4 C 86/2023 - 947

Rubrum

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], b) [Jméno žalobce B], rozená [Anonymizováno], narozená dne [Datum narození žalobce B] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], c) [Jméno žalobce C], narozený dne [Datum narození žalobce C] bytem [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], d) [Jméno žalobce D], narozený dne [Datum narození žalobce D] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], e) [Jméno žalobce E], rozená [Anonymizováno], narozená dne [Datum narození žalobce E] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“):

1. Žalovaná, [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Jméno žalovaného], IČ [IČO žalovaného], se sídlem [Adresa žalovaného] (dále jen „[Jméno žalovaného]“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu zapsané u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], KP [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota], a to: - část poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – část 1, část 2, část 3, část 4 v k.ú. [adresa], obec [adresa], - část poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa], - část poz. parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [adresa], - část poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa], - poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa].

2. Žalobce a) [Jméno žalobce A], nar. [Datum narození žalobce A], r.č. [RČ], bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], žalobkyně b) [Jméno žalobce B], roz. [Anonymizováno] nar. [Datum narození žalobce B], r.č. [RČ], bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], žalobce c) [Jméno žalobce C], nar. [Datum narození žalobce C], r.č. [RČ], bytem [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], žalobce d) [Jméno žalobce D], nar. [Datum narození žalobce D], r.č. [RČ], bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] a žalobkyně e) [Jméno žalobce E], roz. [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce E], r.č. [RČ], bytem, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě.

3. Žalobci mají na základě pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] ze dne 17.12.2007, č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], pravomocného rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 15.10.1996, zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pravomocného rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze dne 16.10.2006, pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 13 D 429/97-25, ze dne 31.7.1998, a pravomocné usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29.1.2024, č.j. 13 D 112/2023-117, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobcům v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané.

4. Žalovaná k uspokojení nároku žalobců a) - e) na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou převádí žalobcům a) - e) do jejich spoluvlastnictví, a to žalobci a) [Jméno žalobce A] spoluvl. podíl id. 1/4 vzhledem k celku, žalobkyni b) [Jméno žalobce B] spoluvl. podíl id. 1/4 vzhledem k celku, žalobci c) [jméno FO] spoluvl. podíl id. 1/8 vzhledem k celku, žalobci d) [jméno FO] spoluvl. podíl id. 1/8 a žalobkyni e) Eleonoře [jméno FO] spoluvl. podíl id. 1/4 vzhledem k celku pozemků: - z poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] dle GP č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který je nedílnou součástí této smlouvy a rozsudku, a to: - nově vzniklý poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 11571 m2, - nově vzniklý poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 7253 m2, - nově vzniklý poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 6949 m2, - nově vzniklý poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 3184 m2, vše v k.ú. [adresa], - z poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] dle GP č. [hodnota]- [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který je nedílnou součástí této smlouvy a rozsudku, a to: - poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o snížené výměře na výměru 6561 m2 v k.ú. [adresa], - z poz. parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [adresa] dle GP č. [hodnota]- [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení poz. parc.č. [hodnota], který je nedílnou součástí této smlouvy a rozsudku, a to: - nově vzniklý poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 2493 m2 v k.ú. [adresa], - z poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] dle GP č. [hodnota]- [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro rozdělení poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který je nedílnou součástí této smlouvy a rozsudku, a to: - nově vzniklý poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 7790 m2 v k.ú. [adresa], - poz. parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa]. zapsané u [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], jako náhradu za jejich restituční nárok a žalobci a) - e) tyto pozemky do svého vlastnictví přijímají, a to ve spoluvl. podílech takto: žalobce a) [Jméno žalobce A] ve spoluvl. podílu id. 1/4 vzhledem k celku, žalobkyně b) [Jméno žalobce B] ve spoluvl. podílu id. 1/4 vzhledem k celku, žalobce c) [Jméno žalobce C] ve spoluvl. podílu id. 1/8 vzhledem k celku, žalobce d) [Jméno žalobce D] ve spoluvl. podílu id. 1/8 a žalobkyně e) [Jméno žalobce E] ve spoluvl. podílu id. 1/4 vzhledem k celku.

