14 Co 728/2024 - 658

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudkyň Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jany Havlové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] c) [Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B] bytem [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] d) [Jméno žalobce C], narozený dne [Datum narození žalobce C] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] e) [Jméno žalobce D], narozená dne [Datum narození žalobce D] bytem 33 [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky]: Česká republika, [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 23. srpna 2024, č. j. 1 C 103/2023-576, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 10. 2024, č. j. 1 C 103/2023-591 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění potud, že se nahrazuje projev vůle žalované k uzavření dohody se žalobci a), c), d) a e), v jejímž odstavci 2., 3. a 4. se „žalobci“ mají na mysli toliko žalobce a) [Jméno žalobce A], žalobce c) [Jméno žalobce B], žalobce d) [Jméno žalobce C] a žalobkyně e) [Jméno žalobce D] s tím, že těmto žalovaná převádí a tito přijímají na náhradu za jejich restituční nárok pozemky ve spoluvlastnických podílech takto: žalobce a) [Jméno žalobce A] 5/16 vzhledem k celku, žalobce c) [Jméno žalobce B] 3/16 vzhledem k celku, žalobce d) [Jméno žalobce C] 3/16 vzhledem k celku a žalobkyně e) [Jméno žalobce D] 5/16 vzhledem k celku; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) k rukám jeho zástupkyně [Jméno advokátky] náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 181 000,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) k rukám jeho zástupkyně [Jméno advokátky] náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 181 000,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci d) k rukám jeho zástupkyně [Jméno advokátky] náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 159 616,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni e) k rukám její zástupkyně [Jméno advokátky] náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 159 616,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Lounech, náklady řízení před soudem prvého stupně ve výši 4 026 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Lounech (dále jen „okresní soud“ či „soud prvého stupně“) nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), a sice: pozemků zapsaných u [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] -p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]4 v k. ú. [adresa], obec [adresa], p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]v k. ú. [adresa], obec [adresa] a pozemků zapsaných u [právnická osoba] pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec Libčeves, p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa] (výrok I.), řízení dále z části – co do nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 v k. ú. [adresa], obec [adresa], vzniklého dle geometrického plánu pro rozdělení pozemku - parcely číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], číslo [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], zastavil (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši [částka] k rukám zástupkyně žalobců do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a dále povinnost zaplatit České republice, Okresnímu soudu v Lounech, náklady řízení ve výši 4 026 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Žalobci žalobu založili (původně včetně žalobkyně b/ [jméno FO], narozené [datum], bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [adresa]) na tvrzení, že jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě jako právní nástupci [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého dne [datum] v Kanadě. Ten byl spolu se svou sestrou [jméno FO], provdanou [Anonymizováno], narozenou dne [datum], každý z nich v rozsahu jedné ideální poloviny, vlastníkem nemovitých věcí – pozemků [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v knihovní vložce č. [hodnota] k. ú. [adresa] a [právnická osoba] [Anonymizováno] p. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], v knihovní vložce č. [hodnota], které byly v roce 1960 (právním jednáním v žalobě detailně specifikovaným) převedeny na stát darováním učiněným v tísni. Výrokem II. rozhodnutí pozemkového úřadu č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo rozhodnuto, že žalobci a), b) a e) společně se [jméno FO], narozenou [datum], nejsou vlastníky části parcely PK č. [hodnota], role, o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a části parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], role, o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 v k. ú. [adresa], a to každý v rozsahu 1/8 ve vztahu k celku s tím, že pozemky jim podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě nelze vydat, jelikož jsou zastavěny stavbami a komunikacemi. Příslušná část nároku po [jméno FO] přešla na její syny – žalobce c) a d). Žalobci proto mají nárok na vydání náhradních pozemků, který nebyl ke dni podání žaloby ze strany žalované uspokojen, a to zejména proto, že žalovaná odmítá nárok žalobců správně ocenit. Ocenění i přecenění učiněné žalovanou v minulosti nebylo žalobcům oznámeno, byť žalované musí být známa judikatura vztahující se k této otázce, včetně rozhodnutí vydaných ve prospěch rodiny [jméno FO] – právních nástupců sestry [jméno FO], [jméno FO], provdané [Anonymizováno] (pozn: kde se rozhodnutí týkají druhé ideální poloviny odňatých pozemků). Žalobcům bylo k jejich výzvě ze dne 9. 11. 2022 žalovanou dne 9. 3. 2023 sděleno, že restituční nárok žalobců z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl již vypořádán poskytnutím peněžité náhrady v roce 2012, v částkách uvedených v evidenci restitučních nároků, s výjimkou nároku po zemřelé [jméno FO]. V řízeních vedených členy rodiny [jméno FO] byl žalovanou předložen znalecký posudek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 28. 7. 2021 vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], jímž byla určena hodnota pozemkové parcely č. [hodnota] částkou ve výši 179 750 Kč a hodnota pozemkové parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] ve výši 2 791 500 Kč k datu jejich odnětí – tedy k 31. 3. 1960. [jméno FO] byl oproti tomu předložen posudek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 20. 9. 2019 vyhotovený [tituly před jménem] [jméno FO] Ph. D., jímž tato znalkyně ocenila pozemkovou parcelu č. [hodnota] o nevydané výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 částkou ve výši 619 500 Kč a pozemkovou parcelu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o nevydané výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 částkou ve výši 8 806 771 Kč, při ceně 250 Kč za 1 m2. Tyto pozemky a celou odňatou výměru předmětných pozemků ocenila znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] jako pozemky stavební, konkrétně tato znalkyně ocenila pozemkovou parcelu č. [hodnota] o nevydané výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 částkou ve výši 619 500 Kč a pozemkovou parcelu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o nevydané výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 částkou ve výši 8 806 771 Kč, při ceně 250 Kč za 1m2. Tato zjištění vedla žalobce k tomu, že se přihlásili do veřejné nabídky pozemků určených k vydání oprávněným osobám podle zákona o půdě, která byla žalovanou vyhlášena ve dnech 14. 11. 2022 – 14. 12. 2022. Přihlášky se však staly neplatnými, neboť nebyla potvrzena blokace jejich restitučního nároku; u žalobců c) a d) se tak stalo z toho důvodu, že dědické usnesení po jejich matce neobsahovalo nárok z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Pokud jde o žalovanou poskytnuté plnění, uvedli žalobci, že na základě jejich výzev jim žalovaná poskytla finanční plnění: 109 893,50 Kč žalobcům a), b) a e) a žalobcům c) a d) částku 35 843,75 Kč. Žalobci vždy považovali a nadále považují částku ve výši 109 893,50 Kč za částku určující výši ocenění odňatých a nevydaných pozemků dle rozhodnutí žalované č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Také žalobci si nechali odňaté pozemky ocenit znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] a po odečtení již poskytnutého plnění tak nárokovali: žalobce a) [Jméno žalobce A] 1 145 388,11 Kč ( 1 140 078,50 Kč + 5 309,61 Kč); žalobkyně b) [jméno FO] 1 140 078,50 Kč; žalobce c) [Jméno žalobce B] 591 797,05 Kč (589 142,25 Kč + 2 654,80 Kč); žalobce d) [Jméno žalobce C] 591 797,05 Kč (589 142,25 Kč + 2 654,80 Kč); žalobkyně e) [Jméno žalobce D] 1 145 388,11 Kč ( 1 140 078,50 Kč + 5 309,61 Kč), když dosud (u žalobců a/, c/, d/, a e/) nebyl uspokojen jejich nárok z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Uplatňují tedy k uspokojení restituční nárok v celkové výši 4 614 448,82 Kč (namísto původně vyčísleného nároku 4 999 888 Kč). Žalobci vycházejí z toho, že podmínky pro přímé uspokojení jejich nároku jsou naplněny, neboť oni jako slabší strana věřili ve správný postup žalované, včetně toho, že tato jejich nárok řádně ocení. To se nestalo a o výši ocenění žalobci ani nebyli informováni. Evidence žalované je vedena nepřehledně a zmatečně. Ač žalobci vyřizovali nárok vždy společně, žalovaná u každého eviduje nárok v jiné výši a nemá přehled o plnění za odňaté pozemky dle rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 17. 12. 2007, nároky ani samostatně u každého ze žalobců neocenila. To vše v souhrnu mají žalobci za liknavý a svévolný postup při uspokojování jejich nároku. Poukázali zároveň na to, že poskytnutí finanční náhrady na část jejich nároku nevylučuje následnou možnost restituce naturální, která má nadto před finančním plněním přednost. Co se týče žalovanou vznešené námitky promlčení, žalobci uvedli, že v souladu se soudní judikaturou se počátek promlčecí lhůty stanoví k okamžiku, kdy se oprávněná osoba dozví o tom, že žalovaná nehodlá plnit. To se v projednávané věci stalo na základě přípisu žalované ze dne 9. 3. 2023 doručeného žalobcům dne 10. 3. 2023, kdy jim bylo sděleno, že žalobcům a), b) a e) nehodlá ničeho plnit z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a žalobcům c) a d) ničeho z rozhodnutí [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Restituční řízení o uspokojení jejich nároku z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pak dosud není skončeno a žalobci z něj nejsou uspokojeni. K promlčení jejich nároku za dané situace nedošlo.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že nárok žalobců je promlčen, nadto byl již vypořádán finančním plněním, které bylo žalobcům vyplaceno 17. 8. 2012 na základě žádosti jejich tehdejší právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. V té situaci nemůže být námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná se žalobci komunikovala a z jejího jednání nevyplývá, že by byla na její straně dána liknavost či svévole. Žalobci se naopak až do roku 2022 aktivně nezasazovali za uspokojení svých nároků, tedy neprojevovali trvalou snahu o jejich uspokojení.

