14 Co 388/2025 - 123

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobkyně [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], se sídlem v [Adresa žalobkyně], zastoupené [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem v [Anonymizováno], proti žalované [Anonymizováno], narozené [Anonymizováno], trvale bytem v [Anonymizováno], o zaplacení 34 180,06 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 26. srpna 2025, č. j. 8 C 366/2024-88, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 702,28 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, mění potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 702,28 Kč od 30. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v této části výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na nákladech řízení před soudem prvního stupně 2 963,39 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 28 702,28 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do 5 477,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 042,07 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 963,28 Kč, úroku ve výši 12,9 % ročně z částky 29 258,50 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 258,50 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení a z částky 1 082,56 Kč od 24. 2. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 5 662 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného plnění podle smlouvy o úvěru ze dne 19. 5. 2023, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, a podle mezi týmiž účastnicemi dne 11. 9. 2020 uzavřené smlouvy o bankovních službách, kdy na podle ní vedeném účtu dosáhla žalovaná záporného zůstatku. Dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo „z. s. ú.“) absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovené v § 86 téhož zákona, a proto je žalovaná povinna vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o již učiněné splátky úvěru, tedy částku 27 619,72 Kč, a to v době přiměřené jejím možnostem. Co se týče debetního zůstatku na účtu vedeném podle smlouvy ze dne 11. 9. 2020, dospěl okresní soud k závěru, že je třeba na něj vztáhnout stejná východiska, když se jedná o svého druhu úvěr či odloženou platbu, neboť žalovaná tím, že se dostala do záporného zůstatku, čerpala finanční prostředky žalobkyně a žalobkyně toto čerpání úročila smluvními úroky dle smlouvy, byť je v tomto řízení nepožaduje. Okresní soud tedy aplikací shodných principů na základě uzavřené smlouvy o bankovních službách a s odkazem na § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“) uložil žalované vrátit žalobkyni částku, kterou čerpala ze svého běžného účtu, tedy 1 082,56 Kč, a to ve stejné lhůtě jako dluh ze smlouvy o úvěru shora specifikované ovšem bez úroků z prodlení či úroků smluvních s ohledem na nedostatek zkoumání úvěruschopnosti. Celkem tak okresní soud shledal žalobu důvodnou co do částky 28 702,28 Kč (27 619,72 + 1 082,56).

3. Ve zbytku okresní soud žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení z přiznané jistiny. Jeho nepřiznání odůvodnil tím, že se nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně proto nemá nárok na úrok z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z., neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 z. s. ú., spočívající v nesplacené jistině úvěru, má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou, nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužnice dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož žalovaná v řízení zůstala pasivní, okresní soud nezjišťoval její možnosti a uložil jí dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když si existence dluhu s ohledem na dobu poskytnutí úvěru a datum zaslání předžalobní upomínky musela být vědoma již delší dobu.

4. Náklady řízení okresní soud podle míry úspěchu a neúspěchu účastníků řízení za použití § 142 o. s. ř. poměrně rozdělil a vycházeje z toho, že míra úspěchu žalobkyně činí 61 % a míra úspěchu žalované 39 %, přiznal úspěšnější žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů účelně jí vynaložených k uplatnění práva v tomto řízení z 22 %, tj. v rozsahu odpovídající rozdílu míry jejího úspěchu a neúspěchu. V podrobnostech též uvedl, z jakých dílčích položek přiznané náklady řízení sestávají.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadla toliko v části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 702,28 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení. Nikterak nebrojila proti závěru okresního soudu o neplatnosti posuzovaných smluv, nesprávným však shledává závěr soudu prvního stupně, že dosud nenastalo prodlení žalované s vrácením zbytku poskytnuté jistiny úvěru. Má za to, že žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru na základě výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 27. 3. 2024, v níž byla žalobkyní žalované určena splatnost ke dni 15. 5. 2024. Žalovaná se tak dostala do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny úvěru ode dne, který následuje po takto stanovené splatnosti, tj. od 16. 5. 2024. Namítala, že skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou ve prospěch spotřebitele, protože mají vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazy. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli (v tomto směru odkázala na závěry vyslovené v rozsudku Nevyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). Poukázala rovněž na rozhodnutí jiných krajských soudů, v nichž jí byl v obdobných věcech úrok z prodlení přiznán.

