14 Co 434/2024 - 408

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: [instituce], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 3. [žalovaná], [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o určení vlastnictví, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. května 2024, č. j. 18 C 266/2018-348, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 416 012,52 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 416 012,52 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV mění jen tak, že výše nákladů řízení činí 786 250 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému č. 1 náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 33 882 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 2 náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 33 882 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému č. 3 náhradu nákladů řízení ve výši 91 174 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta C], advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 14. května 2024, č. j. 18 C 266/2018-348, soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl ke dni své smrti [datum] výlučným vlastníkem parcely č. [číslo] o výměře 560 m (zastavěná plocha a nádvoří), jejíž součástí je stavba čp. [číslo] (bytový dům), a parcely č. [číslo] o výměře 73 m (ostatní plocha – zeleň), obě v katastrálním území [adresa], obec a [adresa], zapsány u Katastrálního úřadu pro [adresa], katastrálního pracoviště [adresa] (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 1 náhradu nákladů řízení ve výši 549 293,65 Kč (výrok II), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované 2 náhradu nákladů řízení ve výši 549 293,65 Kč (výrok III) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému 3 náhradu nákladů řízení ve výši 695 253,90 Kč (výrok IV).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se původně [tituly před jménem] [jméno FO] jako žalobce, za nějž podal žalobu [tituly před jménem] [jméno FO], ustanovený usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 1. 11. 2018, č. j. [spisová značka], opatrovníkem [tituly před jménem] [jméno FO] k provedení veškerých nezbytných právních jednání spočívajících v podání určovací žaloby ohledně nemovitých věcí shora uvedených, domáhal uvedeného určení s odůvodněním, že [tituly před jménem] [jméno FO] minimálně od 31. 10. 2017 trpěl závažnou, a nikoliv jen přechodnou duševní poruchou, demencí. Dne 31. 10. 2017 [tituly před jménem] [jméno FO] jako dárce s žalovanými jako obdarovanými uzavřel smlouvu, jejímž předmětem byl bezúplatný převod vlastnického práva ke shora uvedeným nemovitým věcem. [tituly před jménem] [jméno FO] vzhledem k duševní poruše nebyl schopen právně jednat. 3. [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] zemřel. Usnesením ze dne 27. 7. 2020, č. j. 18 C 266/2018-71, soud I. stupně rozhodl, že v řízení bude pokračováno na místo dosavadního žalobce s nástupcem – [instituce]. K odvolání žalovaných odvolací soud usnesením ze dne 20. 10. 2020, č. j. [spisová značka], usnesení soudu I. stupně potvrdil. Vyložil, že procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního. Procesním nástupcem je proto vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Právním nástupcem fyzické osoby, která zemřela, jsou její dědici. Podle usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jsou dědici po zemřelém žalobci pozůstalá manželka [jméno FO] (která zemřela [datum]) a [instituce]. Zůstavitel o části svého majetku pořídil pořízením pro případ smrti, a to závětí uloženou u notáře, sepsanou vlastnoručně zůstavitelem dne 9. 3. 2007. Podle odůvodnění rozhodnutí nepřevzal právo, o nějž v řízení jde, žádný z dědiců, a ani nemohl, neboť před smrtí zůstavitele byla uzavřena darovací smlouva, na jejímž základě jsou nyní v katastru nemovitostí zapsáni jako spoluvlastníci sporných nemovitostí žalovaní, a jejíž platnost je řešena v rámci projednávané věci. Z kopie závěti založené ve spise je však zřejmé, že zůstavitel ustanovil dědicem sporných nemovitostí [instituce], (dále jen „[instituce]“), tj. podle závěti měl právo, o nějž v řízení jde, převzít uvedený subjekt.

4. Žalobkyně doplnila žalobu a tvrdila, že právní jednání učiněné [tituly před jménem] [jméno FO] nebylo projevem vůle skutečné, svobodné a vážné, že [tituly před jménem] [jméno FO] neměl v úmyslu podepsat spornou smlouvu, jednal v omylu, podmínky smlouvy (povinnosti uložené žalovaným a následná sankce v podobě propadnutí vlastnictví státu) jsou nejasné a neurčité.

5. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl vlastníkem parcely č. [číslo] o výměře 560 m2, zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], jejíž součástí je budova č. p. [číslo], a parcely č. [číslo] o výměře 73 m2, ostatní plocha, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], vše zapsané na LV č. [žalobce]. Budova – bytový dům a přilehlé pozemky byly dlouhodobě neudržované, zanedbané, působící havarijním stavem. Budovu s pozemkem využívaly osoby bez domova, objekt bytového domu byl plný odpadků. Z důvodu opakovaných stížností sousedů a na základě vlastního šetření řešil odbor výstavby [samosprávný celek] [adresa] stav domu a pozemku, opakovaně vyzýval majitele [tituly před jménem] [jméno FO] ke zjednání nápravy, zejména k zabezpečení domu před vniknutím cizích osob, opadáváním omítky a částí budovy. [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl schopen nemovitost sám zabezpečit, ani si pro to někoho zjednat, v rámci přestupkového řízení mu byla správním orgánem (odborem výstavby [samosprávný celek] [adresa]) uložena pokuta za to, že nedostál požadavkům stavebního zákona a ve lhůtě uložené stavebním úřadem nezjednal nápravu vytýkaného stavu.

6. O nemovitost projevili zájem [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]; prostřednictvím služby [ústřední orgán] zjistili osobu majitele nemovitosti- pana [jméno FO], kterého oslovili nejprve písemně a následně osobně při návštěvě u manželů [jméno FO]. Jednalo se o počátek roku 2017. Přišli s nabídkou odkupu nemovitosti za 5 000 000 Kč. Obecným stanoviskem pana [jméno FO] bylo, že nemovitosti prodat nechce. K nemovitostem, zejména bytovému domu č.p. [číslo] (rohový dům [adresa] a [adresa]), měl hluboký osobní citový vztah, protože v něm jako dítě žil s rodiči. Jeho přáním bylo, aby se dům opravil a sloužil svému původnímu účelu, tedy k bydlení. [jméno FO] vyzval oba zájemce, aby se mu řádně představili, doložili své vzdělání (předložením vysokoškolských diplomů), bezúhonnost (předložením výpisů z rejstříku trestů), a aby mu zodpověděli otázky, které pro něj byly důležité, tedy pro posouzení, zda s takovými lidmi chce vůbec jednat. [jméno FO] byl k potencionálním zájemcům o koupi nemovitosti nedůvěřivý, obecně předešlé zájemce o koupi nemovitosti pokládal za mizery, kteří chtějí dům zbourat a vydělat na nové zástavbě, a to i nebytového charakteru, což si nepřál. Žalovaní 1, 3 (žalovaná 2 se žádných jednání neúčastnila) předložili panu [jméno FO] písemný návrh kupní smlouvy na předmětnou nemovitost. [jméno FO] návrh na prodej nemovitosti neakceptoval, nicméně na základě uvedeného započalo jednání o smlouvě mezi žalovanými a [tituly před jménem] [jméno FO], které trvalo několik měsíců, cca od března 2017 do října 2017, žalovaní navštěvovali pana [jméno FO] pravidelně, zhruba 1 x týdně, pan [jméno FO] postupně měnil celý návrh smlouvy. I když obecně nemovitosti prodat nechtěl, protože to bylo proti jeho přesvědčení, že rodový majetek se neprodává, zjevně uzavření kupní smlouvy nevyloučil, jednání o prodeji bylo zachyceno v některých konceptech smlouvy. [jméno FO] nakonec změnil celé pojetí smlouvy, od prodeje nemovitosti na bezúplatný převod nemovitosti. Byl si vědom, že při prodeji nemovitosti by žádným způsobem nemohl ovlivnit osud nemovitosti, na které mu záleželo. Prostřednictvím smlouvy, kterou nakonec z větší části koncipoval sám, neboť žalovaní plně respektovali všechny jeho úpravy a navrhované změny smlouvy, chtěl dosáhnout toho, aby se naplnilo jeho přání, aby bytový dům sloužil svému účelu, tj. bydlení a aby objekt včetně přilehlého pozemku neohrožoval okolí. Jako majitele nemovitosti ho obtěžovala správní řízení vyvolaná odborem výstavby [adresa], sám byl nešťastný ze stavu domu. [jméno FO], přestože špatně viděl, procházel pečlivě všechny koncepty/návrhy smluv, se čtením textu mu pomáhala jeho manželka, paní [jméno FO], poznámky – návrhy na doplnění, upřesnění, změny textu smlouvy si psal sám na koncepty smluv i na volné papíry. V bytě manželů [jméno FO] byly nalezeny desítky stran těchto listů s poznámkami pana [jméno FO]. [jméno FO] měl zájem do smlouvy zahrnout text o historii domu a jeho zkušenostech, postupně se v návrzích smluv objevil i závazek žalovaných k ukládání prostředků na vkladní knížku ve prospěch pana [jméno FO] pro případ potřeby v situaci nenadálých zvýšených nákladů, vysoké inflace, měnové reformy. Tyto požadavky vycházely z životních zkušeností pana [jméno FO], který zažil několik politických režimů, hospodářskou krizi, světovou válku a několik měnových reforem. S ohledem na značný objem těchto poznámek je zjevné, že nevznikly ze dne na den, ale pocházejí z výrazně delšího časového období. Již v průběhu jednání o smlouvě žalovaní zkontaktovali stavební odbor [samosprávný celek] [adresa], k přání pana [jméno FO] se zúčastnili i prohlídky stavu nemovitosti provedené úřadem v rámci vedeného přestupkového řízení. K podpisu smlouvy o převodu nemovitostí došlo 31. 10. 2017 v notářské kanceláři [tituly před jménem] [jméno FO], podpisy na smlouvě [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaných 1, 3 ověřila notářská koncipientka [tituly před jménem] [jméno FO], druhá žalovaná [tituly před jménem] [jméno FO] smlouvu podepsala a svůj podpis nechala úředně ověřit téhož dne na pobočce [právnická osoba].

