29 C 42/2020 - 471

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kočovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka], IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] o zaplacení 635 473 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným se řízení zastavuje co do částky 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 6. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 414 687 Kč od 28. 6. 2019 do 2. 7. 2019, z částky 314 687 Kč od 3. 7. 2019 do 14. 1. 2020 a z částky 10 000 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 635 473 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 220 786 Kč od 28. 6. 2019 do 2. 7. 2019, z částky 320 786 Kč od 3. 7. 2019 do 14. 1. 2020 a z částky 635 473 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení.

IV. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 123 618 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

V. Žalobkyně a) je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 1 386 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobkyně a) je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši 33 593 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným se řízení o zaplacení 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 4. 2020 do zaplacení zastavuje.

VIII. Žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 24 438 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

IX. Žalobce b) je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 396 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně a) se žalobou ve znění její změny domáhala zaplacení 635 473 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 635 473 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020, z částky 635 473 Kč od 12. 3. 2020 do zaplacení a z částky 10 000 Kč od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020. V návrhu uvedla, že byla dne 10. 1. 2018 účastnicí dopravní nehody, kdy ji jakožto chodkyni srazilo motorové vozidlo. Nehodu zavinil řidič [jméno FO], který řídil motorové vozidlo Ford Transit, reg.zn. [SPZ], jehož provozovatelem je žalovaný. Žalobkyně utrpěla při nehodě vážná zranění, vozidlo ji porazilo a přejelo jí levým zadním kolem hrudník. Žalobkyně požadovala náhradu za ztížení společenského uplatnění dle posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který ohodnotil ZSU na částku 1 071 336 Kč. Žalovaná plnila částku 435 863 Kč dle znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], žalobkyně tak požaduje doplatek 635 473 Kč. Následky nehody se promítají do všech sfér života žalobkyně, předtím byla zcela soběstačná, sportovala, pečovala o domácnost, starala se o manžela a psa, po úraze nechodí bez pomůcek, ujde pouze několik metrů, na další cesty potřebuje doprovod, není schopna používat MHD, je odkázána na pomoc manžela. Žalobkyně odmítla své spoluzavinění s tím, že šla při kraji vozovky, žádný chodník, který mohla využít, v místě nebyl, neměla jinou možnost než jít po vozovce.

2. Žalovaná plnila žalobkyni před podáním žaloby částku 319 296 Kč představující bolestné, žalobkyně se domáhala žalobou doplatku bolestného v částce 10 000 Kč za reoperaci páteře. Podáním ze dne 10. 9. 2020 vzala žalobkyně žalobu co do částky 10 000 Kč zpět s odůvodněním, že vedlejší účastnice tuto částku plnila dne 11. 3. 2020. Řízení bylo co do této částky zastaveno usnesením ze dne 19. 11. 2020, č.j. 29 C 42/2020-80, a předmětem řízení tak zůstal zákonný úrok z prodlení z této částky od 28. 6. 2019 do 11. 3. 2020.

3. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 500 000 Kč představující náhradu další nemajetkové újmy. Ohledně tohoto nároku vzala žalobu zpět podáním ze dne 25. 4. 2024 a soud proto řízení v této části podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., se souhlasem žalovaného (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.) zastavil (výrok I).

4. Žalobce b) se domáhal zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy s odkazem na ust. § 2971 o.z. s odůvodněním, že byl svědkem dopravní nehody, následky dopravní nehody, kterými manželka trpí, dopadají i na něj, neboť její újmu pociťuje jako újmu vlastní. Žalobce b) vzal žalobu v plném rozsahu zpět podáním ze dne 25. 4. 2024 a soud proto řízení v této části podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., se souhlasem žalovaného (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.) zastavil (výrok VII).

5. Žalovaný nároky sporoval a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že všechny oprávněné nároky již byly žalobkyni hrazeny [Anonymizováno] pojišťovnou. Namítl spoluzavinění žalobkyně a porušení prevenční povinnosti na její straně, neboť ta se při nehodě pohybovala na silnici, mimo přechod pro chodce, v úseku pozemní komunikace, kde se pravidelně pohybují automobily záchranné služby a vozy zásobování přilehlé nemocnice a jejího parkoviště, žalobkyně mohla pro svou cestu využít přilehlý chodník, což neučinila, šla prostředkem silnice, ačkoli byla povinna pohybovat se při její levé straně, zejména pokud chodí pomalu, o francouzské holi a špatně slyší. Řidič [jméno FO] couval pomalu a opatrně, žalobkyně se pohybovala ve slepém úhlu, v němž ji řidič nemohl vidět a nijak nereagovala na zvuk nastartovaného motoru. K nároku na ZSU žalovaný uvedl, že žalobkyně před nehodou vykazovala značné předchorobí, které znalec [jméno FO] nezohlednil.

6. Vedlejší účastnice na straně žalovaného se připojila ke stanovisku žalovaného, stran ZSU odkázala na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že ten se – na rozdíl od znalce [jméno FO] – vypořádal s předchorobím žalobkyně. Tvrzení žalobkyně o tom, že je po nehodě nepohyblivá a nesamostatná, je vyvráceno zprávou soukromého detektiva [tituly před jménem] [jméno FO], který zaznamenal žalobkyni v červenci 2020 a viděl, že jí nečiní obtíže otevřít si dveře od vozidla, samostatně do něj nastoupit, připoutat se bezpečnostním pásem, samostatně bez pomoci druhé osoby z vozidla vystoupit a bez pomoci se pohybovat po supermarketu. Vedlejší účastnice se rovněž ztotožnila s námitkou žalovaného týkající se spoluzavinění žalobkyně.

