8 C 366/2024 - 88

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce], se sídlem [Adresa žalobce], právně zastoupeného advokátem [Jméno advokáta], se sídlem [Adresa advokáta], proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované], trvale bytem [Adresa žalované], v řízení o zaplacení 34 180,06 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 28 702,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 5 477,78 Kč, úroku ve výši 3 042,07 Kč, úroku z prodlení ve výši 963,28 Kč, úroku ve výši 12,9 % ročně z částky 29 258,50 Kč od [datum] až do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 258,50 Kč od [datum] až do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 082,56 Kč od [datum] až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 5 662 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 34 180,06 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 042,07 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 963,28 Kč, úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 29 258,50 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 258,50 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 1 082,56 Kč od [datum] do zaplacení.

2. V odůvodnění uvedl, že účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výš 12,9 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 506 Kč. Žalovaná platební podmínky řádně neplnila, žalobce tedy v souladu se smlouvou předmětný úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Dlužná částka k tomuto dni odpovídá 33 097,50 Kč, z toho 29 258,50 Kč na jistině a dále 3 839 Kč na poplatcích ve složení 7 x 500 Kč za zaslání upomínek, 10 x 36 Kč za měsíční poplatky spojené s vedením úvěru v době od [datum] do [datum] a neuhrazený poplatek za pojištění v měsíci květnu 2024 ve výši 51 Kč. Na zmíněný soubor poplatků žalovaná uhradila 72 Kč. Žalovaný shora specifikovaný dluh neuhradila i přes zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se před uzavřením předmětné smlouvy zabýval schopností žalované předmětný úvěr splácet. Žalobce prověřil dostupné registry jako je SOLUS, NRKI, BRKI či insolvenční rejstřík. Žalobce pak také konfrontoval skutečnosti doložené žalovanou se statistickými, demografickými a historickými údaji. Dále žalobce požadoval zaplacení částky 1 082,56 Kč s příslušenstvím, když k tomuto nároku uvedl, že s žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o bankovních službách, když žalovaná dosáhla záporného zůstatku na účtu ve zmíněné výši. Z důvodu nevyrovnání záporného zůstatku žalobce od dané smlouvy odstoupil ke dni [datum], účet zrušil ke dni [datum] a v souladu se smlouvou požaduje zaplacení dané částky.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora). Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Při jednání soudu dne [datum] byl žalobce poučen soudem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., nechť doplní tvrzení a důkazy v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, když z dosavadních tvrzení a důkazů soud nemůže přijmout pozitivní závěr o dostatečnosti takové činnosti. Žalobce následně ničeho nedoplnil. Při jednání soudu dne [datum] právní zástupce žalobce uvedl, že kolega účastnící se předchozího jednání zjevně udělal chybu, jejímž následkem nebylo k výzvě soudu ničeho doplněno a požádal o další lhůtu k doplnění, čemuž soud vyhověl. V písemném podání ze dne [datum] žalobce doplnil, že si je své povinnosti zkoumat schopnosti klientů splácet úvěr vědom a tuto beze zbytku naplňuje. Žalobce nevychází jen z informací, které mu sdělí spotřebitel, ale zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje. Z úvěrových registrů v případě žalované nezjistil, že by měla dluhy mimo žalobce, z interní evidence žalobce a celé jeho obchodní skupiny žádné negativní informace o žalované nevyplynuly. Takové nevyplynuly ani z insolvenčního rejstříku, živnostenského rejstříku a registru exekucí. Co se týče příjmů žalované, žalobce vycházel z jejího čestného prohlášení, kde uvedla příjem ve výši 23 000 Kč měsíčně a dále z periodických výpisů z účtu, z nichž vyplynulo, že průměrný příjem žalované za posledních sedm měsíců je 23 708 Kč měsíčně. Žalobce vycházel z výdajů žalované, k nimž došel pomocí statistických dat, když žalovaná udávala výdaje nižší než průměrné. Takto žalobce vycházel z výdajů žalované ve výši 17 094 Kč, z toho 6 469 Kč na bydlení, 4 620 Kč představuje životní minimum a 2 000 Kč výdaje a náklady na pojištění a ostatní výdaje a dále 4 005 Kč na závazky u žalobce. Pokud pak žalobce tyto výdaje odečetl od zjištěných příjmů, tak shledal, že i po poskytnutí úvěr žalované zbývá k volnému užití ještě 25 % příjmů, což je dostatečné. Ochrana spotřebitele nemůže být absolutní, nelze tolerovat jeho vlastní liknavost či nedbalost. Pokud by žalovaná něco zkreslila či uvedla nepravdu, mohlo by se z její strany také jednat o trestný čin úvěrového podvodu. Při jednání dne [datum] a po seznámení s názorem soudu, že shora uvedené doplnění a dosud doložené důkazy nejsou dostatečné a následným poučením dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit další tvrzení a důkazy v otázce úvěruschopnosti, již žalobce ničeho nedoplnil, odkázal na svá dosavadní vyjádření a důkazy, která shledal dostatečnými. Závěrem pak právní zástupce žalobce navrhl žalobce vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi účastníky řízení, když jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč žalované ze strany žalobce. Žalovaná se zde zavázala předmětný úvěr splácet v měsíčních splátkách po 506 Kč spolu se sjednaným úrokem 12,9 % ročně. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány úvěrové podmínky, všeobecné obchodní podmínky a sazebník, které žalobce rovněž doložil, dále pak rovněž informace o úvěru, které žalovaná obdržela.