7. Smlouva uzavřená dne 31. 10. 2017 mezi [tituly před jménem] [jméno FO] jako předávajícím s žalovanými, manželi [Jméno žalované A] a [tituly před jménem] [jméno FO] (dnes [jméno FO]), a [tituly před jménem] [žalovaná] jako přejímajícími, byla označená jako „smlouva o převodu vlastnictví“. Předmětem smlouvy byl převod vlastnictví nemovitostí - parcely č. [číslo] o výměře 560 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), stavby č.p. [číslo], a parcely č. [číslo] o výměře 73 m2 (ostatní plocha – zeleň), resp. na první straně smlouvy byla u čl. 1.2 vyznačena rukou oprava u pozemku č. [číslo] „jehož součástí je stavba“, u opravy byly podpisy všech účastníků smlouvy. Převod nemovitostí byl bezúplatný.

8. V čl. 1.5 se přejímající zavázali ukládat na vkladní knížku vedenou u [p.o.2] č. ú. [č. účtu] částku 15 000 Kč měsíčně a zřídit předávajícímu dispoziční právo k účtu pro případy vymezené ve smlouvě – nenadálých poplatků, včetně domovních poplatků a nájmu, zdražení běžného zboží denní potřeby, změn starobního a zdravotního pojištění, důchodů, měnových reforem, náhlých zdravotních změn a vysokých nákladů na léčení a léky (tedy pro potřeby předávajícího vycházející z jeho životních zkušeností a popř. zdravotního stavu). V čl. 5.2 bylo stanoveno, že neplnění této povinnosti přejímajícími bude znamenat ztrátu vlastnictví k nemovitosti ve prospěch ČR.

9. V části 2. smlouvy označené „stav předmětu vlastnictví“ předávající popisoval historii rodového majetku, jehož součástí nemovitosti byly, i to, jakým způsobem se jej snažil udržovat a ochraňovat před škůdci a zájemci o dům, a to podáváním trestních oznámení, podáváním soudních žalob, oslovováním státních zastupitelství téměř všech stupňů.

10. V čl. 2.5 smlouvy se přejímající zavázali, že do 3 let provedou opravu domu i úpravu pozemků tak, aby vše vyhovovalo předpisům stavebního zákona, a i orgánům památkové ochrany.

11. Předávající si vymínil v čl. 2.6 smlouvy, že mu v souvislosti s opravami a úpravami domu a obou pozemků nesmí vzniknout žádné náklady.

12. V čl. 2.7 smlouvy se přejímající zavázali zajistit plynulé financování oprav a údržby domu, bez jeho zatížení hypotékou, naopak s využitím zajištění vlastním majetkem.

13. V čl. 2.8 bylo stanoveno, že přejímající nesmí dům prodat do doby ukončení kolaudace vztahující se k domu – potvrzení jeho využití pro nájemní byty. Pokud nebudou přejímající plnit své povinnosti ani do 2 let, ztratí své vlastnictví k nemovitosti ve prospěch ČR.

14. Část 4 smlouvy upravovala návrh na vklad, v čl. 4.3. bylo ujednáno, že pro případ, že by na základě podaného návrhu nedošlo k rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva k předmětu vlastnictví ve prospěch přejímajících, zavazují se strany, že bez zbytečného odkladu učiní veškeré kroky, aby vlastnické právo přejímajících bylo do katastru nemovitostí zapsáno co nejdříve. To zahrnuje i případné uzavření nové smlouvy obdobného obsahu nebo dodatku k této smlouvě. Část 5 smlouvy obsahovala ostatní a závěrečná ustanovení. V čl. 5.8 si strany výslovně ujednaly, že bude-li některé ustanovení této smlouvy zdánlivé nebo neplatné, tato zdánlivost nebo neplatnost se nedotýká platnosti ostatních ustanovení této smlouvy.

15. Dne 5. 9. 2018 pak smluvní strany uzavřely dodatek č. 1 ke smlouvě o převodu vlastnictví, v němž se dohodly na zrušení čl. 1.5 smlouvy ohledně povinnosti zřídit vkladní knížku a nově upravily povinnost ke spoření částky 15 000 Kč měsíčně. V preambuli tohoto dodatku je deklarováno, že smlouva ze dne 31. 10. 2017 o převodu vlastnictví je smlouvou s rozvazovací podmínkou v případě nesplnění povinnosti opravy a kolaudace bytového domu dle smlouvy.

16. Návrh na vklad spolu se smlouvou podali na Katastrální úřad pro [adresa] žalovaní 1 a 3 dne 1. 11. 2017. Katastrální úřad zahájil řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 2. 11. 2017 katastrální úřad vyrozuměl účastníky řízení o vyznačení plomby, smlouvu přitom označil jako smlouvu darovací. [jméno FO] si na dopis od katastrálního úřadu vyznačil datum jeho doručení. V reakci na uvedenou informaci se [tituly před jménem] [jméno FO] spolu s manželkou osobně dostavil na Katastrální úřad pro [adresa], kde hovořil s [tituly před jménem] [jméno FO], pracovnicí katastrálního úřadu, která věc vyřizovala, a namítal, že smlouva není darovací, že nemovitost nedaroval, že je ve smlouvě podmínka opravy. [jméno FO] uvedla, že s panem [jméno FO] byla obtížná komunikace, že špatně viděl a slyšel, nicméně že opakoval, že smlouva není darovací. Následně pan [jméno FO] zaslal na katastrální úřad dopis, v němž opět uváděl, že nejde o darování, ale o smlouvu, v níž se [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] zavázali dům do 3 let opravit tak, aby byl k obývání, a když bude po 2 letech patrno, že svůj slib splní, teprve poté na ně bude vlastnictví k uvedeným nemovitostem převedeno, v opačném případě vlastnictví přejde na Českou republiku.

17. Smlouva o převodu nemovitosti obsahovala nedostatek v označení budovy a pozemku, které neodpovídalo novému pojetí stavby a pozemku dle občanského zákoníku. Dne 18. 12. 2017 podal [tituly před jménem] [jméno FO] Katastrálnímu úřadu pro [adresa] zpětvzetí návrhu na vklad, k němuž se dne 8. 1. 2018 připojili všichni žalovaní; řízení pod č. j. [spisová značka] bylo zastaveno usnesením ze dne 15. 1. 2018, které nabylo právní moci dne 9. 2. 2018. Dne 8. 1. 2018 spolu se zpětvzetím původního návrhu podali žalovaní 1, 3 na katastrální úřad opravenou smlouvu ze dne 31. 10. 2017 s návrhem na vklad. Oprava spočívala ve změně smlouvy v bodě 1. „Předmět smlouvy“, kde pod bodem 1.2 byl rukou dopsán text „jehož součástí je stavba“ a text „Oprava: [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]“.

18. V řízení byla zpochybňována pravost podpisu [tituly před jménem] [jméno FO] u opravy na smlouvě. V řízení byly předloženy 2 protichůdné znalecké posudky, posudek [tituly před jménem] [jméno FO] mající podpis za padělek a posudek [tituly před jménem] [jméno FO], dle kterého se jedná o pravý podpis [tituly před jménem] [jméno FO], tato znalkyně vysvětlila odlišnost podpisu variabilitou podpisu a rovněž upozornila na to, že na podpis může mít vliv i nedostatek místa k podpisu, potřeba jeho vmáčknutí mezi text a okraj stránky. Za této situace vyšel soud I. stupně z prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] při jeho výslechu dne 18. 4. 2018, při němž měl smlouvu s opraveným textem k dispozici, uvedenou listinu nalezl mezi ostatními dokumenty a prohlásil o ní, že je to smlouva o převodu vlastnictví, kterou podepsal, aniž by se jakkoli proti opravě vymezil. Opravu smlouvy [tituly před jménem] [jméno FO] podepsal, nebrojil proti druhému vkladovému řízení a na provedení zápisu do katastru nemovitostí a doručení výpisu z listu vlastnictví již nijak nereagoval ani písemně ani osobní návštěvou katastrálního úřadu. V písemnostech se i přes zhoršený zrak orientoval a byl i natolik pečlivý, že si na první písemnost od katastrálního úřadu poznamenal datum jejího doručení.