6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř., § 202 odst. 2 o. s. ř. arg. a contrario), bylo podáno oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. toliko v mezích, ve kterých se odvolatelka domáhala jeho přezkumu, tj. v části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 702,28 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, a v závislém nákladovém výroku III., a to aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci (žalobkyně žádné skutkové námitky nevznáší), přičemž účastnice se ve stanovené lhůtě k výzvě odvolacího soudu k tomuto zamýšlenému postupu nevyjádřily, pročež se předpokládá, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.). Dospěl při tom k následujícím závěrům.

8. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí; žádná takováto procesní vada ostatně ani nebyla odvolatelkou namítána.

9. Ve vyhovujícím výroku I. a v odvoláním nenapadené části výroku II. již rozsudek okresního soudu samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a v tomto rozsahu je závazný jak pro účastníky (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), tak i pro odvolací soud (§ 159a o. s. ř.), který proto není oprávněn v tomto rozsahu správnost napadeného rozsudku přezkoumávat. I odvolací soud proto při svém rozhodnutí vychází z toho závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou jakožto spotřebitelkou byla dne 19. 5. 2023 uzavřena úvěrová smlouva, a dne 11. 9. 2020 smlouva o bankovních službách umožňující vznik záporného zůstatku na podle ní vedeném účtu, která má v této části rovněž povahu úvěrové smlouvy, kteréžto smlouvy jsou neplatné z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a že žalovaná z poskytnutých úvěrů dosud nevrátila 28 702,28 Kč (27 619,72 + 1 082,56).

10. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je proto třeba zodpovědět otázku, zda v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího předem řádně posoudit úvěruschopnost úvěrovaného může splatnost dluhu spočívajícího v nesplacené části podle takové smlouvy poskytnuté jistiny nastat na základě výzvy k jeho zaplacení.

11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 (tj. ve znění účinném v době uzavření posuzovaných úvěrových smluv) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

21. Z citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti úvěrujícího před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit toliko získané bezdůvodné obohacení v podobě dosud nesplacené jistiny úvěru. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení získaného plněním na základě smlouvy o úvěru neplatné pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, obsahuje ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. zvláštní úpravu, podle které je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. V takovém případě proto nelze použít obecná ustanovení občanského zákoníku (zásada lex specialis derogat legi generali) a výzva věřitele k plnění sama o sobě prodlení dlužníka nezakládá, nýbrž dlužník je povinen plnit až v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, rozhodne o časových podmínkách zaplacení soud (vizte již okresním soudem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který byl přijat k zařazení do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu konaném dne 10. 12. 2025, nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. Rc 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). V takovém případě tudíž platí, že žalovaná se dostává do prodlení se zaplacením dlužné jistiny úvěru až marným uplynutím lhůty k plnění stanovené v soudním rozhodnutí ukládajícím jí dlužnou jistinu vrátit, bez ohledu na to, že byla již dříve k jejímu vrácení žalobkyní vyzvána. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že – jak na to s odkazem na relevantní soudní judikaturu poukazuje odvolatelka – břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny, nese žalovaná, neboť jde o okolnosti, které jí prospívají, a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem je právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti [§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a označit k jejich prokázání důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). To, že žalovaná zůstala v řízení pasivní, se odrazilo v tom, že soudu prvního stupně nezbylo než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalované odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny, pročež v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložit žalované povinnost vrátit poskytnuté plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož prodlení žalované mohlo nastat až uplynutím této okresním soudem stanovené lhůty k plnění, jež v době vydání napadeného rozsudku ještě ani nepočala běžet, natož aby marně uplynula, nebyla v té době žalovaná v prodlení, a okresní soud tak správně žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z přisouzené částky nepřiznal (§ 1970 o. z.).

22. Nelze však pominout, že i pro odvolací řízení platí, že pro odvolací soud je rozhodující stav v době vyhlášení jeho rozhodnutí, nikoli stav, jaký tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s ř.).

23. Jak se podává ze spisu, napadený rozsudek byl doručen zástupci žalobkyně (srov. § 50b odst. 2 o. s. ř.) dne 30. 9. 2025 a následně žalované náhradním způsobem – uložením u soudu (§ 50m odst. 3 o. s. ř.) – dne 9. 10. 2025. 15denní lhůta k podání odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) počala žalované, jíž byl rozsudek doručen později, běžet dnem 10. 10. 2025 a její poslední den připadl na pátek 24. 10. 2025 (§ 57 o. s. ř.). Dnem následujícím, tj. dnem 25. 10. 2025 nabyl rozsudek v odvoláním nenapadeném výroku I. právní moci (§ 159 o. s. ř.). Dnem 26. 10. 2025 počala běžet ve výroku I. napadeného rozsudku stanovená 3denní lhůta k plnění a její poslední den připadl na úterý 28. 10. 2025, což byl svátek (§ 1 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů) a jejím posledním dnem byl proto následující pracovní den, tj. středa 29. 10. 2025 (§ 57 o. s. ř.). Ode dne následujícího, tj. od 30. 10. 2025 je žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné jistiny neplatných úvěrů, tj. částky 28 702,28 Kč uvedené ve výroku I. napadeného rozsudku, a od uvedeného data až do zaplacení uvedené částky má žalobkyně právo na úrok z prodlení z této částky (§ 1970 o. z.), a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). K datu 1. 7. 2025 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,5 % (vizte prostřednictvím internetu https://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Jak-se-vyvijela-dvoutydenni-repo-sazba-CNB), vý-še úroku z prodlení proto činí 11,5 % ročně.

24. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 o. s. ř. v odvoláním napadené části výroku II. změnil toliko v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbytku napadenou část výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správnou potvrdil.

25. Jelikož odvolací soud, byť jen z části, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, musil rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu (tj. nově) též o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

