14 CO 66/2023 - 731

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške žalobce: ; [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: ; [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů na základě odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 12. 2022, č. j. 16 C 165/2013-665 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I – III a VIII potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně vypořádal zaniklé společné jmění účastníků, jejichž manželství zaniklo rozvodem [datum] podle zásad uvedených v § 149 a § 150 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Do výlučného vlastnictví žalobce přikázal nemovitosti v katastrálním území [obec] (list vlastnictví [číslo]), a to zemědělskou stavbu bez č. p./č. e. stojící na parcele č. stavební [anonymizováno], parcelu č. stavební [anonymizováno] o výměře 545 m2, parcelu č. [anonymizováno] o výměře 35 m2 a parcelu [číslo] o výměře 2581 m2, tedy nemovitosti v hodnotě 5 520 000 Kč, práva a povinnosti ze smlouvy o vedení účtu u [právnická osoba] [bankovní účet] v hodnotě 32 260,27 Kč a částku 100 000 Kč, tedy aktiva v celkové hodnotě 5 652 260,27 Kč (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalované přikázal bytovou jednotku [číslo] se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (list vlastnictví [číslo]) v hodnotě 3 540 000 Kč (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na vyrovnání jejího podílu částku 1 056 130,14 Kč ve splátkách po 88 011 Kč splatných vždy do konce kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou jejich výhody (výrok III). Návrhy žalované na vypořádání vozidla [anonymizována tři slova] [příjmení] [číslo], [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno] a částky 131 944 vybrané žalobcem dne 13. 5. 2010 z bankovního účtu č. [bankovní účet] [právnická osoba], a. s. zamítl (výroky IV, V, VI, VII). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII). Rozhodl dále, že z nevyčerpané zálohy žalobce (výrok IX) a žalované (výrok X) vrátí každému z účastníků 3 650 Kč a částka 3 525 Kč ze zálohy každého účastníka bude převedena na účet soudu prvního stupně.

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že zemědělská stavba bez č. p./č. byla historicky stavbou jedinou. Nyní se z funkčního hlediska dělí na tři části, a to (A) dvojgaráž, nad níž je obytná nástavba, (B) bývalou hospodářskou budovu (nyní fakticky obytný dům – prostřední část stavby) a (C) garáže (zadní část stavby). Stavebníkem dvojgaráže byli oba manželé, neboť k instalaci nové střechy v daném místě došlo v rozmezí let 2006 až 2008 a soud považuje za vyloučené, aby dvojgaráž byla vybudována až po výměně střechy. Tedy dvojgaráž vznikla za trvání manželství a byla financována ze společných prostředků. Důkazní břemeno k prokázání, že dvojgaráž je samostatnou stavbou tížilo žalovanou. Soud uzavřel, že jde o součást celé stavby (nejedná se o samostatnou věc), když k tomuto závěru dospěl posouzením hlediska statického, funkčního a estetického, přičemž proti samostatnosti výrazně hovoří i skutečnost, že sám žalobce zpočátku uváděl, že předmětem SJM je celá nemovitost a skutková tvrzení změnil až následně. Ke stavebnímu stavu objektu nynější dvojgaráže v den rozvodu manželství uvedl soud prvního stupně, že důkazní břemeno nese ten účastník, který tvrdí hodnotu společné věci, kterou žádá vypořádat. Protože to byla žalovaná, která tvrdila hodnotu vyšší, byla soudem prvního stupně vyzvána, aby své tvrzení prokázala. Tím došlo k prolomení koncentrace řízení a oba účastníci mohli k této otázce navrhovat další důkazy. Letecké snímky lokality [obec] neprokazovaly tvrzení žádného z účastníků, neboť dotazem na [právnická osoba] soud prvního stupně zjistil, že starší mapy mají dataci určenou rozmezím několika let. Skutková verze žádného z účastníků nebyla prokázána ani smlouvou o dodávkách plynu, fotografií interiéru dvojgaráže zachycující vodovodní potrubí s datací 2013, rozhodnutím stavebního úřadu [obec], ani znaleckým posudkem znalkyně [příjmení]. Ta sice označila skutková tvrzení žalobce o provedených pracích za znalecky přijatelné, avšak následně při svém výslechu před soudem po seznámení se s leteckými snímky uvedla, že pokud by letecká mapa z roku 2008 byla pravá, pak by naopak skutková verze žalobce byla nepřijatelná. Z výrobního čísla rámu okna soud prvního stupně zjistil, že zřejmě jde spíše o datum 9. 7. 2012; což by svědčilo spíš pro verzi žalobce. Ze záručního listu dlažebních bloků ze dne 20. 10. 2014 nebylo zjištěno nic průkazného, a to ani z předloženého reklamačního řádu. K otázce fotografií soud prvního stupně uvedl, že dle zprávy [anonymizována dvě slova] (kterou vyžádal po zrušení věci odvolacím soudem) zjistil, že„ z hlediska datace nelze předloženou fotografii posoudit nijak“. Soud prvního stupně tedy po zhodnocení těchto důkazů a zhodnocení výslechů svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uzavřel tuto otázku (s přihlédnutím ke snížení věrohodnosti tvrzení žalobce) tak, že byla prokázána skutková verze o tom, že objekt se nacházel v lepším (více dokončeném) stavu. [jméno] [příjmení] soud jako svědkyni nevyslechl, neboť tento důkaz jej žádný z účastníků nenavrhl a její kontaktní údaje neznali. Pro zjištění hodnoty nemovitostí byl zpracován znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž pro časový odstup od jeho zpracování soud prvního stupně se souhlasem účastníků vzal za zjištěnou cenu o 20% vyšší, než byla znalcem stanovená cena podle skutkové verze žalované. Soud ocenil nemovitosti ve stavu v den rozvodu a v současných cenách s ohledem na výjimečnost případu, kdy účastníci přesně do okamžiku rozvodu vynakládali finanční prostředky na zvelebení nemovitosti ze společného majetku, následně pak je vynakládal pouze žalobce, nikoliv už žalovaná. Nemovitosti v k. ú. [obec] byly se souhlasem obou účastníků přikázány žalobci. Bytová jednotka byla se souhlasem obou účastníků přikázána do vlastnictví žalované, která jí užívá. Výše zůstatku na bankovním účtu byla zjištěna přesně ke dni rozvodu manželství. Vozidla [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] a [anonymizováno] [příjmení] [číslo] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizováno] nebyly podle soudu prvního stupně ke dni rozvodu manželství součástí zaniklého společného jmění, neboť automobil byl darován synovi účastníků [jméno] (darovací smlouva z 11. 4. 2009) a [anonymizována dvě slova] byly darovány synovi účastníků [jméno] (darovací smlouvy z 5. 9. 2009). Soud prvního stupně v případě vozidla a [anonymizována dvě slova] postupoval podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3457/2018 a uzavřel, že darovací smlouvy byly uzavřeny za trvání manželství, předpokládá se, že jde o jednání učiněné se souhlasem obou manželů, přičemž žalovaná se platně nedovolala relativní neplatnosti smluv. Částku 100 000 Kč vybral žalobce z účtu 6. 9. 2010. Nebylo zjištěno, jakým způsobem s ní naložil, respektive že by ji využil ve prospěch rodiny. Nebylo ani prokázáno, že by tato částka byla předána synovi účastníků [jméno], a proto ji soud prvního stupně vypořádal. Soud prvního stupně uzavřel, že není žádný důvod pro odchýlení se od zásady rovnosti podílů, byť účastníci navzájem tvrdili, že se o získání a udržení majetku druhá strana přičiňovala méně. Tvrzení žalobce, že se na rekonstrukci podílel fyzicky více než žalovaná by mohlo být věrohodné, tato otázka však již judikaturou byla vyřešena. Žalobce navíc netvrdil, že by snad žalovaná například neměla zájem o péči o společnou domácnost. Zjištěním rozdílu mezi aktivy a pasivy náležející do zaniklého společného jmění manželů dospěl soud prvního stupně k částce, kterou uložil žalobci zaplatit žalované ve splátkách. Návrh žalované, aby byla vypořádána částka 131 944 Kč vybraná žalobce dne 13. 5. 2010 z bankovního účtu, zamítl, neboť návrh na její vypořádání uplatnila žalovaná pozdě. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