7. Soud zjistil z důkazů ohledně zbývajícího sporného nároku (ZSU) tento skutkový stav:

8. Z výslechu žalobkyně soud zjistil: První úraz měla v roce 2014, kdy ji srazil cyklista, měla poraněnou ploténku, prodělala operaci z důvodu zúženého páteřního kanálu a ploténku jí vyndali. V roce 2016 měla operaci kyčle, byla to totální endoprotéza. Zakopla o francouzskou hůl a spadla na zem, prasknul jí obratel, který jí operativně slepili. Totéž se pak stalo ještě jednou. Celkem operace byly asi čtyři. Brala léky na léky na artritidu a osteoporózu, na bolesti ne. Před nehodou ji bolelo v kříži, jinak s pohybem neměla problémy, venčila psy, starala se o domácnost, chodila nakupovat. Po nehodě je nemohoucí, v noci nespí, nemůže se otočit, při každém pohybu cítí bolest. Nemůže zvedat předměty těžší 1,5 kg, jen leží, nemůže sedět, bere prášky na bolest, nic ji nebaví, má černé myšlenky, což je důsledek léků, přišla o všechny známé, předtím jich měla hodně. O domácnost se stará manžel, pomáhá žalobkyni při sebeobsluze. Po nehodě má žalobkyně průkaz ZTP (to soud zjistil i z rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 10. 7. 2019, kterým byl žalobkyni přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením ZTP od 1. 2. 2019 trvale).

9. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že znalec při hodnocení ZSU dospěl k součtu korigovaných procent 8,4 a při užití výchozí rámcové části 11 801 600 Kč odpovídající datu ustálení zdravotního stavu 8. 11. 2018 a modifikačního koeficientu 80 % z důvodu věku žalobkyně dospěl k výši ZSU 793 127 Kč. Znalec mj. uvádí, že před nehodou byla posuzovaná bez potíží, pohybovala se bez berlí, zdravotní stav byl odpovídající věku, nebyla omezena žádným způsobem.

10. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil: Stran předchorobí čerpal z informací od žalobkyně, sdělila mu, že žádné pomůcky nepoužívala, byla schopna si cokoli doma udělat. Žalobkyni před nehodou posoudil jako bez potíží úměrně jejímu věku, předchorobí mu známo nebylo. Pokud jde o následky nehody, nejzávažnější jsou, co se týče pohybu, což znalec hodnotil v péči, některých aktivitách, péči o sebe, omezení je v hybnosti horní končetiny. Hodnotil aktivity jak v kapacitě, tak výkonu, u výkonu se hodnotí daná aktivita s použitím pomůcky.

11. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. 2/2020 soud zjistil, že znalec zohlednil osobní anamnézu spočívající v revmatoidní artritidě 2. stupně a osteoporózu, operaci z roku 2015 (stenóza páteřního kanálu po úrazu páteře z roku 2002), 2016 TEP levého kyčelního kloubu a operace páteře, 2017 po pádu vertebroplastika zlomeniny obratle, znovu 10/2017, od 2002 částečný invalidní důchod. Znalec dospěl k součtu korigovaných procent 4,27 a při výchozí rámcové částce 12 754 000 Kč odpovídající datu ustálení zdravotního stavu 12. 6. 2019 a zohlednění modifikačního koeficientu 80 % z důvodu věku dospěl k náhradě ZSU v částce 435 863 Kč.

12. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil: Předchorobí bylo objektivizováno zdravotnickou dokumentací, kterou měl znalec k dispozici, na následcích nehody se projevovalo významně, žalobkyně byla před nehodou mnohokrát operována, měla vyztuženou páteř a užívala léky, u nichž po nehodě došlo pouze k navýšení. Žalobkyně trpěla revmatoidní artritidou a osteoporózou, jakýkoliv takový úraz, který žalobkyně prodělala, zhoršil dobu léčení a její pohybové schopnosti. Předchorobí znalec zohlednil v hodnocení ZSU tak že ponížil jednotlivé stupně, které tedy neodpovídají hodnocení u zdravého člověka, který by prodělal tento úraz. Zvažoval použití facilitátorů, dvou vycházkových holí, které však hodnocení ZSU zásadně neovlivní, u pohybových aktivit se jednalo o stupeň 1.

13. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa] soud zjistil: Znalec na podkladě zdravotnické dokumentace a vlastního vyšetření žalobkyně shledal předchorobí spočívající v seropozitivní revmatoidní polyartritidě (minimálně od roku 2001), chronických degenerativních změnách zejména bederní, ale i krční páteře (od roku 2014), kdy byla 21. 4. 2015 provedena neurochirurgická operace – dekomprese páteřního kanálu, opětovně 10. 10. 2016, dále předchorobí v podobě těžké osteoporózy, v jejíž souvislosti prodělala 29. 3. 2016 totální endoprotézu levého kyčelního kloubu a ve dnech 19. 7. 2017 a 11. 10. 2017 vertebroplastiku obratlů. Již před nehodou užívala pravidelnou medikaci k léčbě osteoporózy, migrény a bolesti. Žalobkyně k dotazu znalce při vyšetření uvedla, že netrpí psychickými obtížemi, uvedla mírné podráždění z důvodu svého handicapu, nabízené psychiatrické vyšetření nepožadovala, ve zdravotnické dokumentaci není o psychických obtížích žádný záznam. Stav podráždění žalobkyně, na který si stěžovala na jednání soudu, s největší pravděpodobností nedosahuje závažnosti hodnotitelné újmy. Zdravotní obtíže žalobkyně před nehodou mají na posouzení jejího stavu po nehodě podstatný vliv, hodnocení ZSU představuje pouze určitou mísu zhoršení zdravotního stavu a do doby nehody již existujících obtíží. Pokud jde o znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], jeho hodnocení ZSU je rámcově provedeno správně, znalec však zcela opomíjí předchorobí žalobkyně, s nímž se neseznámil a spokojil se pouze s tvrzením žalobkyně. Rovněž není správné stanovení data ustálení zdravotního stavu, které bývá zpravidla nejdříve jeden rok od úrazu. Pokud jde o posudek [tituly před jménem] [jméno FO], ten sice v posudku jako facilitátor uvedl dvě vycházkové hole, při hodnocení k nim však nepřihlédl. Žalobkyně však bez opory holí není schopna chůze a minimálně u této položky by rozdíl v kapacitě a výkonu měl být patrný. Jinak lze s tímto posudkem souhlasit. Znalec [jméno FO] pak provedl vlastní zhodnocení míry ZSU a dospěl k součtu korigovaných procent 5,08, což při výchozí rámcové částce 12 754 000 Kč odpovídající datu ustálení zdravotního stavu 12. 6. 2019, při zohlednění modifikačního koeficientu 80 % z důvodu věku odpovídá částce 518 359 Kč.

14. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] soud zjistil: Operace páteře v červenci 2019 byla konaná z důvodu selhání osteosyntetického materiálu, kdy žalobkyně již v roce 2018 měla titanovou výztuž, po nehodě byla tato prodloužena. K operaci došlo rok a půl po nehodě, za normálních okolností by výztuž měla pevně sedět v kosti, v důsledku předchorobí žalobkyně spočívajícího v osteoporóze pevně neseděla a uvolnila se. Znalec kontaktoval ošetřující lékařku žalobkyně, [jméno FO], ta mu poskytla zdravotnickou dokumentaci o rozsahu asi 500 listů, znalec si naskenoval nejdůležitější záznamy, které měly vliv na hodnocení ZSU. Léčení žalobkyně na klinice popáleninové medicíny nemá na výsledné hodnocení ZSU žádný vliv. Žalobkyně před nehodou trpěla revmatickou polyartritidou, která se projevuje bolestmi, omezením hybnosti malých i velkých kloubů, degenerativními změnami na páteři provázenými bolestmi a omezením hybnosti páteře, což progreduje a projevuje se i v dolních končetinách. Dále žalobkyně trpěla těžkou osteoporózou, byla náchylná na zlomeniny, prodělala několik akutních operací a trpěla bolestmi. Ze zdravotnické dokumentace žalobkyně před nehodou plyne, že docházelo ke střídání stavu, kdy jí bylo lépe, naproti tomu docházelo k náhlým zlomeninám i při banálních činnostech, jako je například kýchnutí. Žalobkyně měla problémy s bederní páteří a tyto periody se zkracovaly. Na stavu žalobkyně po nehodě má značný vliv předchorobí. Žalobkyně před nehodou užívala opinoidní analgetika, dále plyne z dokumentace užívání léčebného konopí, dále byl nasazen přípravek Oxykodon, u něhož se po nehodě mírně zvyšovalo dávkování. Téměř nelze určit, pokud jde o bolesti žalobkyně, jaké jsou výlučně v souvislosti s nehodou a jaké jsou v důsledku progrese jejího předchozího zdravotního stavu. V hodnocení ZSU znalec hodnotil facilitátor (hůl), projevuje se to v hodnocení ZSU jako rozdíl mezi kapacitou a výkonem u jednotlivých posuzovaných domén. [tituly před jménem] [jméno FO] vůbec neměl informace o předchorobí žalobkyně a spokojil se pouze s jejím tvrzením, že do nehody bylo všechno v pořádku.

15. Žalobkyni byl s účinností od 6. 4. 2003 přiznán částečný invalidní důchod (zjištěno ze sdělení ČSSZ ze dne 10. 1. 2022).

16. Ze zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 30. 7. 2020 soud zjistil, že ten na žádost vedlejší účastnice provedl šetření za účelem prověření běžného způsobu života žalobkyně. Žalobkyně je většinu dne doma, venku bývá zřídka, při chůzi používá hůl. V průběhu července 2020 byla opakovaně viděna, jak vychází ven z domu za pomoci hole a přidržování se zábradlí schází schodiště, bez pomoci přichází k vozidlu, otvírá dveře, usedá na místo spolujezdce, poutá se bezpečnostním pásem. Po příjezdu k obchodnímu domu bez pomoci vystupuje z auta a cca 3/4 s holí chodí po obchodě. Poté opět bez pomoci nasedá do vozidla, z něhož následně u domu vystupuje a za podpory hole a zábradlí vychází schodiště k domu. Jiná venkovní aktivita nebyla zaznamenána.