4. Okresní soud vyšel ze závěru (mezi účastníky nesporného), že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě jakožto právní nástupci [jméno FO] narozeného v roce 1912 a zemřelého v roce 1989. Rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, Pozemkového úřadu, zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 15. 10. 1996, které nabylo právní moci 18. 11. 1996, bylo vysloveno, že oprávněné osoby [jméno FO], [Jméno žalobce D], [jméno FO] a [Jméno žalobce A] se nestaly vlastníky nemovitostí dle PK části parcely č. [hodnota] role o výměře 2 478 m2 a dle PK části parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] role o výměře 35 728 m2 v k. ú. [adresa], a to každý k ideální 1/8 z celku. Z rozhodnutí vyplývá, že tyto pozemky nelze vydat podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a oprávněným osobám přísluší náhrada podle § 11 odst. 2 a § 17, případně podle § 16 zákona o půdě. Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí, pozemkového úřadu [adresa], ze dne 17. 12. 2007, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 31. 12. 2007, bylo vysloveno, že oprávněné osoby, kterými jsou podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona [jméno FO], [Jméno žalobce D], [Jméno žalobce A] a dědici oprávněné osoby, kterými jsou podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona ve spojení s 4 odst. 4 zákona [Jméno žalobce B] a [Jméno žalobce C], nejsou vlastníky nemovitostí - PK parcely č. [hodnota] stavební o výměře [Anonymizováno] m2 a domu [Anonymizováno]. [Anonymizováno] na něm; PK parcely č. [hodnota] stavební o výměře [Anonymizováno] m2 a domu [Anonymizováno]. [Anonymizováno] na ní; PK parcely č. [hodnota] stavební o výměře [Anonymizováno] m2 a domu [Anonymizováno]. [Anonymizováno] na ní; PK parcely č. [hodnota] zahrada o výměře 921 m2 v k. ú. [adresa]. V odůvodnění bylo konstatováno, že oprávněným osobám a dědicům oprávněné osoby přísluší náhrada, jiný pozemek poskytnutý podle § 11a zákona pozemkovým fondem, popř. finanční náhrada podle § 16 odst. 1 zákona, a to na základě výzvy k vydání náhrady podle § 16 odst.

3. Dále oprávněným osobám a dědicům oprávněné osoby nelze vydat budovy čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v Proseku, neboť ty v době rozhodné podle zákona o půdě zanikly a za tyto budovy rovněž přísluší náhrada.

5. Žalobci se v prosinci roku 2022 hlásili do veřejné nabídky pozemků, správce nároku však nepotvrdil v jejich prospěch blokaci restitučního nároku s tím, že restituční nároky žalobců jsou již vypořádané. Na žalovanou se před tím žalobci obraceli s výzvou ke sdělení výše restitučního nároku dne 9. 11. 2022 a dopisem ze dne 21. 12. 2022, žádali takto o řádné ocenění nároku; žalovanou jim bylo odpovězeno 9. 3. 2023[Anonymizováno]

6. Podle přehledu žalované má žalobce [Jméno žalobce A] nárok na peněžitou náhradu z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve výši 38 206 Kč a z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve výši 71 687,50 Kč, s tím, že v obou případech se jedná o náhrady za pozemky nevydané v k. ú. [adresa], celkem tak jeho nárok činí 109 893,50 Kč a zůstatek nároku je nula. [jméno FO] má podle žalované nárok na peněžitou náhradu z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve výši 38 206 Kč a z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve výši 71 687,50 Kč, s tím, že v obou případech se jedná o náhrady za pozemky nevydané v k. ú. [adresa], celkem její nárok činí 109 893,50 Kč, přičemž zůstatek nároku je nula. [Jméno žalobce D] má podle evidence žalované nárok na peněžitou náhradu z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve výši 38 206 Kč a z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve výši 71 687,50 Kč, s tím, že v obou případech se jedná o náhrady za pozemky nevydané v k. ú. [adresa], celkem tak její nárok činí 109 893,50 Kč, přičemž zůstatek nároku je nula. [Jméno žalobce B] má z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] nárok na částku 35 843,75 Kč a nevypořádaný nárok činí nula. [Jméno žalobce C] má z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] nárok na částku 35 843,75 Kč a nevypořádaný nárok činí nula. [Jméno žalobce C] má z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] nevypořádaný nárok ve výši 2 654,80 Kč. [Jméno žalobce B] má z téhož rozhodnutí nevypořádaný nárok 2 654,80 Kč. [Jméno žalobce D] má z uvedeného rozhodnutí nevypořádaný nárok 5 309,61 Kč a [Jméno žalobce A] má z předmětného rozhodnutí nevypořádaný nárok ve výši 5 309,61 Kč.

7. Žalobci v roce 2012 požádali žádostmi datovanými dnem 16. 7. 2012 o poskytnutí peněžité náhrady. Žalobce [Jméno žalobce A] takto žádal o poskytnutí peněžité náhrady k vypořádání nároku za nevydané pozemky z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve výši 109 893,50 Kč. Stejnou žádost podala i žalobkyně b). Žalobce c) [Jméno žalobce B] a žalobce d) [Jméno žalobce C] žádali stejným způsobem o poskytnutí částky 35 843,75 Kč a žalobkyně e) [Jméno žalobce D] žádala stejným způsobem o poskytnutí částky 109 893,50 Kč. Na výzvách bylo uvedeno číslo bankovního účtu, na nějž byly prostředky dne 28. 12. 2012 skutečně zaplaceny.