3. Žalobce se proti rozsudku soudu prvního stupně včas odvolal a navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, III a VIII, a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud prvního stupně porušil zásadu koncentrace řízení, neboť bral v potaz i důkazy označené a předložené po uplynutí koncentrační lhůty. Je to žalovaná, která nese důkazní břemeno, avšak její tvrzení - minimálně rozhodně ne všechna - ohledně stavu nemovitostí v [obec] nebyla prokázána. Fotografie neprokazují všechna tvrzení žalované, maximálně, že dvougaráž stála a měla krov a střechu. To, jak uvnitř vypadal rodinný dům, jaké vnitřní práce a jaké instalace byly provedeny, fotografie beze zbytku neprokazují. I pokud by ke dni rozvodu dvougaráž stála, měla střechu a fasádu, když sama žalovaná tvrdí, že půdní vestavba – synův byt nad dvougaráží - ke dni zániku SJM ještě neexistovala, nemůže to vést k tomu, že rozdíl v cenách je 2 900 000 Kč. Znalecký posudek přitom vychází ze stavu nemovitostí v [obec] podle všech tvrzení žalované. Znalecký posudek také nezohledňuje zjevné právní vady nemovitostí – nemovitosti nejsou zkolaudovány a jejich funkční využití je v rozporu s uvedenými v katastru nemovitostí. Takové vady pak snižují obvyklou cenu nemovitostí. V obou variantách posudku násobí znalec zjištěnou porovnávací hodnotu x 269 m2. Je nejasné, proč tomu tak je. K opakovanému poučení žalované učiněnému soudem prvního stupně 3. 6. 2022 nelze přihlížet, a proto nedošlo k prolomení koncentrace. Každý jiný výklad neoprávněně favorizuje žalovanou. Pokud soud prvního stupně 3. 6. 2022 poučil žalovanou, pak logicky její tvrzení ohledně stavu nemovitostí k tomuto dni nebyla prokázána. Soud prvního stupně nevzal v úvahu rovněž zásadu zásluhovosti, v jejímž důsledku měl uvažovat o stanovení disparity podílů. Žalovaná vykazovala nižší příjmy než žalobce, a je třeba brát v úvahu i to, že to byl syn účastníků, který investoval svoje finanční prostředky do nemovitostí. Na předložených fotografiích jsou zachyceni žalobce a další osoby, nikdy však žalovaná. V době výstavby nemovitostí v [obec] již žalovaná nepečovala o společné děti účastníků, účastníci ostatně již ani nevedli společnou domácnost. Úsilí žalobce tedy zajistilo udržení a výrazné zvelebení majetku, oproti tomu nestojí sociální role žalované.

