14 Co 442/2024 - 328

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] jednající [správní orgán] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2] o zaplacení 1 345 900 Kč s příslušenstvím o odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. května 2024, č. j. 44 C 1/2024 – 267, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. potvrzuje do částky 75 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši - 9,75 % ročně z částky 407 278 Kč od 22. 6. 2019 do 11. 5. 2023 - 9,75 % ročně z částky 62 658 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení - 15 % ročně z částky 80 222 Kč od 20. 3. 2023 do[Anonymizováno]11. 5. 2023 - 15 % ročně z částky 12 342 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. mění tak, že se žaloba zamítá do částky 356 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši - 9,75 % ročně z částky 290 222 Kč od 22. 6. 2019 do 11. 5. 2023 - 9,75 % ročně z částky 293 842 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení - 15 % ročně z částky 66 028 Kč od 20. 3. 2023 do 11. 5. 2023 - 15 % ročně z částky 62 408 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení.

III. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku II. potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudem I. stupně 22 402 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení 13 068 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované zaplatit žalobkyni částku 431 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 697 500 Kč od 22. 6. 2019 do 11. 5. 2023, 9,75 % ročně z částky 356 500 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 146 250 Kč od 20. 3. 2023 do 11. 5. 2023, 15 % ročně z částky 74 750 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky 914 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 232 500 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, 15 % ročně z částky 682 150 Kč od 20. 3. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 22 402 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (výrok III.).

2. První žalobou došlou soudu dne 20. 6. 2019 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 930 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 6. 2019 do zaplacení jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného nejprve u Krajského soudu v [adresa] (dále jen „KS [místo]“) pod sp. zn. [spisová značka] a následně u Krajského soudu v [adresa] (dále jen „KS [místo]“) pod sp. zn. [spisová značka] od 28. 6. 2002 do 21. 12. 2018. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka].

3. Žalobkyně nesouhlasila, aby bylo základní odškodnění stanoveno dle stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010. Odkázala na závěry nálezu Ústavního soudu (dále „ÚS“) ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2551/2013, kdy soudy po tomto zásahu ÚS vycházely z částky 30 000 Kč za rok a s ohledem na mimořádné okolnosti zvýšené na 60 000 Kč za rok řízení. Žalobkyně tak požadovala odškodnění 60 000 Kč za rok řízení (snížené v prvních dvou letech na polovinu), tedy částku 930 000 Kč za 198 měsíců řízení.

4. Takto formulovaný požadavek žalobkyně uplatnila u žalované dne 21. 12. 2018, žalovaná její žádost dosud nijak nevyřídila. Žalobkyně se tak domáhala úroku z prodlení od 22. 6. 2019 do zaplacení.

5. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Nárok neprojednala, neboť neměla k dispozici spis.

6. Druhou žalobou došlou soudu dne 2. 3. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 828 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 3. 2023 do zaplacení jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaných řízení za další období od 22. 12. 2018 do 21. 3. 2022. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka].

7. Základní výši zadostiučinění požadovala zvýšit dle ukazatele průměrné mzdy dle statistiky vypracované [správní orgán 2]. Ve druhém čtvrtletí roku 2011, kdy NS publikoval své stanovisko, dosahovala průměrná mzda v České republice částky 24 116 Kč. K poslednímu rozhodnutí v posuzovaném řízení došlo dne 24. 2. 2022, přičemž žalobkyni bylo doručeno v březnu 2022. Dle údajů zpracovaných [správní orgán 2] činila v prvním čtvrtletí roku 2022 průměrná mzda 37 929 Kč, jedná se tedy o 57,3% nárůst. Navíc inflace mezi březnem 2022 (kdy bylo žalobkyni doručeno finální rozhodnutí ve věci) a průměrem roku 2015 (používaným v současné době pro srovnání [správní orgán 2]), vzrostla o 28,3 %. Tedy stanovisko NS vykládáno v kontextu současné ekonomické situace, a tedy rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok trvání řízení by mělo být upraveno koeficientem 1,57 na rozmezí 23 550 Kč až 31 400 Kč. Tyto částky pak žalobkyně v kontextu dříve odkazovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2551/2013 navýšila na trojnásobek a za přiměřenou považovala základní částku ve výši 94 200 Kč za rok trvání řízení, sníženou v prvních dvou letech na polovinu. Za celkovou dobu trvání posuzovaného řízení tak žalobkyně požadovala zaplacení částky 1 758 400 Kč.

8. Takto formulovaný požadavek žalobkyně uplatnila u žalované dne 19. 9. 2022, tedy požadovala zákonný úrok z prodlení od 20. 3. 2023 do zaplacení.

9. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila dne 19. 9. 2022 nárok ve výši 1 758 400 Kč. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 10. 5. 2023, kterým žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši 412 500 Kč. Tato částka byla žalobkyni zaplacena 11. 5. 2023.

10. Usnesením ze dne 23. 3. 2023, č. j. [spisová značka], byly obě věci spojeny ke společnému řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka].

11. Usnesením ze dne 6. 11. 2023, č. j. [spisová značka], bylo řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení částečně zastaveno na jistině do částky[Anonymizováno]412 500 Kč (platba žalované). Stejným usnesením ve spojení s usnesením Městského soudu v [místo] ze dne 12. 1. 2024, č. j. [spisová značka], byla žaloba v rozsahu nároků na náhradu nemajetkové újmy a škod způsobených dalšími nesprávnými úředními postupy a nezákonnými rozhodnutími v posuzovaném řízení odmítnuta.

12. Řízení tedy bylo vedeno o částku 1 758 400 Kč (930 000 + 828 400). Po částečném zastavení řízení pro 412 500 Kč je předmětem řízení částka 1 345 900 Kč.

13. Usnesením ze dne 20. 3. 2024, č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení ze dne 23. 4. 2024, č. j. [spisová značka], byl nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení (zaplacení částky 1 345 900 Kč s příslušenstvím) vyloučen k samostatnému řízení, kdy věc je nyní vedena pod sp. zn. [spisová značka].

14. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování obsahem spisu KS [adresa], sp. zn. [spisová značka], spisu KS [adresa], sp. zn. 41 [právnická osoba]/2016, spisu KS [adresa], sp. zn. [spisová značka]/MS [místo], sp. zn. [spisová značka], spisem KS [adresa], sp. zn. [spisová značka]/KS [adresa], sp. zn. [spisová značka].

