14 Co 95/2025 - 444

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobce [Jméno žalobce A], narozeného [Datum narození žalobce A], bytem ve [Adresa žalobce A], zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátkou se sídlem v [Anonymizováno], [Jméno advokátky]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], proti žalované [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO 00020478, se sídlem v [Anonymizováno] 1, [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], za účasti města [Anonymizováno], IČO 00265781 se sídlem v [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], zastoupeného [Jméno žalované], advokátem se sídlem v [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Jméno advokáta] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jakožto vedlejšího účastníka na straně žalované o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, o odvoláních žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 12. prosince 2024, č. j. 11 C 176/2022-404, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění potud, že se zamítá žaloba co do 61 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od 16. 8. 2022 do zaplacení; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně na nákladech řízení před soudem prvního stupně 57 596 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně na nákladech odvolacího řízení 4 603 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy, která mu měla jakožto aktivnímu myslivci, členu Mysliveckého spolku [adresa], vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v postupu Městského úřadu [adresa], jakožto orgánu státní správy na úseku myslivosti, kde ústředním orgánem je Ministerstvo zemědělství, který v říjnu 2017 nařídil ukončení myslivecké činnosti v honitbě [adresa], která byla v držení Honebního společenstva [Anonymizováno], a dne 1. 3. 2018 vymazal Honební společenstvo [Anonymizováno] z rejstříku honebních společenstev, to vše na základě jeho právního názoru, že Honební společenstvo [Anonymizováno] v roce 2003 zaniklo ze zákona. Nařízením ukončení myslivecké činnosti v honitbě [adresa] a následným výmazem Honebního společenstva [Anonymizováno] zanikla i smlouva o nájmu honitby [adresa] uzavřená mezi Honebním společenstvem [Anonymizováno] a Mysliveckým spolkem [adresa], jejichž obou byl žalobce členem. Tím bylo žalobci znemožněno věnovat se myslivosti v místě, které si zvolil a kde má pozemky, čímž mu vznikla nemajetková újma, kterou v podrobnostech popsal.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby pro nedostatek příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodní událostí a vznikem nemateriální újmy a pro pochybnosti, zda vůbec žalobci újma vznikla a v jakém rozsahu.

3. V záhlaví označeným (v pořadí druhým) rozsudkem okresní soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 102 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od 16. 8. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, ve které žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 18 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 120 000 Kč od 14. 8. 2022 do 15. 8. 2022 a s úrokem z prodlení z částky 18 000 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované (dále jen „vedlejší účastník“) uložil společnou a nerozdílnou povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 59 566 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

4. Při svém rozhodnutí soud prvého stupně vycházel ze zjištění, že Okresní úřad [adresa] rozhodnutím ze dne 19. 3. 1993, č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] uznal s účinností od 1. 4. 1993 k žádosti Honebního společenstva [Anonymizováno] v rozhodnutí vymezenou honitbu s názvem honitba [Anonymizováno]; nynější název této honitby je honitba [adresa]. Městský úřad [adresa] rozhodnutím ze dne 7. 4. 2003, č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], jež nabylo právní moci dne 25. 4. 2003, tuto honitbu uvedl do souladu s ustanovením § 17 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 449/2001 Sb.“). Smlouvou o nájmu honitby ze dne 25. 10. 2016 (dále jen „smlouva o nájmu honitby“) Honební společenstvo [Anonymizováno] jako pronajímatel přenechalo Mysliveckému spolku [adresa], z. s., (dále jen „[právnická osoba]“) jako nájemci do užívání honitbu [adresa] na dobu deseti let. Nájemce se zavázal vykonávat v pronajaté honitbě právo myslivosti. Podle výslovného smluvního ujednání tato smlouva zaniká (mj.) dnem zániku honitby. Dne 17. 5. 2017 se konala valná hromada Honebního společenstva Žíželice, na níž bylo přijato usnesení, jímž valná hromada schválila zrušení Honebního společenstva [Anonymizováno] k datu 17. 5. 2017 a byla podána informace o zrušení smlouvy o nájmu honitby uzavřené mezi Honebním společenstvem [Anonymizováno] a Mysliveckým spolkem [adresa]. Krajský soud v Ústí nad Labem v řízení o neplatnosti valné hromady Honebního společenstva [Anonymizováno] vydal dne 2. 6. 2017 pod č. j. [spisová značka], usnesení, jímž nařídil předběžné opatření, kterým Honebnímu společenstvu [Anonymizováno] přikázal zdržet se jednání směřujícího k realizaci zrušení Honebního společenstva [Anonymizováno] ke dni 17. 5. 2017, ustanovení likvidátora, návrhu Honebního společenstva [Anonymizováno], aby orgán státní správy myslivosti do vytvoření nového honebního společenstva nepřičleňoval honební pozemky do jiné honitby, zrušení smlouvy o nájmu honitby mezi Honebním společenstvem [Anonymizováno] a Mysliveckým spolkem [adresa], to vše do doby pravomocného rozhodnutí soudu o žalobě. Městský úřad [adresa] vyzval v říjnu 2017 Honební společenstvo [Anonymizováno] k ukončení výkonu práva myslivosti v honitbě [adresa] a mysliveckého hospodáře k odevzdání plomb a lístků o původu ulovené zvěře. Krajský úřadu Ústeckého kraje rozhodnutím ze dne 20. 11. 2017, č. j. 2924/ZPS/2017-6, prohlásil rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. ŽPZL-1501/02-206/Paz za nicotné, protože zakládá práva a povinnosti zaniklému subjektu, neboť Honební společenstvo [Anonymizováno] a společenstevní honitba [adresa] zanikly podle ustanovení § 69 odst. 2 zák. o myslivosti dne 31. 3. 2003 a měla být provedena likvidace uvedeného honebního společenstva. Ministerstvo zemědělství rozhodnutím ze dne 6. 11. 2018, č. j. [č. účtu]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 20. 11. 2017, č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], zrušilo a řízení se zastavilo, neboť Honební společenstvo [Anonymizováno] zaniklo dne 31. 3. 2003, čímž zanikl jediný účastník původního řízení. Činnost Mysliveckého spolku [adresa] v honitbě [adresa] probíhala bez omezení až do podzimu 2017. V prosinci 2017 sdělil Městský úřad [adresa] Mysliveckému spolku [adresa], že již není oprávněn v honitbě [adresa] lovit zvěř s odůvodněním, že Honební společenstvo [Anonymizováno] zaniklo již k datu 31. 3. 2003, protože nepřizpůsobilo své stanovy zákonu. Na základě právního názoru uvedených správních úřadů o zániku Honebního společenstva [Anonymizováno] ze zákona ke dni 31. 3. 2003 byl dne 1. 3. 2018 proveden výmaz tohoto honebního společenstva z rejstříku honebních společenstev. Rozhodnutím Městského úřadu [adresa] ze dne 17. 9. 2018, č. j. [Anonymizováno] [č. účtu], byla uznána honitba [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], jejímž držitelem je Honební společenstvo [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a k této honitbě byl přičleněn i pozemek ve vlastnictví žalobce. Dne 21. 10. 2019 Honební společenstvo [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pozastavilo žalobci výkon práva myslivosti, neboť na společné naháňce na divočáky dne 19. 10. 2019 při nástupu neuposlechl pokynů vedoucího lovu, kterého hrubě veřejně urazil. Dopisem ze dne 5. 11. 2019 se žalobce ohradil proti této výzvě. Dopisem ze dne [datum] starosta Honebního společenstva [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sdělil žalobci, že se nestal řádným členem tohoto honebního společenstva. Dopisem ze dne 3. 2. 2020, starosta Honebního společenstva [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sdělil žalobci, že po prověření bylo zjištěno, že se vycházelo z neúplných informací a že žalobce je řádným členem Honebního společenstva [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dopisem z téhož dne byl žalobce vyzván starostou Honebního společenstva [adresa] u Žatce, aby se dostavil dne 12. 2. 2020 k projednání pozastavení výkonu práva myslivosti. Dopisem ze dne [datum] žalobce požádal starostu Honebního společenstva [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o vydání povolenek k lovu zvěře na loveckou sezonu 2021-2022 s tím, že v lovecké sezoně 2020-2021 ulovil zde výslovně uvedenou zvěře. Dne [datum] byl žalobce jako člen výboru Mysliveckého spolku [adresa] zmocněn k jednání na Městském úřadu [adresa], zejména k ustanovení mysliveckého hospodáře [jméno FO], myslivecké stráže, vydání plomb a lístků o původu zvěře. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 2. 6. 2021, č. j. [spisová značka], uložil Městskému úřadu [adresa], aby obnovil stav před nezákonným zásahem spočívajícím ve výmazu Honebního společenstva [Anonymizováno] z rejstříku honebních společenstev k datu 1. 3. 2018, tj. aby obnovil zápis Honebního společenstva [Anonymizováno] v rejstříku honebních společenstev. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že Městský úřad [adresa] se dopustil nezákonného zásahu do práv Honebního společenstva [Anonymizováno] tím, že je k datu 1. 3. 2018 vymazal z rejstříku honebních společenstev, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky, neboť Honební společenstvo [Anonymizováno] nezaniklo ex lege podle § 69 odst. 2 zák. č. 449/2001 Sb., jak se mylně domníval žalovaný Městský úřad [adresa]. Zápis Honebního společenstva [Anonymizováno] v rejstříku honebních společenstev byl obnoven dne 23. 6. 2021. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2021, č. j. [spisová značka], byla kasační stížnost Městského úřadu [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2021, č. j. [spisová značka], zamítnuta. Vyjádřením ze dne 12. 1. 2022 se žalovaná z opatrnosti omluvila za pochybení státní správy myslivosti. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2022, č. j. [spisová značka], bylo zrušeno usnesení Městského úřadu [adresa] o uznání honitby [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dopisem ze dne 6. 5. 2022 se obrátil předseda Mysliveckého spolku [adresa] na Krajský úřad Ústeckého kraje se žádostí o provedení opatření při nečinnosti správního orgánu spočívající mj. v tom, že ačkoli dne 22. 2. 2022 bylo pod č. j. [spisová značka] zrušeno usnesení Krajského úřadu Ústeckého kraje o uznání honitby [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], Městský úřad [adresa] neustanovil mysliveckého hospodáře. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 8. 2022, č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci dne 20. 10. 2022, bylo určeno, že usnesení valné hromady Honebního společenstva [Anonymizováno] konané dne 17. 5. 2017, kterým bylo mj. schváleno zrušení Honebního společenstva [Anonymizováno] ke dni 17. 5. 2017, je neplatné. Žalobce je členem Honebního společenstva [Anonymizováno] a členem Mysliveckého spolku [adresa] a byl pověřen výborem Honebního společenstva [Anonymizováno] k jednání s Městským úřadem v [Anonymizováno] ve věci neoprávněného zrušení Honebního společenstva [Anonymizováno] a zákazu výkonu práva myslivosti Mysliveckému spolku [adresa] v období let 2017 až 2022. Dopisem ze dne 28. 11. 2021 žalobce požádal žalovanou o náhradu nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč způsobené mu nezákonným zásahem Městského úřadu [adresa], v jehož důsledku na základě kontrolní činnosti pracovníků Ministerstva zemědělství bylo nařízeno ukončení činnosti Honebního společenstva [Anonymizováno] s tím, že v roce 2003 zaniklo ze zákona a s tím, že tímto nezákonným zásahem zanikla smlouva o nájmu honitby, kterou měl od Honebního společenstva [Anonymizováno] pronajatu [právnická osoba], jehož je žalobce členem, v důsledku čehož žalobce nemohl vykonávat mysliveckou činnost. Dopisem doručeným dne 15. 2. 2022 žalobce požádal žalovanou opětovně o náhradu nemajetkové újmy. [právnická osoba] otázce, jakou úlohu v životě žalobce hraje myslivost a jak do jeho života zasáhly výmaz Honebního společenstva [Anonymizováno] a s ním související ukončení možnosti Mysliveckého spolku [adresa] vykonávat myslivost v honitbě [adresa], okresní soud zjistil, že žalobce byl a je aktivní myslivec a nejméně od roku 2013 je členem Honebního společenstva [Anonymizováno] i Mysliveckého spolku [adresa]. Věnoval se chovu loveckých psů loveckého plemene uznaného Mezinárodní kynologickou federací (FCI) s průkazem původu, kteří složili zkoušky z vodní práce, barvářské zkoušky a podzimní zkoušky, s nimiž nejméně dva roky nemohl chodit do honitby [adresa] cvičit je a lovit s nimi do té doby běžným způsobem. V honitbě se staral o myslivecká zařízení – zásypy. Jedná se rovněž o mysliveckou činnost, kterou nemohl vykonávat, neboť [právnická osoba] byl dopisem ze dne 18. 10. 2017 vyzván k ukončení myslivecké činnosti. Členové Mysliveckého spolku [adresa] se po říjnu 2017 scházeli omezeně, protože hlavní důvod činnosti (výkon práva myslivosti), nemohli provozovat. V podstatě se řešila jen obrana proti nezákonnému zásahu. Byl to přitom právě žalobce, kdo za myslivecký spolek upozorňoval správní orgány na rozdílný přistup Městského úřadu [adresa] k jiným honebním společenstvům, tedy na to, že bylo z rejstříku společenstev vymazáno pouze Honební společenstvo [Anonymizováno], zatímco jiná honební společenstva se stejnými stanovami fungovala nadále; tento postup vnímal jako svévolný a zažíval frustraci z tohoto přístupu i z toho, že se nemůže věnovat své zájmové činnosti v rámci mysliveckého spolku a v honitbě [adresa]. Byl aktivní i v případě zrušení Honebního společenstva [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], jehož založení nepovažoval v souladu s právem, což bylo následně potvrzeno. Vnímal zhoršení svého zdravotního stavu v souvislosti se stresem, který v té době prožíval z důvodu nezákonného zásahu, potvrzené i lékařskými zprávami. Měl poruchy spánku, situace měla vliv i na jeho soužití s manželkou. Od konce roku 2019 se zapojil do činnosti Honebního společenstva [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], lovil v lovecké sezoně 2020 až v 2021 a v malém rozsahu se účastnil naháněk v sousedních honitbách. K honitbě [adresa] měl žalobce nadstandartní vztah, v této honitbě zakoupil pozemek, aby se mohl stát členem tamního honebního společenstva, v letech 2017-2023 tam vybudoval kapličku svatého Huberta, patrona myslivců; v honitbě se věnoval i chovu včel. Myslivost nemohl vykonávat ve [Anonymizováno], kde bydlí, protože tam nové členy nepřijímali.