4. Žalobce ve svém podání doručeném soudu dne 24. 4. 2023 ještě doplnil, že stavba dvojgaráže zasahuje na obecní pozemek parc. [číslo] k. ú. [obec]. Tvrdí-li žalovaná, že naposledy byla v [obec] 10. 3. 2010, jde pouze o její neprokázané tvrzení. Ke vztahu svého syna [jméno] a [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) uvedl, že před nastěhováním do [příjmení] [jméno] [příjmení] v [obec] nebyla, nebyl k tomu žádný důvod. Popsal počasí, které dne 10. 3. 2010 (podle archivu počasí) bylo v [obec] – [část obce]. To je od [obec a číslo] km a na fotografiích žádný sníh není vidět. Uvedl také, že soud nezjišťoval pracovní dobu svědků. Ke kinofilmu uvedl, že je možno snímky přeexponovat a seřadit na jiný kinofilm v jiném pořadí, než skutečně byly pořízeny. Není zcela zřejmé, z jakého důvodu soud uvěřil tvrzení svědků [příjmení] a [příjmení], naproti tomu svědecká výpověď [anonymizováno] [příjmení] je pro něj nevěrohodná. To, kde soud dospěl k názoru, že [anonymizováno] [příjmení] je dobrá známá žalobce, není žalobci jasné. Dále uvedl, že má za to, že soud nepostupoval rovnovážně ve vztahu k oběma účastníkům. Cena bytové jednotky v [příjmení] ulici zjištěná znalcem neodpovídá skutečné tržní ceně, neboť dům je nadstandardně vybaven. Z posudku není navíc zřejmé, z čeho znalec vycházel.

5. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek jako věcně správný potvrdil. Těžko může obstát tvrzení žalobce o tom, že střešní krytina zachycená na mapových listech je nová, celá konstrukce je však v původním stavu. Takové tvrzení nebylo prokázáno a je nevěrohodné. Fotografie objektu předložené žalobcem neprokazují stav k datům na nich uvedeným, což vyplývá i z vyjádření kriminalistického ústavu. Naproti tomu žalobkyně doložila fotografii na svitcích kinofilmů, které prokazují průběh stavby. Nepochybně na nich není zachycena žalovaná, což je zcela logické, když je sama pořizovala. Nerovnost výdělkových poměrů je irelevantní, když žalobce zprávy o svých výdělcích ani nepředložil. Stav nemovitostí v [obec] v době právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků byl prokázán výpovědí žalované i jí předloženými fotografiemi.

6. Odvolací soud dokazování provedené soudem prvního stupně zčásti zopakoval (fotografie) a doplnil jej. A to výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]). Jedná se o bývalou přítelkyni syna účastníků [jméno] [příjmení] (dále i jen„ [jméno]“). Výslechem svědkyně bylo prokázáno, že její vztah s [jméno] trval od června roku 2008 do počátku července roku 2013. Společně bydleli od podzimu roku 2010 (říjen nebo listopad), kdy se svědkyně nastěhovala k [jméno] a jeho matce (žalované) do bytu v [obec], [příjmení] ulici. Do [obec] jezdila od počátku svého vztahu; možná, že tam byla i předtím. Její kamarádský vztah s [jméno] trval již dříve, než navázali vztah partnerský; přesně si však nevzpomněla, od kdy. Naposledy byla svědkyně v [obec] začátkem července roku 2013. Chtěla si odtud odvézt své věci, v tom ji však žalobce zabránil. V době jejího vztahu s [jméno] plánovali společné bydlení v [obec] - nad garážemi. V době, kdy byla v [obec] naposledy, nebylo jejich plánované bydlení ještě hotové; měla tam však již nějaké své věci, například nádobí, sušák, ručníky. Stav tohoto prostoru popsala takto: schody do patra nad garážemi nebyly hotové, pod střechou byla vata, byl to prázdný prostor, byl hotový zvýšený sokl pod kuchyňskou linku. Dělalo se to postupně, podle časových a finančních možností. V [obec] svědkyně trávila velmi často víkendy, jezdila tam spolu se žalobkyní, o víkendech spolu vařily. Po rozvodu účastníků k tomu již nedocházelo. Uvedla, že ví o tom, že dlažba (zámková) se dělala, ona se na tom osobně podílela, také proto ví, že dlažba měla vzorek. K fotografii na čísle listu 634 spisu uvedla, že na této fotografii je ona, dále je tam pan [příjmení] (žalobce), [jméno] [příjmení] ([anonymizováno] kamarád). Tuto fotku fotila určitě paní [příjmení]. Dlažba se dělala, když byla hotová fasáda; garáže tam byly, stála tam stavba; prostor nad garážemi tam byl, střecha tam byla, ale vevnitř to nebylo hotové, vymalováno nebylo. Byl to poslední prostor, který se řešil. Opustila tento prostor ve fázi, kdy byly vytesané drážky pro kabely, obkládala se koupelna. Žalobce nemovitost v [obec] užíval již dříve, než začal její vztah s [jméno]; od té doby se v [příjmení] ulici zdržoval minimálně, a po rozvodu už vůbec. Zpočátku bydlel žalobce v [obec] v karavanu. Žalovaná se na stavbě v [obec] také podílela, například natíráním futer, schodů. Svědkyně se vyjádřila o účasti žalované na stavbě tak, že„ určitě tam nejezdila sedět a pít kafe. Vařily jsme společně.“ Své vztahy se žalovanou popsala svědkyně jako„ velmi dobré“. Svědkyně nepořizovala fotodokumentaci průběhu stavby;„ možná někdy jsem něco vyfotila“. Rozhodně však žádné fotky nedávala žalované, ostatně je po rozchodu s [jméno] i z podstatné části zničila. Svědkyně uvedla, že neví nic o tom, že by za doby trvání jejího vztahu s [jméno] mu žalobce daroval [značka automobilu].