II. Řízení se v části, kterou se žalobci domáhali proti žalované nahradit projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu, a to z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] dle GP č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] nově vzniklého pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 1 986 m2 v k. ú. [adresa], se zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 692 022 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci navrhovali vydání rozhodnutí, jímž bude žalovanému uložena povinnost uzavřít s nimi ve smyslu § 11 a následujících zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku v platném znění (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“, případně „zákon o půdě“) smlouvu o převodu ve výroku I tohoto rozsudku specifikovaných pozemků. V odůvodnění žaloby uvedli, že jsou oprávněnými osobami podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. jako právní nástupci původních spoluvlastníků nemovitých věcí, a to sourozenců po paní [jméno FO], provdané [Anonymizováno], narozené [datum] a panu [jméno FO], narozenému [datum], každý . [jméno FO] zemřel dne 21. 3. 1989 a jeho zákonnými dědici, když nebyla pořízena závěť, byly jeho manželka [Jméno žalobce B] a 3 děti [Jméno žalobce A], [jméno FO], rozená [jméno FO], narozená [datum], a [Jméno žalobce E], rozená [jméno FO]. [jméno FO], rozená [jméno FO], zemřela dne 25. 11. 1996 a jejími právními nástupci jsou její synové, a to [Jméno žalobce C] a [Jméno žalobce D]. Dále uvedli, že původní vlastníci paní [jméno FO] a [jméno FO] měli zapsané své vlastnické právo, každý ve spoluvlastnickém podílu ideální 1/2 k pozemkům PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v kn. vl. č. [hodnota], k. ú. [adresa] a k PK stavebním parcelám poz. č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a poz. parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v pozemkové knize kn. vl. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Vlastnictví uvedených nemovitostí přešlo na čs. stát na základě nabídky darování nemovitostí ze dne 2. 3. 1960 adresované Finančnímu odboru rady ONV v [adresa]. Tato nabídka původních vlastníků byla přijata a nemovitosti přešly do vlastnictví čs. státu na základě darovacího prohlášení ze dne 29. 3. 1960, které bylo přijato dne 31. 3. 1960 pod ZN.Fin.– 562/60 Finančním odborem rady ONV v [adresa]. Darování předmětných nemovitostí státu bylo učiněno pod nátlakem, neboť původní vlastník [jméno FO] byl politicky pronásledován a z politických důvodů i vězněn, kromě toho mu bylo vyhrožováno i ztrátou zaměstnání. Rozhodnutím Magistrátu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], Pozemkového úřadu ze dne 15. 10. 1996, ZN. PÚ 492/96, které nabylo právní moci 18. 11. 1996, nebylo vráceno vlastnické právo paní [Jméno žalobce B], paní [Anonymizováno] [jméno FO], paní [jméno FO] a panu [Jméno žalobce A] každému ve spoluvlastnickém podílu 1/8 vzhledem k celku k PK, části parc. č. [hodnota] role o výměře 2 478 m a PK části parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] role o výměře 35 728 m, v k. ú. [adresa]. Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto, že předmětné pozemky nelze vydat dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a oprávněným osobám přísluší náhrada dle § 11odst. 2 a § 17, popřípadě dle § 16 zákona. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu [adresa] ze dne 17. 12. 2007, ZN. PÚ 492/96/2, které nabylo právní moci dne 31. 12. 2007 nebylo navráceno vlastnické právo paní [Jméno žalobce B], paní [Anonymizováno] [jméno FO] a panu [Jméno žalobce A], každému ve spoluvlastnickém podílu ideální 1/8, a právním nástupcům po zemřelé paní [jméno FO], a to panu [jméno FO] a [jméno FO], každému ve spoluvlastnickém podílu ideální 1/16 vzhledem k celku, k PK parc. č. [hodnota] stavební o výměře 904 m a domu čp. [Anonymizováno] na něm, PK [Anonymizováno] stavební o výměře 250 a domu č. p. [Anonymizováno] na něm, PK parc. č. [hodnota] stavební o výměře 219 m a domu čp. [Anonymizováno] m na něm a PK parc. č. [hodnota] zahrada o výměře 921 m v k. ú. [adresa]. V rozhodnutí č. j. PÚ 492/96/2 ze dne 17. 12. 2007 jsou citovány skutečnosti, z nichž vyplývá, že předmětné pozemky v k. ú. [adresa] přešly do vlastnictví ČS státu za účelem budoucí zástavby v hlavním městě [adresa], tedy v charakteru stavebních pozemků. Žalobci zjistili od jiných oprávněných osob, právních nástupců oprávněné osoby paní [jméno FO], rozené [jméno FO], členů, dnes rodiny [Anonymizováno], že žalovaná eviduje jejich restituční nárok za odňaté pozemky v k. ú. [adresa] v nesprávné výši, a to z toho důvodu, že nesprávně stanovila charakter pozemků, u kterých nevrátila vlastnické právo žalobcům. V důsledku nesprávného stanovení charakteru odňatých pozemků žalovaná tyto pozemky nesprávně ocenila, a proto do dnešního dne eviduje restituční nárok žalobců v nesprávné výši. Žalobci ve snaze docílit nápravy léta trvajícího nezákonného stavu v této věci se rozhodli sami nahradit činnost žalované, a proto si nechali vlastním nákladem vypracovat znalecký posudek číslo 587/1/2023 ze dne 6. 1. 2023 [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno], která ocenila pozemky v k. ú. [adresa] uvedené v rozhodnutí žalované zn. PÚ 492/96/2, a to poz. parc. č. [hodnota] částkou 226 000 Kč, poz. parc. č. [hodnota] částkou 62 500 Kč, poz. parc. č [Anonymizováno] částkou 54 750 Kč a poz. parc. č. [hodnota] částkou 230 250 Kč, tedy v celkové výši 573 500 Kč, tedy shodně jako žalovaná. Pozemky v rozhodnutí žalované zn. PÚ 492/96, a to pozemek [Anonymizováno] o nevydané výměře 2 478 m znalkyně ocenila částkou 619 500 Kč a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o nevydané výměře 35 728 m částkou 8 806 771 Kč. Znalkyně tak ocenila celkově restituční nárok žalobců částkou 4 999 880 Kč. Znalkyně pak vyčíslila výši restitučního nároku u každého ze žalobců za jejich spoluvlastnický podíl nevydaných pozemků z uvedených rozhodnutí, kdy u žalobce [Jméno žalobce A] se jedná o částku 1 249 972 Kč, u žalované [Jméno žalobce B] se jedná o částku 1 249 972 Kč, u žalovaného [jméno FO] o částku 624 986 Kč, u žalovaného [jméno FO] o částku 624 986 Kč a u žalované [Jméno žalobce E] o částku 1 249 972 Kč. Tuto částku žalobci považují za jejich skutečný neuspokojený restituční nárok žalovanou. Přestože žalovaná měla sama k dispozici znalecký posudek č. 670/2020 ze dne 28. 7. 2021, vyhotovený [tituly před jménem] [jméno FO] na ocenění nevydaných pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] na částku 2 791 500 Kč, restituční nárok žalobců nepřecenila. Žalovaná tak v současné době eviduje u žalobců restituční nárok – u žalobce [Jméno žalobce A] ve výši 0 Kč (nepočítá neuspokojený restituční nárok ve výši 5 309,61 Kč z jiného rozhodnutí SPÚ) při jeho původním vyčíslení ve výši 109 893,50 Kč; u žalobkyně [Jméno žalobce B] ve výši 0 Kč při původním vyčíslení ve výši 109 893,50 Kč; u žalovaného [jméno FO] ve výši 0 Kč při původním vyčíslení ve výši 35 843,75 Kč; u žalobce [jméno FO] a [jméno FO] ve výši 0 Kč při původním vyčíslení ve výši 35 843,75 Kč; u žalobkyně [Jméno žalobce E] ve výši 0 Kč při původním vyčíslení ve výši 109 893,50 Kč. Rozdíl mezi skutečnou výší restitučního nároku žalobců a oceněním žalované je významný a je způsoben skutečností, že žalovaná v rozporu s postupy uplatňovanými vůči jiným restituentům a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu neurčila hodnotu pozemků odňatých žalobcům, respektive právním předchůdcům žalobců podle územně plánovací dokumentace platné ke dni přechodu vlastnického práva k těmto pozemkům na stát, ale trvá na – pro ni výhodnějším – ocenění podle úřední evidence v pozemkových knihách. I pozemky určené k zastavění podle dobové územně plánovací dokumentace byly totiž v úřední evidenci vedeny jako „role“. Žalovaná přitom přinejmenším od roku 2008 ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace, kterou v případě vybraných restituentů od roku 2008 až do současnosti získává od [právnická osoba] a využívá jí k ocenění restitučních nároků. Žalobci tedy pro chování žalované nemohou uspokojit své nároky ve skutečné výši, jelikož jsou fakticky žalovanou vyloučeni z účasti ve veřejných nabídkách. Jejich přihlášky do veřejných nabídek jsou předem odsouzeny k nezdaru. Žalobci uvedli, že jejich účast ve veřejných nabídkách, výzvy adresované žalované ke správnému ocenění restitučního nároku a odmítání tohoto ocenění ze strany žalované či její nečinnost představují v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR dostatečnou aktivitu a zároveň prokazují svévoli žalované tak, aby žalobcům bylo umožněno uspokojit jejich skutečné nároky soudní cestou. Projevem liknavosti žalované je i délka rozhodování žalované o jejich restitučních nárocích na poskytnutí náhrady za nevydané pozemky, která trvala od roku 1996 do roku 2023. Žalobci tedy navrhují, aby bylo vydáno rozhodnutí, jímž bude nahrazen projev vůle žalované na vydání náhradních pozemků uvedených ve výroku rozsudku.