6. Po právní stránce okresní soud takto zjištěný skutkový stav posuzoval podle § 5, 13 odst. 1, 2, § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 82/1998 Sb.“) za použití § 29 odst. 4 zák. č. 449/2001 Sb. a § 81 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Vycházeje ze závazného právního názoru vysloveného podepsaným odvolacím soudem v usnesení ze dne 20. 12. 2023, č. j. [spisová značka], jímž byl zrušen v pořadí první (zamítavý) rozsudek vydaný v této věci a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení (dále jen „zrušující rozhodnutí“), že žalobce má aktivní legitimaci k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v neoprávněném a nedůvodném výmazu Honebního společenstva [Anonymizováno] z rejstříku honebních společenstev, se okresní soud zabýval především otázkou příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem Městského úřadu [adresa] spočívajícím v nezákonném výmazu Honebního společenstva [Anonymizováno] a nemajetkovou újmou žalobce. Dospěl přitom k závěru, že smlouva o nájmu honitby dle výslovného ujednání obsaženého v této smlouvě zanikla dnem zániku honitby, tj. dnem zrušení honebního společenstva ke dni 17. 5. 2017. Následné však předběžné opatření ze dne 2. 6. 2017 zabránilo realizaci zrušení nájemní smlouvy mezi Honebním společenstvem [Anonymizováno] a Mysliveckým spolkem [adresa], a to do doby pravomocného rozhodnutí soudu ve věci samé. Zrušení Honebního společenstva [Anonymizováno] tudíž nemohlo být příčinou nemajetkové újmy vzniklé žalobci. Byl to Městský úřad [adresa], jenž v říjnu 2017 vyzval Honební společenstvo [Anonymizováno] k ukončení výkonu práva myslivosti v honitbě [adresa], mysliveckého hospodáře k odevzdání plomb a lístků o původu ulovené zvěře, a jenž v prosinci 2017 vyzval [právnická osoba] k ukončení myslivecké činnosti v honitbě s tím, že již není oprávněn v honitbě [adresa] lovit zvěř, a to s odůvodněním, že původní honební společenstvo zaniklo již k datu 31. 3. 2003, protože nepřizpůsobilo své stanovy zákonu. Valná hromada, jež se konala v květnu 2017 a na které došlo ke zrušení honebního společenstva, neměla vliv na ukončení myslivecké činnosti v honitbě [adresa] a na výmaz Honebního společenstva [Anonymizováno] z rejstříku honebních společenstev, když až do podzimu 2017 probíhala činnost Mysliveckého spolku [adresa] v honitbě [adresa] bez omezení a k jejímu ukončení došlo až na základě zásahu Městského úřadu [adresa]. Od října 2017 tudíž nemohl žalobce vykonávat zájmovou činnost v rámci mysliveckého sdružení, jehož byl členem, když podle názoru [právnická osoba] [adresa] původní honební společenstvo zaniklo ze zákona, a proto bylo následně vymazáno z rejstříku honebních společenstev. Je tudíž prokázána příčinná souvislost mezi vznikem újmy žalobce a nesprávným úředním postupem. Žalobce nemohl vykonávat po vymezenou dobu neoprávněného výmazu Honebního společenstva [Anonymizováno] z rejstříku honebních společenstev mysliveckou činnost konkrétním způsobem a s konkrétními lidmi (členy konkrétního honebního společenstva a v návaznosti na to i mysliveckého spolku), čímž mu vznikla nemajetková újma. Tím bylo zasaženo do zákonem chráněného práva žalobce na soukromí, které zahrnuje rovněž právo vytvořit a udržovat vztahy s jinými lidmi v rámci soukromého života žalobce.

7. Pokud jde o způsob odčinění nemajetkové újmy žalobce vyšel okresní soud z úvahy, že nezákonným zásahem byl žalobce omezen ve svém dosavadním způsobu života – své zájmové činnosti spočívající ve výkonu práva myslivosti ve smyslu § 2 písm. h) zák. č. 449/2001 Sb., zažíval pocity frustrace z toho, že se nemůže této své zájmové činnosti věnovat v rámci mysliveckého spolku, nejméně dva roky nemohl chodit do honitby pronajaté mysliveckému spolku cvičit jím chované lovecké psy a lovit do té doby běžným způsobem. Byl to přitom právě žalobce, kdo za myslivecký spolek nesl spolu s [jméno FO] zátěž spojenou s nápravou nesprávného úředního postupu, upozorňoval na rozdílný přistup vedlejšího účastníka k jiným honebním společenstvům a postup správního oránu, při němž bylo vymazáno pouze jejich honební společenstvo a jiná honební společenstva se stejnými stanovami fungovala nadále, vnímal jako svévolný a zažíval frustraci i z tohoto přístupu. V souvislosti se stresem, který v té době prožíval, vnímal zhoršení svého zdravotního stavu, poruchy spánku, a tento stres měl vliv i na soužití s manželkou. Žalobce se sice zapojil do činnosti nového honebního společenstva od konce roku 2019 a též se v malém rozsahu účastnil naháněk v sousedních honitbách, což bylo podmíněno pozváním přátel, avšak i přesto, nebyl stav srovnatelný se stavem před nezákonným zásahem a nejednalo se o plnohodnotný návrat do poměrů před nezákonným zásahem. Nové honební společenstvo uznalo členství žalobce až v únoru 2020, ale v té době se již řešilo pozastavení výkonu práva myslivosti žalobce. Ani zápis původního honebního společenstva do rejstříku dne 23. 6. 2021 neznamenal obnovení myslivecké činnosti v rámci mysliveckého spolku. V době nezákonného zásahu se žalobce nemohl zapojit do činnosti jiného honebního společenstva, neboť to je vázáno na vlastnictví honebních pozemků a z kapacitních důvodů, příp. vzdálenost od místa bydliště ani do činnosti jiného mysliveckého spolku. Žalobce přitom měl k honitbě nadstandartní vztah, projevující se koupí pozemku v honitbě, vybudování kapličky, chovem včel. V důsledku nesprávného úředního postupu přitom došlo k přemnožení zvěře, což mělo negativní vliv na honitbu. Dosavadní uživatel honitby, myslivecký spolek, tato práva lovu zvěře v honitbě nemohl v důsledku postupu [právnická osoba] [adresa] vykonávat. Městským úřadem [adresa] přitom nebylo zohledněno ustanovení § 29 odst. 4 zák. o myslivosti, podle něhož do nabytí právní moci rozhodnutí o uznání honitby užívá honitbu její dosavadní uživatel a které slouží k zabránění stavu, aby honitba byla bez držitele honitby, tím i bez myslivecké stráže a mysliveckého hospodáře. Žalobce přitom měl jako vlastník honebního pozemku velmi omezenou možnost činit přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří. Ze strany vedlejšího účastníka pak nebyla ochota věc mimosoudně vyřešit omluvou vedlejšího účastníka, když žalobce v určité fázi soudního řízení byl ochoten vzdát se nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Vzhledem ke všem uvedeným okolnostem případu dospěl okresní soud k závěru, že v případě žalobce není omluva žalované dostačující a je namístě přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

