyl. Požadovaný úkon byl neúčelný a žalobci další odškodnění nenáleží. -) porada s klientem ze dne [datum] (1 ú), soud konstatuje, že žalovaná přiznala náhradu za poradu s klientem dne [datum], pak následovalo HL dne [datum], v návaznosti na požadovanou poradu žádný procesní úkon v řízení učiněn nebyl. Požadovaný úkon byl neúčelný a žalobci další odškodnění nenáleží. -) porada s klientem ze dne [datum] (1 ú), soud konstatuje, že žalovaná přiznala náhradu za poradu s klientem dne [datum], pak následovalo odvolání do rozsudku dne [datum], v návaznosti na požadovanou poradu následovalo odůvodnění odvolání, které sice není samostatně odškodnitelným úkonem právní služby, nelze jej však považovat za neúčelný úkon. Lze považovat za účelné, že se nejprve žalobce s obhájcem radil o tom, jestli podat či nepodat odvolání a poté se radili o důvodech. Za tento úkon právní služby náleží žalobci náhrada za podle § 11 odst. 1 písm. c) AT, částka: 2 300 + 300 + DPH = 3 146 Kč. -) odůvodnění odvolání ze dne [datum] (1 ú). soud konstatuje, že úkony advokáta mají být perfektní, nelze požadovat další úkon jen proto, že podání bylo později doplněno o důvody, odškodnění za úkon podání odvolání žalovanou poskytnuto bylo. Žalobci další odškodnění nenáleží.

40. V souhrnu soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na odškodnění dalších neuznaných nákladů obhajoby je důvodný v rozsahu 6 655 Kč (výrok II), ve zbytku, ohledně částky 14 338,50 Kč, soud žalobu zamítl (výrok III).

41. Při úvaze o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla vazbou, se soud řídil následujícím.

42. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sv. 4, č. 52/2012, str. 521 mj. uvedl, že soudy v České republice nejsou - ani za současné právní úpravy - ve výši odškodnění vázány žádnými pravidly a ani pevnými částkami. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona je zjevným případem normy s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. To platí tím spíše, jsou-li soudy povolány k přímé aplikaci čl. 5 odst. 5 Úmluvy. Z toho nepochybně plyne, že je toliko na uvážení soudu, aby v každém jednotlivém případě při zvážení jeho individuálních skutkových okolností stanovil adekvátní výši odškodnění nemajetkové újmy vzniklé protiprávním zadržením a vykonáním vazby. Ve prospěch tohoto závěru svědčí i slova ESLP, že„ úplné reparaci (restitutio in integrum) brání vlastní povaha bezpráví, které záleží ve zbavení svobody v rozporu s čl. 5 odst. 1 Úmluvy“. Co se týče relevantních kritérií, těmi základními zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody, následky v osobní sféře poškozené osoby. Povahu trestní věci je možno interpretovat zejména jako typovou závažnost trestného činu, pro který byla osoba poškozená stíhána. Ohledně kritéria celkové délky omezení osobní svobody vychází Nejvyšší soud z toho, že časové okolnosti omezení osobní svobody jsou objektivně vyjádřitelným kritériem pro posouzení celkové výše odškodnění. Pro účely odůvodnění výše poskytnutého odškodnění je zjevně vhodné - podobně jako ve většině evropských států - vycházet ze sazby stanovené za jeden den odnětí svobody. Judikatura ESLP však neskýtá žádné pevné vodítko a ani referenční rámec co do výše peněžního odškodnění. Nejvyšší soud proto, vycházeje z úrovně odškodnění jednotlivých evropských států, jakož i ze životní úrovně v České republice, dospívá k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 až 1 500 Kč za jeden den trvání odnětí svobody, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje. Nejvyšší soud ji na tomto místě uvádí jen z důvodů zabránění extrémnímu poskytování zcela zjevně neodůvodnitelně nepřiměřeně nízkých či naopak zcela zjevně nepřiměřeně vysokých odškodnění.

43. Soud dospěl k závěru, že za přiměřenou lze v souzeném případě považovat výši finančního odškodnění ve výši 900 Kč za 1 den trvání vazby, tedy částku mírně pod prostřední hranicí stanoveného rozpětí finančního zadostiučinění, které již bylo žalovanou dobrovolně poskytnuto, a to z následujících důvodů. Soud obecně vychází z předpokladu, že pokud nejsou zjištěny žádné okolnosti, které by v konkrétním případě odůvodňovaly poskytnutí nižšího nebo vyššího odškodnění než je právě středová částka 1 000 Kč za 1 den trvání odnětí svobody, pak je tato částka odpovídající a je i referenčním výchozím rámcem pro další úvahy soudu o možné modifikaci. Soud konstatuje, že jakkoli se délka vazby v trvání 120 dnů nejeví na první pohled dlouhou, pro žalobce se jednalo o první pobyt ve věznici a soud uvěřil tomu, že žalobce vazbu snášel špatně a trpěl psychickými problémy. Délka vazby se však poté projevuje v celkové výši poskytnutého odškodnění, neboť se touto délkou násobí a nejedná se tak o primární kritérium, ke kterému by soud měl při stanovení základní částky přihlížet. Není možné rovněž zcela vyloučit, že toto zvýšené prožívání souviselo se zážitkem, který byl popsán ve zdravotních záznamech z výkonu vazby o prožitém šoku v dětství, když zůstal zamčený v autě. Nebylo prokázáno, že by se žalobce léčil s psychickými problémy či byl v trvalé péči psychologa či psychiatra. Bylo prokázáno, že žalobce patrně trpí určitou formou závislosti na prášcích na spaních, nicméně žalobce sám uvedl, že mu jeho ošetřující lékař sdělil, že by je měl vysadit. Tudíž si i sám žalobce je vědom toho, že tyto prášky objektivně nepotřebuje a skutečnost, že je na nich závislý, nemůže být přičítána k tíži žalované. Dále má soud za prokázané, že se v důsledku vzetí do vazby rozešel se svou přítelkyní [jméno] [příjmení], které se nesmířila s tím, že žalobce byl ve vězení, přičemž předtím měli hezký vztah. Nebylo však prokázáno, že i [jméno] [příjmení] se s žalobcem rozešla jen proto, že byl ve vazbě. O tom vypovídal pouze žalobce při svém účastnickém výslechu, z kterého rovněž vyplynulo, že se s paní [příjmení] seznámil v době, kdy již byl z vazby propuštěn, tedy o tom paní [příjmení] buď musela vědět, přičemž, pokud o tom nevěděla, pak nelze přičítat k tíži žalované, že jí o tom žalobce neřekl a ta se ním případně rozešla poté, co to vyšlo najevo. V tomto směru žalobce zjevně soudu neuvedl vše. Dále soud zohlednil to, že žalobce sice dosud nebyl ve věznici, nicméně byl opakovaně soudně trestán, naposledy v roce 2015 a je tak na něj třeba pohlížet jako na osobu, která má již z trestním stíháním zkušenosti. Soud tak nezjistil žádné okolnosti, které by svědčily pro zvýšení částky denního odškodnění nad částku 1 000 Kč. Soud má naopak za to, že mírné snížení základní částky na 900 Kč/den je zcela na místně, kdy u žalobce s ohledem na jeho trestní minulost nelze jeho„ konflikt“ s trestním zákonem považovat za ojedinělý, ale opakovaný, když žalobce byl v období let 1998 až 2015 trestán pětkrát. Soud proto dospěl k závěru, že částka 900 Kč za 1 den vazby je spravedlivá a plně odpovídající okolnostem případu žalobce ve všech jeho souvislostech. Žalobci celkem náleží částka 108 000 Kč. Jelikož žalovaná tuto částku žalobci již přiznala, soud ohledně další požadované částky 72 000 Kč žalobu zamítl (výrok III).

44. Pokud jde o zadostiučinění požadované za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání (nezákonné rozhodnutí) uvádí soud následující.

45. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/ 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

46. Soud dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním nebylo v souzeném případě zasaženo do osobnostních sfér žalobce nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, jako je zásah do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí. Soud znovu opakuje, že žalobce je osobou, která již v minulosti měla zkušenosti s trestním stíháním, kdy byl žalobce již pětkrát odsouzen k trestu odnětí svobody, byť byl uložený trest vždy podmíněné odložen na zkušební dobu. Nadto, k zahájení dalšího trestního stíhání došlo v době běžící zkušební doby uložené stanovené v souvislosti s předchozím trestem. Soud neshledal ani žádné excesivní zásahy orgánů činných v trestním řízení, kdy ani poutání žalobce„ na medvěda“ je obecným dopadem trestního stíhání do lidské důstojnosti, které prožívá každá trestně stíhaná osoba. Pokud žalobce uváděl psychický nátlak po jeho umístění do cely, pak jde toliko o tvrzení žalobce, kdy si na případné překročení pravomoci policistů mohl stěžovat. Pokud tak neučinil, nelze pouze z jeho účastnického výslechu toto považovat za zvýšený dopad trestního stíhání.

47. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

48. Pokud jde o délku trestního řízení, to trvalo přibližně 2 roky a 9 měsíců, což je možné hodnotit jako délku přiměřenou, a to i s ohledem na to, že ve věci proběhlo přípravné řízení, byla podána obžaloba, bylo provedeno obsáhlejší dokazování, šlo o společné řízení o více trestných činech podle dvou trestních zákonů, věc byl řešena dvou stupních soudní soustav, soud I. stupně rozhodoval dvakrát, odvolací soud jedenkrát. Z provedeného dokazování obsahem trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Ani žalobce neuváděl žádnou skutečnost, která by svědčila o nedůvodných průtazích při objasňování věci a při jejím projednávání před soudy.

49. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že povaha trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán (podezření ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku a trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb. a přečinu podle § 216 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku) působí standardně společenské odsouzení stíhaného, nicméně vzhledem k trestní minulosti žalobce, kdy byl opakovaně stíhán pro majetkovou trestnou činnost, kdy za páchání této trestné činnosti byl rovněž v letech 1998 až 2015 opakovaně odsouzen, přičemž i vykonal uložené tresty, pak soud uzavírá, že nelze dovodit, že by v důsledku tohoto nezákonného trestního stíhání výrazněji utrpěla žalobcova pověst právě v příčinné souvislosti pouze s tímto konkrétním nezákonným trestním stíháním. K tomuto soud doplňuje, že z opisu z rejstříku trestu se podává, že před zahájením posuzovaného trestního stíhání byl již žalobce celkem 5x trestně stíhán a odsouzen. V době kdy proti němu bylo zahájeno předmětné trestní stíhání se na něj nadto ani nehledělo jako by nebyl odsouzen, neboť byl podmíněně propuštěn z posledního výkonu trestu odnětí svobody a stále běžela zkušební doba. Na tom nic nemění, že žalobci hrozil trest až na osm let a že byl v průběhu trestního řízení jedenkrát nepravomocně z jednoho ze sbíhajících se trestných činů nepravomocně odsouzen.

50. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud pro stručnost odkazuje na odstavec 22, v němž rozvedl, jaké dopady do osobnostních sfér žalobce má za prokázané. Na tomto místě soud dodává, že převážná většina zásahů měla souvislost s pobytem ve vazbě a tyto zásahy nelze znovu přičítat k tíži žalované a odškodňovat, neboť za výkon vazby byl žalobce samostatně odškodněn a to v míře, kterou soud shledal přiměřenou a spravedlivou.

51. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ (v ) ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne [datum] sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce ke srovnání navrhl případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 617/2014 a 17 C 219/2016. Žalovaná žádné případy ke srovnání s případem žalobce nenavrhla. Soud pak k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 55/2018 a 19 C 260/2019.

52. V případu ve věci sp.zn. 31 C 617/2014 byla tamní žalobkyně stíhána pro trestný čin podvodu, trestní stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců, byla ohrožena trestní sazbou 2 až 8 let. Tamní žalobkyně byla již vyššího věku, před trestním stíháním podstoupila složitou kardiologickou operaci. Její zdravotní stav nebyl dobrý. Soud uzavřel, že vnímala trestní stíhání úkorněji než člověk zdravý a mladší. Přivydělávala si prodáváním na trzích, přičemž lidé prodávající na trzích se znají, na tamní žalobkyni si pak ukazovali coby na podvodnici a někteří s ní přestali komunikovat. Došlo k ukončení její podnikatelské činnosti, byť v tom dle soudu sehráli roli i jiné faktory. Tamní žalobkyně byla osobou bezúhonnou. Bylo přiznáno 50 000 Kč. V případu ve věci sp.zn. 17 C 219/2016 byla tamní žalobce stíhán pro trestný čin pojistného podvodu, trestní stíhání trvalo 1 rok a 7 měsíců, byl ohrožen trestní sazbou 2 až 8 let. Žalovaná dobrovolně přiznala 35 000 Kč, soud tuto částku považoval za adekvátní. Tamní žalobce neprokázal, že by trestní stíhání jako takové mělo negativní dopady do rodinného nebo sociálního života žalobce, kauza nebyla medializována, narušení vztahu s dcerou bylo zohledněno při stanovení výše zadostiučinění za nezákonnou vazbu. Ani v rovině profesní žalobce neprokázal, že by byl jakkoliv poškozen, když se žalobce po propuštění z vazby vrátil na původní pracovní pozici, kterou zastával před zahájením trestního stíhání. Šlo o osobu bezúhonnou.

53. V případech, které ke srovnání vybral soud, v případu sp.zn. 10 C 55/2018 byl tamní žalobce stíhán pro podezření ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku a z přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, za které bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit trest odnětí svobody v trvání 1 roku až 5 let. Trestní stíhání trvalo jeden rok a 10 měsíců. Žalobce byl též stíhán na svobodě a byl osobou bezúhonnou. Došlo k zásahu do soukromého života tím, že se musel dostavit k výslechům k policejnímu orgánu a k hlavním líčením. S ohledem na nepatrné zásahy do osobnostní sféry žalobce bylo dostačující formou zadostiučinění shledáno konstatování nezákonnosti rozhodnutí. V případu sp.zn. 19 C 260/2019 šlo o podezření ze zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 a, b, 4 c trestního zákoníku, přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a přečinu poškození cizí věci, podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Za trestné činy tamnímu žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo 4 roky a 3 měsíce. Tamní žalobce částečně utrpěl v příčinné souvislosti s vedením nezákonného trestního stíhání vůči své osobě zásahy do své cti a pověsti, trpěl nespavostí, utrpěl jeho partnerský vztah. Nemohl se naplno věnovat svým sportovním aktivitám. Šlo o osobu bezúhonnou. Žalovaná dobrovolně poskytla v penězích 10 000 Kč, soud přiznal dalších 20 000 Kč.

54. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že konstatování vydání nezákonného rozhodnutí je plně dostačující a spravedlivé, kdy zadostiučinění v penězích není u žalobce na místě. I v porovnání se srovnávanými případy je zcela zjevné, že šlo vždy o osoby bezúhonné, a i těm nebylo v některých případech přiznáno odškodnění v penězích pro poměrně malou vytrpěnou újmu. To je i případ žalobce. Žalobce jednak není osobou bezúhonnou, a má dokonce již pět záznamů v trestním rejstříku. Je tak na trestní stíhání zvyklý a soud neuvěřil tomu, že vystavení dalšímu trestnímu stíhání mělo pro žalobce zvlášť tíživé následky. Soud je toho názoru, že u osob, které se v minulosti opakovaně dopouštěly trestné činnosti, přichází odškodnění v penězích v úvahu pouze výjimečně, tedy v případě závažných následků, případně za situace, kdy trestní obvinění je vzneseno pro trestný čin zcela odlišné povahy, než jaké se do té doby nezákonné stíhaný dopouštěl. Ani to však není případ žalobce. I v nyní posuzovaném trestním stíhání šlo o majetkovou trestnou činnost, které se žalobce dříve opakovaně dopouštěl a byl za ni odsouzen. Rovněž vyšlo najevo, že žalobce tíživější následky utrpěl v souvislosti s výkonem vazby, za niž byl samostatně odškodněn. Jinak žádné zásadnější dopady u žalobce zjištěny nebyly. V této souvislosti je na místě připomenout, že„ forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Soudu se tak v dané věci nejeví spravedlivé, aby žalobci bylo přiznáno odškodnění v penězích. Opak by byl v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Žalobce tak nemá nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním. Soud s ohledem na uvedené, žalobu v rozsahu požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč zamítl (výrok III).

55. Pokud jde o ušlý zisk, kterého se žalobce domáhal za období od [datum] do [datum] ve výši 100 000 Kč uvádí soud následující.

56. Soud předně uvádí, že žalobci poskytl při jednání dne [datum] procesní poučení o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mu jen a pouze v důsledku vzetí do vazby ušel výdělek v částce 120 000 Kč a že pokud mu nějaký výdělek ušel, že se jednalo právě o částku 120 000 Kč a v návaznosti na to vyzval žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby uvedl, jaká konkrétní částka mu v souvislosti s výkonem vazby ušla a to i v návaznosti na to co vypověděl svědek [příjmení], a aby k prokázání svých takto doplněných tvrzení předložil, má-li je k dispozici nebo označil všechny důkazy. Soud před poskytnutím procesního poučení dospěl k závěru, že sice bylo prokázáno, že žalobce měl obdržet částku 120 000 Kč, nicméně bylo rovněž prokázáno, že tato částka nepředstavovala toliko odměnu pro žalobce, ale že v ní byly zahrnuty i náklady na náhradní díly, jak vypověděl svědek [příjmení]. Svědek [příjmení] výslovně vypověděl, že částka 120 000 Kč byla toliko orientační. Dále bylo prokázáno, že v určité výši byla žalobci ze strany pana [příjmení] poskytnuta záloha a že později žalobce určitou částku panu [příjmení] vrátil. V návaznosti na výzvu soudu, žalobce však žalobu částečně zpět o částku 20 000 Kč, o níž tvrdil, že byla zálohou na odměnu. Soud však nemá nadále za prokázané, že žalobci ušel zisk ve výši 100 000 Kč. Žalobce již žádné další důkazy nepředložil ani neoznačil. Nadále tak zůstalo neprokázáno, že žalobci ušel zisk ve výši 100 000 Kč, když tato výše nevyplývá z žádného v řízení provedeného důkazu, jakož z provedeného dokazování nevyplývá ani žádná jiná částka, o kterou měl být v důsledku vzetí do vazby žalobce připraven. Zcela neobjasněna totiž zůstala i okolnost, jaká část přislíbené odměny představovala skutečnou odměnu pro žalobce a jaké část byla určena na nákup náhradních dílů Bylo prokázáno výpovědí svědka [příjmení], že výše celkové odměny se odvíjela i od toho, jaký odhadovaný objem součástek bylo třeba zajistit. Žalobce tak neunesl břemeno důkazní ohledně rozhodné skutečnosti, zda mu nějaký zisk ušel a pokud ano, pak v jaké zcela přesné výši. K tomu soud již jen pro úplnost dodává, že ušlý zisk z podnikatelské činnosti se prokazuje obvykle daňovými přiznáními. Bylo však prokázáno, že žalobce podnikatelem ani živnostníkem nebyl, a neměl ani přidělené IČO. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu i ohledně nároku na zaplacení částky 100 000 Kč.

57. V souhrnu tak soud žalobě vyhověl ohledně dílčího nároku na náhradě nákladů obhajoby ve výši 6 655 Kč (výrok II), jinak ohledně dalších požadovaných nároků ve výši 236 338,50 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III).

58. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a odst. 3 a § 146 odst. 1, písm. b), odst. 2 věta druhá o.s.ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] a šestiměsíčníměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem [datum], ovšem k projednání nároků žalobce a k částečnému uspokojení došlo až dne [datum]. Jelikož žalobce uplatnil v řízení celkem pět nároků (z nichž ohledně jednoho vzal žalobu ještě předtím, než začalo jednání), jednak nároky na odškodnění za nemajetkové újmu a jednak nároky na odškodnění újmy majetkové, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Do částečného zastavení řízení dílem pro částečné plnění žalované usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 696 060 Kč (50 000 + 50 000 + 201 610 + 274 450 +120 000). Žalovaná žalobci dobrovolně plnila 219 627 Kč, což tarifně představovalo hodnotu 161 627 Kč (50 000 + 111 627). Žalobce vzal žalobu zpět o částku 219 627 pro chování žalované, ve zbylém rozsahu 341 607 Kč (274 450 + 67 157) z vlastního procesního rozhodnutí Dílčí úspěch žalobce tak v této fázi řízení činil 23,22 % (161 [číslo] 060 * 100). Od tohoto okamžiku byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 242 826 Kč (50 000 + 50 000 + 22 826 + 120 000). K dalšímu zastavení o částku 21 832,50 Kč došlo výrokem I rozsudku, a to nikoli pro chování žalované. Žalobce byl tarifně úspěšný toliko ohledně částky 55 263,50 Kč (50 000 + 5 263,50). Soud sice o ohledně požadovaného peněžitého odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s trestním stíháním žalobu zamítl, nicméně žaloba byla podána před tím, než žalovaná nárok projednala a současně po uplynutí šestiměsíční lhůty s tím, že výše případného plnění ohledně nároku na nemajetkovou újmu záležela na úvaze soudu. Jeho procesní úspěch ohledně odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonnou vazbou (tarifně 50 000 Kč) byl již soudem zohledněn procentem úspěšnosti v předchozí dílčí fázi řízení. Další dílčí úspěch žalobce tak činil 7,94 % (55 263, [číslo] 060 *100). Celkový dílčí úspěch žalobce v řízení činil toliko 31,16 %, přičemž ve zbylém rozsahu šlo o dílčí úspěchy žalované. Je tak zjevné, že převážně úspěšná byla žalovaná v rozsahu 37,68 % (68,84 – 31,16), po zaokrouhlení tak celkově v rozsahu 38 %. V tomto rozsahu má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení v počtu režijních paušálů podle obsahu spisu. Náklady žalované jsou představovány 7 režijními paušály po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za vyjádření ze dne [datum] k žalobě, účast a přípravu na jednání dne [datum], [datum] a [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem ve výši 798 Kč ( (7*300) * 38 %, výrok IV.).

59. Lhůtu k plnění ve věci samé soud stanovil podle v souladu s § 160 odst. 1, části věty první za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. Ohledně výroku o nákladech řízení (výrok IV.) soud postupoval v souladu s § 160 odst. 1, části věty první před středníkem o.s.ř. a stanovil obecnou třídenní pariční lhůtu, když nevyšly v řízení najevo žádné skutečnosti odůvodňující případně lhůtu delší.

60. Výrok V. o vrácení části zaplaceného soudního poplatku je odůvodněn § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, dle kterého soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Žalobce vzal žalobu zpět ohledně celého nároku původně požadovaného nároku ve výši 274 450 Kč požadovaného z titulu zajištění vozidla před prvním jednáním. Žalobce zaplatila na soudním poplatku za tento nárok částku 2 000 Kč dle položky [číslo] Sazebníku soudních poplatků a má tak nárok vrácení jeho části po snížení o shora uvedeno částku 1 000 Kč, tedy ve výši 1 000 Kč Lhůta pro vrácení části soudního poplatku žalobkyni vychází z § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

Poučení