8. Dopisy žalované (resp. jejího právního předchůdce [právnická osoba] ČR) ze dne 15. 9. 2009 mělo být žalobcům dle tvrzení žalované oznámeno, že byly oceněny a zaregistrovány jejich restituční nároky z rozhodnutí zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] s tím, že za nevydané pozemky jim příslušní náhradní pozemky či peněžitá náhrada. Z dopisů vyplývá i výše nevypořádaného restitučního nároku ve výši evidované žalovanou (viz výše). Peníze byly poukázány na účet [tituly před jménem] [jméno FO], který zpočátku restituční nároky žalobců vyřizoval Jmenovaný do protokolu před Okresním soudem ve Strakonicích jako svědek uvedl, že se se žalobci dohodli na finanční náhradě. Peníze ze svého účtu zaslal do Kanady. Následně žádal o pomoc [tituly před jménem] [jméno FO]. Měl za to, že výzvy byly předvyplněné a byly podepsané [jméno FO], kteří pobývali o prázdninách v ČR. Částka mu byla řečena na úřadě; o písemném sdělení nic neví. [tituly před jménem] [jméno FO] do protokolu u téhož soudu jako svědkyně uvedla, že jednala se zaměstnankyní žalované pí. [jméno FO]. Částky ve výzvách měl poznamenané [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten přinesl prázdný tiskopis, ona volala na úřad pí. [jméno FO] a vyplňovala jednotlivé řádky dle instrukcí jmenované zaměstnankyně žalované. Okamžikem výplaty peněz věc považovala za skončenou. 9. [právnická osoba], a. s. (dále jen „IPR“) dne 3. 7. 2018 sdělil, že právní předchůdce [Anonymizováno] [adresa] zavedl elektronickou evidenci spisů od 1. 1. 2007. V této evidenci bylo dohledáno celkem 22 žádostí [právnická osoba] [Anonymizováno] nebo jeho nástupce [právnická osoba] [Anonymizováno] z let 2008-2017, na které bylo řádně odpovězeno příslušnými sděleními doplněnými kopiemi požadovaných dokumentů týkajících se poskytnutí územně plánovací dokumentace platné v době od r. 1935 do r. 1970. V uvedené evidenci byla vyhledána první žádost Pozemkového fondu ČR týkající se poskytnutí územně plánovací dokumentace platné v období let 1935–1970 k datu 12. 3. 2008. Odpověď na tuto žádost je datována dnem 19. 3. 2008 a její přílohou byly kopie požadované dostupné dokumentace. Poslední žádost byla podána dne 19. 12. 2017.

10. Jde-li o stanovení hodnoty odňatých pozemků, okresní soud vycházel ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne 6. 1. 2023. Tyto byly oceněny jako pozemky stavební cenou 250 Kč za m2 podle vyhl. č. 182/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Touto částkou byly oceněny plochy, které podle návrhu „Přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy – VIII. – severní Libeň a Střížkov s přilehlým územím Prahy – IX. – Prosek a Vysočany“ spadaly do funkčních ploch pro zástavbu. V případě parcel pozemkového katastru se zpravidla jednalo o funkční plochy určené k zastavění rodinnými domy v zahradách a komunikacemi. Parcely byly zakresleny do regulačního plánu, u ploch spadajících do zastavitelných i nezastavitelných ploch byly výměry určeny prostřednictvím specializovaného softwaru Autocat. Jde-li o srážky podle § 7 uvedené vyhlášky, muselo by být podle znalkyně postaveno – na základě podkladů – najisto, že mají být uplatněny. Pozemky, které nebyly určeny k zastavění, byly oceněny 3 Kč za m2. Výsledná cena PK parcely č. [hodnota] byla stanovena částkou 619 500 Kč při výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, PK parcely č. [hodnota] částkou 8 806 771 Kč při výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, PK parcely č. [hodnota] částkou 226 000 Kč, PK parcely č. [hodnota] částkou 62 500 Kč, PK parcely č. [hodnota] částkou ve výši 54 750 Kč, PK parcely č. [hodnota] ve výši 230 250 Kč, celkem 9 999 771 Kč. Znalkyně následně svůj posudek ústně stvrdila a dodala, že postupovala podle regulačních a zastavovacích plánů zpracovaných v 30. letech 20. století, jelikož další směrný územní plán hl. m. Prahy byl zpracován a vstoupil v platnost až v roce 1964. Pozemky byly porovnány se stavební dokumentací, to je doloženo přílohami posudku č. 1–6. Znalkyně se zabývala jednotlivě srážkami a důvody pro jejich aplikaci neshledala, neboť k nim nebyl dán (pozn. – po skutkové stránce) důvod. Již v roce 1960 byla v lokalitě dopravní obslužnost MHD, byly zde zřízeny komunikace, nebyla zde ani dána nemožnost napojení na vodovodní a kanalizační síť či rozvody elektřiny, resp. nebyly zde nepříznivé docházkové vzdálenosti. Nejednalo o svažité pozemky, ani pozemky se ztíženými základovými podmínkami, nebylo zde ochranné pásmo ani chráněná krajinná oblast. Rozsah nevydaných výměr zjistila znalkyně z příslušných restitučních rozhodnutí.

11. Posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28. 7. 2021 č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vypracovaný na žádost žalované okresní soud v potaz nevzal. Jmenovaný znalec uvedl, že pozemky [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byly součástí zemědělského půdního fondu, od 15. 11. 1960 se počítalo s jejich využitím při výstavně sídliště Severní město, k přijetí podrobného územního plánu pro výstavbu sídliště Prosek došlo až 9. 10. 1962. Až ten je pro charakter pozemků rozhodný, zrušený plán Státní regulační komise podle tohoto znalce nelze brát v úvahu, když při výstavbě se postupovalo právě podle plánu z roku 1962 a dosavadní plány Státní regulační komise byly zrušeny § 17 zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování. Také Směrný územní plán hlavního města Prahy z roku 1948 předpokládal na obou pozemcích zemědělské využití. K odnětí pozemků nedošlo za účelem jejich zástavby a s tou se ani bezprostředně nezapočalo. Ani ze směrného plánu z roku 1948 a z roku 1964 nelze stavební charakter pozemků dovodit. Existoval ovšem formalizovaný zájem využít i předmětné pozemky k výstavbě sídliště Prosek, k čemuž v roce 1971 reálně došlo, k odnětí pozemků za účelem výstavby sídliště ovšem nikoliv. U pozemků stavebního charakteru vycházel i tento znalec z ceny 250 Kč za m2. Nevydané pozemky znalec zakreslil do územního plánu z roku 1962, tak dospěl k závěru o plochách určených, resp. neurčených, k zastavění. Ani tento znalec neuplatnil žádnou ze srážek. U pozemků zemědělských rovněž vycházel z ceny 3 Kč za m2. S dokumentací předcházející odnětí pozemků tento znalec nepracoval. Se zohledněním plánů z roku 1936 pro výpočet plánů nesouhlasí, právě jejich užití je důvodem pro výpočet rozdílné ceny některých parcel.

12. Okresní soud zavřel, že znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] svůj závěr co se týče charakteru odňatých pozemků logicky a přesvědčivě odůvodnila a v souladu s tím ocenila pozemky z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jako (převážně) stavební (zastavitelné). Správně přitom vycházela z návrhu „Přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy – VIII – severní Libeň a Střížkov s přilehlým územím Prahy – IX – Prosek a Vysočany“, neboť žádná jiná územně plánovací dokumentace neexistovala; k jejímu vydání (pozn. – k datu odnětí pozemků) nedošlo. Podle tohoto posudku tudíž okresní soud stanovil výši nevypořádaného nároku z uvedeného rozhodnutí, přičemž zohlednil výši již vyplaceného plnění, uzavřel tedy, že neuspokojený restituční nárok [Jméno žalobce A] činí 1 145 388,11 Kč, u [jméno FO] 1 140 078,50 Kč, u [jméno FO] 591 797,05 Kč, u [jméno FO] 591 797,05 Kč a u [Jméno žalobce D] 1 145 388,11 Kč. Celkový neuspokojený nárok žalobců tak činí 4 614 448,82 Kč. Dále vycházel z toho, že z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] činí u žalobce [Jméno žalobce A] 5 309,61 Kč, u žalobce [jméno FO] 2 654,80 Kč, u žalobce [jméno FO] 2 654,80 Kč a u [Jméno žalobce D] 5 309,61 Kč.