7. Dále odvolací soud doplnil dokazování lékařskou zprávou o zdravotním stavu žalobce, z níž zjistil, že žalobce byl hospitalizován na oddělení [anonymizováno 5 slov] [obec] od 1. 10. 2012 do 16. 10. 2012, a to po nehodě na motocyklu.

8. Odvolací soud projednal odvolání v rozsahu námitek uplatňovaných v žalobcově odvolání a dospěl k závěru, že jeho odvolání není důvodné. Se závěry, k nimž soud prvního stupně dospěl, se odvolací soud po doplnění dokazování ztotožňuje.

9. Soud prvního stupně provedl v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků množství důkazů ke zjištění skutkového stavu věci, který byl – zejména v části týkající se stavu nemovitostí v [obec] – sporný. V průběhu sporu účastníci, a to každý z nich odlišně, popisovali stav těchto nemovitostí ke dni zániku jejich manželství. Každý z účastníků měl svoji skutkovou verzi, která tvrdila zcela odlišný stav nemovitostí. Popis nemovitostí každým z účastníků je souhrnně zachycen ve znaleckém posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] z 15. 4. 2016 (č. l. 145 spisu).

10. Skutková verze žalobce byla taková, že v obytné části byly k rozhodnému datu (4. 10. 2010) provedeny částečné úpravy – osazena okna, provedena přístavba vstupu, bez schodiště do podkroví, provedena oprava krovu (výměna menší části prvků) a osazena nová střešní krytina bez provedených klempířských prvků a oplechování stříšky nad výklenkem přístavby vstupu.

11. Skutková verze žalované byla oproti tvrzení žalobce taková, že navíc byly provedeny tyto práce a konstrukce: provedena přístavba dvojgaráže, ukončeny stavební úpravy přízemí, které bylo užíváno k bydlení, provedena výměna krovu, provedeny vnější omítky včetně klempířských prvků (žlaby, svody, parapety, střecha výklenku), zaveden plyn do domu, provedeno ústřední vytápění a ohřev teplé vody (kotel je umístěn v sousedním objektu), provedena pergola u vstupu bez zastřešení, provedena úprava nádvoří a příjezdu zámkovou dlažbou, pozemek udržovaný.

12. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uvěřil skutkové verzi žalované, a proto při vypořádání a stanovení výše vypořádacího podílu vycházel z ceny stanovené znalcem podle její skutkové verze. To, proč její skutkovou verzi považuje za správnou a prokázanou ve svém rozhodnutí logicky odůvodnil, a odvolací soud považuje za nadbytečné toto jeho přesvědčivé odůvodnění znovu opakovat. Lze souhlasit i s tím, že žalobcova věrohodnost je snižována řadou velmi nepravděpodobných tvrzení. Jde například o tvrzení, že znalec od žalobce pro účely znaleckého posudku nepožadoval technický průkaz vozidla; tvrzení, že [značka automobilu] darovaný synovi byl nepojízdný; tvrzení, že nad dvojgaráží byla vyměněna střešní krytina a teprve následně se zjistilo, že nosné zdi nejsou v pořádku; tvrzení, že celá zámková dlažba byla položena po 20. 10. 2014; následné tvrzení, že část dlažby byla položena před rozvodem. Tato věrohodnost se dále snížila v průběhu jednání před odvolacím soudem, kdy byly zjištěny další rozpory v jeho tvrzeních, jak bude uvedeno níže.

13. Žalobce v odvolání uváděl, že„ nebyla prokázána tvrzení žalované ohledně stavu nemovitostí v [obec], a to zejména ve vztahu k rodinnému domu a terénním úpravám, myšleno ve vztahu ke všem s výjimkou tzv. synovy přístavby“; minimálně nebyla prokázána všechna tvrzení žalované, jako například provedení omítek, keramických obkladů, osazení vnitřními dveřmi. Dále uváděl, že některé z důkazů, které byly provedeny a podporují skutkovou verzi žalované, provedl soud prvního stupně po koncentraci řízení, čímž ji neoprávněně favorizoval.