2. Žalobci původně navrhovali i vydání dalšího pozemku jako náhradního, a to části pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Ohledně tohoto pozemku následně vzali žalobu zpět, proto soud v této části řízení dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává. Uvedla, že žalobce eviduje jako oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 písmeno c) zákona o půdě s vypořádanými nároky z uvedených rozhodnutí, když žalobcům byla na základě jejich žádosti vyplacena v roce 2012 finanční náhrada. Žalovaná tak má nárok žalobců za vypořádaný a nesouhlasí s tím, že při ocenění odňatých pozemků pochybila. Žalobci se od rozhodnutí o jejich restitučních nárocích v letech 1996 a 2007 až do roku 2022 neúčastnili žádné veřejné nabídky, přičemž v roce 2012 se rozhodli pro finanční vypořádání svého nároku. Žalobci i žalovaná považovali nárok z rozhodnutí za vypořádaný a samotné odmítnutí přecenění restitučního nároku žalobců v roce 2023 nelze mít za liknavý přístup žalované a pasivitu žalobců do roku 2023 nelze považovat za dlouhodobou snahu o uspokojení nároků. Žalovaná má za to, že žalobci nárok na převod náhradních pozemků prostřednictvím soudního rozhodnutí nemají. Navíc pozemky, které navrhují žalobci k převodu, nejsou k převodu vhodné, pozemky jsou z převodu vyloučeny podle § 6 odst. 1 písmeno b) zákona č. 503/2012 Sb. o státním pozemkovém úřadu. Označené pozemky se nachází v zastavitelném území obce a jsou určené k zastavění, není jasné, v jakém rozsahu dojde k jejich zastavění a jak se projeví ve funkční souvislosti s oddělenými pozemky. V krátkodobém horizontu se nebude jednat o pozemky zemědělsky obhospodařovatelné, ale o pozemky, které budou sloužit pro bydlení, což je zcela v rozporu se smyslem a účelem zákona o půdě. Dále žalovaná uvedla, že rozhodnutí PÚ 492/96 nabylo právní moci dne 18. 11. 1996 a rozhodnutí PÚ 492/96/2 nabylo právní moci 31. 12. 2007. Ocenění restitučních nároků z těchto rozhodnutí bylo provedeno v souladu s platnou legislativou a judikaturou a mezi účastníky řízení nebylo sporu o jejich výši. Dne 27. 7. 2012 požádala [tituly před jménem] [jméno FO] v zastoupení žalobců [právnická osoba] ČR (právního předchůdce žalované) o vyplacení finanční náhrady žalobců a dne 17. 8. 2012 byla žalobcům finanční náhrada vyplacena. Do roku 2023, kdy žalobci požádali o přecenění svých nároků, neměla žalovaná povědomí, že s výší nároku nesouhlasí. S ohledem na výše uvedené je nárok žalobců na převod náhradních pozemků již promlčen. Žalovaná dále uvedla, že uplatňují-li oprávněné osoby svůj restituční nárok na převod náhradního pozemku 11 let od chvíle, kdy jim žalovaná na jejich žádost o finanční náhrady vyplatila finanční plnění ve výši odpovídající evidované výši takového zůstatku a poté nedala najevo, že bude na jejich nárok ještě plnit, a o tom, že oprávněné osoby považují svůj nárok za dosud nevypořádaný, se mohla dozvědět v žádosti o přecenění učiněné 11 let od vyplacení finanční náhrady, nelze uplatněnou námitku promlčení restitučního nároku považovat za výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaná uvedla, že nevydané pozemky nelze ke dni odnětí považovat za pozemky určené k „zastavění“ a trvá na závěrech Znaleckého posudku č. 670/2020 [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná má za to, že v době odnětí pozemků neexistoval platný územní plán, dle kterého byly nevydané pozemky prokazatelně určené k zastavění a trvá na jejich ocenění jako pozemků zemědělských. Dále žalovaná uvedla, že nárok z rozhodnutí PÚ 492/96 byl u žalobců a), b) a e) již vypořádán finanční náhradou, a tudíž tito žalobci nemají nárok na další plnění z již saturovaného nároku a žalobci c) a d) předložili dědické rozhodnutí, a to usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 13 D 112/2023 ze dne 29. 4. 2024, dle kterého se stali dědici nároku původně oprávněné osoby [jméno FO] z rozhodnutí PÚ 492/96, až v roce 2024, a jak původní oprávněná osoba, tak žalobci kromě předžalobní výzvy v roce 2023 neprojevili od roku 1996 nesouhlas s výší tohoto nároku a jeho uspokojení se nedomáhali. Pokud jde o vypořádání nároku z rozhodnutí PÚ 1830/13-379/13 ze dne 16. 10. 2006, pak se žalobci a), c), d) a e) od roku 2006 nedomáhali ani formou žádosti o finanční náhradu, ani účasti ve veřejných nabídkách, tudíž nelze dospět k závěru, že by k nim žalovaná přistupovala k liknavě a že jejich nárok nemohl být uspokojen. Při vyřizování restitučního nároku a s tím souvisejících plnění, to je vyplacení náhrad žalobcům, jsou žalobci již 30 let zastoupeni právními zástupci, se kterými žalovaná řádně komunikovala. Ze žádného dopisu, respektive komunikace, mezi žalovanou a právními zástupci žalobců nevyplývá liknavé či svévolné jednání žalované či jejího právního předchůdce [právnická osoba] ČR, konkrétně vůči žalobcům. Žalovaná uvedla, že s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky má oprávněná osoba zcela výjimečně právo na to, aby na ni byly smluvně převedeny náhradní pozemky podle vlastního výběru mimo veřejné nabídkové řízení podle § 11 a) odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., avšak za kumulativního splnění dvou předpokladů, a to dlouhodobé aktivní, leč marné snahy oprávněné osoby získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách, a kvalifikovaný nezákonný postup žalované vůči této osobě při této její snaze (liknavost, svévole). Žalovaná sdělila, že aktuálně eviduje nároky žalobců, a to u [Jméno žalobce A] ve výši 5 309,61 Kč (nárok z rozhodnutí PÚ 1830/13–379/13 s tím, že nároky z rozhodnutí PÚ 492/96 a PÚ 492/96/2 byly v roce 2012 vypořádané finanční náhradou ve výši 109 893,50 Kč. U [Jméno žalobce B] ve výši 0 Kč s tím, že nároky z rozhodnutí PÚ 492/96 a PÚ 492/96/2 byly v roce 2012 vypořádané finanční náhradou ve výši 109 893,50 Kč. U [jméno FO] ve výši 21 757,80 Kč s tím, že nárok z rozhodnutí PÚ 1830/13–379/13 eviduje žalovaná ve výši 2 654,80 Kč, nárok z rozhodnutí PÚ 492/96 eviduje žalovaná ve výši 19 109,3 Kč, nárok z rozhodnutí PÚ 492/96/2 byl v roce 2012 vypořádán finanční náhradou ve výši 35 843,75 Kč. U [jméno FO] je výše nároku stejná, stejně tak rozhodnutí, z nichž tento nárok vyplývá i výše nároku, který byl vypořádán, stejně tak rozhodnutí, z něhož byl vypořádán. Ze všech shora uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Žalobci následně uvedli, že se k uspokojení svého restitučního nároku přihlásili do veřejné soutěže vyhlášené žalovanou, a to do vyhlášené veřejné nabídky ve dnech 14. 11. až 14. 12. 2022, přičemž přihlášky žalobců byly ze strany žalované zamítnuty a prohlášeny za neplatné, a to z důvodu nedostatečné výše jejich restitučního nároku. Žalobci namítají, že jsou v tomto případě „slabší stranou“, osobami, které věří ve správný a zákonný postup žalované při vyřizování jejich restitučního nároku v souladu s platnou právní úpravou, které nemají na rozdíl od žalované k dispozici dostatečný personální aparát k vyřízení jejich oprávněného nároku dle zákona o půdě a dostatečné finanční prostředky, a proto se spoléhají na rovný a zákonný postup žalované při vyřešení jejich zákonného restitučního nároku. Žalobci dlouhou dobu věřili ve správný a zákonný postup žalované při vyřizování jejich restitučního nároku a věřili tomu, že žalovaná jejich restituční nárok dle rozhodnutí č. j. PÚ 492/96/2 i správně ocenila. Předpokládali, že stejným způsobem žalovaná ocení i nevydané pozemky uvedené v rozhodnutí žalované č. j. PÚ 492/96, což se však nestalo a žalovaná o výši tohoto ocenění žalobce ani neinformovala. Žalobci namítají nepřehlednost, zmatečnost a chybovost žalovanou vedené evidence nároků oprávněných osob za nevydané pozemky dle zákona o půdě, neboť ačkoliv žalobci si vyřizovali restituční nárok podle zákona o půdě vždy společně, žalovaná u každého z nich eviduje jinou výši restitučního nároku a nemá přehled o plnění za odňaté pozemky žalobců. Žalobci považují tvrzení žalované o skutečnosti, že považovala jejich restituční nárok za celkově vypořádaný s ohledem na poskytnuté finanční plnění za odňaté pozemky dle rozhodnutí PÚ 492/96/2 ze dne 17. 12. 2007, které nabylo právní moci dne 31. 12. 2007, které ani u každého samostatně neocenila a za situace jejího nepřehledného vedení restitučního nároku žalobců a neuspokojeného restitučního nároku žalobců jako celku, za jednání v rozporu s dobrými mravy, za účelové jednání s cílem vyvinit se ze svého nesprávného, liknavého a svévolného postupu při vyřizování jejich restitučního nároku. Taktéž dle názoru žalobců je odmítnutí nároku žalobců na přecenění jejich restitučního nároku v roce 2023 liknavým a svévolným postupem žalované při vyřizování jejich restitučního nároku, kdy žalobci při vyřizování jejich restitučního nároku byli dostatečně aktivní. Žalobci uvedli, že poskytnutí finanční náhrady na uspokojení části restitučního nároku žalobců nevylučuje následnou možnost uspokojení jejich další části restitučního nároku formou naturální restituce, která navíc má přednost před finanční náhradou za odňaté a nevydané pozemky oprávněným osobám. Dále žalobci uvedli, že nesouhlasí s tvrzením žalované, že pozemky nejsou vhodné k převodu. Sama žalovaná do veřejných nabídek zcela běžně a opakovaně zařazuje pozemky, které již jsou v územním plánu zahrnuty jako plochy stavební nebo jsou v návrhu změn určeny k zastavění. Žalovaná nabízí k převodu pozemky bez ohledu na druh pozemku či jejich současné nebo budoucí určení. Skutečnost, že pozemky mají být určeny územním plánem k zastavění, není důvodem pro vyloučení pozemku z převodu. Dále žalobci uvedli, že nesouhlasí s námitkou promlčení žalované. Připouštějí, že existuje judikatura polemizující s promlčením restitučního nároku, ta však zcela jednoznačně stanovuje počátek promlčecí lhůty k okamžiku, kdy se oprávněná osoba dozví o tom, že žalovaná nehodlá plnit. Teprve přípisem ze dne 9. 3. 2023, který byl doručen žalobcům dne 10. 3. 2023, žalovaná sdělila, že nehodlá žalobcům a), b) a e) z rozhodnutí PÚ 492/96/2 a PÚ 492/96 ničeho plnit a žalobcům c) a d) z rozhodnutí PÚ492/96/2. Žalobci poukazují na skutečnost, že jejich restituční řízení ohledně uspokojení jejich restitučního nároku za odňaté a nevydané pozemky je u žalované doposud vedeno i pro odňaté a nevydané pozemky dle rozhodnutí PÚ 1830/13–379/13, kdy i ohledně těchto pozemků žalobci dosud nejsou uspokojeni. Stejně tak nesouhlasí s námitkou promlčení nároku na přecenění restitučního nároku, kdy s ohledem na nemožnost promlčení práva na přecenění restitučního nároku je tato námitka nedůvodná. Dále žalobci a), c), d), e) uvedli, že nárokují uspokojení jejich restitučního nároku za odňaté a nevydané pozemky i z rozhodnutí PÚ 1830/13–379/13, a to ve výši: [Jméno žalobce A] 5 309,61 Kč; [Jméno žalobce C] ve výši 2 654,80 Kč; [Jméno žalobce D] ve výši 2 654,80 Kč; a [Jméno žalobce E] ve výši 5 309,61 Kč. Tato změna žaloby byla připuštěna. Žalobci tak požadují uspokojení restitučního nároku ve výši: [Jméno žalobce A] 1 145 388,11 Kč (1 249 972 Kč - 109 893,50 Kč + 5 309,61 Kč); [Jméno žalobce B] ve výši 1 140 079,50 Kč (1 249 972 Kč - 109 893,50 Kč); [Jméno žalobce C] ve výši 591 797,05 Kč (624 986 Kč - 35 843,75 Kč + 2 654,80 Kč); [Jméno žalobce D] ve výši 591 797,05 Kč (624 986 Kč - 35 843,75 Kč + 2 654,80 Kč); [Jméno žalobce E] ve výši 1 145 388,11 Kč (1 249 972 Kč -109 893,50 Kč, + 5 309,61 Kč). Žalobci uvedli, že místo původně požadované částky v celkové výši 4 999 888 Kč požadují uspokojení svého restitučního nároku v celkové výši 4 614 488,82 Kč. Ponižují tedy svůj původně požadovaný neuspokojený restituční nárok o částku 385 439,18 Kč, když žalobci a), b) a e) považovali vždy a považují částku ve výši 109 893,50 Kč za částku určující výši ocenění odňatých a nevydaných pozemků dle rozhodnutí žalované č. j. PÚ 492/96/2.

5. V řízení nebylo sporné to, že žalobci jsou oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 písmeno c) zákona č. 229/1991 Sb. jako právní nástupci původního vlastníka [jméno FO], narozeného [Anonymizováno], zemřelého [Anonymizováno], kdy žalobce [Jméno žalobce A], žalobkyně [Jméno žalobce E] jsou děti původního vlastníka, žalobkyně [Jméno žalobce B] je manželkou původního vlastníka a žalobci [Jméno žalobce C] a [Jméno žalobce D] jsou vnuci původního vlastníka, děti [jméno FO], narozené [Anonymizováno], zemřelé [datum], dcery původního vlastníka. Tyto skutečnosti byly pak potvrzeny oddacím listem [jméno FO] a [Jméno žalobce B], rozené [rodné přijmení], zápisem o úmrtí [jméno FO], z něhož bylo zjištěno, že [jméno FO] zemřel dne [datum], křestním listem [Jméno žalobce B], rozené [rodné přijmení], osvědčeními o státním občanství, křestním a rodným listem [jméno FO], rozené [jméno FO], oddacím listem [jméno FO] a [jméno FO], křestním a rodným listem [Jméno žalobce E], rozené [jméno FO], oddacím listem [Jméno žalobce E], rozené [jméno FO], křestním a rodným listem [Jméno žalobce A], usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 13 D 429/97–25 ze dne 31. 7. 1998 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 13 D 112/2023–117 ze dne 29. 1. 2024 vydaných ve věci projednání dědictví po zemřelé [jméno FO].

6. Z rozhodnutí Magistrátu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], Pozemkového úřadu, značka PÚ 492/96 ze dne 15. 10. 1996, pravomocného 18. 11. 1996, bylo zjištěno, že oprávněné osoby [Jméno žalobce B], [Jméno žalobce E], [jméno FO] a [Jméno žalobce A] se nestávají vlastníky nemovitostí, a to dle PK části parc. č. [hodnota] role o výměře 2 478 m a dle PK části parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] role o výměře 35 728 m v k. ú. [adresa], a to každý k ideální 1/8 z celku. Tyto pozemky nelze dle § 11 odst. 1 písmeno c) zákona vydat a oprávněným osobám přísluší náhrada dle § 11 odst. 2 a § 17 zákona, případně dle § 16 zákona. Z rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, Pozemkového úřadu [adresa] ze dne 17. 12. 2007, č. j. PÚ 492/96/2, pravomocného dne 31. 12. 2007, bylo zjištěno, že oprávněné osoby, kterými jsou podle § 4 odst. 2 písmeno c) zákona [Jméno žalobce B], [Jméno žalobce E] a [Jméno žalobce A] a dědici oprávněné osoby, kterými jsou podle § 4 odst. 2 písmeno c) zákona ve spojení s § 4 odst. 4 zákona [Jméno žalobce C] a [Jméno žalobce D], nejsou vlastníky těchto nemovitostí, a to dle PK parc. č. [hodnota] stavební o výměře 904 m a domu čp. [Anonymizováno] na něm; dle PK parc. č. [hodnota] stavební o výměře 250 m a domu čp. [Anonymizováno] na něm; dle PK parc. č. [hodnota] stavební o výměře 219 m a domu čp. [Anonymizováno] na něm; dle PK parc. č. [hodnota] zahrada o výměře 921 m v k. ú. [adresa]. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí pak bylo zjištěno, že oprávněným osobám a dědicům oprávněné osoby přísluší náhrada – jiný pozemek poskytnutý podle § 11 a) zákona pozemkovým fondem, popřípadě finanční náhrada podle § 16 odst. 1 zákona, a to na základě výzvy k vydání náhrady podle § 16 odst.

3. Dále oprávněným osobám a dědicům oprávněné osoby nelze vydat budovy čp. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v [Anonymizováno], neboť ty v době rozhodné podle zákona o půdě zanikly a za tyto budovy rovněž přísluší náhrada.

7. Tvrzení žalobců, že se jako oprávněné osoby hlásily do veřejné nabídky náhradních pozemků vyhlašované žalovanou v prosinci 2022, bylo prokázáno žádostmi oprávněných osob o převod zemědělského pozemku ze 14. 12. 2022, a to [Jméno žalobce A], [Jméno žalobce B], [jméno FO], [jméno FO], [Jméno žalobce E], včetně reakce [právnická osoba] na tyto žádosti, kde je uvedeno, že správce nároku nepotvrdil blokaci restitučního nároku, kdy dle správce nároku jsou restituční nároky zcela vypořádané a přihláška se tak považuje za neplatnou.

8. Z přehledu nároků a plnění nároku oprávněné osoby bylo zjištěno, že žalobce [Jméno žalobce A] má nárok na peněžitou náhradu z rozhodnutí PÚ 492/96 ve výši 38 206 Kč, z rozhodnutí PÚ 492/96/2 71 687,50 Kč s tím, že v obou případech se jedná o katastrální území [adresa], celkem tak 109 893,50 Kč, přičemž zůstatek nároku je 0. U [Jméno žalobce B] bylo zjištěno, že má nárok z rozhodnutí PÚ 492/96 ve výši 38 206 Kč, z rozhodnutí PÚ 492/96/2 71 687,50 Kč, celkem 109 893,50 Kč a zůstatek činí 0. U [Jméno žalobce E] bylo zjištěno, že má nárok z rozhodnutí PÚ 492/96 38 206 Kč, z rozhodnutí PÚ 492/96/2 71 687,50 Kč, celkem 109 893,50 Kč a nevypořádaný nárok činí 0. U [jméno FO] bylo zjištěno, že z rozhodnutí PÚ 492/96/2 má nárok na částku 35 843,75 Kč a nevypořádaný nárok činí 0. U [jméno FO] bylo zjištěno, že z rozhodnutí PÚ 492/96/2 má nárok na náhradu ve výši 35 843,75 Kč a nevypořádaný nárok činí 0. Dále pak bylo z přehledu nároků zjištěno, že [Jméno žalobce D] má z rozhodnutí PÚ 1830/13–379/13 nevypořádaný nárok ve výši 2 654,80 Kč. [Jméno žalobce C] má z uvedeného rozhodnutí nevypořádaný nárok 2 654,80 Kč. [Jméno žalobce E] má z uvedeného rozhodnutí nevypořádaný nárok 5 309,61 Kč, [Jméno žalobce A] má z předmětného rozhodnutí nevypořádaný nárok ve výši 5 309,61 Kč.