17. Vedlejší účastnice na straně žalovaného vyplatila dne 13. 11. 2018 žalobkyni částku 325 081 Kč (bolestné 319 296 Kč, náklady na posudek 5 000 Kč a cestovné 785 Kč) a její právní zástupkyni částku 36 010 Kč (zjištěno z oznámení o poskytnutí pojistného plnění ze dne 13. 11. 2018). Dále dne 2. 7. 2019 vyplatila částku 100 000 Kč jako zálohu na náhradu za ZSU (zjištěno z oznámení ze dne 2. 7. 2019) a dne 14. 1. 2020 částku 342 863 Kč jakožto 335 863 Kč ZSU po odpočtu vyplacené zálohy a poplatek za posudek 7 000 Kč (zjištěno z oznámení ze dne 14. 1. 2020).

18. Z trestního spisu vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 3 T 59/2018 soud zjistil:

19. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 10. 1. 2018 soud zjistil, že řidič [jméno FO] po nepojmenované pozemní komunikaci ve směru jízdy k ulici Mazurské řídil osobní motorové vozidlo Ford Transit, v průběhu couvání v mírně pravotočivé zatáčce ohrozil chodkyni (žalobkyni), která po této komunikaci šla rovněž směrem k ulici Mazurské, tedy stejným směrem jako couvající vozidlo. V blízkosti sloupu VO došlo ke střetu zadní části vozidla a žalobkyně, která upadla na komunikaci, poté došlo k přejetí jejího hrudníku levým zadním kolem vozidla, poté zůstala zaklíněná mezi přední a zadní nápravou vozidla. K nehodě došlo na úseku účelové komunikace spojující ul. Mazurská a parkoviště před poliklinikou Mazurská. Vozovka se svažuje směrem od ulice Mazurská na parkoviště, v místě nehody je tvořena živicí. Okolí vozovky je po obou stranách tvořeno travnatou plochou, která je od komunikace oddělena obrubníkem se zvýšeným okrajem. Šířka komunikace je 7 m. Pokud jde o stopy po nehodě, pravá přední část vozidla se nachází kolmo 1 m od pravého okraje komunikace, pravá zadní část 1,4 m stejným směrem. U levé části vozidla mezi předtím a zadním kolem zachycena krevní stopa 3,6 m kolmo od pravého okraje. Pravděpodobné místo střetu bylo zaměřeno 3,2 od pravého okraje komunikace. Pod vozidlem u zadního kola se nacházela francouzská hůl.

20. Z fotodokumentace je patrné, že konečná poloha vozidla Ford Transit byla uprostřed komunikace (foto č. 2), krevní stopy se nachází po odjetí vozidla rovněž uprostřed (foto č. 4), francouzská hůl žalobkyně zůstala ležet mezi koly vozidla (foto č. 15).

21. Z protokolu o výslechu [jméno FO] ze dne 2. 5. 2018 soud zjistil, že řídil vozidlo Ford Transit, které je skříňové a neprůhledné, rozvážel zboží po Praze, okolo 12 hodiny přijel k poliklinice Mazurská. Parkoviště bylo plné, zastavil před lékárnou, zadním vchodem odnesl do lékárny zboží. Vrátil se k vozidlu, neměl dost místa na otočení, tak se rozhodl, že vycouvá. Viděl chodce, který šel do polikliniky o holích, tak čekal, až přejde a pak nastoupil do vozidla. Nikoho neviděl, tak se pomalu rozjel, podél něj šli nějací chodci souběžně s ním a ti najednou začali křičet a gestikulovat, tak zastavil. Vyběhl z vozidla a viděl, že pod autem mezi koly leží starší žena, běžel k němu nějaký muž, který říkal, že je jejím manžel a čekal na ní, zastavil okolo jedoucí sanitku, jejíž posádka okamžitě začala paní ošetřovat a vyprostili ji. Z jeho pohledu je zavinění na jeho straně, paní přehlédl.

22. Ze záznamu o podaném vysvětlení [jméno FO] ze dne 10. 1. 2018 dále plyne, že před rozjetím zkontroloval zpětná zrcátka, kde nic neviděl a začal couvat ve směru k [adresa]. Jel velice pomalu, rychlostí pomalé chůze. Při couvání sledoval prostor vzadu v obou zpětných zrcátkách, v mírném kopečku se najednou vozidlo zhouplo, zastavil, vystoupil a viděl, že pod vozidlem leží starší žena. Jak ke střetu došlo, neví, neboť o této chodkyni nevěděl, ani ji neviděl ve zpětných zrcátkách. Vozidlo Ford není vybaveno kamerou v zadní části, ani nemá čidla, při couvání nepípá. Před couváním netroubil, neboť o žádném chodci nevěděl. Zpětná zrcátka má nastavena správně, vidí v nich dobře, místo nehody se nachází v mírné zatáčce a vozidlo má plnou výplň zadních dveří, proto paní neviděl. Při hlavním líčení řidič [jméno FO] dále doplnil, že nikomu neříkal, aby mu ukázal, jestli je tam volno, to jej nenapadlo, nikoho z ulice nepožádal. Běžně mívá závozníka, ale ten den měl dovolenou, jinak jezdí ve dvou. Paní asi musela jít za zadkem auta, že ji neviděl (zjištěno z protokolu o hlavním líčení ze dne 3. 10. 2018).