15. Na zjištění soudu I. stupně o jednotlivých úkonech prováděných v těchto řízeních odvolací soud odkazuje.

16. Stěžejní skutková zjištění jsou následující. Dne 22. 5. 2002 došel KS [adresa] návrh na prohlášení konkurzu na majetek žalobkyně. Poprvé byl konkurz prohlášen usnesením KS [adresa] z 28. 6. 2002, č.j. [spisová značka]. První usnesení o konkurzu bylo zrušeno v řízení o žalobě pro zmatečnost usnesením Městského soudu v [místo] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Důvodem zrušení byla podjatost soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která o konkurzu rozhodla. Podruhé byl konkurz prohlášen usnesením KS [adresa] ze dne 29. 2. 2012, č.j. [spisová značka]. Toto usnesení bylo potvrzeno k odvolání žalobkyně usnesením VS ze dne 19. 6. 2012 a dovolaní žalobkyně bylo odmítnuto NS usnesením ze dne 6. 11. 2012, č. j. [spisová značka]. Toto druhé usnesení bylo zrušeno v řízení o žalobě pro zmatečnost usnesením KS [adresa] ze dne 19. 5. 2016, č.j. [spisová značka]. Důvodem zrušení byla podjatost soudce [tituly před jménem] [jméno FO], protože usnesením VS ze dne 11. 6. 2006 bylo rozhodnuto že všichni soudci KS [adresa] jsou vyloučeni. Usnesením [právnická osoba] ze dne 1. 11. 2016, č. j. [spisová značka], byla věc přikázána KS [adresa] v rámci delegace nutné. Potřetí byl konkurz prohlášen usnesením KS [adresa][adresa]ze dne 16. 6. 2017, č. j. [spisová značka]. Toto třetí usnesení bylo zrušeno usnesením VS [místo] ze dne 11. 12. 2017, č. j. [spisová značka], pro vady řízení. Toto čtvrté usnesení bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno usnesením VS [místo] ze dne 29. 6. 2020, č. j. [spisová značka]. NS k dovolání žalobkyně usnesením ze dne 31. 5. 2021, č. j. [spisová značka], usnesení [právnická osoba] zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (z důvodu odlišného právního názoru na promlčení přihlášených pohledávek). VS [místo] pak usnesením ze dne 20. 9. 2021, č. j. [spisová značka], zamítl návrh na prohlášení konkursu. Dovolání konkurzního navrhovatele bylo usnesením NS ze dne 24. 2. 2022, č. j. [spisová značka], odmítnuto. Toto konečné rozhodnutí NS bylo žalobkyni doručeno dne 21. 3. 2022.

17. Ve 2. čtvrtletí roku 2011 byla průměrná hrubá měsíční mzda v ČR 24 116 Kč, v 1. čtvrtletí roku 2022 pak tato činila 37 999 Kč (zjištěno z údajů [správní orgán 2] o průměrné hrubé měsíční mzdě a průměrném počtu zaměstnanců).

18. V březnu 2022 činila inflace oproti průměru roku 2015 28,3 % (zjištěno z tabulky a grafu [správní orgán 2] pro index spotřebitelských cen).

19. Soud I. stupně aplikoval ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a to zejména § 13, § 14, § 15 a § 31a.

20. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

21. Žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy za dobu ode dne 28. 6. 2002, kdy bylo vydáno první rozhodnutí o konkursu a kdy se žalobkyně o prohlášení konkursu dozvěděla, do dne 21. 3. 2022, kdy jí bylo doručeno posledního rozhodnutí ve věci, tj. za dobu 19 let a téměř 9 měsíců, tj. 237 měsíců.

22. Pokud jde o kritérium složitosti řízení. Posuzované řízení nebylo po skutkové stránce nijak zvlášť složité. V řízení vystupoval relativně malý počet věřitelů a s relativně malým počtem pohledávek, neprovádělo se žádné obsáhlé dokazování, sepsaný majetek byl velmi rychle zpeněžen. Dovodil procesní složitost. Tato složitost byla dána samotnou povahou konkursního řízení, ve kterém soud rozhoduje o otázkách uzavírajících určitou fázi řízení (o návrhu na prohlášení konkursu, o konečné zprávě, o rozvrhu zpeněžené podstaty) a dále o celé řadě otázek provázejících realizační fázi konkursu, zejména však velkou procesní aktivitou účastníků, zejména žalobkyně, kdy o většině podstatných otázek bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, opakovaně ve věci rozhodoval též soud dovolací. Opakovaně bylo rozhodováno o námitkách podjatosti a o změnách v osobách [Anonymizováno], když dosavadní [Anonymizováno] nemohli pro postih za trestnou činnost v jiných konkursních věcech funkci dále vykonávat. K procesní složitosti přispěla i nepříliš kvalitní činnost [Anonymizováno] při zpracování konečné zprávy, kdy museli být opakovaně vyzýváni k její opravě či doplnění, první konečná zpráva [Anonymizováno] Dlabolové dokonce nebyla soudem pro řadu chyb a celkovou nepřezkoumatelnost schválena a [Anonymizováno] Dlabolová musela zpracovat konečnou zprávu novou. KS [adresa] a KS [adresa] rozhodovaly 4x o prohlášení konkursu, 3x o konečné zprávě, o rozvrhu, 5x o zproštění [Anonymizováno] funkce a ustanovení nového [Anonymizováno], 3x o procesním nástupnictví, o souhlasu s prodejem mimo dražbu, 2x o souhlasu s vydáním výtěžku prodeje oddělenému věřiteli, 3x o dodatečném zjištění pohledávky, o odměně a náhradě výdajů zástupce věřitelů, o odvolání žalobkyně proti prvnímu rozhodnutí o konkursu, o námitce podjatosti [Anonymizováno] a návrhu na přerušení řízení do skončení řízení o žalobě pro zmatečnost, o povolení vyplacení zálohy na odměnu [Anonymizováno], o povinnosti [Anonymizováno] složit prostředky do úschovy soudu, o námitce místní nepříslušnosti atd. VS [místo] rozhodoval o odvoláních proti druhému a třetímu rozhodnutí o konkursu a 2x o odvolání proti čtvrtému rozhodnutí o konkursu, o odvolání proti usnesení o odmítnutí odvolání žalobkyně proti prvnímu rozhodnutí o konkursu, 2x o odvolání proti usnesení o konečné zprávě, o odvolání proti rozvrhovému usnesení, 3x o odvolání proti usnesení o zproštění [Anonymizováno] funkce a ustanovení nového [Anonymizováno], 3x o námitkách podjatosti [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], 2x o delegaci nutné, o odvolání proti usnesení o námitce místní nepříslušnosti. NS rozhodoval o dovolání proti usnesení ve věci první konečné zprávy (a v rámci tohoto dovolacího řízení o vyloučení předsedy dovolacího senátu), o dovolání proti usnesení ve věci druhého rozhodnutí o konkursu, 2x o dovolání ve věci čtvrtého rozhodnutí o konkursu. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Ve věci dále rozhodovaly MS [místo] a KS [adresa] o žalobách pro zmatečnost. Toto rozhodování však nelze dle názoru soudu zohlednit v procesní složitosti řízení, ale je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů státu (viz dále). Řízení nakonec bylo složité po stránce právní, když po opakovaných zrušeních usnesení o prohlášení konkursu se soudy musely vypořádat s otázkou promlčení pohledávek konkursních navrhovatelů a známých věřitelů, přičemž ve výkladu otázek běhu, stavění a trvání promlčecích dob se soudy jednotlivých stupňů neshodly a závazný výklad podal až NS v rámci zrušení potvrzení čtvrtého rozhodnutí o konkursu.

23. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci. Postup soudů byl většinou plynulý a směřoval k rychlému skončení věci, přesto v řízení došlo k několika nedůvodným prodlevám: Dne 27. 12. 2006 byl spis předložen NS s dovoláním do usnesení o schválení první konečné zprávy, rozhodnuto bylo až dne 22. 10. 2009, tj. za 2 roky a 10 měsíců. Jelikož v uvedené prodlevě bylo rozhodováno i o vyloučení předsedy dovolacího senátu, jde o průtah více než 1,5 roku, Dne 6. 1. 2014 došla soudu opravená konečná zpráva a až dne 23. 6. 2014, tj. za 5,5 měsíce, bylo vydáno usnesení o vyvěšení konečné zprávy na úřední desku; jde o průtah 4-5 měsíců, Dne 8. 12. 2014 byl spis předložen [právnická osoba] s odvoláním proti usnesení o schválení konečné zprávy, o odvolání bylo rozhodnuto až dne 27. 7. 2016, tj. za 19,5 měsíce; v uvedené prodlevě, přestože byl spis v mezidobí opakovaně zapůjčen OS [místo] k odškodňovacím řízením a OS [místo] k trestnímu řízení, je nutno spatřovat průtah cca 15 měsíců. Dne 1. 2. 2018 nabylo právní moci třetí zrušovací usnesení, až dne 30. 7. 2018, tj. za 6 měsíců bylo nařízeno ústní jednání k návrhům na prohlášení konkursu na den 11. 9. 2018, tj. na dobu za 7,5 měsíců; v uvedené prodlevě je nutno spatřovat průtah min. 3-4 měsíce. Dne 12. 11. 2018 byl spis předložen VS [místo] s odvoláním proti usnesení o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti, rozhodnuto bylo až dne 8. 7. 2019, tj. téměř za 8 měsíců; v uvedené prodlevě je nutno i s ohledem na skutečnost, že odvolací soud považoval rozhodování o místní příslušnosti vzhledem k předchozímu přikázání věci za zcela nemístné, spatřovat průtah min. 4 měsíce. Celkem byla zjištěna nečinnost státu v délce 46 měsíců (poznámka odvolacího soudu). K tíži státu je pak nutno přičíst skutečnost, že třetí rozhodnutí o konkursu bylo zrušeno kvůli závažným procesním vadám. K tíži státu nutno přičíst skutečnost, že první a druhé rozhodnutí o konkursu bylo zrušeno na základě žalob pro zmatečnost, kdy předmětná rozhodnutí vydali vyloučení soudci, a posuzované řízení tak bylo 2x vráceno na samý začátek. Kvůli průtahům v obou řízeních o žalobách pro zmatečnost se tak navíc stalo vždy ve fázi schvalování konečné zprávy, tj. ve značně pokročilé fázi posuzovaného řízení.

24. Pokud jde o jednání žalobkyně, tato svým postupem k délce řízení též dílčím způsobem přispěla. Její jednatel setrvale až do roku 2012 odmítal předložit seznamy majetku, závazků, věřitelů, dlužníků a účetnictví žalobkyně, čímž stěžoval činnost [Anonymizováno]. Na průběh a rychlost posuzovaného řízení však tato absence součinnosti neměla zásadnější vliv, když [Anonymizováno] i bez ní postupovali směrem k ukončení konkursu. Žalobkyně dvakrát žádala o odročení jednání, což prodloužilo řízení o celkem dva měsíce a jedenkrát odůvodnila odvolání za dva měsíce. Všechny tyto skutečnosti však měly na celkovou délku řízení v trvání téměř 20 let zanedbatelný vliv. Navíc žalobkyně činila i kroky k urychlení řízení, když dne 14. 1. 2009 podala stížnost k [ústřední orgán] a urgovala u NS rozhodnutí o dovolání ve věci konečné zprávy. Procesní aktivita žalobkyně, která měla na délku řízení bezesporu značný negativní dopad, byla zohledněna již ve složitosti řízení.

25. Pokud jde o význam předmětu posuzovaného řízení, tento byl pro žalobkyni výrazně zvýšený, resp. existenční. Jednalo se o řízení konkursní, v jeho průběhu byl zpeněžen veškerý majetek žalobkyně a zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení by představovalo právní důvod pro výmaz žalobkyně z obchodního rejstříku. Na druhou stranu je však nutno zohlednit, že posuzované řízení zjevně nebylo od počátku nedůvodné, jak se žalobkyně snaží prezentovat. Žalobkyně měla více věřitelů, dluhy v řádu desítek milionů Kč, které nesplácela, a důvody pro prohlášení konkursu na její majetek tak objektivně dány byly a trvaly až do skončení řízení, což opakovaně konstatoval (i v posledním svém rozhodnutí) i VS [místo]. Skutečnost, že kvůli procesním vadám, opakovanému rušení prohlášení konkursu a extrémní délce řízení nakonec došlo k promlčení pohledávek navrhovatelů a k zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu, na tom nic nemění.