9. Z jednotlivých výzev k poskytnutí peněžité/finanční náhrady bylo zjištěno, že jsou všechny datovány dnem 16. 7. 2012, přičemž [Jméno žalobce A] žádá jako oprávněná osoba o poskytnutí peněžité náhrady k vypořádání nároku za nevydané pozemky z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Praze pod č. j. PÚ 492/96/2, kdy nelze vydat původní pozemky v k. ú. [adresa], o částku 109 893,50 Kč. [Jméno žalobce B] žádá jako oprávněná osoba o vyplacení částky 109 893,50 Kč, neboť jako oprávněná osoba drží nároky za nevydané pozemky vzniklé z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Praze pod č. j. PÚ 492/96/2 v k. ú. [adresa]. [Jméno žalobce C] žádá jako oprávněná osoba o poskytnutí peněžité náhrady ve výši 35 843,75 Kč, neboť jako oprávněný drží nároky za nevydané pozemky vzniklé z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Praze č. j. PÚ 492/96/2 v k. ú. [adresa]. [Jméno žalobce D] žádá o poskytnutí peněžité náhrady ve výši 35 843,75 Kč, neboť jako oprávněný drží nároky za nevydané pozemky vzniklé z rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Praze pod č. j. PÚ 492/96/2 v k. ú. [adresa]. [Jméno žalobce E] žádá o poskytnutí peněžité náhrady ve výši 109 893,50 Kč, neboť jako oprávněná nádrží nároky za nevydané pozemky vzniklé z rozhodnutí Okresního Pozemkového úřadu v Praze pod č. j. PÚ 492/96/2 v k. ú. [adresa]. Na všech výzvách je uvedeno číslo bankovního účtu, kam má být peněžitá náhrada uhrazena. Z dokladu o zaplacení bylo zjištěno, že na uvedený bankovní účet byla dne 27. 8. 2012 [Jméno žalobce A] uhrazena částka 109 893,50 Kč, [Jméno žalobce B] částka 109 893,50 Kč, [jméno FO] částka 35 843,70 Kč, [jméno FO] částka 35 843,75 Kč a [Anonymizováno] [jméno FO] částka 109 893,50 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem uvedeného běžného účtu od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 byl [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž na uvedený účet v měsíci srpnu 2012 byly připsány 3 platby ve výši 109 893,50 Kč a 2 platby ve výši 35 843,75 Kč.

10. Z dopisů [právnická osoba] ze dne 15. 9. 2009, které byly adresovány žalobcům, bylo zjištěno, že je žalobcům oznamováno, že ocenili a zaregistrovali pozemky z rozhodnutí PÚ č. j. 492/96 a PÚ č. j. 492/96/2 s tím, že za nevydané pozemky přísluší dle zákona o půdě náhradní pozemky, případně peněžitá náhrada. Současně bylo jednotlivým žalobcům sděleno, že jsou evidováni jako oprávněné osoby s nevypořádaným restitučním nárokem, a to [Jméno žalobce B] ve výši 109 893,50 Kč, [Jméno žalobce E] ve výši 109 893,50 Kč, [Jméno žalobce A] ve výši 109 893,50 Kč, [Jméno žalobce D] ve výši 35 843,75 Kč a [Jméno žalobce C] ve výši 35 843,75 Kč.

11. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že rodinu [jméno FO] zná, jedná se o jeho příbuzné, teta [jméno FO] je sestra jeho matky a vzájemně se stýkají, byť nyní méně, neboť tetě [jméno FO] je 102 let, takže ze zdravotních důvodů sem prakticky nejezdí, spíše je v kontaktu s jejími dětmi. O restituční záležitosti rodiny [jméno FO] ví. Ví, že [jméno FO] vrátili pozemky na [Anonymizováno], neboť teta ho pak požádala, zda by pozemky neprodal, on tedy řešil prodej, na to měl plné moci. V podstatě ta restituce proběhla, pozemky se vrátily, prodaly a tím to pro něho skončilo. Pak se na něho obrátila po určité době, možná po 5 letech, možná po 10 letech, nějaká paní s tím, že [jméno FO] mají pozemky na [Anonymizováno]. Byli na jednání na [adresa], jednání bylo několik. On dostal plné moci, aby mohl jednat. Tam se domlouvali, jakým způsobem to vyřeší, jestli chtějí pozemky nebo peníze. Domluvili se, že jim za to dají peníze. Uvedl, že v souvislosti s tou první restitucí teta založila konto v [Anonymizováno], k němuž měl dispoziční právo. Když byly prodány pozemky na [Anonymizováno], tak z tohoto konta poslal peníze tetě do [Anonymizováno]. To konto pak postupně zaniklo. Pokud jde o druhou restituci, tak peníze pro [Anonymizováno] stranu byly dány na jeho konto, protože teta už tady žádné konto neměla a z tohoto konta on přeposílal peníze do [Anonymizováno]. Ohledně té první restituce, zařídil pouze prodej, nic jiného neřešil. Vzpomíná si, že když se řešily výzvy, což bylo poměrně složité, požádal paní [tituly před jménem] [jméno FO], která pomáhala jejich rodině s restitucí. Zřejmě to bylo tak, že výzvy byly předvyplněné a [jméno FO] vzhledem k tomu, že to bylo o prázdninách, tak tady byli a podepsali to. Penězi to skončilo. Když se dělaly ty výzvy, tak první restituce již byla jednoznačně skončená. Pozemky se prodaly a teta ani neočekávala, že by se našly ještě nějaké další. Výzvy, se týkaly té druhé restituce. Pokud jde o částku, která je na výzvě uvedená, tak má za to, že když tam byl pro tiskopisy, tak mu tu částku řekli. Neví o tom, že by přišlo něco písemně, po vyplacení těch peněz s úřadem již nekomunikovali, nebyl důvod. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [adresa] bylo zjištěno, že o restituci rodiny [jméno FO] ví pouze okrajově. Ví, že pan [tituly před jménem] [jméno FO] pomáhal rodině [jméno FO] s restitucí. Před relativně dlouhou dobou se na ni obrátil s tím, že je třeba ohledně něčeho jednat s pozemkovým úřadem. Přinesl nějaký tiskopis, jednalo se o žádost s tím, že si neví rady s vyplněním. Ona, když tu žádost viděla, tak také pořádně nevěděla, jak se má vyplnit, proto telefonovala na pozemkový úřad či pozemkový fond a jednala s paní [jméno FO]. Částky, které jsou ve výzvách uvedeny, měl poznamenané [tituly před jménem] [jméno FO]. Ví, že se to týkalo nějakého konkrétního rozhodnutí. V podstatě to bylo tak, že [tituly před jménem] [jméno FO] přinesl prázdný tiskopis, zkopírovali si ho, ona následně vytočila pozemkový fond či pozemkový úřad, tam hovořila s [tituly před jménem] [jméno FO], postupovala podle jednotlivých řádek, které vyplňovala, přičemž, pokud jde o rozhodnutí a konkrétní částky, má za to, že to vyplňovala podle toho, co jí říkala [tituly před jménem] [jméno FO], šlo jí o to, aby to nenapsalo špatně. U telefonického hovoru dle ní byl i [tituly před jménem] [jméno FO]. Ty výzvy si pak vzal [tituly před jménem] [jméno FO], po nějaké době se opět ozval a napsali průvodní dopis, ale jak se to dostalo na pozemkový fond, si již nepamatuje. Uvedla, že údaje sdělené [tituly před jménem] [jméno FO] si vyplňovala do ofoceného tiskopisu červeně. Veškeré údaje, které tam jsou, jí diktovala [tituly před jménem] [jméno FO]. V okamžiku, kdy ji [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil, že peníze byly vyplaceny, považovala záležitost za vyřízenou. O restituci rodiny [jméno FO] v podstatě více neví, ví pouze to, že měli pozemky někde na [Anonymizováno], ale kolik pozemků jim bylo vydáno, kolik jim nebylo vydáno, jaká rozhodnutí byla vydána, jak to bylo vypořádáno, to neví. Výpověď svědkyně je pak potvrzena výzvou založenou ve spise (číslo listu 854).