14. Je pravdou, že i odvolací soud měl, a to zejména vzhledem k fotografiím, které byly v průběhu sporu předkládány oběma účastníky, a které zachycovaly stav nemovitostí vždy podle skutkové verze toho účastníka, který je předkládal, před odvolacím jednáním rovněž (obdobně jako uvádí žalobce v odvolání) určité pochybnosti o prokázání skutkové verze žalované. Právě proto provedl z moci úřední důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení]. Tento důkaz vyplývá z obsahu spisu, a to nejen proto, že tato svědkyně je zachycena na jedné z fotografií, které byly soudu předloženy k důkazu (č. l. 253; svědkyně spolu s dalšími osobami je na ní zachycena při práci na pokládání zámkové dlažby před domem v [obec]), ale i proto, že se o ní účastníci opakovaně vyjadřovali jako o osobě, která v [obec] v rozhodné době bývala přítomna.

15. Výslechem svědkyně byly pochybnosti rozptýleny, a po provedení tohoto důkazu rovněž i odvolací soud považuje skutkovou verzi žalované za prokázanou. Jednotlivé důkazy se navzájem doplňují a vytvářejí přesvědčivý obraz o rozhodných skutečnostech.

16. Svědkyně [příjmení] sice s ohledem na dobu, která uplynula od událostí, na které byla tázána a i s ohledem na skutečnost, že její vztah s [jméno] [příjmení] zřejmě neskončil přátelským rozchodem (a proto, jak uvedla, se snažila na uvedenou dobu zapomenout), situaci ohledně nemovitostí v [obec] nepopisovala zcela přesně, respektive zcela přesně si nepamatovala stav nemovitostí ke dni zániku rozvodu manželství účastníků, nicméně dokázala věrohodně popsat jak průběh a vývoj svého vztahu s [jméno] [příjmení], tak i průběh výstavby, respektive rekonstrukce nemovitostí v [obec]. Její popis poskytuje věrohodný obraz toho jednak toho, jak oprava (rekonstrukce) probíhala, tak i vztahů mezi - nyní již rozvedenými - manželi.

17. Zasazením výpovědi svědkyně [příjmení] do kontextu dalších důkazů provedených soudem prvního stupně je potvrzena skutková verze žalované. Svědkyně se v nemovitosti v [obec] pohybovala často. Uváděla, že to bylo dokonce každý týden (během víkendu), na stavbě měla osobní zájem, neboť předpokládala, že bude nadále žít s [jméno] [příjmení], a to právě v prostoru nad dvojgaráží, kde si společně budovali bydlení. Lze proto důvodně předpokládat, že stavbě věnovala patřičnou pozornost. Skutkovou verzi žalobkyně potvrzují přímo některá vyjádření svědkyně. Jde například o vyjádření týkající zbourání dvojgaráže. Svědkyně zcela jednoznačně vyloučila, že by v době, kdy se v nemovitostech měla možnost pohybovat (minimálně od června 2008 do počátku července roku 2013) byl prostor, kde se nyní nachází dvougaráž prázdný, respektive se tam nacházela pouze základová deska (jak tvrdil žalobce). Nebo vyjádření, že si nepamatuje, že by se někdy sundávala střecha, respektive střešní krytina, nevybavuje si, že by někdy v době její přítomnosti v [obec] byly na zemi položeny střešní tašky. Nebo například tvrzení, že po rozvodu už žalovanou v [obec] neviděla.

18. Odvolací soud výpovědi svědkyně uvěřil, a byť z jejích vyjádření před odvolacím soudem bylo zřetelné, že žalovaná je jí bližší (sympatičtější) než žalobce, nezaznamenal odvolací soud v průběhu její výpovědi snahu něco zamlčet, či záměrně zkreslovat, a má za to, že to, co uváděla, bylo upřímné a pravdivé; naopak se ještě v průběhu výpovědi omlouvala, že si některé skutečnosti již pro časový odstup nevybavuje lépe.

19. Žalobce měl výhrady proti fotografiím, které soudu předložila žalovaná. Ty byly zachyceny na tzv. kinofilmu. Žalobce uváděl, že tyto snímky mohla žalovaná vyfotit jindy (později), než ona uvádí (když žalovaná tvrdí, že naposledy v nemovitosti byla při stěhování svých věcí 10. 3. 2010, a to spolu se svědky [příjmení] a [příjmení]); případně je„ přeexponovat“ a nafotit na jiný kinofilm v jiném pořadí než byly skutečně vyfoceny.

20. Tvrzení žalobce o tom, že žalovaná nemovitosti v [obec] navštěvovala i po datu 10. 3. 2010 však nebylo ničím prokázáno. Naopak tvrzení žalované, že právě v tento den byla v nemovitosti za účelem odstěhování svých věcí, prokazují vedle její výpovědi i výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Ti shodně a logicky vypovídali o cestě, kdy jeli se žalovanou do [obec], datu i důvodu cesty, i použitém dopravním prostředku. Tomu, že si žalovaná stěhovala věci odpovídá i tvrzení žalobce, že v době výstavby v [obec] účastníci již nevedli společnou domácnost. Žalobce dále uvedl (a prokázal lékařským potvrzením), že byl v době od 1. 10.2012 do 16. 10. 2012 hospitalizován, přičemž uváděl, že nemovitost v [obec] mohla žalovaná„ navštívit“ a nafotit právě v této době. Že by žalovaná jezdila do [obec] i po rozchodu manželů, případně rozvodu jejich manželství, procházela se po nemovitostech a tajně fotila jejich stav, případně, že by nemovitosti navštívila v době, kdy byl žalobce hospitalizován v nemocnici, se nejeví skutečně jako příliš věrohodné. Je to nepravděpodobné. Lze souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že pokud by se v nemovitostech pohybovala za přítomnosti žalobce či jiných osob, například syna [jméno], jak si po rozvodu manželství nemovitosti fotí, pak by nepochybně žalobce tuto skutečnost zjistil a u soudu by ji uvedl. To platí i pro dobu žalobcovy hospitalizace. V té době v nemovitosti mohl být přítomen syn účastníků [jméno]; navíc bylo prokázáno, že nemovitost byla osazena zabezpečovacím zařízením (kódovaným), a tedy pohybovala-li by se tam žalovaná bez vědomí žalobce, pak by tento její pohyb zabezpečovací zařízení s největší pravděpodobností zaznamenalo. Což se nestalo, respektive nic takového nebylo tvrzeno.

21. Stejně tak jako soud prvního stupně ani odvolací soud nepovažuje za možné tvrzení žalobce o tom, že fotografie, které žalovaná předkládala (na kinofilmech) získala od svědkyně [jméno] [příjmení]. Jednak svědkyně to ve své výpovědi před odvolacím soudem výslovně vyloučila, a jednak je skutečně nevěrohodné, že by svědkyně fotila na kinofilm. Není to již (vzhledem k věku svědkyně) obvyklé, přičemž svědkyně výslovně vyloučila, že by focení bylo jejím koníčkem (tam by se focení na kinofilm ještě dalo akceptovat). Za stejně nepravděpodobnou odvolací soud považuje i námitku žalobce, že svitky kinofilmů neprokazují průběh výstavby, neboť je mohla žalovaná přefotit v jiném pořadí na jiný kinofilm.

22. V této souvislosti nelze přehlédnout ani vyjádření svědkyně, že před jejím výslechem ji telefonicky kontaktoval [jméno] [příjmení] s tím, že má zájem se s ní sejít, což ona odmítla. Jaký byl jeho záměr sejít se svědkyní, zůstává otázkou. Je však třeba vidět, že [jméno] [příjmení] se v průběhu řízení snažil ohledně stavu nemovitostí potvrdit skutkovou verzi žalobce. Jeho tvrzení jsou, jak soud prvního stupně správně uváděl, nevěrohodná, když například tvrdil, že žalovaná byla v [obec] naposledy rok před rozvodem, a přesto na fotografii, kterou fotila žalovaná (č. l. 252) před hotovou dvojgaráží je [jméno] [příjmení] vidět, jak sedí na lešení. Navíc jsou jeho tvrzení i v rozporu s tvrzeními žalobce. [jméno] [příjmení] ve své výpovědi například uvedl, že celá [obec] byla ke dni zániku manželství účastníků„ hrubá stavba“, dvojgaráž i s okny a střechou, což vyvrací tvrzení žalobce, že tam k tomuto datu stavba dvojgaráží vůbec nestála a byla tam pouze základová deska.

23. Výpověď svědkyně [příjmení] je v souladu i s dalším provedeným důkazem, a to fotografií (pořízenou žalovanou) č. 14 na č. l.

643. Na této fotografii je vidět - v době před rozvodem manželství - zcela hotová dvojgaráž.

24. Jediný důkaz, který jednoznačně podporuje a prokazuje skutkovou verzi žalobce týkající se dvojgaráže (soudem prvního stupně označována jako část (A), znalcem jako přední část), je svědkyně [jméno] [příjmení]. Ta jak v čestném prohlášení, tak při své výpovědi před soudem prvního stupně uváděla, že pokud jde o tzv. dvojgaráž, byla tam ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství„ betonová plocha beze stěn“ (základová deska, stopy bourání). O velikonocích 2011 to byla„ hrubá stavba se dvěma garážovými vraty, podkroví bez dveří a bez oken“. Svědkyně [jméno] [příjmení] dále uváděla, že pokud jde o přestavbu chléva na rodinný dům (soudem prvního stupně označovaná jako část (B), znalcem jako prostřední část), pak ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků„ byla tato stavba nedokončená, byla tam veranda, střešní krytina s červených tašek, osazená okna. Dům byl bez fasády, uvnitř byly příčky bez omítek. Byla hotová část rozvodu topení a plynu, chybělo schodiště a v patře byl prázdný prostor“, označila by to tedy jako hrubou stavbu. O velikonocích v roce 2011 už byly hotové instalace, vnitřní omítky a část podlah v přízemí, v létě v roce 2011 se pak dělalo zateplení.

25. Tato její tvrzení jsou však zcela v rozporu s důkazy uváděnými výše (výpověď žalované, výpověď svědkyně [příjmení], fotografie), a rovněž i v rozporu s výslechem dalších svědků, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (rodiče žalobce). Ti totiž uváděli, že pokud jde o přestavbu chléva na rodinný dům (tedy dům užívaný žalobcem),„ dělala se střecha asi až po rozvodu“ (svědkyně [anonymizováno]) a„ po rozvodu došlo k výměně střechy jak na prostřední, tak na přední části“ (svědek [anonymizováno]). [příjmení] [jméno] [příjmení] ke stavu části (B) uváděl, že ke dni rozvodu manželství„ to byla hrubá stavba s okny a střechou“, což je v souladu s výslechem svědkyně [příjmení].

26. I tyto příkladmo uvedené rozpory (kromě těch uváděných soudem prvního stupně), svědčí pro nevěrohodnost výpovědi žalobce. Navíc je třeba přihlédnout i ke skutečnosti, kterou žalobce v průběhu řízení neuvedl, a to, že jeho vztah k [jméno] [příjmení] není pouze formální („ známí“). Z výslechu [jméno] [příjmení] totiž vyplynulo, že mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] je blízký vztah, neboť [jméno] [příjmení] uvedla, že„ ona ji ([jméno] [anonymizováno]) vždy vnímala jako přítelkyni (družku) žalobce“.

27. Tedy tvrzení žalobce o tom, že přípravna krmiva byla zbourána v roce 2009 z důvodů nestability a opotřebovanosti a že [jméno] začal v roce 2011 (a v roce 2013 dokončil) stavbu dvougaráže pro osobní automobily a podkrovního obytného prostor o velikosti 9 x 6,5 metru prokázáno nebylo, respektive provedenými důkazy bylo vyvráceno.

28. Za této situace lze tedy souhlasit s tím, že žalobce je nevěrohodný. V důsledku toho pak je logické, že soud prvního stupně uvěřil i dalším tvrzením žalované, nikoliv tvrzením žalobce. To se týká i stavu prostřední části domu, tedy přestavby chléva na rodinný dům (část (B)), na jehož stavu ke dni právní moci rozvodu jejich manželství se účastníci rovněž neshodli. I zde tvrdila žalovaná podstatně lepší stav (více dokončený, obyvatelný stav) než žalobce. Verze žalované je navíc podporována dalšími důkazy. Například skutečností, že v roce 2007 byl do nemovitosti zaveden plyn (bylo tam topení), v roce 2009 internet a telefon. Vyplývá to jak z předložených fotografií, tak listin (návrh na uzavření smlouvy o dodávce zemního plynu ze dne 22. 12. 2006 – č. l. 296, zpráva o připojení domu k plynu – č. l. 285 a následující). Ostatně i sám žalobce uváděl, že takto byla zprovozněna„ prostřední část domu“. Byť sice lze uvěřit, že topení bylo zavedeno kvůli„ temperování“ objektu, nelze již uvěřit, že by do zcela nehotového objektu ve fázi hrubé stavby byl zaváděn telefon a internet.

29. Argumentace žalobce, že soud prvého stupně porušil zásadu koncentrace řízení, neboť provedl a zohlednil i důkazy, které byly žalovanou označeny a předloženy po uplynutí koncentrační lhůty, není opodstatněná. Odvolací soud usnesením z 27. 1. 2022, č. j. 14 Co 78/2021-537, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 23. 6. 2021 a uložil mu zabývat se dále tím, skutková verze kterého z účastníků je prokázána. Pokud tedy na základě závazného právního názoru odvolacího soudu soud prvního stupně poučil žalovanou podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a vyzval ji k doplnění tvrzení a označení dalších důkazů a ona této výzvě vyhověla, koncentrace řízení byla prolomena, a proto tato námitka nemůže být důvodná. Obecně lze doplnit, že pokud nebyl skutkový stav v rozporu s § 118a o. s. ř. zjišťován dostatečně, koncentrace se neuplatní.

30. Lze tedy uzavřít, že skutková verze žalované ohledně stavu přípravny krmiva – dvojgaráže byla prokázána a v důsledku toho i další tvrzení žalované jsou věrohodnější než tvrzení žalobce. Proto vyšel-li soud prvního stupně při stanovení ceny nemovitostí ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], a to z varianty„ podle skutkové verze tvrzení žalované“, je jeho postup správný a lze s ním souhlasit.

31. Proti takto stanovené ceně pak účastníci neměli (jiné) výhrady, přičemž (aby vyloučili nutnost provádění doplňku znaleckého posudku, a tím zvyšování nákladů soudního řízení) souhlasili s tím, že plynutím času došlo ke zvýšení ceny nemovitostí oproti době zpracování posudku o 20%.

32. Žalobce proti posudku (v části týkající se [obec]) namítal, že v obou skutkových verzích, s nimiž znalec pracoval, násobil cenu za 1m2 užitnou plochou 269 m2. To podle názoru žalobce není možné, neboť podle jeho skutkové verze nebyla ke dni rozvodu vybudována dvojgaráž, a byl zde pouze„ prázdný prostor“. Není proto možné, aby tento prostor byl do užitné plochy započítáván.

33. Protože jak soud prvního stupně, tak odvolací soud vzal ohledně stavu nemovitostí za prokázanou skutkovou verzi žalované, tedy větší rozsah užitné plochy, a to podle posudku v rozsahu 269 m2, bylo nadbytečné zabývat se tím, zda i v případě prokázané skutkové verze žalobce by bylo možné násobit tímto rozsahem užitné plochy. Z těchto závěrů znaleckého posudku soud prvního stupně ani odvolací soud nevycházel, a proto se touto námitkou blíže nezabýval.