13. Ve vztahu k tvrzené liknavosti žalované soud prvého stupně dovodil, že bylo prokázáno, že žalovaná již od roku 2008 ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace, přesto od roku 1996 nedošlo k řádnému ocenění odňatých pozemků a nároky žalobců, a to zejména z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 15. 10. 1996, nebyly vypořádány. Žalobci jsou oprávněné osoby, které důvodně očekávají, že rozhodnutí žalované jsou správná. Ta ocenění pozemků nepřezkoumala a evidovala nárok žalobců ve zcela neodpovídající výši. Svou nečinností tudíž způsobila, že se žalobci nemohli domáhat svých nároků prostřednictvím účastí ve veřejných nabídkách, přičemž ani neakceptovala podklady oprávněnými osobami předkládané. Žalobci tak dlouhodobě a marně usilují o dosažení odpovídající náhrady. Liknavost žalované je takového rozsahu, že žalobcům nelze upřít právo domáhat se náhradních pozemků.

14. Okresní soud neshledal, že by byl nárok žalobců promlčen. Připomněl závěry soudní judikatury, podle níž právo na přecenění hodnoty pozemku není samostatným majetkovým právem, které by podléhalo promlčení. Jedná-li povinná osoba s osobami oprávněnými o podmínkách poskytnutí náhrady, aniž by popírala svůj závazek, může začít – rovněž v souladu s judikatorními závěry – promlčecí doba plynout teprve poté, kdy oprávněná osoba zjistí, že povinná osoba plnit nehodlá. Námitku promlčení je pak třeba považovat za rozpornou s dobrými mravy, když žalovaná nerespektuje ustálenou praxi ohledně oceňování nevydaných pozemků, a znemožňuje tak oprávněným osobám účast ve veřejných nabídkách.

15. V průběhu řízení byly odstraněny námitky – poslední z nich po částečném zpětvzetí žaloby (v jehož důsledku okresní soud výrokem II. napadeného rozsudku řízení zčásti zastavil) – týkající se případné nepřevoditelnosti pozemků, přičemž znaleckým posudkem byla prokázána též cena požadovaných náhradních pozemků činící v součtu 1 657 713,70 Kč. Z toho na žalobce a, b) a e) připadala náhrada ve výši 414 428,42 Kč a na žalobce c) a d) náhrada ve výši 207 214,21 Kč. Výše nároků jednotlivých žalobců nebude překročena ani tehdy, bude-li žalobcům plněno podle rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích č. j. 4 C 86/2023-497 ze dne 16. 5. 2024 v hodnotě 851 187 Kč[Anonymizováno]

16. Žalobě žalobců bylo za dané situace soudem prvého stupně vyhověno.

17. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel okresní soud z toho, že úspěch žalobců ve věci byl dán v plné rozsahu. Zohlednil, že neuspokojení restituenti jsou v obtížné situaci při výběru náhradních pozemků, kdy jsou omezeni celou řadou zákonných překážek vydání, či důvody nevhodnosti převodu, které v době zahájení řízení nemohou znát. Nelze jim tudíž klást k tíži částečné zpětvzetí žaloby. Kromě toho se jedná o řízení, kde určitý způsob vypořádání mezi účastníky vyplývá z povahy věci ve smyslu § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“).

18. Při stanovení výše nákladů řízení okresní soud považoval za tarifní hodnotu částku 1 657 713,70 Kč, z níž odměna advokáta za jeden úkon právní služby činí 14 940 Kč, odměna snížená podle § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále jen a. t., náleží zástupci za každého z žalobců, což je za jeden úkon celkem 59 760 Kč. Odměnu okresní soud přiznal za učiněných 14 úkonů právní služby v odůvodnění napadeného rozsudku specifikovaných, a to spolu s paušálními náhradami výdajů v celkové výši 3 600 Kč. Dále žalobcům přiznal náhradu jízdného v celkové výši 9 023 Kč. Okresní soud vyložil, proč další úkony neshledal účelnými, a tedy proč za ně odměna nenáleží. Spolu s uvedeným byla žalobcům přiznána náhrada daně z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobců plátkyní, ve výši 178 870,23 Kč.

19. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. byla žalované jako neúspěšné účastnici uložena rovněž povinnost nahradit náklady státu spočívající ve znalečném ve výši 4 026 Kč (za výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO]).

20. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Napadla jím výroky I., III. a IV. rozsudku, domáhaje se jeho změny tak, že bude žaloba žalobců zamítnuta a žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedla, že žalobci v řízení uplatnili restituční nároky z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 15. 10. 1996, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 17. 12. 2007 a č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 16. 10. 2006 (s tím, že nárok z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] nebyl dán u žalobkyně b/). Nárok z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl u žalobců a, b) a e) již vypořádán finanční náhradou, tudíž tito žalobci nadále nemají na plnění z již uspokojeného restitučního nároku právo. Žalobci c) a d) předložili dědické usnesení, na jehož základě se stali dědici po původní oprávněné [jméno FO] teprve v roce 2024, od roku 1996 tak až do předžalobní výzvy v roce 2023 neprojevili s výší svého nároku nesouhlas a uspokojení se nedomáhali. Žalovaná nesouhlasí s tím, že lze na její straně spatřovat liknavost při uspokojování nároku žalobců. Neztotožňuje se zejména s tím, že nároky žalobců byly nesprávně oceněny, a že žalobci tudíž mají právo na to, aby byli uspokojeni vydáním náhradních pozemků. V roce 2009 byli žalobci obeznámeni s výší svého restitučního nároku a v roce 2012 žalovanou vyzvali k vyplacení finanční náhrady, která jim byla nesporně vyplacena. Mezi účastníky bylo sporné, zda se náhrada týkala pouze nároku z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], či zda se jednalo též o uspokojení nároku z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Podle žalované byli žalobci o výši svého nároku informováni dopisem ze dne 15. 9. 2009, č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Byť by jej neobdrželi, jak tvrdí, z logiky věci vyplývá, že jim výše nároku musela být známa, pokud o její vypořádání požádali. Logické naopak není, že by žalobci, po celou dobu právně zastoupení tuzemskými právními zástupci, požádali o uspokojení nároku jen z jediného rozhodnutí a ve vztahu k nároku z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] by byli zcela pasivní, a to zejména v situaci, kdy se dál neúčastnili žádných veřejných nabídek, ani se žalovaným ohledně dalšího uspokojení nároku nekomunikovali. Žalovaná zrekapitulovala v jaké výši eviduje u jednotlivých žalobců zbývající výši restitučních nároků (u každého ze žalobců [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce D] 5 309,61 Kč z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ostatní nároky jsou u těchto žalobců vypořádané od roku 2012 finanční náhradou ve výši 109 893,50 Kč, u žalobkyně [jméno FO] 0 Kč a u každého ze žalobců [jméno FO] a [jméno FO] 21 757,80 Kč z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] s tím, že nárok z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl u těchto žalobců v roce 2012 vypořádán finanční náhradou ve výši 35 843,75 Kč). Ocenění nároků z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 16. 10. 2006 a [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 17. 12. 2007 nebyla předmětem sporu. O uspokojení nároku z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 16. 10. 2006 žalobci nikdy nepožádali, s tímto nárokem od doby jeho získání v roce 2007 nijak nedisponovali. Spor je mezi účastníky o ocenění nároku z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 15. 10. 1996, a to zejména pozemků p. č. [hodnota] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Podle znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] je cena těchto pozemků 619 500 Kč (p. č. [hodnota]) a 8 806 771 Kč (p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]), neboť tyto pozemky byly, až na část pozemku p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]1 o výměře [Anonymizováno] m2, určeny k zastavění. Žalovaná má za to, že tyto pozemky nelze k datu odnětí za stavební považovat, což opírá o závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], tedy o závěr, že v době odnětí zde neexistoval platný územní plán, podle nějž by byly nevydané pozemky prokazatelně k zastavění určeny. Neschválený návrh zastavovacího plánu nikdy nebyl takovým stupněm územně plánovací dokumentace, na jehož základě by bylo možno pozemky jako stavební ocenit. Tyto pozemky je tudíž nutno ocenit jako zemědělské. Žalobci c) a d) nebyli od roku 1996 aktivní a neprojevili s výší ocenění svého nároku nesouhlas a ačkoliv od počátku řízení tvrdili, že jsou aktivně legitimováni, předložili usnesení z dědického řízení teprve v roce 2024. Žalovaná dále uvedla, že finanční plnění bylo kalkulováno za obě rozhodnutí (tedy rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]), tato výše byla v roce 2012 mezi účastníky nesporná a žalovaná by neplnila peněžitou náhradu jen z jediného rozhodnutí a vyplatila by částku za obě rozhodnutí. Žalovaná rovněž poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž jsou oprávněné osoby povinny své nároky primárně uspokojovat prostřednictvím veřejných nabídek vyhlašovaných žalovanou podle zákona o půdě; jiný postup je toliko výjimečný a jeho oprávněnost je nutno v každém jednotlivém řízení zvláště odůvodnit. Aktivita žalobců v tomto řízení prokázána nebyla, neboť tito se veřejných nabídek neúčastnili, když měli své nároky za vypořádané. Na podporu svého názoru žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2035/2023 a ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 28 Cdo 78/2024 (dostupná shodně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná od roku 2001 na www.nsoud.cz). Shrnula, že náhrada nároků z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] již byla žalobcům a), b) a e) vyplacena a vypořádání nároků z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 16. 10. 2006 se žalobci a), c), d) a e) od roku 2006 nijak nedomáhali. Liknavé a svévolné jednání žalované z žádného z provedených důkazů neplyne. Ve vztahu k rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2763/23 žalovaná uvedla, že je rozhodné, zda oprávněné osoby projevily jednoznačnou vůli se přijetím finančního plnění zbývající části svého nároku vzdát, resp. zda dali jednoznačně najevo, že mají svůj nárok za vypořádaný. Zopakovala, že žalobci byli o výši svého nároku zpraveni, následně požádali o jeho náhradu, tedy jeho výše si byli vědomi. Skutečnosti uváděné [tituly před jménem] [jméno FO] před Okresním soudem ve Strakonicích má žalovaná za „neprokazatelné a nepravděpodobné“. Mezi účastníky tak byla jednoznačně uzavřena dohoda, jejímž předmětem bylo vyplacení finanční náhrady s tím, že jejím poskytnutím jsou restituční nároky z uvedených rozhodnutí vypořádány, přičemž obě strany tento stav dlouhodobě respektovaly.

21. Žalobci ve vyjádření k podanému odvolání navrhli napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Zopakovali, že podle jejich názoru mají nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům, a to náhradou za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Všichni žalobci prokázali soudu svou aktivní legitimaci, neboť prokázali své právní nástupnictví po původní oprávněné osobě podle zákona o půdě. To učinili i žalobci c) a d) jakožto dědicové po své zemřelé matce pí. [jméno FO], rozené [jméno FO], která zemřela dne 25. 11. 1996, a to prostřednictvím usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka], ze dne 31. 7. 1998, které nabylo právní moci dne 2. 9. 1990. Toto usnesení je rozhodnutím o statusové věci a je tak závazné jak pro třetí osoby i pro soud. Již jen z opatrnosti žalobci c) a d) předložili usnesení Obvodního soudu pro [adresa] o dodatečném projednání dědictví ze dne 29. 1. 2024, č. j. [spisová značka], kterým byl doprojednán restituční nárok pí. [jméno FO] ve vztahu k žalobcům c) a d). Podle žalobců jsou správné závěry okresního soudu stran výše jejich restitučního nároku, tuto žalobci ve vyjádření k podanému odvolání zrekapitulovali a uvedli, jaká výše neuspokojeného restitučního nároku podle nich zbývá po tom, co byli již částečně finančně uspokojeni. V té souvislosti odkázali na to, že jak v tomto, tak i v řadě paralelně vedených řízeních, bylo aprobováno ocenění provedené znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], opírající se o dobovou územně plánovací dokumentaci z 30. let 20. století, přičemž naopak nejsou známy případy, kdy by bylo postupováno podle Podrobného územního plánu Proseku z roku 1962; tento ostatně ani žalované nebyl znám a není obsažen v dostupné databázi archivu schválených územně plánovacích dokumentací na území hlavního města Prahy evidovaných IPR. Žalobci se rovněž ztotožňují se závěrem soudu prvého stupně o liknavosti žalované v odvolání podrobněji citovaným. Zdůraznili, že v řízení prokázali, že si žalovaná byla i z jiných obdobných řízení vědoma toho, že ocenění předmětných pozemků je nesprávné, to ostatně bylo důvodem pro zhotovení posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28. 7. 2021, který pozemky ocenil vyšší cenou, než v jaké žalovaná evidovala výši restitučního nároku žalobců. Z řízení vedených rodinou [jméno FO] žalovaná věděla i o alternativním ocenění provedeném [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná namítá nečinnost žalobců, avšak sama nebyla schopna jejich nároky od roku 1992 vyřešit; sama dokonce připustila, že jejich nárok měla za ukončený, a proto spisový materiál pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyřadila do archivu. Již tím, že žalovaná jejich nárok vyřadila z aktivních složek a přestala jej řešit, žalovaná pochybila, přičemž nyní se snaží vinu za neuspokojení nároku přenést na žalobce. Zástupkyně žalobců obdržela v letech 2021 až 2023 několik rozdílných a neúplných informací o evidenci restitučních nároků žalobců a až v průběhu tohoto řízení a v paralelních řízení, která vede se žalobci u jiných soudů v ČR, doložila svoji evidenci restitučního nároku pí. [jméno FO] a důkazy o částečném uspokojení restitučního nároku žalobců z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], na základě čehož žalobci snížili výši svého požadovaného neuspokojeného restitučního nároku. Žalobci odkázali na to, jak se s otázkou promlčení nároku žalobců vypořádal okresní soud s tím, že žalovaná již z tohoto důvodu odvolání nepodala. Poukázali dále na to, že o výši svého nároku nebyli nikdy řádně informováni, dopisy, jichž se žalovaná dovolává, jim nebyly doručeny, a z výslechu tehdejších zástupců žalobců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] plyne, za jakých okolností byla formulována výzva k poskytnutí peněžité náhrady. Podle žalobců bylo prokázáno, že výzvou se domáhali plnění z rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], nikoliv však z rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalobci shrnuli, že se žalovaná brání námitkami uplatňovanými již v řízeních vedených rodinou [jméno FO], a to přesto, že je jí známa bohatá judikatura k těmto otázkám se vztahující. Na podporu oprávněnosti svého nároku žalobci citovali z odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23. Jde-li o předpoklad dlouhodobé a marné snahy žalobců o uspokojení jejich nároku, žalobci odkázali na závěry okresního soudu, podle nichž to byla žalovaná, kdo řádně a včas nepřezkoumal, zda bylo o nárocích žalobců rozhodnuto správně, a svou nečinností tak způsobila, že žalobci v důsledku nesprávného ocenění jejich nároků nemohli práva z nich fakticky uplatnit (tedy nemohli se účastnit veřejných nabídek). V té souvislosti poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1964/2017, kde rovněž spočívala liknavost žalované v tom, že uspokojení oprávněných osob ztěžovala bez ospravedlnitelného důvodu nesprávným oceněním restitučních nároků, následkem čehož se ocitla v mnohaletém prodlení. I přes upozornění na relevantní podklady žalovaná na nesprávném ocenění setrvala také v projednávané věci. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, při tom vyplývá, že nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné a nemůže těmito těžkostmi odůvodňovat nedostatky ve svém postupu. Žalobci jsou tak přesvědčeni o svém dostatečně aktivním postupu při vyřizování jejich nároků, jímž nahrazují činnost žalované, která je liknavá. Účast ve veřejných nabídkách po žalobcích nelze spravedlivě požadovat, je-li zřejmé, že jsou nároky nesprávně oceněny, a účast ve veřejných nabídkách jim z toho důvodu není umožněna. Žalobci dodali, že již rozhodnutím ze dne 3. 6. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, Ústavní soud konstatoval, že je třeba v restitučních věcech postupovat ex favore restitutionis, a to s ohledem na v minulosti státem způsobené křivdy. Závěrem odvolání žalobci vyjádřili přesvědčení, že po částečném zpětvzetí žaloby není u žádného z nárokovaných pozemků dána překážka převoditelnosti, resp. není ani dána nevhodnost jejich převodu. Ostatně pozemky, o nichž žalovaná tvrdila, že nejsou k převodu vhodné, v jiných obdobných případech běžně zařazuje do veřejných nabídek. Žalobci posléze sami zmínili rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2025, sp. zn. 28 Cdo 277/2025, jímž byl potvrzen rozsudek odvolacího soudu, podle nějž byl nárok oprávněných osob na vydání náhradních pozemků promlčen tehdy, byla-li jim v minulosti sdělena výše restitučního nároku, ti požádali v uvedené výši o poskytnutí peněžité náhrady a tuto přijali, přičemž byli informováni o tom, že tímto je jejich restituční nárok vypořádán. Podle žalobců se uvedený případ od toho jejich po skutkové stránce liší, neboť výše restitučního nároku žalobcům nebyla řádně sdělena a ani nebylo prokázáno, že by se žalobci zbytku restitučního nároku vzdali.

