16 C 165/2013 - 665

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] pro: vypořádání SJM takto:

Výrok

I. Ze společného jmění manželství účastníků, které zaniklo dne 4. 10. 2010, se do výlučného vlastnictví žalobce přikazují tyto hodnoty: pol. 1 – pol. 4, tedy tyto nemovitosti v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – [Anonymizováno]: pol. 1 – zemědělská stavba bez č.p./č.e. stojící na parcele č. st. [Anonymizováno], pol. 2 – parcela č. st. 98, o výměře 545 m2, zastavěná plocha a nádvoří, pol. 3 – parcela č. 1/2, trvalý travní porost o výměře 35 m2, pol. 4 – parcela č. 801/2, ostatní plocha o výměře 2581 m2. Položky 1 až 4 v hodnotě .... 5 520 000 Kč pol. 6 – práva a povinnosti ze smlouvy o vedení účtu u [právnická osoba]., číslo [č. účtu], v hodnotě ... [částka] pol. 12 – částka [částka], kterou žalobce vybral z účtu uvedeného pod položkou 6 dne [datum], v hodnotě ... ... ... 100 000 Kč tedy aktiva v celkové hodnotě ... ... ... ... 5 652 260,27 Kč.

II. Žalované se ze společného jmění manželů přikazují tyto hodnoty: pol. 5 – bytová jednotka č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v budově č.p. [Anonymizováno] stojící na pozemku parc. č. [hodnota], spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy č.p. [Anonymizováno] o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a se spoluvlastnickým podílem na pozemku parc. č. [hodnota] o téže velikosti, to vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – město, v hodnotě ... ... 3 540 000 Kč, tedy aktiva v celkové hodnotě ... ... ... ... 3 540 000 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání podílů částku 1 056 130,14 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 88 011 Kč, splatných vždy do konce kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení některé z nich.

IV. Návrh žalované na vypořádání položky 7, a to vozidla [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], se zamítá.

V. Návrh žalované na vypořádání položky 8, a to [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno], VIN: [Anonymizováno], se zamítá.

VI. Návrh žalované na vypořádání položky 9, a to smykem řízeného nakladače [Anonymizováno] [Anonymizováno], r.v. 2003, se zamítá.

VII. Návrh žalované na vypořádání položky 16, a to částky poukázané žalobcem dne [datum] ve výši 131 944 Kč z bankovního účtu číslo [č. účtu] společnosti [Anonymizováno] a.s., se zamítá.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně a soudem odvolacím.

IX. Po právní moci rozsudku soud z nevyčerpané zálohy žalobce ve výši 7 175 Kč vrátí žalobci částku 3 650 Kč a zbytek složené zálohy ve výši 3 525 Kč bude převeden na účet Českého státu – Okresního soudu Plzeň – město.

X. Po právní moci rozsudku soud z nevyčerpané zálohy žalované ve výši 7 175 Kč vrátí žalované částku 3 650 Kč a zbytek složené zálohy ve výši 3 525 Kč bude převeden na účet Českého státu – Okresního soudu Plzeň – město.

Odůvodnění

1. K návrhu žalobce ze dne 30. 9. 2013 soud vypořádal společné jmění účastníků, jejichž manželství trvalo od [datum] do [datum].

2. Ve věci již soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum], čj. [spisová značka], avšak uvedený rozsudek byl usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] zrušen odvolacím soudem, zejména za účelem doplnění dokazování v podrobnějším rozsahu ohledně stavu nemovitostí v [Anonymizováno].

3. Soud doplnil dokazování a provedl vypořádání v souladu se zásadami § 149 – 150 obč. zák. č. 40/1964 Sb., a to s ohledem na zánik manželství přede dnem [datum].

4. Ve věci byly vypořádány následující položky:

5. Obecně k položce 1 - 4 (nemovitosti [adresa]) sdělil soudu [právnická osoba] [adresa] (č.l. 249), že předmětné nemovitosti jsou vedeny jako zemědělské výrobní areály, daná plocha je určena pro zařízení zemědělství, kde je možné umísťovat všechny druhy zařízení zemědělské výroby a průmyslu, tedy včetně autodílny nebo skladu. Pokud jde o aktuální situaci, pak podle nového územního plánu z roku 2003 by již nové zbudování autodílny nebo skladu povoleno nebylo (plocha vedena jako smíšená, obytná, venkovská). Účastníci se shodli, že nemovitosti mají být přikázány žalobci; otázka rekolaudace nemůže být zatím řešena vzhledem k tomu, že se účastníci nemohou dohodnout a vedou tento soudní spor.

6. Pokud jde o stavbu položka 1 (zemědělská stavba bez č.p./č.e. stojící na parcele č. st. [Anonymizováno] v [Anonymizováno]), bylo nesporné, že historicky šlo o jedinou stavbu. Objekt byl a stále je vedený v katastru nemovitostí jako „zemědělská stavba“. Manželé tedy přední část této velké stavby (při pohledu z ulice) ve vzájemné shodě ubourali, tak vznikl prázdný prostor, na jehož místě je nyní dvojgaráž (sporné bylo, kdo a kdy ji postavil, protože podle žalobce začal dvojgaráž budovat syn [jméno FO] v r. 2011, podle žalované byla dvojgaráž dokončena před rozvodem).

7. Položka č. 1 se nyní z funkčního hlediska nyní dělí na 3 části, a to postupně při pohledu ze vstupních vrat: 8. ---[A] dvojgaráž, nad kterou je nyní obytná nástavba; bývalá přípravna krmiva. 9. ---[B] Dále uprostřed je bývalá hospodářská budova, nyní fakticky obytný dům (prostřední část stavby). 10. ---[C] Nejdále vzadu jsou garáže (zadní část stavby).

11. Dvojgaráž (přední část stavby pol. 1) vznikla na místě, kde předtím byla přípravna, přičemž oproti původnímu stavu před zbouráním přípravny se nezměnily obrysy staveb. Toto bylo rovněž nesporné.

12. Podle žalobce vznikla stavba dvojgaráže jako věc samostatná, tuto zbudoval syn účastníků [jméno FO] (oba synové vyslechnuti [datum]) na pozemku svých rodičů. Toto uvedl žalobce výslovně (č.l. 114), tj. syn [jméno FO] vybudoval celou stavbu, nejen obytnou nástavbu ve 2.NP, nýbrž také samotnou dvojgaráž v 1.NP. K tomuto měl podle žalobce souhlas obou účastníků. Na č.l. 240 žalobce zakreslil stav (dle svého tvrzení) z roku 2009. Černou barvou je zvýrazněn obrys budov. Při pohledu na mapu směrem vlevo nahoru od stávajících objektů je tedy prázdný prostor, žalobce připsal údaj „zbouráno“. Tuto přípravnu účastníci zbourali někdy 2008 – 2009, uvedl žalobce. Proto tedy na č.l. 240 žalobce na dané místo nakreslil prázdný prostor a údaj „bývalá přípravna“. Dvojgaráž pak vybudoval [jméno FO] 2011-2013- Žalobce dále ke stavebnímu řízení uvedl, že stavební povolení je někdy z roku 1999, přičemž se týkalo rodinného domu s dvojgaráží. V plánech (které byly podkladem pro stavební řízení) ta dvojgaráž byla koncipována jako změna užívání hospodářské budovy. Ty původní plány počítaly s tím, že se totiž využijí obvodové zdi té přípravny, a uvnitř těch zdí se vybuduje dvojgaráž. Oba manželé poté zjistili, že ty zdi využít nejde, takže cca roku 2009 tu přípravnu ubourali.

13. Žalovaná uvedla, že bývalá přípravna zanikla dříve, než tvrdí pan [jméno FO]. Dvojgaráž zbudovali společně manželé. Tudíž dvojgaráž (v případě, že by šlo o samostatnou stavbu) se stala součástí SJM. Event. došlo ke zhodnocení původního objektu (pokud nejde o samostatnou stavbu – tento názor zastává i soud). Dvojgaráž zcela jistě už stála v roce 2009, jako garáž byla užívána. Žalovaná byla v lokalitě naposledy 10. 3. 2010, tehdy dvojgaráž již byla hotová, ale nad dvojgaráží nebyla obytná část. Střecha byla vodorovná. Takovýto stav žalovaná viděla při své poslední návštěvě v březnu 2010. Teprve následně tam syn nebo žalobce vybudoval nástavbu, s tímto rozhodně bylo započato až po březnu 2010. Žalovaná dále uvedla, že na č.l. 252 jsou postupně chronologicky vidět fáze budování dvojgaráže, na třetím snímku je vidět syn účastníků. - Na č.l. 236, foto č. 4, je datováno podle žalované rokem 2008 – 2009, s tím, že podle žalované tedy při její poslední návštěvě v březnu 2010 byla dvojgaráž již hotová a byla užívána. Tehdy se v horní části uvažovalo o nástavbě kancelářských prostor pro žalobce, uvedla žalovaná.

14. Ohledně skutkové otázky, kdo byl stavebníkem (v občanskoprávním smyslu) u dvojgaráže, tedy kdo stavbu organizoval a financoval pro sebe, soud uzavřel, že jím byli oba manželé. Na jiném místě je totiž odůvodněno, že (1) k instalaci nové střechy v daném místě došlo v rozmezí r. 2006-2008 a přitom (2) soud považuje za vyloučené, aby dvojgaráž byla vybudována až po výměně střechy. Vznikla tedy za trvání manželství a byla financována ze společných prostředků.