34. K námitce žalobce, že nemovitost ([obec]) je zčásti postavena na cizím pozemku, má tedy právní vadu a v důsledku toho by její cena měla být nižší, se znalec [příjmení] [příjmení] výslovně vyjádřil při výslechu před soudem prvního stupně. Uvedl, že tato skutečnost„ nemá podstatný význam pro stanovení ceny nemovitostí, když jde pouze o to, aby se doplnila kolaudace. Trh nedává taková data, aby bylo možné říci, že je zde zásadní propad v ceně“. Odvolací soud neměl žádný důvod o tomto znalcově vyjádření pochybovat.

35. Rovněž cena bytové jednotky v [obec], [příjmení] [anonymizováno] pro účely stanovení výše vypořádacího podílu vychází z téhož znaleckého posudku a pro účely vypořádání byla se souhlasem obou sporných stran zvýšená o 20%. Začal-li v odvolání žalobce tvrdit, že stav předmětného domu byl výrazně„ nadstandartní“, což znalec při stanovení ceny bytu nezohlednil, je to v rozporu s jeho předchozím chováním – není pak zřejmé, proč činil cenu bytové jednotky nespornou, proč své tvrzení o nadstandardnosti neuplatnil bezprostředně po zpracování posudku. Tvrzení žalobce je navíc zpracovaným posudkem vyvráceno. Znalec byt prohlédl, a to včetně domu, v němž se nachází. Z posudku totiž vyplývá popis domu:„ budova z roku 1988, desetipodlažní, podsklepená, dům bez statických narušení, stav odpovídá jeho stáří a běžné údržbě, na pozemek přivedeny veřejné sítě; nosný systém stěnový příčný, z prefabrikovaných dílců unifikované soustavy“. V tomto popisu nic nadstandartního shledat nelze. Stejně tak nic nadstandartního nevyplývá ani z popisu bytové jednotky:„ vnitřní omítky vápenné jednovrstvé, obklady keramické v sociálním zařízení a v kuchyni, dřevěné v předsíni, osazena plastová okna a hladké dveře, osazeno typové bytové jádro z umakartových desek, byt běžně užívaný a udržovaný“. Odvolací soud proto neshledal žádný důvod, aby posudek v této části nepovažoval za správný.

36. Žalobce nesouhlasil rovněž s tím, že podíl obou bývalých manželů na majetku je stejný. Měl za to, že by jeho podíl měl být větší než podíl žalované. Jednak proto, že to byl on, kdo se na získání a udržení nemovitostí podílel výrazněji; jednak proto, že za doby trvání manželství měl vyšší příjem než žalovaná. Ta - podle jeho tvrzení - během manželství bezdůvodně nepracovala, navíc se ani řádně nestarala o rodinu.

37. Pro to, aby se soud mohl zabývat takovou námitkou, bylo třeba, aby žalobce v době do koncentrace řízení tvrdil nejenom to, že by mělo být přistoupeno k disparitě podílů účastníků, ale i důvody, pro které by tomu tak mělo být. Je pravdou, že žalobce v podání učiněném v rámci koncentrace řízení (č. l. 113) popsal„ ve vztahu k vypořádacímu kritériu zásluhy o nabytí a udržení majetkových hodnot“ příjmy žalované od roku 1995 do konce roku 2016 s tím, že od ledna 2007 do zániku SJM„ nevykazovala žádný příjem“. To však samo o sobě k závěru o tom, že by podíl žalované na majetku účastníků měl být nižší, nestačí. Jiná tvrzení k případnému různému podílu účastníků na jejich společném majetku žalobce v koncentrační lhůtě neuvedl. Byť je pravděpodobné, že v žalobcem popsaném období byl příjem žalobkyně skutečně nižší než jeho příjem (nutnost péče o rodinu, rozdíl v odměňování mužů a žen), samo o sobě to důvodem pro odchýlení se od rovnosti podílů být nemůže (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. rozsudek ze dne 28. 11.2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011, rozsudek ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3000/2011 nebo usnesení ze dne 21. 11.2018, sp. zn. 22 Cdo 2362/2018), a nelze z toho tudíž dovozovat, že tím žalobce uplatnil návrh na disparitní vypořádání.

38. Proti vypořádání práv a povinností ze smlouvy o vedení účtu u [právnická osoba] číslo [bankovní účet], ani vypořádání částky 100 000 Kč, kterou žalobce vybral z tohoto účtu dne 6. 9. 2010, nebyly v odvolání žádné výhrady, proto ohledně vypořádání těchto položek lze zcela odkázat na správné rozhodnutí soudu prvního stupně. Stejně tak je tomu ohledně výše částky, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalované na vypořádání jejího podílu ze zaniklého společného jmění a lhůty k plnění. Proti umožnění splátek, ani jejich výši žádné výhrady nebyly. Stejně tak jako proti rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

39. Protože je rozhodnutí rozsudek soudu prvního stupně správný, odvolací soud jej potvrdil.

40. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., a to s přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu (nález ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I ÚS 1441/2021 a nález ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV ÚS 404/2022), za situace, že účastníci výslovně náklady řízení za odvolací řízení nepožadovali (viz protokol o jednání odvolacího soudu dne 18. 5. 2023).

Poučení