8. Jelikož žalobce nenašel žádný rozhodnutý případ, který by odpovídal žalovanému případu, okresní soud s odkazem na závěry vyslovené v rozsudcích Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 303/2019, (uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 19527) a ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2557/2020, (dostupném, stejně jako další zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, u nichž není uveden jiný publikační pramen, prostřednictvím internetu na www.nsoud.cz) provedl okresní soud srovnání s následujícími případy (pokud jde o bližší označení uvedených věcí odkazuje odvolací soud na odst. 51. odůvodnění přezkoumávaného rozsudku): (1.) věci, v nichž je odškodňován nesprávný úřední postup spočívající v průtazích v řízení, v nichž je běžně přiznávána částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok trvání řízení, (2.) věc, v níž bylo žalobkyni, která stejně jako žalobce v nyní projednávané věci, nebyla účastníkem řízení v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a byla nucena na výzvu a za účasti příslušníka vietnamské policie opustit prostory zastupitelského úřadu, ačkoliv pro takový postup nebyl dán žádný zákonný důvod, přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč, (3.) věc v níž újma působená nesprávným úředním postupem Kanceláře prezidenta republiky spočívající v tom, že žalobci byly informace požadované v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacích poskytnuty až po podání žaloby ve správním soudnictví po prodlení trvajícím v délce 18 měsíců a 27 dnů, byla odškodněna částkou 47 250 Kč při jejímž stanovení se soud analogicky jako vodítka přidržel výše stanovené ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (týkající se náhrady nemajetkové újmy v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě), a (4.) rozhodnutí jimiž byla odškodňována nemajetková újma způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nezákonném odebrání řidičského oprávnění, kdy soudy přiznaly částku 50 Kč za jeden den nezákonného odebrání řidičského oprávnění, což znamená, že měsíční částka činí 1 500 Kč.

9. Při srovnání s uvedenými případy shledal okresní soud v projednávané věci přiměřenou náhradu ve výši 1 500 Kč za každý měsíc trvání nezákonného zásahu za období prvních dvou let od listopadu 2017 do října 2019 zvýšenou na dvojnásobek, tj. na částku 72 000 Kč, když v této době byl zásah do života žalobce nejintenzivnější, a za období od listopadu 2019 do června 2021 (kdy došlo k obnově zápisu původního honebního společenstva), ve výši 1 500 Kč x 20 měsíců, tj. ve výši 30 000 Kč. Celkem tak žalobci přiznal nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 102 000 Kč. Pokud jde o žalovanou zmíněnou otázku tzv. sdílené újmy s dalšími členy téhož honebního společenstva nezákonně vymazaného z rejstříku honebních společenstev poukázal okresní osud na to, že skutková tvrzení těchto osob jsou částečně odchylná, když nezákonný zásah měl vliv zejména na zemědělské podnikání svědků ve zrušené honitbě a jejich rodinný život, tyto osoby uplatňují své nároky samostatně, nikoli ve společném řízení s žalobcem a nezákonný zásah měl jiné individuální důsledky na život žalobce a na životy těchto dalších osob.

10. Pokud jde o požadované příslušenství, vyšel okresní soud z toho, že žalovaná se dostala do prodlení uplynutím lhůty šesti měsíců od uplatnění nároku, určené k předběžnému projednání nároku. V posuzovaném případě byla žádost podána dne 15. 2. 2022 a tato lhůta proto uplynula dne 15. 8. 2022, a žalovaná se tak dostala do prodlení od 16. 8. 2022.

11. Výrok o nákladech řízení okresní soud s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. odůvodnil tím, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť byl sice úspěšným toliko zčásti, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu a v podrobnostech odůvodnil i výši přiznaných nákladů řízení. Platební místo (k rukám zástupkyně žalobce) určil okresní soud dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Vedlejšího účastníka zavázal k náhradě nákladů řízení společně se žalovanou s odkazem na § 93 odst. 3 o. s. ř. a na závěry vyslovené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010 sp. zn. 30 Cdo 4231/2008 a ze dne 18. 12. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2442/2011.

12. Lhůtu k plnění určil okresní soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

13. Proti tomuto rozsudku podali žalovaná a vedlejší účastník včasná odvolání, jímž jej, posuzováno podle obsahu odvolání (srov. § 41 odst. 1 za použití § 211 o. s. ř.) napadli v jeho výrocích I. a III. domáhajíce se jejich změny tak, že žaloba bude zcela zamítnuta a žalované a vedlejšímu účastníku bude přiznána náhrada nákladů řízení.

14. Žalovaná, pokud jde o věc samu, v odvolání a jeho doplnění při jednání u odvolacího soudu, namítala, že právo myslivosti není v českém právním řádu zakotveno jako právo nepodmíněné či bezbřehé, ani neobsahuje garanci možnosti lovit kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv a jakkoliv. Zákonného stanovení právě takové garance by však dle názoru žalované bylo třeba, aby mohli obstát závěry soudu prvého stupně. Žalobce nebyl omezen ve výkonu práva myslivosti jako takového ani mu nebyl odebrán lovecký lístek, právo myslivosti provozoval v jiných honitbách. Omezení, které žalobce mohl pociťovat, bylo vyvoláno či ovlivněno jeho osobními vztahy s členy nově vzniklého honebního společenstva (Honebního společenstva [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]), které však mělo prakticky stejný personální substrát jako honební společenstvo původní (Honební společenstvo [Anonymizováno]). Žalobce se ze své vůle rozhodl, zda a případně v jakém rozsahu bude vykonávat myslivost či lovit s tímto nově vzniklým honebním společenstvem, které v předmětné honitbě působilo od 9. 3. 2018 do 21. 6. 2021. Žalobce se stal plnoprávným členem tohoto nově vzniklého honebního společenstva a v teritoriálně totožné honitbě se účastnil mysliveckých aktivit dle svého uvážení. Dle názoru žalované nelze dovodit, že by existovala příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a nemožností realizovat myslivost, když pro toto vnitřní rozhodnutí žalobce byly klíčové vztahy uvnitř nově vzniklého honebního společenstva, jehož byl žalobce členem. Veškerá příkoří byla evidentně zapříčiněna pouze žalobcovými osobními vztahy s funkcionáři a dalšími členy honebního společenstva. Stejně tak nelze odvodit odpovědnost orgánů veřejné moci za obavy žalobce (např. o osud psů při lovech v nové honitbě). Pokud se žalobce rozhodl nelovit, neexistuje vztah příčinné souvislosti a nevzniká ani nemajetková újma. Ke stresům souvisejícím se soudními a správními řízeními dle názoru žalované nelze přihlížet, neboť žalobce je původním povoláním policista (tuto činnost vykonával do roku 2021), který ve službě jistě nabyl určitou stresovou toleranci právě ve vztahu k administrativním úkonům běžného řízení před orgány veřejné moci. Jako policista musí s ohledem na náplň jeho činnosti v běžném provozu zažívat permanentní stres. V této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3849/2014, (uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 90/2016). Dále poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3067/2010, v němž měl dovodit, že zásah do osobnostních práv, aby zakládal nárok na náhradu nemajetkové újmy, musí být natolik závažný, že překračuje míru běžné nepříjemnosti, kterou je nutno v demokratické společnosti snášet (pozn. odvolacího soudu: rozhodnutí této spisové značky není v databázi rozhodnutí Nejvyššího soudu na webové stránce www.nsoud.cz a není dohledatelné ani v informačních právních systémech ani prostřednictví internetových vyhledavačů, takže jde zřejmě o rozhodnutí smyšlené), a na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2845/20, v němž měl připomenout, že nemajetková újma musí být reálně způsobilá zasáhnout do osobnostní sféry poškozeného, nikoliv pouze subjektivně vnímaná nepříjemnost nebo nespokojenost s jednáním veřejné moci. (pozn. odvolacího soudu: rozhodnutí této spisové značky není v databázi rozhodnutí Ústavního soudu na webové stránce nalus.usoud.cz a nelze je nalézt ani v informačních právních systémech ani prostřednictvím internetových vyhledavačů; i v tomto případě jde tudíž zřejmě o smyšlené rozhodnutí).