15. Dvojgaráž nebyla samostatnou stavbou, přičemž v podrobnostech se pro stručnost odkazuje na rozsudek ze dne [datum]. Dne [datum] se tato celá stavba - přední část, prostřední část, zadní část - staly součástí pozemku. Přestala právně existovat (§ 3054 občanského zákoníku). Vzhledem k evidenci nemovitostí však soud ve výrokové části postupoval tak, jako kdyby i nadále šlo o samostatnou stavbu.

16. Pokud se jedná o stavební stav objektu položka 1 (všechny tři části stavby) v den rozvodu:

17. Podle žalobce (tvrzení shrnuto v posudku č.l. 417) v den rozvodu objekt neměl dvojgaráž, nebyly dokončeny stavební úpravy 1. NP (prostřední část). Pokud jde totiž o prostřední část, byla osazena nová euro okna, provedena přístavba vstupu, osazena nová střešní krytina, zavedeno elektro, nebylo provedeno vytápění ani ohřev teplé vody. V novém řízení uvedl žalobce ke stavu nemovitostí v [Anonymizováno], že syn [jméno FO] pouze uváděl, že matku rok před rozvodem v lokalitě neviděl, nikoliv tedy, že tam vůbec nebyla. Při prvním umístění nových tašek na budoucí dvojgaráž nebyla vyměněna celá střecha vč. krovu, krov zůstal původní (č.l. 593 p.v.). Žalobce dále uvedl (č.l. 594), že nikdy netvrdil, že když se tašky dávaly podruhé na objekt po zbudování dvojgaráže, že byly využity staré trámy. Žalobce uvedl, že nikdy nepopíral, že roku 2008 již střešní krytina mohla být nová, krov tehdy ještě původní. Po výměně tašek, asi po roce, došlo ke statickým problémům, [tituly před jménem] [adresa] žalobci sdělil, že příčinou je nová, těžší krytina, a je třeba objekt zbourat. K tomu došlo před rozvodem (č.l. 562). Pokud žalovaná předkládala fotografie vč. kinofilmu, zřejmě do objektu i po rozvodu docházela, zřejmě pro účely případného soudního sporu. Fotografie mohla též pořizovat tehdejší přítelkyně [jméno FO], [jméno FO] (č.l. 630). Předložené filmy, kde na fotografiích údajně se žalobcem se žalobce nepoznává, trpí nedostatkem, neboť nejsou předloženy spolu s kazetami, z nichž by vyplývalo např., kdy film byl vyroben; navíc jsou filmy různě stříhány. Fotografie na filmech sice pocházejí skutečně z [Anonymizováno], avšak k dataci se žalobce nevyjadřuje (nepotvrzuje tedy tvrzení protistrany). Fotografie byly také předloženy až po koncentraci řízení, uvedl žalobce.

18. Podle žalované (č.l. 420) byla zejména oproti tvrzení žalobce již provedena dvojgaráž. V prostřední části byla provedena výměna krovu, přízemí bylo již uživatelné a skutečně užíváno k bydlení, provedeny vnější omítky vč. klempířských prvků, zaveden plyn, ústřední topení a ohřev teplé vody (kotel pro prostřední část byl v zadní části), u vstupu provedena pergola, bez zastřešení. Hotová zámková dlažba na nádvoří a příjezdu. Žalovaná poukázala též na to, že syn [jméno FO] uvedl, že nejméně rok před rozvodem tam žalovanou neviděl. Předložení fotografií ze strany žalované tedy svědčí o tom, že fotografie jsou z doby před rozvodem. Vztah syna [jméno FO] s [jméno FO] trval do poloviny roku 2013, vztah začal rozhodně dříve než v listopadu 2010, kdy se [jméno FO] nastěhovala k žalované a synovi do [Anonymizováno], uvedla žalovaná. Kontaktní údaje [jméno FO] žalovaná nezná (č.l. 630, shodně tak žalobce, proto tuto svědkyni soud nepředvolal). Na fotografii č.l. 584 sedí [jméno FO], fotografii pořídila žalovaná, proto jde o období před rozvodem, argumentovala žalovaná. Žalovaná zdůraznila, že sktuečně předložila fotografie, vzniklé před [datum], kdy byla v nemovitosti přítomna naposledy spolu se svými známými (svědek [Anonymizováno], [adresa]). Upozornila, že žalobce změnil svá tvrzení ohledně výměny střechy poté, kdy soudu bylo předloženo foto s novým zhotoveným krovem. Žalovaná uvedla, že shora uvedení svědkové [Anonymizováno], [adresa] uváděli, že byli i uvnitř areálu (na zahradě), nejenom před vraty, a není tedy na místě zpochybňování těchto svědků ze strany žalobce pouhým předložením fotografie průhledu zvenku, z pozice před vraty (č.l. 589 – 589 p.v.), odkud skutečně na celou zahradu vidět není, avšak svědkové byli i na zahradě, uvedla žalovaná. V novém řízení žalovaná uvedla, že předložila 3 kinofilmy, tyto zobrazují fotografie pořízené osobně žalovanou, která v objektu byla naposledy [datum]. Žalobce stále mění svá tvrzení ohledně výměny střešní krytiny, uvedla žalovaná ke stavu [Anonymizováno].

19. Odvolací soud v usnesení ze dne [datum] (body 9, 11 odůvodnění) upozornil, že důkazní břemeno nese ten účastník, který tvrdí hodnotu společné věci, kterou žádá vypořádat, přičemž obě strany zde měly stejnou možnost zajistit si důkazy a nebylo zjištěno, že by jedna druhé nějaké důkazy zmařila. – Jelikož to byla žalovaná, kdo tvrdil, že nemovitosti se v rozhodný den nacházely v řádově kvalitnějším stavu, než tvrdil žalobce, okresní soud dne 3. 6. 2022 vyzval žalovanou v naznačeném smyslu dle § 118a odst. 3 OSŘ. Tedy k prokázání, že stav nemovitostí v [Anonymizováno] byl takový, jak uvádí žalovaná, takže by jeho cena byla v den rozvodu 5 520 000 Kč, a nikoliv pouze 2 040 000 Kč, jak uváděl žalobce (jedná se vždy o částky, uvedené znalcem [tituly před jménem] [Anonymizováno] v posudku z [datum] na č.l. 419, č.l. 422, zvýšené dle shodného tvrzení účastníků o 20%).

20. Tuto výzvu soud dal též se zřetelem na § 118b odst. 3 OSŘ. V tomto důsledku pak došlo k prolomení koncentrace v této části, kde následně oba účastníci (nejenom tedy žalovaná) mohli navrhovat nové důkazy.

21. Ke stavu rozestavěnosti objektu [adresa] bylo vedeno následující dokazování.

22. K leteckým snímkům lokality [adresa] žalobce správně namítl, že z hlediska koncentrační zásady byly fotografie protistranou předloženy teprve 3. 4. 2019 (např. č.l. 351 an.), respektive č.l. 251 (založeno 25. 10. 2017). V každém případě až po uplynutí koncentrační lhůty, která uplynula 30 dnů po dni [datum] (ukončení prvního jednání, č.l. 105). Nebyl správný původní názor okresního soudu o aplikaci § 120 odst. 2 věta 1 o.s.ř. o možnosti soudu provést takovýto důkaz i bez návrhu, přispěje-li k objasnění věci, resp. o charakteru skutečností obecně známých, kde by tudíž nemusel soud zohledňovat koncentrační zásadu. Okresní soud tedy uvedené snímky při rozhodnutí nevyužil.

23. Navíc ještě k tomu koriguje předchozí svoje hodnocení leteckých fotografií, neboť starší letecké mapy společnosti [právnická osoba] mají datování určené rozmezím několika let. Např. určitá fotografie na serveru mapy.cz, označená jako „letecká mapa 2006“, není ve skutečnosti z roku 2006, nýbrž byla v uvedeném roce na Internet umístěna. K přesnější dataci obsahuje taková fotografie v pravém dolním rohu pouze údaj, že byla pořízena 2004 – 2006. Pokud tedy jde o [adresa], v uvedené době (2004-2006) tudíž střecha nad budoucí dvojgaráží byla dosud šedá, původní. Nelze přesněji zjistit, kdy naposledy tomu tak bylo. Fotografie nazvaná jako „letecká 2012“ již obsahuje kratší, přesnější interval pořízení 2011 (střecha je v té době již červená). Nepochybně by tedy z fotografií vyplynulo jen tolik, že k výměně střešní krytiny došlo 2004-2011, přičemž uvedená okolnost byla beztak nesporná. Pokud tedy [právnická osoba] sdělil soudu (č.l. 278), že vlevo dole je vždy datum (tedy den) pořízení snímku, potom je zřejmé, že toto sdělení se týká až snímkování novějších leteckých map. Např. snímek „letecká mapa 2018“ obsahuje v lokalitě [adresa] fotografii pořízenou 26. 8. 2016. Zcela přesné je naopak snímkování ČÚZK, např. č.l. 351 (snímek r. 2005 – střecha dosud šedivá). Hovořeno je zde vždy o dvojgaráži. - Možno shrnout, že letecké fotografie jednak nemohou být důkazně využity a jednak nevyvracejí ani nepotvrzují verzi žádného z účastníků.