19. Soud I. stupně k tvrzení o duševní chorobě [tituly před jménem] [jméno FO] provedl důkaz třemi znaleckými posudky - znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] včetně jeho doplnění, znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] a revizním znaleckým posudkem [ústav], vypracovaným až po úmrtí pana [jméno FO]. Znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], resp. jejich závěry, byly protichůdné, dle [tituly před jménem] [jméno FO] byl v době uzavření převodní smlouvy [tituly před jménem] [jméno FO] s ohledem na stupeň demence vyloučen z právního jednání, naopak [tituly před jménem] [jméno FO], který vyšetřoval [tituly před jménem] [jméno FO] s časovým odstupem, dospěl k závěru, že [tituly před jménem] [jméno FO] sice trpí duševní poruchou, demencí, která není jen přechodného rázu, ale tato duševní porucha ovlivňuje schopnosti posuzovaného myslet a rozhodovat se nikoli zásadním způsobem, posuzovaný je schopen právně jednat a při takovém jednání mu nehrozí závažná újma. Posuzovaný je schopen nakládat s finančními prostředky a spravovat své jmění bez omezení a je schopen porozumět důsledkům uzavření smlouvy týkající se dispozice s majetkem. Posuzovaný v době 31. 10. 2017 byl způsobilý uzavřít smlouvu, kterou daroval pozemky, jejichž součástí je dům. Postižení kognitivních funkcí nemohlo být výraznější u posuzovaného ke dni 31. 10. 2017 než při vyšetření 17. 12. 2018. K oběma posudkům se vyjadřoval revizní znalecký posudek, který u soudu v rámci trestního řízení prezentoval [tituly před jménem] [jméno FO]. Revizní znalecký posudek se jednoznačně postavil za znalecký posudek zpracovaný [tituly před jménem] [jméno FO]. Závěry [tituly před jménem] [jméno FO] byly podložené zdravotní dokumentací a zejména vlastním vyšetřením [tituly před jménem] [jméno FO], při němž byly provedeny příslušné testy a hodnocení tak, aby závěry byly objektivně přezkoumatelné. Naopak znalecký posudek [ústav] poukazoval na skutečnost, že závěr [tituly před jménem] [jméno FO] z dubna 2018, dle kterého musel být [tituly před jménem] [jméno FO] dementní v rozsahu, který jej vylučoval z právního jednání v říjnu 2017, není ničím podložen a jedná se o pouhou spekulaci. [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku nijak nevysvětlil, jak dospěl k závěru, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl ve „stejně špatném stavu v době vyšetření a v době před půl rokem“. [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že k tomu neexistuje žádný algoritmus, ze kterého by šlo takto zpětně dovodit zdravotní stav; pro takový závěr by musela být k dispozici průkazná zdravotní dokumentace, která však v daném případě absentovala. [tituly před jménem] [jméno FO] provedl v rámci vyšetření jen scriningový test [název], závěry o stupni demence vyvozoval mimo jiné z prostředí, v jakém pan [jméno FO] žil, v malém bytě plném papírů, knih a věcí, v pokoji, kde měl cestičky mezi vysoko nastlanými dokumenty, ačkoli mohl své nemovitosti prodat a dožít jinde v pohodlí. [tituly před jménem] [jméno FO] naopak poukázal na to, že se jednalo o odborné publikace a časopisy, nikoli o nepořádek, přičemž pan [jméno FO] sám publikoval, byl vzdělaný, sečtělý a jednalo se o jeho přirozené prostředí, nikoli odpad. Z obecné lidské zkušenosti lze ostatně říci, že staří lidé obecně nemají rádi změny a upřednostní menší pohodlí ve známém prostředí, byť se může zdát okolí nevyhovující, před pohodlným prostředím, které je však pro ně cizí.

20. Soud I. stupně vzal za prokázané, vycházeje z přesvědčivých znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO] a revizního znaleckého posudku [ústav], že [tituly před jménem] [jméno FO] byl v době uzavírání smlouvy schopen právně jednat.

21. Proti žalovaným 1 a 3 bylo vedeno trestní řízení, dne 5. 4. 2018 podala paní [jméno FO] trestní oznámení, dne 11. 4. 2018 byly zahájeny úkony trestního řízení, dne 18. 4. 2018 proběhl výslech pana [jméno FO] jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Do trestního řízení se po úmrtí pana [jméno FO][Anonymizováno]jako závětní dědička v postavení poškozené přihlásila [instituce], předmětná nemovitost byla v trestním řízení oceněna na částku 11 687 080 Kč, kterou [instituce] uplatnila jako vzniklou škodu.

22. Žalovaní prováděli drobné práce na nemovitosti v průběhu roku 2017, již v té době měli snahu jednat s odborem výstavby [samosprávný celek] [adresa]. Zásadní práce počaly od okamžiku převodu vlastnictví k nemovitosti, jednoznačně doloženy jsou od března 2018. Žalovaní jednali zejména s architektem, s geodetickou kanceláří, s odbornicí na dendrologii. Zajistili kompletní vyklizení nemovitosti od odpadu tak, aby bylo možné zaměření prostor geodety a následné vypracování architektonické studie. Provedli zajišťovací práce, potřebná opatření k zajištění nemovitosti, aby do ní nevnikaly osoby bez domova a nedocházelo k dalšímu hromadění odpadu. Zajistili nemovitost tak, aby neohrožovala své okolí; zajistili nezbytnou opravu střechy, aby nedocházelo k další degradaci objektu. Došlo k vyklučení náletových dřevin na přilehlém pozemku. Žalovaní provedli nezbytná opatření k zajištění nemovitosti, aby odpovídala požadavkům stavebního zákona, tak aby byly splněny požadavky stavebního odboru [samosprávný celek]. Tyto práce probíhaly jak před, tak po zahájení trestního řízení. Žalovaní nechali architektonickou společností zpracovat architektonické plány bytového domu. Předmětnou studii předložili panu [jméno FO] v září 2018 při příležitosti jeho narozenin. Žalovaní průběžně financovali náklady spojené s opravou a rekonstrukcí domu. Dělili se podle svého podílu na nemovitosti, [tituly před jménem] [jméno FO] 62 % nákladů, [Jméno žalované A] s manželkou [tituly před jménem] [jméno FO] 38 %. Se zajištěním a náklady na opravu nemovitosti pomáhal prvému žalovanému jeho otec, pan [jméno FO].

23. Dne 1. 11. 2018 bylo zahájeno řízení ve věcech opatrovnictví člověka [tituly před jménem] [jméno FO], dne 5. 12. 2018 byla podána žaloba, jíž bylo zahájeno toto řízení. Též bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] se zahájením opatrovnického řízení nesouhlasil, nesouhlasil ani se závěrem znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], že je dementní a není schopen právně jednat. Řízení o omezení svéprávnosti se pana [jméno FO] velice dotklo a celou situaci špatně nesl. Ve svém podání soudu ze dne 15. 11. 2018 prohlásil, že smlouvu o převodu vlastnictví ze dne 31. 10. 2017 podepsal ze své vůle, ale s podmínkami uvedenými v této smlouvě. Podání podepsala též jeho manželka [jméno FO]. Řízení o omezení svéprávnosti pana [jméno FO] bylo z důvodu jeho úmrtí zastaveno. 24. [tituly před jménem] [jméno FO] byl vysokoškolsky vzdělaný inteligentní člověk, zvyklý vyřizovat si své věci sám, pouze za pomoci své manželky, která mu s ohledem na horšící se zrak pomáhala se čtením a doprovázela jej na cestách mimo domov, k lékaři či na úřad. Ve vztahu ke své ženě, ale i svému okolí byl dominantní, nenechal si nic vnutit, na vše měl svůj názor. Byl schopen sám se obracet na úřady, sám podával žaloby k soudu, podněty ke státnímu zastupitelství, jeho aktivity v tomto směru jasně vyplývají z druhé části smlouvy, v níž popisoval historii rodinného majetku [jméno FO], včetně historických anabází za minulého režimu i po revoluci 1989. Byl nedůvěřivý, žalované si nejprve prověřil, než s nimi začal jednat. Smlouvu s žalovanými neuzavřel hned, ale až po několika měsících jednání o smlouvě, kterou sám přetvářel a postupně pak formuloval své pojetí a představu smluvního vztahu. Promítal do smlouvy své životní zkušenosti i svoji představu o tom, jak by měly být smluvní povinnosti formulovány. Opakovaně po dobu několika měsíců do návrhu textu smlouvy zasahoval, text upravoval, měnil, upřesňoval. Postupně docházelo k posunům od kupní smlouvy ke smlouvě o bezúplatném převodu se stanovenými podmínkami převodu. [jméno FO] nebyl snadno ovlivnitelnou osobou, vše si nejprve důkladně rozmyslel, všemu dal svůj čas. Při uzavírání smlouvy nebyl v časovém tlaku. Měl zcela volnou ruku při formulaci podmínek smlouvy. Žalovaní do připomínek pana [jméno FO] nezasahovali a veškeré změny textu smlouvy ze strany pana [jméno FO] přijali. [jméno FO] se po uzavření smlouvy vyjadřoval nekonzistentně v tom, že někdy uváděl podmínku nejdřív opravit a potom převést na žalované, někdy uváděl nejprve převod a potom oprava nemovitosti s tím, že když nebude provedena ve sjednané lhůtě, propadne nemovitost státu. Někdy propojil obě varianty.

25. V rámci trestního řízení byli žalovaní 1, 3 Městským soudem v [místo] rozsudkem ze dne 23. 9. 2021, č. j. [spisová značka], uznáni vinnými spácháním zvlášť závažného trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1, 5 tr. z. tak, že se obohatili tím, že využili něčího omylu a způsobili tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, když uzavřeli s [tituly před jménem] [jméno FO] smlouvu s podmínkami, které neměli v úmyslu splnit. K odvolání obžalovaných Vrchní soud v [místo] jako soud odvolací napadený rozsudek v plném rozsahu zrušil a obžalované zprostil obžaloby, když neshledal ve skutkovém ději nic, čím by obžalovaní poškozeného uvedli v omyl nebo v čem využili omylu poškozeného, když ani neshledal, že na straně poškozeného nějaký omyl existoval.

26. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), § 581, § 551 a násl., § 548, § 583, § 609, § 610, § 619 a § 629 o. z.

27. Uzavřel, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl dne [datum] schopen právně jednat, byl schopen uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví.

28. Dále soud I. stupně posuzoval právní jednání podle § 551 a násl. o. z. a dospěl k závěru, že zde nešlo o situaci, kdy by chyběla vůle jednajícího, či nebyla projevena vážná vůle, nejde tak o jednání zdánlivé. [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] bylo uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu nemovitostí s podmínkou opravy nemovitostí, což též učinil. Zhodnotil obsah smlouvy v souvislosti se všemi provedenými důkazy a čl. 2 smlouvy vyložil jako závazek žalovaných k opravě domu do stavu, aby nadále nechátral a bylo zajištěno bezpečí pro osoby a majetek, a aby objekt byl zabezpečen před vstupem cizích osob. Žalovaní byli povinni začít s opravami do dvou let. Podmínku stavebního zabezpečení domu a učinění kroků k rekonstrukci objektu za účelem jeho využití k bydlení vyhodnotil soud I. stupně jako podmínku splnitelnou. Sankce ztráty vlastnictví v případě nesplnění podmínky nebyla přímo vymahatelná, a soud I. stupně uzavřel, že to samo o sobě není překážkou platnosti smlouvy. Soud I. stupně poukázal též na čl. 5.8 smlouvy, dle nějž neplatnost či zdánlivost některého ustanovení nečiní neplatnou či zdánlivou celou smlouvu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní podmínky ve smlouvě sjednané plnili. Výklad, pro který by byla celá smlouva neplatná z důvodu neurčitosti, by byl zjevně nepřiměřený, v rozporu s vůlí stran smlouvy.

29. Třetí žalovaný uplatnil námitku promlčení práva vznést námitku relativní neplanosti smlouvy pro omyl. Soud I. stupně shledal námitku promlčení důvodnou, jestliže jí žalobkyně vznesla až při jednání soudu dne 30. 8. 2021, ač smlouva byla uzavřena 31. 10. 2017. Kromě tohoto závěru však soud I. stupně neshledal, že by žalovaní jakkoli uvedli [tituly před jménem] [jméno FO] v omyl nebo že by využili jeho omylu. Ačkoli je sankce ve smlouvě sjednaná (ztráta vlastnictví ve prospěch ČR) přímo nevymahatelná, žalovaní toho nijak nevyužili a smluvní podmínky plnili. Soud I. stupně poukázal též na to, že i Vrchní soud v [místo] v trestním řízení dospěl k závěru o neexistenci omylu.

30. Soud I. stupně dospěl k závěru, že smlouva o převodu nemovitých věcí byla platně uzavřena a žaloba je tudíž nedůvodná.

31. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

32. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Namítala, že smlouva o převodu nemovitostí obsahuje podmínky, které zcela mění obsah smlouvy a smluvní strany nesjednaly podmínky tak, aby byla vůle stran zřejmá. Mezi stranami nebylo ohledně podmínek jasno. Na výkladu podmínek se nedokázaly shodnout ani soudy v rámci trestního řízení. Odvolatelka poukázala na přípis pana [jméno FO] katastrálnímu úřadu, v němž popsal, jak očekával obsah a plnění podmínek, ale ony takto ve smlouvě sjednány nejsou. Žalovaní nechali pana [jméno FO] vytvořit smlouvu, která obsahuje nejasné podmínky, přitom věděli, že tyto podmínky jsou pro pana [jméno FO] významné. Jeden ze žalovaných se panu [jméno FO] prezentoval jako právník, poté jednal bez příslušné odborné péče a takové jednání je třeba vykládat k tíži takové osoby. Ke skutečné vůli p. [jméno FO] žalobkyně uvedla, že s ohledem na provedené dokazování není možné skutečnou vůli p. [jméno FO] zjistit, je zde nejasný text smlouvy a pak následné chování pana [jméno FO]. Nedostatek odborné péče při přípravě smlouvy je třeba dát k tíži žalovaných. [jméno FO] bylo v době uzavírání smlouvy 92 let, byl sice vysokoškolsky vzdělán, ale nebyl vzdělán ohledně právních záležitostí. Soud se rozhodl vnímat chování pana [jméno FO] jako osoby, která je svéprávná, ačkoliv v řízení byly předloženy různé zdravotní posudky. Žalobkyně poukázala na věk pana [jméno FO] a též na matoucí řízení o vkladu vlastnického práva, neboť bylo dvojí a překrývalo se. Závěr soudu I. stupně, že panu [jméno FO] vadilo jen označení „darovací smlouva“, neodpovídá jeho chování. Trval vždy na tom, že jde o smlouvu s podmínkami, které ovšem popsal jinak, než je popisují žalovaní. Žalobkyně trvá na tom, že chybí vůle pana [jméno FO] uzavřít smlouvu (§ 551 o. z.), chybí vážná vůle (§ 552 o. z.), nelze ani dodatečně vyjasnit neurčitý a nesrozumitelný obsah podmínek.

33. Žalobkyně doplnila odvolání o argumentaci, že smlouvu lze též posoudit jako lichevní podle § 1796 o. z. [jméno FO] byl při uzavírání smlouvy pod velkým tlakem úřadů i sousedů, což mělo vliv na jeho psychický stav. Soud se měl zabývat otázkou tlaku vůle jiné osoby při uzavírání smlouvy, kterému byl pan [jméno FO] vystaven. Žalovaní této tísně využili. Přestože hodnota domu přesahovala 10 milionů, nabízeli původně žalovaní kupní cenu 5 milionů, čímž vyvolali u pana [jméno FO] zkreslenou představu o hodnotě domu. Výdaje žalovaných na rekonstrukci domu za 3 roky nedosáhly ani 3 miliony Kč. Naposledy žalobkyně uvedla, že námitka promlčení, kterou vznesl třetí žalovaný, je v rozporu s dobrými mravy a nemůže proto požívat právní ochrany. Žalovaní nejsou v dobré víře a nemůžou těžit ze svého nepoctivého jednání.

34. Žalobkyně též nesouhlasila s výroky o nákladech řízení. Namítala, že hodnota nemovitostí nebyla známá pro časový odstup a stavební zásahy žalovaných, soud měl tak vycházet při stanovení tarifní hodnoty sporu z § 9 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně nesouhlasila ani s přiznáním nákladů za znalecký posudek na zkoumání kopie a originálu závěti v celkové výši 266 562,27 Kč. Posudek nebyl v řízení třeba, neosvědčil tvrzenou skutečnost a žalovaní s námitkou neplatnosti závěti nebyli úspěšní.

35. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

36. První žalovaný a druhá žalovaná navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K argumentaci žalobkyně uvedli, že uzavřená smlouva je srozumitelná, sjednané povinnosti jsou splnitelné, vůle, kterou smluvní strany měly, je ve smlouvě obsažena. Důkazem je mnoho verzí, které se postupně měnily, poslední verzi pan [jméno FO] nikdy nezpochybnil, naopak dal najevo, že je s novým stavem spokojen. Důkazem jsou nejen zvukové záznamy, ale i podpis dodatku ke smlouvě v září 2018. Smlouva je jasná v tom, že se vlastnické právo převádí rovnou, aniž by byl převod odkládán na splnění podmínky. Z čl. 2.6. až 2.8 je zřejmé, že pan [jméno FO] chtěl vlastnictví převést hned po uzavření smlouvy, nikoliv až někdy v budoucnu. Na katastrálním úřadu se pak domáhal pouze toho, aby smlouva nebyla označována jako darovací, chápal ji jako převod se závazkem, nikoli jako dar. Primárním pro něj bylo, aby byla nemovitost uvedena do takového stavu, že přestane být předmětem zájmu stavebního úřadu a současně i zlodějů a bezdomovců. Záleželo mu též na tom, aby jí byl navrácen původní účel.

37. Třetí žalovaný rovněž navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalovaný má za to, že v řízení bylo prokázáno, že uzavření smlouvy dne 31. 10. 2017 bylo projevem svobodné a vážné vůle [tituly před jménem] [jméno FO], smlouvu v podstatné míře sám sepsal, v uzavření smlouvy mu nebránila duševní porucha, ani smlouvu neuzavřel bez svého vědomí nebo v důsledku fyzického donucení. Vůlí [jméno FO] bylo nemovité věci převést bezúplatně na žalované, o čemž svědčí celý průběh transakce. Žalobkyně též dovozuje uzavření smlouvy v omylu, který měl spočívat v podmínkách smlouvy. [jméno FO] si byl vědom následků smlouvy, a to jak před jejím podpisem, tak po něm a i v průběhu nezbytných zajišťovacích prací. I pokud by [jméno FO] v jakékoli části v omylu jednal, nebyl by v takový omyl uveden žalovanými. Předmětná ujednání, z nichž žalobkyně dovozuje neplatnost a omyl, vložil do smlouvy právě [jméno FO], jak plyne z dlouhodobého jednání o obsahu smlouvy. Jde-li o žalobkyní tvrzené neplatně sjednané podmínky ve smlouvě, jsou tato ujednání platná, závazná a vymahatelná. Byla sjednána určitá smluvní povinnost, kterou žalovaní byli povinni splnit, jinak by porušili smlouvu a [jméno FO] by se mohl domáhat i soudní cestou splnění této povinnosti. Poukaz žalobkyně na lichevní charakter smlouvy považuje třetí žalovaný za tvrzení kusé, aniž žalobkyně vysvětluje, co míní tlakem vůle jiné osoby, kterému byl [jméno FO] při sjednávání smlouvy vystaven. Předpoklady lichevního jednání nejsou splněny. K tvrzenému omylu třetí žalovaný uvedl, že námitka promlčení byla vznesena důvodně a nelze ji hodnotit jako rozpornou s dobrými mravy.

38. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, a to včetně správnosti postupu v řízení předcházejícímu jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

39. Soud I. stupně provedl obsáhlé dokazování, s veškerými důkazy se řádně a logicky vypořádal, hodnotil důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a učinil z nich odpovídající závěr o skutkovém stavu. Odvolací soud z takto zjištěného skutkového stavu popsaného výše vyšel též při svém rozhodování, neshledal potřebu dokazování doplňovat či některé důkazy opakovat.

40. Soud I. stupně věc následně i správně právně posoudil.

41. Soud I. stupně se sice výslovně nezabýval otázkou naléhavého právního zájmu na určení, nicméně z celého odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí je zřejmé, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení jak původního žalobce, tak nyní žalobkyně shledal.

42. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

43. Podle ustálené judikatury je určovací žaloba podle § 80 o.s.ř. preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky, vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu, a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu, přičemž platí, že takový závěr je podmíněn též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá a vůči komu žaloba o určení směřuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2002, sp. zn. 30 Cdo 1332/2002). Existence naléhavého právního zájmu je nezbytnou podmínkou pro pozitivní rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu § 80 o.s.ř.

44. Podle názoru odvolacího soudu naléhavý právní zájem na určení vlastnictví předmětných nemovitostí původní žalobce osvědčil již tím, že jako vlastníci ke dni podání žaloby byli zapsáni v katastru nemovitostí žalovaní, přestože se žalobce (resp. jeho opatrovník) domníval, že vlastníkem je on sám. Žalobkyně pak osvědčila naléhavý právní zájem na požadovaném určení tím, že žalovaní byli ke dni smrti [tituly před jménem] [jméno FO] a nadále jsou zapsáni jako vlastníci uvedených nemovitostí a žalobkyně je dědičkou ze závěti, podle níž by v případě, že by [tituly před jménem] [jméno FO] ke dni smrti vlastnil sporné nemovitosti, tyto nemovitosti zdědila.

45. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v [podezřelý výraz] poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

46. Soud I. stupně se v prvé řadě zabýval otázkou, zda [jméno FO] byl v době uzavření sporné smlouvy stižen duševní poruchou, která by ho činila neschopným právně jednat, neboť to byl stěžejní důvod podání této žaloby. Skutečnost, že nebyl omezen ve svéprávnosti, přitom není pro aplikaci § 581 o. z. významná [srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 1977, Cpj 160/1976, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/1979, a dále komentářová literatura - Lavický a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), 2. vydání, C. H. Beck 2022, komentář k § 581]. Jednalo by se o absolutní neplatnost takového právního jednání podle § 588 o. z., neboť je v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem [srov. v tomto směru např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2507/2021, na které odkazoval již soud I. stupně, a komentářová literatura - Lavický a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), 2. vydání, C. H. Beck 2022, komentář k § 581].

47. Soud I. stupně vycházel ze závěru znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a revizního ústavního znaleckého posudku, z nichž (hodnoceno v kontextu s ostatními provedenými důkazy) zjistil, že [jméno FO] v době 31. 10. 2017 byl způsobilý uzavřít smlouvu, kterou daroval pozemky, jejichž součástí je dům. Postižení kognitivních funkcí nemohlo být výraznější u posuzovaného ke dni 31. 10. 2017 než při vyšetření 17. 12. 2018, na základě kterého znalec uzavřel, že [tituly před jménem] [jméno FO] sice trpí duševní poruchou, demencí, která není jen přechodného rázu, ale tato duševní porucha ovlivňuje schopnosti posuzovaného myslet a rozhodovat se nikoli zásadním způsobem, posuzovaný je schopen právně jednat a při takovém jednání mu nehrozí závažná újma. Posuzovaný je schopen nakládat s finančními prostředky a spravovat své jmění bez omezení a je schopen porozumět důsledkům uzavření smlouvy týkající se dispozice s majetkem.

48. Na podkladě tohoto skutkového závěru učinil soud I. stupně odpovídající právní závěr, že [tituly před jménem] [jméno FO] při uzavírání sporné smlouvy nejednal v duševní poruše, která by ho činila neschopným právně jednat, naopak [tituly před jménem] [jméno FO] byl v té době způsobilý právně jednat a smlouva tudíž nemůže být neplatná ve smyslu § 581 o.z.

49. Uváděla-li žalobkyně v odvolání, že „soud se rozhodl vnímat chování pana [jméno FO] jako osoby, která je svéprávná, ačkoliv v řízení byly předloženy různé zdravotní posudky“, nelze zpochybňování závěru soudu I. stupně přisvědčit. Protože k posouzení zdravotního stavu a ke zjištění existence či neexistence duševní poruchy [tituly před jménem] [jméno FO] byly zpracovány dva znalecké posudky s rozdílnými závěry, byl poté zpracován revizní znalecký posudek, jehož závěr potvrdil závěr posudku [tituly před jménem] [jméno FO] o schopnosti [tituly před jménem] [jméno FO] právně jednat. Soud I. stupně neměl i s ohledem na ostatní provedené důkazy důvod o správnosti závěrů obou posudků pochybovat a ani odvolací soud nemá o tomto závěru žádné pochybnosti.

50. Žalobkyně v průběhu řízení a též v odvolání namítala, že je uzavřená smlouva zdánlivým právním jednáním, neboť podpis pana [jméno FO] nebyl projevem skutečné, svobodné a vážné vůle. Mezi stranami nebylo jasné, o jaký právní úkon usilují. [jméno FO] neměl dle žalobkyně v úmyslu uzavřít smlouvu, na jejímž základě dojde bez dalšího k bezplatnému převodu vlastnictví nemovitosti. Smlouva obsahuje podmínky, které zcela mění její obsah a které nebyly sjednány tak, aby byla vůle stran zřejmá. Dle názoru žalobkyně rovněž ani nelze dodatečně vyjasnit neurčitý a nesrozumitelný obsah těchto podmínek. Nejasné sjednání podmínek je tak dle žalobkyně nutné vykládat k tíži osob, které jednaly bez příslušné odborné péče, tedy žalovaných, když jedním z nich je vystudovaný právník.

51. K těmto námitkám odvolací soud uvádí, že soud I. stupně správně aplikoval na posouzení uvedené problematiky § 551-554 o. z., a dospěl k závěru, že smlouva není zdánlivým právním jednáním, s čímž odvolací soud souhlasí.

52. O právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby (§ 551 o. z.), nebyla-li zjevně projevena vážná vůle (§ 552 o. z.) nebo nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem (§ 553 odst. 1 o. z.). Podle § 554 o. z. se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží.

53. O právní jednání jde pouze tehdy, pokud jednající jednat chtěl. Na vůli jednajícího je třeba usuzovat na základě okolností, za nichž bylo jednáno, přičemž je třeba zohlednit, že každý je povinen jednat poctivě, a přihlížet k dobré víře adresáta jednání. Z hlediska existence vůle není nezbytné, aby jednající chtěl vyvolat svým jednáním právní následky, které právní řád s takovým jednáním spojuje, popř. právní následky vůbec. Postačí, je-li jednání jednáním volním. Aby jednání osoby bylo jednáním právním, musí, kromě samotné existence vůle, být též projevem vůle vážné (§ 552) a musí být určité a srozumitelné (§ 553). V případě absence vůle je jednání právním jednáním zdánlivým, ke kterému se nepřihlíží (§ 554). Vůli jednajícího lze různými způsoby ovlivnit. Některé z těchto způsobů však mohou mít za následek zdánlivost právního jednání, je-li vůle jednajícího zcela potlačena, popř. jeho neplatnost, je-li vůle jednajícího sice zachována, ale je nedovoleným způsobem deformována. Vůli jednajícího je nutno považovat za zcela absentující v situaci, kdy jednání je přímo výsledkem fyzického násilí jiné osoby. V literatuře je typicky uváděn příklad, kdy je ruka jednajícího proti jeho vůli vedena při podpisu jinou osobou. O fyzické násilí však zásadně nejde, je-li jednání výsledkem fyzického násilí pouze nepřímo, např. je-li podpis vynucován bitím, v okamžiku vlastního jednání (podpisu) však k násilí nedochází. V takovém případě jde o bezprávnou výhrůžku, ledaže by v důsledku fyzického násilí byla zcela vyloučena vůle jednajícího.

54. Jedním z případů zdánlivého právního jednání (jednání vzbuzujícího pouze „zdání“, že jde o právní jednání), k němuž se podle zákona nepřihlíží, a na které se tedy hledí, jako kdyby k němu nikdy nedošlo, je - jak vyplývá z § 552 o. z. - jednání, při kterém nebyla zjevně projevena vážná vůle. Jde například o projev vůle učiněný v žertu, při hře, při výuce nebo za jiných podobných okolností, z nichž bylo zřejmé, že jednající ve skutečnosti nechtěl způsobit takové právní následky, které jsou s konkrétním projevem vůle spojeny. Zdánlivým právním jednáním je rovněž simulované právní jednání (jednání, které je činěno jen „naoko“), při němž jednající strany navenek pouze předstírají vůli právní jednání učinit a kdy jejich projev vůle pro chybějící vážnost projevené vůle nesměřuje k vyvolání právních následků, které jsou s předstíraným projevem vůle spojeny.