6. Z výzvy ze dne [datum] vyplynulo, že tuto adresoval žalobce žalované s tím, že jestli nedojde k vyrovnání pohledávek ze shora uvedené úvěrové smlouvy, dojde k [datum] k zesplatnění předmětného úvěru. Dle připojené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalované dne [datum].

7. Z historického výpisu k předmětnému úvěr vyplynulo, že žalovaná čerpala 30 000 Kč, v dané souvislosti uhradila 2 380,28 Kč.

8. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne [datum] vyplynulo, že tuto uzavřeli účastníci řízení, když se zde žalobce zavázal zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet s debetní kartou. Dle čl. 13 všeobecných obchodních podmínek sjednaných jako nedílná součást smlouvy je klient povinen vrátit nepovolený debet z účtu spolu se sjednaným úrokem z tohoto debetu. Z oznámení ze dne [datum] vyplynulo, že toto adresoval žalobce žalované s tím, že přistoupil ke zrušení účtu zřízeného shora uvedenou smlouvou z důvodu odstoupení od dané smlouvy a vyzval žalovanou k úhradě záporného zůstatku ve výši 1 082,56 Kč. Z výpisu ze zřízeného účtu z února 2024 vyplynulo, že konečný zůstatek na účtu činil -1 082,56 Kč. Z upomínky ze dne [datum] vyplynulo, že tuto adresoval žalobce žalované s tím, že na zřízeném účtu je stále nepovolený debet, který je úročen mírou 25 % ročně. V dopisu ze dne [datum] žalobce od předmětné smlouvy odstoupil.

9. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] vyplynulo, že touto právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě předmětného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního archu byla písemnost odeslána dne [datum].

10. Z prohlášení ze dne [datum] vyplynulo, že zde žalovaná prohlásila zde specifikované údaje o svém zdravotním stavu na formuláři žalobce.

