18 C 196/2020-129

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou v právní věci Žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] [anonymizováno] [obec] právně zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] Žalovaná: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o zaplacení 1.500.000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 90 000 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 120 000 Kč od 23. 10. 2020 do 21. 1. 2021 a dále z částky 30 000 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 1 380 000 Kč s příslušenstvím.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26 684 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 1 500 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nezákonného tr. stíhání. Dne 23. 3. 2016 zahájila Policie ČR tr. stíhání žalobce pro zločin pojistného podvodu podle ust. § 210 odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. c) tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zák. Dne 15. 11. 2016 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě obžalobu u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě. Dne 21. 12. 2016 podal žalobce návrh na předběžné projednání obžaloby na základě ust. § 186 písm. c) tr. ř., neboť v obžalobě popsaný skutek není tr. činem. Dále žalobce navrhl, aby soud v rámci předběžného projednání obžaloby tr. stíhání zastavil podle ust. § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve spojení s ustanovením § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Tomu soud nevyhověl. Následně ve věci proběhly hlavní líčení dne 30. 3. 2017, 12. 6. 2018 a 13. 6. 2019, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby v plném rozsahu dle ust. § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není tr. činem. Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně odvolání a dne 4. 12. 2019 proběhlo u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice veřejné zasedání, kdy bylo odvolání státního zástupce v předmětné věci zamítnuto. Trestní stíhání žalobce trvalo tři roky a devět měsíců (od 23. 3. 2016 do 4. 12. 2019). Žalobce byl v průběhu tr. stíhání ohrožen trestní sazbou odnětí svobody na 2 – 8 let. Žalobce byl vystaven výrazné psychické zátěži, byla zasažena jeho čest a dobrá pověst. Trestní stíhání trvající déle než 3,5 roku negativně ovlivnilo osobní život žalobce a jeho zdravotní stav. Celou dobu tr. řízení žalobce pečoval o svoji nemohoucí maminku, byl nucen žít v neustálém stresu z důvodu probíhajícího tr. stíhání a potenciálních dopadů tohoto tr. stíhání na jeho osobu i jím zajišťovanou péči mamince. Žalobce byl v důsledku tr. stíhání po jeho skončení nucen vyhledat psychiatrickou pomoc u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], neboť se stále častěji setkával s negativním hodnocením své osoby od ostatních spoluobčanů. Trestní stíhání mělo rovněž vliv na jeho věrohodnost při podnikání a při jednání s obchodními partnery. Žalobce byl zadržen a umístěn do cely předběžného zadržení, několikrát byl ve věci vyslýchán, v jeho bydliště a jeho [anonymizováno] [právnická osoba] byly provedeny domovní prohlídky. Trestní stíhání žalobce bylo již od počátku bezdůvodné, což konstatoval i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ve svém usnesení ze dne 4. 12. 2019: Podstatná část důvodů, které nakonec vedly ke zproštění obžalovaného, byla patrná už z návrhů na předběžné projednání obžaloby, který v úvodu v řízení před soudem byl ve věci podán.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil dne 22. 4. 2020 nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 500 000 Kč. Žalovaná poskytla žalobci zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 90 000 Kč. Toto žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 20. 1. 2021. Žalovaná dále učinila nesporným průběh tr. řízení vedeného u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná dospěla k závěru, že dostatečnou kompenzací vzniklé nemajetkové újmy žalobce je částka 90 000 Kč. Žalovaná rovněž vyslovila žalobci omluvu za nezákonný postup orgánů činných v tr. řízení. Tuto kompenzaci považuje žalovaná za dostatečnou.

3. Podáním ze dne 5. 10. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 90 000 Kč, soud v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení ve výroku I. zastavil 4. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 22. 4. 2020. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobce uhradila částku 90 000 Kč. Mezi účastníky byl rovněž nesporný průběh tr. stíhání žalobce, které bylo vedeno před Okresním soudem v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. [spisová značka] Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení tr. stíhání žalobce, soud dokazování zaměřil na rozsah dopadů tr. stíhání do osobnostní sféry žalobce.

5. Z výslechu žalobce a bratra žalobce [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že žalobce v důsledku tr. stíhání trpěl značnými psychickými problémy, kdy byl z tr. stíhání vystresovaný, docházel k praktické lékařce, která mu dávala léky na uklidnění a posléze, až po skončení tr. stíhání, vyhledal psychiatrickou pomoc, doporučovanou hospitalizace v psychiatrické nemocnici však odmítl. V důsledku trestního stíhání došlo ke zhoršení vztahu žalobce s bratrem a s jeho sestrou, neboť tyto mu celou záležitost (vyplnění podkladů pro pojišťovnu) vyčítali. Po skončení tr. stíhání se jejich vztahy vrátily k normálu. Jak žalobce, tak i svědek [celé jméno žalobce] vypověděli, že tr. stíhání žalobce se rovněž projevilo na jejich podnikání, kdy žalobce uvedl, že došlo ke značnému snížení obratu firmy (z 15 mil. Kč na cca 3 mil. Kč). Žalobce vypověděl, že jim někteří jejich bývalí spolupracovníci přebrali některé ze zakázek. Bratr žalobce vypověděl, že žalobce v době, kdy byl tr. stíhán, nebyl schopen plnit své pracovní povinnosti, byl vystresovaný, pracovní povinnosti odkládal, to se projevilo na obratech společnosti. Došlo k tomu proto, že žalobce si neplnil své povinnosti, zákazníci mu to pak vyčítali a on reagoval podrážděně, proto si našli někoho jiného, přišli tedy o spoustu zakázek. Co se týká psychického stavu žalobce, zde jeho bratr vypověděl, že žalobce měl vážné psychické problémy, se kterými se léčil. Před zahájením tr. stíhání byl veselý, pohodový člověk, a poté se zcela změnil, spolu se sestrou měl svědek strach o to, aby nespáchal sebevraždu. Před zahájením tr. stíhání vedl běžný společenský život, chodil se bavit do restaurací, na dovolenou, teď je uzavřený doma, prakticky nikam nechodí, vyhýbá se kontaktům.

6. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 3. 2020 soud vzal za prokázané, že lékařka při vyšetření žalobce shledala, že se u něj rozvinula trvalá porucha s bludy s rozvojem typicky po čtyřicátém roku věku. Žalobce trpí paranoidními repcepcemi, kolísavým laděním, má sklon k disforii, systemizované paranoidní persekuční bludy trvalého charakteru, vycházející z reálného života s výrazným emočním doprovodem, má paranoidní poruchy spánku, nechutenství, hubnutí, poruchy chování, anosognozie apod., byla mu předepsána medikace.

7. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 12. 2019, č.j. [číslo jednací], kterým bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně proti zprošťujícímu rozsudku v tr. věci žalobce vzal soud za prokázané, že odvolací soud v rámci svého odůvodnění jasně shrnul, že Okresní soud se dostatečně nezorientoval v dané tr. věci, kdy tr. stíhání bylo vedeno tři roky a bylo skončeno v podstatě až tehdy, kdy Okresní soud zjistil, že bylo ukončeno určitým způsobem paralelní občanskoprávní řízení. Podstatná část důvodů, které vedly ke zproštění obžalovaného, byla patrná už návrhu na předběžné projednání obžaloby, který byl v úvodu řízení před soudem podán. Odvolací soud zde vytkl soudu I. stupně, že zvolil postup, kdy hlavní líčení bylo provedeno až s odstupem více než jednoho roku.

8. Z trestního spisu, rovněž z výpovědi svědka [jméno] [jméno] vzal soud za prokázané, že úkony tr. řízení nebyly v daném případě zahájeny na základě podaného tr. oznámení, ale na základě poznatků poručíka [jméno] [jméno], který se v restauračním zařízení dozvěděl od svého známého, že se snad žalobce měl dopustit jednání, které mohlo být kvalifikováno jako pojistný podvod.

9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

12. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

13. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Podle § 9 odst. 1 OdpŠk má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

17. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

18. Podle ustanovení § 69 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky policista před zahájením úkonů trestního řízení3) z vlastní iniciativy nebo na základě podnětu jiné osoby anebo orgánu za účelem získání poznatků o trestné činnosti vyhledává, odhaluje, a je-li to třeba, i dokumentuje skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. V rámci činnosti podle věty první je povinen předcházet trestné činnosti.

19. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen částečně po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby, věc proto může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

20. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které bylo zahájeno usnesením Policie ČR, [stát. instituce], Územní odbor [obec] ze dne 23. 3. 2016, kdy žalobce byl stíhán pro zločin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm c), odst. 5 písm.) trestního zákoníku. Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze den 13. 6. 2019 zproštěn obžaloby dle ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je tak nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť v daném případě trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě tak byl naplněn první z předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu, tedy vydání nezákonného rozhodnutí. Soud dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu, tedy vznik nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydání nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Pokud jsou splněny tyto tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, pak se stát této odpovědnosti nemůže zprostit.

21. Obecně je možné konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na které je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. Nález ÚS ČR ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, jeho cti a dobré pověsti a to tím spíš, jedná-li se o obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. II. ÚS 590/08). V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním žalobce došlo k zásahu do jeho osobnostních práv, došlo k omezení cti a dobré pověsti, což mělo dopad zejména do jeho profesní sféry a rovněž do jeho soukromého osobního života; trestní stíhání mělo dopad na zdravotní stav žalobce. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobním sféře poškozeného, přičemž přihlédl i o okolnostech, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zločinu pojistného podvodu podle ust. § 210 odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku. Žalobci hrozil trest odnětí svobody v trvání 2-8 let. Trestní stíhání žalobce trvalo od 23. 3. 2016 do 4. 12. 2019, tedy po dobu 3 let a 9 měsíců. Žalobce byl tedy poměrně dlouhou dobu ve stavu nejistoty, jak jeho trestní stíhání skončí a to přestože žalobce navrhoval zastavení trestního stíhání již v rámci předběžného projednání obžaloby dle § 186 písm. c) a f) trestního řádu, neboť skutek opsaný v obžalobě není trestným činem. V tomto směru dal posléze Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích zcela za pravdu; v daném případě byly splněny podmínky pro zastavení řízení již v rámci předběžného projednání obžaloby v prosinci roku 2016, respektive počátkem roku 2017. V postupu soudu 1. stupně byly dále shledány průtahy, když soud nařídil 2. hlavní líčení ve věci až po více než roce. Tyto prodlevy prodlužovaly období stresu nejistoty u žalobce a lze předpokládat, že měly rovněž vliv na zhoršení jeho zdravotního stavu. Žalobce měl v důsledku trestního stíhání značné psychické problémy, pro které následně vyhledal psychiatrickou pomoc; žalobce tak učinil sice až o skončení trestního stíhání, vzhledem k časovým souvislostem je ale zřejmé, že psychické problémy žalobce propukly v důsledku stresu z jeho trestního stíhání (toto vyplynulo z účastnické výpovědi žalobce, svědecké výpovědi jeho bratra i lékařské zprávy [anonymizováno] [příjmení]). Psychické problémy žalobce a stres z trestního stíhání měly zásadní vliv na fungování žalobce v rámci jeho podnikání, kdy nebyl schopen slnit své závazky vůči zákazníkům, což mělo vliv na zisk v rámci podnikání. V podnikání žalobce se rovněž negativně projevilo negativní veřejné mínění osob v okolí žalobce (zákazníků a spolupracovníků).

22. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy hrozbu možného vysokého trestu odnětí svobody, délku trestního stíhání a s tím spojeného období nejistoty, a dopady do osobnostní sféry žalobce (zejména do profesní sféry a na zdraví žalobce), soud dospěl k závěru, že je na místě poskytnout za nemajetkovou újmu zadostiučinění v penězích. Forma a výše finančního zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání i nad rámec konstatování porušení práva je na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Výše zadostiučinění přiznána dle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na základě na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo jeho zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznanému v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy je v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/ 2016 pod R 67/2016).

23. Soud při stanovení výše peněžitého odškodnění postupoval v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu a snažil se nalézt případy, které by se s případem žalobce v podstatných rysech shodovaly. Soud by v tomto směru rád poukázal na rozhodnutí Obvodního soudu ve věci 19 C 260/2019 a následně Městským soudem v Praze pod sp. zn. 12 Co 105/2021 kdy poškozený byl stíhán pro trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1 a), b), odst. 4 trestního zákoníku, poručování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, hrozila mu trestní sazba 2-8 let a trestní stíhání trvalo 4 roky a 3 měsíce. Prokázány byly zásahy do cti a pověsti poškozeného, problémy se spánkem. Ministerstvo spravedlnosti poskytlo žalovanému odškodnění ve výši 10 000 Kč, soud následně přiznal ještě 20 000 Kč, celkem bylo přiznáno 30 000 Kč. Soud dále vyšel z případu vedeného pod sp. zn. 23 C 92/2017, kdy bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění ve výši 10 000 Kč, poškozený byl stíhán po dobu 3 let a 5 měsíců, tedy po dobu obdobnou jako u žalobce, ve trestní sazbě poněkud nižší než u žalobce v trvání 1 – 5 let za pojistný podvod. Šlo o bezúhonného občana staršího 65 let, nemocného, kdy v příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání bylo zjištěno zhoršení zdravotního stavu. Druhým srovnávacím případem je případ vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. 15 C 178/2013, když délka nezákonného trestního stíhání zde byla téměř delší u žalobce, v trvání 4 let a 17 dní hrozba trestu odnětí svobody pak byla nižší než u žalobce, v trvání dvou let. Poškozený byl stíhán za neoprávněný zásah do práv k domu bytu a nebytovému prostoru, pokud jde o zásahy do osobnostních sfér v příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání, bylo prokázáno, že nebyl jmenován do funkce hlavního rozhodčího, ačkoliv v ní 15 let působil, byly způsobeny velké zdravotní problémy, které následně vedly k operaci srdce, citelný zásah do cti, vážnosti poškozeného na malém městě. Navíc šlo o osobu plně invalidní, které musely být nasazeny uklidňující léky. Výše odškodnění pak činila částku 20 000 Kč. Dalším srovnávacím případem, který vzal soud v potaz, je případ vedený pod sp. zn. 31 C 617/2014, kdy poškozený byl nezákonně trestně stíhán po dobu poněkud kratší než u žalobce, po dobu 2 let a 7 měsíců, ve shodné trestní sazbě 2 – 8 let za podvod. V řízení byly prokázány zásahy do cti a pověsti poškozeného, psychické problémy a problémy se spánkem, navíc šlo o žalobce vyššího věku. Poskytnuté finanční zadostiučinění pak činilo částku 50 000 Kč. Dalším obdobným případem odškodnění pak byl případ vedený pod sp. zn. 17 C 219/2016, když poškozený byl stíhán po dobu kratší než žalobce, po dobu 1 roku a 7 měsíců, ve shodné trestní sazbě, která žalobci taktéž hrozila 2 – 8 let. Šlo o trestný čin podvodu, kde bylo navíc vedeno vazební stíhání a v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním došlo k narušení vztahu s dcerou, poškozený byl osobou původně bezúhonnou. Poskytnutá výše peněžitého zadostiučinění činila částku 35 000 Kč.

24. V daném případě soud přihlédl k vážným psychickým problémům, které žalobce v důsledku trestního stíhání má, k tomu, že značně utrpěla jeho pověst v místě bydliště (malá obec) i místě podnikání, došlo k značnému dopadu na jeho podnikání. Zároveň je dle soudu třeba přihlédnout k tomu, že zprošťující rozsudek nebyl výsledkem dokazování v rámci řízení před soudem, ale již v rámci přípravného řízení, případně v rámci předběžného projednání obžaloby mohlo být trestní stíhání žalobce skončeno. Dospěl tak k závěru, že je na místě přiznat zadostiučinění vyšší, než tomu bylo ve shora uvedených případech a přiznal žalobci odškodnění v celkové výši 120 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již v rámci předběžného projednání nároku přiznala částku 90 000 Kč, soud přiznal žalobci ve výroku II. částku 30 000 Kč.

25. Pokud žalobce poukazoval na nestandartní způsob zahájení úkonů v rámci trestního řízení, zde soud poukazuje na shora citované ustanovení zákona o Policii ČR; nic nevylučuje, aby policista zahájil úkony na základě vlastní iniciativy, pokud se dozví o skutečnostech, které mohou naplňovat znaky trestného činu; i když se mohou okolnosti zahájení trestního stíhání žalobce jevit jako nestandartní (i vzhledem k výpovědi policisty [jméno] [jméno]), nelze hovořit o porušení jakýchkoliv právních předpisů.

26. Důvodným je rovněž nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z rozsudkem přiznané částky a rovněž z částky 90 000 Kč, která byla žalobci žalovanou uhrazena dne 21. 1. 2021 v rámci předběžného projednání nároku. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 22. 4. 2020. Žalovaná se dostala do prodlení s tímto peněžitým plněním dnem následujícího po uplynutí 6 měsíční lhůty ode dne, kdy byla žalované doručena výzva žalobkyně k úhradě (dle § 15 odst. 2 OdpŠk), tedy ode dne 23. 10. 2020. Soud tak v souladu s ustanovením § 1970 o.z. žalobci přiznal úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení výši vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 23. 10. 2020.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

28. Ve výroku o náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř.. V tomto řízení byl co do základu úspěšný žalobce a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Ty se sestávají z odměny advokáta za 6 úkonů právní služby á 3 100 Kč za úkon (vycházeno z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 AT 50 000 Kč), 6 režijních paušálů á 300 Kč, DPH ve výši 4 284 Kč a soudního poplatku ve výši 2 000 Kč Celkem činí tyto náklady řízení částku 26 684 Kč. V rámci závěrečného návrhu ze dne 29 3. 2022, který měl soud v dispozici v okamžiku vyhlášení rozhodnutí, jiné náklady řízení nepožadoval a neuplatňoval cestovné a nedoložil potřebné doklady pro výpočet cestovného. Tyto doplnil až v rámci doplnění závěrečného návrhu ze dne 5. 4. 2022, které však soud k dispozici v okamžiku vyhlášení neměl.

Poučení