24. Žalovaná pak sice v novém řízení upozornila (č.l. 580), že [tituly před jménem] [Anonymizováno] po nahlédnutí na letecké snímky uvedla (letecký snímek č.l. 352 – ČÚZK, rok 2008), že v takovém případě by skutková verze žalobce o výměně střechy byla znalecky neudržitelná. Avšak uvedenou okolnost soud nepřeceňuje vzhledem k tomu, že uvedený snímek by ještě – sám o sobě – nevyvracel skutkovou verzi žalobce: podle žalobce nové tašky byly umístěny již před rozvodem, ale na původní staré zdivo, nikoliv ještě na novou dvojgaráž.

25. Z dalších důkazů pak např. bylo doloženo (č.l. 287), že do celého objektu v [Anonymizováno] byl dodáván a fakticky odebírán plyn od ledna 2007, přičemž však nebylo k tomuto poznatku vyvráceno logické vysvětlení žalobce, že takto zprovozněna byla prostřední část, ale nikoliv dvojgaráž s nadstavbou (přední část). Tímto tedy nebyla vyvrácena verze žalobce.

26. Dále byla předložena např. digitální fotografie č.l. 314 p.v. dole, předložená žalobcem s datací 23. březen 2011 (jde o datum uvedené na snímku vpravo dole, které tam automaticky přidává digitální fotoaparát), tato ukazuje teprve rozestavěnou dvojgaráž. Zdi nejsou omítnuté, jsou zde umístěna dvoje vrata pro vjezd aut, nad nimi je vidět otvor ve zdi ve tvaru 5úhelníku („domečku“) připravený pro okno stejného tvaru. Spornou otázkou byla datace fotografie, podle žalované byla již ve stavu před rozvodem ([datum]), a ne 23. 3. 2011, jak tvrdil žalobce. Proto se soud zabýval technickou možností, zfalšovat ve fotoaparátu data ohledně údajného pořízení fotografie, tedy zabýval se důkazní silou takovéhoto údaje, který se objeví na vytištěné digitální fotografii (viz bod 13 – 14 usnesení odvolacího soudu ze dne [datum]).

27. K této otázce uvedl žalobce (č.l. 561 p.v.), že fotografie pořizoval na SD kartu ve fotoaparátu Kodak, následně nechal ve veřejném fotoshopu některé fotografie vytisknout, obsah karty vypálil na CD. K dispozici má uvedené CD, naproti tomu SD kartu již nedohledal (čl. 593 pv).

28. Žalovaná k tomu uvedla, že datum lze před vytištěním změnit libovolně (viz k tomu č.l. 559 – shodná fotografie, avšak se třemi různými daty, kterou žalovaná pro ilustraci založila do spisu). Pro tento „vyšetřovací pokus“ využila žalovaná jinou fotografii předloženou žalobcem, a sice foto č.l. 253.

29. K návrhu žalované tedy soud vyžádal stanovisko (č.l. 567) policie ČR – Kriminalistický ústav Praha, který soudu sdělil, že vytištěnou fotografii s datem nelze obecně posoudit z hlediska datace nijak. Lze mít za to, že fotoaparát Kodak v roce 2011 disponoval funkcí tzv. „razítko data“. Avšak znovu by pak šlo o datum nikoliv zaručeně pravé, ale takové, které sám uživatel nastavil ve fotoaparátu před okamžikem pořízení snímku. V obecném popisu tzv. EXIF nelze stanovit skutečné datum a čas, a to z důvodu uživatelské možnosti nastavení libovolného času před pořízením fotografie.

30. Soud tedy uzavřel, že samotné údaje na vytištěných fotografiích bohužel vypovídací hodnotu nemají, zvláště pokud se nejedná o datový soubor (typu „obrázek“), nacházející se přímo na SD kartě, nýbrž se jedná o vytištění tohoto obrázkového souboru.

31. K dalším důkazům lze uvést, že na č.l. 391 je fotografie interiéru (údajně) dvojgaráže, kde vodovodní potrubí má na sobě letopočet 2013, což však není jednoznačným důkazem, že stavba (vnitřní rozvody) byly dokončeny až toho roku. Potrubí mohlo být totiž vyměněno poté, co bylo před r. 2010 vše ve dvojgaráži dokončeno (jak tvrdí žalovaná). Jde pouze o indicii ve prospěch žalobce.

32. Snímek č.l. 633 nahoře je z doby, kdy se okno právě instalovalo, tedy dle žalované cca 2008 – 2009, tato fotografie je rovněž vidět na č.l. 640 jako foto č. [hodnota]. Zde se jedná o pevné číslování políček na filmu, které uživatel nemůže nijak měnit. Při úvahách o dataci tohoto snímku soud zjistil, že tento snímek byl, jak je patrné na č.l. 637 pv, časově následován pozdějšími snímky č. 19, 20, na kterých jsou vidět neidentifikované osoby pracující na stavbě (žalobce potvrdil to, že předkládané fotografie jsou z [Anonymizováno]). Následuje č. 21 rovněž jednoznačně z [Anonymizováno]. Z této časové souslednosti soud dovozuje, že všechny tyto fotografie skutečně pocházejí z doby do března 2010 (odstěhování žalované, kdy žalovaná byla v [Anonymizováno] naposledy).

33. Snímek č.l. 633 dole je snímek shodný jako č.l.

353. Jde o Street View únor 2012, kde žalovaná zdůraznila, že tedy je vidět, že v únoru 2012 bylo hotovo okno i fasáda na dvojgaráži, a proto je vyloučeno tvrzení žalobce, podle kterého se okno instalovalo až v červenci 2012. Pro přehlednost vysvětlila, že na č.l. 633 dole velká budova těsně za vraty nepatří účastníkům, jde o obchod. Soud tento snímek důkazně nemohl využít, a to s obdobnou argumentací, s níž nelze využít letecké snímky ze stránek „mapy.cz“.

34. K námitce, že kinofilmy předložené žalovanou porušují z důkazního hlediska koncentrační zásadu (dne [datum] ukončeno první jednání a poskytnuta lhůta 30 dnů, č.l. 108), k tomuto soud uvádí, že došlo k prolomení koncentrační zásady, jak odůvodněno jinde (§ 118b odst. 1 OSŘ, protože účastníci byli vyzváni dodatečně k doplnění rozhodujících skutečností a důkazů).

35. Pravost fotografií prokázala žalovaná svým výslechem (č.l. 646), kde mj. uvedla, že fotografie pořizovala ona sama, což nepřímo zdůraznila tím, že na některých je vidět přítelkyně [jméno FO] ([jméno FO]).

36. Ohledně datace fotografií vytištěných na č.l. 633 – 643 se uvádí, že tyto fotografie byly podrobně provedeny k důkazu, včetně porovnání s originály filmů, které žalovaná rovněž dala k nahlédnutí soudu i žalobci (protokolace na č.l. 645 – 645 p.v.). K dataci fotografií bylo prokázáno, odůvodnění viz na jiném místě, že snímky vznikly před březnem 2010 (odstěhování žalované z [Anonymizováno]), tedy nevznikly až po rozvodu.

37. Pro účely datování snímků dále lze vzít do úvahy fotografie pocházející z filmu č.l. 635 p.v., kdy tento film pokračuje na č.l. 642 (tento způsob zakládání do spisu byl dán tím, že se jedná o listy o velikosti A3, které byly dány na sebe a poté přeloženy). Snímky č.l. 635 pv a čl. 642 zobrazují některé již zcela dokončené části stavby a zároveň až po těchto fotografiích je umístěn následně snímek č. 26 – syn [jméno FO] v obleku. Jde sice zajisté, pro účely datování fotografií, o důkaz jen nepřímý, kdy v obleku se může každý nechat fotografovat kdykoliv, existují však určité obvyklé vzorce chování, kdy slavnostní oblek se obléká jen ke slavnostním příležitostem. Proto není věrohodná verze žalobcova, podle které byly stavby dokončeny až po rozvodu (podzim 2010), protože pak by snímek č. 26 musel vzniknout také až po roce 2010. V uvedeném roce však [jméno FO] bylo již 26 let a není zřejmé, o jakou slavnostní událost by šlo. Naproti tomu je zcela logická verze žalované, podle které je oblek fotografován v době zakoupení těchto šatů anebo při příležitosti jejich použití, což podle žalované byl maturitní ples či maturita, tj. rok 2003 (věk [jméno FO] tehdy byl 19 let).

38. Rozsáhlá argumentace účastníků pak se týkala také fotografií na č.l. 634 p.v., které pokračují na č.l. 643 (přeložený A3, znovu tedy jde o jediný film).

39. A to zejména foto č. 11 (syn [jméno FO] sedí na lešení v době budování dvojgaráže a zjevně bez známek překvapení nebo nelibosti pozoruje fotografa).

40. Dále pak je to foto č. 12 - budování zámkové dlažby, na snímku je tehdejší [jméno FO] přítelkyně [jméno FO], vztah trval do roku 2013. Pro přehlednost lze dodat, že tatáž fotografie budování zámkové dlažby ([jméno FO], [jméno FO]) je přehledněji vytištěna na č.l. 559 (pouze k tomuto žalovaná upozornila, že datace na fotografiích záměrně neodpovídá, vyhotovila je žalovaná pro ilustraci technické možnosti, datum libovolně navolit).