23. Ze záznamu o podaném vysvětlení [Jméno žalobce B] ze dne 2. 3. 2018 soud zjistil, že čekal na žalobkyni u polikliniky Mazurská, najel k poliklinice, kam smějí jen sanity a vozidla zásobování a jedná se o přístupovou komunikaci pro pěší k poliklinice a vede okolo ní. Seděl v autě a čekal, viděl přístupovou cestu, viděl ji přicházet, šla o jedné francouzské holi, dolů proti ní šlo několik lidí. Najednou zaznamenal, jak směrem od polikliniky couvá Ford Transit, skříňové provedení bez zadních oken, nestačil nijak reagovat a manželku varovat a vozidlo do ní narazilo, porazilo ji na zem, hůl spadla k levému boku auta. Řidič střet nezaregistroval a pokračoval v jízdě a přejel žalobkyni levým zadním kolem přes hrudník.

24. Ze záznamu o podaném vysvětlení žalobkyně soud zjistil, že u polikliniky Mazurská odcházela po chodníku, který je určen i pro vozidla zásobování, šla do kopce směrem k silnici, už byla skoro nahoře, viděla manžela, jak zastavuje v autě a pak už si jen pamatuje, že byla pod autem a chtěla se dostat ven.

25. Řidič [jméno FO] byl za své jednání kvalifikované jako přečin těžkého ublížení na zdraví dle § 147 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody 1 rok s podmíněným odkladem na dobu 3 let (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne 3. 10. 2018, č.j. 3 T 59/2018-204, který nabyl právní moci dne 8. 11. 2018).

26. Žalobkyně i řidič [jméno FO] byli podrobeni zkoušce na přítomnost alkoholu s negativním výsledkem (zjištěno z protokolu o lékařském vyšetření žalobkyně a záznamu o dechové zkoušce řidiče). 27. [jméno FO] absolvoval dne 23. 5. 2018 školení bezpečné jízdy za účelem odpočtu bodů (zjištěno z potvrzení [právnická osoba] ze dne 23. 5. 2018).

28. Soud neprovedl důkaz výslechem řidiče [jméno FO] a zpracováním znaleckého posudku za účelem posouzení nehodového děje, jak navrhovala žalobkyně. Řidič [jméno FO] byl třikrát vyslechnut v trestním řízení (dvakrát v přípravném řízení, jednou v rámci hlavního líčení), kdy opakovaně uváděl, že k samotnému střetu není schopen nic bližšího říci, neboť žalobkyni při couvání neviděl. Soud má tak za to, že jeho opakovaný výslech by nepřinesl nic nového. Není pak na místě vypracování znaleckého posudku k nehodovému ději, neboť ten je dostatečně dokumentován v trestním spise, otázka (spolu)zavinění účastníků na nehodě je pak otázkou právní, nikoli odbornou. Dále soud neprovedl výslech žalovaného, který byl navrhován k otázce jeho majetkových poměrů a k otázce, jak se přičinil na odčinění újmy, což soud považoval za nadbytečné. Na dalších důkazních návrzích (výslech žalobce b), výslech syna a snachy žalobkyně) žalobkyně netrvala (viz podání ze dne 27. 3. 2024).

29. Právní posouzení týkající se ZSU:

30. Podle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

31. Podle § 2927 odst. 1 o.z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

32. Podle § 2918 o.z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

33. Právní posouzení týkající se míry zavinění jednotlivých účastníků na nehodě:

34. Podle § 24 odst. 2, 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu za pozemních komunikacích (dále jen „zákon“), při couvání řidič nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, musí řidič zajistit bezpečné otáčení nebo couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby.

35. Podle § 53 odst. 1 zákona chodec musí užívat především chodníku nebo stezky pro chodce.

36. Podle § 53 odst. 3 zákona kde není chodník nebo je-li neschůdný, chodí se po levé krajnici, a kde není krajnice nebo je-li neschůdná, chodí se co nejblíže při levém okraji vozovky. Chodci smějí jít po krajnici nebo při okraji vozovky nejvýše dva vedle sebe. Při snížené viditelnosti, zvýšeném provozu na pozemních komunikacích nebo v nebezpečných a nepřehledných úsecích smějí jít chodci pouze za sebou.

37. Soud dospěl k těmto závěrům: Ve věci nebylo sporu o tom, že při nehodě dne 10. 1. 2018 zaviněné řidičem vozidla, jehož provozovatelem je žalovaný, došlo k újmě na zdraví žalobkyně s trvalými následky, a že tím na straně žalobkyně vznikla překážka lepší budoucnosti ve smyslu 2958 o.z., což zakládá její nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši určené dle zásad slušnosti. Pro účely sjednocení rozhodovací praxe soudů byla Nejvyšším soudem ČR vzata na vědomí Metodika k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (dále jen „Metodika“). Soud si je vědom, že tento dokument není závazným právním předpisem, má však za to, že je možné jej využít jako základní vodítko pro stanovení výše náhrady. Pokud jde o hodnocení posudků zpracovaných dle Metodiky, je třeba uvést, že aplikace jednotlivých domén dle Metodiky je prováděna znalcem v rámci jeho odbornosti, přičemž soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu nemá odborné znalosti; hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009). Úkolem znalce je při aplikaci Metodiky za pomoci jednotlivých domén stanovit tzv. součet korigovaných procent, jehož účelem je vyjádřit procentní míru vyřazení posuzovaného z aktivit a aspektů života, s tím, že výpočet výsledné částky odpovídající přiměřené náhradě za ztížení společenského uplatnění dle zásad slušnosti je otázkou právní příslušející soudu.

38. Soud měl k dispozici posudek znalce [jméno FO] (zpracováno pro žalobkyni) a posudek znalce [jméno FO] (zpracováno pro žalovanou). Soud se postupem podle § 127 odst. 2 o.s.ř. pokusil odstranit rozpory mezi znalci jejich výslechem, avšak neúspěšně, proto přistoupil ke zpracování posudku revizního znalcem [jméno FO]. Soud nemá důvod závěry revizního znalce zpochybňovat, revizní znalec své závěry na ústním jednání dostatečně obhájil a vysvětil a vyjádřil se v rámci posudku k oběma již existujícím znaleckým posudkům. Znalec ustanovený soudem měl dispozici celý soudní spis, a vyžádal si nadto zdravotnickou dokumentaci praktické lékařky žalobkyně, tedy disponoval největším množstvím podkladů. Znalec [jméno FO] na rozdíl od znalce [jméno FO] zkoumal předchorobí žalobkyně a dospěl k závěru (shodně se znalcem [jméno FO]), že to mělo na stav žalobkyně po nehodě zcela zásadní vliv. Znalec [jméno FO] se tak v zásadě přiklonil k závěrům znalce [jméno FO], s výjimkou hodnocení použití facilitátorů a drobných odchylek při hodnocení jednotlivých domén; zde soud podotýká, že je běžné, že se znalecké posudky v hodnocení domén zásadně odlišují, a to často v řádu statisíců či dokonce milionů korun. Neexistuje jednotný výklad toho, jak hodnotit aktivity v některých doménách, jak posoudit aktuální stav od stavu výchozího, posudky se často zakládají na subjektivním hodnocení poškozeného a znalce a mohou se tak značně lišit, byť jsou správně a náležitě odůvodněny. Soudu je z jeho činnosti známo a je běžnou situací téměř v každém sporu o náhradu za ZSU, že jsou předloženy znalecké posudky ze strany každého z účastníků, k nimž je zpracován posudek revizní, všechny posudky se jeví jako řádně zpracované a odůvodněné, avšak výsledná částka je diametrálně odlišná. To je výsledkem zčásti subjektivního hodnocení zdravotního stavu poškozeného a následné aplikace jednotlivých domén znalcem, přičemž i relativně malý rozdíl v konečném součtu korigovaných procent vede, vzhledem k výši výchozích rámcových částek, ke značným rozdílům ve výši výsledné náhrady. Soud má za to, že jím ustanovený znalec svůj způsob aplikace jednotlivých domén dostatečně obhájil. Soud proto aplikoval pro výpočet náhrady za ztížení společenského uplatnění součet korigovaných procent určený znalcem [jméno FO] ve výši 5,08. Výchozí rámcová částka pro rok 2019 (datum ustálení zdravotního stavu stanovené znalcem [jméno FO], shodně se znalcem [jméno FO]) byla 12 754 000 Kč, což odpovídá základní částce 647 903 Kč. Žalobkyni bylo v době nehody 70 let a je tak dle Metodiky namístě základní částku snížit o 20 %, což odpovídá částce 518 359 Kč.

39. Soud se dále zabýval námitkou žalovaného, že je třeba zohlednit spoluúčast žalobkyně na škodním následku. Soud má z trestního spisu za prokázané, že řidič [jméno FO] couval ve skříňové dodávce bez zadních oken, která nadto není vybavena zadní kamerou nebo čidly, při couvání nevydává žádný zvuk. Je tak zřejmé, že výhled z takového vozidla je značně ztížený a bylo na řidiči, aby tyto podmínky náležitě zohlednil. Řidič [jméno FO] jednoznačně porušil povinnost danou mu § 24 zákona, když při couvání ohrozil žalobkyni jakožto další účastnici silničního provozu, a vzhledem k nedostatečnému rozhledu z vozidla nezajistil couvání pomocí další osoby, což sám přiznal s tím, že tato možnost jej nenapadla. Z pohledu soudu měl řidič [jméno FO] dbát zvýšené opatrnosti i z důvodu, že jel po komunikaci, která je v daném místě běžně využívaná chodci jdoucími na polikliniku či z ní, ostatně řidič [jméno FO] sám uvedl, že před nástupem do vozidla viděl jít po vozovce jiného chodce. Pokud jde o možnosti a způsob chůze žalobkyně, z podkladů ve spise soud nemá za prokázané tvrzení žalovaného, že se v místě nachází chodník, který žalobkyně mohla využít; tato skutečnost neplyne z fotodokumentace ani protokolu o nehodě. Soud má však z trestního spisu za prokázané, že žalobkyně jdoucí po komunikaci nesplnila povinnost danou § 53 odst. 3 zákona, když nešla co nejblíže při levém okraji vozovky. Uvedené soud dovozuje z fotodokumentace zachycující konečné postavení vozidla, které stojí přímo uprostřed komunikace, rovněž hůl, o kterou se žalobkyně opírala, jakož i krevní stopy, se nachází uprostřed vozovky, z čehož lze dovodit, že žalobkyně se při chůzi pohybovala právě v těchto místech, tedy nikoli při kraji. Jako pravděpodobné místo střetu byla policií určena vzdálenost 3,2 metru kolmo od pravého okraje vozovky, což při šířce vozovky celkem 7 m opět vede k závěru, že žalobkyně nešla při kraji, ale uprostřed. Žalobkyně měla dle soudu dbát zvýšené opatrnosti, pokud se pohybovala na vozovce, která souží jako příjezdová komunikace pro zásobovací vozidla a dokonce pro sanitky (kolem jedoucí sanitku zaznamenal i manžel žalobkyně), které mohou (z logických důvodů) dosahovat při jízdě i vyšších rychlostí. Soud jako odpovídající míru zavinění účastníků na nehodě shledal 80 % na straně řidiče a 20 % na straně žalobkyně, neboť ačkoli, jak soud uvedl shora, se každý z nich dopustil porušení právní povinnosti, toto na straně řidiče motorového vozidla spatřuje jako závažnější; řízení motorového vozidla je činností potenciálně nebezpečnou a soud má za to, že na řidiče je třeba klást vyšší požadavky na dodržování předpisů. Žalobkyni tedy náleží 80 % z částky 518 359 Kč, což činí 414 687 Kč. Plnila-li vedlejší účastnice žalobkyni na ZSU částku 435 863 Kč (dne 2. 7. 2019 zálohu 100 000 Kč a dne 14. 1. 2020 doplatek 335 863 Kč), je nárok žalobkyně vypořádán zcela a nárok na zaplacení dalších 635 473 Kč je nedůvodný (výrok III.).

40. O zákonném úroku prodlení rozhodl soud podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 414 687 Kč, kterou stanovil jako odpovídající výši náhrady za ZSU, a to od 28. 6. 2019 (doručení výzvy k plnění) do 2. 7. 2019, kdy vedlejší účastnice plnila zálohu na ZSU v částce 100 000 Kč. Od následujícího dne, tedy od 3. 7. 2019, náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 314 687 Kč (414 687 Kč minus 100 000 Kč), a to do 14. 1. 2020, kdy vedlejší účastnice uhradila částku 335 863 Kč, čímž nárok žalobkyně na ZSU zcela saturovala. Dále žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč představující bolestné, a do rovněž od 28. 6. 2019 (výzva k plnění) do 11. 3. 2020, kdy vedlejší účastnice tuto částku žalobkyni uhradila; co do takto určených zákonných úroků z prodlení soud žalobě vyhověl (výrok II.). Ve zbývajícím rozsahu zákonného úroku z částky 220 786 Kč (635 473 Kč minus 414 687 Kč) od 28. 6. 2019 do 2. 7. 2019, z částky 320 786 Kč (635 473 Kč minus 314 687 Kč) od 3. 7. 2019 do 14. 1. 2020 a z částky 635 473 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.).

41. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 150 o.s.ř., dle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud zohlednil majetkové poměry žalobců, kteří jsou poživateli starobního důchodu. Neshledal však, že by tato okolnosti byla důvodem pro nepřiznání nákladů řízení žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně zcela, jak žalobci navrhovali. Je na každém účastníku, aby předtím, než se obrátí na soud, zvážil, že případný neúspěch ve věci s sebou ponese i povinnost uhradit náklady protistrany. Neobstojí tak tvrzení žalobců, že žalobu podali po poradě s předchozí právní zástupkyní bez znalosti příslušné judikatury a celá situace je mrzí. Soud by považoval za nespravedlivé vůči žalovanému mu náklady zcela nepřiznat, za situace, kdy čelil nárokům žalobců v souhrnné výši 1 385 473 Kč a soud považuje za odpovídající a účelné, pokud se obrátil na odbornou pomoc advokáta a nechal se jím v tomto řízení zastoupit. Nelze pak po něm spravedlivě požadovat, aby své náklady nesl zcela sám. Vzhledem k majetkovým poměrům žalobců, kteří jsou starobní důchodci, avšak byla jim ze strany vedlejší účastnice vyplacena celkem částka 765 159 Kč, soud shledal jako odpovídající nepřiznání nákladů řízení žalovanému a vedlejší účastnici v rozsahu 33 %, což považuje za dostatečné dobrodiní.

42. Náklady řízení mezi žalobkyní a) a žalovaným (výrok IV.) soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a.t.). Pokud jde o tarifní hodnotu za ZSU, soud tuto stanovil v částce 635 473 Kč (odpovídající odměně za úkon 10 860 Kč), a to ve světle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR (nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, IV. ÚS 1788/23, zejména body 18. a 19). Pokud jde o náhradu další nemajetkové újmy, zde soud odměnu za jeden úkon stanovil ve výši 3 100 Kč podle tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a.t., neboť dospěl k závěru, že u nemajetkové újmy závisí určení její výše zcela na úvaze soudu. V době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, závisí-li určení výše náhrady na posouzení soudu podle mnoha kritérií (nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, IV. ÚS 1788/23, bod 19.). Odměna za úkon tak činí 13 960 Kč. Soud přiznal odměnu za tyto úkony týkající se žalobkyně a): 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření ze dne 18. 5. 2020, 3. porada s klientem ze dne 20. 10. 2020, 4. porada s klientem ze dne 5. 4. 2021, 5. účast na jednání dne 8. 4. 2021, 6. vyjádření ze dne 17. 6. 2021, 7. účast na jednání dne 11. 4. 2022, 8. porada s klientem ze dne 15. 4. 2022, 9. účast na jednání dne 18. 3. 2024, celkem 125 640 Kč. Dále soud přiznal odměnu za tyto úkony učiněné poté, co žalobkyně vzala žalobu zpět co do nemajetkové újmy a předmětem řízení zůstala pouze náhrada za ZSU (odměna 10 860 Kč): 1. porada s klientem ze dne 6. 5. 2024, 2. účast na jednání dne 22. 5. 2024, celkem 21 720 Kč. K odměně náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč za úkon, tedy 3 300 Kč. Náklady vč. DPH a uhrazené zálohy na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč činí 187 299 Kč. S ohledem na aplikaci § 150 o.s.ř. přiznal žalovanému náhradu nákladů ve výši 123 618 Kč.

43. Náklady mezi žalobkyni a) a vedlejší účastnicí (výrok V.) sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., po 300 Kč za úkon, za tyto úkony týkající se žalobkyně a):

1. účast na jednání dne 8. 4. 2021, 2. vyjádření ze dne 17. 6. 2021, 3. účast na jednání dne 11. 4. 2022, 4. vyjádření ze dne 2. 5. 2022, 5. vyjádření ze dne 19. 12. 2023, 6. účast na jednání dne 18. 3. 2024, 7. účast na jednání dne 22. 5. 2024, celkem tedy 2 100 Kč, po odpočtu 33 % přiznal soud vedlejší účastnici 1 386 Kč.

44. O nákladech řízení státu (výrok VI.) rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Povinnost k jejich náhradě určil pouze neúspěšné žalobkyni a) a nikoli i neúspěšnému žalobci b), neboť náklady státu byly vynaloženy výlučně za účelem stanovení výše nároku žalobkyně na náhradu za ZSU. Náklady státu jsou tvořeny znalečným 1 883 Kč přiznaným znalci [tituly před jménem] [jméno FO] usnesením ze dne 9. 5. 2022, č.j. 29 C 42/2020-270, znalečným 1 550 Kč přiznaným znalci [tituly před jménem] [jméno FO] usnesením ze dne 9. 5. 2022, č.j. 29 C 42/2020-270, znalečným 36 800 Kč přiznaným znalci [tituly před jménem] [právnická osoba] usnesením ze dne 6. 12. 2023, č.j. 29 C 42/2020-399, a znalečným 3 360 Kč přiznaným [tituly před jménem] [právnická osoba] usnesením ze dne 28. 3. 2024, č.j. 29 C 42/2020-436. Celkové náklady státu činí 43 593 Kč. Žalobkyně a) a žalovaný složili každý zálohu 5 000 Kč, zbývá tedy k doplacení částka 33 593 Kč. Náklady státu je třeba uhradit na účet zdejšího soudu č. 19–22526011/0710 pod variabilním symbolem 2911004220.

45. Náklady řízení mezi žalobcem b) a žalovaným (výrok VIII.) soud určil podle a.t. a odměnu za jeden úkon stanovil ve výši 3 100 Kč podle tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a.t., neboť dospěl k závěru, že u nemajetkové újmy závisí určení její výše zcela na úvaze soudu. V době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, závisí-li určení výše náhrady na posouzení soudu podle mnoha kritérií (nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, IV. ÚS 1788/23, bod 19.). Soud přiznal odměnu za tyto úkony týkající se žalobce b): 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. porada s klientem ze dne 20. 10. 2020, 3. vyjádření ze dne 6. 11. 2020, 4. účast na jednání dne 8. 4. 2021, 5. porada s klientem ze dne 5. 4. 2021, 6. vyjádření ze dne 17. 6. 2021, 7. porada s klientem ze dne 15. 4. 2022, 8. účast na jednání dne 18. 3. 2024, 9. porada s klientem ze dne 6. 5. 2024, celkem 27 900 Kč. K odměně náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč za úkon, tedy 2 700 Kč. Náklady vč. DPH činí 37 026 Kč, po odpočtu 33 % přiznal soud žalovanému 24 438 Kč.

46. Náklady řízení žalobce b) a vedlejší účastnicí (výrok IX.) sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., po 300 Kč za úkon, za tyto úkony týkající se žalobce b):

1. účast na jednání dne 8. 4. 2021, 2. účast na jednání dne 18. 3. 2024, tedy celkem 600 Kč, po odpočtu 33 % přiznal soud vedlejší účastnici 396 Kč.

Poučení