22. V průběhu odvolacího řízení odvolací soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ([spisová značka]), ke zpětvzetí žaloby žalobkyní b) rozsudek ve vztahu k ní zrušil a řízení zastavil, přičemž jí uložil povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok I. a II. a usnesení), a dále připustil změnu žaloby, podle níž se vydání totožných náhradních pozemků (jak byly specifikovány v napadeném rozsudku) domáhají nadále toliko žalobci a), c), d), a e), a to v poměru žalobce a) [Jméno žalobce A] 5/16 vzhledem k celku, žalobce c) [Jméno žalobce B] 3/16 vzhledem k celku, žalobce d) [Jméno žalobce C] 3/16 vzhledem k celku a žalobkyně e) [Jméno žalobce D] 5/16 vzhledem k celku (výrok III. usnesení).

23. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., osobou oprávněnou (§ 201, 203 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání v mezích uvedených v § 212 a 212a o. s. ř., v rámci nařízeného jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

24. Okresní soud ve věci provedl řádné dokazování, v rozsahu nezbytném pro právní posouzení věci, přičemž náležitě objasnil, z jakých skutkových zjištění a proč právě z nich učinil závěr o skutkovém stavu. Ze skutkového stavu zjištěného soudem prvého stupně, jak byl shrnut výše, proto odvolací soud vychází. Otázka toho, zda je na místě posuzovat charakter konkrétního pozemku jako stavební, v sobě zahrnuje též úvahy právní, bude tedy řešena níže.

25. K jednotlivým odvolacím námitkám uvádí odvolací soud následující: Brání-li se žalovaná poukazem na to, že nárok žalobců byl uspokojen již peněžitým plněním, které přijali v roce 2012, tvrdí tím, že takto došlo k zániku jejich nároku. Touto otázkou se zabýval Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. I. ÚS 2763/23, dostupném na www.usoud.cz. V něm konstatoval, že není na místě při dalším uspokojení (jen částečně uspokojeného) nároku činit rozdíl mezi restituenty, kterým byla poskytnuta částečná naturální restituce a mezi těmi, kteří v minulosti na svůj nárok přijali peněžité plnění. Ústavní soud zde uvedl, že podstatou jeho rozhodnutí není určení toho, zda je nároky restituentů obecně možno přecenit, byla-li jim poskytnuta náhrada v nezákonné (nižší) výši, neboť taková možnost je nepochybně dána tehdy, uspokojovala-li oprávněná osoba svůj nárok formou vydání náhradní pozemku, nýbrž to, zda platí závěr Nejvyššího soudu, podle nějž to není možné u restituentů, kteří původně žádali o poskytnutí finanční náhrady. Podle Ústavního soudu je rozhodné, že nároky všech oprávněných osob vyplývají ze zákona o půdě, jejich postavení je rovné a přísluší jim stejná práva a povinnosti. Kvalita restitučního nároku nemůže být horší jen proto, že se jej oprávněná osoba rozhodla uspokojovat jiným – právem rovněž aprobovaným – způsobem. Nelze tudíž činit rozdíl z hlediska práva na ochranu a uspokojení restitučního nároku mezi oprávněnými osobami, které žádají o naturální náhradu podle § 11a odst. 1 zákona o půdě a oprávněnými osobami, které žádají o finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě; jejich postavení je rovné. Z uvedeného vyplývá, že žalobci obecně vzato nejsou vyloučeni z možnosti žádat řádné uspokojení svého restitučního nároku tehdy, pokud v minulosti přijali na jeho částečné uspokojení peněžité plnění. Není proto zásadně rozhodné, zda žalobci přijali plnění toliko z rozhodnutí PÚ 492/96/2, anebo i PÚ 492/96; rozhodné je, zda se jednalo (v důsledku nesprávného ocenění) jen o plnění částečné.

26. Ústavní soud ve stejném rozhodnutí odkázal na závěry dosavadní soudní judikatury (podle nějž lze za liknavý či svévolný postup považovat i nesprávné ocenění odňatých a nevydaných pozemků, přičemž dodal, že částečným plněním na základě nesprávného ocenění restituční nárok zaniknout nemohl, neboť již od jeho vzniku měla být hodnota pozemku určena podle charakteru odňatého pozemku. Pokud byl nárok žalovanou oceněn nesprávně, plynul restituentům nárok na poskytnutí náhrady ve správné výši, a to již od počátku (ex tunc). Není rozhodné, v jaké výši byl žalovanou evidován a v jaké výši náhradu poskytla. Ústavní soud v té souvislosti považuje za podstatné, zda restituenti projevili vůli se práva na uspokojení zbývající části restitučního nároku vzdát, či zda z projevu jejich vůle vyplývalo, že přijetím finanční náhrady považují svůj restituční nárok v celém rozsahu za vypořádaný, což jsou (jediné) situace, kdy by k zániku nároku došlo.

27. V projednávané věci se tak nestalo. Okresní soud se podrobně a pečlivě zabýval tím, za jakých okolností žalobci částečnou peněžitou náhradu na svůj nárok přijali. V rámci toho vyšlo najevo, že žalobci na základě informací (instrukcí) žalované požádali dne 27. 7. 2012 (žádostmi datovanými dnem 16. 7. 2012) o uspokojení nároku označeného jako nárok z rozhodnutí PÚ 492/96/2 v částkách odpovídajících evidenci žalované. Nebylo prokázáno, že by žalobcům byla doručena písemná informace o tom, jaká je výše jejich nároků z jednotlivých rozhodnutí (dopisy předložené žalovanou a datované dnem 15. 9. 2009 žalobcům doručeny nebyly), přičemž skutečnosti uvedené tehdejší právní zástupkyní žalobců [tituly před jménem] [jméno FO], i předchozím zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO], byť toliko do protokolu před okresním soudem ve Strakonicích, se odvolacímu soudu, stejně jako soudu prvého stupně, nepravděpodobným nejeví. Je proto možné uzavřít, že žalobci o výši svých jednotlivých nároků nebyli srozumitelně a jednoznačně informováni, skutečnost, že by jim bylo sděleno, že plněním ze dne 27. 8. 2021 se mají jejich restituční nároky (z rozhodnutí PÚ 492/96/2 a 492/96) za zcela vypořádané, ani žalovanou nebyla tvrzena. Žalobci tedy důvodně poukazují na to, že evidence žalované byla nepřehledná a zejména vůči žalobcům nebylo jasně a srozumitelně deklarováno, jak jsou jejich jednotlivé nároky oceněny, na který z nich žalovaná plní, a zda jsou tímto jejich nároky zcela vypořádány. Za popsaných okolností nelze než dospět k závěru, že přijetím (částečného – viz níže) plnění v roce 2012 nárok žalobců v projednávané věci nezanikl.

28. Jde-li o výši nároku žalobců, okresní soud správně dovodil, že tento byl žalovanou evidován v nesprávné výši, jelikož správně je třeba vycházet z ocenění, které zastavitelnost dotčených odňatých pozemků z rozhodnutí dovozuje z „Přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy – VIII – severní Libeň a Střížkov s přilehlým územím Prahy – IX – Prosek a Vysočany“, tedy z ocenění provedeného posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu lze i pozemky evidované v době přechodu na stát jako zemědělské, avšak určené k výstavbě (např. podle v době převodu existující územně plánovací dokumentace) ocenit podle vyhl. č. 182/1988 Sb., jako pozemky stavební, tedy právě částkou 250 Kč/m2. I v této věci vyplývá, že sporné odňaté pozemky byly k zastavění určeny již shora uvedeným územním plánem z 30. let 20. století, přičemž případnou otázku platnosti těchto plánů po přijetí zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování, účinném od 1. 1. 1959, nepovažuje Nejvyšší soud v kontextu úvah o určení konkrétního územní k zastavění za významnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 28 Cdo 729/2023). Odvolací soud tedy souhlasí i s tím, že v projednávané věci bylo znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] prokázáno, že odňaté pozemky v rozsahu uvedeném v tomto posudku byly určeny k zastavění, a je tudíž na místě jejich cenu určit jakožto cenu pozemků stavebních.

29. S tím souvisí posouzení skutečnosti, zda lze na straně žalované spatřovat liknavost či libovůli při vyřizování restitučního nároku žalobců. Již okresní soud přiléhavě poukázal na konstantní judikaturu, podle níž liknavostí na straně žalované se rozumí rovněž lpění na nesprávném ocenění odňatých pozemků. V projednávané věci žalovaná ocenila pozemky nesprávně, ačkoliv si prokazatelně byla od roku 2008 vědoma existence územně plánovací dokumentace z 30. let 20. stolení, na kterou se IPR opakovaně dotazovala, přičemž k přecenění nároku nepřistoupila ani poté, co vyšší cena restitučního nároku žalobců vyplývala i z posudku [tituly před jménem] [jméno FO], zpracovaného k její žádosti. Liknavost a libovůle žalované v projednávané věci je umocněna tím, že žalobcům nesdělila jasné informace o výši jejich jednotlivých nároků, nesdělila jim, že považuje jejich nároky za vypořádané, a spisovou dokumentaci jejich případu založila k archivaci i přesto, že dokonce i podle její evidence nebyly nároky vypořádány zcela, aniž by kupříkladu žalobce c) a d) vyzvala k doložení jejich aktivní legitimace, když ji měla za spornou. Na žalobce skutečně není možno přenášet odpovědnost za správné vyčíslení jejich nároků a nelze jim přičítat k tíži, že k uplatňování svého nároku ve správné výši přistoupili teprve poté, co zjistili (díky sporům vedeným členy rodiny [jméno FO]), že jim odňaté pozemky mají být oceněny řádově vyšší cenou. Je zřejmé, že právě v důsledku nesprávného ocenění byli žalobci vyloučeni z možnosti účastnit se veřejných nabídek na vydání pozemku(ů), o čemž svědčí i shora popsaný postup, při němž jejich nároky nebyly při pokusu o účast ve veřejné nabídce na konci roku 2022 akceptovány. Právě liknavost žalované je pak v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu důvodem, pro nějž žalobci mají právo se domáhat přímého uspokojení svého nároku prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle k uzavření dohody o převodu konkrétních jimi zvolených pozemků.

30. Okresní soud posoudil správně také otázku promlčení nároku žalobců, pokud konstatoval, že právo na přecenění nároku promlčení nepodléhá. Jde-li o promlčení samotného restitučního nároku, odvolací soud konstatuje, že v projednávané věci nemůže být námitka promlčení za shora konstatovaných skutkových okolností, kdy jednotlivé nároky nebyly jasně vyčísleny, kdy žalovaná spisy ohledně nároku žalobců (ač ne zcela vypořádaných) určila k archivaci, a kdy prokazatelně teprve v roce 2023 žalobcům sdělila, že má jejich nároky za vypořádané a nehodlá z nich nadále nic plnit, úspěšná. To jak proto, že promlčecí doba počala běžet teprve v okamžiku, kdy se žalobcům dostalo popsaného sdělení, když zároveň žaloba byla podána v bezprostřední návaznosti na toto sdělení (plnění bylo odmítnuto přípisem ze dne 9. 3. 2023 a žaloba byla podána 27. 3. 2023), tak z toho důvodu, že byť by se i případně námitka promlčení jevila odvolacímu soudu jakožto námitka důvodná, je třeba ji mít v situaci, kdy žalovaná znemožnila řádné uspokojení nároku žalobců dlouholetým lpěním na nesprávném ocenění, kdy výši jí evidovaných nároků, ani skutečnost, že nároky z konkrétních rozhodnutí má za již uspokojené, žalobcům nesdělila a spisy týkající se jejich nároků archivovala, za námitku uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na uvedené okolnosti není přiléhavé aplikovat na věc rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne ze dne 20. 5. 2025, sp. zn. 28 Cdo 277/2025, dostupné na www.nsoud.cz, neboť, jak na to správně poukázali žalobci, se oba případy po skutkové stránce právě těmito okolnostmi odlišují.

31. Je tudíž třeba uzavřít, že okresní soud posoudil správně jak otázku ocenění odňatých a nevydaných pozemků, tak i otázku liknavosti žalované, stejně jako otázku případného promlčení nároku žalobců a žalobci mají v důsledku liknavého postupu žalované v rozsahu zbývající části svého neuspokojeného nároku právo na jeho přímé uspokojení prostřednictvím vydání náhradních pozemků, neboť k jeho zániku poskytnutím dílčího peněžitého plnění v projednávané věci nedošlo. Účastníci učinili nesporným, že zde nadále (po částečném zpětvzetí žaloby a zpracování oddělovacích geometrických plánů) neexistují skutečnosti bránící vydání jimi zvolených náhradních pozemků, přičemž žádné takové tvrzení není ani podstatou odvolacích námitek žalované. Lze tudíž shrnout, že soud prvého stupně správně posoudil žalobu jakožto důvodnou, v důsledku čehož projev vůle žalované k vydání požadovaných náhradních pozemků nahradil svým rozhodnutím.

32. Odvolací soud za dané situace rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, avšak výlučně z toho důvodu, že žalobci v návaznosti na zpětvzetí žaloby žalobkyní b) změnili také žalobu samotnou (jde-li o rozsah podílů, v nichž se vydání náhradních pozemků domáhají, kdy vydání totožných náhradních pozemků nadále žádají toliko žalobce a/, c/, d/ a e/, a to v rozsahu podílů vzhledem k celku uvedených ve výroku rozsudku), tedy odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhověl ve znění změny žaloby připuštěné jeho usnesením ze dne 17. 6. 2025. Jinak tento rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

33. V důsledku změny rozsudku okresního soudu rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudem prvého stupně v souladu s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu. Ve shodě se soudem okresním má odvolací soud za to, že je třeba (ve vztahu k žalobcům a/, c/, d/ a e/) vycházet z toho, že je jejich úspěch je ve sporu dán zcela. Pokud totiž vzali žalobu zčásti zpět, stalo se tak v důsledku toho, že teprve v průběhu řízení nastala u části jednoho z nárokovaných pozemků překážka jeho vydání. Za řízení před soudem prvého stupně jim proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plném rozsahu.

34. Před soudem prvého stupně žádali žalobci vydat náhradní pozemky v celkové hodnotě 1 657 713,70 Kč, z čehož na žalobce a) a e) připadala náhrada ve výši 414 428,42 Kč (1/4) a na žalobce c) a d) náhrada ve výši 207 214,21 Kč (1/8), tyto částky tedy představují ve smyslu § 8 odst. 1 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, tarifní hodnotu sporu. Každý ze žalobců v řízení uplatňuje svůj nárok, nemají povahu nerozlučných společníků ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř., a u každého je tudíž třeba vycházet z toho, že tarifní hodnotu sporu představuje ve vztahu k němu výlučně to, oč sám žádá. U žalobce a) a žalobkyně e) proto činí tarifní hodnota 414 428,42 Kč a u žalobců c) a d) 207 214,21 Kč. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby tudíž činí u žalobců a) a e) podle § 7 a § 8 odst. 1 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, po snížení podle § 12 odst. 4 a. t. 7 984 Kč a u žalobců c) a d) 7 312 Kč. Shodně se soudem okresním vychází odvolací soud z toho, že zástupkyně žalobců učinila v průběhu řízení před soudem prvého stupně účelně celkem 14 úkonů právní služby okresním soudem specifikovaných, přičemž v tomto ohledu pro stručnost odkazuje na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Za účelně učiněný úkon však – na rozdíl od soudu okresního – má odvolací soud také úkon spočívající ve zpětvzetí žaloby, který byl učiněn v reakci na zjištění, že je konkrétní pozemek nepřevoditelný. Žalobcům a) a e) tudíž náleží za 15 úkonů právní služby náhrada odměny advokáta ve výši 119 760 Kč a žalobcům c) a d) ve výši 109 680 Kč. Spolu s tím jim každému náleží 1/5 paušálních náhrad výdajů podle § 13 odst. 1, 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, za celkem 13[Anonymizováno]úkonů (jednání, bez ohledu na délku je posuzováno v této souvislosti jako jediný úkon), tedy každému z nich 780 Kč, dále pak náleží každému z nich 1/5 hotových výdajů jejich zástupkyně – cestovného ve výši 9 023 Kč (ohledně výpočtu se opět odkazuje na odůvodnění okresního soudu) - tedy každému 1 804,60 Kč, a 1/5 náhrady za ztrátu času v celkové výši 2 500 Kč podle § 14 odst. 1, 3 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, tedy 500 Kč. Žalobci a) a žalobkyni e) tak na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně náleží každému 122 844,60 Kč a žalobcům c) a d) 112 764,60 Kč. Spolu s 21 % DPH, jíž je zástupkyně žalobců plátcem pak 148 642 Kč, resp. 136 445,20 Kč.

35. Rovněž před odvolacím soudem byli žalobci a), c), d), a e), zcela úspěšní. I za tuto fázi řízení jim proto náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. Zástupkyně žalobců učinila za odvolacího řízení tři účelné úkony právní služby, a sice vyjádření k podanému odvolání včetně jeho doplnění ze dne 30. 10. 2024 a 25. 11. 2024, sdělení o částečném uspokojení nároku žalobců spolu s návrhem na změnu žaloby ze dne 30. 5. 2025 a účast u jednání odvolacího soudu dne 17. 6. 2025. Za prvý z úkonů žalobcům náleží odměna a paušální náhrada ve stejné výši jako před soudem prvého stupně, neboť tento úkon byl učiněn jménem všech 5 žalobců, před změnou žaloby a za účinnosti a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024, tedy částka 7 984 Kč u žalobců a) a e) a částka 7 312 Kč u žalobců c) a d), spolu s tím jim každému náleží 1/5 paušální náhrady nákladů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a. t., tj. 60 Kč; za úkon spočívající ve sdělení žalobců o výši uspokojení jejich nároků a změně žaloby (spojeném rovněž s částečným zpětvzetím žaloby žalobkyní b/) náleží žalobcům již odměna stanovená podle a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, tedy za užití ustanovení § 12 odst. 4 a. t. v nyní účinném znění, podle nějž se snižuje odměna za druhou zastupovanou osobu o 20 %, za třetí zastupovanou osobu o 40 % a za čtvrtou o 60 % a za pátou a každou další o 80 %. Celková výše odměny za všechny čtyři žalobce je tedy 27 104 Kč (9 980 Kč + 7984 Kč + 5 484 Kč + 3 656 Kč), z čehož na každého ze žalobců a) a e) připadá 5/16 tedy 8 470 Kč, a na žalobce c) a d) 3/16 tedy 5 082 Kč, spolu s tím každému náleží paušální náhrady nákladů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1,4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, tedy 112,50 Kč; za úkon spočívající v účasti u jednání náleží žalobcům již odměna z jiné tarifní hodnoty, neboť po změně žaloby se žalobci a) a e) domáhali vydání pozemků v hodnotě 518 035,50 Kč a žalobci c) a d) v hodnotě 310 821,30 Kč, kde odměna za jeden úkon právní služby činí 10 380 Kč, resp. 9 580 Kč a po snížení podle § 12 odst. 4 a. t. jde o odměnu ve výši 10 380 + 8 304 Kč + 5 748 Kč a 3 832 Kč, v součtu 28 264 Kč, z čehož na žalobce a) a e) připadá vždy 5/16, tj. 8 832,50 Kč a na žalobce c) a d) 3/16, tj. 5 299,50 Kč, spolu s tím ji i zde každému náleží režijního paušálu ve výši 112,50 Kč. Dále žalobcům náleží každému náhrady cestovného ve výši 3 184 Kč (účtovaného zástupkyní žalobců v souladu s vyhl. č. 475/2024 Sb.,), tedy 796 Kč a náhrady za ztrátu času podle § 14 odst. 1, 3 a. t. ve výši 1 500 Kč (za celkem 10 započatých půlhodin), tedy každému 375 Kč. Žalobcům a) a e) tak náleží za odvolací řízení náhrada nákladů řízení ve výši 26 742,50 Kč, spolu s 21% DPH pak 32 358,50 Kč a žalobcům c) a d) 19 149,50 Kč, spolu s 21% DPH pak 23 170,90 Kč.

36. Za řízení před soudy obou stupňů tudíž náleží žalobcům a) a e) náklady v celkové výši 181 000,50 Kč a žalobcům c) a d) náklady v celkové výši 159 616,10 Kč. Tyto uložil žalované zaplatit v zákonné lhůtě 3 dnů podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a to – podle § 149 odst. 1 o. s. ř. – k rukám zástupkyně žalobců.

37. Ve shodě se soudem okresním odvolací soud žalované uložil podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatit rovněž náklady vzniklé státu ve výši 4 026 Kč, a to rovněž v zákonné lhůtě 3 dnů.

Poučení