41. Dále je to foto č. 14 (dvojgaráž již po dokončení). Tolik k fotografiím č.l. 634 pv a čl. 643.

42. Nelze přijmout verzi žalobce, že uvedené snímky mohly vzniknout až po rozvodu, neboť pokud by [jméno FO] a další osoby bývali spatřili žalovanou jakožto rozvedenou manželku, přičemž mezi bývalými manžely již bylo zřejmé, že o [adresa] žalovaná nemá zájem, a nyní by zde byla pozorována, jak se v areálu bez logického důvodu pohybuje a fotí, tj. zcela zjevně pro účely získání dokumentace pro soudní spor, potom by se o uvedené okolnosti zcela nepochybně dozvěděl žalobce a tento by již v době podání žaloby avizoval soudu, že žalovaná pořizovala ještě po rozvodu nějakou fotodokumentaci. Soud zde neakceptoval ani možné vysvětlení ze strany žalobce, které by samozřejmě v obecné rovině nebylo vyloučené, že na kinofilm možná fotila sama [jméno FO]. Dle názoru soudu v uvedené době by pro mladou generaci již fotografování na film bylo absolutně neobvyklé a znovu by to tudíž vzbudilo pozornost přítomných. Navíc by nebylo zřejmé, pokud by [jméno FO] fotila pro sebe, proč by poté film věnovala žalované. Lze uzavřít, že tyto fotografie pořizovala žalovaná, a to nutně před březnem 2010 (poslední dokumentovaný pobyt žalované v [Anonymizováno]). Zároveň ale na fotografiích vidíme mj. již zcela hotovou dvojgaráž (např. foto č. 14 na č.l. 643), o které žalobce tvrdil, byla dvojgaráž hotova po rozvodu. Již tímto jasným rozporem dostávají podle názoru soudu i veškerá další tvrzení žalobce trhliny z hlediska své věrohodnosti. Naopak nebylo žádného důvodu nevěřit výpovědi žalované, a to v plném rozsahu.

43. Pokud se ve věci vyjadřoval syn účastníků [jméno FO] (č.l. 307), je nutné úvodem uvést, že oba synové obdrželi od žalobce darem, bez vědomí žalované, např. motorová vozidla, mj. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. Okolnost, že žalovaná nedala k darování souhlas, bere soud za prokázanou z toho, že pokud by souhlas dala, potom by nebylo rozumného důvodu, proč darovací smlouvu (č.l. 43a) podepsal jakožto dárce pouze žalobce a také on je jako dárce uveden v záhlaví. Nelze zde sice v žádném případě hovořit o jakémsi nemorálním podplácení svědků ze strany žalobce, neboť šlo o logický převod aktiv v rámci rodiny ze starší generaci na mladší generaci, což je chování v souladu s obvyklými zvyklostmi, zvláště při rozvodu (redukce SJM o předměty, které by žalovaná zřejmě stejně nevyužila). Pouze neměla být žalovaná takto obejita, a pokud k tomuto převodu došlo bez projednání se žalobkyní, je zjevné, že mohla být vytvořena určitá koalice žalobce a synů. V tomto kontextu proto musel soud hodnotit, že [jméno FO] poté jako svědek uvedl (č.l. 307 p.v.), že v době rozvodu rodičů [adresa] „vypadala jako hrubá stavba s okny a střechou“, následně dle svého tvrzení stavbu nad dvojgaráží financoval on, tj. [jméno FO], investoval takto asi 200 000 Kč (k dotazu přitom opakoval dvakrát pojem „financoval“, a nikoliv „spolufinancoval“, viz č.l. 307 pv). Žalovaná proto posléze navrhovala posudek k ověření, zda takováto částka mohla vůbec postačovat k vybudování dvojgaráže, měl-li tedy [jméno FO] na počátku k dispozici pouze základovou desku a tašky; soud již uvedený důkaz pro nadbytečnost neprovedl.

44. Svědek [jméno FO] totiž například trval na neudržitelném tvrzení, že vůz [Anonymizováno] [Anonymizováno], který obdržel darem v roce 2009, byl již v té době údajně „nepojízdný“ (č.l. 307), vůz byl stěží schopen se po vlastní ose dopravit na technické kontroly („jel na 9 válců z 10“). V kontrastu s tím stojí zpráva [Anonymizováno] (č.l. 604) a navazující listiny, kde stav tachometru v lednu 2009 byl 83 000 km, stav tachometru v únoru 2 010 byl 91 500 km, stav tachometru v listopadu 2012 byl 108 500 km. Evidence [Anonymizováno] není zajisté veřejným seznamem s presumpcí správnosti, avšak z druhé strany žalobce ani svědek [jméno FO] nevysvětlili, jakým způsobem a z jakého důvodu by [Anonymizováno] měla evidovat mylné údaje (do této databáze jsou údaje nahlašovány ze strany STK a autoservisů se souhlasem objednatele zakázky). Vzniká tedy prvotně otázka smyslu přijetí daru, pokud se (podle svědka i žalobce) nikdy nepodařilo vůz zprovoznit (pozn.: Prohlídka STK ve všech těchto třech případech shledala, že vůz je způsobilý, a to bez závad). Přitom svědek ani nedokázal věrohodně vysvětlit fotografii (č.l. 304), kterou předložila žalovaná. Šlo o fotografii typově i barevně shodného vozu, který stojí na pozemku v [Anonymizováno] a za sebou má připojený přívěs pro přepravu aut (na němž dokonce je umístěno jiné vozidlo), kdy svědek [jméno FO] přišel s vysvětlením, že na pozemek v [Anonymizováno] mohl s typově shodným vozem přijet některý jeho blíže neurčený známý. Takovou shodu náhod soud považuje za vyloučenou. 45. [jméno FO] se také velmi vyhýbavě vyjádřil (č.l. 308) k rozporu mezi tím, že [A] podle svého tvrzení viděl žalovanou v [Anonymizováno] naposledy rok před rozvodem, a přesto [B] je [jméno FO] vidět na jedné z fotografií, které podle soudu pořídila žalovaná, tj. fotografii č.l. 252, kde [jméno FO] sedí na lešení před prakticky hotovou dvojgaráží: „nemůžu se vyjádřit, zda když na fotografii její autor fotí přímo mě, zda jsem tam tedy žalovanou neviděl; dataci fotky neodhadnu“, uvedl svědek.

46. Druhý syn [jméno FO] vypovídal spíše vyhýbavě a je možné, že se snažil (v situaci panujících rozporů mezi svými rodiči) neublížit žádnému účastníku. Uváděl, že si nevybaví stav [Anonymizováno] v době rozvodu.

47. Účastníci se snažili skutkový stav objasnit a např. pomocí výrobního čísla na okně (č.l. 335, č.l. 343 vlevo dole) argumentovat, že údaj „[Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]“ na rámu okna může znamenat buďto datum [datum], anebo naopak [datum].

48. Pokud jde o tuto skutkovou otázku (viz též bod 13 usnesení odvolacího soudu), soud ohledně fotografie č.l. 343 učinil dotaz (č.l. 544). Podle odpovědí výrobců nebo dovozců oken (č.l. 547 – 557) jde spíše o datum [datum], nikoliv tedy [datum], a to vzhledem k převažující konvenci při psaní těchto datumů. Den [datum] by navíc byl neděle, jak si jeden z oslovených výrobců povšiml. Tato okolnost by nepřímo svědčila ve prospěch verze žalobce ([datum]), tj. časově pozdější vznik stavby, avšak jde jen o důkaz nepřímý, neboť není nijak vyloučeno použití pozdějších oken při výměně a z fotografie rámu okna nelze dovodit tvar okna, tj. může či nemusí se jednat o okno pětiúhelníkového tvaru nad dvojgaráží (snímek č.l. 633 nahoře). Tedy ani tento důkaz jasno nevnesl.

49. Odvolací soud dále uložil (bod 14 odůvodnění) okresnímu soudu, zabývat se záručním listem dlažebních betonových bloků ze dne [datum], aby bylo blíže pokud možno osvětleno, kdy vznikla zámková dlažba v [Anonymizováno]. Tento záruční list byl k důkazu proveden [datum] (kopie je na č.l. 586). – K tomuto důkazu žalovaná správně uvedla, že zde není údaj o kupujícím, proto nelze jednoznačně dovodit pouze z toho, že originál listu se dostal do držení žalobce, že se jedná právě o zámkovou dlažbu, která byla umístěna na dvoře v [Anonymizováno]. Nic průkazného nebylo k tomuto zjištěno ani z reklamačního řádu společnosti [Anonymizováno] (č.l. 582).

50. Ohledně datace vzniku zámkové dlažby žalobce správně poukázal na neprůkaznost leteckých fotografií, neboť např. fotografie z roku 2019 (č.l. 588 p.v.) ukazuje prakticky celý areál jako jednolitou světle šedou barvu. Dokonce nerozlišitelně od místní komunikace v jiné části této fotografie, která bude velmi pravděpodobně asfaltová.

51. Příslušná rozhodnutí stavebního úřadu byla též provedena k důkazu, avšak nepřispěla k objasnění časového průběhu zvelebování objektu v [Anonymizováno], jelikož nevyvracejí verzi žalobce ani žalované. Původní stavební povolení bylo postupně prodlužováno. V příslušném spise nejsou také založeny, neboť to nebylo povinností stavebníků, žádné konkrétnější zprávy o průběhu prací. Úřad tedy rozhodl [datum] o povolení „přestavby chléva“, což je prostřední objekt, [datum] bylo požádáno o prodloužení tohoto povolení.