26. I po změně napadeného rozsudku platí, že v řízení před soudem prvního stupně měly obě účastnice úspěch pouze částečný, přičemž u žádné z nich nelze hovořit o neúspěchu toliko v poměrně nepatrné části. Proto je třeba za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně poměrně rozdělit. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované v řízení před soudem prvního stupně přitom nelze poměřovat toliko ve vztahu k požadované jistině, ale je třeba přihlédnout i k příslušenství vyčíslenému ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jde o tu část příslušenství, o níž se rozhodnutím soudu prvního stupně řízení skončilo, a ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jde o úroky z prodlení, které byly předmětem též odvolacího řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 a § 154 odst. 1 o. s. ř.). V řízení před soudem prvního stupně byly běžící úroky i úroky z prodlení z částky 29 258,50 Kč požadovány vždy od 3. 8. 2024, úroky z prodlení z částky 1 082,56 Kč od 24. 2. 2024 o úrocích bylo s konečnou platností rozhodnuto okresním soudem dne 26. 8. 2025, ke stejnému datu bylo s konečnou platností rozhodnuto o úrocích a úrocích z prodlení kapitalizovaných již v žalobě, o všech běžících úrocích z prodlení požadovaných za období do 15. 5. 2024 a o všech požadovaných úrocích z prodlení z částky 1 638,78 Kč (29 258,50 + 1 082,56 - 28 702,28); o zbylých žalobou požadovaných úrocích z prodlení bylo s konečnou platností rozhodnuto až dne 29. 1. 2026. Přitom od 3. 8. 2024 do 26. 8. 2025 uplynulo 389 dnů, od 24. 2. 2024 do 26. 8. 2025 uplynulo 550 dnů od 27. 8. 2025 do 29. 1. 2026 uplynulo 156 dnů, od 16. 5. 2024 do 29. 1. 2026 uplynulo 624 dnů a od 30. 10. 2025 do 29. 1. 2025 uplynulo 92 dnů. Předmětem řízení před soudem prvního stupně tak byla částka 48 857,36 Kč, sestávající z částek 34 180,06 Kč (požadovaná jistina), 3 042,07 Kč (úrok kapitalizovaný v žalobě), 963,28 Kč (úrok z prodlení kapitalizovaný v žalobě), 4 840,01 Kč (běžící úrok z prodlení požadovaný v žalobě vypočtený ke dni vyhlášení napadeného rozsudku, tj. 29 258,50 x 14,75 % x 389/365 + 1 082,56 x 14,75 % x 550/365), 1 809,42 Kč (úrok z prodlení požadovaný s ohledem na rozsah odvolání dále ode dne následujícího po vyhlášení napadeného rozsudku do dne vyhlášení tohoto rozsudku odvolacího soudu, tj. 28 702,28 x 14,75 % x 156/365) a 4 022,52 Kč (požadovaný běžící úrok vypočtený ke dni vyhlášení napadeného rozsudku, tj. 29 258,50 x 12,9 % x 389/365). Žalobkyně byla úspěšná co do jistiny ve výši 28 702,28 Kč a co do úrok z prodlení ve výši 831,97 Kč (28 702,28 x 11,5 % x 92/365), celkem tedy co do částky 29 534,25 Kč. Žalobkyně tak byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšná z 60,45 % (29 534,25/48 857,36 x 100) a žalovaný ze zbylých 39,55 % (100 – 66,84). Po odečtení míry úspěchu a neúspěchu účastníků tak žalobkyni náleží náhrada 20,9 % (60,45 – 39,55) nákladů účelně vynaložených v řízení před soudem prvního stupně k uplatnění jejího práva. Žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně činí 14 115,88 Kč, kteroužto částku tvoří soudní poplatek ve výši 1 368 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně, které tvoří mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby dle 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 za použití § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“) po 500 Kč, odměnu za 2 úkony spočívající v účasti u jednání před soudem ve dnech 14. 2. 2025 a 22. 8. 2025 po 2 500 Kč (§ 14b odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v nyní [od 1. 1. 2025) účinném znění (dále jen „a. t. 2025“) za použití § 7 bodu 5 a. t. 2025 a § 11 odst. 1 písm. g) a. t. 2025], 3 paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč [§ 14b odst. 5 písm. a) a. t.], 2 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč [§ 14b odst. 6 písm. b) a. t. 2025]. Účelně vynaložené náklady řízení dále tvoří náklady spojené s cestou žalobkynina zástupce k jednáním u okresního soudu. Pokud jde o jednání konané dne 14. 2. 2025, tyto náklady tvoří náhrada za čas promeškaný cestou k soudu a zpět ve výši 1 200 Kč čítající náhradu za 8 půlhodin po 150 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. 2025] a cestovní náhrada ve výši 1 495 Kč při celkové ujeté vzdálenosti 196 km, kombinované spotřebě 5,1 l/100 km, ceně 95oktanového benzinu 35,80 Kč/l a základní náhradě 5,8 Kč/km (vyhl. č. 475/2024 Sb.). Stejné náklady si vyžádala i cesta k soudu a zpět dne 22. 8. 2025, jelikož však se téhož dne táž advokátka účastnila celkem 14 jednání, připadá na jednání v této věci pouze 1/14 uvedených výdajů, tj. náhrada za promeškaný čas ve výši 85,71 Kč (1 200/14) a cestovní náhrady ve výši 106,79 Kč (1 495/14). K účelně vynaloženým nákladům řízení před soudem prvního stupně patří i náhrada za 21% daň z přidané hodnoty, jejíž je žalobkynin advokát plátcem [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.] z odměny a náhrad ve výši 2 223,38 Kč. Za účelně vykonané k uplatnění žalobkynina práva nelze považovat další jí účtované úkony právní služby jejího advokáta. Jde o písemné podání ze dne 4. 8. 2025, jehož obsahem bylo doplnění skutkových tvrzení o tom, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Jedná se o skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, které žalobkyně měla a mohla uvést již v samotné žalobě. Stejně tak nelze za účelně učiněný úkon považovat účast na jednání u okresního soudu konaném dne 11. 7. 2025, které bylo odročeno bez projednání věci na žádost žalobkyně proto, že nedošlo k doplnění žaloby na základě výzvy soudu učiněné při předchozím jednání z důvodu špatné komunikace mezi žalobkyniným advokátem a jeho dalším zástupcem (§ 25 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 20,9 % z částky 14 178,88 Kč (1 368 + 3 x 500 + 2 x 2 500 + 3 x 100 + 2 x 450 + 1 200 + 1 495 + 85,71 + 106,79 + 2 223,38), a tedy ve výši 2 963,39 Kč.

27. Odvolací soud stanovil výši odměny a náhrady hotových výdajů podle § 14b a. t. Tato úprava reflektuje stav, na nějž za předchozí právní úpravy reagovala judikatura Ústavního soudu reprezentovaná např. nálezem ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011 (dostupným prostřednictvím internetu na stránkách judikatury Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz), kdy pro žalobce, resp. jeho advokáta, je (musí být) snadnější (méně pracné a nákladné) provádění opakujících se (v každé věci pokaždé činěných) úkonů právní služby (jimiž jsou vždy převzetí a příprava zastoupení a sepis návrhu na zahájení řízení) v občanských soudních řízeních zahájených na ustáleném vzoru (míněno vzoru vyhotovenému a používanému advokátem zastupujícím žalobce), jejichž předmětem jsou skutkově i právně obdobné věci. Jinými slovy § 14b a. t. vychází z premisy, že pro advokáta podávajícího opakovaně za téhož žalobce žaloby v podobných věcech, je taková činnost méně náročná než v případě, že podává žalobu v jedinečné věci nebo činí-li úkony jako advokát zastupující žalovaného; z tohoto důvodu advokátní tarif stanoví v § 14b nižší odměnu za zastupování i nižší paušální částky hotových výdajů. Ještě jinak řečeno, účelem pravidla zakotveného v § 14b a. t. je, aby náklady, jež je neúspěšný žalovaný povinen úspěšnému žalobci nahradit za jeho právní zastoupení, byly přiměřené rozsahu a složitosti právní služby, kterou zástupce žalobce žalobci skutečně poskytl. Snížená sazba odměny a paušální náhrada hotových výdajů podle uvedeného ustanovení se přitom použije pouze pro úkony právní služby do podání návrhu včetně. Za další případné úkony právní služby, kterými v kontradiktorní fázi řízení advokát žalobce zpravidla reaguje na konkrétní obranu žalovaného, která teprve věc individualizuje (odlišuje od řízení v ostatních obdobných věcech), je již stanovena odměna vyšší a pro obě strany sporu stejná [§14b odst. 3, 5 písm. b) a. t.]. Žalobkyně pravidelně (opakovaně) vymáhá pohledávky vznikající jí v souvislosti s hlavním předmětem její podnikatelské činnosti, tj. mj. ze smluv o bankovních službách zahrnujících vedení běžného účtu a ze smluv úvěrových. Jen takové pohledávky přitom byly předmětem řízení i v nyní projednávané věci, a nejedná se tudíž o takovou žalobu první či jedinou. Žaloba v projednávané věci se vyjma údajů opsaných z listin k žalobě jako důkazů připojených, které věc individualizují co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení (označení žalované, smluv a údajů z nich vypsaných, výše přečerpaných prostředků na běžném účtu, výše poskytnutého úvěru a jeho nesplacená část, výše poplatků, data rozhodná pro počátek prodlení), nijak neliší od jiných žalob podávaných žalobkyní v obdobných věcech. Poskytnutá právní služba při sepisu žaloby proto má (s výjimkou vůbec první žaloby, která byla zástupcem žalobce v obdobné věci formulována – přičemž o takový případ se, jak již výše uvedeno, v projednávané věci nejedná) v rozhodující míře povahu administrativní činnosti, nikoli právní služby v pravém slova smyslu. To je dáno i tím, že nejen jednotlivé žaloby, ale ani jednotlivé smlouvy uzavírané žalobkyní s jejími klienty ve stejném období se od sebe u jednotlivých klientů v zásadě neliší a v podrobnostech se řídí stejnými všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně. V projednávané věci tudíž jde o zastupování advokátem v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Jde přitom o spor, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení.

28. V odvolacím řízení, jehož předmětem byl již jen úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 702,28 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, byl rovněž úspěch obou stran sporu pouze částečný, přičemž u žádné z nich nelze hovořit o neúspěchu toliko v poměrně nepatrné části, nicméně úspěšnější v odvolacím řízení byla žalovaná, neboť předmětem odvolacího řízení byla částka 7 237,69 Kč (28 702,28 x 14,75 % x 624/365) žalobkyně byla úspěšná jen co do částky 831,97 Kč (28 702,28 x 11,5 % x 92/365), zatímco žalovaná co do částky 6 405,72 Kč (7 237,69 – 831,97). Právo na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení by tak náleželo v odvolacím řízení úspěšnější žalované. Jelikož však žalovaná v odvolacím řízení nečinila žádné úkony a žádné náklady jí v něm tudíž nevznikly, nepřiznal odvolací soud právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádné z účastnic.

29. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší nebo povolení splátek. Platební místo, pokud jde o náklady řízení, (k rukám žalobkynina advokáta) bylo určeno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení