14 Co 384/2024 - 328

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] za účasti vedlejšího účastníka: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o určení vlastnického práva k nemovitosti o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. července 2024, č. j. 19 C 20/2023 – 268, doplněného usnesením ze dne 7. srpna 2024, č. j. 19 C 20/2023 – 275, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ve znění doplňujícího usnesení zamítl soud I. stupně žalobu na určení, že jednotka č. [číslo] vymezená v budově č.[číslo], která je součástí parc. [číslo] id. spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č.[číslo] a na pozemcích parc. č. [číslo], id. spoluvlastnický podíl o velikosti 1/245 na jednotce č. [číslo] (garáž), vše v obci [jméno FO], k. ú. [adresa] (dále jen „předmětné nemovitosti“), jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění rozvedených manželů [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [jméno FO] (výrok I.), uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokáta (výrok III.).

2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že předmětné nemovitosti jsou ve společném jmění žalobkyně a vedlejšího účastníka (dále jen „SJM“). Vedlejší účastník předmětné nemovitosti převedl bez souhlasu žalobkyně darovací smlouvou ze dne [datum] do vlastnictví žalovaného. Žalobkyně se dle § 714 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) dovolala neplatnosti darovací smlouvy. Naléhavý právní zájem na straně žalobkyně je dán zájmem na určení vlastnického práva manželů. Bez rozhodnutí soudu by předmětné nemovitosti nebyly zapsány v katastru nemovitostí jako součást společného jmění žalobkyně a vedlejšího účastníka.

3. Žalovaný a vedlejší účastník se žalobou nesouhlasili s tím, že předmětné nemovitosti byly koupeny z darovaných finančních prostředků ze strany otce vedlejšího účastníka (dědečka žalovaného). Nejsou součástí SJM žalobkyně a vedlejšího účastníka. [právnická osoba] jednání soudu dne [datum] právní zástupce žalobkyně soudu sdělil, že již bylo pravomocně rozhodnuto o rozvodu manželství žalobkyně a vedlejšího účastníka. U Obvodního soudu pro [jméno FO] 10 byla podána dne [datum] žaloba o vypořádání SJM. Soud I. stupně vyzval žalobkyni vzhledem k podání žaloby o vypořádání SJM o úpravu žalobního petitu v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR (dále jen „NS“) [spisová značka] ze dne [datum].

5. Podáním ze dne [datum] navrhla žalobkyně změnu žaloby (petitu žaloby). Usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum] soud I. stupně rozhodl o změně žaloby, aby soud určil, že jednotka č. [číslo] vymezená v budově č.[číslo], která je součástí pozemku parc. č. [číslo] id. spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č.[číslo] a na pozemcích parc. č. [číslo] id. spoluvlastnický podíl o velikosti 1/245 na jednotce č. [číslo], vše v obci [jméno FO], k.ú. [adresa], jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění rozvedených manželů [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [jméno FO].

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k tomuto skutkového zjištění:

7. Kupní smlouvou č. [číslo] uzavřenou mezi společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (prodávající), a vedlejším účastníkem (kupující) dne [datum] nabyl vedlejší účastník vlastnické právo k předmětným nemovitostem.

8. Z darovací smlouvy a smlouvy o zřízení služebnosti doživotního užívání, zákazu zcizení a zatížení jako práva věcného ze dne [datum], uzavřené mezi vedlejším účastníkem (dárce) a žalovaným (obdarovaný) bylo zjištěno, že předmětem smlouvy jsou předmětné nemovitosti. Součástí darovací smlouvy je zřízení služebnosti doživotního užívání ve prospěch vedlejšího účastníka na straně žalované, zákaz zcizení a zákaz zatížení jako věcné právo, tedy povinnost obdarovaného zdržet se jakéhokoli právního jednání, které by mohlo vést ke zřízení jakéhokoli práva třetí osoby ke kterékoli části nemovitostí bez předchozího písemného souhlasu dárce.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], obec [jméno FO], ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] a součástí nemovitostí v k.ú. [adresa] na základě právního titulu, kterým je darovací smlouva ze dne [datum], právní účinky zápisu vkladu dne [datum], jejíž součástí je i smlouva o zřízení věcného břemene, o zákazu zcizení a zatížení ve prospěch doživotního zřízení věcného břemene pro vedlejšího účastníka.

10. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa], č.j. [spisová značka], ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [jméno FO], č. j. [spisová značka], ze dne [datum] (právní moc [datum]) bylo rozvedeno manželství žalobkyně a vedlejšího účastníka.