52. Dne [datum] podána žádost o povolení změny stavby „přístavba dvojgaráže“, čímž došlo z hlediska „územního“ k rozšíření stavebního povolení na další část povrchu země, tedy právě na nynější dvojgaráž. To je tedy první prokazatelná zmínka o záměru manželů takovouto dvojgaráž budovat. Rozhodnutí bylo vydáno [datum], označeno jako „změna nedokončené stavby“, neboť se stavební povolení rozšířilo právě na objekt původní přípravny.

53. Rozhodnutím stavebního úřadu [adresa] z [datum] bylo povoleno prodloužení lhůty k dokončení stavby do [datum] (č.l. 43B), přičemž původní stavební povolení bylo vydáno již [datum] (č.l. 44).

54. Znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] označila tvrzení žalobce o provedených pracích za znalecky přijatelné (č.l. 333), následně při výslechu (č.l. 365) uvedla, že neměla k dispozici letecké snímky, naopak vycházela např. z pravdivosti datace 23. 3. 2011 na fotografii č.l. 314 p.v. dole (jde o již diskutované černobílé foto předložené žalobcem – dvojgaráž byla teprve rozestavěná – foto ve skutečnosti nelze časově zařadit). V závěru uvedla, že pokud by pravá byla fotografie č. l. 352 (2008, ČÚZK), potom by naopak skutková verze žalobce byla v příslušném rozsahu nepřijatelná, avšak uvedený závěr znalkyně není přesvědčivý (byla též dotázána bez přípravy a neznala verzi žalobce, že střecha byla původně dána na starou stavbu).

55. Svědek [jméno FO] (otec žalobce) uvedl, že dvojgaráž si postavil jeho vnuk [jméno FO]. Pokud v době rozvodu žalobce bydlel v [Anonymizováno], udělal si tam jen jakousi provizorní obytnou místnost. Podle svědka si nástavbu nad dvojgaráží platil sám vnuk, vnímá jej tedy jako vlastníka, nebyl však nikdy přítomen u nákupu materiálu nebo provádění nějakých plateb [jméno FO] (jde tedy o svědectví z druhé ruky). V době rozvodu byl objekt ve špatném stavu, byly tam např. špatné podlahy. – Věrohodnost svědka byla obecně snižována jeho příbuzenských vztahem k žalobci a např. jeho tvrzením, že v době rozvodu byla údajně na nynější dvojgaráži ještě stará střecha, eternitová. K výměně střechy došlo dle svědka až po rozvodu, dle účastníků se tak stalo před rozvodem.

56. Obdobně jako [jméno FO] vypovídala [jméno FO] (matka žalobce), že „přední část nebyla ještě hotová“, svědkyně byla v objektu tehdy jen málokdy. Není jí známo, kdo financoval přístavbu pro [jméno FO].

57. Svědek [Anonymizováno], jehož věrohodnost byla ovšem mírně snížena vzhledem k tomu, že se žalovanou partnersky žije, uvedl (čl. 449), že pomáhal, a sice společně ještě s kolegou [Anonymizováno], žalovanou definitivně vystěhovat z [Anonymizováno]. Oba tito svědci se sice o přesném termínu nezmínili, ale v tomto řízení nebylo sporu o tom, že vystěhování bylo v březnu 2010. Svědek [Anonymizováno] uvedl, že přední část objektu (č.l. 449 p.v.) obsahovala dvojgarážová vrata, zřejmě bílé barvy. Objekt byl omítnutý, byla hotová střecha a okna. Stav byl obdobný jako na č.l. 255 (fotografie dvojgaráže). Obdobně svědek [adresa], vyslechnut téhož dne, uvedl obdobný stav nemovitosti, svědek je kolega předchozího svědka.

58. Soud uvádí, že byla vyvrácena argumentace žalobce (č.l. 572), který chtěl svědky znevěrohodnit a předkládal fotografie zobrazující pohled zvenku „vodorovně“ skrze vrata na zahradu, kde skutečně má žalobce pravdu, že by takovýto pozorovatel nemohl stav objektu přesně spatřit (č.l. 573 – 576, 589, 589 p.v.). Ovšem svědek [Anonymizováno] uvedl „.....s kolegou jsme byli na tom dvoře ...“ a rovněž svědek [adresa] řekl, že šli dovnitř plechovými vraty, stáli na zámkové dlažbě. Oba svědci viděli, že nad dvojgaráží bylo okno ve tvaru jakéhosi domečku. K tomu je vhodné pro přesnost vysvětlit, že okno podobného tvaru mají i další části objektu (viz č.l. 635 p.v. – foto č. 24), ale svědci uvedli, že takto dokončena byla dvojgaráž.

59. Stav objektu včetně zbourané přední části potvrzovala pro žalobce svědkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] (č.l. 479), která byla v [Anonymizováno] na přelomu 2010/2011. Před stavbou RD byla podle ní betonová plocha a bylo zřejmé, že zde předtím stála nějaká stavba, nyní zde byla základová deska. – Jde však o dobrou známou žalobce a v tomto světle soud hodnotí věrohodnost svědkyně.

60. Ohledně zavedení Internetu se účastníci shodli, že nejméně od 1. 4. 2009 byl v objektu Internet, byla předložena faktura, kde objednavatelem byl [jméno FO]. Žalobce vysvětloval, že přípojka vedla nikoliv do prostřední obytné části, která skutečně ještě nebyla hotová, ale do zadní části, tj. garáží. Takto žalobce argumentoval na podporu své skutkové verze, že v r. 2009 ještě prostřední část nebyla obyvatelná. Dle názoru soudu je možné, že syn z praktických důvodů (přístup k Internetu je prakticky nutností) si Internet zavedl ještě předtím, než v objektu začal bydlet.

61. Naopak pokud žalovaná v návrhu na rozvod ze 7. 7. 2010 psala, že „manžel bydlí v rozestavěném domě“ (v [Anonymizováno]), považuje soud za logické vysvětlení žalované, že tímto měla na mysli nedokončenost z hlediska stavebního řízení, jinak řečeno i takový popis stavu nemovitosti, tak jak je vylíčený v nynějším sporu žalovanou, odpovídá pojmu „nedokončený – rozestavěný dům“. [právnická osoba] s touto terminologií je, že krátce po rozvodu ([datum]) rozhodl OÚ [adresa] o povolení změny stavby a prodloužil lhůtu k dokončení (rozhodnutí č.l. 451), což bylo později zopakováno.

62. Ohledně okolností výměny střechy nad objektem dvojgaráže se účastníci neshodli.

63. Podle tvrzení žalobce se na původní starý objekt nejprve umístila nová střecha. Tj. zcela nová střešní krytina za současného použití starých trámů, a to někdy v roce 2008. Následně bylo zjištěno, že původní zdivo neunese takovéto zatížení, proto byla podle žalobce nová střešní krytina zase snesena a uschována. Po vybudování zdiva dvojgaráže tedy byla uvedená střešní krytina červené barvy znovu instalována. Žalobce uvedl, že fotografie č.l. 591 (zde zeleně je vlevo nahoře zvýrazněno to, co se týká dvojgaráže) zobrazuje stavbu zdiva dvojgaráže, pochází z doby po rozvodu.

64. Žalobce se ohradil proti argumentaci žalované, která vyvracela možnost, že by nové tašky byly (při druhé instalaci tašek) umístěny znovu na staré trámy, neboť tuto formulaci žalobce nepoužil. V tomto dává soud žalobci za pravdu a poznamenává, že žalovaná totiž reagovala na stranu 3 protokolu ze [datum] (č.l. 593 p.v.), kde žalobce uvedl, že „nebyla vyměněna celá střecha vč. krovu, krov byl ponechán a vyměněna pouze střešní krytina, krov zůstal původní“. Pro přehlednost lze shrnout, že podle žalobce tedy byly nové tašky instalovány postupně dvakrát, podle žalované jen jednou. Žalovaná tedy argumentovala, že je tvrzení žalobce vyvráceno např. pomocí fotografie č.l. 584 (pozn.: shodně je barevně na č.l. 591), kde evidentně je na nové zdivo dvojgaráže dáván zcela nový krov. Žalobce reagoval ihned při tomtéž jednání tím, že při vybudování dvojgaráže se již původní staré trámy nevyužily a on rozhodně neuváděl, že na dvojgaráž byl využit původní krov. Soud tedy uvádí, že vyjadřování žalobce zde nebyla vnitřně rozporná (rozpor mezi jedním a jiným tvrzením žalobce), o takovou situaci nešlo. Jinou věcí je, že verze žalobce byla nepravděpodobná (č.l. 629 p.v.): Asi roku 2008 zatížil bohužel nekvalitní zdivo novou krytinou, až následně se podle žalobce zjistilo, že to nefunguje z hlediska statiky. Proto krytinu snesli, původní trámy rovněž snesli a tyto trámy byly spáleny. Krytina se uskladnila. Poté se staré zdivo zbouralo. Asi za 2 roky vznikla základová deska. Právě takovýto stav tu byl také v době rozvodu (dvojgaráž nebyla s výjimkou základové desky ani částečně rozestavěna). Teprve po vybudování dvojgaráže na ni byl umístěn nový krov a tašky, které byly předtím uskladněny. Toto uvedl žalobce.

65. Žalovaná uvedla, že na fotografii č.l. 584 (pozn.: shodně barevně na č.l. 591) je stav asi z roku 2008, tj. před rozvodem, je zde zobrazeno budování dvojgaráže (uvedla na č.l. 629 p.v.).

66. Tolik k tvrzením účastníků k výměně střechy nad dvojgaráží. V rámci dokazování ke dvojgaráži bylo zjištěno následující.

67. Z fotografie č.l. 591 jednoznačně vyplývá, že v době budování či dokončení zdí nové dvojgaráže jsou zde také dávány zcela nové trámy.

68. Dále lze znovu připomenout, že [tituly před jménem] [adresa] (autorský dozor na stavbě) uvedl na č.l. 396, že objekt bývalé přípravny, na jehož místě vznikla dvojgaráž, tedy krajní objekt nejblíže ke vstupním vratům) byl před svým zbouráním ve stavu „na demolici“. Působil na svědka dojmem jako stavba z období kolem roku 1930, stavělo se tehdy z plných cihel na vápennou maltu, která bývala šizená, zeď silná 30 cm. Kdyby byl [tituly před jménem] [adresa] tehdy dotázán k případné sanaci toho objektu, doporučil by (jak vypověděl) jeho stržení. K časovému zařazení uvedl, že tyto okolnosti viděl v době „před stržením objektu“. Přesněji toto časově nezařadil. [právnická osoba] byl jako autorský dozor při stavbě dvojgaráže a také jako stavební dozor při stavbě prostřední části. - Soud uvádí, že není zcela podstatné, kdy přesně před stržením původní přední části se [tituly před jménem] [adresa] na místě vyskytl. Stav zdiva o stáří ca 80 let se tak rychle nemění. Soud proto považuje za vyloučené, aby žalobce na objekt, nacházející se v takovémto stavu, umístil novou střechu. Toto by nebylo s ohledem na shora citované svědectví účelné dokonce ani v takovém hypotetickém případě, že střecha by byla dostatečně lehká. I přesto by totiž bylo možno očekávat v dohledné době ukončení životnosti zdí (viz jejich popis [tituly před jménem] [Anonymizováno], ať už tam byl svědek přítomen v kterémkoliv roce). A zde navíc mělo umístění nové střechy vést k ještě dřívějšímu poškození nosných zdí (žalobce: „zjistilo se, že zdi tuto krytinu neunesou“). Tedy. skutková verze žalobce by znamenala, že byla zvolena příliš těžká střešní krytina. Takto neúčelný postup soud považuje za vyloučený.

69. K dílčí otázce, zda vyjádření žalobce bylo rozporné s fotografií č.l. 591 anebo vnitřně rozporné samo o sobě, soud tento rozpor ve vyjádření žalobce neshledal. Podle skutkové verze žalobce byla krytina umísťována postupně celkem dvakrát, takže zde by možno připustit, že při protokolaci na straně 2 protokolu (č.l. 593 p.v.) měl žalobce na mysli první umisťování tašek (nové tašky na staré zdivo a staré trámy) s tím, že na fotografii č.l. 591 je zobrazeno druhé umisťování tašek. Zcela jinou věcí ovšem je, proč by nová střešní krytina byla napoprvé umisťována na původní zdivo v situaci, kdy by následně vyšlo najevo, že zdivo tyto tašky neunese, k tomuto viz výše.

70. Soud tedy uzavřel, že nové tašky byly instalovány před rozvodem, a to jen jednou, na nové zdivo dvojgaráže. Je tedy vyloučeno tvrzení žalobce, že v den rozvodu byla na místě dnešní dvojgaráže jen základová deska.

71. Celkově soud proto dospěl k závěru, a to zejména s ohledem celkové na snížení věrohodnosti žalobce uvedené níže, že žalovaná prokázala v plném rozsahu svoje tvrzení, že celý objekt se v den rozvodu nacházel v lepším (více dokončeném) stavu než jak uváděl žalobce a než bylo tedy nesporné. Jinou věcí je, že žalobce mohl být veden úvahou, že na stavbě se fyzicky podílel řádově více než žalovaná (což je věrohodné) a mohl pociťovat morální právo na větší než poloviční podíl. Avšak uvedené aspekty již judikatura k obč. zák. vyřešila (obdobně jako nyní výslovně § 742 písem. e/ současného OZ) tak, že k závěru o disparitě podílů by žalobce musel tvrdit a prokazovat např. nezájem žalované o péči o společnou domácnost. Avšak nic takového nebylo v tomto řízení zjištěno, navíc viz např. výrok VII. tohoto rozsudku.

72. Ocenění nemovitostí v [Anonymizováno], tedy položek 1 – 4, soud provedl podle skutkového vylíčení žalované (viz podrobně v posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno]), částkou 5 520 000 Kč. 73. [tituly před jménem] [Anonymizováno] obhájil dne [datum] svůj posudek, reagoval zevrubně na jednotlivé námitky, např. na námitku, proč uvažoval ceny podle občanské vybavenosti v obci vč. prodejny a restaurace, které v obci nyní nejsou (k tomu znalec: v říjnu 2010 byly). Uvedl, že absence kolaudace k bydlení nemá na cenu prakticky žádný vliv, což znalec zná i ze zkušenosti s trhem, jelikož jediný chybějící krok je kolaudaci dokončit, což má minimální náklady a časovou náročnost.

74. Ohledně aktuálního ocenění nemovitostí v [Anonymizováno] a ocenění bytu v [Anonymizováno] tedy soud vycházel, se souhlasem obou účastníků, z dřívějšího posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], kde jak žalobce (č.l. 569), tak žalovaná (č.l. 599) navrhli a učinili nesporným, že oproti zjištěním [tituly před jménem] [Anonymizováno] došlo v důsledku zvýšení cenové hladiny ke zvýšení ceny o 20%. Žádný účastník nenavrhl ani dodatek k posudku. Soud neměl důvod se od shodného názoru účastníků odchýlit, neboť tuto změnu tržní situace považuje za reálnou.

75. Soud tudíž vzal jako cenu [Anonymizováno] částku uvedenou v posudku [tituly před jménem] [adresa],6 milionu korun a tuto bral zvýšenou o 20% na 5 520 000 Kč.

76. Vzal za prokázanou skutkovou verzi o stavu nemovitostí v [Anonymizováno] podle žalované, když naproti tomu žalobce popisoval nemovitost tak, že cena by podle žalobce činila jen 2 040 000 Kč, což by byla tedy cena podle [tituly před jménem] [adresa],7 milionu korun zvýšenou o 20%.

77. Žalobce k ocenění ještě uváděl, že na nemovitostech v [Anonymizováno] vázne „právní závada“ (č.l. 572). Vycházel z tzv. informace o pozemku č. st. [Anonymizováno], vč. informací o probíhajících řízeních. Z nich vyplývá, že dotyčný katastrální úřad (KÚ) řeší nesoulad zakresleného umístění stavby se stavem skutečným, jelikož tak, jak jsou stavby postaveny, nejsou zapsány v katastru. Žalobce vysvětlil, že na č.l. 617 z hlediska KÚ vadí určitá nesrovnalost v umístění stavby oproti obrysům stavby v katastrální mapě (podrobněji strana 2 protokolu z [datum]). – Dle názoru soudu je tato námitka v zásadě správná, avšak nemůže znatelným způsobem snižovat tržní cenu nemovitosti. KÚ nemá v pravomoci např. nařídit odstranění stavby nebo její úpravu tak, aby odpovídala mapě, nýbrž výsledkem bude zřejmě oprava mapy. Nanejvýš vlastník dostane uloženu správní sankci, pokud by uvedenou nesrovnalost zavinil, tj. stavbu změnil a toto neoznámil.

78. Pokud žalovaná uvedla [datum] k [Anonymizováno], že ohledně dvojgaráže či nástavby nad ní uplatnil žalobce novou položku SJM k vypořádání, a že tak učinil až po uplynutí doby tří let po rozvodu (č.l. 599), potom je zřejmě zapotřebí použít materiální hledisko v tom, že se jedná stále o jednu a tutéž nemovitost. Je však pravdou, že žalobce v žalobě uvedl „stavbu na parcele č. st. [Anonymizováno]“, zatímco později uváděl právní názor, že dvojgaráž je věcí samostatnou a neměla by být vypořádána. V tomto ohledu má žalovaná věcně pravdu. Podstatné však je, že v původní žalobě byla nemovitost označena jako „stavba stojící na st. [Anonymizováno]“ (jakožto celek). Uvedený pojem nevzbuzoval pochybnosti při svém výkladu, proto by nebylo dokonce ani rozhodné, pokud by jej žalobce mínil jinak.

79. Soud se odchýlil od zásady, že se vypořádává daná věc konstitutivně vyhlášením rozsudku, má se tedy oceňovat dle současného stavu a v současných cenách (sp. zn. [spisová značka]). Soud použil stav v době rozvodu. K tomuto se blíže vyjádřil v rozsudku ze dne [datum], str. 9 odůvodnění, na které pro stručnost odkazuje.