55. Soud I. stupně správně uzavřel, že nic takového v řízení nebylo zjištěno. V projednávané věci ze skutkových zjištění naopak plyne, že pan [jméno FO] smlouvu uzavřel z vlastní vůle, nikoli pod nátlakem ze strany žalovaných, v jehož důsledku by byla jeho vůle zcela potlačena, a že jeho vůle byla vážná. Sám byl tvůrcem převážné části finálního znění smlouvy, měl dostatek času (několik měsíců) na rozmyšlenou a byl si velmi dobře vědom toho, jakou smlouvu uzavírá. Z nalezených listin v bytě pana [jméno FO], které zaznamenávají postupnou tvorbu smlouvy, jednoznačně vyplynulo, že se celková koncepce smlouvy průběžně měnila, jak správně uváděl i soud I. stupně. [jméno FO] proti smlouvě po jejím podpisu nebrojil, naopak k ní po několika měsících uzavřel s žalovanými dodatek. Z jeho vystupování vůči katastru nemovitostí vyplynulo toliko to, že nesouhlasil s jejím označováním jako smlouvy darovací, a upozorňoval, že jsou v ní sjednány podmínky. S odkazem na shora uvedené tak nelze uzavřít, že by se pan [jméno FO] cítil být žalovanými podveden či oklamán, v důsledku čehož by podpisem smlouvy neprojevil svou skutečnou, svobodnou a vážnou vůli.

56. Otázku posouzení určitosti a srozumitelnosti smlouvy a tam sjednaných podmínek (§ 553 o. z.) soud I. stupně rovněž správně posoudil s přiléhavým odkazem na § 555 a 556 o. z. Žalobkyně v podaném odvolání zdůrazňovala, že neurčitý a nesrozumitelný obsah podmínek nelze dostatečně vyjasnit, jelikož se ani žalovaní neshodnou v tom, jak byly podmínky sjednány, zda jde o fáze přestavby nebo úplné rekonstrukce a kolaudace a jak mělo fungovat zajištění, totiž převod nemovitosti na stát.

57. Právní jednání vzniká až tehdy, je-li svobodně a vážně utvořená vůle projevena určitým a srozumitelným způsobem navenek a učiněna seznatelnou jiným osobám. Jednání po obsahové stránce neurčitá nebo co do formy (užití výrazových prostředků) nesrozumitelná, u nichž pro vadu projevu nelze stanovit právní následky, které by byly způsobilé účastníky zavazovat, označuje zákon za zdánlivá (nicotná). Projev vůle není určitý, nejsou-li použité výrazy dostatečně konkrétní a jasné, takže nelze určit, jaké právní následky má projevená vůle vyvolat. Nesrozumitelnost je spjata s výrazy, jimž nelze porozumět, takže obsah projevené vůle zůstává zahalen tajemstvím. Neurčitost nebo nesrozumitelnost se může týkat celého právního jednání nebo jen některé jeho části (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 99/2020).

58. Podle § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odst. 2 při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

59. Podle § 557 o. z. platí, že připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

60. V rozhodovací praxi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017) je citované pravidlo vykládáno v tom smyslu, že základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník - velký komentář, Svazek III, § 419-654, Praha: Leges, 2014, s. 594 a 595, nebo Handlar, J. in Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989]. Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná právní jednání.

61. Promítnuto do poměrů projednávané věci uvedené znamená, že soud I. stupně nepochybil, jestliže při výkladu sporné smlouvy dospěl k závěru, že [tituly před jménem] [jméno FO] se zavázal bezúplatně (což byl jeho úmysl) na žalované převést nemovité věci ve smlouvě identifikované a žalovaní se zavázali dům opravit do stavu, aby nadále nechátral a bylo zajištěno bezpečí pro osoby a majetek a aby objekt byl zabezpečen před vstupem třetích osob, žalovaní se dále zavázali neprodat dům před jeho uvedením do stavu způsobilého obývání a naplnění jeho účelu jako bytového domu. Soud I. stupně správně při výkladu právního jednání posuzoval vzájemné srozumění stran s obsahem závazku, obsáhle zkoumal jednání stran před uzavřením smlouvy a též následné jednání stran, tedy to, jak strany po uzavření smlouvy daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně rozebral závazky sjednané v čl. 2.5 a 2.8 smlouvy týkající se oprav nemovitosti a zasadil je do kontextu uzavírání smlouvy, na což odvolací soud za účelem stručnosti odkazuje. Pokud pak soud I. stupně dospěl k závěru, že povinnosti žalovaných sice nejsou zcela přesně formulované, když součástí smlouvy nebyl časový harmonogram ani rozsah prací a architektonická studie byla vypracována až po uzavření smlouvy, že však by bylo v daném případě zcela nepřiměřené a v rozporu s vůlí smluvních stran toliko z tohoto důvodu považovat smlouvu za neurčitou či nesrozumitelnou, odvolací soud s jeho závěrem souhlasí.

62. Odvolací soud pouze k odkazu soudu I. stupně na § 548 odst. 1 a 2 o. z. uvádí, že povinnosti žalovaných sjednané ve smlouvě nelze hodnotit jako podmínky ve smyslu § 548 o. z., které by měly vliv na vznik, změnu či zánik práv a povinností, ale jako závazek žalovaných, který musí být splněn, a druhá strana smlouvy se jeho splnění mohla domáhat i soudní cestou.

63. Soud I. stupně správně poukazoval na skutečnost, že žalovaní následně jednali v souladu se smlouvou, splnili povinnost stavebního zabezpečení domu uvedenou v čl. 2.5 smlouvy, když dům uvedli do stavu, aby neohrožoval okolí a nebyl přístupný lidem bez domova. Žalovaní rovněž začali plnit přání pana [jméno FO], tj. započali rekonstrukci domu tak, aby v budoucnu mohl sloužit k bydlení. Správně též hodnotil skutečnost, že dům není do dnešního dne opraven, v souvislosti s nejistotou plynoucí z vedení tohoto řízení a trestního stíhání žalovaných č. 1 a 3.

64. Odvolací soud k výkladu právního jednání dále uvádí, že nelze mít přehnané nároky na precisnost formulace právního jednání a zasahovat nepřiměřeně do smluvní svobody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4698/2015).

65. Pokud jde o sankci sjednanou v závěru čl. 2.8 smlouvy ve znění „Pokud nebudou Přejímající plnit své povinnosti ani do dvou let, ztratí své vlastnictví k nemovitosti ve prospěch ČR“, ztotožňuje se odvolací soud se závěrem soudu I. stupně, že se jedná o sankci přímo nevymahatelnou, neboť bez dalšího nemůže dojít ke ztrátě vlastnictví žalovaných ve prospěch České republiky, tedy subjektu, který ani nebyl účastníkem smluvního vztahu. Jak však správně uzavřel soud I. stupně, není nevymahatelnost této sankce za nesplnění sjednaných závazků sama o sobě překážkou platnosti smlouvy. Je pravdou, že ustanovení o pozbytí, resp. ztrátě vlastnictví, ve prospěch státu, je nejasné, resp. je nejasný mechanismus, jak by k tomu mělo dojít, což ovšem nečiní neplatnou, či dokonce zdánlivou celou smlouvu. Soud I. stupně v tomto kontextu též správně neopominul ujednání čl. 5.8 smlouvy, dle kterého se neplatnost nebo zdánlivost některého ustanovení smlouvy nedotýká ostatních ustanovení smlouvy, přičemž toto ujednání formuloval v rámci svých písemných připomínek sám pan [jméno FO].

66. Zcela nepřípadné jsou pak námitky žalobkyně, že žalovaný č. 1 vystupoval při uzavírání smlouvy jako odborník, a proto by nejasné sjednání podmínek (resp. povinností žalovaných) mělo být vykládáno k jeho tíži. Jednak ze skutkových zjištění neplyne, že by se prvý žalovaný ve styku s [tituly před jménem] [jméno FO] přihlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu ve smyslu § 5 o. z., sám ani smlouvu nekoncipoval a [tituly před jménem] [jméno FO] podle skutkových zjištění na jeho odbornost při koncipování smlouvy ani nespoléhal. Pokud by pak žalovaný č. 1 jednal bez náležité odborné péče, odpovídal by toliko za případné vady předmětu plnění a byl by povinen nahradit újmu, která druhé straně v důsledku jeho jednání vznikla (srov. § 2912 odst. 2 a § 2950 o. z.), a to bez ohledu na to, zda jde o skutečného odborníka nebo zda se za něho jen vydává (srov. PAŠEK, Martin. § 5 [Přihlášení se k odbornému výkonu]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 5.) Nelze tedy pouze z důvodu, že se jedná o právně vzdělaného člověka, uzavřít, že veškeré nejasnosti ve smlouvě, které v daném případě navíc prosadila a formulovala druhá smluvní strana, jdou k jeho tíži.

67. Jednání může být ovlivněno též omylem jednajícího. I v těchto případech jednající projevuje vlastní vůli, nicméně jeho omyl může mít za následek neplatnost právního jednání (§ 583–585). Žalobkyně omyl [tituly před jménem] [jméno FO] namítla při jednání dne [datum] a poté v doplnění žaloby dne 19. 9. 2021.