26. Soud I. stupně se pak zabýval i přiměřeností délky obou řízení o žalobách pro zmatečnost, jejichž výsledek měl na průběh a délku posuzovaného řízení zásadní dopad, neboť vrátil posuzované řízení opakovaně na začátek. Význam těchto řízení tak byl pro posuzované řízení obdobný jako řízení, do jehož skončení je jiné řízení přerušeno. Dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS sp. zn. Cpjn 206/2010 je pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

27. První řízení o žalobě pro zmatečnost bylo zahájeno podáním žaloby dne 19. 7. 2005 a skončilo právní mocí usnesení VS [místo] o odmítnutí odvolání dne 30. 9. 2011. Řízení tedy trvalo celkem 6 let a 2 měsíce, resp. 74 měsíců. Druhé řízení o žalobě pro zmatečnost bylo zahájeno podáním žaloby dne 2. 3. 2015 a skončilo právní mocí usnesení KS [adresa] dne 21. 6. 2018. Řízení tedy trvalo celkem 3 roky a 6 měsíců, resp. 42 měsíců. Po zhodnocení kritérií dle § 31a OdpŠk. posoudil soud I. stupně i tato řízení za nepřiměřeně dlouhá.

28. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím k významu předmětu řízení pro žalobkyni, která se na délce řízení nijak zásadněji nepodílela, dospěl soud I. stupně k závěru, že celkovou dobu posuzovaného řízení lze považovat za dobu nepřiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným, když žalovaná žalobkyni částečně odškodnila.

29. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobkyně nemajetkovou újmu, stav nejistoty, kdy vznik takové újmy se předpokládá (viz např. usnesení NS z 31. 8. 2011 sp. zn. 30 Cdo 3007/2010) a je nutno žalobkyni odškodnit v penězích, což ostatně nezpochybňuje ani žalovaná, která žalobkyni finančně částečně odškodnila.

30. Při stanovení výše zadostiučinění soud I. stupně vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS sp. zn. Cpjn 206/2010. Částky stanovené stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení soud I. stupně považoval za již neodpovídající poměrům v České republice. Stanovisko bylo přijato před 13 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o výši mezd a cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů musí reagovat též rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu, aby byla zachována její satisfakční funkce. Soud I. stupně tak uvažoval za odpovídající odškodnění zvýšené o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o nutnosti vycházet z částky horní hranici tohoto rozpětí pak soud považoval za přiměřenou zjištěným okolnostem věci částku 30 000 Kč za rok řízení, resp. částku 2 500 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na za první dva roky trvání řízení.

31. V souvislosti s požadavkem na navýšení základní částky soud považoval za nepřípadný odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2551/2013, resp. závěry řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Se žalobkyní lze souhlasit, že v uvedené věci bylo přiznáno odškodnění ve výši 60 000 Kč za rok trvání řízení, avšak s takovouto částkou bylo operováno ve chvíli, kdy tamní poškozený uplatňoval souhrnně požadavky na náhradu újmy z titulu nepřiměřené délky řízení a z titulu nezákonného trestního stíhání a kdy soudy rozhodovaly (neprávně) společně o odškodnění obou újem. Poté, co po dalším zásahu NS došlo k rozdělení obou nároků, bylo tamnímu poškozenému jen z titulu nepřiměřené délky řízení přiznáno na odškodnění podstatně méně.

32. Tuto základní částku modifikoval soud I. stupně podle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 40 %. Z důvodu postupu orgánů státu zvýšil základní částku o 40 %. Z důvodu postupu žalobkyně soud základní částku nijak nemodifikoval a popsaný zvýšený význam předmětu řízení pro žalobkyni soud I. stupně zohlednil zvýšením základní částky o 50 %.

33. Částka odškodnění zvýšená o 50 %, tedy činí - za dobu od 28. 6. 2002 do 21. 12. 2018, tj. za 198 měsíců, ve výši 697 500 Kč vypočtená následovně: 198 (měsíců řízení) x 2 500 Kč (za 1 měsíc řízení) mínus 12 x 2 500 Kč (modifikace na za první dva roky řízení) = 465 000 Kč x 1,5 (zvýšení o 50 %), tedy 697 500 Kč - za dobu od 22. 12. 2018 do 21. 3. 2022, tj. za 39 měsíců, ve výši 146 250 Kč vypočtený následovně: 39 (měsíců řízení) x 2 500 Kč (za 1 měsíc řízení) = 97 500 Kč x 1,5 (zvýšení o 50 %), tedy 146 250 Kč, celkem 843 750 Kč.

34. Z celkové částky 843 750 Kč obdržela žalobkyně jen částku 412 500 Kč (341 000 Kč za první období a 71 500 Kč za období druhé). Soud I. stupně tak shledal žalobu důvodnou do částky 431 250 Kč (843 750 mínus 412 500), tedy 356 500 Kč za první období a 74 750 Kč za období druhé. Do zbylé částky 914 650 Kč (762 600 Kč za první období a 152 050 Kč za období druhé) byla žaloba zamítnuta.

35. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 15 odst. 1 OdpŠk a stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010. První žádost žalobkyně byla doručena žalované dne 21. 12. 2018 a lhůta 6 měsíců skončila dne 21. 6. 2019, druhá žádost žalobkyně byla doručena žalované dne 19. 9. 2022 a lhůta 6 měsíců skončila dne 19. 3. 2023. Soud tak považoval požadavky na zaplacení úroku z prodlení ode dnů 22. 6. 2019 a 20. 3. 2023 za důvodné.

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto za řízení jako celek, tj. včetně části řízení, která byla původně projednávána pod sp. zn. [spisová značka], když při odmítnutí části žaloby nebylo o nákladech řízení rozhodováno a celý zbytek předmětu řízení (tj. včetně otázky nákladů řízení) pak byl vyloučen k tomuto samotnému projednání.