80. Soud tedy přikázal položky 1 - 4, se souhlasem obou účastníků, žalobci a uvažoval cenu těchto položek 5 520 000 Kč.

81. Položka 5 (byt č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v budově č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] - [Anonymizováno]) byl v souladu se shodným návrhem účastníků přikázán žalované.

82. Pokud jde o ocenění bytu, podle posudku znalce [Anonymizováno] v době podání posudku (č.l. 425) činila cena bytu 2 950 000 Kč, což na základě shodného tvrzení účastníků soud vzal (po zvýšení o 20%), za své skutkové zjištění. Proto cena v době vyhlášení tohoto rozsudku činila 3 540 000 Kč.

83. Jako položka 6 byl žalobci přikázán účet číslo [č. účtu], a to ve výši zůstatku ke dni rozvodu [částka]. Účet byl veden na jméno žalobce a nebylo tedy ani možné případně tuto pohledávku přikázat žalované.

84. K výši zůstatku je vhodné upřesnit, že uvedený zůstatek vyplývá z č.l. 87, což je přesně ke dni [datum], naproti tomu na č.l. 57 byl zůstatek k [datum], který je zde irelevantní.

85. S účtem položka 6 souvisí položka 12 (částka 100 tis. Kč, kterou žalobce vybral), dále pol. 13, tedy případný závazek vůči synovi, který tento účet zřejmě částečně využíval.

86. Pokud jde o pol. 7-9, potom ani v novém řízení (po kasačním rozhodnutí ze dne [datum]) nedošlo ohledně [Anonymizováno] Tuareg, [Anonymizováno] [Anonymizováno] (pol. 7) a dalších dvou vozidel (pol. č. [hodnota], 9) ke změně skutkové situace ve smyslu napadení darovacích smluv. Žalovaná svoji procesní strategii směřovala pouze k uplatnění námitky relativní neplatnosti darovacích smluv vůči dárci (žalobci). Nikoliv také vůči obdarovaným (synům). Pokud jde o pol. 8 – rypadlo [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno], VIN: [Anonymizováno], a dále pokud jde o pol. 9, smykem řízený nakladač [Anonymizováno] [Anonymizováno], r.v. 2003, zde byly rovněž předloženy darovací smlouvy (č.l. 41 – 42) datované [datum], přičemž samotný skutek spočívající v darování byl potvrzen také obdarovaným [jméno FO], který oba tyto stroje od žalobce darem obdržel. Zde platí zcela shodné závěry jako ohledně pol.

7. Vozidla v den vyhlášení rozsudku nejsou součástí SJM. Proto soud tyto položky nevypořádal a návrh na jejich vypořádání zamítl.

87. Pol. 12 je částka 100 000 Kč, kterou žalobce vybral z účtu (pol. 6) dne [datum] podle listiny na č.l. 56, tedy 2 dny před vyhlášením rozvodového rozsudku. Nebylo zjištěno, jakým způsobem s částkou naložil, resp. že by částku využil ve prospěch manželů, proto v souladu s judikaturou soud tyto prostředky přikázal žalobci.

88. S ohledem na neprokázání pol. 13 nemohl pak soud vzít za právně relevantní ani (údajné) předání částky 100 000 Kč žalobcem do rukou syna, čímž žalobce měl údajně splnit společný závazek obou manželů vůči synovi; žalobce totiž dovozoval údajný společný dluh manželů vůči synu [jméno FO], který pro své podnikatelské účely využíval účet uvedený jako pol. 6 (vedený na jméno žalobce). Žalovaná takovýto závazek rodičů vůči synovi popírala a soud nevzal uvedený závazek za prokázaný, zejména vzhledem k nedoplnění konkrétních tvrzení žalobcem (blíže viz odůvodnění rozsudku z [datum], str. 10).

89. Položka 14 by představovala případný závazek účastníků vůči synovi účastníků [jméno FO], vzniklý z důvodu tvrzeného vynaložení investic [jméno FO] do nemovitostí v obci [adresa]. Uvedená položka nebyla v řízení uplatněna a odvolací soud upozornil, že tedy o ní nemělo být vůbec rozhodováno.

90. Pokud jde o výrok pod bodem VII., částka 131 944 Kč, kterou žalovanou poukázal ze společného účtu [datum], byla jako aktivum uplatněna ze strany žalované až [datum], kdy již uplynuly 3 roky po rozvodu.

91. Výrok pod bodem VIII. je odůvodněn zásadou, že oba účastníci byli procesně úspěšní, když SJM bylo vypořádáno.

92. Pokud jde o věrohodnost žalobce:

93. Žalobce např. trval dne [datum] na tom, že znalec od něj nevyžadoval TP (technický průkaz) vozu [Anonymizováno] (položka 7), nýbrž chtěl prý vidět pouze kupní smlouvu. Znalec naproti tomu trval na tom, že od žalobce chtěl obojí, nepředložení TP nepovažuje znalec za tak podstatné z hlediska vlivu na závěr posudku. TP od žalobce samozřejmě požadoval, to je obvyklý postup. – Soud se zde přiklonil k pravdivosti tvrzení znalce, které je zcela logické, znalci TP vždy požadují.

94. Dále žalobce souhlasil se svědkem [jméno FO], který uváděl neudržitelné tvrzení, že darovaný vůz [Anonymizováno] (pol. 7) byl nepojízdný a nikdy se nepoužíval na tahání přívěsů, k čemuž byl jako nákladní vůz určen (v podrobnostech u hodnocení svědka [jméno FO]). Návazně na to je snížena věrohodnost žalobce, jenž výpověď svědka označoval za pravdivou.

95. Jak bylo uvedeno jinde, střecha nad dvojgaráží v [Anonymizováno] byla vyměněna v době 2006 – 2008. Žalobce uváděl, že tehdy se údajně ještě nepočítalo se zbouráním původního objektu, teprve následně se prý zjistilo, že nosné zdi nejsou v pořádku, uvedl žalobce. Avšak svědek [tituly před jménem] [adresa], jenž působil jako autorský dozor, uvedl (č.l. 396), že před zbouráním byla přípravna ve stavu „na demolici“. Přípravna (přední část zemědělské stavby, místo které je nyní dvojgaráž) působila dojmem z roku kolem 1930, kdy se stavělo z plných cihel na vápennou maltu, která bývala šizena, ten objekt byl prostě na demolici, uvedl [tituly před jménem] [adresa]. Vzhledem k tomu, že žalobce se v oboru staveb pohyboval (byl např. předsedou stavebního bytového družstva), nejeví se tato časová souslednost jako věrohodná, protože by šlo o neekonomický postup („stavění domu od střechy“).

96. Věrohodnost žalobce je dále mírně snížena událostí ze [datum] (č.l. 301), kdy v předchozím jednání (č.l. 275 p.v.) přislíbil zajistit na den [datum] účast obou synů. Nakonec jim však v rozporu s touto dohodou z nevysvětlitelných důvodů sdělil, aby nepřišli (takže byli slyšeni až [datum]). Toto se snažil odůvodňovat tím způsobem, že když zjistil, že [datum] mají synové přijít v 9.30 hod. a již od 11 hod. bude v téže jednací síni jednání v jiné věci, měl prý za to, že výslech obou svědků by se nestihl.

97. Žalobce se původně vyjádřil dne [datum] před odvolacím soudem (č.l. 532) tak, že dlažba musela být položena až po [datum]. Později v tomto řízení následovala reakce žalované, která argumentovala, že s pokládkou dlažby podle fotografie (č.l. 559) pomáhala tehdejší [jméno FO] přítelkyně [jméno FO], kdy jejich vztah ovšem skončil již v roce 2013 a těžko by ještě r. 2014 pomáhala na stavbě. Poté žalobce upřesnil, že se část dlažby skutečně dělala již před říjnem 2014, a vysvětloval (č.l. 561 p.v.), že 27.1.2022 naopak reagoval na opačně kategorické (a rovněž nesprávné) tvrzení žalované, že celá dlažba byla hotova již před rozvodem, a podle názoru žalobce nebyla protokolace na č.l. 532 zcela přesná. Soud však nemá o správnosti protokolace odvolacího soudu pochybnost, a to i proto, že při odvolacím jednání byl přítomen se žalobcem jeho právní zástupce a v této značně důležité věci by býval požadoval upřesnění protokolace. Tímto tedy též byla poněkud snížena věrohodnost žalobce.

98. Věrohodnost žalobce byla snížena i tím, že potvrzoval skutkovou verzi svědka [jméno FO], který trval na tom, že vůz [Anonymizováno] byl již při darování roku 2009 prakticky nepojízdný, nikdy nebyl používán na tahání přívěsů. Jako svůj komentář k fotografii č.l. 304, kde za autem je připojen přívěs, na kterém je umístěn podvozek nějakého valníku, uvedl [jméno FO], že nemůže potvrdit identitu tohoto vozu, neboť mezi jeho kamarády se takovéto vozy vyskytují a vozů shodného typu a barvy tam jezdilo vícero (č.l. 307 p.v.). Žalobce rovněž uváděl k vozu [Anonymizováno], [Anonymizováno], že tento koupil za cenu kolem 100 000 Kč, vůz byl již tehdy nepojízdný, byl zaparkován někde v [Anonymizováno] na předmětném pozemku, vůz zůstal nepojízdný i v době darování synovi roku 2009 (č.l. 306 p.v.), s vozem se samozřejmě do roku 2009 nejezdilo, když byl nepojízdný, na fotografii stojí v pozici, kam jej zřejmě dotlačili (č.l. 307), vůz zřejmě tlačili s tím přívěsem.