68. Podle § 583 o. z. jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

69. Omyl je vadou vůle spočívající v tom, že jednající má nesprávnou nebo nedostatečnou představu o právních účincích právního jednání. Může spočívat buď v omylu při tvorbě vůle, nebo v omylu při projevu vůle. Omyl při tvorbě vůle představuje omyl, při kterém má jednající nesprávnou nebo nedostatečnou představu o hlavní nebo vedlejší okolnosti právního jednání, omyl při projevu vůle představuje nesoulad mezi vůlí jednajícího a jejím projevem spočívající v tom, že jednající, ačkoliv něco chce, jedná, jako by nic nechtěl, nebo naopak ačkoliv nic nechce, jedná, jako by něco chtěl, případně jednající projeví chtění něčeho jiného, než ve skutečnosti chce, a to v důsledku používání slov v jiném významu, než která mají, anebo proto, že se přeřekne, přepíše atd. O omyl při projevu vůle nejde, jestliže sice objektivně existuje nesoulad mezi vůlí a projevem, avšak tento nesoulad je zřejmý, popř. odstranitelný výkladem projevu vůle.

70. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

71. Právo vznést námitku neplatnosti se promlčuje. Promlčecí doba počíná běžet od okamžiku, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o učinění relativně neplatného právního jednání a důvodu neplatnosti (§ 619 odst. 1, 2o.z.). Před uplynutím promlčecí doby je třeba námitku uplatnit u adresáta námitky, není třeba, aby byla před uplynutím promlčecí doby uplatněna u soudu. Je-li vznesena námitka promlčení, má tato účinky i ve vztahu mezi oprávněnou osobou a ostatními účastníky relativně neplatného právního jednání, byť námitku promlčení sami nevznesli (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1669/2000).

72. Třetí žalovaný uplatnil námitku promlčení práva vznést námitku relativní neplatnosti smlouvy z důvodu omylu. Soud I. stupně se jí proto správně zabýval s odkazem na § 609 a násl. o.z. a správně uzavřel, že vznesla-li žalobkyně námitku relativní neplatnosti smlouvy z důvodu omylu [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně rozhodujících skutečností (protože neměl v úmyslu uzavřít smlouvu, na jejímž základě dojde bez dalšího k bezúplatnému převodu vlastnického práva na žalované) při jednání dne 30. 8. 2021 a poté dne 19. 9. 2021 v doplnění žaloby, ač k právnímu jednání došlo 31. 10. 2017, vznesla námitku po uplynutí tříleté promlčecí lhůty a nelze k ní proto přihlížet. Odvolací soud souhlasí s posouzením běhu promlčecí lhůty soudem I. stupně, [tituly před jménem] [jméno FO] v okamžiku podpisu znal obsah smlouvy, věděl, že na jejím základě dojde k bezúplatnému převodu vlastnického práva k nemovitým věcem a znal i povinnosti žalovaných, které sám koncipoval. Odvolací soud k tomu dodává, že nejpozději 18. 4. 2018, kdy byl [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechnut v rámci trestního řízení o okolnostech uzavření smlouvy, musel o svém případném omylu vědět, a i pokud by promlčecí lhůta běžela až od tohoto okamžiku, bylo právo vznést námitku neplatnosti dne 30. 8. 2021 promlčeno.

73. Bez ohledu na shora uvedený závěr soud I. stupně posoudil tvrzení o omylu věcně a odvolací soud sdílí jeho závěr, že ze skutkových zjištění je zřejmé, že žalovaní [tituly před jménem] [jméno FO] neuvedli v omyl ani nevyužili jeho omylu. Žalovaní smluvené povinnosti plnili, ač sjednaná sankce ztráty vlastnictví nebyla přímo vymahatelná. Odvolací soud k tomu doplňuje, že ze samotných tvrzení žalobkyně není zcela zřejmé, v čem měl omyl [tituly před jménem] [jméno FO], do něhož byl uveden druhou stranou, spočívat, resp. omylu v jaké podstatné okolnosti měli žalovaní využít. Tvrdila-li žalobkyně, že [tituly před jménem] [jméno FO] měl v úmyslu převést vlastnické právo až poté, co bude nemovitost žalovanými zrekonstruována, je to pouhá spekulace žalobkyně. Ze smlouvy samotné, koncipované z velké části [tituly před jménem] [jméno FO], je zcela zřejmý úmysl [tituly před jménem] [jméno FO] převést bezúplatně vlastnické právo na žalované ještě před rekonstrukcí nemovitosti, jestliže si dále ujednali „ztrátu vlastnictví“ v případě neplnění sjednaných povinností, či v čl. 2.8 zákaz prodeje do doby ukončení kolaudace. Tyto pojmy nejsou nijak složité a [tituly před jménem] [jméno FO] jim při svém vzdělání nemohl přikládat zcela jiný význam. Nic takového se nepodává ani z následného jednání [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že výtky [tituly před jménem] [jméno FO] katastrálnímu úřadu směřovaly proti označení smlouvy jako darovací, protože takové označení podle něj nevyjadřovalo dostatečně přesně sjednání smluvních povinností žalovaných.

74. K odkazu žalobkyně na rozpor vznesené námitky promlčení s dobrými mravy uvádí odvolací soud následující:

75. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

76. K otázce, kdy je vznesení námitky promlčení zjevným zneužitím práva ve smyslu § 8 o. z., se již Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil. Vyložil, že zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. 22 Cdo 2135/2016). Zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva tak přichází v úvahu jen výjimečně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 22 Cdo 4755/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. 22 Cdo 4884/2015).

77. Ustanovení § 8 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, případně že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné, neboť takové okolnosti nejsou součástí hypotézy právní normy, vymezené soudem v souladu se zákonem, z níž soud při právním posouzení věci vychází (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4755/2014).

78. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 2162/2018, vyslovil, že judikaturu k § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, lze přiměřeně aplikovat i ve vztahu k § 8 o. z. I pro poměry výkladu ustanovení § 8 o. z. je zásadně použitelná judikatura k otázce, kdy lze účastníku odepřít ochranu založenou na uplatnění námitky promlčení, představovaná především rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněným pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 59/2004“). Z R 59/2004 se přitom podává, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 85/2010, či ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3825/2011).

79. O výjimečný případ, v němž by ve světle citované judikatury pro rozpor s dobrými mravy nebylo lze přihlédnout k jinak důvodně vznesené námitce promlčení, v posuzovaném případě zjevně nejde, resp. nejde zde o zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. [tituly před jménem] [jméno FO] a následně žalobkyni ve včasném uplatnění práva vznést námitku relativní neplatnosti smlouvy z důvodu omylu nebránila žádná překážka, sám třetí žalovaný ničím nepřispěl k marnému uplynutí promlčecí lhůty.

80. Naposledy (až v odvolacím řízení) žalobkyně namítala, že smlouva nese i prvky smlouvy lichevní a z tohoto důvodu by smlouva byla absolutně neplatná.

81. Podle § 1796 o.z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

82. Pokud jde o znaky lichvy, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4665/2009, s odkazem na komentářovou literaturu uvedl, že ustanovení § 1796 o.z. nesměřuje primárně k ochraně majetkové sféry, nýbrž k ochraně svobody vyjednávání o smlouvě, s tím, že soukromé právo v oblasti smluvní volnosti stanoví pouze hraniční korektivy, které mají ve vztahu ke smlouvám, a právním jednáním obecně, představovat limity, ve kterých soukromé právo zasahuje při základním východisku, jímž je priorita platnosti smluv.

83. Ze skutkových zjištění nelze dovodit tíseň [tituly před jménem] [jméno FO], které by bylo žalovanými zneužito, ani nesnáze se stavebním úřadem nelze jako tíseň hodnotit za situace, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] jednal se žalovanými o podobě smlouvy několik měsíců, odmítal prodej nemovitosti a trval na její rekonstrukci k bydlení. Lehkomyslnost pak je vykládána jako přístup, který spočívá v nedostatku starosti o význam a dosah vlastního rozhodnutí, což zde rovněž nepřichází v úvahu, a ani rozumová slabost [tituly před jménem] [jméno FO] či jeho rozrušení v projednávané věci zjištěno nebylo. I tato odvolací námitka tak není opodstatněná.

84. Odvolací soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že rozsudek soudu I. stupně je ve výroku I o věci samé věcně správný, proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a jako správný jej ve výroku I potvrdil.

85. K namítanému nesprávnému vyčíslení výše náhrady nákladů řízení:

86. Žalobkyně namítala, že soud měl při výpočtu náhrady nákladů řízení vycházet z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč v souladu s § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Soud I. stupně vycházel z hodnoty nemovitosti dle znaleckého posudku znalkyně [jméno FO], která nemovitost k říjnu 2017 ocenila částkou 11 687 080 Kč. Žalobkyně zdůraznila, že v době rozhodování soudu I. stupně nebyla hodnota nemovitosti známá jednak pro časový odstup a jednak pro stavební zásahy, které v mezidobí prováděli žalovaní.

87. Odvolací soud k argumentaci žalobkyně uvádí, že ze systematiky advokátního tarifu i dikce jeho jednotlivých ustanovení vyplývá, že je-li předmětem řízení plnění ocenitelné penězi, což dopadá právě na posuzovaný případ, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat primárně podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nelze vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 advokátního tarifu.