37. O nákladech řízení za dobu do právní moci odmítnutí části žaloby/vyloučení zbytku předmětu řízení k samostatnému projednání bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Předmětem řízení v této fázi bylo šest samostatných nároků, a to - nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení za dobu od 28. 6. 2002 do 21. 12. 2018 s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, - nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími a nesprávnými úředními postupy v posuzovaném řízení v době od 28. 6. 2002 do 21. 12. 2018 s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, - nárok na náhradu škody způsobené nezákonnými rozhodnutími a nesprávnými úředními postupy v posuzovaném řízení v době od 28. 6. 2002 do 21. 12. 2018 s tarifní hodnotou ve výši 247 000 000 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, - nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení za dobu od 22. 12. 2018 do 21. 3. 2022 s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, - nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími a nesprávnými úředními postupy v posuzovaném řízení v době od 22. 12. 2018 do 21. 3. 2022 s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, - nárok na náhradu škody způsobené nezákonnými rozhodnutími a nesprávnými úředními postupy v posuzovaném řízení v době od 22. 12. 2018 do 21. 3. 2022 s tarifní hodnotou ve výši 66 876 295 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu.

38. Žalobkyně byla úspěšná do nároků na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, a její procesní úspěch tak činí celé tarifní hodnoty těchto nároků, tj. 2x 50 000 Kč, (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Oproti tomu žalovaná byla úspěšná stran nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími a nesprávnými úředními postupy v posuzovaném řízení (tarifní hodnoty 2x 50 000 Kč) a nároků na náhradu škody (tarifní hodnoty 247 000 000 Kč a 66 876 295 Kč). Počítáno dle tarifních hodnot tak byla žalobkyně úspěšná do částky 100 000 Kč, tj. do 0,03 % předmětu řízení, a do částky 313 976 295 Kč, tj. do 97,97 % předmětu řízení, byla úspěšná žalovaná. Neúspěch žalované byl tedy natolik nepatrný, že jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení dle citovaného ustanovení o. s. ř.

39. Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 200 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 4 úkony (sepis vyjádření k první žalobě ze dne 18. 3. 2020, sepis vyjádření ke druhé žalobě dne 31. 5. 2023, příprava na jednání soudu konané dne 6. 9. 2023, účast na jednání soudu dne 6. 9. 2023) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

40. O nákladech řízení za dobu od právní moci odmítnutí části žaloby/vyloučení zbytku předmětu řízení k samostatnému projednání bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Předmětem řízení v této fázi byly dva samostatné nároky, a to - nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení za dobu od 28. 6. 2002 do 21. 12. 2018 s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, - nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení za dobu od 22. 12. 2018 do 21. 3. 2022 s tarifní hodnotou ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, a na žalobkyni lze s ohledem na výsledek řízení, kdy dosáhla satisfakce, pohlížet jako by byla plně úspěšná, byť jí nebylo přiznáno jí požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013).

41. Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 23 602 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč (2x 2 000 Kč), - 3x odměnou právního zástupce za tři úkony právní služby (účast na jednání soudu dne 17. 4. 2024, 2x účast na jednání soudu, které trvalo více než 2 hodiny, dne 17. 5. 2024) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 15 300 Kč (3x 5 100 Kč), když za tarifní hodnotu byl dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu vzat součet tarifních hodnot nároků, kterých se úkon týkal, tedy částka 100 000 Kč [2x 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu], - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za tři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 402 Kč.

42. Po odečtení uvedených dvou náhrad pak soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 22 402 Kč.

43. Žalobkyně napadla rozsudek v zamítavém výroku II. Namítala následující. Snížení základní částky o kritérium složitosti o 40% a naopak zvýšení o 40% za postup soudů je nepřiměřené, když podíl obou těchto kritérií na celkové délce řízení je diametrálně odlišný. Procesní složitost řízení byla vyvolána nutností opakovaného rozhodování soudů a byla důsledkem postupu soudů. Nebýt toho, že opakovaně rozhodovali vyloučení soudci ([tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) a docházelo k trestné činnosti správců konkurzní podstaty ([Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno] spol. [společnost], resp. její společníci, byli pravomocně odsouzeni v souvislosti se svou správcovskou činností) či byl podhodnocen znalcem majetek žalobkyně (znalec [tituly před jménem] [jméno FO] byl odsouzen za obdobnou činnost), řízení by zdaleka netrvalo takovou dobu. Rovněž vznesené námitky podjatosti byly důvodné, změny [Anonymizováno] byly důsledkem zanedbání dohledové činnosti soudu, činnost [Anonymizováno] při zpracování konečné zprávy byla nekvalitní. Ohledně právní složitosti je nutno zohlednit, že v samém závěru řízení se soudy zabývaly námitkou promlčení jen z důvodu trvání řízení téměř 20 let. Je proto nespravedlivé snížit základní odškodnění o 40% z důvodu složitosti řízení. Jednoznačnou příčinou nepřiměřené délky řízení byl postup orgánů veřejné moci. Základní částku bylo třeba navýšit o 50 %. Ohledně stanovení základní částky je nutno vycházet z nálezu ÚS ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2551/2013, dle kterého je protiústavní vycházet jen formalisticky ze stanoviska Cpjn 206/2010, aniž by byly zohledněny závažné okolnosti případu. V tomto případě byla doba řízení extrémní, řízení mělo pro žalobkyni existenční význam, její majetek byl prodán za zlomek ceny, 20 let jí bylo bráněno v přístupu k jejímu majetku a byla de facto zlikvidována. Základní částka 30 000 Kč měla být navýšena na trojnásobek, jak žalobkyně požadovala. Navrhla, aby byl rozsudek ve výroku II. změněn a žalobě bylo vyhověno.

44. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I. a akcesorickém výroku III. Namítala následující. Žalovaná zaplatila žalobkyni 412 500 Kč, když vycházela ze základní částky zadostiučinění 20 000 Kč a tuto snížila o 20% pro složitost řízení a navýšila o 30% z důvodu postupu soudů. Nesouhlasila se základní částkou 30 000 Kč. Odkázala předně na stanovisko Cpjn 206/2010 a na judikaturu NS, podle které zadostiučinění je třeba přiznat dle okolností konkrétního případu (30 Cdo 3171/2018) a na jeho přiměřenost nemá vliv inflace, změna kurzu měny či změna životní úrovně (30 Cdo 1964/2012, 30 Cdo 2181/2021, 30 Cdo 1153/2019, kdy ústavní stížnost byla odmítnuta pod IV. ÚS 4059/19). Shodně jako NS na věc nahlíží i ÚS (III. ÚS 1303/21, IV. ÚS 1761/24, II. ÚS 2139/24). Není důvodné navýšení základní částky o 50 % za zvýšený význam řízení pro žalobkyni. Konkurzní řízení obecně nespadá mezi typová řízení s presumovaným vyšším významem pro žalobkyni. Navíc žalobkyně opravdu v úpadku byla, význam řízení pro ni byl standardní. Navrhla, aby odvolací soud výrok I. stupně tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

45. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům.

46. Odvolací soud se plně ztotožňuje se soudem I. stupně a na jeho závěry odkazuje, že předmětné konkurzní řízení probíhalo nepřiměřeně dlouho a došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk., že žalobkyni vznikla presumovaná nemajetková újma (viz usnesení NS ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3007/2010) a že je třeba žalobkyni odškodnit v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Ostatně toto nezpochybňuje ani žalovaná, která poskytla žalobkyni odškodnění v částce 412 500 Kč.

47. Stěžejními otázkami v tomto odvolacím řízení je stanovení základní částky zadostiučinění a zohlednění kritérií pro určení výše zadostiučinění dle § 31a odst. 3 OdpŠk. Základní částka zadostiučinění 48. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že není případný odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2551/2013. Zde byla projednávaná věc, kdy se tamní žalobkyně domáhala současně odškodnění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení a současně z titulu nezákonného trestního stíhání a soudy společně odškodnily obě újmy. Ústavní soud uložil obecným soudům zabývat se odděleně oběma nároky (viz bod 26 nálezu) a vyslovil se především k odškodnění za nezákonné trestní stíhání (viz právní věta uvedeného nálezu). Tedy následné odškodnění v částce 60 000 Kč za rok trvání řízení ve věci [spisová značka] bylo součtem újem za oba nároky.

49. Není však správný závěr soudu I. stupně, že základní částka zadostiučinění dle stanoviska Cpjn 206/2010 již neodpovídá ekonomické situaci v České republice, zejména pokud jde o výši mezd a cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %). Soud I. stupně uvažoval základní zadostiučinění v částce 30 000 Kč za rok řízení.

50. Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 30 Cdo 432/2023, zopakoval, že „při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění odpovídající konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011) a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, kdy ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením ÚS ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Z nejnovější judikatury lze odkázat např. na usnesení NS ze dne 6. 8. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1848/2024. Kromě toho z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznává ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Nejvyšší soud i proto nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nadále jinak. Konečně i Ústavní soud považuje v současné době vymezenou částku za jeden rok průtahů ve výši 15 000 Kč až 20 000 Kč za přiměřenou a odpovídající životní úrovni (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21)“.

51. Shodně jako Nejvyšší soud na řešení předmětné otázky nahlíží i Ústavní soud (např. již uvedený nález ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21, usnesení ze dne 17. 10. 2023 sp. zn. III. ÚS 1541/23, bod 6, usnesení ze dne 15. 11. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2459/23, body 8 a 9, usnesení ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. III. ÚS 21/24, bod 12, usnesení ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. III. ÚS 149/24, bod 14, usnesení ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 1/24, bod 16, usnesení ze dne 17. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2762/23, bod 9 nebo usnesení ze dne 10. 7. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1761/24).

52. V naposledy uvedeném usnesení sp. zn. IV. ÚS 1761/24 vyslovil navíc ÚS, že „srovnává-li stěžovatel svůj nárok s § 2959 občanského zákoníku, srovnává nesrovnatelné. Zmíněná norma občanského zákoníku totiž řeší nároky při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví, způsoby odškodňování nemajetkové újmy se přitom mohou lišit v závislosti na důvodech nároku“.

53. Z výše uvedené judikatury NS a ÚS rezultuje, že i v tomto případě je třeba užít závěry stanoviska NS, sp. zn. Cpjn 206/2010, že základní částka zadostiučinění má být poskytnuta v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok trvání řízení (za prvé dva roky poloviční). S ohledem na téměř 20-leté trvání řízení se odvolací soud přiklonil, stejně jako žalovaná při poskytnutí částečného zadostiučinění, k maximální částce 20 000 Kč za rok trvající řízení, tedy 1 667 Kč za měsíc (za prvé dva roky částka poloviční). Požadavek žalobkyně na základní odškodnění v částce 90 000 Kč (trojnásobek částky 30 000 Kč) za rok řízení je extrémně nepřiměřený.

54. Průtažné řízení trvalo 19 let a 9 měsíců. Za prvé dva roky je základní odškodnění 20 000 Kč (poloviční výše, tedy 2x 10 000 Kč), za dalších 17 let je 340 000 Kč (17 x 20 000) a za zbylých 9 měsíců je 15 003 Kč (9x 1 667 Kč), celkem 375 003 Kč, po zaokrouhlení 375 000 Kč. Kritéria zvýšení či redukce základní částky dle § 31a odst. 3 OdpŠk 55. Mezi účastníky je sporné kritérium složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk), kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) a kritérium významu řízení pro žalobkyni (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk).

56. Odvolací soud ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že kritérium jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) nepřineslo žádnou korekci základní částky. Ostatně, jak vyplývá z odvolání účastníků, žádný posouzení tohoto kritéria jako nesprávného ani nenamítá. Kritérium významu řízení pro žalobkyni 57. Konkurzní řízení obecně nespadá mezi typová řízení s presumovaným vyšším významem pro poškozeného. Takovými řízeními jsou řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, osobního stavu, sociálního zabezpečení, ve věcech týkajících se zdraví nebo života nebo je-li poškozený osoba vyššího věku (viz např. rozsudek NS ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009).

58. Odvolací soud nesouhlasí se soudem I. stupně, že předmětné konkurzní řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam, dokonce o 50 %. Žalobkyně byla v úpadku (§ 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb.), byly tedy splněny podmínky pro prohlášení konkurzu. Uvedené vyplývá např. ze skutečnosti, že sama žalobkyně se vzdala odvolání proti prvému prohlášení konkurzu usnesením ze dne 28. 6. 2002 (následně se snažila o podání odvolání, nicméně toto bylo odmítnuto usnesením VS ze dne 8. 12. 2004 jako podané neoprávněnou osobou, která se práva odvolání vzdala). Úpadek žalobkyně konstatoval i VS ve svém konečném usnesení ve věci ze dne 20. 9. 2021, č. j. [spisová značka] (dle bodu 53 usnesení:“ V době, kdy byl na majetek dlužníka prohlášen první konkurz 28. 6. 2002 měl dlužník vůči 16 věřitelům nepromlčené závazky po splatnosti 49 351 199,20 Kč, neměl dostatek likvidních prostředků na jejich úhradu a zjevně se nacházel v úpadku ve formě insolvence. S ohledem na zjištění, že dlužník své splatné závazky vůči všem svým věřitelům v následujících letech dosud zcela neuhradil a zjevně toho není schopen ani nyní (a dlužno zopakovat, že toto nebyl schopen již v červnu 2002, kdy byl prohlášen první konkurz), nemá ani odvolací soud pochybnosti o tom, že se i dnes nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti“).

59. Žalobkyně tedy od počátku konkurzního řízení do jeho konce věděla, že je v úpadku a jsou splněny podmínky pro prohlášení konkurzu. Konečné zamítnutí návrhu na konkurz bylo výsledkem aplikace hmotného práva (promlčení), nikoliv konstatování neexistence úpadku žalobkyně.

60. Význam řízení pro žalobkyni byl standardní. Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení 61. Již soud I. stupně konstatoval naplnění tohoto kritéria v neprospěch státu následujícími okolnostmi, ze kterých dovozoval nutnost zvýšení základní částky zadostiučinění o 40 %.

62. Jednalo se o zjištěnou celkovou dobu nečinnosti soudů v délce 46 měsíců, tedy více než pětinu celkové délky řízení (20 %).

63. Soud I. stupně správně zohlednil i skutečnost, že první a druhé rozhodnutí o konkursu bylo zrušeno na základě žalob pro zmatečnost, kdy rozhodovali vyloučení soudci. Takto bylo konkurzní řízení vždy vráceno na samý počátek, a to po 14 letech vedení řízení (prvý konkurz prohlášen v roce 2002, druhé zrušující usnesení v řízení o žalobách pro zmatečnost bylo vydáno v roce 2016). V rozsudku NS ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. [spisová značka], učinil NS závěr, že vyšší počet opakovaných kasačních rozhodnutí, byť by nešlo o tzv. kasace kvalifikované, již vyvolává silnou pochybnost o kompetentnosti postupu rozhodujícího orgánu veřejné moci ve smyslu jeho koncentrovanosti a efektivity a zakládá silnou domněnku v tom směru, že jeho postup je vadný.

64. Dále soud I. stupně správně přihlédl k tomu, třetí usnesení o konkurzu ze dne 16. 6. 2017 bylo zrušeno usnesením VS ze dne 11. 12. 2017 pro závažné procesní vady. Jednalo se tedy o tzv. kvalifikovanou kasaci, kterou je třeba klást k tíži státu (viz rozsudek NS ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1553/2013).

65. Navíc dle odvolacího soudu byla vadným postupem soudů i opakovaná ustanovování správců konkurzní podstaty, tedy neschopnost soudů předem si ověřit způsobilost správců k výkonu funkce. Tak byl správce [jméno FO] zproštěn funkce 26. 6. 2003 pro jeho trestnou činnost, dne 28. 12. 2009 byl zproštěn funkce správce společnost [společnost] pro trestnou činnost společníků, další správci [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno]. byli zproštěni pro jimi uvedenou zaneprázdněnost (Dalším správcem byla [tituly před jménem] [jméno FO] ustanovená 29. 2. 2012 a po delegaci spisu na [Anonymizováno] byl ustanoven třetím usnesením o konkurzu správcem [tituly před jménem] [jméno FO]).

66. Z uvedených důvodů souhlasí odvolací soud se žalobkyní, že pro toto kritérium je třeba základní částku zadostiučinění zvýšit o 50 %, tedy oproti soudu I. stupně o 10 % více. Kritérium složitosti řízení 67. Odvolacímu soudu je známa judikatura, podle které výsledek průtažného řízení není pro posouzení přiměřenosti délky řízení zásadně rozhodný (rozsudek NS ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009, nebo rozsudek NS ze dne 29. 5. 201230 Cdo 3213/2011). Již použití výrazu „zásadně“ však demonstruje, že tento závěr není bezvýjimečný. Mohou nastat zvláštní okolnosti věci, při kterých lze zohlednit i výsledek řízení, resp. i výsledek dílčích řízení vedených v rámci celého průtažného řízení. Uvedený názor se opírá o další judikaturu, podle které při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění odpovídající konkrétním okolnostem případu (viz například usnesení NS ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. 30 Cdo 432/2023).

68. Rovněž je pro tuto věc relevantní názor, že v rozhodování o výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek NS ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

69. Dle odvolacího soudu v období od roku 2002 do konce roku 2017 bylo konkurzní řízení vedeno ze strany orgánů veřejné moci zásadně nekorektně, jak je uvedeno v části odůvodnění tohoto rozsudku o kritériu postupu orgánů veřejné moci. První a druhé rozhodnutí o konkursu bylo zrušeno na základě žalob pro zmatečnost, kdy rozhodovali vyloučení soudci (od zahájení konkurzního řízení v roce 2002 do roku 2016, tedy 14 let vedení řízení). Třetí usnesení o konkurzu ze dne 16. 6. 2017 bylo zrušeno usnesením VS ze dne 11. 12. 2017 pro závažné procesní vady.

70. Tedy s ohledem na výše uvedenou judikaturu by odporovalo zásadě, že výše zadostiučinění má odpovídat konkrétním okolnostem případu s přihlédnutím k podílu jednotlivých kritérií pro určení výše zadostiučinění, aby za toto období, kdy byl zjištěn zásadní podíl orgánů veřejné moci na nepřiměřeně dlouhém řízení, bylo kritérium složitosti řízení přičítáno ve stejném rozsahu ve prospěch státu. V tomto směru souhlasí odvolací soud s námitkou žalobkyně.

71. Pro kritérium složitosti řízení tak odvolací soud uvažoval období řízení od 11. 12. 2017 (zrušující usnesení VS) do 21. 3. 2022 (právní moc konečného rozhodnutí), tedy 52 měsíců, což činí 20 % celkové délky řízení 237 měsíců, když před tímto obdobím byla nepřiměřená délka řízení způsobena především postupem orgánů veřejné moci během řízení (viz výše).

72. V tomto období bylo jednáno o námitce místní nepříslušnosti žalobkyně, o které k odvolání rozhodoval VS (neshledal ji důvodnou). Jednání nařízená na 11. 9. 2018 a 5. 11. 2019 byla odročena jednak pro námitku místní nepříslušnosti žalobkyně, jednak na základě žádosti žalobkyně. Při jednáních 26. 11. 2019 a 28. 1. 2020 bylo prováděno rozsáhlé dokazování k prokázání pohledávek přihlášených věřitelů. Rozhodnutí o prohlášení konkurzu ze dne 2. 4. 2020 bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno usnesením VS ze dne 29. 6. 2020. Na základě dovolání žalobkyně bylo usnesení VS zrušeno usnesením NS dne 31. 5. 2021 na základě odlišného právního názoru na promlčení pohledávek. Dne 20. 9. 2021 rozhodoval znovu VS, který změnil prvostupňové rozhodnutí a konkurz zamítl. Dovolání podané konkurzním navrhovatelem bylo odmítnuto rozhodnutím NS ze dne 24. 2. 2022.

73. Tedy řízení bylo procesně i právně složité. Třikrát rozhodoval odvolací soud, dvakrát soud dovolací, bylo jednáno o námitce místní nepříslušnosti, jednání musela být opakovaně odročována, jednak z důvodů na straně žalobkyně, jednak při nich bylo vedeno rozsáhlé dokazování. Kasace usnesením NS ze dne 31. 5. 2021 nebyla kasací kvalifikovanou, ale vyjádřením odlišného právního názoru NS (viz rozsudek NS ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3202/2012). Právní složitost je dána posouzením námitky promlčení přihlášených pohledávek.

74. Pro kritérium složitosti řízení je tak třeba základní částku zadostiučinění snížit o 20 % (podíl této složité fáze řízení na celkové délce řízení). Ostatně takto zhodnotila kritérium složitosti řízení i žalovaná při částečném odškodnění žalobkyně. Celkové zadostiučinění 75. Základní částka zadostiučinění 375 000 Kč byla zvýšena o 50 % za postup orgánů veřejné moci během řízení a snížena o 20 % za složitost řízení, kdy význam řízení pro žalobkyni byl zhodnocen jako standardní. Celkové zadostiučinění tak činí za celé řízení (237 měsíců) 487 500 Kč. Žalovaná zaplatila žalobkyni 412 500 Kč, k odškodnění tak zbývá 75 000 Kč za 237 měsíců. Za 198 měsíců (prvá žaloba ze dne 20. 6. 2019) činí zbývající zadostiučinění 62 658 Kč (75 000 : 12 x 198). Za 39 měsíců (druhá žaloba ze dne 2. 3. 2023) činí zbývající zadostiučinění 12 342 Kč (75 000 : 237 x 39).

76. Žalovaná zaplatila žalobkyni dne 11. 5. 2023 částku 412 500 Kč za celé řízení (237 měsíců), tedy za 198 měsíců 344 620 Kč (412 500 : 237 x 198) a za 39 měsíců 67 880 Kč (412 500 : 237 x 39).

77. Žalovaná však měla zaplatit 487 500 Kč, tedy za 198 měsíců 407 278 Kč (487 500 : 237 x 198) a za 39 měsíců 80 222 Kč (487 500 : 237 x 39).

78. Zákonné úroky z prodlení je nutno počítat z následujících částek a za následující období: Prvá žaloba (198 měsíců): - od 22. 6. 2019 do 11. 5. 2023 z částky 407 278 Kč (žalovaná měla zaplatit, ale nezaplatila) - od 12. 5. 2023 do zaplacení z částky 62 658 Kč (žalovaná měla zaplatit 407 278 Kč a zaplatila 344 620 Kč, rozdíl je 62 658 Kč) Druhá žaloba (39 měsíců): - od 20. 3. 2023 do 11. 5. 2023 z částky 80 222 Kč (žalovaná měla zaplatit, ale nezaplatila) - od 12. 5. 2023 do zaplacení z částky 12 342 Kč (žalovaná měla zaplatit 80 222 Kč a zaplatila 67 880 Kč, rozdíl je 12 342 Kč).

79. Do částky 75 000 Kč s uvedeným příslušenstvím byl vyhovující výrok I. napadeného rozsudku jako věcně správný potvrzen dle § 219 o.s.ř. Žalobkyně má na toto další zadostiučinění nárok.

80. Do zbylé částky s příslušenstvím, o které rozhodl soud I. stupně vyhovujícím výrokem I. napadeného rozsudku, postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., tento výrok změnil a žalobu zamítl, neboť v tomto rozsahu nárok žalobkyně dán není.

81. V této zamítavé části byly odečteny částky přiznané odvolacím soudem od částek přiznaných soudem I. stupně. Takto byla zamítnuta částka 356 250 Kč (431 250 mínus 75 000) s úrokem z prodlení: - 9,75 % ročně z částky 290 222 Kč (697 500 mínus 407 278) od 22. 6. 2019 do 11. 5. 2023 - 9,75 % z částky 293 842 Kč (356 500 mínus 62 658) od 12. 5. 2023 do zaplacení - 15 % ročně z částky 66 028 Kč (146 250 mínus 80 222) od 20. 3. 2023 do 11. 5. 2023 - 15 % ročně z částky 62 408 Kč (74 750 mínus 12 342) od 12. 5. 2023 do zaplacení.

82. Zamítavý výrok II. napadeného rozsudku byl jako věcně správný potvrzen dle § 219 o.s.ř. Na toto zadostiučinění žalobkyně nárok nemá.

83. Odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudem I. stupně dle § 224 odst. 2 o.s.ř., a to shodně jako soud I. stupně, na jehož správné odůvodnění nákladového výroku III. napadeného rozsudku lze plně odkázat.

84. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud jen ve shodě se soudem I. stupně připomíná, že žalobkyně dosáhla zadostiučinění, byť v jiné než požadované výši, což je nutno hodnotit jako její plný úspěch (viz usnesení NS ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 40/2014).

85. Náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána v této výši. - odměna právního zástupce z tarifní hodnoty 100 000 Kč (dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu uvažován součet tarifních hodnot nároků (2x 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu). Odměna za jeden úkon právní služby je 5 100 Kč. Zástupce žalobkyně provedl dva úkony (odvolání, účast na odvolacím jednání) odměna je tak 10 200 Kč, - paušální náhrada hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 600 Kč - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze základu 10 800 Kč (10 200 + 600) ve výši 2 268 Kč celkem 13 068 Kč.

Poučení