14 Co 450/2024 - 192

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], IČO [IČO žalobce A] sídlem [Adresa žalobce A] insolvenční správce úpadce [společnost]. v likvidaci, IČO [IČO], sídlem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [správní orgán] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 953 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. srpna 2024 (správně 30. srpna 2024 – poznámka odvolacího soudu), č. j. 15 C 93/2024-153, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu, že žalovaná je povinna uhradit žalobci částku ve výši 953 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % p.a. od 14.6.2024 do zaplacení, výrokem II. žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé směnečné řízení, které bylo vedeno u Krajského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]) (dále jen „namítané řízení“) proti úpadci [společnost] v likvidaci jako žalovanému (dále jen „úpadce“). Úpadce byl usnesením Krajského soudu v [místo] (dále jen „krajský soud“) ze dne 18. 9. 2013 zrušen s likvidací, usnesením krajského soudu ze dne 28.7.2023 byl zjištěn jeho úpadek a na jeho majetek byl prohlášen konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný. V rámci předběžného projednání nároku žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, s tím, že tato forma odškodnění je dostačující. S tím se žalobce neztotožnil, nadále setrvává na požadavku na finanční zadostiučinění.

3. Žalovaná nesporovala, že žalobou uplatněný nárok byl u ní předběžně dne 4. 3. 2024 uplatněn. Dle žalované bylo namítané řízení nepřiměřeně dlouze vedené, přičemž jeho délka 25 let a 10 měsíců byla ovlivněna jeho přerušením do skončení řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] (správně [spisová značka] – poznámka odvolacího soudu) a z důvodu konkurzu na majetek žalovaného (správně tamějšího žalobce – poznámka odvolacího soudu). Žalovaná význam namítaného řízení hodnotila jako nepatrný, neboť tamější žalobce – [společnost 2] se na úpadci domáhala zaplacení směnečného dluhu ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím a úpadce se bránil námitkou zániku jeho závazku v důsledku jednostranného započtení jeho pohledávky vůči tamějšímu žalobci ve výši 4 047 791 Kč s příslušenstvím, která byla předmětem řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] úpadcem proti [společnost 2]. a která v rámci konkursního řízení proti této [právnická osoba] vedeného byla uspokojena co do částky 1 713 996 Kč. Nejistota úpadce ohledně výsledku řízení tak byla snížena na minimum[Anonymizováno]

4. Stran průběhu namítaného řízení soud I. stupně zjistil, že bylo zahájeno 16. 1. 1998 na podkladě návrhu žalobkyně [společnost 2] (dále jen „[právnická osoba]“) na vydání směnečného platebního rozkazu ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím. Úpadci jako žalované byl směnečný platební rozkaz doručen 10. 3. 1998. Dne 13. 3. 1998 byly krajskému soudu doručeny námitky úpadce proti směnečnému platebnímu rozkazu, dne 14. 5. 1998 bylo nařízeno jednání na 10. 6. 1998. Při tomto jednání bylo namítané řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V mezidobí byl dne 12. 2. 1999 prohlášen konkurs na majetek [právnická osoba] usnesením Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], a správcem konkursní podstaty byl ustanoven [jméno FO]. Usnesením ze dne 1. 3. 2000 bylo řízení o námitkách úpadce přerušeno z důvodu prohlášení konkursu, zároveň bylo rozhodnuto o pokračování v namítaném řízení s tím, že nelze očekávat věcné rozhodnutí o odvolání. Krajský soud rovněž vyzval správce konkursní podstaty k podání případného návrhu na pokračování v řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení. Dne 12. 5. 2000 byl soudu doručen nesouhlas úpadce. Dne 25. 5. 2004 bylo soudu doručeno sdělení úpadce o oprávněnosti započtení pohledávky. Dne 7. 2. 2007 byl soudu doručen návrh úpadce na pokračování v přerušeném řízení. Dne 12. 2. 2007 soud informoval úpadce, že řízení je stále ze zákona přerušeno z důvodu prohlášení konkursu na majetek [právnická osoba]. Následně se opakovaně krajský soud dotazoval Městského soudu v Praze, zda byl podán návrh na výmaz [právnická osoba] z obchodního rejstříku (1.8.2019, 30.4.2021, 11.8.2021). Dne 31. 12. 2021 byla věc přidělena do oddělení [číslo]. Dle úředního záznamu došlo k výmazu [právnická osoba] z obchodního rejstříku dne 14. 7. 2023. Usnesením krajského soudu ze dne 8. 1. 2024, které nabylo právní moci 26. 1. 2024, bylo zastaveno řízení o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o zrušení směnečného platebního rozkazu.

5. Soud I. stupně dále velmi podrobně popsal průběh konkursního řízení vedeného s [právnická osoba] u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], na tato správná skutková zjištění obsažená v bodě 4 rozsudku soudu I. stupně odvolací soud nyní pouze odkazuje a jen zdůrazňuje, že návrh [právnická osoba] na prohlášení konkursu byl doručen soudu 21. 12. 1998, usnesením ze dne 12. 2. 1999 byl prohlášen konkurs na majetek [právnická osoba], své pohledávky přihlásilo k 8. 11. 1999 17 727 věřitelů včetně úpadce (přihláška č. [číslo] pohledávky ve výši 4 047 791 Kč), pohledávka úpadce byla přezkoumána při jednání konaném 6. 4. 2001, dne 9. 5. 2006 byl vydán dodatek k usnesení o částečném rozvrhu ve vztahu k pohledávkám věřitelů, které byly dodatečně uznány nebo o nich bylo rozhodnuto v incidenčních sporech – mj. i pohledávce úpadce s tím, že tato bude uspokojena ve výši 546 452 Kč, tj. v rozsahu 13,5 %. Usnesením ze dne 6. 1. 2012 bylo rozhodnuto o druhém částečném rozvrhu věřitelů s pohledávkami II. třídy, s uspokojením ve výši 7 % ze zjištěné výše pohledávky a úpadci ze zjištěné pohledávky 4 047 791 Kč byla přiznána k výplatě částka 283 345 Kč. Usnesením ze dne 11. 2. 2014 bylo rozhodnuto o třetím částečném rozvrhu ve vztahu k pohledávkám věřitelů II. třídy a úpadce byl uspokojen ve výši 566 690 Kč. Usnesením ze dne 1. 2. 2017 byla schválena konečná zpráva o zpeněžení majetku konkursní podstaty. Usnesením ze dne 12. 6. 2017 bylo vydáno další rozvrhové usnesení – pohledávka úpadce byla uspokojena ve výši 317 509 Kč. Usnesením ze dne 4. 12. 2018, které nabylo právní moci 5. 2. 2019, byl zrušen konkurs na majetek [právnická osoba].

6. Zrušení konkursu na majetek [právnická osoba] bylo zveřejněno v obchodním rejstříku 24. 5. 2019 a [právnická osoba] byla vymazána z obchodního rejstříku 14. 7. 2023.

7. Stejně podrobně soud I. stupně popsal průběh řízení vedeného krajským soudem pod sp. zn. [spisová značka] (původně sp. zn. [spisová značka]). Na tato zjištění soudu I. stupně popsaná v bodě 5 rozsudku soudu I. stupně proto odvolací soud pro účely odvolacího řízení odkazuje s tím zdůrazněním, že v uvedeném řízení se úpadce návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podaným dne[Anonymizováno]4. 12. 1997 domáhal na [právnická osoba] zaplacení částky 4 047 791 Kč s příslušenstvím a provize ve výši 1/3 směnečné sumy, tj. 13 492 Kč. Směnečný platební rozkaz byl vydán 2. 4. 1998, dne 15. 4. 1998 proti němu podala [právnická osoba] námitky, při jednání konaném 6. 5. 1998 byl směnečný platební rozkaz v plném rozsahu zrušen, dne 29. 5. 1998 se úpadce proti rozsudku odvolal, ale nezaplatil soudní poplatek za odvolání a v červnu a srpnu 1998 opakovaně soudu sděloval, že není schopen uhradit soudní poplatek. Dne 2. 9. 1998 bylo odvolání předloženo Vrchnímu soudu v [místo], který nařídil jednání na 7. 12. 1999, po zjištění, že na [právnická osoba] byl prohlášen konkurs, však spis 24. 11. 1999 vrátil krajskému soudu bez věcného vyřízení s tím, že je třeba jej předložit po skončení konkursu. Dne 14. 6. 2001 úpadce navrhl pokračování v řízení, správce konkursní podstaty dne 12. 6. 2001 sdělil, že pohledávku úpadce popřel. Usnesením ze dne 16. 4. 2003 krajský soud vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí incidenční spor dle návrhu úpadce ze dne[Anonymizováno]13. 6. 2001 na určení pravosti jeho směnečné pohledávky a úpadce 25. 5. 2004 soudu sdělil, že insolvenčním soudem byl 6. 5. 2002 vydán rozsudek č. j. [spisová značka], jímž bylo určeno, že úpadce má za [právnická osoba] pravou pohledávku ve výši 4 047 791 Kč ve druhé třídě, a že tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v [místo] ze dne 28. 1. 2004, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci 24. 3. 2004. Dne 1. 2. 2023 bylo Vrchnímu soudu v [místo] předloženo odvolání úpadce proti rozsudku ze dne 6. 5. 1998 a tento odvolací soud se opakovaně dotazoval úpadce, zda na podaném odvolání trvá, dne 9. 5. 2023 likvidátor úpadce sdělil, že na projednání odvolání trvá, jednání bylo nařízeno na 13. 7. 2023, dne 4. 7. 2023 likvidátor úpadce navrhl přerušení řízení s tím, že téhož dne byl podán na úpadce insolvenční návrh. Při jednání konaném 13. 7. 2023 Vrchní soud v [místo] změnil rozsudek krajského soudu tak, že směnečný platební rozkaz se ponechává v platnosti, rozhodl o nákladech řízení a úpadci uložil zaplatit soudní poplatek za odvolání. Ke změně rozsudku přistoupil Vrchní soud v [místo] vzhledem k tomu, že výstavcem směnky byla [právnická osoba], na směnce byl připojen podpis ředitele její pobočky, který projevil vůli směnku za [právnická osoba] podepsat. Rozsudek Vrchního soudu v [místo] nabyl právní moci 21. 8. 2023.

8. Soud I. stupně poukázal na ustanovení § 1, § 2, § 5, § 13, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2, § 26, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“ a protože shledal, že žalobce svůj nárok předběžně u žalované uplatnil a že tedy věc může být projednávána před soudem, zabýval se otázkou, zda v namítaném řízení byla rozhodnutí vydána v přiměřené lhůtě dle § 13 odst. 1 věta třetí citovaného zákona. V této souvislosti zdůraznil, že ve smyslu § 31a odst. 3 citovaného zákona se odškodňuje STAV NEJISTOTY, ve které je účastník řízení po nepřiměřenou dobu řízení orgány státu v důsledku nesprávného úředního postupu udržován.

9. Celková délka namítaného řízení v trvání 25 let a 10 měsíců je dle soudu I. stupně nepřiměřená, o čemž svědčí již samotné kritérium celkové délky řízení dle § 31a odst. 3 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. Délka namítaného řízení byla výrazně ovlivněna vedením konkursního řízení na majetek [právnická osoba], a to od 21. 12. 1998, resp. od 12. 2. 1999, kdy byl prohlášen konkurs, do 5. 2. 2019, kdy byl konkurs zrušen. Konkursní řízení trvalo 19 let a 11 měsíců, probíhalo bez průtahů a výraznějších prodlev. Ani jeden z účastníků netvrdil, že by v konkursním řízení docházelo k průtahům, nebo že by trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Délka konkursního řízení byla ovlivněna tím, že byl zpeněžován značný majetek [právnická osoba], v řízení bylo přihlášeno značné množství věřitelů a probíhalo značné množství incidenčních sporů. V namítaném řízení do doby prohlášení konkursu nebyla shledána nečinnost soudu, řízení probíhalo zcela bez průtahů, k zaviněným prodlevám na straně soudu došlo až po skončení konkursu.

10. V namítaném řízení byl úpadce v postavení žalovaného, který se bránil tím, že jím uznaný dluh vůči [právnická osoba] zanikl započtením, přičemž tato otázka byla řešení v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Proto také došlo k přerušení namítaného řízení do skončení řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Úpadce pak sám uvedl, že již 24. 5. 2004 informoval soud, že ve sporu s [právnická osoba] o určení pohledávky ve výši 4 047 791 Kč byl úspěšný a toto tvrzení doložil rozhodnutím Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a Vrchního soudu v [místo] ze dne 28. 1. 2004, č. j. [spisová značka].

11. Je-li předmětem odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb. právě nejistota ohledně výsledku řízení, pak úpadce od [datum] v žádné nejistotě ohledně výsledku řízení být nemohl. Úpadce v namítaném řízení návrhem uplatněný nárok uznal a řešila se otázka jeho zániku započtením. Ohledně existence pohledávky uplatněné k započtení bylo rozhodnuto rozhodnutím Krajského soudu v [adresa] ze dne 6. 5. 2002, č. j. [spisová značka], a Vrchního soudu v [místo] ze dne 28. 1. 2004, č. j. [spisová značka], čímž bylo najisto postaveno, že úpadce bude za jakýchkoli okolností v namítaném řízení úspěšný, tj. že žaloba bude zamítnuta, neskončí-li řízení jiným způsobem (zastavením řízení). Úpadce tak nemohl být od roku 2004 v nejistotě ohledně výsledku řízení, když věděl, že nebude v žádném případě povinen návrhem vůči němu uplatněnou částku hradit. Význam řízení tak byl pro žalobce, resp. úpadce, minimální.

12. Soud I. stupně rozvedl, že výše uvedené připustil též právní zástupce žalobce, a že nelze přihlížet k případnému nárůstu příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, neboť obrana byla založena na zániku žalované pohledávky započtením před podáním návrhu. V důsledku zániku pohledávky před podáním návrhu nedocházelo ke vzniku příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení a ani v tomto rozsahu nemohl úpadce pociťovat nejistotu.

13. Na uvedeném základě soud I. stupně uzavřel, že žalobci nemohla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky namítaného řízení nemajetková újma takové intenzity a nebylo zasaženo do jeho uvedených práv (viz. nález ÚS ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10) natolik, aby zde byla namístě finanční satisfakce. Z citovaného nálezu totiž vyplývá, že v systému jednotlivých kritérií pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb. hraje „význam předmětu řízení pro poškozeného“ klíčovou roli. Tam, kde je v sázce osobní, rodinný a pracovní život, občanská čest apod., existence samotného řízení už jen tím, že vnáší do života jeho účastníka značnou nejistotu, je značnou psychickou zátěží, dochází-li v něm ještě k průtahům, pocity frustrace, tyto průtahy obvykle doprovázející, mohou dosáhnout až podoby skutečných útrap. Vzhledem k jistotě ohledně jediného možného, pro žalobce, resp. úpadce, plně úspěšného rozhodnutí, nebylo délkou řízení, byť nepřiměřenou, zasaženo do žádné z uvedených oblastí jeho vnitřní sféry, význam řízení tak byl nicotný a samotné konstatování porušení práva, jehož se mu již ze strany žalované stanoviskem ze dne 8. 7. 2024, č. j. [spisová značka], dostalo, je plnohodnotnou formou náhrady nemajetkové újmy. Judikatura Nejvyššího soudu (viz například jeho rozsudky sp. zn. 30 Cdo 1793/2022, 30 Cdo 1209/2009, 30 Cdo 911/207, 30 Cdo 2531/2016, 30 Cdo 4024/2019, 30 Cdo 674/2020, 30 Cdo 1536/2020) dlouhodobě zastává názor, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. postačujícím zadostiučiněním za výjimečných okolností, a to zejména tehdy, pokud by význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, nebo pokud se poškozený sám významně podílel svým jednáním na délce řízení a lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného.

14. S ohledem na shora uvedené s přihlédnutím k tomu, že žalobci se dostalo zadostiučinění v 6měsíční zákonné době, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Dále poukázal na skutečnost, že za nepřiměřenou délku řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] (původně sp. zn. [spisová značka]), zahrnující i délku konkursního řízení vedeného s [právnická osoba], byl žalobce v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] nepravomocně odškodněn částkou 172 667 Kč. Žalobce tedy byl odškodněn za celkovou délku řízení, do jejichž skončení bylo namítané řízení přerušeno. Zdvojení odškodnění jednoho nesprávného úředního postupu není namístě.

16. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, a to za podání vyjádření, přípravu k jednání a účast na jednání soudu po 300 Kč.

17. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Brojil proti závěru soudu I. stupně, že mu za nepřiměřenou délku namítaného řízení náleží odškodnění ve formě konstatování porušení práva. V případě odškodňování nepřiměřených délek řízení se odškodňuje nikoli stav nejistoty, jak uvedl soud I. stupně, ale celková délka řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Stav nejistoty v namítaném řízení též neskončil 28. 1. 2004, jak uvedl soud I. stupně. V této souvislosti soud I. stupně opomenul, že úpadce sice byl v incidenčním řízení vedeném u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] úspěšný, ovšem rozsudek vydaný v tomto řízení měl pouze ten význam, že se mu z konkursu vedeného na majetek [právnická osoba] v rámci rozvrhových usnesení dostalo výplaty příslušných peněžitých plnění, neboť rozhodnutí soudu v tzv. incidenčním sporu jsou účinná pouze proti všem věřitelům (§ 25 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – dále jen „ZKV“). Pravomocný rozsudek z tzv. incidenčního sporu nebyl a není způsobilým exekučním titulem, na jehož základě by úpadce mohl vést vůči [právnická osoba] exekuci/výkon rozhodnutí. Stejně tak jím nebyl ani výpis ze seznamu přihlášených pohledávek z konkursu [právnická osoba] – pokud si chtěl úpadce vůči [právnická osoba] opatřit exekuční titul, musel po zrušení konkursu na majetek [právnická osoba] pokračovat v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Pravomocný rozsudek z tzv. incidenčního sporu, který byl sporem určovacím, není závazný pro soudy rozhodující o zaplacení téže pohledávky ani pro soudy rozhodující o úplně odlišné pohledávce, byť mezi týmiž procesními subjekty vystupujícími v opačné procesní situaci. V incidenčním sporu se pak vůbec neřešila otázka, zda úpadce před zahájením namítaného řízení po právu vůči [právnická osoba] započetl svou pohledávku ze směnky vystavené [právnická osoba] ve prospěch úpadce. Otázka existence pohledávky úpadce za [právnická osoba] ve výši 4 047 794 Kč s příslušenstvím byla řešena ve směnečném řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] a byla pravomocně vyřešena až dne 21. 8. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek Vrchního soudu v [místo] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž byl změněn rozsudek krajského soudu ze dne 6. 5. 1998, č. j. [spisová značka], tak, že se směnečný platební rozkaz krajského soudu ze dne 2. 4. 1998, č. j. [spisová značka], ponechává v platnosti. Otázka oprávněnosti zápočtu provedeného úpadcem pak mohla být řešena pouze v namítaném řízení a zůstala nezodpovězena vzhledem k tomu, že namítané řízení bylo kvůli zániku [právnická osoba] a jejího výmazu z obchodního rejstříku nakonec zastaveno usnesením krajského soudu ze dne 8. 1. 2024, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci až 26. 1. 2024. Dne 28. 1. 2004 se pak pouze „zvýšilo sebevědomí“ úpadce, ale jeho nejistota zanikla až 26. 1. 2024, kdy si teprve „oddechl“. Teprve usnesením ze dne 8. 1. 2024 byl zrušen směnečný platební rozkaz vydaný proti úpadci v namítaném řízení dne 25. 2. 1998.

18. Poukaz soudu I. stupně na „zdvojení odškodnění“ též nemůže obstát. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka] se totiž žalobce domáhal odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka], zatímco v tomto řízení se domáhá odškodnění jiného řízení, byť vedeného mezi týmiž účastníky u téhož soudu, ale ohledně jiné pohledávky.

19. Závěry soudu I. stupně jsou dle žalobce v přímém rozporu s důvodovou zprávou k zákonu č. 160/2006 Sb., jímž byl novelizován zákon č. 82/1998 Sb. Z této důvodové zprávy plyne, že Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) jen zcela výjimečně nepřiznává v případě nepřiměřených délek vnitrostátních řízení zadostiučinění v penězích.

20. Závěry soudu I. stupně jsou dle žalobce též v přímém rozporu s rozhodnutími ESLP. V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí ESLP, která byla vydána proti České republice a Slovenské republice a jimiž byla stěžovatelům přiznána náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku vnitrostátního řízení, a připomněl, že Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) je součástí českého právního řádu a má aplikační přednost před zákonem. Obecné soudy jsou povinny přihlížet k judikatuře ESLP a musí se s ní vypořádat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 310/05).

21. Závěry soudu I. stupně jsou v neposlední řadě v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1263/17, sp. zn. I. ÚS 2330/16, sp. zn. III. ÚS 899/17, sp. zn. IV. ÚS 2800/16, sp. zn. I. ÚS 1676/17, sp. zn. II. ÚS 554/18, sp. zn. IV. ÚS 2058/20 a sp. zn. II. ÚS 1372/24, z jejichž nosných důvodů plyne, že primárním odškodněním za nepřiměřenou délku řízení je odškodnění v penězích a že jsou odškodňována i řízení správní, trvající mnohem kratší dobu než namítané řízení.

22. Žalobce poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1536/11, dle nějž z rozhodovací praxe ESLP vyplývá, že se nemajetková újma neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod a že se specificky v případech nepřiměřených délek řízení jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1263/17 zdůraznil, že zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva má toliko podpůrnou funkci a lze jej použít zejména v případech, kdy se poškozený na průtazích v řízení podílel. Poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 899/17, v němž Ústavní soud neshledal jako souladný s čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) takový postup obecných soudů, které v případě stěžovatelky, jejíž řízení trvalo téměř 4 roky na jednom stupni soudní soustavy, nepřiznají žádné zadostiučinění v penězích i při vědomí dalšího pokračování tohoto řízení. Ve věci řešené Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 2058/20 a týkající se odškodnění za nepřiměřenou délku směnečného řízení šlo o řízení trvající čtyři roky a jeden měsíc, přičemž městský soud nepoukázal na žádnou okolnost odůvodňující závěr, že postačí zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva, které představuje spíše výjimečný způsob satisfakce za nepřiměřenou délku řízení. Na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1372/24 pak odkázal z důvodu, že v prakticky totožné věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] mu byla za nepřiměřenou délku řízení vedeného u krajského soudu přiznána peněžitá satisfakce. Dále pak uvedl, že ve věci řešené Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 1320/10 se v průběhu řízení před ESLP Vláda zavázala uhradit poškozené částku 2 300 EUR, které poškozená obdržela nad rámec přisouzeného zadostiučinění ve výši 15 000 Kč, a to za správní řízení, jehož předmětem bylo zaplacení pojistného ve výši 7 526 Kč a penále 14 225 Kč a které trvalo čtyři roky a tři měsíce. Tuto situaci označil ve vztahu ke své osobě jako zjevnou nespravedlnost, neboť byl účastníkem namítaného řízení po dobu téměř šestkrát delší.

23. Postup žalované vůči své osobě označil za diskriminační s poukazem na to, že poškozenému [tituly před jménem] [jméno FO] poskytla v rámci předběžného projednání jeho nároku odškodnění ve výši 53 000 Kč za nepřiměřenou délku směnečného řízení o zaplacení směnečného dluhu ve výši 3 800 000 Kč vedeného u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] trvajícího pět let a sedm měsíců. Dále poukázal na odškodnění poškozeného Gregůrka, které se mu dostalo ve výši 228 668 Kč za řízení o neplatnosti smlouvy v délce trvání 17 let a 4 měsíce.

24. Namítané řízení pro žalobce nemělo nicotný význam vzhledem k žalované částce. Směnečné řízení má patřit mezi řízení obzvláště rychlá, na délce namítaného řízení ani řízení konkursního vedeného na majetek [právnická osoba] žalobce nenese ani nejmenší vinu.

25. Nalézací soud vystavil svým rozhodnutím Českou republiku reálnému nebezpečí mezinárodní odpovědnosti za porušení závazků plynoucích z Úmluvy.

26. Namítané řízení není tím výjimečným řízením, za jehož nepřiměřenou délku by žalobci nemělo být poskytnuto přiměřené zadostiučinění v penězích.

27. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit mu částku 953 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 14. 6. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

28. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Ztotožnila se se závěrem soudu I. stupně, že stav žalobcovy nejistoty v namítaném řízení skončil nejpozději 28. 1. 2004, kdy v rámci incidenčního sporu bylo pravomocně rozhodnuto, že pohledávka úpadce, jejíž započtení v namítaném řízení namítal, je pohledávkou pravou. V této souvislosti je bezpředmětná jeho argumentace, že rozhodnutí v incidenčním sporu není exekučním titulem a právní mocí v incidenčním sporu se jeho pohledávka nestala vykonatelnou. Vykonatelnost pohledávky není podmínkou jejího platného započtení. Základním předpokladem započtení pohledávky je právě její existence, která rozhodnutím Krajského soudu v [adresa] ze dne 5. 5. 2002, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v [místo] č. j. [spisová značka], byla postavena na jisto. O tom, že tímto rozhodnutím žalobce pozbyl nejistoty ohledně výsledku namítaného řízení, svědčí skutečnost, že sám dne 24. 5. 2004 informoval soud o tom, že v incidenčním řízení byl úspěšný. Žalobcem citovaná judikatura ESLP a Ústavního soudu ani srovnání s věcí poškozeného [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], nejsou přiléhavé okolnostem projednávané věci, a to zejména pro absenci nejistoty ohledně výsledku namítaného řízení. Pro tuto okolnost není relevantní ani odkaz žalobce na řízení vedené před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

29. Při odvolacím jednání žalobce poukázal na rozhodnutí ESLP ve věci Širo v. Slovenská republika a poukázal na to, že Městský soud v Praze ve věci řešené pod sp. zn. [spisová značka], změnil rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ve věci řešené pod sp. zn. [spisová značka], tak, že žalobu zamítl.

30. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dokazování doplnil (§ 213 o.s.ř.) a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

31. V namítaném řízení se [právnická osoba] návrhem došlým krajskému soudu dne 16. 1. 1998 domáhala vydání směnečného platebního rozkazu, kterým by úpadci byla uložena povinnost zaplatit jí směnečný dluh ve výši 2 000 000 Kč s 6 % úrokem od 18. 1. 1995 do zaplacení, odměnu ve výši jedné třetiny procenta z požadovaného směnečného peníze, tj. 6 666 Kč a náklady řízení ve výši 80 000 Kč. Tvrdila, že úpadce se vystavením směnky vlastní 7. 12. 1994 zavázal, že 17. 1. 1995 [právnická osoba] zaplatí směnečnou sumu ve výši 2 000 000 Kč, [právnická osoba] předložila směnku k placení, placení bylo odepřeno, směnka byla vystavena za účelem zajištění pohledávky [právnická osoba] za úpadcem ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 7. 12. 1994, na jejímž základě [právnická osoba] poskytla úpadci 2 000 000 Kč. Krajský soud směnečným platebním rozkazem ze dne 25. 2. 1998, č. j. [spisová značka], úpadci uložil, aby do 3 dnů [právnická osoba] zaplatil směnečný peníz 2 000 000 Kč, 6 % úrok od 18. 1. 1995 do zaplacení, směnečnou odměnu 6 666 Kč a náklady řízení ve výši 94 656 Kč nebo aby v téže lhůtě podal odůvodněné námitky. Proti směnečnému platebnímu rozkazu úpadce brojil námitkami ze dne 12. 3. 1998. V první řadě shodně s [právnická osoba] uvedl, že předmětná směnka měla zajišťovací funkci, tj. zajišťovala jeho závazek ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 7. 12. 1994. Závazek úpadce ze smlouvy o kontokorentním úvěru (tj. úhrada 2 000 000 Kč) však zanikl jednostranným započtením – úpadce měl vůči [právnická osoba] pohledávku z jiného obchodního případu – z vlastní směnky vystavené [právnická osoba] dne 4. 11. 1994 ve prospěch úpadce na částku 10 300 000 Kč se splatností 5. 12. 1994. Dne 17. 1. 1995 se vzájemné pohledávky účastníků setkaly. Jednalo se o splatné pohledávky stejného druhu mezi týmiž subjekty a byly tak splněny předpoklady pro jednostranné započtení. Úpadce několikrát ústně i písemně (24.3.1997, 5.12.1997 a 12.3.1998) uskutečnil projev vůle směřující k jednostrannému započtení. Zánikem závazku z kontokorentního úvěru ztratila předmětná směnka svou kauzu, neboť směnka zajišťovala uvedený kontokorentní úvěr, z něhož [právnická osoba] plynoucí pohledávka dne 17. 1. 1995 zanikla. Jako důkaz pak úpadce předložil dopis ze dne 24. 3. 1997, jímž směnečnou pohledávku ve výši 10 300 000 Kč vyplývající ze směnky vystavené [právnická osoba] 4. 11. 1994 a splatnou 5. 12. 1994 započetl na pohledávku [právnická osoba] vůči němu z úvěrové smlouvy ze dne 7. 12. 1994 a ze dne 31. 10. 1995, v důsledku čehož má za [právnická osoba] pohledávku ve výši 4 047 791 Kč. Dále předložil dopis ze dne 5. 12. 1997, jímž [právnická osoba] opětovně sděloval, že jednostranně započítává pohledávku ze směnky vystavené [právnická osoba] dne 4. 11. 1994 v jeho prospěch na částku 10 300 000 Kč splatnou 5. 12. 1994 tak, že pohledávku ve výši 10 300 000 Kč s 6 % úrokem od 6. 12. 1994 ke dni 17. 1. 1995 započítává na pohledávku z úvěrové smlouvy ze dne 7. 12. 1994, která k 17. 1. 1995 činila 2 048 331 Kč, tak, že započítá úroky ze směnečného peníze v plné výši, tj. 71 112 Kč, a směnečný peníz ve výši 1 977 219 Kč, a na pohledávku z úvěrové smlouvy ze dne 31. 10. 1995, která k 25. 5. 1996 činila 4 949 477 Kč, tak, že na ni započítává v plné výši úroky ze směnečného peníze, tj. 674 487 Kč, a směnečný peníz ve výši 4 274 990 Kč, v důsledku čehož má za [právnická osoba] pohledávku ve výši 4 047 791 Kč s 6 % úrokem od 26. 5. 1996. Dále předložil sdělení o jednostranném započtení ze dne 12. 3. 1998 doručené [právnická osoba] téhož dne, jímž [právnická osoba] sdělil, že již několikrát provedl jednostranné započtení a opětovně započetl svou pohledávku vůči [právnická osoba] ze směnky jí vystavené 4. 11. 1994 znějící na 10 300 000 Kč splatnou 5. 12. 1994, tj. ke dni 17. 1. 1995 ve výši 10 371 112 Kč proti pohledávce [právnická osoba] z úvěrové smlouvy ze dne 7. 12. 1994 ve výši ke dni 17. 1. 1995 2 048 331 Kč. Podáním došlým krajskému soudu dne 25. 5. 2004 úpadce sděloval, a to k uplatněné obraně týkající se zániku příčinného závazku započtením, že rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 6. 5. 2002, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v [místo] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci 24. 3. 2004, bylo určeno, že má za [právnická osoba] pravou pohledávku ve výši 4 047 791 Kč ve druhé třídě, a že z odůvodnění rozsudků plyne, že směnka byla vystavena [právnická osoba], kterou zavazuje. Sdělil, že jeho námitka je tedy jednoznačně důvodná. K tomuto svému podání citované rozsudky připojil. Z připojeného rozsudku Krajského soudu v [adresa], který byl vydán ve věci úpadce jako žalobce proti [jméno FO] jako správci konkursní podstaty [právnická osoba] jako žalovanému ve sporu o určení pravosti pohledávky ve výši 4 047 791 Kč odvolací soud zjistil, že jím bylo určeno, že pohledávka úpadce je pohledávkou pravou ve druhé třídě, a že námitka žalovaného správce konkursní podstaty [právnická osoba] o nedostatku jednatelského oprávnění ředitele pobočky [právnická osoba], který podepsal směnku vystavenou [právnická osoba] dne 4. 11. 1994 na směnečnou sumu 10 300 000 Kč splatnou 5. 12. 1994, není důvodná, a to s odkazem na § 15 obch. zák. a § 20 odst. 2 obč. zák., neboť o vnitřním omezení pravomoci ředitele pobočky úpadce nemohl vědět a je zcela obvyklé, že ředitelé poboček takové úkony činí. [právnická osoba] byla vymazána z obchodního rejstříku 14. 7. 2023 a údaj o tom, že usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. [spisová značka], které nabylo právní moci 5. 2. 2019, byl zrušen konkurs na majetek [právnická osoba] po splnění rozvrhového usnesení, byl zapsán do obchodního rejstříku 24. 5. 2019. (spis Krajského soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka])

32. Usnesením Nejvyššího soudu v [místo] ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. [spisová značka], bylo odmítnuto dovolání [jméno FO] jako správce konkursní podstaty [právnická osoba] proti rozsudku Vrchního soudu v [místo] ze dne 28. 1. 2004, č. j. [spisová značka]. Nejvyšší soud uvedený rozsudek shledal souladným s dosavadní judikaturou reprezentovanou rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. (usnesení Nejvyššího soudu v [místo] ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. [spisová značka])

33. Z výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že úpadcem přihlášená pohledávka ev. č. [číslo] II. třídy za [právnická osoba] ve výši 4 044 574,05 Kč byla popřena správcem a [právnická osoba] jako úpadcem.

34. Z protokolu o přezkumném jednání konaném ve věci konkursního řízení s [právnická osoba] ve dnech 3. 4. - 10. 4.2001 odvolací soud zjistil, že [právnická osoba] jako úpadce popřela všechny pohledávky shodně se správcem konkursní podstaty.

35. Dodatkem k usnesení o částečném rozvrhu [jméno FO] soudu v [adresa] ze dne 9. 5. 2006, č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že pět pohledávek II. třídy bude uspokojeno poměrně, mj. pohledávka úpadce bude uspokojena ve výši 546 452 Kč. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí plyne, že správce konkursní podstaty [právnická osoba] požádal podáním ze dne 8. 2. 2006 o doplnění usnesení o částečném rozvrhu o věřitele, jejich pohledávky byly dodatečně uznány nebo o nich bylo rozhodnuto v incidenčních žalobách. (dodatek k usnesení o částečném rozvrhu Krajského soudu v [adresa] ze dne 9. 5. 2006, č. j. [spisová značka])

36. Z výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], ze dne [datum] odvolací soud zjistil, že úpadcem přihlášená pohledávka ev. č. [číslo] II. třídy za [právnická osoba] ve výši 4 047 791 Kč byla v této výši zjištěna správcem.

37. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 5. 8. 2024, č. j. [spisová značka], ve věci zde žalobce jako žalobce proti zde žalované jako žalované o zaplacení částky 953 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení vedené u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka], byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 172 667 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 9. 7. 2024 do zaplacení (výrok I), žaloba byla zamítnuta ohledně částky 780 333 se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 4. 2024 do zaplacení a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 172 667 Kč od 30. 4. 2024 do 8. 7. 2024 (výrok II) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III). K odvolání žalované proti výrokům I a III Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 12. 2024 změnil uvedený rozsudek ve výroku I tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 172 667 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 9. 7. 2024 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že význam namítaného řízení byl pro žalobce výsledně takřka nulový a že konstatování porušení práva, jehož se mu ze strany žalované již dostalo, představuje adekvátní prostředek nápravy. (rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 5. 8. 2024, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. [spisová značka])

38. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

39. Soud I. stupně správně zjistil skutkový stav věci, o němž mezi účastníky ostatně nebylo ani sporu, správně zjistil a podrobně popsal průběh samotného namítaného řízení, stejně jako průběh řízení, do jejichž skončení bylo namítané řízení přerušeno, tj. nejdříve řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka], v němž účastníci namítaného řízení vystupovali v protichůdném procesním postavení a v němž byla řešena existence pohledávky úpadce vůči [právnická osoba] vyplývající z téhož důvodu – tj. směnky vlastní vystavené [právnická osoba] dne 4. 11. 1994 jako pohledávka, ve vztahu k níž úpadce v namítaném řízení tvrdil, že ji započetl proti pohledávce [právnická osoba], která byla zajištěna směnkou, z níž se [právnická osoba] domáhala plnění, a posléze konkursního řízení vedeného na majetek [právnická osoba] Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

40. Soud I. stupně správně zjistil celkovou rozhodnou délku namítaného řízení ohraničenou jeho počátkem doručením návrhu spolu s vydaným směnečným platebním rozkazem úpadci dne 10. 3. 1998 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka]) a jeho koncem ke dni právní moci usnesení o zastavení řízení vzhledem k vymazání [právnická osoba] z obchodního rejstříku, a tím jejího zániku, za současného zrušení směnečného platebního rozkazu, tj. ke dni 26. 1. 2024. Z takto vymezené délky namítaného řízení v trvání 25 let a 10 měsíců vychází též odvolací soud.

41. S ohledem na kritéria uvedená v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., soud I. stupně správně v takto časově vymezené rozhodné délce namítaného řízení shledal nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věta třetí citovaného zákona, a to již s ohledem na kritérium celkové délky řízení dle § 31a odst. 3 písm. a) citovaného zákona. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně, že na tomto závěru ničeho nemění skutečnost, že namítané řízení bylo od 10. 6. 1998 do 4. 2. 2019, tj. bezmála 21 let přerušeno.

42. K přerušení namítaného řízení došlo nejprve do skončení řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka], a to zcela důvodně. Uvedené řízení, které bylo vedeno mezi týmiž účastníky, se v okamžiku přerušení namítaného řízení nacházelo ve stadiu řízení o odvolání úpadce proti rozsudku krajského soudu, kterým byl zrušen ve prospěch úpadce vydaný směnečný platební rozkaz, a bylo tedy lze očekávat brzké skončení věci, v níž jako předběžná otázka, stejně jako v namítaném řízení, musela být řešena otázka týkající se platnosti směnky vlastní vystavené [právnická osoba] [datum] ve prospěch úpadce na směnečnou sumu ve výši 10 300 000 Kč se splatností 5. 12. 1994. Pohledávka úpadce na zaplacení směnečné sumy totiž byla částečně použita k započtení proti pohledávce [právnická osoba] ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 7. 12. 1994, která byla zajištěna právě směnkou, z níž [právnická osoba] odvozovala v namítaném řízení uplatněný nárok, a částečně ve výši po provedeném započtení byla uplatněna úpadcem k zaplacení [právnická osoba] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Toto řízení pak bylo přerušeno dle § 14 odst. 1 písm. c) ZKV v důsledku prohlášení konkursu na majetek [právnická osoba] dnem 12. 2. 1999.

43. Stejně tak došlo důvodně, a to v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. c) ZKV k přerušení řízení dnem 12. 2. 1999 v důsledku prohlášení konkursu na majetek [právnická osoba]. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se soudem I. stupně, že konkursní řízení vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] probíhalo bez průtahů a výraznějších prodlev, jeho délka byla ovlivněna tím, že úpadcem byla [právnická osoba], přihlášeno tedy bylo značné množství pohledávek (k 8.11.1999 šlo o pohledávky 17 727 věřitelů) ve značné výši (ke dni 3.11.1999 6 043 232 468,36 Kč), některým věřitelům musel byl jmenován opatrovník, někteří věřitelé zemřeli, na což bylo třeba procesně reagovat, docházelo ke zpeněžování značného majetku [právnická osoba] různými způsoby (prodejem movitých i nemovitých věcí, včetně motorových vozidel, uměleckých děl, cenných papírů, pohledávek [právnická osoba]), ke konci října 2002 byl zpeněžen majetek ve výši cca 1,298 mil. Kč, ke konci června 2004 ve výši cca 1,306 mil. Kč, kromě správce konkursní podstaty byl ustanoven i zvláštní správce pro oblast práva, [právnická osoba] byl ustanoven opatrovník, bylo vedeno značné množství incidenčních sporů (k lednu 2002 286), které probíhaly na několika stupních soudní soustavy, v souvislosti s tím bylo nutné vydávat dodatky k rozvrhovým usnesením, některé pohledávky za Českou republikou byly vyloučeny z konkursní podstaty [právnická osoba].

44. Soud I. stupně též správně zohlednil, že v namítaném řízení došlo k průtahům až po zrušení konkursu vedeného na majetek [právnická osoba] po splnění rozvrhového usnesení dne 5. 2. 2019 s tím, že tento údaj byl zveřejněn v obchodním rejstříku dne 24. 5. 2019. Krajský soud totiž zcela bezdůvodně vyčkával vymazání [právnická osoba] z obchodního rejstříku, k čemuž došlo až 14. 7. 2023.

45. Soud I. stupně se za uvedené situace správně zabýval otázkou formy zadostiučinění za úpadci nepřiměřenou délkou namítaného řízení vzniklé nemajetkové újmy, jež je dle závěrů obsažených ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „Stanovisko“ presumována. V této souvislosti pak odvolací soud dodává, že právo domáhat se uvedeného zadostiučinění v důsledku prohlášení konkursu na majetek úpadce svědčí jeho insolvenčnímu správci (§ 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) – dále jen „IZ“).

46. Správně soud I. stupně zdůraznil, že účelem náhrady nemajetkové újmy je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, nebo část V Stanoviska). Žalobce se tedy mýlí, domnívá-li se, že se neodškodňuje stav nejistoty, ale celková délka řízení trvajícího nepřiměřeně dlouhou dobu.

47. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován, a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, či ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4219/2015). Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného právě pouze nepatrný (nikoli tedy „jen“ výrazně snížený), nebo kdy délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 911/2017, ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3315/2017, ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2518/2017, ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2538/2023).

48. Kritérium významu namítaného řízení pro úpadce (§ 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb.) soud I. stupně správně posuzoval ve světle konkrétních okolností namítaného řízení, se zohledněním toho, že se nejednalo o typ řízení, u kterých se dle judikatury ESLP zvýšený význam řízení pro poškozeného předpokládá (řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, osobního stavu, sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života – k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. [spisová značka], ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. [spisová značka], či ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. [spisová značka]), ale o běžný podnikatelský spor. Odvolací soud se se soudem I. stupně ztotožňuje v závěru, že od rozsudku Vrchního soudu v [místo] ze dne 28. 1. 2004, č. j. [spisová značka], jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 6. 5. 2002, č. j. [spisová značka], úpadce nemohl být vzhledem k obsahu námitek, jimiž brojil proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu, v nejistotě stran výsledku namítaného řízení.

49. V této souvislosti odvolací soud nepovažuje za relevantní odvolací námitky žalobce, jakkoli se s ním ztotožňuje v závěru, že výsledek incidenčního sporu vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], měl ve smyslu § 25 odst. 1 ZKV význam jen pro konkursní řízení (nevykonatelná pohledávka úpadce, která byla popřena správcem konkursní podstaty co do její pravosti, se totiž v důsledku toho, že úpadce s incidenční žalobou uspěl, pokládala pro účely konkursu za zjištěnou - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. [spisová značka]), že seznam přihlášených pohledávek (resp. výpis z něj) nepředstavoval pro úpadce exekuční titul, neboť jím přihlášená pohledávka byla popřena nejen správcem konkursní podstaty [právnická osoba], ale též [právnická osoba] samotnou jako úpadcem (§ 45 odst. 2 ZKV, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. [spisová značka]), a že rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 6. 5. 2002, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v [místo] ze dne 28. 1. 2004, č. j. [spisová značka], nepředstavuje exekuční titul, na jehož podkladě by úpadce proti [právnická osoba] po skončení konkursu mohl vést exekuci/výkon rozhodnutí.

50. Žalobce totiž přehlíží, že v namítaném řízení tvrdil, že k započtení započetl pohledávku, kterou vůči [právnická osoba] měl v celkové výši 10 300 000 Kč a která vyplývala ze směnky vystavené [právnická osoba] dne 4. 11. 1994 a splatné 5. 12. 1994. Pohledávka, kterou úpadce přihlásil do konkursního řízení vedeného na majetek [právnická osoba] ve výši 4 047 791 Kč, pak představovala zbývající část uvedené pohledávky po provedeném započtení. Proto je naprosto nerozhodné, zda na základě seznamu přihlášek mohl vést pro naposledy uvedenou pohledávku exekuci, zda tak mohl učinit na základě rozhodnutí v incidenčním sporu a že výsledek incidenčního sporu měl význam jen pro konkursní řízení.

51. Důležité pro posouzení jeho nejistoty stran výsledku řízení je totiž skutečnost, že v incidenčním řízení soudy jako předběžnou vyřešily otázku platnosti směnky, jež byla [právnická osoba] a jejím konkursním správcem popírána s odkazem na to, že ji podepsal ředitel její pobočky. Jakkoli soudy v namítaném řízení nebyly vázány soudními rozhodnutími v incidenčním řízení, nelze přehlížet, že nemohly skutkové a právní závěry dovozené v tomto řízení zcela pominout. Naopak by se musely vypořádat se zásadními skutkovými a právními závěry, v jejichž hodnocení by se od dříve vydaných pravomocných rozhodnutí v incidenčním řízení hodlaly odchýlit. Požadavku na celkovou harmonii soudních rozhodnutí podmiňující důvěru v právo by totiž nebylo učiněno zadost, jestliže by v namítaném řízení otázku platnosti směnky soudy řešily jinak, než ji jako předběžnou posoudily soudy v incidenčním řízení, zejména za situace, kdy bylo Nejvyšším soudem odmítnuto dovolání správce konkursní podstaty proti rozsudku Vrchního soudu v [místo] ze dne 28. 1. 2004.

52. Vzhledem k tomu, jak úpadce formuloval své námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu v namítaném řízení, zejména pak námitku týkající se zániku kauzální pohledávky, kterou měla zajišťovat směnka, z níž se v namítaném řízení [právnická osoba] na úpadci domáhala plnění, v důsledku započtení, vzhledem ke splatnosti pohledávek, které byly tohoto započtení účastny (pohledávka [právnická osoba] splatná 17. 1. 1995 a pohledávka úpadce splatná 5. 12. 1994), vzhledem k tomu, že úpadce řádně a určitě provedená započtení doložil, a to současně s námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu, muselo mu být od vydání rozsudku Vrchního soudu v [místo] ze dne 28. 1. 2004 známo, že se svou obranou bude v namítaném řízení zcela úspěšný, a to i ohledně [právnická osoba] požadovaných úroků, jak správně vysvětlil soud I. stupně (k zániku jistiny žalované pohledávky došlo v den její splatnosti, proto k ní po její splatnosti nemohlo přirůstat příslušenství v podobě žalovaných úroků). Soud I. stupně tedy správně uzavřel, že od 28. 1. 2004 úpadce v žádné nejistotě stran výsledku namítaného řízení být nemohl a nebyl.

53. K uvedenému závěru pak přistupují i další konkrétní okolnosti, jež je třeba zohlednit. Jednak skutečnosti, které zmiňuje sám žalobce, tj. že úpadce byl pravomocně dne 19. 10. 2013 zrušen s likvidací, že dne 28. 7. 2023 byl zjištěn jeho úpadek, na jeho majetek byl prohlášen konkurs řešený jako nepatrný, a dále skutečnost, že správce konkursní podstaty [právnická osoba] ani [právnická osoba] samotná žádný zájem o pokračování v namítaném řízení nejevili a že [právnická osoba] zanikla vymazáním z obchodního rejstříku po zrušení bez likvidace zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení. [právnická osoba] tak ztratila způsobilost být účastníkem řízení, neměla právního nástupce a bylo jasné, že řízení skončí zastavením pro nedostatek podmínky řízení spočívající ve způsobilosti být účastníkem řízení (§ 19 o.s.ř.). Den před zánikem [právnická osoba] pak Vrchní soud v [místo] v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] změnil rozsudek krajského soudu ze dne 6. 5. 1998 tak, že směnečný platební rozkaz, jímž bylo vyhověno návrhu úpadce vůči [právnická osoba], se ponechává v platnosti. V období namítaného řízení, které bylo zatíženo průtahy (tj. po zrušení konkursu na majetek [právnická osoba] po splnění rozvrhového usnesení) pak žádný z jeho účastníků o něj nejevil sebemenší zájem.

54. Odvolací soud proto shodně se soudem I. stupně uzavírá, že v projednávané věci byl význam namítaného řízení pro úpadce nepatrný a že celková doba řízení nemohla nijak negativně úpadce zasáhnout, a to i se zohledněním toho, že délku namítaného řízení do rozhodnutí Vrchního soudu v [místo] ze dne 28. 1. 2004, č. j. [spisová značka], je třeba hodnotit vzhledem ke všem okolnostem, zejména složitosti konkursního řízení vedeného na majetek [právnická osoba], jako přiměřenou.

55. Za této situace ale nelze soudu I. stupně důvodně vytýkat, že jako odpovídající formu zadostiučinění shledal ve smyslu § 31a odst. 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. konstatování porušení práva, kterého se žalobci od žalované dostalo již v rámci předběžného projednání žalobou uplatněného nároku, a to ve lhůtě dle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. Podmínky pro shledání této formy odškodnění jako postačující vymezené judikaturou Nejvyššího soudu vycházející z judikatury ESLP byly totiž v projednávané věci splněny.

56. Žalobce svými odvolacími námitkami založenými na tvrzeném rozporu napadeného rozsudku s důvodovou zprávou k zákonu č. 106/2006 Sb., tedy k dokumentu představujícímu nezávaznou část návrhu zákona předkládaného parlamentu, s judikaturou ESLP a judikaturou Ústavního soudu pléduje v podstatě za to, aby odvolací soud při přezkumu vhodnosti formy odškodnění přihlédl pouze k celkové délce namítaného řízení jako kritériu určujícímu formu odškodnění. Takový postup však možný není. Již shora odvolací soud shodně se soudem I. stupně vysvětlil, že nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení, je vzhledem k tomu, že odškodnění se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něj význam předmětu řízení, kritérium významu namítaného řízení pro poškozeného. Žalobce ve vztahu k předestřeným rozhodnutím akcentuje toliko délku odškodňovaných řízení a typ věci a kritérium významu řízení ponechává zcela stranou, resp. nezvažuje ho za konkrétních okolností dané věci, jimiž jsou v projednávaném případě zejména probíhající konkursní řízení vedené na majetek [právnická osoba] včetně incidenčního řízení a dopadu jeho výsledku na namítané řízení. Je tak proto nutné uzavřít, že případy předkládané žalobcem se v podstatných znacích (§ 26 zákona č. 82/1998 Sb., § 13 o.z.) neshodují s projednávanou věcí.

57. Vzhledem k tomu, že v mezidobí byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. [spisová značka], změněn rozsudek soudu I. stupně ve věci [spisová značka], v důsledku čehož byla zamítnuta žaloba, kterou se zde žalobce na zde žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy za tvrzené nepřiměřeně dlouhé řízení vedené krajským soudem pod sp. zn. [spisová značka], nejsou relevantní žalobcovy námitky založené na argumentaci závěry rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1372/24 a otázky „zdvojení odškodnění“.

58. Z výše vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného nákladového výroku.

59. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v této fázi řízení zcela úspěšné žalované přiznal právo na plnou náhradu jejích nákladů ve výši 900 Kč sestávající z náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů: sepsání vyjádření k odvolání, příprava a účast na jednání odvolacího soudu (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 písm. b), c) a f), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). O lhůtě k plnění rozhodl dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.