11. Z listiny označené jako Návrh na rozhodnutí o poskytnutí úvěru vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce, který zde shrnul shora uvedené poznatky o osobě žalované včetně výpisu všech interních a externích registrů, které provedl s kladným výsledkem ve prospěch osoby žalované, resp. poskytnutí úvěru. Z listiny dále vyplynulo, že žalovaná měla uvést náklady domácnosti ve výši 5 000 Kč měsíčně, z toho náklady spojené s bydlením ve výši 2 500 Kč, náklady na pojištění a spoření ve výši 1 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 1 500 Kč. Žalobce spočetl náklady žalované na 13 089 Kč měsíčně, zjistil, že již splácí finanční produkty po 3 992 Kč měsíčně. Měsíční příjmy žalované byly zjištěny ve výši 23 000 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba] Žalovaná je svobodná, žije v nájmu a nemá děti.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 30 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila před podáním žaloby žalobci 2 380,28 Kč. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet, a to tak, že si opatřil příjmové položky z bankovního účtu žalované a provedl lustraci v interních a externích registrech, opatřil si prohlášení o výdajích žalované, které následně korigoval vlastním výpočtem. Dne [datum] žalobce odeslal žalované předžalobní upomínku. Účastníci řízení dále uzavřeli smlouvu o bankovních službách, jak je výše uvedeno, kde žalovaná řádně neplnila své podmínky stran sjednaného debetu, který při odstoupení žalobce od dané smlouvy činil k únoru 2024 částku 1 082,56 Kč.

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o úvěru ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná čerpala 30 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle § 87 zákona o úvěru.

16. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

17. Jedinou zcela objektivní listinou svědčící o poměrech žalovaného je fragment jejího bankovního účtu. Tento svědčí o příjmových platbách ve výši kolem 23 000 Kč měsíčně, tedy v nijak závratně vysokých, přičemž žalovaná již měla s ohledem na své příjmy poměrně výrazné stávající úvěrové zatížení ve výši zhruba 4 000 Kč měsíčně, které měl předmětný úvěr navýšit na zhruba 4 500 Kč měsíčně, tedy již na pětinu poměrně nízkých příjmů. To vše pak za situace, kdy žalovaná zjevně podhodnocovala své výdaje. Je bez dalšího zcela nepravděpodobné, že by veškeré výdaje žalované měly činit pouze 5 000 Kč měsíčně, a to zvláště za situace, kdy má bydlet v nájmu a není zřejmé, že by domácnost sdílela s dalšími osobami. Obecně známé běžné ceny nájemného v kombinaci se splátkami úvěrů ve výši 4 500 Kč měsíčně a obvyklými výdaji na stravu, hygienu, zábavu, finanční produkty (sama uvádí 1 000 Kč měsíčně) apod. naopak svědčí tomu, že žalovaná mohla být dalším, byť nevelkým, splátkovým zatížením na samé hranici svých finančních možností. Jistě nelze paušálně odmítnout užití různých statistických a scoringových modelů, ale nelze přitakat žalobci v tom, že u klienta s poměrně nízkými příjmy, který sám uvádí nevěrohodné příjmy a výdaje, celkové zkoumání výdajů nahradí užitím částky životního minima, z níž reálně málokdo skutečně vyžije, což je obecně známo. Je jistě představitelné, že pokud by prokázané příjmy žalované byly dvoj a vícenásobné, dalo by se vycházet z určitého obecného předpokladu o obvyklých výdajích a tedy i výši zbývající částky volné pro splácení. Za situace shora popsané ovšem žalobce nemohl zdaleka vyloučit, že žalovaná se může pohybovat na samé hranici možné úhrady základních potřeb, jak je již uvedeno shora. Žalobci např. ničeho nebránilo, aby si opatřil kompletní výpis z bankovního účtu žalované, který poskytuje poměrně velmi spolehlivý obrázek o poměrech každé osoby. Skutečnost, že žalobce opatřil, resp. soudu doložil fragmenty účtu pouze co do příjmů pak vzbuzují otázky, zda by výpis z bankovního účtu poskytnutí úvěru svědčil.