88. Za východisko pro posouzení předmětné věci považuje odvolací soud rovněž závěry uvedené v nálezech Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 3281/22, ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. III. ÚS 2040/22, či ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1788/23. Ústavní soud v nich posuzoval, které ustanovení advokátního tarifu je třeba aplikovat pro účely zjištění tarifní hodnoty ve věcech určovacích žalob, přičemž konstatoval, že nelze bez dalšího vycházet z tarifní hodnoty stanovené v případě věcí nebo práv, které nelze vyjádřit v penězích nebo je lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, ale je třeba zkoumat, zda lze předmět právního úkonu ocenit, a v závislosti na tom stanovit i výši náhrady nákladů. Podle judikatury Ústavního soudu je tedy nutné náhradu nákladů řízení primárně stanovit podle výše penězi ocenitelného plnění.

89. Odvolací soud zjistil, že pro relevantní závěr o hodnotě nemovitosti podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu se ve spise nachází dostatečný podklad, a to znalecký posudek vypracovaný v trestním řízení, kterým byla stanovena obvyklá cena nemovitosti. V takovém případě nelze podle odvolacího soudu vycházet z náhradní tarifní hodnoty věci podle § 9 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že nemovitost byla znaleckým posudkem oceněna ještě před zásahy a opravami ze strany žalovaných, došlo ke dni zahájení předmětného řízení nepochybně k navýšení obvyklé ceny nemovitosti, což ku prospěchu žalobkyně nebylo soudem I. stupně zohledněno. Soud I. stupně tedy postupoval správně, pokud při výpočtu náhrady nákladů řízení vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 advokátního tarifu.

90. Odvolací soud zvažoval i aplikaci § 150 o. s. ř., avšak neshledal žádné okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které by v projednávané věci úspěšným účastníkům neměla být náhrada nákladů přiznána. Obecně při zkoumání, zda jsou tu takové důvody, soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v průběhu řízení a dalším okolnostem v dané věci. V samotném charakteru činnosti žalobkyně takové důvody zvláštního zřetele hodné spatřovat nelze, o svých majetkových poměrech žalobkyně ničeho neuvedla. Podle zjištění ze závěti [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyně zdědila další nemovitosti [tituly před jménem] [jméno FO] v obci [adresa], její majetkové poměry tak nelze hodnotit jako nepříznivé, jestliže k nim sama nic podstatného neuvedla.

91. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem jednotlivých úkonů právních služeb, za které soud I. stupně přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení. V případě žalovaných č. 1 a 2 byla správně přiznána náhrada nákladů za celkem 21 úkonů, z toho za 5 úkonů v poloviční výši, za 10 úkonů ve standardní výši a za 6 úkonů ve dvojnásobné výši. Soud I. stupně rovněž správně zohlednil, že právní zástupce zastupoval více osob současně, a odměnu za jeden úkon adekvátně snížil. V případě žalovaného č. 3 byla rovněž správně přiznána náhrada nákladů za 12 úkonů, z toho za 2 úkony v poloviční výši, 3 úkony ve standardní výši a 7 úkonů ve dvojnásobné výši. Soud I. stupně rovněž správně určil, kdy se jednalo o samostatné zastupování a kdy tehdejší právní zástupce žalovaného č. 3 zastupoval více osob současně, a tedy kdy bylo zapotřebí odměnu za jeden úkon adekvátně snížit.

92. Soud I. stupně správně určil tarifní hodnotu i počet úkonů právní služby, avšak při výpočtu výše nákladů třetího žalovaného se dopustil pouze početní chyby, správná výše nákladů činí 786 250 Kč.

93. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 o. s. ř. a změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku IV jen ohledně výše nákladů, jinak rozsudek v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Nejedná se o rozhodnutí v rozporu se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 1238/2023, v němž Ústavní soud vyslovil závěr o zákazu reformace in peius i při rozhodování o nákladech řízení. I když odvolání podala pouze žalobkyně, v tomto případě nedošlo ke zvýhodnění třetího žalovaného, který odvolání nepodal, bez náležitého důvodu. Odvolací soud pouze odstranil početní chybu, které se dopustil soud I. stupně, při zachování počtu úkonů právní služby i výpočtu tarifní hodnoty a hodnoty jednotlivých úkonů právní služby, tak jak ji určil soud I. stupně.

94. Žalobkyně dále nesouhlasila s tím, že byla žalovaným 1 a 2 přiznána náhrada nákladů za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] v celkové výši 266 562,27 Kč, jelikož námitka neplatnosti závěti nebyla soudem I. stupně původně připuštěna a ani přezkoumávána. V průběhu řízení bylo naopak prokázáno, že závěť je platným a vlastnoručně psaným dokumentem pana [jméno FO].

95. Tuto námitku shledal odvolací soud důvodnou. Žalovaní 1 a 2 nechali vypracovat [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru kriminalistika-padělky, papír a tiskařství, odvětví kriminalistika padělků listin, výroba papíru, zpracování papíru, tiskařství, znalecký posudek za účelem ověření technické autenticity listiny, zkoumání originálu a kopie závěti pana [jméno FO], což mělo vést ke zpochybnění aktivní legitimace žalobkyně ve věci. Soud I. stupně jím provedl důkaz, ale nic podstatného z něj nezjistil. Znalec uzavřel, že na dokumentu závěti předložené jako originál byly zjištěny nálezy zpochybňující technickou autenticitu této listiny jako uceleného souboru 4 listů vyhotovených shodným způsobem ve shodný čas. Některé listiny mohly být dříve spojeny k jiným listům, přičemž nelze vyloučit, že nové vpichy po absentujícím kancelářském spojovači mohou jen kamuflovat výskyt starých a neodstranitelných vpichů na těch listech, které měly jiný původ. Závěrem znalce tak nebyla potvrzena ani vyvrácena pravost závěti jako listiny sepsané [tituly před jménem] [jméno FO], sama skutečnost, jak již uvedl soud I. stupně, že závěť mohla být kompilátem několika listin psaných v různém čase, neznamená, že by takový soubor listin nebyl výsledkem projevu vůle [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud za této situace považuje náklady vynaložené na vypracování uvedeného posudku za neúčelné a není důvodu žalovaným 1 a 2 tyto náklady přiznat (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Každý ze žalovaných 1 a 2 hradil polovinu celkových nákladů ve výši 266 562,27 Kč, tj. každý 133 281,13 Kč.

96. Odvolací soud z uvedených důvodů postupoval podle § 220 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výrocích II a III změnil jen ohledně výše nákladů a snížil jejich výši každému z obou žalovaných o částku 133 281,13 Kč, jinak oba výroky podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

97. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.

98. V případě žalovaných č. 1 a 2 vycházel odvolací soud při výpočtu náhrady nákladů řízení stejně jako soud I. stupně z tarifní hodnoty stanovené podle hodnoty nemovitosti dle § 8 advokátního tarifu. Dle vypracovaného znaleckého posudku má nemovitost hodnotu 11 687 080 Kč a žalovaní č. 1 a 2 společně v rámci SJM vlastní podíl o velikosti 38 %. Pro stanovení tarifní hodnoty každého z žalovaných snížil odvolací soud podíl každého z žalovaných na 19 % (tj. polovina z 38 %) tak, že při výpočtu náhrady nákladů žalovaných č. 1 a 2 vycházel z tarifní hodnoty 2 220 545 Kč. Z této částky činí mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby dle § 7 bodu 6 advokátního tarifu částku 17 220 Kč, dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu je odměnu nutno snížit o 20 % při společném zastupování více účastníků, tedy na částku 13 776 Kč. Právní zástupce poskytl žalovaným č. 1 a 2 v odvolacím řízení dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u odvolacího jednání dne [datum] [§ 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu] za odměnu 27 552 Kč. Dále náklady sestávají z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2 x 450 Kč, a částky představující 21 % DPH, jehož je právní zástupce plátcem, ve výši 5 880 Kč. Celkem představují náklady odvolacího řízení žalovaného 1 a 2 pro každého částku 33 882 Kč.

99. V případě žalovaného 3 vycházel odvolací soud při výpočtu náhrady nákladů řízení rovněž stejně jako soud I. stupně z tarifní hodnoty stanovené podle hodnoty nemovitosti dle § 8 advokátního tarifu. Žalovaný č. 3 vlastní podíl o velikosti 62 % (v rozsudku soudu I. stupně byl nejspíš v důsledku písařské chyby podíl žalovaného č. 3 uveden ve výši 68 %, avšak bylo správně počítáno s 62 % podílem). Při výpočtu náhrady nákladů žalovaného č. 3 vycházel odvolací soud z tarifní hodnoty 7 245 990 Kč. Z této částky činí mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby dle § 7 bodu 6 advokátního tarifu částku 37 300 Kč. Právní zástupce poskytl žalovanému č. 3 v odvolacím řízení dva úkony právní služby, a to vyjádření k podanému odvolání a účast u odvolacího jednání dne 17. 1. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu]. Přiznána mu tak byla náhrada odměny za tyto dva úkony ve výši 74 600 Kč a dále náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč (za úkon poskytnutý před 1. 1. 2025) a 450 Kč (za úkon poskytnutý po 1. 1. 2025), a 21 % DPH z částky 75 350 Kč ve výši 15 823,50 Kč. Celkem představují náklady odvolacího řízení žalovaného č. 3 částku 91 174 Kč.

100. Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám právních zástupců žalovaných dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení