14 Co 498/2024 - 556

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], IČO [IČO žalovaného A] sídlem [Adresa žalovaného A] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: [Jméno žalovaného B], IČO [IČO žalovaného B] sídlem [Adresa žalovaného B] o zaplacení 635 473 Kč s příslušenstvím, o odvolání účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. května 2024, č. j. 29 C 42/2020-471, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II napadeném v rozsahu úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020 mění tak, že žaloba se ohledně úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020 zamítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III ohledně částky 30 660,10 Kč s příslušenstvím mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) 30 660,10 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 28. 6. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a vedlejší účastnicí na straně žalovaného nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně.

V. Žalovaný a vedlejší účastnice na jeho straně jsou povinni zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení státu ve výši 33 593 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích VIII a IX potvrzuje.

VII. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobkyni a) společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 725 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky.

VIII. Žádný z účastníků ve vztahu mezi žalobcem b), žalovaným a vedlejší účastnicí na straně žalovaného nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 soudní poplatek za žalobu žalobkyně a) ve výši 2 000 Kč a za odvolání žalobkyně a) 2 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným co do částky 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 6. 2019 do zaplacení (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 414 687 Kč od 28. 6. 2019 do 2. 7. 2019, z částky 314 687 Kč od 3. 7. 2019 do 14. 1. 2020 a z částky 10 000 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky 635 473 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 220 786 Kč od 28. 6. 2019 do 2. 7. 2019, z částky 320 786 Kč od 3. 7. 2019 do 14. 1. 2020 a z částky 635 473 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení (výrok III), žalobkyni a) uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 123 618 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok IV), žalobkyni a) uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 1 386 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V), žalobkyni a) uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši 33 593 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI), ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným zastavil řízení o zaplacení 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 4. 2020 do zaplacení (výrok VII), žalobci b) uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 24 438 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok VIII), žalobci b) uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 396 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IX).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě ve znění její změny, kterou se žalobkyně a) na žalovaném domáhala zaplacení ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) ve výši 635 473 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 635 473 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020, z částky 635 473 Kč od 12. 3. 2020 do zaplacení, bolestného ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020 (za reoperaci páteře) a náhrady další nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč a kterou se žalobce b) na žalovaném domáhal zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy ve smyslu § 2971 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).

3. Žalobci tvrdili, že žalobkyni a) dne 10. 1. 2018 srazilo motorové vozidlo, jehož provozovatelem byl žalovaný, žalobkyně a) neměla jinou možnost, než jít po vozovce, utrpěla vážná zranění, následky dopravní nehody se promítají do všech sfér jejího života, žalobce b) byl svědkem dopravní nehody, jejíž následky, kterými trpí jeho manželka – žalobkyně a), dopadají i na něj.

4. Žalobkyně a) vzala následně žalobu zpět stran částky 10 000 Kč s tím, že jí ji vedlejší účastnice dne 11. 3. 2020 zaplatila, a ohledně této částky bylo řízení usnesením soudu I. stupně ze dne 19. 11. 2020, č. j. 29 C 42/2020-80, zastaveno.

5. Podáním ze dne 25. 4. 2024 pak žalobkyně a) vzala žalobu zpět stran částky 500 000 Kč a žalobce b) stran částky 250 000 Kč. Soud I. stupně se souhlasem žalovaného řízení v uvedeném rozsahu výroky I a VII rozsudku dle § 96 o.s.ř. zastavil.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že všechny oprávněné nároky byly uhrazeny vedlejší účastnicí, žalobkyně a) spoluzavinila dopravní nehodu, neboť šla prostředkem silnice, nereagovala na zvuk nastartovaného motoru a již před dopravní nehodou vykazovala značné předchorobí, které znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém znaleckém posudku ohledně ZSU nezohlednil.

7. Vedlejší účastnice na straně žalovaného se připojila ke stanovisku žalovaného. Stran ZSU odkázala na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který se vypořádal s předchorobím žalobkyně a). S odkazem na zprávu soukromého detektiva z července 2020 vyvracela tvrzení žalobkyně a), že je nepohyblivá a nesamostatná.

8. Soud I. stupně v bodech 8 až 27 napadeného rozsudku popsal, jaká skutková zjištění učinil z jednotlivých provedených důkazů. Odvolací soud pro stručnost na tato skutková zjištění odkazuje.

9. Dále soud I. stupně vysvětlil, proč nevyhověl důkazním návrhům žalobkyně a) na výslech řidiče vozidla [jméno FO], vypracování znaleckého posudku za účelem posouzení nehodového děje a výslechu žalovaného stran jeho majetkových poměrů a toho, jak se přičinil o odčinění újmy.

10. Po právní stránce soud I. stupně aplikoval § 2958, § 2927 odst. 1 a § 2918 o.z., § 24 odst. 2 a 3, § 53 odst. 1 a 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) – dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“.

11. Následně uzavřel, že ve věci nebylo sporu o tom, že při dopravní nehodě dne 10. 1. 2018 zaviněné řidičem vozidla, jehož provozovatelem je žalovaný, došlo k újmě na zdraví žalobkyně a) s trvalými následky, čímž na její straně vznikla překážka lepší budoucnosti ve smyslu § 2958 o.z. zakládající její nárok na ZSU ve výši určené dle zásad slušnosti. Soud I. stupně postupoval dle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví dle Stanoviska kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. Cpjn 14/2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2014 (dále jen „Metodika“) se zdůrazněním, že úkolem znalce je stanovit pomocí jednotlivých domén tzv. součet korigovaných procent, jehož účelem je vyjádření procentní míry vyřazení posuzovaného z aktivit a aspektů života s tím, že výpočet výsledné částky odpovídající přiměřené náhradě za ZSU dle zásad slušnosti je otázkou právní příslušející soudu.

12. Soud I. stupně vysvětlil, že měl k dispozici znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovaný pro žalobkyni a [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovaný pro vedlejší účastnici na straně žalovaného, mezi nimiž byly rozpory, které se neúspěšně pokusil odstranit výslechem znalců dle § 127 odst. 2 o.s.ř. Proto přistoupil k zadání znaleckého posudku znalci [tituly před jménem] [jméno FO], z nějž zjistil předchorobí žalobkyně a) spočívající v seropozitivní revmatoidní polyartritidě (minimálně od roku 2001), chronických degenerativních změnách zejména bederní, ale i krční páteře (od roku 2014), kdy byla 21. 4. 2015 provedena neurochirurgická operace – dekomprese páteřního kanálu, opětovně 10. 10. 2016, dále předchorobí v podobě těžké osteoporózy, v jejíž souvislosti prodělala 29. 3. 2016 totální endoprotézu levého kyčelního kloubu a ve dnech 19. 7. 2017 a 11. 10. 2017 vertebroplastiku obratlů. Již před nehodou žalobkyně a) užívala pravidelnou medikaci k léčbě osteoporózy, migrény a bolesti. Žalobkyně a) v rámci vyšetření znalcem uvedla, že netrpí psychickými obtížemi, nýbrž mírným podrážděním z důvodu svého handicapu, nabízené psychiatrické vyšetření nepožadovala, ve zdravotnické dokumentaci není o psychických obtížích žádný záznam. Stav podráždění žalobkyně a), na který si stěžovala na jednání soudu, s největší pravděpodobností nedosahuje závažnosti hodnotitelné újmy. Zdravotní obtíže žalobkyně a) před nehodou mají na posouzení jejího stavu po nehodě podstatný vliv, hodnocení ZSU představuje pouze určitou míru zhoršení zdravotního stavu a do doby nehody již existujících obtíží. [tituly před jménem] [jméno FO] rámcově provedl správně hodnocení ZSU, ale zcela opomněl předchorobí žalobkyně a), s nímž se neseznámil a spokojil se pouze s tvrzením žalobkyně a). Nesprávně stanovil datum ustálení zdravotního stavu k 8. 11. 2018, neboť k ustálení dochází zpravidla nejdříve jeden rok od úrazu. [tituly před jménem] [jméno FO] ve znaleckém posudku jako facilitátor uvedl dvě vycházkové hole, při hodnocení k nim však nepřihlédl. Žalobkyně a) však bez opory holí není schopna chůze a minimálně u této položky by rozdíl v kapacitě a výkonu měl být patrný. Jinak se znalec [tituly před jménem] [jméno FO] s tímto posudkem ztotožnil. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] zhodnotil míru ZSU součtem korigovaných procent 5,08, což při výchozí rámcové částce 12 754 000 Kč odpovídající datu ustálení zdravotního stavu 12. 6. 2019 a zohlednění modifikačního koeficientu 80 % z důvodu věku odpovídá částce 518 359 Kč.

13. Z výsledku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] dále soud I. stupně zjistil, že žalobkyně a) podstoupila v červenci 2019 operaci páteře z důvodu selhání osteosyntetického materiálu. Již v roce 2018 měla žalobkyně a) titanovou výztuž, která byla po nehodě prodloužena. K operaci došlo rok a půl po nehodě, za normálních okolností by výztuž měla pevně sedět v kosti, ale v důsledku předchorobí žalobkyně spočívajícího v osteoporóze pevně neseděla a uvolnila se. Ošetřující lékařka žalobkyně a) znalci poskytla zdravotnickou dokumentaci o rozsahu asi 500 listů, z nichž si naskenoval nejdůležitější záznamy, které měly vliv na hodnocení ZSU. Léčení žalobkyně a) na klinice popáleninové medicíny nemá na výsledné hodnocení ZSU žádný vliv. Žalobkyně a) před nehodou trpěla revmatickou polyartritidou, která se projevuje bolestmi, omezením hybnosti malých i velkých kloubů, degenerativními změnami na páteři provázenými bolestmi a omezením hybnosti páteře, což progreduje a projevuje se i v dolních končetinách. Dále trpěla těžkou osteoporózou, byla náchylná na zlomeniny, prodělala několik akutních operací a trpěla bolestmi. Z její zdravotnické dokumentace vyplývá, že docházelo ke střídání stavu, kdy jí bylo lépe, naproti tomu docházelo k náhlým zlomeninám i při banálních činnostech, jako je například kýchnutí. Žalobkyně a) měla problémy s bederní páteří a tyto periody se zkracovaly. Na stavu žalobkyně a) po nehodě má značný vliv předchorobí. Žalobkyně a) před nehodou užívala opinoidní analgetika, z dokumentace dále plyne užívání léčebného konopí, přípravku [název], u něhož se po nehodě mírně zvyšovalo dávkování. Pokud jde o bolesti žalobkyně a), nelze téměř určit, které výlučně souvisí s nehodou a které jsou důsledkem progrese jejího předchozího zdravotního stavu. V hodnocení ZSU znalec hodnotil facilitátor (hůl), což se projevuje v rozdílu mezi kapacitou a výkonem u jednotlivých posuzovaných domén. [tituly před jménem] [jméno FO] vůbec neměl informace o předchorobí žalobkyně a) a spokojil se pouze s jejím tvrzením, že do nehody bylo všechno v pořádku.

14. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] závěry svého znaleckého posudku při jednání obhájil a vysvětlil, vyjádřil se k posudkům předloženým účastníky. Disponoval největším množstvím podkladů, na rozdíl od [tituly před jménem] [jméno FO] zkoumal předchorobí žalobkyně a) a shodně s [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřel, že mělo na stav žalobkyně a) po nehodě zásadní vliv. V zásadě se tak přiklonil k závěrům [tituly před jménem] [jméno FO], s výjimkou hodnocení použití facilitátorů a drobných odchylek při hodnocení jednotlivých domén, což soud označil za běžné s ohledem na to, že se jedná o subjektivní hodnocení poškozeného a znalce. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] obhájil způsob hodnocení jednotlivých domén.

15. Soud I. stupně tedy při výpočtu náhrady za ZSU vycházel ze součtu korigovaných procent znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 5,08 a data ustálení zdravotního stavu žalobkyně a) k 12. 6. 2019 (shodně se znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]). Při výchozí rámcové částce 12 754 000 Kč pak základní částka činí 647 903 Kč, při zohlednění věku žalobkyně a) v době nehody (70 let) jejím ponížením o 20 % pak výsledná částka činí 518 359 Kč.

16. Dále soud I. stupně řešil otázku spoluúčasti žalobkyně a) na škodním následku.

17. V této souvislosti vzal za prokázané, že řidič [jméno FO] couval ve skříňové dodávce bez zadních oken, nevybavené zadní kamerou nebo čidly, která při couvání nevydává žádný zvuk. Výhled z takového vozidla byl značně ztížený a bylo na řidiči, aby tyto podmínky náležitě zohlednil. Řidič [jméno FO] jednoznačně porušil povinnost danou mu § 24 zákona č. 361/2000 Sb., když při couvání ohrozil žalobkyni a) jakožto další účastnici silničního provozu, vzhledem k nedostatečnému rozhledu z vozidla nezajistil couvání pomocí další osoby, což sám přiznal s tím, že tato možnost jej nenapadla. Řidič [jméno FO] měl dbát zvýšené opatrnosti i z důvodu, že jel po komunikaci, která je v daném místě běžně využívaná chodci jdoucími na polikliniku či z ní, sám ostatně před nástupem do vozidla viděl jít po vozovce jiného chodce. Z fotodokumentace a ani z protokolu o nehodě neplyne, že se v místě nacházel chodník, který mohla žalobkyně a) využít. Žalobkyně a) však nesplnila povinnost ve smyslu § 53 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., neboť nešla co nejblíže při levém okraji vozovky.

18. Soud I. stupně vzal totiž za zjištěné, že k dopravní nehodě došlo na úseku účelové komunikace spojující [adresa] a parkoviště před poliklinikou [název], svažující se směrem na parkoviště. Okolí vozovky je po obou stranách tvořeno travnatou plochou oddělenou od komunikace obrubníkem se zvýšeným okrajem. Komunikace má šířku 7 m. Po nehodě se pravá přední část vozidla nacházela kolmo 1 m od pravého okraje komunikace, pravá zadní část 1,4 m stejným směrem, u levé části vozidla mezi předním a zadním kolem byla zachycena krevní stopa 3,6 kolmo od pravého okraje. Pravděpodobné místo střetu bylo zaměřeno 3,2 m od pravého okraje komunikace a pod vozidlem u zadního kola se nacházela francouzská hůl. Fotodokumentací byla zaznamenána konečná poloha vozidla uprostřed komunikace, krevní stopy se po odjetí vozidla nacházely uprostřed a francouzská hůl žalobkyně zůstala ležet mezi koly vozidla.

19. Na základě těchto zjištění soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně a) nešla při kraji, ale středem vozovky. Žalobkyně a) měla dbát zvýšené opatrnosti, pokud se pohybovala na vozovce sloužící jako příjezdová komunikace pro zásobovací vozidla a sanitky (kolem jedoucí sanitku zaznamenal i manžel žalobkyně), které mohou (z logických důvodů) dosahovat při jízdě i vyšších rychlostí.

20. Jako odpovídající míru zavinění účastníků na nehodě soud I. stupně shledal 80 % na straně řidiče a 20 % na straně žalobkyně a), neboť ač se každý z nich dopustil porušení právní povinnost, na straně řidiče bylo závažnější. Řízení motorového vozidla je činností potenciálně nebezpečnou a na řidiče je třeba klást vyšší požadavky na dodržování předpisů.

21. Na tomto základě uzavřel, že žalobkyni a) náleží 80 % z částky 518 359 Kč, což činí 414 687 Kč. Plnila-li vedlejší účastnice žalobkyni a) na ZSU částku 435 863 Kč (dne 2. 7. 2019 zálohu 100 000 Kč a dne 14. 1. 2020 doplatek 335 863 Kč), je její nárok vypořádán zcela a nárok na zaplacení dalších 635 473 Kč je nedůvodný.

22. O příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení rozhodl soud I. stupně dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“).

23. Z částky 414 687 Kč, která je odpovídající výší náhrady za ZSU, žalobkyni a) přisoudil zákonný úrok z prodlení od 28. 6. 2019 (doručení výzvy k plnění) do 2. 7. 2019, kdy vedlejší účastnice zálohově na ZSU plnila částku 100 000 Kč. Z částky 314 687 Kč pak přisoudil zákonný úrok z prodlení od 3. 7. 2019 do 14. 1. 2020, kdy vedlejší účastnice žalobkyni a) uhradila 335 863 Kč, čímž její nárok na ZSU zcela saturovala. Z částky 10 000 Kč představující bolestné pak žalobkyni a) přisoudil zákonný úrok z prodlení též od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020, kdy vedlejší účastnice tuto částku uhradila. Ve zbývajícím rozsahu požadavek na zaplacení úroků z prodlení zamítl.

24. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl za použití § 150 o.s.ř. Zohlednil, že žalobci jsou poživateli starobního důchodu, kterým byla vedlejší účastnicí uhrazena částka 764 159 Kč. Žalovaný čelil jejich nárokům v celkové výši 1 385 473 Kč, účelně se nechal v řízení zastoupit advokátem. Žalobci měli zvážit před podáním žaloby, že jejich případný neúspěch s sebou ponese povinnost uhradit náklady protistrany. V této souvislosti soud I. stupně nepřitakal argumentaci žalobců, že je celá situace mrzí a že žalobu podali po konzultaci s předchozí právní zástupkyní bez znalosti příslušné judikatury. Za odpovídající tak považoval nepřiznání nákladů řízení žalovanému a vedlejší účastnici v rozsahu 33 %.

25. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným při stanovení výše nákladů řízení vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“. Ve vztahu k nároku na ZSU vycházel z tarifní hodnoty 635 473 Kč odpovídající odměně za úkon 10 860 Kč (nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1788/23) a ve vztahu k nároku na náhradu další nemajetkové újmy z tarifní hodnoty 50 000 Kč odpovídající odměně za úkon[Anonymizováno]3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že určení výše nemajetkové újmy závisí na úvaze soudu, a v době započetí úkonu právní služby tak nelze určit výši plnění]. Odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 13 960 Kč přiznal za tyto úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 18. 5. 2020, porady s klientem konané 20. 10. 2020 a 5. 4. 2021, účast na jednání dne [datum], vyjádření ze dne 17. 6. 2021, účast na jednání dne [datum], porada s klientem konaná 15. 4. 2022, účast na jednání dne [datum], odměnu ve výši 10 860 Kč (po zpětvzetí žaloby ohledně jiné nemajetkové újmy) přiznal za tyto úkony právní služby: porada konaná 6. 5. 2024, účast na jednání dne [datum]. K uvedené odměně náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč za úkon, tedy 3 300 Kč. Náklady vč. DPH a uhrazené zálohy na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč činí 187 299 Kč. S ohledem na aplikaci § 150 o.s.ř. přiznal žalovanému náhradu nákladů ve výši 123 618 Kč.

26. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a vedlejší účastnicí soud I. stupně vyčíslil celkové náklady vynaložené vedlejší účastnicí částkou 2 100 Kč (za 7 úkonů po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu – dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“ – účast na jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a vyjádření ze dnů 17. 6. 2021, 2. 5. 2022 a 19. 12. 2023) a vedlejší účastnici přisoudil jejich náhradu ve výši 1 386 Kč.

27. O nákladech státu rozhodl soud I. stupně dle § 148 odst. 1 o.s.ř. a uložil je k zaplacení žalobkyni a), neboť byly vynaloženy výlučně v souvislosti s jejím nárokem na náhradu za ZSU. Tyto náklady představuje znalečné přiznané znalcům – usnesením ze dne 9. 5. 2022, č. j. 29 C 42/2020-270, ve výši 1 883 Kč [tituly před jménem] [jméno FO], usnesením ze dne 9. 5. 2022, č. j. 29 C 42/2020-270, ve výši 1 550 Kč [tituly před jménem] [jméno FO], usnesením ze dne 6. 12. 2023, č. j. 29 C 42/2020-399, ve výši 36 800 Kč [tituly před jménem] [jméno FO], usnesením ze dne 28. 3. 2024, č. j. 29 C 42/2020-436, ve výši 3 360 Kč [tituly před jménem] [jméno FO], ponížené o zálohy v celkové výši 10 000 Kč složené žalobkyní a) a žalovaným. Náklady státu tedy činí částku 33 593 Kč.

28. Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným soud I. stupně soud I. stupně vyčíslil celkové náklady vynaložené žalovaným částkou 37 026 Kč sestávající z odměny za zastupování ve výši 3 100 Kč za každý z těchto úkonů právní služby dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu: převzetí a příprava zastoupení, porada s klientem ze dne 20. 10. 2020, vyjádření ze dne 6. 11. 2020, účast na jednání dne [datum], porada s klientem ze dne 5. 4. 2021, vyjádření ze dne 17. 6. 2021, porada s klientem ze dne 15. 4. 2022, účast na jednání dne [datum], porada s klientem ze dne 6. 5. 2024, celkem 27 900 Kč, paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu na každý z těchto úkonů, tedy 2 700 Kč, a náhrady za daň z přidané hodnoty. Žalovanému pak po odpočtu 33 % přisoudil částku 24 438 Kč.

29. Ve vztahu mezi žalobcem b) a vedlejší účastnicí soud I. stupně vyčíslil celkové náklady vynaložené vedlejší účastnicí částkou 600 Kč (za 2 úkony po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., – účast na jednání ve dnech [datum] a [datum]) a vedlejší účastnici přisoudil jejich náhradu ve výši 396 Kč.

30. Proti tomuto rozsudku podali včasná odvolání všichni účastníci.

31. Žalobkyně a) brojila proti výrokům III, IV, V a VI rozsudku soudu I. stupně, žalobce b) proti jeho výrokům VIII a IX.

32. Žalobkyně a) uvedla, že nárok ve výši 635 473 Kč na náhradu za ZSU uplatnila žalobou na základě znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který jej určil ve výši 1 071 336 Kč, a to za situace, kdy žalovaný uhradil pouze částku 435 863 Kč. Zdůraznila, že dopravní nehoda byla způsobena vozidlem nevybaveným senzory, čidly, parkovací kamerou řízeným zaměstnancem žalovaného s vědomím značně ztíženého pohledu z vozidla, který se rozjel bez pomoci třetí osoby kontrolující prostor okolo vozidla, a to v prostoru, kde se běžně pohybují chodci. Zaměstnanec žalovaného tak měl dbát zvýšené opatrnosti, aby zabránil vzniku dopravní nehody. O jeho nepozornosti a neopatrnosti svědčí to, že nejprve vůbec nezaregistroval, že žalobkyni a) srazil, a proto ji dokonce přejel. Zareagoval až na křik a mávání okolojdoucích a až poté sjel z těla žalobkyně a). V daném místě se vozidla běžně nevyskytují a v místě střetu se nenacházel ani chodník. Žalobkyně a) neporušila žádnou zákonnou povinnost, neboť se v daný okamžik pohybovala na levém okraji vozovky. Soud I. stupně ji nevyzval dle § 118a o.s.ř., aby vylíčila všechny rozhodné skutečnosti, aby doložila, zda se pohybovala či nepohybovala na levém okraji vozovky. V řízení před soudem I. stupně nebyla upozorněna, že soud zvažuje o možnosti její spoluviny a že rozhodující pro její určení bude existence důkazů, zda se pohybovala či nepohybovala na okraji vozovky. Místo, na němž k nehodě došlo, je určeno výhradně pro chodce. Ze satelitních snímků z [adresa] je viditelné, že tato cesta slouží výhradně jako cesta pro pěší přicházející a odcházející z polikliniky. Žalobkyně a) tak nemohla porušit žádnou zákonnou povinnost, nenacházela se na vozovce primárně určené pro průjezd vozidel a šla po okraji vozovky. Byl to zaměstnanec žalovaného, který porušil několik předpisů, nedbal náležité opatrnosti, nacházel se v prostoru s vyznačeným zákazem vjezdu a couval do protisměru, což žalobkyně a) nemohla očekávat. Žalovaný nese 100 % podíl na zavinění dopravní nehody.

33. Žalobkyně a) nesouhlasila s názorem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že zásadní vliv na její současný zdravotní stav mělo její předchorobí. Její zdravotní stav se vlivem dopravní nehody rapidně zhoršil, neboť před ní vedla bohatý společenský život, sportovala, byla zcela soběstačná, pečovala o domácnost, starala se o manžela a psa. Po nehodě nemůže chodit bez pomůcek, po bytě ujde jen několik metrů, nevydrží sedět, stát, nemůže vařit, nezvládá nerovnosti terénu, nemůže venčit psa, používat MHD, musela se vzdát společenských kontaktů. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku nezohlednil, že od [datum][Anonymizováno]do [datum] byla hospitalizována ve [ústav] v souvislosti s nehodou, uvedl, že se před nehodou léčila v [ústav], ačkoli se tam žalobkyně a) nikdy neléčila. Sporovala závěr znalce, že její reoperace 10. 7. 2019 nesouvisela s dopravní nehodou. Proto má pochybnosti o závěrech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a setrvává na závěrech znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

34. Oba žalobci pak vyjádřili přesvědčení, že v projednávané věci existují důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně neměly být přiznány náklady řízení ani částečně. Žalobkyně a) je ve starobním a současně invalidním důchodu pro invaliditu II. stupně. Žalobci jsou vyššího věku, pro nějž již nedokáží vykonávat žádné zaměstnání, jsou závislí na starobním důchodu a jen stěží by dokázali uhradit náklady řízení, resp. toto by nepříznivě zasáhlo do jejich majetkové sféry. Vedlejší účastnicí vyplacená částka 765 159 Kč má sloužit ke kompenzaci ZSU žalobkyně a), jejího silně zhoršeného zdravotního stavu. Nároků, ve vztahu k nimž vzali žalobu zpět, se domáhali na základě doporučení své bývalé právní zástupkyně, jíž plně důvěřovali, a to nikoli z vlastního rozmaru, ale v důsledku toho, že dopravní nehodou utrpěli závažnou nemajetkovou újmu, o jejíž odškodnění usilovali. Žalobu vzali zpět na základě předběžného názoru soudu I. stupně a na základě judikatury, která pro ně byla dříve neznámá. Proto je pro ně nepřiměřeně přísné, mají-li nyní hradit náklady řízení. Brojili též proti názoru soudu I. stupně, že tarifní hodnota sporu týkajícího se ZSU činí 635 473 Kč, s tím, že by měla činit 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, neboť výše ZSU záleží na úvaze soudu. Hodnota sporu je tak od počátku nejasná a nelze ji s jistotou určit.

35. Soudu I. stupně též vytýkali, že se nevypořádal s tím, že úkony právní služby, jejichž náhrady se žalovaný domáhá, nebyly mnohdy vůbec odůvodněny či podloženy příslušnými dokumenty nebo nárok na jejich náhradu vůbec nevznikl. K úkonům týkajícím se nahlížení do spisu a porad s klientem namítali, že žalovaný nedoložil, že k poradám došlo, že byly důvodné a souvisely s projednávanou věcí, a nedoložil záznam o nahlédnutí do spisu. Vyjádření žalovaného ze dne 17. 6. 2021 se týkalo nároku na náhradu za ZSU, který žalobkyni a) vznikl v částce vyšší, než jí byla dosud vyplacena. Jednání konaná [datum] a [datum] se týkala nároku na náhradu ZSU.

36. Žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná jim náhradu nákladů řízení, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

37. Žalovaný brojil proti výrokům II (v rozsahu úroků z prodlení z částky 10 000 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020, jak vysvětlil při odvolacím jednání), IV a VIII rozsudku soudu I. stupně a navrhl, aby odvolací napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá včetně požadovaného úroku z prodlení a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení bez krácení o 33 %.

38. Nárok na úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020 nebyl v žalobě uplatněn, byl uplatněn až dne 25. 4. 2024 změnou žaloby, kterou soud I. stupně usnesením ze dne 30. 5. 2024, které bylo žalovanému doručeno až po vyhlášení rozsudku, připustil. Od 11. 3. 2020 do 25. 4. 2024 uplynuly více než 3 roky, a proto je tento nárok promlčen a žalovaný vůči němu vznáší námitku promlčení.

39. Ve vztahu k nákladovým výrokům uvedl, že své náklady vyčíslil podáním ze dne 9. 5. 2024, poté žalobci navrhli aplikaci § 150 o.s.ř., na což zareagoval ve své závěrečné řeči. Soud I. stupně jej však nijak nepoučil a ani mu nesdělil, že aplikaci uvedeného ustanovení, které představuje extrémní vybočení ze stěžejního principu ovládajícího rozhodování ve sporném řízení a při němž musí být posouzeny všechny okolnosti konkrétní věci (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 324/2014, a Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 72/22), zvažuje. Pro aplikaci uvedeného ustanovení však nebyly naplněny zákonné předpoklady a soud I. stupně nevytvořil dostatečný prostor k vyjádření žalovaného k jeho případnému uplatnění.

40. Aplikace § 150 o.s.ř. není na místě jen proto, že žalobci jsou poživateli starobního důchodu. Na straně žalovaného pak soud I. stupně nezohlednil, že je podnikající fyzickou osobou v autodopravě, náklady na právní zastoupení bezmála 250 000 Kč pro něj představují významnou částku, musel se bránit neexistujícím nárokům ve výši 1 385 473 Kč, jím uplatňované náklady nejsou nepoměrné žalované částce, žalobkyně a) měla na škodním ději svůj podíl na rozdíl od žalovaného, který byl pouhým provozovatelem vozidla, jímž byla způsobena nehoda, žalobkyni a) bylo pojišťovnou žalovaného vyplaceno téměř 800 000 Kč a její majetkové poměry tak jsou zásadně dobré, žalobci od počátku řízení uplatňovali zjevně excesivní částky, žalobkyně a) ve svém účastnickém výslechu zjevně lhala a vzniklou škodu spoluzavinila.

41. K odvolání žalobců se vyjádřil žalovaný. Poukázal na to, že žalobkyně a) ke svému tvrzení, že šla při levém okraji vozovky, nedokládá ničeho a nevyjadřuje se k protokolu o nehodě v silničním provozu, který prokazuje opak. Toto tvrzení je zároveň tvrzením novým, uplatněným poprvé v odvolacím řízení, k němuž tak nelze přihlížet. Tvrzení žalobkyně a) jsou zároveň zjevně nepravdivá. Předmětné parkoviště a jeho příjezdová cesta, kde došlo k nehodě, prošly po nehodě rekonstrukcí. Z protokolu o nehodě vyplývá, že k nehodě došlo na pozemní komunikaci sloužící k dopravní obsluze nemocnice, kterou pro daný účel (zavážení zboží do lékárny) využíval řidič [jméno FO]. Nebylo na místě, aby soud I. stupně žalobce poučoval dle § 118a o.s.ř., a jeho rozhodnutí nelze označit za překvapivé. Žalovaný od počátku sporu tvrdil spoluzavinění žalobkyně a), svou argumentaci doplnil podáním ze dne 17. 6. 2021, na což žalobci reagovali paušálním odmítnutím. Nebylo na místě žalobce „navádět“, že nad rámec takového odmítnutí mají konkrétně říci, že žalobkyně a) šla u kraje silnice.

42. Všichni znalci potvrdili, že u žalobkyně a) bylo výrazné předchorobí ovlivňující kvalitu jejího života, [tituly před jménem] [jméno FO] ho však nezohlednil, [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ho zohlednili. Posudek [tituly před jménem] [jméno FO] je tedy věcně nesprávný.

43. K aplikaci § 150 o.s.ř. nejsou v projednávané věci dány předpoklady a jakékoli krácení náhrady nákladů je rozporné se smyslem a účelem tohoto ustanovení. Žalobci úmyslně u soudu uváděli nepravdy, motivováni snahou dosáhnout obohacení, jež jim nenáleží, žalovaný se bránil bezdůvodné excesivní žalobě.

44. Konání porad doložil obvyklým způsobem, stávající právní úprava nezná žádné krácení odměny v případě, že se během úkonu neprojednává spor celý.

45. Žalovaný tedy setrval na svém odvolání.

46. V rámci vyjádření k odvolání žalovaného žalobci argumentovali shodně jako ve svém odvolání. Dále doplnili, že žalovaný je za způsobenou dopravní nehodu a způsobená zranění odpovědný stejně jako jeho zaměstnanec, který nehodu způsobil (§ 2895, § 2914, § 2927 odst. 2 o.z.). V problematice, která je předmětem řízení, jsou neznalí a pokud by byli seznámeni s judikaturou k věci, některé z nároků by vůči žalovanému neuplatnili. Setrvali na svém odvolacím návrhu.

47. K tomuto vyjádření žalobců se vyjádřil žalovaný tak, že se ohradil proti tvrzení, že žalobkyni a) porazil vozidlem, že je nepravdivé tvrzení žalobců, že k nehodě došlo v místě, ve kterém se vozidla běžně nevyskytují, neboť jde o nepojmenovanou silnici určenou k dopravní obsluze nemocnice, kde pravidelně projíždějí automobily, stejně tak není pravdivé jejich tvrzení, že neexistovala alternativní bezpečná cesta.

48. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v rozsahu podaných odvolání rozsudek soudu I. stupně (tj. výrok II napadený v rozsahu úroků z prodlení z částky 10 000 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020, výroky III-VI, VIII a IX) včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), dokazování částečně zopakoval a doplnil (§ 213 o.s.ř.) a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

49. Usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 4. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání [jméno FO] pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, jehož se měl dopustit tím, že dne 10. 1. 2018 na [adresa] po nepojmenované pozemní komunikaci ve směru jízdy k [adresa] řídil motorové vozidlo tov. zn. [název] držitele zde žalovaného couval z kolmého parkovacího stání na parkovišti před poliklinikou [název], nezajistil si bezpečné couvání pomocí druhé osoby a v průběhu couvání v mírné pravotočivé zatáčce ohrozil zde žalobkyni a), která po komunikaci šla rovněž směrem k [adresa] zády k couvajícímu vozidlu, v blízkosti sloupu veřejného osvětlení č. [číslo] ji porazil, v důsledku čehož žalobkyně a) upadla na komunikaci, její hrudník byl přejet zadním kolem vozidla a žalobkyně a) zůstala zaklíněná mezi přední a zadní nápravou vozidla. Usnesení o zahájení trestního stíhání vycházelo z úředních záznamů o podání vysvětlení řidiče [jméno FO] a žalobců. Řidič [jméno FO] uvedl, že uvedeného dne vezl zboží do lékárny v poliklinice [název], zajel na parkoviště před poliklinikou, na které je povolen vjezd se souhlasem, který je uložen na firmě, zastavil na prvním volném parkovacím stání ve směru od [adresa], provedl vykládku zboží, poté chtěl vycouvat z parkoviště na [adresa], ale viděl staršího muže o holích jdoucího k poliklinice, a proto čekal, až projde. Poté nastoupil do vozidla, zkontroloval zpětná zrcátka a začal couvat k [adresa], jel pomalou chůzí, sledoval prostor ve zpětných zrcátkách, v mírném kopečku se najednou vozidlo zhouplo, zastavil a viděl pod vozidlem ležet žalobkyni a). Vozidlo při couvání nepípá, není vybaveno kamerou v zadní části, nemá čidla. O žádném chodci nevěděl, místo nehody se nachází v mírné zatáčce, automobil má plnou výplň zadních dveří. Žalobkyně a) uvedla, že od polikliniky šla do kopce směrem k silnici, viděla žalobce b) v autě, jak zastavuje, a poté si jen pamatuje, že byla pod autem a chtěla se dostat ven. Žalobce b) uvedl, že když mu žalobkyně a) zavolala, že na poliklinice skončila, najel do začátku vjezdu k poliklinice, kam dál smějí sanity a vozidla zásobování a jde o přístupovou komunikaci k poliklinice užívanou pěšími, a čekal na žalobkyni a) v autě. Viděl ji přicházet o jedné francouzské holi, zaznamenal, jak směrem od polikliniky za žalobkyní a) couvá [název], který narazil do žalobkyně a) a porazil ji na zem. Žalobkyně a) spadla k levému boku auta, řidič pokračoval v couvání a přejel žalobkyni a) před hrudník levým zadním kolem a chvilinku na ní zůstal stát. Po křiku okolojdoucích lidí ze žalobkyně a) řidič popojel dolů. Žalobce b) zastavil okolojedoucí sanitu. (usnesení o zahájení trestního stíhání, úřední záznam o podaném vysvětlení z 10.1.2018)

50. Jako obviněný pak [jméno FO] vypověděl, že dne 10. 1. 2018 nastoupil do zaměstnání, řídil služební vozidlo - [název], v [místo] naložil zboží, které rozvážel po [místo], okolo 12 hodin přijel k poliklinice [název], kam vjel před vchod, kde je povolen vjezd pro vozidla zásobování, a to po komunikaci sloužící jako chodník. Zastavil před lékárnou, vyložil 2-3 pytle, které zadním vchodem odnesl do lékárny. Jelikož neměl dost místa na otočení, rozhodl se, že vycouvá. Zaměstnavatel nahlásil nehodu na pojišťovnu z titulu povinného ručení. (protokol o výslechu obviněného ze dne 2. 5. 2018)

51. V protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 10. 1. 2018 je popsán průběh dopravní nehody shodně jako v usnesení o zahájení trestního stíhání. Kromě toho byla popsána dopravní situace v místě dopravní nehody tak, že se jedná o účelovou komunikaci spojující [adresa] a parkoviště před poliklinikou [název], rychlost jízdy vyplývá z pravidel – 50 km/h, vozovka se svažuje směrem od [adresa] k parkovišti. V době ohledání byl povrch vozovky suchý, neznečištěný, v dobrém technickém stavu, bez závad ve sjízdnosti. Jedná se o komunikaci, která je v místě nehody obousměrná a vjezd na ni je omezen svislou dopravní značkou nacházející se u vjezdu na tuto komunikaci – Zákaz vjezdu všech motorových vozidel (v obou směrech) doplněnou dodatkovou značkou Vjezd dopravní obsluze polikliniky povolen. Okolí vozovky je po obou stranách tvořeno travnatou plochou, oddělenou od komunikace obrubníkem se zvýšeným okrajem. Komunikace má šířku 7 m. Za výchozí bod měření (dále jen „VBN“) byl vzat sloup veřejného osvětlení č. [číslo] nacházející se na travnaté ploše vlevo ve směru couvání vozidla [název]. Vozidlo bylo zaměřeno v konečném postavení po dopravní nehodě, jeho pravá přední část se nacházela ve vzdálenosti 2,8 m před VBM a kolmo 1 m od pravého okraje komunikace, jeho pravá zadní část ve vzdálenosti 8,8 m x 1,4 m stejným směrem. U levé části vozidla mezi předním a zadním kolem byla zaměřena krevní stopa ve vzdálenosti 7,6 m před VBM a 3,6 kolmo od pravého okraje komunikace a šířce 0,3 m, pravděpodobné místo střetu bylo zaměřeno ve vzdálenosti 7,6 m před VBM a kolmo 3,2 od pravého okraje komunikace. Pod vozidlem u pravého zadního kola se nacházela francouzská hůl. Vlastníkem vozidla [název] byl v době dopravní nehody žalovaný. (protokol o nehodě v silničním provozu) Uvedenému popisu odpovídá nákres obsažený v situačním plánku místa dopravní nehody. (situační plánek) Z fotodokumentace je zřejmé, že řidič [jméno FO] couval do kopečku a k dopravní nehodě došlo v pravotočivé zatáčce, konečné postavení vozidla bylo zachyceno na fotografii č. 3, fotočíslem 0 na fotografii č. 9 bylo označeno místo, kde zůstala ležet žalobkyně a), přičemž fotočíslo se nachází směrem vlevo od levé boční části vozidla. Francouzskou hůl žalobkyně a) nacházející se pod vozidlem, mezi jeho zadními koly, zachycuje fotografie č. 15. (fotodokumentace).

52. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] nad rámec skutkových zjištění soudu I. stupně odvolací soud zjistil, že za facilitátor lze považovat jednu vycházkovou hůl, kterou žalobkyně a) používá jako oporu při vstávání ze sedu a při chůzi (vzhledem k poúrazové deformitě levého lokte a předloktí nepoužívá francouzské hole), žalobkyně a) před nehodou trpěla řadou chronických chorobných změn s významnými komplikacemi zdravotního stavu s nutností vícečetných operačních zákroků, které poměrně významně oslabovaly její celkový zdravotní stav, následkem nehody došlo u žalobkyně a) k mírnému zhoršení celkového pohybu, zhoršení chůze, nárůstu bolestí, omezení pohybu a funkce levé horní končetiny (zejména následkem chirurgického rozšíření imobilizace dolní části páteře, stavu po vícečetných zlomeninách pánevního kruhu, sériové posunuté zlomeniny žeber, posunuté zlomeniny levé loketní kosti s osteosyntézou a kostními výrůstky). Stav žalobkyně a) se dále zhoršil po operaci ze dne 10. 7. 2019, která s následky dopravní nehody nesouvisela a kdy došlo k přerušení dorsálního podélného vrutu vpravo v úrovni meziobratlového prostoru L1/2, levostranný zůstal neporušen. Žalobkyně a) trpěla poruchami chůze od dubna 2014, v roce 2015 dominovaly problémy s bederní páteří, v březnu 2016 provedená totální endoprotéza levého kyčelního kloubu následovala po zlomenině krčku kosti stehenní. Při operaci 10. 10. 2016 byly žalobkyni a) do výrazně podprůměrné kosti umístěny vruty do L3-5, 19. 7. 2017 podstoupila vertebroplastiku obratle L2 po jeho patologické zlomenině a 11. 10. 2027 L1 pro další patologickou zlomeninu. Po dopravní nehodě byla žalobkyni a) provedena 13. 1. 2018 stabilizace zlomeniny hrudního obratle Th 12 s prodloužením stávající stabilizace od Th10 až L5 aloštěpy. Dne 1. 7. 2019 žalobkyně a) po ohnutí pocítila prasknutí v oblasti bederní páteře, s největší pravděpodobností se jednalo o uvolnění osteosyntetického materiálu z obratle v terénu těžké osteoporózy. I před dopravní nehodou žalobkyně a) užívala opioidová analgetika – [název] a [název], přestala je užívat pro intoleranci. Znalec shrnul, že již před dopravní nehodou žalobkyně a) trpěla omezením hybnosti bederní páteře (stav po čtyřech operacích se znehybněním úseku L3-5), kolísavými poruchami chůze, obtížemi s koleny a kotníky, byla po náhradě levého kyčelního kloubu a trpěla poměrně silnými bolestmi. Povšechné chronické chorobné změny mají (přes jakoukoli probíhající léčbu) tendenci k progresi v čase i bez úrazových změn vzniklých při dopravní nehodě.

53. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

54. Pokud jde o žalovaným napadený výrok ukládající mu povinnost k zaplacení úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020, má odvolací soud za to, že žalovaný důvodně uplatnil ve vztahu k tomuto nároku námitku promlčení.

55. Tyto úroky z prodlení nebyly v řízení uplatněny žalobou, kterou byla uplatněna toliko jistina ve výši 10 000 Kč, nýbrž až podáním došlým soudu I. stupně dne 25. 4. 2024.

56. Judikatura Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 3. 10. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1619/2024) je ustálena v závěru, že žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit žalobu (§ 95 odst. 1 věta první o.s.ř.), přičemž o změnu žaloby jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval, ale mimo jiné také v případě, že žalobce sice i nadále nárokuje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě. Návrh na změnu žaloby je podáním ve věci samé, s nímž jsou proto spojeny hmotněprávní a procesněprávní účinky. V případě nově uplatněné části nároku nastávají hmotněprávní účinky dnem, kdy soudu došla změna žaloby, nebo dnem, kdy byl tento úkon učiněn do protokolu. Tímto okamžikem se pak běh promlčecí lhůty staví, pročež je též rozhodný pro posuzování, zda promlčecí lhůta marně uplynula. Pro stanovení promlčecí lhůty či počátku jejího běhu pak nemá právní význam okamžik zahájení původního řízení, popř. okamžik připuštění změny návrhu (srov. namátkou rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2502/2000, uveřejněný pod č. 21/2003 Sb. rozh. obč., či ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2006/2023, nebo také usnesení téhož soudu ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3633/2021, i dovolatelkou citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 21 Cdo 175/2023).

57. Promítnuto do poměrů projednávané věci je třeba dospět k závěru, že podání došlé soudu I. stupně 25. 4. 2024 představovalo, pokud jde o žalobní požadavek na zaplacení úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z 10 000 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020, změnu žaloby, která následně byla usnesením soudu I. stupně ze dne 30. 5. 2024, č. j. 29 C 42/2020-466, připuštěna.

58. V případě úroků z prodlení okamžik, kdy je věřitel objektivně s to své právo uplatnit před orgány veřejné moci, nemůže objektivně předcházet dni, kdy se dlužník dostává do prodlení se splněním peněžitého dluhu, z něhož se úrok počítá, neboť teprve tímto dnem právo na úrok z prodlení začíná vznikat (srov. § 1970 o.z., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 297/2023). Částku 10 000 Kč žalobkyně a) uplatnila žalobou na základě skutkových tvrzení, že se jedná o bolestné, které jí vzniklo v důsledku reoperace podstoupené v červenci 2019. Je tak nemožné, aby se se zaplacením uvedené částky žalovaný dostal do prodlení ještě dříve (k soudem I. stupně uvažovanému dni 28. 6. 2019), než vůbec došlo k okolnosti, z níž žalobkyně a) tento svůj nárok odvozovala. Je proto nutné vyjít z toho, že nejpozději splatnost nároku na zaplacení částky 10 000 Kč nastala dle § 1958 odst. 2 o.z. bez zbytečného odkladu poté, kdy žalovanému byla v projednávané věci dne 19. 4. 2020 doručena žaloba. Od 20. 4. 2020 tak nejpozději žalovaný mohl být v prodlení a žalobkyně a) mohla uplatnit nárok na úroky z prodlení. Nejpozději od tohoto okamžiku tak dle § 619 o.z. začala běžet promlčecí lhůta, která dle § 629 o.z. činí tři roky. Nejpozději proto tato promlčecí lhůta uplynula dnem 20. 4. 2023. Uplatnila-li žalobkyně a) nárok na zaplacení úroků z prodlení z částky 10 000 Kč až dne 25. 4. 2024, učinila tak opožděně po uplynutí promlčecí lhůty a námitka promlčení tedy byla žalovaným uplatněna důvodně.

59. Odvolací soud proto dle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil výrok II rozsudku soudu I. stupně v napadeném rozsahu tak, že žalobu na zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020 zamítl (výrok I). Stran ohodnocení ZSU 60. Soud I. stupně správně vyšel z revizního znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který narozdíl od znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] zohlednil významné předchorobí žalobkyně a), které bylo popsáno shora, i úlohu facilitátorů, bez nichž se žalobkyně neobejde. Žalobkyně a) v rámci své odvolací argumentace přehlíží v uvedeném znaleckém posudku popsané předchorobí, včetně operačních zákroků, jimž se v posledních dvou letech před úrazem podrobila – od endoprotézy kyčlí přes operační zásahy do páteře, ve světle čehož její argumentace týkající se způsobu jejího života před úrazem vyznívá přinejmenším nepřesvědčivě. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se s námitkami žalobkyně a) proti jeho znaleckému posudku vypořádal v rámci svého výslechu, a soud I. stupně v žádném případě neignoroval, jak žalobkyně a) namítá, skutečnost, že znalec ve znaleckém posudku neuvedl všechny informace důležité pro posouzení jejího zdravotního stavu. Naopak soud I. stupně vyšel ze znalcova objasnění, že hospitalizace žalobkyně a) na popáleninové klinice v květnu 2018 neměla na hodnocení ZSU žádný vliv, že žalobkyně již před nehodou užívala opioidová analgetika. Znalec v této souvislosti vysvětlil, že nepovažuje za zásadní frekvenci, případně dobu návštěv žalobkyně a) v [ústav], ale za důležitou považuje medikaci žalobkyně a), která vyplývá z dokumentace. Znalec pak též vysvětlil, že údaj o tom, že se žalobkyně a) v tomto centru léčila i před nehodou, ve znaleckém posudku uvedl proto, že na to sama žalobkyně a) upozornila. K tomu pak odvolací soud dodává, že stejně žalobkyně a) uváděla v řízení - srov. podání na čl. 255, 187 nebo 165. Stran reoperace žalobkyně a) v červenci roku 2019 pak vzal soud I. stupně z výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO] za zjištěné, že tato byla konaná z důvodu selhání osteosyntetického materiálu, že již před dopravní nehodou měla žalobkyně a) titanovou výztuž, která po nehodě byla prodloužena. Tato výztuž by pevně měla sedět v kosti, ale v důsledku předchorobí žalobkyně a) spočívajícího v osteoporéze pevně neseděla a uvolnila se. Tato zjištění vyplývají i ze samotného posudku znalce. V této souvislosti pak odvolací soud upozorňuje na to, že ke stejnému závěru, tj. že reoperace páteře v červenci 2019 neměla s předmětnou dopravní nehodou nic společného, dospěl i znalec [tituly před jménem] [jméno FO] (srov. č.l. 262).

61. Proto i odvolací soud vychází z revizního posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který okamžik ustálení zdravotního stavu žalobkyně určil k 12.6.2019 a součet korigovaných procent, v nichž je žalobkyně vyřazena ze životních činností, stanovil ve výši 5,08. Soud I. stupně pak správně se zohledněním modifikačních kritérií uvedených v Metodice stanovil výši ZSU částkou 518 359 Kč. Stran spoluúčasti žalobkyně a)

62. Soud I. stupně správně posoudil odpovědnost žalovaného dle § 2927 odst. 1 o.z. a správně vzhledem k obranným tvrzením, které žalovaný uplatňoval od počátku řízení, aplikoval i ustanovení § 2918 o.z. Žalobkyně a) s těmito tvrzeními žalovaného byla seznámena a opakovaně se k nim v průběhu řízení vyjadřovala (srov. namátkou její podání ze dne 10. 9. 2020 na č.l. 56 a násl., ze dne 14. 1. 2021 na č.l. 82 a násl., při jednání 8. 4. 2021 – č.l. 161). Není proto důvodná námitka žalobkyně a), že soudem I. stupně nebyla ani upozorněna na skutečnost, že soud uvažuje o možnosti její spoluviny. Žalobkyně musela předpokládat, že otázku její spoluúčasti na vzniku újmy bude soud I. stupně řešit a že tato otázka bude předmětem dokazování, přičemž důkazní břemeno v tomto směru bylo na žalovaném. (srov. PAŠEK, Martin. § 2918 [Spoluúčast poškozeného]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1.)

63. Rozhodnutí soudu I. stupně tak v tomto směru není rozhodnutím překvapivým (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2167/2024, a v něm k této otázce citovaná rozhodnutí).

64. Odvolací tvrzení žalobkyně a), že místo, na kterém k předmětné dopravní nehodě došlo, je určeno výhradně pro chodce, je tvrzení, k němuž nelze dle § 213 odst. 5 o.s.ř. přihlížet, neboť bylo uplatněno v rozporu s § 205a o.s.ř. V řízení před soudem I. stupně žalobkyně a) uváděla, že k úrazu došlo na účelové komunikaci, přičemž charakter dané komunikace jako účelové vyplývá též ze skutkových zjištění odvolacího soudu. Ze stejných důvodů nelze přihlížet k tvrzení žalobkyně a) přednesenému při odvolacím jednání, že krevní stopy zjištěné na místě dopravní nehody jsou irelevantní, neboť neměla otevřenou ránu. V této souvislosti pak jen pro doplnění odvolací soud obrací pozornost žalobkyně a) na popis jejích zranění obsažený ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] pro hodnocení bolestného, mj. i zhmoždění lokte – kožní oděrka 10 x 5 cm na přední a zevní straně lokte a rána předloktí pronikající ke kosti.

65. Soudu I. stupně nelze důvodně vytýkat jeho závěr, že žalobkyně a) se nepohybovala při levém okraji vozovky, jak jí ukládalo ustanovení § 53 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. Správně totiž vyšel z protokolu o dopravní nehodě a s ním souvisejících příloh – situačního plánku a fotodokumentace, z nichž vyplývá jak konečné postavení vozidla, jehož provozovatelem byl žalovaný a jímž bylo poškozeno zdraví žalobkyně a), tak i pravděpodobné místo střetu vzhledem k průběhu nehodového děje.

66. Dle odvolacího soudu však soud I. stupně ne zcela přiléhavě vyhodnotil míru spoluúčasti stran na újmě žalobkyni a) vzniklé, když nedostatečně zohlednil konkrétní okolnosti, které dopravní nehodě předcházely.

67. Touto okolností však není skutečnost namítaná žalobkyní a), že k dopravní nehodě došlo v místě označeném zákazem vjezdu. Doplněným dokazováním bylo totiž prokázáno, že se jednalo o obousměrnou účelovou komunikaci spojující [adresa] a parkoviště před poliklinikou [název], svažující se směrem od [adresa] k parkovišti, vjezd na níž byl omezen svislou dopravní značkou Zákaz vjezdu všech motorových vozidel (v obou směrech) doplněnou dodatkovou značkou Vjezd dopravní obsluze polikliniky povolen, nacházející se u vjezdu na tuto komunikaci. Bylo též prokázáno, že řidič [jméno FO] prováděl zásobování lékárny v místě polikliniky (vyložil 2-3 pytle, které zadním vchodem polikliniky odnesl do lékárny).

68. Za tuto okolnost odvolací soud považuje to, že řidič [jméno FO], přestože si byl dobře vědom skutečnosti, že daná komunikace je užívána i chodci, a to i těmi, kteří se obtížně pohybují (před tím, než začal couvat, totiž viděl chodce, který šel do polikliniky o holích, a proto čekal, až přejde), a že bude couvat do mírného kopečku a mírné zatáčky, se při tomto manévru spoléhal pouze na zpětná zrcátka skříňové dodávky bez zadních oken, nevybavené kamerou a čidly, nevydávající při couvání žádný zvuk.

69. Tato okolnost spolu s tím, že řidič [jméno FO] nepostupoval v souladu s § 24 odst. 2 a 3 zákona č. 361/2000 Sb., vede odvolací soud k závěru, že jeho podíl na žalobkyni a) vzniklé újmě činí 90 %. V tomto rozsahu je proto žalovaný dle § 2927 odst. 1, § 2918 o.z. odpovědný za újmu způsobenou žalobkyni a), jejíž podíl na jí vzniklé újmě je 10 %.

70. Žalobkyni a) tedy celkově na ZSU náleží částka 466 523,10 Kč (tj. 90 % z 518 359 Kč). Plnila-li vedlejší účastnice na uvedený nárok 435 863 Kč, zbývá k doplacení částka 30 660,10 Kč. Z této částky pak žalobkyni náleží i zákonný úrok z prodlení od 28. 6. 2019 do zaplacení (§ 1958 odst. 2, § 1968, § 1970, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

71. Odvolací soud tedy dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku III ohledně částky 30 660,10 Kč s příslušenstvím tak, že žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobkyni a) zaplatit v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., jinak rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil (výrok II).

72. Vzhledem k částečné změně prvostupňového rozhodnutí stran nároku žalobkyně a) odvolací soud rozhodoval nejen o nákladech odvolacího, ale též řízení před soudem I. stupně (§ 224 odst. 1 a 2 o.s.ř.).

73. V řízení před soudem I. stupně žalobkyně a) uplatnila několik nároků. Stran nároku na ZSU rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež ve vztahu k tomuto nároku je třeba žalobkyni považovat za plně procesně úspěšnou ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř., i když jejímu žalobnímu požadavku nebylo vyhověno zcela, a mající tak právo na plnou náhradu nákladů řízení. Stran nároku na zaplacení jiné nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, ve vztahu k němuž žalobkyně vzala svou žalobu zpět a řízení o němž bylo pravomocně zastaveno výrokem I rozsudku soudu I. stupně, je třeba žalobkyni považovat za procesně neúspěšnou, neboť dle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. je to ona, koho ve vztahu k tomuto nároku stíhá povinnost hradit náklady protistraně.

74. Z uvedeného vyplývá, že úspěch účastníků byl celkově vyrovnaný, a proto odvolací soud rozhodl o nákladech účastníků v řízení před soudem I. stupně tak, že ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným a mezi žalobkyní a) a vedlejší účastnicí na straně žalovaného nemá žádný z nich právo na jejich náhradu (výroky III a IV).

75. O nákladech státu vynaložených v řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř.

76. Náklady státu zde představuje znalečné v rozsahu, v němž nebylo hrazeno ze záloh zaplacených žalobkyní, přičemž tyto náklady byly vynaloženy ve vztahu k nároku žalobkyně a) na náhradu ZSU. Náklad důkazu zaplacený účastníky zálohou tvoří jejich náklad, který byl již vypořádán při rozhodování o náhradě nákladů mezi účastníky podle § 142 o.s.ř. s ohledem na posouzení úspěchu (neúspěchu) tohoto účastníka ve věci (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 1984, přijaté k otázce „Záloha na náklady důkazu“, sp. zn. Cpj 88/82, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 26/1984, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 444/2016, anebo usnesení ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1167/2016, či ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4609/2017).

77. Soud I. stupně usnesením ze dne 9. 5. 2022, č. j. 29 C 42/2020-270, přiznal znalci [tituly před jménem] [jméno FO] znalečné ve výši 1 883 Kč, usnesením ze dne 9. 5. 2022, č. j. 29 C 42/2020-271, přiznal znalečné ve výši 1 550 Kč znalci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] přiznal znalečné usnesením ze dne 6. 12. 2023, č. j. 29 C 42/2020-399, ve výši 36 800 Kč a usnesením ze dne 28. 3. 2024, č. j. 29 C 42/2020-436, ve výši 3 360 Kč.

78. Celkem tedy přiznal znalcům znalečné ve výši 43 593 Kč a po odečtení záloh zaplacených žalobkyní a) a žalovaným ve výši 10 000 Kč tak náklady vynaložené státem v řízení před soudem I. stupně činí 33 593 Kč. Vzhledem ke shora určenému plnému úspěchu žalobkyně a) ve vztahu k nároku na ZSU odvolací soud uložil žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně povinnost společně a nerozdílně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1859/2004) zaplatit státu – soudu I. stupně náhradu nákladů státu vynaložených v řízení před soudem I. stupně ve výši 33 593 Kč ve lhůtě dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem (výrok V).

79. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, zohlednil odvolací soud, že jeho předmětem byl nárok na ZSU a žalobní požadavek na zaplacení úroků z prodlení z částky 10 000 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020. Ve vztahu k prvnímu z uvedených nároků byla žalobkyně a) zcela úspěšná, ve vztahu k druhému zcela neúspěšná, přičemž tento neúspěch se týkal jen nepatrné části předmětu řízení. Proto má žalobkyně a) ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.

80. Odvolací soud zároveň zohlednil, že v případě nároku na ZSU, u něhož záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu a ve vztahu k němuž je třeba žalobkyni a) považovat za plně procesně úspěšnou ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř., ačkoli jejímu nároku nebylo vyhověno zcela, je tarifní hodnotou přisouzená částka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, publikované pod č. 121/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

81. Náklady vynaložené žalobkyní a) v odvolacím řízení činí 11 725 Kč a sestávají z odměny za zastupování ve výši 2 340 Kč (z puncta 30 660,1 Kč) na každý z těchto úkonů právní služby: sepsání odvolání, sepsání vyjádření k odvolání, účast na jednání 25. 2. 2025 - § 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu, a v poloviční výši 1 170 Kč za účast při vyhlášení rozsudku dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč na první dva z těchto úkonů a ve výši 450 Kč na druhé dva z těchto úkonů právní služby (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 a po 1. 1. 2025) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 2 035 Kč z odměny a náhrad dle advokátního tarifu [§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty].

82. Povinnost k plnění této náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud uložil žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně společně a nerozdílně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1859/2004) a o lhůtě k plnění a platebním místu rozhodl odvolací soud dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem a § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok VII).

83. Pokud jde o odvolání do nákladových výroků týkajících se žalobce b), nesdílí odvolací soud výhrady žalovaného a vedlejší účastnice na jeho straně, že ve věci nebyly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř., ale zároveň ani argumentaci žalobce b), že tyto jsou naplněny v takové intenzitě, že odůvodňují, aby žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně nebyla přiznána zcela náhrada nákladů řízení, na kterou mají právo ve smyslu § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.

84. Žalovanému byl dán dostatečný prostor k vyjádření se k aplikaci § 150 o.s.ř. před soudem I. stupně, neboť byl seznámen s podáním žalobců, v němž se jí dovolávali, a v rámci svého odvolání k této otázce bohatě argumentoval.

85. Při zvažování nepřiznání náhrady nákladů řízení musí soudy přihlížet ke všem podstatným skutečnostem projednávané věci. Existence "důvodů hodných zvláštního zřetele" jako podmínky uplatnění § 150 o. s. ř. přitom poskytuje soudům poměrně široký (byť nikoli neomezený) prostor pro zohlednění celé řady rozličných parametrů řízení. Tyto parametry se mohou vztahovat jak k účastníkům řízení, tak i k povaze a průběhu sporu a zahrnují majetkové, sociální, osobní, zdravotní a další poměry všech účastníků řízení, okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj a chování účastníků, důvody neúspěchu atd. K nejčastěji zohledňovaným faktorům přitom patří morální důvody, zdravotní důvody nebo nepříznivá životní situace účastníka řízení nastalá bez jeho přičinění. Naopak pouhé porovnání dopadů uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků řízení (tj. koho zasáhne citelněji) nemůže být sama o sobě důvodem pro použití § 150 o.s.ř. [blíže např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 312/22 a sp. zn. II. ÚS 648/18, ze dne 14. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 3448/10, ze dne[Anonymizováno]5. 11. 2008 sp. zn. I. ÚS 1671/08, ze dne 28. 5. 2013 sp. zn. II. ÚS 2570/10]. Uvedené ustanovení umožňuje zabránit situacím, za nichž by se přiznání (plné) náhrady nákladů řízení procesně úspěšné straně mohlo jevit jako extrémně nespravedlivé nebo příliš tvrdé (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 648/18). (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2024, sp. zn.

IV. ÚS 1724/23)

86. Dle odvolacího soudu se aplikace ustanovení § 150 o.s.ř. v projednávané věci nepodává toliko ze skutečnosti, že žalobce b) je poživatelem starobního důchodu, ale z celé řady dalších okolností. Žalobce b) byl totiž přímým svědkem předmětné dopravní nehody, kterou byla žalobkyni a) způsobena újma na zdraví, byl to on, kdo zastavoval na místě samém sanitku, kdo v důsledku poškození zdraví žalobkyně a) převzal nejen péči o domácnost, ale též o žalobkyni a) samotnou (k tomu srov. skutečnost, že žalobkyni a) byl od dubna 2018 přiznán příspěvek na péči s tím, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 6 základních životních potřeb – č.l. 35), a to již ve věku, kdy fyzických sil ubývá. To vše v situaci, kdy žalovaný ani řidič předmětného vozidla zájem o to, jak se on s celou situací vypořádává, neprojevili. Žalobce b) nebyl příjemcem žádného plnění vyplaceného vedlejší účastnicí, v brzké době mu bude 82 let, zatížen péčí o žalobkyni a) nemůže potřeby rodiny uspokojit ani přivýdělkem ke starobnímu důchodu. Všechny tyto okolnosti dokládají správnost rozhodnutí soudu I. stupně, který nepřiznal žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně náhradu nákladů řízení v rozsahu 33 %. Nepřiznání náhrady nákladů řízení v tomto rozsahu pro svou výši zároveň významné dopady do majetkové sféry žalovaného podnikatele a vedlejší účastnice na jeho straně, pojišťovny, mít nebude.

87. Okolnost, že žalobce b) svůj nárok na zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy vzal zpět až na samém sklonku řízení před soudem I. stupně, ačkoli byl již při prvním jednání před soudem I. stupně konaném [datum] seznámen s předběžným názorem soudu, že tento nárok není dán, zároveň vylučuje, aby náhrada nákladů řízení nebyla žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně přiznána zcela.

88. Soud I. stupně též správně vyšel z tarifní hodnoty uvedeného nároku ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, neboť hodnotu rozsahu újmy, o níž šlo a která závisela na úvaze soudu, nebylo možné zjistit, protože žalobce vzal žalobu zpět. Tento postup neshledal protiústavním ani Ústavní soud (srov. bod 27 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/22).

89. Soud I. stupně správně žalovanému přiznal poníženou náhradu nákladů právního zastoupení v souvislosti s úkony popsanými v bodě 45 odůvodnění napadeného rozsudku. K výtkám žalobce je třeba uvést, že konání porad žalovaný prokázal obvyklým způsobem potvrzením na č.l.

452. Uvedené porady nelze považovat za neúčelné, neboť první z nich konaná 20. 10. 2020 předcházela vyjádření žalovaného k žalobnímu nároku žalobce b), který byl původně uplatněn v samostatném řízení, druhá z nich konaná 5. 4. 2021 předcházela prvnímu ve věci dne 8. 4. 2021 konanému jednání, třetí konaná [datum] bezprostředně navazovala na jednání konané [datum], které bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na neurčito, čtvrtá konaná 6. 5. 2024 předcházela souhlasu žalovaného se zpětvzetím žaloby žalobcem b). Vyjádření žalovaného ze dne 17. 6. 2021 obsahovalo, byť stručné, vyjádření k nároku uplatněnému žalobcem b) a též na jednání konaném [datum] byla řešena otázka nároku žalobce b).

90. Soud I. stupně též správně přiznal vedlejší účastnici na straně žalovaného ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. poníženou paušální náhradu za úkony účast na jednání dne [datum] a [datum] týkající se nároku žalobce b) [§ 1 odst. 1, odst. 3 písm. c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.].

91. Soud I. stupně v neposlední řadě správně rozhodl i o lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. a platebním místu náhrady nákladů řízení přisouzených žalovanému dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

92. Odvolací soud proto výroky VIII a IX rozsudku soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o.s.ř. potvrdil (výrok VI).

93. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným a vedlejší účastnicí na jeho straně odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť jak žalobce b), tak i žalovaný se svými odvoláními proti nákladovým výrokům nebyli úspěšní (výrok VIII).

94. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a) je v řízení ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích - dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“ osvobozena od soudních poplatků a její žalobě a odvolání bylo stran nároku na ZSU v řízení vyhověno, uložil odvolací soud žalovanému, který vůči žalobkyni a) nemá právo na náhradu nákladů řízení a není osvobozen od soudních poplatků, dle § 2 odst. 3 citovaného zákona povinnost zaplatit státu na účet soudu I. stupně poměrnou část soudního poplatku za žalobu a odvolání, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku [§ 4 odst. 1 písm. j), § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb.].

95. Výše poměrné části soudního poplatku za žalobu i odvolání činí shodně 2 000 Kč a je stanovena ze základu poplatku 30 660,10 Kč – srov. stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 1996, sp. zn. Cpjn 68/95, Opjn 1/95, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 49/1996, § 5, 6 odst. 1, 7 a 8 zákona č. 549/1991 Sb., Položka 3 písm. a), Položka 22 bod 2 Sazebníku poplatků (výrok IX).

96. Uvedený výrok je zároveň i opravným usnesením ve smyslu § 164 o.s.ř., neboť při vyhlášení rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti, kdy jako soud I. stupně byl označen Obvodní soud pro Prahu 2, ačkoli jím je Obvodní soud pro Prahu 8, jak vyplývá z obsahu spisu i výroku V rozsudku.