99. Jako spíše okrajová okolnost je zde tvrzení žalobce, že digitální fotografie z původního nosiče (tzv. SD karta) vypálil na CD, které již k dispozici nemá; přitom nejsou uváděny řádově delší nebo kratší životnosti uložených dat na SD kartě oproti vypálenému CD, které je daleko větší a křehčí, proto neexistoval logický důvod, proč data z SD karty archivovat na CD. Bylo by sice představitelné, že by se tak stalo po zaplnění SD karty, aby tato mohla být přemazána a znovu ve fotoaparátu využívána, jenomže pak by žalobce uvedl, že SD kartu má k dispozici (přemazanou, ve fotoaparátu), nikoliv že o ni přišel.

100. K vyhodnocení skutkové verze žalobce tedy lze shrnout: Většinu okolností citovaných výše, snižujících věrohodnost žalobce v jednotlivostech, měl soud k dispozici již před předchozím rozsudkem z [datum]. Přitom samozřejmě uvádění nesprávných údajů účastníkem v jedné dílčí otázce, anebo i v několika dílčích otázkách, nevede automaticky k závěru, že naopak protistrana mluví ve všem pravdu a unesla důkazní břemeno také v otázce zcela jiné, a to přesto, že věrohodnost žalované nebyla v žádném detailu zpochybněna. Úvaha v předchozí větě byla podkladem pro závěry okresního soudu ze dne [datum]. Pokud však nyní k tomu přistoupily důkazy v podobě fotografií, má soud za to, po vyhodnocení všech těchto okolností v jejich souhrnu, že pokud nese žalovaná důkazní břemeno, potom se nedá již hovořit o pouhé „možnosti pro úsudek, více či méně pravděpodobný, že se dokazovaná skutečnost stala“. Skutečně výsledky hodnocení důkazů již umožňují přijmout závěr o pravdivosti tvrzení žalované, neboť soud nabyl „jistoty (přesvědčení) bez rozumných pochybností“; k rozlišování mezi těmito stupni jistoty viz rozsudek z [datum], sp. zn. [spisová značka].

101. Pokud jde o případnou disparitu podílů, jak již bylo uvedeno, k této nebyly shledány žádné podstatné důvody, neboť sice oba účastníci navzájem uváděli, že protistrana se přinejmenším určitou dobu málo přičiňovala o získání a udržení majetku, avšak určitá nerovnováha v této oblasti existuje v každém manželství (vydělávání peněz vs. péče o domácnost) a žádná dostatečně pádná okolnost zde prokázána nebyla.

102. Soud tedy žalobci přikázal nemovitosti v [Anonymizováno] v hodnotě 5 520 000 Kč a pol. 6 účet v hodnotě 32 260,27 Kč, k tomu položku 12, tj. částku 100 000 Kč, v součtu aktiva v ceně 5 652 260,27 Kč. Žalované byl přikázán jako položka 5 byt v k.ú. [adresa], obec [adresa] v hodnotě [částka].

103. V důsledku toho součet hodnoty aktiv v celém SJM činí 9 192 260,27 Kč, z čehož by každý účastník měl obdržet 4 596 130,14 Kč. Nezbylo než uložit žalobci platební povinnost 1 056 130,14 Kč. Uvedenou povinnost soud rozložil do přiměřených splátek, aby došlo k zaplacení přibližně za 1 rok. Při tomto rozhodnutí o splátkách byly vzaty do úvahy závěry o majetku, vyplývající z nynějšího řízení, neboť žádný účastník netvrdil, že aktuálně má on nebo protistrana další podstatná aktiva nebo závazky. Rozložení do této doby splatnosti se jeví jako přiměřené z hlediska obou stran.

104. Soud neprovedl důkazy:

105. Zamítl důkaz fakturami syna [jméno FO] za rok 2010 (dk. návrh žalobce č.l. 114 týkající se položky 13), neboť tyto faktury nebyly posléze předloženy a zejména nebylo přineseno konkrétní skutkové tvrzení o tom, jaké platby si [jméno FO] takto ze svého nechal na účet poukázat a co naopak vybral.

106. Soud nezaložil do spisu kinofilmy navržené žalovanou, neboť jejich obsah byl shledán jako totožný s vytištěnými fotografiemi ve spisu (k důkazu provedeno na č.l. 645), přičemž následně již nebylo důvodu originály filmů zakládat do spisu.

107. Dále soud zamítl návrh na dotaz u stanice technické kontroly ohledně vozu pol. 8 ([Anonymizováno] [Anonymizováno]), zda i v roce 2012 úspěšně prošel přes STK. Soud považuje okolnost, že vůz byl v řádově lepším stavu, než jak prezentoval žalobce, za dostatečně prokázanou ostatními důkazy.

108. Soud neprovedl důkaz posudkem z oboru geodezie – zaměření obrysů stavby dvojgaráže (dk. návrh žalované z [datum]), neboť okolnost, že katastrální mapa je v tomto ohledu nepřesná, byla v řízení nesporná.

109. Soud neučinil dotaz u KÚ k návrhu žalované, neboť např. listina č.l. 618 (výzva od KÚ vůči žalobci k odstranění nesouladu) dostatečně prokazuje, že v souvislosti s vlastnictvím nemovitosti mohou vzniknout určité administrativní povinnosti vlastníka, avšak nic nenasvědčuje tomu, že by vzniklé náklady bylo možno vůbec zohlednit jako snížení výsledné ceny.

110. Posudek z oboru stavebnictví ke stanovení, zda původní krov mohl být použit pod novou krytinu, považuje soud za nadbytečný vzhledem k tomu, že vzal posléze za prokázané, že k výměně krytiny došlo pouze jednou a byl tedy rovnou též vyměněn krov.

111. Posudek k ocenění materiálové investice stavby, kterou měl podle žalobce financovat [jméno FO] za [částka], byl sice logický v tom, že mohl případné vést ke zjištění, že takováto stavba by stála zcela nutně vyšší částku. Soud důkaz neprovedl, protože uvedené tvrzení nevzal za prokázané a věrohodnost [jméno FO] byla v tomto snížena pomocí jiných úvah (dk. návrh byl z [datum]).

112. Žalovaná dále z opatrnosti navrhla [datum], zopakovat některé již dříve provedené důkazy, což nebylo zapotřebí s ohledem na to, že i po zrušení předchozího rozsudku zůstaly zachovány účinky předchozích provedených důkazů.

113. Soud nepředvolal svědkyni [jméno FO], neboť účastníci neznali dostatečné kontaktní údaje.

114. Českému státu vznikly náklady (v důsledku zálohování) ve výši 7 050 Kč. Nevyčerpaná záloha, kterou složil žalobce, činí 7 175 Kč a shodně záloha žalované činí dosud 7 175 Kč. Soud proto rozhodl, že ze zbývající zálohy 7 175 Kč, kterou složil žalobce, bude na účet soudu převedeno 3 525 Kč. Shodná částka 3 525 Kč bude převedena z nevyčerpané zálohy 7 175 Kč, kterou složila žalovaná. Celkem takto bude na účet soudu převedeno 7 050 Kč, neboť uvedenou částku soud zálohoval.

115. Ze zálohy 7 175 Kč, kterou složila žalovaná, tedy zbyde [částka] a uvedenou částku soud vrátí zpět žalované.

116. Shodnou částku 3 650 Kč jakožto nevyčerpaný zbytek zálohy vrátí soud žalobci.

117. V podrobnostech se k částce 7 050 Kč uvádí, že z rozpočtu soud znalci [tituly před jménem] [Anonymizováno] zaplatil 7 050 Kč dne [datum].

118. Další náklady dokazování vznikly tak, že znalci [Anonymizováno] soud vyplatil 7 500 Kč (č.l. 176), a to rovným dílem ze zálohy složené žalobcem a žalovanou. Znalkyni [Anonymizováno] soud vyplatil 7 600 Kč dle usnesení z [datum], a to ze zálohy složené žalobcem. Dále téže znalkyni [částka] opět ze zálohy, kterou složil žalobce. Znalci [tituly před jménem] [Anonymizováno] pak vyplaceno 4 450 Kč (č.l. 443), z toho částka 2 375 Kč ze zálohy složené žalobcem a 2 075 Kč ze zálohy složené žalovanou.

119. Přitom účastníci složili postupně zálohy: žalobce 10 000 Kč (č.l. 130 – 131), dále 10 000 Kč (č.l. 325), dále 3 000 Kč (č.l. 409). Žalovaná složila zálohu 10 000 Kč (č.l. 133) a dále 3 000 Kč (č.l. 410).

120. Po vyhlášení předchozího rozsudku ze dne [datum] se náklady státu nijak nezvýšily, tudíž také výroky rozsudku byly v tomto ohledu shodné.

121. Výrok o náhradě nákladů mezi účastníky navzájem je odůvodněn tím, že se jednalo o řízení, kde soud nebyl vázán návrhy účastníků, úspěch ve věci měli oba účastníci (SJM bylo vypořádáno). Všechny položky, které byly zjištěny jako součást SJM, byly přikázány tomu účastníkovi, jemuž přikázání bylo shodně navrhováno, a spor byl veden o jejich ocenění (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).

Poučení