18. Skutečnost, že žalovaná byla po určitou dobu schopna úvěr splácet nebo zkrátka byla ve výsledku úvěruschopná, předně nijak nezbavuje žalobce povinnosti úvěruschopnost zkoumat. Není zřejmé, z jakých finančních prostředků se tak dělo, nelze automaticky uzavřít, že se tak dělo z důvodu jejích dostačujících majetkových poměrů. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku, nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku či obecnou rozumovou vyspělost osob, tak v daném případě není objasněno, za jakých okolností a z jakého důvodu má Návrh na poskytnutí úvěru stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, dále nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Soudu tak nezbylo než s odkazem na shora uvedené uzavřít, že se žalobce dostatečným způsobem zkoumáním úvěruschopnosti žalované nezabýval.

19. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit 30 000 Kč ponížených o již provedené úhrady ve výši 2 380,28 na výsledných 27 619,72 Kč. Soud pak ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud nezjišťoval její možnosti a uložil jí dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musela být vědoma již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).

20. Co se týče debetního zůstatku na účtu, tak na tento je třeba vztáhnout stejná východiska jako jsou uvedená shora, když se jedná o svého druhu úvěr či odloženou platbu, neboť žalovaná dostáním se záporného zůstatku čerpala finanční prostředky žalobce a žalobce toto čerpání úročil smluvními úroky dle smlouvy, byť je v daném řízení nepožaduje. Soud tedy aplikací shodných principů specifikovaných shora na základě uzavřené smlouvy o bankovních službách a s odkazem na § 2395 občanského zákoníku uložil žalované vrátit žalobci částku, kterou čerpala ze svého běžného účtu, tedy 1 082,56 Kč, a to ve stejné lhůtě jako dluh ze smlouvy o úvěru shora specifikované ovšem bez úroků z prodlení či úroků smluvních s ohledem na nedostatek zkoumání úvěruschopnosti.

21. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy). Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 368 Kč a náklady na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“), náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby, když v daném případě advokát vykonal šest těchto úkonů (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání ve věci samé – žaloba a doplnění žaloby a účast u dvou jednání soudu). Za účast při jednání soudu, kdy bylo pouze konstatováno, že žalobce k výzvě soudu nedoplnil žalobu pak náhrada a odměna nepřísluší, když tento úkon nebyl účelně vykonán a nelze klást k tíži žalované, že žalobce nesplnil své povinnost uložené soudem. Za každý úkon právní služby advokátu náleží rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu, v případě tří úkonů (dvě jednání soudu a písemné doplnění) učiněných po [datum] pak paušální náhrada ve výši 450 Kč, dle tarifu účinného od [datum].

22. Dle § 14 odst. 3 tarifu ve znění účinném v době vykonání cesty náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V prvním případě se jednalo o cestu z [adresa] a zpět dne [datum], za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu osmi půlhodin (což je obecně známo), tedy za 1 200 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z [adresa] a zpět v adekvátní délce 196 km (rovněž obecně známo), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,1 l benzinu 95 oktanů na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. činí náhrada za 1 km 5,80 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena benzinu 95 oktanů 35,80 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 196 x 5,8 + 5,1 x 35,80 x 196/100, tedy celkem 1 495 Kč. Ve druhém případě se jednalo o cestu z [adresa] a zpět dne [datum], za níž tedy náleží stejná náhrada ve výši 1 495 Kč s ohledem na shodné parametry. V tomto případě se však právní zástupkyně žalobce v daný den účastnila u zdejšího soudu celkem 14 jednání (dalších 13 jednání bylo za odlišného žalobce), je třeba náhradu za cestovné a promeškaný čas přiznat v rozsahu 1/14 za každé jednotlivé jednání, tedy konkrétně v částce 193 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 4 229 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 25 735 Kč (1 368 + 6 x 2 500 + 3 x 300 + 3 x 450 + 1 200 + 1 495 + 193 + 4 229).

23. Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 28 702,28 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 18 336,15 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 47 038,43 Kč tak představuje úspěch žalobce 61 %, úspěch žalovaného 39 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 22 % svých nákladů, z částky 24 179 Kč tedy ve výši 5 662 Kč.