11. Na základě uvedeného dokazování dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, resp. není dána plná věcná legitimace. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o určení, že předmětné nemovitosti jsou součástí společného jmění žalobkyně a jejího manžela (vedlejšího účastníka), s tím, že tento výrok má mít důsledky vážící se k zápisu do katastru nemovitostí, kde je jako vlastník evidován žalovaný, musí být manžel žalobkyně účastníkem řízení, což se nestalo (viz rozsudek NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Řízení je tak vedeno s neúplným okruhem účastníků řízení.

12. Soud I. stupně dále prováděl dokazování a zkoumal vůli smluvních stran darovací smlouvy ze dne [datum] a původ finančních prostředků, za které byly předmětné nemovitosti koupeny (zda se jednalo o výlučné prostředky vedlejšího účastníka). Dospěl k závěru, že kupní smlouvou ze dne [datum] projevil vedlejší účastník vůli nabýt předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví (v kupní smlouvě je uvedeno, že nemovitosti přijímá do svého výlučného vlastnictví) a následně je daroval žalovanému. Finanční prostředky použité na úhradu kupní ceny pocházely z výlučného vlastnictví vedlejšího účastníka, které získal darem ve prospěch žalovaného od svého otce. Předmětné nemovitosti se nikdy nestaly součástí SJM a žalovaný je jejich vlastníkem.

13. Soud I. stupně žalobu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení žalovaného a vedlejšího účastníka bylo rozhodnuto § 142 odst. 1 o. s. ř.

15. Žalobkyně napadla rozsudek včasným odvoláním. K otázce pasivní legitimace s odkazem na judikaturu ([spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]) namítala, že i jeden z manželů se může domáhat ochrany vlastnického práva vůči třetím osobám, tedy i určení, že nemovitost je ve společném jmění manželů, aniž by musel být druhý manžel účasten řízení. Takovou žalobou jen jednoho z manželů je bráněn společný majetek proti zásahům třetích osob, druhý manžel není nijak omezován. Ovšem i v případě opačného názoru by neúčast vedlejšího účastníka byla odstranitelnou vadou řízení dle § 104 odst. 2 o.s.ř. Dle žalobkyně by tato určovací žaloba postavila právní vztahy najisto. V případě vyhovění žalobě by žalovaný přestal být vlastníkem předmětných nemovitostí a jako vlastník by byla zapsána žalobkyně. Právní vztahy by byly postaveny najisto, i kdyby vedlejší účastník nebyl jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí. Každý z manželů by mohl v řízení o vypořádání SJM navrhnout vypořádání tohoto majetku. Pokud soud I. stupně po zjištění, že manželství bylo rozvedeno, připustil změnu žaloby na určení, že byt patří do zaniklého a nevypořádaného SJM žalobkyně a vedlejšího účastníka, fakticky připustil i změnu postavení [jméno FO] z vedlejšího účastníka na žalovaného. Toto řízení mělo být přerušeno dle § 109 odst. 1 písm. b), c) o.s.ř., neboť již probíhá řízení o vypořádání SJM, v němž bude řešena otázka, zda předmětné nemovitosti jsou či nejsou ve vypořádávaném SJM. Označila rozsudek soudu I. stupně za překvapivý, neboť soud nepředestřel účastníkům své úvahy o nedostatku pasivní legitimace a naléhavého právního zájmu. Přitom dle judikatury ([spisová značka]) je povinností soudu v případě odlišného právního posouzení věci dát jim poučení dle § 118a odst. 2 o.s.ř. a umožnit jim doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů. Dále žalobkyně rozsáhle argumentovala proti závěru soudu I. stupně, že finanční prostředky na koupi předmětných nemovitostí byly darem otce vedlejšího účastníka (i s poukazem na nevěrohodnou svědeckou výpověď [jméno FO]). Uvedla, že tyto finanční prostředky měly původ v investicích a pracovní činnosti manželů, kdy soud I. stupně neprovedl jí navržené důkazy. Dále uvedla, že vyvedení majetku ze SJM těsně před podáním návrhu na rozvod manželství je v rozporu s dobrými mravy dle § 588 o.z. Označila rozsudku soudu I. stupně za nepřezkoumatelný. S odvoláním na judikaturu uvedla, že soud I. stupně se nevypořádal s důkazy označenými žalobkyní, dostatečně neodůvodnil svá skutková zjištění. Dle žalobkyně soud I. stupně nesprávně rozhodl o nákladech řízení. Po změně žaloby namísto toho, aby řízení přerušil nebo žalobu odmítl, zbytečně dál v řízení pokračoval, uložil žalobkyni předložit výpisy z účtů, reagovat na tvrzení vedlejšího účastníka, aby nakonec důkazní návrhy žalobkyně ignoroval. Takto zbytečně zmnožil počet úkonů, ač věděl, že nemohou vést k objasnění věci. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, eventuálně žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

16. Žalovaný a vedlejší účastník ve vyjádření k odvolání požadovali potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Souhlasili se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Dále rozsáhle argumentovali proti odvolacím námitkám žalobkyně ohledně původu finančních prostředků na koupi předmětných nemovitostí a na související námitky o způsobu jednání vedlejšího účastníka při darování předmětných nemovitostí žalovanému.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř.

18. Soud I. stupně provedl důkaz jen výpisem z katastru nemovitostí, LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], a zjistil, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo]. Odvolací soud dokazování doplnil (§ 120 odst. 2 o.s.ř.) o výpis z katastru nemovitostí, LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], a zjistil, že žalovaný je zapsán jako vlastník i podílu 1/245 na jednotce [číslo] garáž. Tedy žalovaný je v katastru nemovitostí veden jako vlastník všech předmětných nemovitostí.

19. Poté odvolací soud dospěl k následujícím závěrům.

20. Odvolací soud se prioritně zabýval závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, resp. že není dána plná věcná legitimace účastníků řízení.

21. Soud I. stupně správně po zjištění, že manželství žalobkyně a vedlejšího účastníka bylo rozvedeno a že byla podána žaloba na vypořádání SJM, připustil usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], změnu žaloby navrženou žalobkyní na určení, že předmětné nemovitosti jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění rozvedených manželů [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [jméno FO].

22. Tento postup ukládá judikatura, např. rozsudek NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], na který odkázal soud I. stupně, nebo např. rozsudek NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Dle této judikatury v případě, že bývalý manžel chce v soudním řízení dosáhnout věcně právní deklaraci k nemovitému majetku, jenž měl být k datu rozvodu jejich manželství v SJM, který bez jeho souhlasu druhý manžel převedl za trvání manželství na třetí osobu, proti čemuž posléze ze strany dotčeného (bývalého) manžela směřovala námitka relativní neplatnosti, je nezbytné žalobu formulovat na určení, že předmětné nemovitosti jsou v zaniklém (neboť rozvodem předmětných účastníků, respektive zánikem jejich manželství zaniklo i jejich SJM) a dosud nevypořádaném SJM (pro případ, že dosud probíhá řízení o vypořádání předmětného SJM, respektive nedošlo k naplněné zákonné podmínky vypořádání dle § 741 o.z.), a v případě nastanuvší zákonné domněnky vypořádání SJM, že nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví předmětných účastníků řízení.

23. V tomto směru je tedy irelevantní odvolací námitka žalobkyně, že soud I. stupně měl toto řízení přerušit do skončení řízení o vypořádání SJM. Jednak postup prostřednictvím určovací žaloby ukládá výše uvedená judikatura, jednak je stěžejním argumentem, že účastníky řízení o vypořádání SJM jsou jen rozvedení manželé, zatímco účastníkem řízení o určovací žalobě je i třetí osoba zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí. Pro ni by výsledek řízení o vypořádání SJM nebyl závazný (§ 159a odst. 1 o.s.ř.).

24. Rovněž není správná odvolací argumentace žalobkyně, že připuštěním změny žaloby soud I. stupně fakticky připustil i změnu postavení [jméno FO] z vedlejšího účastníka na žalovaného. Pánem sporu je žalobce, který sám rozhoduje, koho označí za účastníka řízení na straně žalovaného v žalobě (§ 79 odst. 1 o.s.ř.), resp. svým procesním úkonem změní okruh účastníků (§ 92 odst. 1 o.s.ř.). Soud v tomto směru nemůže nijak ingerovat. Soudy nejsou povinny poučovat účastníky dle § 5 a § 92 odst. 1 o. s. ř. o tom, že ve věci má či může být žalován ještě další subjekt (viz usnesení NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 37/2003). Takové poučení by vybočovalo z mezí procesních pravidel sporu, oslabilo by úlohu soudu jako nestranného orgánu a založilo by nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 56/95).

25. K věcné legitimaci účastníků, která je jedním z předpokladů úspěšnosti určovací žaloby.

26. Odvolací soud, stejně jako soud I. stupně vycházel z rozsudku NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

27. Tento rozsudek NS odpovídá i na odvolací námitku žalobkyně, že i jen jeden z manželů se může samostatně domáhat vůči třetím osobám ochrany vlastnického práva k věcem spadajícím do SJM. Žalobkyně na podporu tohoto svého názoru argumentuje rozsudkem NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudkem NS ČSR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 10/1990, rozsudkem NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a odbornou literaturou Holub, M., [jméno FO], M., Bičovský, J.: Společné jmění manželů, [jméno FO], 2000, str. 152 nebo kolektiv týchž autorů: Občan a vlastnictví v českém právním řádu, [jméno FO], 2002, str. 278.

28. Rozsudek [spisová značka] rozebírá v odůvodnění argumentaci ze všech zdrojů uváděných žalobkyní v odvolání (žalobkyně byla při sepisu odvolání zřetelně inspirována právě odůvodněním tohoto rozsudku) a po zhodnocení zejména důsledků určovací žaloby ve vztahu k zápisu do katastru nemovitostí dospívá k právnímu názoru, který je uveden níže.

29. Rozsudek [spisová značka], jak bude uvedeno dále, vyvrací i odvolací argumentaci žalobkyně ohledně vady řízení dle § 104 odst. 2 o.s.ř. a ohledně poučovací povinnosti soudů ve vztahu k označení účastníků. (Žalobkyně se v odvolání domáhá poučení dle § 118a odst. 2 o.s.ř., které však upravuje povinnost vyzvat účastníka k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, nikoliv k změně označení účastníků, kdy na tento případ by dopadalo jen poučení dle § 5 o.s.ř.)

30. Dle uvedeného rozsudku sp. zn. [spisová značka]: „Předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není po procesní stránce spočívá v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně legitimován. Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji, než jiné procesní prostředky vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu, a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Reálné možnosti soudního výroku [o žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř.] ovlivnit ohrožené či nejisté právo nebo právní vztah se pojí též s hlediskem subjektovým. O splnění uvedených podmínek naléhavého právního zájmu lze uvažovat v případě, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu, což logicky předpokládá, že bude závazný pro všechny jeho subjekty. Tak tomu může být v dané věci ovšem jen tehdy, jestliže všechny tyto subjekty budou i účastníky příslušného soudního řízení, neboť výrok pravomocného rozsudku, nejde-li o rozsudek o osobním stavu a případy uvedené v § 159a odst. 2 o. s. ř., je závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o. s. ř.). Tento závěr pak není dotčen ani dovolacím poukazem na nerespektování závěrů vyplývajících z R 10/1990 potud, že z tohoto rozhodnutí vyplývá možnost i jen jednoho z manželů domáhat se samostatně vůči třetím osobám ochrany vlastnického práva k věcem spadajícím do společného jmění manželů. Dovolací soud souhlasí s dovolatelem potud, a tato skutečnost ostatně jednoznačně vyplývá z výše uvedeného rozsudku dovolacího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], že žalobce je samostatně věcně legitimován v předmětné věci k ochraně tvrzeného vlastnického práva, nicméně úspěšnost žaloby je podmíněna mimo jiné skutečností, že účastníkem řízení v daném případě musí být i manželka žalobce právě s ohledem na okolnost, že v daném případě se nejedná o ochranu vlastnického práva formou vindikační žaloby, ale formou žaloby určovací, která vystihuje právní důsledky vážící se k zápisu do katastru nemovitostí. Jinými slovy řečeno …., jestliže je předmětem řízení určení, že předmětné nemovitosti tvoří součást společného jmění žalobce a jeho manželky s tím, že tento výrok má mít důsledky vážící se k zápisu do katastru nemovitostí, musí být manželka žalobce v řízení účastna ať již na straně žalobce nebo na straně žalované. Zcela nedůvodný je pak dovolací poukaz na to, že neúčast manželky žalobce v řízení je odstranitelnou vadou řízení, přičemž soudy měly povinnost poučit žalobce o tomto nedostatku ve smyslu § 104 odst. 2 o. s. ř. V soudní praxi byl vysloven názor, od nějž nemá dovolací soud důvodu se odchýlit ani v souzené věci, podle kterého poučení žalobce o tom, že ve věci může či má být žalovaný další žalovaný, není součástí poučovací povinnosti soudu podle § 5 o. s. ř. Ostatně otázkou, zda jsou obecné soudy povinny poučovat účastníky dle § 5 a § 92 odst. 1 o. s. ř. o tom, že ve věci má či může být žalován ještě další subjekt, se již dříve zabýval Ústavní soud, přičemž v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 56/95, uzavřel, že takové poučení zřetelně vybočuje z mezí procesních pravidel sporu, oslabuje úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládá tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení. Nedostatek věcné legitimace, resp. absence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení oproti přesvědčení dovolatele není nedostatkem podmínky řízení a nemá za následek zastavení řízení, kterého se žalobce dovolává, ale zamítnutí žaloby (k tomu srovnej např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. [jméno FO]: [právnická osoba]. Beck, 2009, str. 528).“ 31. Na závěry rozsudku NS, sp. zn. [spisová značka] odkazuje ve skutkově shodných věcech např. usnesení NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 647/2020) nebo usnesení NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

32. Z výše uvedeného vyplývá závěr, že soud I. stupně správně žalobu zamítl, když řízení je vedeno s neúplným okruhem účastníků řízení, resp. nebyl naplněn požadavek účastenství rozvedeného manžela žalobkyně.

33. Na základě uvedeného odvolací soud napadený rozsudek ve výroku ve věci samé jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř.

34. Soud I. stupně se nadbytečně věcně zabýval otázkou, zda předmětné nemovitosti byly či nebyly součástí SJM, tedy otázkou původu finančních prostředků na jejich koupi, když k zamítnutí žaloby zcela postačil závěr o nedostatku věcné legitimace. Takto jsou nerozhodné i odvolací námitky žalobkyně o jí tvrzeném původu finančních prostředků, o neplatnosti darovací smlouvy pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. a o nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu I. stupně, který se dle žalobkyně nevypořádal s důkazy, které označila, a nedostatečně odůvodnil svá skutková zjištění.

35. Ohledně náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně souhlasí odvolací soud s odvolací námitkou žalobkyně, že soud I. stupně vedl zbytečně rozsáhlé dokazování o původu finančních prostředků na koupi předmětných nemovitostí, když k zamítnutí žaloby postačil závěr o nedostatku věcné legitimace. Nicméně náklady, které procesně úspěšní žalovaný a vedlejší účastník vynaložili, nelze označit za neúčelné (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), neboť tito svými podáními reagovali na procesní postup soudu I. stupně (zejména poučení účastníků o doplnění tvrzení a důkazu o původu peněz při jednání [datum] a [datum], provádění dokazování při jednání [datum]).

36. Náklady řízení jsou tvořeny - Odměnou dle § 9 odst. 3 písm. b) a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v částce [částka] za každý úkon právní služby, kdy dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu se odměna za každou zastupovanou osobu snižuje o 20 %, tedy činí [částka]. Za 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, vyjádření ze dne [datum], [datum], účasti u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a [datum], účast u jednání dne [datum]) tak náleží každému částka odměny [částka]. - Režijním paušálem dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ovšem s tím, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů. [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]]. Takto náleží každému za 11 úkonů právní služby režijní paušál [částka] ([částka] x 11). - DPH v sazbě 21 % z částky [částka] (27 280 + 1 650) je [částka] Celkové náklady žalovaného a vedlejšího účastníka jsou pro každého [částka].

37. Nicméně dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1238/23 ze dne [datum], se v rámci řízení o opravných prostředcích uplatňuje zákaz změny k horšímu (reformatio in peius). Ten, kdo využil opravného prostředku, nemůže mít v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu horší postavení, než jaké mu přiznávalo napadené rozhodnutí. Zákaz změny k horšímu se vztahuje rovněž na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

38. Jelikož žalovaný a vedlejší účastník nepodali odvolání, nelze zhoršit postavení žalobkyně a uložit jí k náhradě vyšší částku nákladů řízení, než jí uložil soud I. stupně. Proto byl jako věcně správný potvrzen i výrok o nákladech řízení.

39. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Náklady žalovaného a vedlejšího účastníka, a to každého z nich, se skládají z - odměny dle § 9 odst. 3 písm. b) a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v částce [částka] za každý úkon právní služby, kdy dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu se odměna za každou zastupovanou osobu snižuje o 20 %, tedy činí [částka]. Za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) činí odměna [částka], - dvou režijních paušálů po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, kdy za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů, tedy při zastupování dvou účastníků jedna polovina (viz judikatura výše), tedy režijní paušály celkem [částka] - DPH v sazbě 21 % z částky [částka] (4 960 + 300), tedy [částka]. Celkové náklady žalovaného a vedlejšího účastníka jsou pro každého [částka].

Poučení