12. Ze znaleckého posudku číslo 587/1/2023 [právnická osoba]. [jméno FO] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 6. 1. 2023 bylo zjištěno, že jejím úkolem bylo stanovit administrativní cenu nemovitostí, a to pozemků vyvlastněných československým státem a nevydaných restituentům na základě rozhodnutí [právnická osoba] podle zákona č. 229/1991 Sb. Pozemky byly vedeny v pozemkových knihách jako parc. č. PK [Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Ocenění má být provedeno v souladu s ustanovením § 28 zákona o půdě, přičemž pozemky mají být oceněny podle jejich stavu ke dni přechodu na stát. Z posudku bylo zjištěno, že ocenění je provedeno dle ustanovení § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Podle tohoto ustanovení činí cena za 1 m pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, v hlavním městě Praze částku 250 Kčs. Touto částkou byly oceněny PK parcely, které podle RP (návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy – VIII (severní [adresa]) s přilehlým územím Prahy – IX ([adresa])) spadaly do funkčních ploch určených pro zástavbu. V případě předmětných PK parcel se zpravidla jednalo o funkční plochy určené k zastavění. Zastavitelné pozemky byly zpravidla určeny k výstavbě rodinných domků v zahradách a komunikací. Zákresy jednotlivých PK parcel do RP jsou přiloženy k posudku jako přílohy číslo 1 a 6. U oceňovaných parcel byla rovněž zhodnocena možnost a rozsah aplikace srážek dle přílohy číslo 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Znalkyně uvedla, že z dostupných podkladů neshledala důvody a podmínky pro aplikaci žádné ze srážek dle přílohy. Uvedla, že pro aplikaci jednotlivých srážek dle přílohy musí být postaveno najisto, že mají být uplatněny a tato aplikace musí být opřena o relevantní podklady, což není u oceňování pozemků k roku 1960 (tedy více jak 60 let zpětně) dost dobře možné. V opačném případě se jedná o pouhé domněnky či spekulace, na jejichž základě není možné srážky aplikovat. Dále znalkyně uvedla, že u těch parcel, které zčásti spadají do plochy určené k zastavění a zčásti nikoliv, jsou zakresleny i nevydané či vydané KN parcely. Tímto postupem byly doměřeny výměry spadající do zastavitelné a nezastavitelné plochy RP. Výpočet výměr těchto ploch byl proveden v software autocat, který je běžně používaným a obecně akceptovaným programem v oblasti stavební projekce, architektury, mapování a terénních úprav. Ty PK parcely nebo jejich části, které nebyly podle RP určeny k zastavění vůbec, by měly být oceněny jako zemědělská orná půda podle BPEJ. Vzhledem k tomu, že v době přechodu odňatých pozemků na stát nebyl dosud zaveden systém BPEJ, nebylo možné tyto pozemky takto ocenit. Jelikož v době odnětí žádný z odňatých pozemků neměl hodnotu BPEJ přidělenu, je pro ocenění využito ceny dle § 14 odst. 5 vyhlášky, tzn. 3 Kčs/m2. Ze znaleckého posudku byla cena jednotlivých PK parcel zjištěna následující: [Anonymizováno] –[Anonymizováno] 500 K4, [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – 8 806 771 Kč, [Anonymizováno] – 226 000 Kč, [Anonymizováno] – 62 500 Kč, [Anonymizováno] – 54 750 Kč, [Anonymizováno] –230 250 Kč, celkem 9 999 771 Kč. Znalkyně ve své výpovědi uvedla, že na znaleckém posudku setrvává a nechce na něm nic měnit. Znalkyně ve své výpovědi uvedla, z jakých podkladů při oceňování pozemků vycházela s tím, že tyto podklady jsou uvedeny v přílohách ke znaleckému posudku a dále, jakým způsobem postupovala při aplikaci, respektive neaplikaci srážek. Závěry znaleckého posudku stvrdila i ve své výpovědi učiněné dne 1. 6. 2023 před Okresním soudem Plzeň – sever.

13. Ze znaleckého posudku číslo 670/2020 ze dne 28. července 2021 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že jeho úkolem bylo provedení administrativního ocenění nevydaných pozemků pro účely uplatňování restitučního nároku podle zákona č. 229/1991 Sb. Předmětem ocenění byly mimo jiné pozemky PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Znalec uvedl, že tento znalecký posudek je vypracováván v návaznosti se znalostí znaleckého posudku č. 528/223/2019 ze dne 20. 9. 2019, vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Ohledně pozemku č. PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] znalec uvedl, že tento pozemek byl po dobu od roku 1938 až do roku 1953 využíván ryze zemědělsky. Jeho stavební využití k umístění křižovatky je vidět až na snímku z roku 1966. Pozemek PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je v pozemkové knize veden jako role, ale v katastrálních mapách je pozemek označován jako lom. Na leteckém snímku z roku 1953 je na části pozemku vidět stavba skladu a kůlny, která souvisela s jeho zemědělským využíváním, jež však měla být odstraněna s ohledem na plánovanou výstavbu sídliště [adresa]. Jak vyplývá z výkresu dosavadního stavu využití území k říjnu 1962 převážná část pozemku tvořila úhor a byla využívána zahrádkáři. Pozemek byl ke dni odnětí stále součástí zemědělského půdního fondu, tedy z důvodu stavby skladu a kůlny ani vyňat nebyl. U pozemků PK [Anonymizováno] a PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] se již minimálně formálně od 15. 11. 1960 počítalo s jejich využitím při výstavbě sídliště tzv. [adresa] města, kdy byla prověřena základní rozvaha směrného územního plánu. Už počátkem roku 1960 – 1961 probíhala celostátní diskuze o bydlení, do níž se zapojovala jak odborná, tak i laická veřejnost, byť nakonec došlo k přijetí podrobného územního plánu pro výstavbu sídliště [adresa] radou Národního výboru hlavního města Prahy až dne 9. 10. 1962. Práce na něm již byly započaty v roce 1960, kdy byla vyhlášena veřejná architektonická soutěž. Ve znaleckém posudku je dále uvedeno, že s ohledem na tuto krátkou časovou souslednost, jakož i s vědomím, že na pozemcích PK [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] byly fakticky realizovány současné dopravní komunikace (mezi lety 1966–1975) a postaveny budovy panelových domů na základě územního rozhodnutí vydaného odborem územního plánování a architektury Národního výboru hlavního města Prahy ze dne 20. 9. 1971, v němž je odkazováno právě na podrobný územní plán pro výstavbu sídliště [adresa] z 9. 10. 1962, jak jeho vypracování předpokládal § 6 zákona č. 84/1958 Sb., který zrušil v § 17 platnost původních plánů Státní regulační komise a nadále předpokládal tvorbu územních plánů rajónů, sídlišť a zastavovacích plánů, má za to, že pro určení stavebního charakteru předmětných pozemků v návaznosti i na faktickou výstavbu je rozhodný právě až podrobný územní plán pro výstavbu sídliště [adresa], nikoliv již zrušený plán Státní regulační komise, z něhož vychází [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] a který určoval nevydané pozemky pro výstavbu rodinných domů se zahradami. Směrný územní plán hlavního města Prahy z roku 1948 předpokládal na obou pozemcích zemědělské využití. Znalec uzavřel, že v případě, kdy nevydané pozemky nebyly státem odnímány za účelem jejich zástavby, kdy nedošlo ani k bezprostřední realizaci zástavby a navíc bylo při faktické zástavbě postupováno dle jiných územních plánů, než jsou dílčí regulační plány Státní regulační komise, není možno tyto bez dalšího ocenit jako stavební pozemky dle ze zákona již zrušených, a proto neplatných dílčích plánů Státní regulační komise. Nutno dodat, že navazující platné územní plány často v mezidobí i měnily charakter nevydaných pozemků. Ke dni odnětí neexistoval žádný dobově formálně platný územní plán, ale v případě neplatných dílčích plánů Státní regulační komise, a. Směrného územního plánu z roku 1948 byl aktuálnějším a více odpovídajícím Směrnému plánu pro hlavní město Prahu z roku 1964 právě Směrný územní plán z roku 1948. Nicméně ze samotného Směrného plánu z roku 1948 a 1964 rovněž nelze dovodit stavební charakter nevydaných pozemků. V případě k. ú. [adresa] se podařilo dohledat podrobný územní plán pro výstavbu sídliště [adresa] z roku 1962, jež byl vypracován na základě zákona č. 84/1958 Sb. Již v roce 1960 prokazatelně existoval formalizovaný zájem využít i předmětné pozemky k výstavbě v rámci výstavby tohoto sídliště [adresa], k čemuž v roce 1971 i reálně došlo, byť k odnětí pozemků státem přímo za účelem výstavby sídliště, nikoliv. Znalec, tedy pozemek [Anonymizováno] k. ú. [adresa] ocenil částkou 5 277 Kč a pozemek [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] částkou 73 686 Kč. Z výpovědi znalce u jednání dne 1. 6. 2023 ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň - sever sp. zn. 4 C 44/2020 bylo zjištěno, že k. ú. [adresa] se týká dvou pozemků, které přešly na stát v roce 1960, přičemž v darovací smlouvě žádný účel uveden není. Pokud jde o zákres pozemku [Anonymizováno], ten je veden jako neobsazený žádnou stavbou, pozemek [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je pozemek, na kterém se nachází dočasné stavby, které tam byly kvůli zemědělskému využití, nejednalo se o stavby trvalého charakteru. Uvedl, že pozemky přešly na stát v roce 1960, což bylo v době účinnosti zákona č. 84/1958 Sb., který zrušoval SRK plány. Uvedl, že v roce 1960 už musela být hotová prověřovací studie a dovede si představit, že s velkou pravděpodobností byla prověřována už v době, kdy byl pozemek předán státu. U Proseka je jasný doklad o tom, že se plánovala výstavba. Dále z této výpovědi vyplynulo, že návrh územního plánu z roku 1948 nikdy nebyl přijat, proto znalec přehodnotil své stanovisko a začal postupovat podle směrného územního plánu hlavního města Prahy z roku 1964. Změnu argumentace v posudku však nikde nezmiňoval.

14. Tvrzení žalobců, že se žalovanou komunikovali a žádali řádné ocenění restitučních nároků, žalobci prokazují korespondencí mezi účastníky, a to výzvou ke sdělení výše restitučního nároku oprávněných osob se dne 9. 11. 2022, dopisem ze dne 21. 12. 2022, emailovou korespondencí, odpovědí žalované ze dne 9. 3. 2023.

15. Ze sdělení [právnická osoba], a. s. ze dne 3. 7. 2018 bylo zjištěno, že [Anonymizováno] [adresa], respektive jeho právní předchůdce, zavedl elektronickou evidenci spisů od 1. 1. 2007. V uvedené evidenci byla vyhledána první žádost od [právnická osoba] ČR týkající se poskytnutí územně plánovací dokumentace platné v období let 1935 – 1970 k datu 12. 3. 2008. Na tuto žádost řádně odpověděli 19. 3. 2008 sdělením doplněným kopiemi požadované dostupné dokumentace. V elektronické evidenci spisů od 1. 1. 2007 do dnešního dne bylo vyhledáno celkem [hodnota] žádostí adresovaných od [právnická osoba] ČR nebo jeho nástupce SPÚ ČR týkajících se poskytnutí územně plánovací dokumentace platné v období let 1935 – 1970. Tyto žádosti byly podány v rozmezí let 2008 - 2017 a bylo na ně řádně odpovězeno příslušnými sděleními doplněnými kopiemi požadovaných dokumentů. Poslední žádost byla podána dne 19. 12. 2017.

16. Obě procesní strany pak ve svých vyjádřeních odkázaly na rozsáhlou judikaturu vyšších soudů vztahující se k dané problematice, když předložily též rozhodnutí soudu, jimiž byla završena řízení v obdobných věcech.

17. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu 4 zákona o půdě, kterým nebyly vydány pozemky z důvodu překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě a jako oprávněné osobě jim přísluší náhrada za takto nevydané pozemky ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě. Předmětem sporu mezi účastníky bylo to, kolik činí dosud nevypořádaný nárok žalobců a zda žalovaná si při uspokojování nároku žalobců nepočínala svévolně či liknavě. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobců za nevydané pozemky dle rozhodnutí PÚ 492/96/2 v k. ú. [adresa] u žalobce [Jméno žalobce A] činil 71 688 Kč, u žalobkyně [Jméno žalobce B] 71 688 Kč, u žalobce [jméno FO] 35 844 Kč, u žalobce [jméno FO] 35 844 Kč, u [Jméno žalobce E] 71 688 Kč, což mezi účastníky nebylo sporné. Nárok žalobců za odňaté a nevydané pozemky z rozhodnutí PÚ 492/96 činí u žalobce [Jméno žalobce A] 1 249 976 Kč, u žalobkyně [Jméno žalobce B] 1 249 972 Kč, u žalobce [jméno FO] 624 986 Kč, u žalobce [jméno FO] 624 986 Kč a u žalobkyně [Jméno žalobce E] 1 249 972 Kč. Soud při stanovení ceny odňatých a nevydaných pozemků vyšel ze znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], když dle názoru soudu znalkyně správně vycházela z toho, že pozemky, které byly právnímu předchůdci žalobců odňaty státem, je třeba převážně ocenit jako pozemky stavební (zastavitelné). Znalkyně jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností vysvětlila, že na pozemky odňaté právnímu předchůdci žalobců k datu jejich převodu na stát se vztahovala dokumentace, a to návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území Prahy VIII (severní [adresa]) s přilehlým územím Prahy – IX ([adresa]). Žádná jiná územně plánovací dokumentace neexistovala. Pokud jde o tvrzení žalované, že tato dokumentace již nebyla platná, neboť nabyl účinnosti nový zákon o územním plánování a výstavbě obcí číslo 84/1958 a už od 1. 6. 1950 se předpokládal vznik nové závazné a platné územně plánovací dokumentace, z dokazování vyplynulo, že fakticky k vydání nové územní dokumentace k dotčenému území přistoupeno nebylo. Soud tedy z hlediska ocenění nároku žalobců za odňaté a nevydané pozemky vycházel ze znaleckého posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Nárok žalobců za odňaté a nevydané pozemky z rozhodnutí PÚ 1830/13–379/13 činí u žalobce [Jméno žalobce A] 5 309,61 Kč, žalobce [jméno FO] 2 654,80 Kč, u žalobce [jméno FO] 2 654,80 Kč, a u [Jméno žalobce E] 5 309,61 Kč. Vzhledem k tomu, že [Jméno žalobce A], [Jméno žalobce B] a [Anonymizováno] [jméno FO] již byly vyplaceny každému z nich částka 109 893,50 Kč a žalobcům [jméno FO] a [jméno FO], každému z nich částka 35 843,75 Kč, což bylo v řízení nesporné, činí neuspokojený restituční nárok u [Jméno žalobce A] 1 145 388,11 Kč, u [Jméno žalobce B] 1 140 078,50 Kč, u [jméno FO] 591 797,05 Kč, u [jméno FO] 591 797,05 Kč a u [Jméno žalobce E] 1 145 388,11 Kč.

18. Dále soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalovaná si počínala přinejmenším liknavě a v důsledku této liknavosti nároky žalobců, zejména z rozhodnutí PÚ 492/96 ze dne 15. 10. 1996 dosud vypořádány nebyly. Od roku 1996 nedošlo k řádnému ocenění odňatých pozemků, přestože žalovaná od roku 2008 ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace. Nelze dle názoru soudu přijmout argumentaci žalované, že žalobci v období let 2012–2023 nevyvinuli žádnou iniciativu, že nárok měli za vypořádaný finančním plněním. Lze konstatovat, že osoba oprávněná by měla mít důvěru v to, že rozhodnutí organizační složky státu je věcně správné. Byla to sama žalovaná, kdo svojí nečinností tím, že včas a řádně nepřezkoumala, zda o výši nároku žalobců bylo rozhodnuto správně, způsobila, že žalobci v důsledku nesprávného ocenění svého nároku fakticky nemohli platně uplatňovat své nároky. Vzhledem k odmítání žalované přecenit v souladu s argumentací žalobců určení ceny nevydaných pozemků se žalobci nemohli řádně ve zbývající části svého nároku účastnit veřejných nabídek a domáhat se vydání náhradních pozemků. Žalobci či jejich právní předchůdci dlouhodobě a marně usilují o dosažení odpovídající náhrady, přičemž žalovaná odmítala dostát své povinnosti poskytnout žalobcům náhradu ve správné výši. Žalovaná eviduje restituční nárok žalobců, coby oprávněných osob, ve zcela nepřiměřené výš. Žalovanou nebyly řádně akceptovány podklady oprávněné osoby, zejména znalecký posudek ve spojení s územně plánovací dokumentací, přičemž žalovaná neučinila kroky k odstranění spornosti ocenění nároku žalobců, coby oprávněných osob. Z judikatury vyplývá, že za odejmuté pozemky nutno poskytnout náhradu jako za pozemky stavební, pokud tyto byly v době jejich přechodu na stát územně plánovací dokumentací určeny pro stavbu či pokud byly odejmuty za účelem výstavby či pokud byla výstavba bezprostředně po jejich odejmutí skutečně realizována nebo pokud v době jejich přechodu již byly zastavěny. Ke dni přechodu na stát, lze zvažovat pouze faktický stav pozemků, to je, zda je charakter pozemku zemědělský či stavební. Z provedeného dokazování, zejména pak ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a jejího výslechu jednoznačně vyplývá stavební charakter původních pozemků. V tomto soudu spatřuje liknavost takového rozsahu, že v souladu se závěry judikatury mají žalobci právo domáhat se vydání náhradních pozemků touto žalobou, když k řádnému přecenění žalovaný nepřistoupil ani na základě podnětu žalobců.

19. Pokud žalovaná namítala promlčení práva žalobců na přecenění nevydaných pozemků, kdy poukázala na to, že žalobci nevznesli k výši ocenění restitučního nároku připomínky od roku 2012, kdy žalobcům byla vyplacena finanční náhrada, pak lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 595/2019, z něhož vyplývá, že právo na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samostatné majetkové právo podléhající promlčení. Tato otázka souvisí s promlčením celého restitučního nároku. Nárok na vydání náhradních pozemků je nárokem vyplývajícím ze zákona o půdě, který je přiznáván správními rozhodnutími a je uspokojován postupně ve veřejných nabídkách. Plnění oprávněných osob spočívající v získání náhradních pozemků za pozemky nevydané je závislé na spoluúčasti žalované. V případě, kdy žalovaná, jakožto povinná osoba, nepopírá svůj závazek a jedná s oprávněnými osobami o podmínkách poskytnutí náhrady, může promlčecí doba počít běžet nejdříve dnem, kdy oprávněná osoba zjistí, že povinná osoba nehodlá plnit, jak je uvedeno například v rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 995/2002. Navíc v situaci, kdy žalovaná je povinna řádně ocenit restituční nárok oprávněné osoby a žalovaná přitom dlouhodobě nerespektuje ustálenou soudní praxi ohledně oceňování nevydaných pozemků, v důsledku čehož znemožňuje žalobcům získat plnění ve veřejných nabídkách, je třeba považovat námitku promlčení v restitučních vztazích za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, jak například vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 1548/2009. Z těchto důvodů soud námitku promlčení vznesenou žalovanou považuje za nedůvodnou.

20. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě, oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Podle § 28 a) zákona o půdě se náhrady podle tohoto zákona poskytují v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Podle § 6 zákona č. 503/2012 Sb. a zákona č. 229/1991 Sb. nelze převádět za a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, za b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem nebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné s výjimkou zemědělských pozemků mimo bodem 4 určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury za c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb. ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, za d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, za e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, za f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí, podle jiného právního předpisu, za g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3 do doby vydání pravomocného rozhodnutí nebo za h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků.

21. Mezi účastníky nebylo sporné a bylo doloženo i výpisem z katastru nemovitostí LV číslo [hodnota], že všechny žalobci zvolené pozemky jsou ve vlastnictví státu, a to ve správě [právnická osoba], tedy žalované. Ze sdělení obce [adresa] vyplynulo, že pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] se nachází v zastavitelném území obce dle současně platné územně plánovací dokumentace a bezprostředně navazují na již zastavěná území. Záměrem obce je získat tyto strategické pozemky do vlastnictví a využít je k rozvoji obce k přípravě pozemků na výstavbu rodinných domů a k realizaci veřejně prospěšných opatření. Částečně pozemky zasahují také do stanoveného koridoru pro plánovanou přeložku silnice I. třídy, která nyní prochází intravilánem obce. Z tohoto důvodu obec [adresa] nesouhlasí a vylučuje všechny pozemky z převodu. Ze sdělení [právnická osoba] [adresa] bylo zjištěno, že pozemky p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (orná půda), p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (orná půda), p. č. [hodnota] (trvalý travní porost), p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (trvalý travní porost) a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (trvalý travní porost), vše v k. ú. [adresa], obec [adresa], nejsou rozhodnutím o umístění stavby/územním souhlasem určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou ani stavbou dopravní infrastruktury a nejsou ani rozhodnutím o umístění stavby/územním souhlasem určeny k zastavění jinou stavbou než veřejně prospěšnou. Ze sdělení Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky podle § 6 odst. 1 písmeno f) zákona č. 503/2012 Sb. v platném znění bylo zjištěno, že citované pozemky nejsou vyloučeny z převodu dle písmene f). Ze znaleckého posudku číslo 3864–43/2024 ze dne 19. 2. 2024, znalce [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že administrativní cena pozemků dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. činí ke dni ocenění u pozemků v k. ú. [adresa], a to p. č. [Anonymizováno]/[částka], u pozemku p. č. [Anonymizováno]/[částka], u pozemku p. č. [Anonymizováno]/[částka], u pozemku p. č. [Anonymizováno]/[částka], u pozemku p. č. [Anonymizováno]/[částka], u pozemku p. č. [Anonymizováno]/[částka], u pozemku p. č. [Anonymizováno]/[částka], přičemž tyto částky byly jak stranou žalující, tak stranou žalovanou akceptovány. a nebyly sporovány. Ze znaleckého a posudku číslo 3922–101/2024 ze dne 15. 4. 2024 znalce [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že administrativní cena pozemku dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. činí u pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] 769 Kč. Tato cena byla akceptována a nebyla sporována jak stranou žalující, tak stranou žalovanou.

22. Soud po provedeném dokazování nedospěl k závěru, že by pozemky požadované žalobci nebyly k převodu „vhodné“, což bylo potvrzeno i při místním šetření, nebyla zjištěna žádná konkrétní zákonná překážka, pro kterou by pozemky označené žalobci nebyly způsobilé k vydání.

23. Na základě výše uvedeného soud tedy uzavírá, že žalobci mají právo na to domáhat se uzavření smlouvy o vydání jimi zvolených pozemků žalobou vůči žalované, protože ta při uspokojování jejich nároků ze zákona o půdě jednala liknavě. Z provedeného dokazování vyplývá, že cena pozemků zvolených žalobci nepřevyšuje dosud neuspokojené nároky žalobců a že vydání zvolených pozemků žalobcům nebrání žádná zákonná překážka. Z tohoto důvodu soud žalobě vyhověl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci se se původně domáhali vydání 6 pozemků, přičemž ohledně jednoho pozemku vzali žalobu se souhlasem žalovaného zpět. Ohledně 5 pozemků pak byli žalobci úspěšní. S ohledem na to soud přiznal žalobcům náklady řízení v 68 %. Předmětem řízení byly náhradní pozemky, jejichž celková hodnota, včetně pozemku, ohledně něhož vzali žalobci žalobu zpět, činila 976 305 Kč, z čehož činí odměna za jeden úkon právní pomoci 12 200 Kč snížených o 20 % z důvodu zastupování více účastníků, což je 9 776 Kč za 1 úkon právní pomoci x 5 při zastupování 5 žalobců, tedy 48 880 Kč. Soud žalobcům na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za 17 úkonů právní pomoci po 48 880 Kč (převzetí příprava a zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření žalobců ze dne 14. 6. 2023, ze dne 21. 7. 2023, ze dne 18. 8. 2023, ze dne 25. 10. 2023, ze dne 14. 11. 2023, ze dne 14. 3. 2024, ze dne 15. 3. 2024 a ze dne 29. 4. 2024, dále za účast u jednání dne 1. 11. 2023 – 2 úkony, účast u jednání dne 17. 1. 2023 – 2 úkony, účast na místním šetření dne 17. 1. 2023, účast u jednání dne 18. 3. 2024 a účast u jednání dne 6. 5. 2024), se 17 režijními paušály po 300 Kč, dále jsou náklady řízení žalobců představovány jízdným k jednání dne 1. 11. 2023 z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a zpět ve výši 741 Kč, dále jízdným dne 17. 1. 2023 na místní šetření a k jednání ([adresa]) v celkové výši 1 038 Kč, dále jízdným k jednání dne 18. 3. 2024 ve výši 809 Kč a jízdným dne 6. 5. 2024 ve výši 809 Kč a dále náhradou za promeškaný čas 16 půl hodin po 100 Kč, celkem 1 600 Kč. Celkem tak náklady činí 841 057 Kč zvýšeno o 21 % DPH ve výši 176 622 Kč. Celkové náklady žalobců činí 1 017 679 Kč a s ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobcům částku 692 022 Kč.

Poučení