15. Žalovaná nerozporuje, že žalobcův zdravotní stav se mohl v průběhu let zhoršit, nicméně tuto skutečnost nelze přičítat správním či soudním řízením ve věci Honebního společenstva [Anonymizováno], jako spíše individuálním důsledkům běžného plynutí času. Z žádného zdravotního či jiného dokumentu provedeného k důkazu nelze dovodit, že by zdraví žalobce bylo jakkoliv ovlivněno v důsledku uvedeného řízení. Dostačující kompenzací je proto dle názoru žalované omluva, která byla žalovanému sdělena již při uplatnění nároku. Dle názoru žalované nebylo zasaženo do práva žalobce na sociální vztahy. Jeho vztahy se členy honebního společenstva i mysliveckého spolku fakticky nadále byly udržovány a dosud pokračují bez ovlivnění žalovanou. Žalobce se sdružoval v nově vzniklém honebním společenstvu, vyrážel lovit do jiných honiteb za účasti dalších členů nově vzniklého honebního společenstva, scházel se k výkonu práva myslivosti a taktéž v rozhodné době vystavěl zmiňovanou kapličku dedikovanou sv. Hubertu. Pouze na základě svého uvážení a subjektivních pocitů limitoval sebe sám ve výcviku loveckých psů, když nebylo prokázáno, že by mu byl jakkoliv omezen přístup do honitby a výkon výcviku. Dle názoru žalované je zavádějící tvrzení, že by nové honební společenstvo neuznávalo od listopadu 2019 členství žalobce, když naopak uznalo o pár měsíců později, tj. v únoru 2020 své pochybení; byl plnoprávným členem honebního společenstva, účastnil se myslivecké činnosti a stýkal se s přáteli myslivci a současně lovil. Nemajetkovou újmou nelze nazývat pouhé svévolné rozhodnutí žalobcovo k neúčasti na spolkovém životu. Žalobce tedy obecně mohl vykonávat myslivost kdekoliv, tak i na konkrétních pozemcích, pouze formálně v rámci jiného honebního společenstva. K poukazu okresního soudu neochotu vedlejšího účastníka k mimosoudnímu řešení poukázala na konstantní judikaturu reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1986/99, (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo [hodnota], ročník 2001, pod číslem 8/2001), podle které v řízení samém mimo smírné jednání nelze stanovovat povinnosti vedlejšímu účastníku. Soud prvého stupně dle názoru žalované z jí odkazované soudní judikatury vyselektoval některé dílčí výroky, avšak nevyhodnotil správně reálný zásah do žalobcovy osobní sféry, zejména neprovedl komparaci druhu, rozsahu a intenzity takovým zásahem vyvolané újmy. Žalovaná je nadále toho názoru, že nelze uvažovat o navyšování přiměřeného zadostiučinění tak, jak k tomu bylo přistoupeno, tím spíše, že sám žalobce neprokazoval, že by jeho újma v jednotlivých obdobích byla odlišná. Naopak vzal-li soud jako hodnotící kritérium Stanovisko [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], toto měl tedy aplikovat adekvátně v tom smyslu, že za prvé dva roky se přiměřené zadostiučinění snižuje na polovinu, a to dokonce i u případů vazby a odnětí svobody, které jsou v poměru s tvrzeným zásahem do žalobcova života nesrovnatelné. Podle uvedeného sjednocujícího stanoviska měl dále přihlédnout též k principu sdílení újmy či zohlednit chování poškozených na vzniku celé situace. V této souvislosti žalovaná připomněla, že v únoru a květnu roku 2017 došlo vlivem vnitřních sporů mezi společníky v Honebním společenstvu [Anonymizováno] ke svolání valných hromad, jimiž se fakticky zrušili. Orgány státní správy myslivosti tedy neměly fungující subjekt, se kterým by mohly fakticky komunikovat. Po následné kontrole v září 2017 bylo konstatováno, že kompetencí ke zrušení honebního společenstva disponuje pouze soud, nikoliv žalovaná. Spory mezi účastníky byly řešeny na soudní úrovni, když bylo nakonec konstatováno, že usnesení valných hromad konaných v únoru a květnu 2017 jsou neplatná. Přesto došlo ke zrušení Honebního společenstva [Anonymizováno] ke dni 1. 3. 2018 a jeho nahrazení novým Honebním společenstvem [adresa] u Žatce, které vzniklo dne 9. 3. 2018 a honitbu spravovalo až do 21. 6. 2021, tj. do opětovného převzetí honitby Honebním společenstvem [Anonymizováno].

16. Vedlejší účastník namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť mu z něho není zřejmé, mezi jakými protiprávní jednáními má hledat příčinou souvislost, protože výmaz honebního společenstva dne 1. 3. 2018 a výzva vedlejšího účastníka k ukončení myslivecké činnosti v říjnu 2017 jsou dvě naprosto odlišná a na sobě nezávislá protiprávní jednání, která mají různé důsledky a není zřejmé, které z nich je jednáním, které způsobilo vznik újmy; nelze akceptovat, že by příčinou nemajetkové újmy bylo jedno z těchto protiprávních jednání, aniž by okresní soud vysvětlil, že například obě protiprávní jednání představovala řetězec příčin. Není zřejmé, jaký význam má závěr okresního soudu, že dne 17. 5. 2017 došlo k ukončení nájemní smlouvy, který je následně popřen závěrem, že předběžné opatření zabránilo zániku nájemní smlouvy a že nemůže být příčinou nemajetkové újmy, když nikdy žádný z účastníků netvrdil, že by předběžné opatření bylo příčinou vzniku nemajetkové újmy. Okresní soud v Lounech rovněž zaměňuje myslivecké sdružení a honební společenstvo. Pokud okresní soud uzavřel, že žalobce nemohl vykonávat po vymezenou dobu neoprávněného výmazu původního honebního společenstva z rejstříku honebních společenstev mysliveckou činnost konkrétním způsobem a s konkrétními lidmi, čímž mu vznikla nemajetková újma, pak rozsudek nedává smysl, pokud přiznává žalobci odškodnění za nemajetkovou újmu od října 2017, kdy ještě honební společenstvo nebylo vymazáno z rejstříku. Dovolávaje se závěrů vyslovených v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 30 Cdo 579/2021, a ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1891/2007, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 11/2010) dále namítal, že žalobce u žalované uplatnil svůj nároku dopisem ze dne 28. 11. 2021, kde uvedl, že mu nemajetková újma vznikla v důsledku nezákonného jednání úředníků státní správy, kteří mu v říjnu 2017 nařídili ukončení myslivecké činnosti, čímž zanikla smlouva o nájmu honitby. O výmazu honebního společenstva dne 1. 3. 2018 se nezmínil, a proto žalovaný mohl posoudit žádost pouze tak, jak byla formulována. Nemajetková újma vzniklá v důsledku výmazu honebního společenstva z rejstříku honebních společenstev nebyla předběžně projednána u žalovaného, a proto z tohoto důvodu nemohla být podána žaloba o náhradu nemajetkové újmy, natož pak přiznána jakákoli náhrada. Dále namítal, že není dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, neboť skutečnou příčinou zániku honitby bylo rozhodnutí valné hromady Honebního společenstva [Anonymizováno] ze dne 17. 5. 2017 o zrušení honebního společenstva, jímž došlo „k aktivaci“ ustanovení § 31 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb. Již od uvedeného data tudíž nemohl žalobce vykonávat právo myslivosti v honitbě, a to nikoli v důsledku nesprávného úředního postupu žalované, ale v důsledku rozhodnutí Honebního společenstva [Anonymizováno] o svém zrušení a tedy i o zániku honitby. Usnesení honebního společenstva ze dne 17. 5. 2017 bylo shledáno neplatným, ovšem to nic dle názoru vedlejšího účastníka nemění na tom, že od 17. 5. 2017 bylo honební společenstvo zrušeno, předběžné opatření na tom ničeho nezměnilo a honitba zanikla ex lege. Platí totiž zásada, že dokud není rozhodnutím soudu pravomocně určeno, že rozhodnutí nejvyššího orgánu právnické osoby je neplatné, považuje se takové rozhodnutí za platné. Vedlejší účastník je dokonce toho názoru, že i přes určení neplatnosti usnesení Honebního společenstva [Anonymizováno] ze dne 17. 5. 2017 nedošlo k obnovení honitby [adresa], protože zákon č. 449/2001 Sb. zkrátka na tuto situaci nepamatuje a rozhodně nelze dovodit ze zákona č. 449/2001 Sb., že by existence honitby byla závislá na existenci honebního společenstva v tom smyslu, že by automaticky sdílela jeho postavení. Honitba tak zanikla dne 17. 5. 2017 a i přes určení neplatnosti usnesení honebního společenstva nedošlo k jejímu obnovení. Závěr Okresního soudu v Lounech, že předběžné opatření zabránilo realizaci zrušení nájemní smlouvy, je dle názoru vedlejšího účastníka nutné odmítnout, protože předběžné opatření zapovídalo honebnímu společenstvu činit právní jednání směřující k ukončení nájemní smlouvy, nemohlo však zabránit nástupu ex lege účinků ustanovení § 31 odst. 6 zákona č. 449/2021 Sb., když minimálně od 17. 5. 2017 do 28. 6. 2022 bylo Honební společenstvo [Anonymizováno] zrušeno. Dovolávaje se teorie adekvátní příčinné souvislosti vedlejší účastník dovozuje, že výmaz honebního společenstva z rejstříku honebních společenstev je pro věc irelevantní, protože nemajetková újma by vznikla i bez této příčiny. Konečně vedlejší účastník rozporoval i způsob a výši přiznaného zadostiučinění, neboť dle jeho názoru soud prvého stupně vůbec nezohlednil tu skutečnost, že se jednalo pouze o koníček žalobce, nikoli o činnost, na které by závisel jeho život, že nikdo, natož pak žalobce, nemá legitimní nárok na to, aby vykonával právo myslivost v jedné konkrétní honitbě. Nadto bylo prokázáno, že žalobce vykonávat myslivost mohl a také tak činil. Připomněl významný podíl neshod samotných členů honebního společenstva, kteří rozhodli o zrušení honebního společenstva a tím tak zprostředkovaně i o zrušení honitby. Odvozovat výši nemajetkové újmy ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 není dle názoru okresního soudu přiléhavé. Okresní soud sice nenašel žádné shodné rozhodnutí, ovšem to jej nezbavovalo povinnosti uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (v tomto směru vedlejší účastník odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 67/2016). Dle názoru vedlejšího účastníka pak pro násobení okresním soudem použité sazby dvěma v období od listopadu 2017 do října 2019 nejsou žádné důvody dané zjištěným skutkovým stavem; není nijak vysvětleno, proč právě v tomto období byla újma žalobce největší, ani proč od října 2019 do června 2021 není zapotřebí náhradu násobit. Pokud snad okresním soudem určená sazba 1 500 Kč měsíčně představuje odkaz na rozhodnutí o náhradě újmy v případě odebrání řidičského oprávnění ve výši 50 Kč denně, poukázal vedlejší účastník na to, že odebraný řidičský průkaz činí újmu každý den, popřípadě v daleko větším rozsahu než výkon koníčku v podobě myslivosti. Přiznaná výše náhrady je dle mínění vedlejšího účastníka naprosto bezprecedentní v porovnání s jinými případy; pohybuje se v takových řádech, v jakých se často pohybují odškodnění za nezákonné trestní stíhání, kdy neoprávněně trestně stíhání žijí roky v nejistotě a ve strachu svůj další osud, vystaveni často riziku mnohaletého odnětí svobody, zatímco žalobce byl marginálně omezen ve výkonu svého koníčku. Přiznání takto bezprecedentního odškodnění tak v konečném důsledku degraduje odškodnění přiznávané osobám, kterým vznikla skutečná nemajetková újma.

17. Žalobce navrhl potvrzení napadených výroků, neboť rozsudek ve svém souhrnu považuje za správný. Dle jeho názoru nelze tvrdit, že by ke znemožnění výkonu práva myslivosti došlo v souvislosti s valnými hromadami, neboť ty byly neplatné od počátku, jak krajský soud následně judikoval, tudíž jejich usnesení nemohla způsobit žádné právní následky. Přitom dle výsledků dokazování myslivost i po valné hromadě konané dne 17. 5. 2017 byla v honitbě [adresa] realizována naprosto běžným způsobem, a to až do výzev Městského úřadu [adresa], které spočívaly na stejném právním názoru jako následný nezákonný výmaz Honebního společenstva [Anonymizováno], podle něhož toto honební společenstvo zaniklo ze zákona v roce 2003 proto, že neuvedlo stanovy do souladu s novým zákonem o myslivosti. Ani jedna z valných hromad Honebního společenstva [Anonymizováno] neměla žádný vliv na fungování tohoto honebního společenstva a k omezení výkonu práva myslivosti a jednotlivých účastníků nebo členů Mysliveckého spolku [adresa] a honebního společenstva [Anonymizováno] došlo až na základě postupu Městského úřadu [adresa], který v říjnu, a v prosinci vyzval k ukončení myslivecké činnosti a navrácení plomb veden totožným právním názorem, na jehož základě následně došlo k výmazu Honebního společenstva [Anonymizováno] z registru honebních společenstev. Toto jednání je tedy nutno hodnotit jako celek. To, proti čemu bylo možné se účinně bránit, byl právě až onen nezákonný výmaz. Je zřejmé, že šlo o související, na sebe navazující jednání vedená stejným právním názorem vedlejšího účastníka a taktéž žalované, jejíž kontrola tento právní názor aprobovala, aby se po několika letech žalovaná od něho distancovala. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované řádně a včas, žalovaná se k němu vyjádřila a z jejího sdělení je zřejmé, že návrh pochopila shodně jako žalobce a soud prvního stupně. Za nedůvodné považuje i námitky směřující do výše škody. Názor vedlejšího účastníka, že myslivost je koníčkem, nikoliv způsobem života, že svědčí o absolutním nepochopení toho, co je myslivost, která je vázána na další osoby, na konkrétní místa, myslivecká zařízení a prostředí. To je u žalobce umocněno mj. tím, že na svých pozemcích vystavěl kapličku svatého Huberta, kde se konají myslivecké slavnosti. Odkazy na odškodňování za trestní řízení nejsou namístě, neboť je-li vyvedeno trestní řízení, mají obvinění alespoň právo na určité procesní prostředky, vědí, co je čeká, mohou se účinně bránit, naproti tomu žalobce neměl žádnou možnost se bránit, ačkoli věděl, že to je špatně. Nesprávný úřední postup Městského úřadu [adresa] nadále pokračuje, v registru honebních společenstev je nadále vedeno Honební společenstvo [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], které již dávno má být vymazáno, neboť bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, u Honebního společenstva [Anonymizováno] je stále nesprávně veden jeho statutární zástupce a sídlo. K argumentům, že žalobce mohl myslivost vykonávat v jakékoli honitbě a sdružovat se v jakémkoli jiném mysliveckém sdružení by ad absurdum bylo možno dovodit, že zrušíme náhradu škody za smrt manželky, protože přece manžel se může znovu oženit, nic mu v tom nebrání a bude mít jinou manželku. Žalovaný byl ochoten od požadavku na peněžité zadostiučinění upustit, pokud by byla omluva učiněna takovým způsobem, aby se o ní místní veřejnost dozvěděla, tj. například v [Anonymizováno] novinách nebo na zastupitelstvu města [Anonymizováno]. Takovou omluvu mohl učinit nejen vedlejší účastník, ale i sama žalovaná. Postup žalované, která přistoupila pouze k formální omluvě žalovanému nesvědčí o skutečném zájmu na nápravě situace. Příčinná souvislost nebyla přerušena. Otázku si lze položit i opačně: došlo by k omezení žalobce, pokud by nedošlo k onomu výmazu honebního společenstva, tak co by se stalo? Byly podané žaloby o neplatnost valných hromad Honebního společenstva [Anonymizováno], o nichž by, nebýt výmazu tohoto honebního společenstva z rejstříku honebních společenstev, bylo rozhodnuto již na konci roku 2017 tak, že valná hromada ze 17. 5. 2017 je neplatná, vrátili by se původní statutární zástupci a pokračovalo by se dál aniž by došlo k nějakému omezení. Za rozhodnou nepovažuje žalovaný ani argumentaci, že byl policista. V rámci svého zaměstnání byl určitě povinen snášet stres, řešit vypjaté situace a ta míra stresu byla velká, přičemž však myslivost byla způsobem, jímž si žalobce mohl od svého stresového povolání odpočinout a načerpat sílu. Žalobce přitom potřeboval zvoleným způsobem trávit čas v honitbě [adresa], která je kousek od jeho bydliště, aby tam mohl chodit každý den a denně tam cvičit psy. Nezákonný zásah připravil žalobce o možnost účinné relaxace, nejedná se proto o běžné nepohodlí, ale o zásadní zásah do osobnostních práv.

18. K projednání odvolání odvolací soud nařídil jednání, při němž přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, 212a o. s. ř., v mezích, ve kterých se odvolatelé domáhali jeho přezkumu, tj. v jeho vyhovujícím výroku I. a nákladovém výroku III. (ve výroku II., jímž byla žaloba částečně zamítnuta, zůstává tímto rozhodnutím odvolacího soudu rozsudek soudu prvního stupně nedotčen). Odvolací soud shledal odvolání důvodnými, avšak toliko zčásti.

19. Z obsahu spisu neplyne žádná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; žádná takováto procesní vada ostatně nebyla ani odvolateli namítána.

20. Odvolací soud neshledává vedlejším účastníkem namítanou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Okresní soud dostál požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť uvedl, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů (odst. 1. odůvodnění napadeného rozsudku), jak se k žalobě vyjádřila žalovaná (odst. 2. odůvodnění napadeného rozsudku), které skutečnosti má prokázány a které nikoliv a o které důkazy opřel svá skutková zjištění (odst. 7. až 38. odůvodnění napadeného rozsudku), proč neprovedl i další důkazy (odst. 39. odůvodnění napadeného rozsudku) i to, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce (odst. 47. až 52. odůvodnění napadeného rozsudku).

21. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zcela zřejmé, že okresním soudem odškodňovaný nesprávný úřední postup [právnická osoba] [adresa], jakožto orgánu vedlejšího účastníka [srov. § 5 odst. 1 větu druhou zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obecní zřízení“)] působícího v přenesené působnosti jakožto orgán státní správy myslivosti [srov. § 57 odst. 4 zák. č. 449/2001 Sb. ve spojení s § 61 odst. 1 písm. c) obecního zřízení] spočíval v pokračujícím jednání tohoto úřadu sestávajícím zejména z těchto dílčích opatření (1.) sdělení [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] o výsledku šetření Ministerstva zemědělství, kterým bylo Honební společenstvo Žíželice vyzváno k ukončení výkonu práva myslivosti honitbě [adresa], včetně činností mysliveckých, odůvodněné tím, že Honební společenstvo Žíželice ze zákona zaniklo k [datum] podle ustanovení § 69 odst. 2 zák. č. 449/2001 Sb., a jež bylo doručeno honebnímu starostovi Honebního společenstva Žíželice, předsedovi Mysliveckého spolku [adresa] a mysliveckému hospodáři, kterým bylo uloženo, aby prokazatelně s touto skutečností seznámily jak členy Honebního společenstva Žíželice, tak i členy Mysliveckého spolku [adresa], (2.) výzvy ze dne [datum] adresované a doručené Mysliveckému spolku [adresa] k vrácení plomb a lístků o původu zvěře ve lhůtě odůvodněné zjištěnou skutečností o zániku Honebního společenstva Žíželice a honitby [adresa], v jejichž důsledku již [právnická osoba] není oprávněn v honitbě [adresa] lovit zvěř, a (3.) výmazu Honebního společenstva Žíželice z rejstříku honebních společenstev provedenému dne [datum]. Všechna tato opatření pramenila z (jak plyne z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž byla kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu zamítnuta) nesprávného právního názoru [právnická osoba] [adresa], že Honební společenstvo Žíželice i honitba [adresa] zanikly ze zákona podle § 69 odst. 2 zák. č. 449/2001 Sb. uplynutím 9 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, tj. dnem [datum] (srov. 71 zák. č. 449/2001 Sb.). Právě proto také dává smysl závěr okresního soudu, že nemajetková újma začala žalovanému vznikat již od října 2017, kdy [právnická osoba] [adresa] započal s uvedenými restrikcemi znemožňujícími členům Mysliveckého spolku [adresa] (jednímž z nich byl i žalobce) výkon myslivosti v honitbě [adresa], nikoli až dnem [datum], kdy tyto kroky [právnická osoba] [adresa] vyvrcholily výmazem Honebního společenstva Žíželice z rejstříku honebních společenstev. Z odůvodnění napadeného rozsudku je také nade vši pochybnost zřejmé, že okresní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí valné hromady Honebního společenstva Žíželice ze dne [datum] nebylo příčinou nemajetkové újmy vzniklé žalobci, a to jednak proto, že jeho realizaci zabránilo předběžné opatření Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a dále proto, že usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], byla vyslovena neplatnost všech usnesení na této valné hromadě přijatých.

22. Konečně je třeba dodat, že okresní soud zcela jednoznačně a smysluplně rozlišuje mezi honebním společenstvem a mysliveckým spolkem, jakožto dvěma typy právnických osob s odlišným právním základem i účelem jejich zřízení. Okresní soud sice v názvech jednotlivých dotčených honebních společenstev a mysliveckého spolku různě používá místní název v nich obsažený ve variantách „Žíželice“ a „[adresa]“, v závislosti na tom, jak je stejně nejednotně tento místí název používán i v listinách, jimiž okresní soud prováděl důkaz. To však nečiní žádné potíže při ztotožnění konkrétní právnické osoby, jíž se ta která část odůvodnění týká. Odvolací soud v tomto rozsudku zachovává vždy variantu názvu dané právnické osoby, jak je zapsána v příslušeném rejstříku. Pokud jde o názvy honiteb, přidržuje se varianty „[adresa]“, která odpovídá oficiálnímu názvu dotčené obce a katastrálního území.

23. Odvolací soud uzavírá, že odůvodnění přezkoumávaného rozsudku nejen že obsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, ale netrpí ani vnitřní rozporností, pro kterou by bylo možno je shledat nepřezkoumatelným pro jeho nesrozumitelnost. Nejsou proto dány důvody pro jeho zrušení podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.

24. Spolehlivou oporu v okresním soudem provedeném dokazování mají skutková zjištění okresního soudu, jak již byla výše (v odst. 4. a 5. tohoto odůvodnění) shrnuta. Odvolatelé zpochybňují skutkové závěry okresního soudu ve dvou směrech. Jednak namítají nesprávnost závěru okresního soudu o příčinné souvislosti a dále namítají nesprávnost závěrů okresního soudu o povaze a intenzitě újmy, kterou žalobce utrpěl.

25. Pokud jde o příčinnou souvislost, je třeba předeslat, že zjišťuje-li se, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá újma jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou, jež nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 1025). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 8670), případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 17004). V daném případě, jak plyne z níže citovaných ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., je třeba zkoumat příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem [právnická osoba] [adresa] při výkonu přenesené působnosti, jak byl již výše vymezen v odst. 21. tohoto odůvodnění a nemajetkovou újmou, kterou utrpěl žalobce omezením svého soukromého života, spočívající v nemožnosti vykonávat jako člen Honebního společenstva Žíželice a Mysliveckého spolku [adresa] v honitbě [adresa] myslivost.

26. V soudní judikatuře není žádných pochyb o tom, že příčinu je třeba nejprve zkoumat prostřednictvím teorie podmínky (condicio sine qua non) a až posléze skrze teorii adekvátnosti kauzálního nexu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), podle níž je následek přičitatelný jednání škůdce (škodní události), pokud je jeho následkem adekvátním a předvídatelným. Podle teorie podmínky se zkoumá, zda nebýt protiprávního úkonu škůdce, by nastal škodlivý následek. Není přitom žádných pochyb o tom, že nebýt opatření [právnická osoba] [adresa] vyjmenovaných výše v odst. 21. tohoto odůvodnění, mohl žalobce nadále jako člen Honebního společenstva Žíželice, jímž se stal z titulu vlastnictví pozemku v honitbě [adresa] tímto honebním společenstvem spravované, a jako člen Mysliveckého spolku [adresa], do něhož se svobodně sdružil, v honitbě [adresa] vykonávat myslivost tak, jak byl do té doby zvyklý, jak chtěl a jak mu to vyhovovalo. Rovněž nebýt těchto zákroků, nemusel by řešit jejich protiprávnost a ve prospěch Honebního společenstva Žíželice a Mysliveckého spolku [adresa] by se nemusel zasazovat o nápravu těmito opatřeními vyvolaného protiprávního stavu, spočívajícího v tom, že bylo Honební společenstvo [adresa] nezákonně vymazáno z rejstříku honebních společenstev, honitba [adresa] zrušena, zapsáno Honební společenstvo [adresa] u Žatce a zřízena honitba [adresa] u Žatce na území nezákonně zrušené honitby [adresa] a ta přidělena do užívání honebnímu společenstvu [adresa] u Žatce. Rovněž tak by v Mysliveckém spolku [adresa] mohl řešit běžné záležitosti mysliveckého spolkového života, nikoli záležitosti nemožnosti výkonu myslivosti v pronajaté honitbě [adresa].

27. Tento následek je přitom následkem zcela adekvátním, tj. přiměřeným a z hlediska tzv. optimálního pozorovatele naprosto předvídatelným. Jestliže vyzvu myslivecké sdružení k ukončení výkonu práva myslivosti a mysliveckých činností v honitbě a k vrácení plomb a lístků o původu zvěře s odůvodněním, že dávno a ze zákona zanikla jak honitba, tak honební společenstvo, které mysliveckému spolku honitbu pronajalo, a následně z téhož důvodu honební společenstvo vymažu z rejstříku honebních společenstev, zcela logicky musím předpokládat, že tím členům dotčeného mysliveckého spolku znemožním výkon myslivosti v dané honitbě a zásadním způsobem omezím jejich spolkový život a rovněž mohu předpokládat, že se takto radikálnímu zásahu do jejich dosavadních práv budou členové mysliveckého spolku i majitelé honebních pozemků bránit.

28. Konečně je třeba dodat, že skutečnost, že se dne [datum] konala valná hromada Honebního společenstva Žíželice, na níž bylo přijato usnesení o zrušení tohoto honebního společenstva, není skutečností, která by příčinnou souvislost výše popsanou přetrhla, či by byla jinou samostatnou příčinou popsaného zásahu do soukromého života členů Mysliveckého spolku [adresa] a Honebního společenstva Žíželice. Soudem bylo pravomocně určeno, že všechna usnesení přijatá na uvedené valné hromadě (jakož i na valné hromadě předchozí), včetně rozhodnutí o zrušení Honebního společenstva Žíželice, jsou neplatná. Odvolatelům je třeba přitakat v tom, že dokud není vyslovena neplatnost usnesení valné hromady, má se za to, že jde o rozhodnutí platné. Je-li však podána žaloba o neplatnost usnesení valné hromady honebního společenstva, pak s konečnou platností tuto právní domněnku (nikoli fikci; arg. slova „má se za to“ nikoli „platí“) může potvrdit, nebo vyvrátit jedině konečné rozhodnutí soudu ve sporu o neplatnost usnesení valné hromady. Vysloví-li soud pravomocně neplatnost usnesení valné hromady, má totiž takové rozhodnutí zpětné účinky – působí ex tunc; tj. usnesení je neplatné od samého počátku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soud pod č. C 13936). Byla-li tudíž neplatnost usnesení valné hromady soudem vyslovena, je třeba dovodit, že nenastaly žádné následky, které hmotné právo spojuje s daným usnesením. Opačný výklad by v praxi znamenal, že nezákonný stav je považován přes vyslovení neplatnosti usnesení za zákonný. Při takovém výkladu by spory o neplatnost usnesení valné hromady do značené míry ztrácely smysl, neboť neplatnost by byla sice deklarována, ale nezákonný stav by nebylo možno napravit. V poměrech projednávané věci je tudíž třeba uzavřít, že usnesení přijaté na valné hromadě Honebního společenstva Žíželic konané dne [datum], jímž bylo toto honební společenstvo zrušeno, je neplatné od samého počátku, a tedy de lege nenastaly žádné účinky s ním ze zákona spojené, tj. platně nedošlo ani ke zrušení honitby [adresa] [§ 31 odst. 6 písm. b) zák. č. 449/2001 Sb.], a tudíž ani k ukončení nájmu této honitby Mysliveckým sdružením [adresa] [§ 33 odst. 6 písm. b) zák. č. 449/2001 Sb.]. Přijetí uvedeného neplatného usnesení valné hromady Honebního společenstva Žíželice přitom podle výsledků dokazování nemělo ani žádný faktický vliv na nesprávný úřední postup [právnická osoba] [adresa], potažmo Ministerstva zemědělství a nebylo ani ve vztahu k omezení činnosti Mysliveckého spolku [adresa] a myslivecké činnosti jeho členů v honitbě [adresa] jeho nezbytnou podmínkou (condicio sine qua non). Jak bylo prokázáno, myslivecká činnost Mysliveckého spolku [adresa] v honitbě [adresa] probíhala nerušeně a bez omezení i po [datum] až do podzimu 2017, a to zjevně proto, že jakémukoli jednání směřujícímu k realizaci zrušení Honebního společenstva Žíželice, honitby [adresa] a nájemní smlouvy, jejímž předmětem byla tato honitba, bránilo vydané předběžné opatření Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Myslivecká činnost Mysliveckého spolku [adresa] a jeho členů v honitbě [adresa] byla ukončena opatřeními [právnická osoba] [adresa] uvedenými výše v odst. 21. tohoto odůvodnění pod body 1. až 3. přijatými ovšem nikoli na základě usnesení přijatého na valné hromadě Honebního společenstva Žíželice dne [datum], nýbrž na základě právního názoru [právnická osoba] [adresa], že Honební společenstvo Žíželice zaniklo ze zákona již ke dni [datum]. Z hlediska [právnická osoba] [adresa], jakožto orgánu státní správy na úseku myslivosti, se dne [datum] konala valná hromada neexistující právnické osoby, jejíž usnesení jsou nicotná, a nejsou s nimi proto spojeny žádné právní účinky, a tedy ani žádné důsledky. Naopak je třeba přisvědčit žalobci, že postup [právnická osoba] [adresa], který neoprávněně vymazal Honební společenstvo Žíželice z rejstříku honebních společenstev z důvodu jeho domnělého zániku ze zákona, vedl i k průtahům v řízení o neplatnost usnesení přijatých na valné hromadě konané dne [datum], neboť v tomto řízení se musela řešit otázka právní osobnosti z rejstříku honebních společenstev vymazaného žalovaného. I kdyby však usnesení o zrušení Honebního společenstva Žíželice přijaté na jeho valné hromadě konané dne [datum] mohlo být příčinou omezení myslivecké činnosti členů Mysliveckého spolku [adresa] v honitbě [adresa], bylo by třeba účinky toto usnesení na straně jedné a účinky úředního postupu [právnická osoba] [adresa] pramenící z jeho názoru o zániku Honebního společenstva Žíželice a honitby [adresa] již ke dni [datum] na straně druhé posoudit podle pravidla upravujícího alternativní příčinnost (kauzalitu) zakotveného v § 2915 větě druhé o. z., a existence předmětného usnesení valné hromady by tudíž ani tak neměla vliv na odpovědnost státu za popsaný nesprávný úřední postup.

29. Spolehlivou oporu v okresním soudem provedeném dokazování mají i jeho skutkové závěry ohledně dopadů opatření [právnická osoba] [adresa] uvedených výše v odst. 21. tohoto odůvodnění pod body 1. až 3. do života žalobce, jak byly shrnuty v odst. 5. tohoto odůvodnění. Okresní soud tato zjištění učinil zejména z výslechu žalobce (§ 131 o. s. ř.) a ze svědeckých výpovědí [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], přičemž jeho závěry jsou podpořeny i listinnými důkazy, zejména průkazy původu loveckých psů žalobce a fotodokumentací předloženou žalobcem a v odůvodnění napadeného rozsudku blíže určenými listinami prokazujícími stížnosti podávané žalobce ve snaze napravit protiprávní stav vzniklý výmazem Honebního společenstva Žíželice z rejstříku honebních společenstev. Okresní soud v odst. 49. odůvodnění napadeného rozsudku náležitě vysvětlil, jakými úvahami se při hodnocení těchto důkazů řídil a odvolací soud se s těmito jeho úvahami plně ztotožňuje.

30. Odvolatelům sice lze přisvědčit, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi úředním postupem [právnická osoba] [adresa] a zhoršením svého zdravotního stavu. Žalobce trpěl obecnými onemocněními a otázka, zda a nakolik šlo v případě jejich zhoršení o obvyklý vývoj daných onemocnění a zda a nakolik k tomuto zhoršení přispěl stres žalobce vyvolaný nesprávným úředním postupem [právnická osoba] [adresa] a jeho dopady do žalobcova života, je otázkou odbornou, k jejímuž zodpovězení by bylo třeba odborných znalostí, a tedy i dalšího dokazování. Její vyřešení však není pro výsledek tohoto sporu podstatné. Je totiž třeba si uvědomit, že žalobce se nedomáhá odčinění nemajetkové újmy na svém zdraví (§ 2958 o. z.), nýbrž nemajetkové újmy způsobené zásahem do jeho soukromí a soukromého života a duševním strádáním s tím spojeným. Z tohoto hlediska je dostačující, že žalobce prokázal, jak podstatnou úlohu hrála myslivost v jeho životě a jak se nesprávný úřední postup do jeho osobního života promítl, tj. prokázal jaké činnosti v rámci myslivosti vykonával v honitbě [adresa] před zásahem [právnická osoba] [adresa] a v jeho důsledku je nadále vykonávat nemohl, jakož i to, jak se tato skutečnost odrazila v jeho osobním životě a dušení pohodě (nespavost, podrážděnost, neshody v rodinném životě apod.).

31. Okresní soud zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce, pokud jde o důvodnost žaloby co do jejího základu i co do otázky potřebné formy zadostiučinění; odvolací soud však dospěl k závěru, že nesprávně byla určena jeho výše.

32. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odst. 3 téhož ustanovení stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

33. Podle § 2 zák. č. 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

34. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zák. č. 89/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen „územní celky v přenesené působnosti“).

35. Podle § 5 písm. b) zák. č. 89/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

36. Podle § 6 odst. 1 zák. č. 89/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“). Podle odst. 2 téhož ustanovení úřadem podle odst. 1 je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

37. Podle § 57 odst. 1 věty prvé zák. č. 449/2001 Sb. ústředním orgánem státní správy myslivosti v České republice, s výjimkou území národních parků, je Ministerstvo zemědělství. Podle odst. 4 téhož ustanovení na území obcí je orgánem státní správy obecní úřad obce s rozšířenou působností.

38. Podle § 3 písm. b) zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění účinném do [datum] Ministerstvo vnitra stanoví vyhláškou správní obvody obcí s rozšířenou působností. Podle § 24 vyhl. č. 388/2002 Sb. patří do správního obvodu obce s rozšířenou působností [adresa] mj. obec [adresa].

39. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 89/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

40. Podle § 14 odst. 1 zák. č. 89/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 téhož ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

41. Podle § 15 odst. 1 zák. č. 89/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 téhož ustanovení domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

42. Podle § 31a zák. č. 89/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

43. Podle § 26 zák. č. 89/1998 Sb. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

44. Podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyhlášené jako součásti ústavního pořádku České republiky pod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“) každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Podle čl. 20 odst. 1 Listiny právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.

45. Podle § 3 odst. 1 o. z. soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené [rodné přijmení] brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Podle osdt. 2 písm. a) téhož ustanovení Soukromé právo spočívá mj. na té zásadě, že každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí.

46. Podle § 81 odst. 1 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

47. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

48. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. K [datum] činila výše repo sazby stanovené Českou národní bankou 7 % (srov. prostřednictvím internetu https://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Jak-se-vyvijela-dvoutydenni-repo-sazba-CNB).

49. Odvolatelům je třeba přisvědčit, že z citovaného ustanovení § 14 odst. 3 zák. č. 89/1998 Sb. plyne, že procesní podmínkou uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem u soudu je jeho předchozí uplatnění u úřadu vymezeného v § 6 téhož zákona. Tato procesní podmínka však byla vdaném případě splněna. Žalobce svůj následně v tomto řízení uplatněný nárok na odčinění nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem [právnická osoba] [adresa] jakožto orgánu územního samosprávného celku (obce s rozšířenou působností), při výkonu státní správy myslivosti, který na něj byl přenesen zákonem [§ 3 odst. 1 písm. c) zák. č. 89/1998 Sb. ve spojení s § 57 odst. 4 zák. č. 449/2001 Sb., § 3 písm. b) zák. č. 314/2002 Sb. a § 24 vyhl. č. 388/2002 Sb.) před zahájením řízení uplatnil u Ministerstva zemědělství, jakožto ústředního orgánu státní správy na úseku myslivosti (§ 57 odst. 1 věta prvá zák. č. 449/2001 Sb.), a to dopisem ze dne [datum]. V něm po skutkové stránce nesprávný úřední postup vymezil tak, že [právnická osoba] [adresa] v říjnu 2017 nařídil ukončení myslivecké činnosti v honitbě [adresa] v držení Honebního společenstva Žíželice, jelikož toto honební společenstvo v roce 2003 zaniklo ze zákona, tímto nezákonným zásahem zanikla smlouva o zániku honitby, kterou měl pronajatu od Honebního společenstva Žíželice [právnická osoba], jehož je žalobce členem, a po dobu čtyř let proto žalobce nemohl v vykonávat v žádosti blíže popsanou mysliveckou činnost. Stejně pak vymezil nesprávný úřední postup i v nyní projednávané žalobě a jejím doplnění. Již nařízení ukončení myslivecké činnosti v honitbě [adresa] v říjnu 2017 na základě příkazu [právnická osoba] [adresa] odůvodněné zánikem Honebního společenstva Žíželice a honitby [adresa] pronajaté Mysliveckému spolku [adresa] znemožnilo žalobci jakožto členu jak Honebního společenstva Žíželice, tak i Mysliveckého spolku [adresa] výkon myslivecké činnosti v honitbě [adresa]. Takto vzniklý protiprávní stav byl udržován dalšími opatřeními [právnická osoba] [adresa] odůvodněnými touž skutečností, tj. zánikem Honebního společenstva Žíželice a honitby [adresa] v roce 2003, jež spočívala ve sdělení [právnická osoba] [adresa] Mysliveckému spolku [adresa], že již není oprávněn v honitbě [adresa] lovit zvěř, k němuž došlo v prosinci 2017 a ve výmazu Honebního společenstva Žíželice z rejstříku honebních společenstev, k němuž došlo [datum] (všechna tato opatření lze s ohledem na společný důvod jejich provedení považovat za jedno pokračující jednání), a trval až do [datum], kdy byl na základě rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], obnoven zápis Honebního společenstva Žíželice v rejstříku honebních společenstev.

50. Odpovědnost státu za škodu a nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem je odpovědností objektivní (tj. bez ohledu na zavinění) a to odpovědností přísnou bez možnosti liberace (tj. bez možnosti státu se této odpovědnosti zprostit; srov. § 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Z hypotézy výše citovaných ustanovení § 1 odst. 1, [právnická osoba] odst. 1 písm. c), § 5 písm. b), § 13 odst. 1, 2, a § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. vyplývá, že předpokladem vzniku nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem při výkonu státní správy obcí jakožto územním samosprávným celkem v přenesené působnosti co do jeho základu je (1.) nesprávný úřední postup, (2.) vznik nemajetkové újmy a (3.) příčinná souvislost mezi nimi. Naplnění všech těchto předpokladů žalobce prokázal. Není sporu o tom, že postup [právnická osoba] [adresa], který vycházeje z nesprávného právního názoru, že Honební společenstvo Žíželice a honitba [adresa] zanikly ze zákona již v roce 2003, v říjnu 2017 přikázal Honebnímu společenstvu Žíželice ukončení myslivecké činnosti v honitbě [adresa] a následně Mysliveckému spolku [adresa] zakázal lovit zvěř v této honitbě, kterou měl od Honebního společenstva Žíželice pronajatu a [datum] vymazal Honební společenstvo Žíželice z rejstříku honebních společenstev, byl nesprávný, neboť jak bylo pravomocně rozhodnuto Krajským soudem v [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka], k zániku Honebního společenstva Žíželice, a tedy ani honitby [adresa] a nájemní smlouvy, kterou tuto honitbu měl pronajatu [právnická osoba], nedošlo. Tímto nesprávným úředním postupem přitom došlo k neoprávněnému zásahu do způsobu života, který si žalobce zvolil (§ 81 odst. 1 věta druhá o. z.), do jeho práva svobodně a v mezích zákona se sdružovat (čl. 20 odst. 1 Listiny), narušena byla jeho duševní pohoda a rodinné vztahy, čímž žalobci vznikla nemajetková újma. Pokud jde o příčinnou souvislost, lze na tomto místě odkázat na to, co již bylo svrchu (v odst. 25. až 30. tohoto odůvodnění) uvedeno.

51. Jak již podepsaný soud uvedl ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí, nejde-li o nárok spojovaný s nepřiměřenou délkou řízení, pak nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem může ve smyslu § 13 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. uplatnit i osoba, která nebyla účastníkem řízení. Je tomu tak proto, že k uplatnění nároku na náhradu škody (újmy) zákonodárce opravňuje předem nijak neuzavřenou množinu subjektů, jimž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (újma), a to za předpokladu, že vedle vzniku škody (újmy) prokáží existenci nesprávného úředního postupu, coby tzv. odpovědnostního titulu a příčinnou souvislost mezi oběma právě zmíněnými předpoklady (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 19523). Z § 31a zák. č. 82/1998 Sb. pak plyne, že za splnění výše uvedených předpokladů stát odpovídá za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem i v případě, že jím současně nebyla způsobena škoda (újma majetková).

52. Pokud jde o způsob a výši přiměřeného zadostiučinění, je třeba vycházet z toho, že ustanovení § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Omluva jako satisfakční prostředek zahrnující vyjádření subjektivního požadavku poškozeného na projev jemu vstřícné vůle státu uznat chybu není ani konstatováním porušení práva a ani náhradou nemajetkové újmy v penězích. Uplatní-li poškozený nárok na poskytnutí zadostiučinění vedle požadavku na omluvu též prostředky morálními nebo peněžními, je na individuálním posouzení, zda je vedle omluvy k naplnění zásady přiměřenosti zapotřebí též např. konstatovat porušení práva, anebo poskytnout – též vedle ní – zadostiučinění v penězích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 52/2012). Okolnostmi, které je třeba vzít při vymezení hypotézy právní normy v potaz, jsou v daném případě povaha a rozsah omezení v dosavadním způsobu života žalobce, k nimž došlo v důsledku nesprávného úředního postupu [právnická osoba] [adresa], délka a intenzita trvání těchto omezení a následky v osobní sféře žalobcově.

53. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že v daném případě poskytnutá omluva není přiměřeným prostředkem nápravy nemajetkové újmy, která žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu vznikla. Je třeba předeslat, že žalobce má zákonem zaručené přirozené [rodné přijmení] brát se o vlastní štěstí a štěstí své rodiny takovým způsobem, který si sám zvolí, pokud tím nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv je přitom chráněna a každý, a stát zejména, je povinen respektovat a ctít svobodné rozhodnutí každého člověka žít podle svého (srov. výše citovaná ustanovení § 3 odst. 1 a § 81 odst. 1 o. z.). Nehledě na to, že myslivost není běžným koníčkem, jak tvrdí žalovaná a vedlejší účastník, nýbrž jde o činnost s celospolečenským významem, daným významem myslivosti pro účelné hospodaření v lesích, regulaci stavů zvěře a prevenci škod lesní zvěří způsobených, který se odráží i v tom, že výkon myslivosti je regulován zvláštním zákonem, je třeba zdůraznit, že žalované ani vedlejšímu účastníku nepřísluší hodnotit význam, jaký se žalobce svobodně rozhodl dát při usilování o vlastní štěstí a naplnění svého života myslivosti. Rozhodující je, že žalobce v řízení prokázal, jak zásadní úlohu v jeho svobodně zvoleném způsobu života myslivost hraje a hrála a jak byl tento jeho způsob života posuzovaným nesprávným úředním postupem negativně ovlivněn a omezen.

54. Odvolací soud zdůrazňuje, že toto jeho rozhodnutí nemůže být chápáno tak, že v případě obdobného nesprávného úředního postupu by mělo každému členu dotčeného honebního společenstva a mysliveckého spolku náležet odčinění vzniklé nemajetkové újmy v penězích. Pro člena mysliveckého spolku, pro nějž by byla myslivost jen jednou z mnoha životních aktivit a který by byl ve spolkovém životě spíše pasivní, byl byly konstatování porušení práva a omluva dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním. U těch členů honebního společenstva, kteří se podíleli na nezákonném rozhodnutí valné hromady o zrušení honebního společenstva, tj. kteří vyvíjeli úsilí k dosažení stejného výsledku, k jakému vedl nesprávný úřední postup orgánu územního celku v přenesené působnosti, by se vznik nemajetkové újmy ani nedal dovodit.

55. Jiná je však situace v případě žalobce, pro kterého byl výkon myslivosti doslova životním stylem, který se intenzivně věnoval chovu a výcviku loveckých psů, staral se o myslivecká zařízení v honitbě, aktivně se účastnil spolkového života v Mysliveckém spolku, v jehož rámci aktivně usiloval o nápravu důsledků nesprávného úředního postupu [právnická osoba] [adresa], a v jehož životě myslivost hrála tak významnou úlohu, že se rozhodl na svém pozemku vybudovat kapli sv. Huberta, patrona myslivců, což je počin zcela ojedinělý. Ztráta možnosti lovit a cvičit lovecké psy při lovu v honitbě, k níž měl zvláštní citový vztah, pro který v ní zakoupil honební pozemek, a vykonávat tam i další myslivecké činnosti, které mu přinášely odpočinek, uspokojení a naplnění života, přitom u žalovaného vedla k nespavosti, podrážděnosti a zhoršení rodinných vztahů. Lichá je přitom námitka odvolatelů, že žalobce měl jakožto policista tento zvýšený stres snášet. Právě proto, že žalobce vykonával stresující povolání policisty, potřeboval trávit volný čas takovým způsobem, aby si od pracovního stresu odpočinul, přišel na jiné myšlenky a duševně se zotavoval. A právě tu mu bylo v důsledku nesprávného úředního postupu odepřeno. Odvolací soud dodává, že výkon myslivosti v jiné honitbě v rámci jiného mysliveckého spolku nebyl pro žalobce dobře možný. Jak vyplynulo z účastnické výpovědi žalobce, jiné v úvahu přicházející myslivecké spolky nové členy nepřijímaly, přičemž žalobce potřeboval myslivost vykonávat v honitbě, kde má honební pozemek a kde chtěl při každodenní myslivecké činnosti cvičit své lovecké psy loveckého plemene uznaného Mezinárodní kynologickou federací (FCI), tak aby obstáli v loveckých zkouškách, kterých se s nimi pravidelně účastnil. S ohledem na tyto konkrétní okolnosti případu se odvolací soud plně ztotožňuje s okresním soudem v tom, že omluva, jíž se žalobci dostalo, nepostačuje k naplnění zásady přiměřenosti, a je proto namístě přiznat žalobci požadované zadostiučinění v penězích.

56. Při určení výše tohoto zadostiučinění okresní soud správně vycházel ze závěrů ustálené soudní judikatury, podle níž výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy. Přitom je třeba uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Není-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. Nicméně pokud žalobce neoznačí vhodná rozhodnutí ve srovnatelných věcech, pak uvedená skutečnost není důvodem pro zamítnutí žaloby, nýbrž je na soudu, aby provedl srovnání také s jinými obdobnými případy, které jsou mu známy z jeho činnosti a s nimiž účastníky řízení před vydáním rozhodnutí v rámci principu předvídatelnosti rozhodnutí seznámí. (krom rozhodnutí Nejvyššího citovaných v odst. 51. odůvodnění přezkoumávaného rozsudku srov. též vedlejším účastníkem zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 67/2016 Sb.).

57. V projednávané věci nebyla účastníky označena ani okresnímu soudu známa žádná rozhodnutí, která by řešila skutkově obdobný případ náhrady nemajetkové újmy (a žádné takové rozhodnutí nebylo dohledáno ani odvolacím soudem). Okresní soud proto postupoval správně, když sám vyhledal rozhodnutí v jiných (skutkově odlišných) případech, v nichž byla přiznána náhrada nemajetkové újmy způsobené nesprávným předním postupem. Okresní soud náležitě vysvětlil, v čem se dle jeho názoru srovnávané případy shodují a v čem odlišují od případu posuzovaného v projednávané věci a jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše jím stanoveného zadostiučinění. S jeho úvahami se však odvolací soud zcela neztotožňuje.

58. Předně k apelu odvolatelů, že by mělo být provedeno srovnání s případy, kdy je odškodňováno nezákonné trestní stíhání, a mělo by být – pokud vůbec – přiznáno zadostiučinění výrazně nižší, odvolací soud uvádí, že tyto případy za vhodné pro srovnání a určení výše náhrady nemajetkové v nyní projednávané věci nepovažuje. Odvolací soud nezpochybňuje, že pokud je někdo podroben nezákonnému trestnímu stíhání, zpravidla to představuje výrazný nápor na jeho psychiku, neboť takový člověk žije v nejistotě a obavě z hrozícího trestu. Tyto případy se však od nyní posuzovaného případu podstatným způsobem odlišují tím, že na trestně stíhaného člověk se uplatňuje princip presumpce neviny [čl. 40 odst. 2 Listiny, § 2 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, (trestní řád) ve znění pozdějších předpisů], podle něhož pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena, je považován za nevinného. Trestně stíhaný člověk proto na rozdíl od žalobce není nikterak omezen v dosavadním způsobu života, zájmových činnostech a trávení času.

59. Ze stejného důvodu odvolací soud nepovažuje za přiléhavé srovnání projednávaného případu s případy nesprávného úředního postupu spočívajícími v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené či přiměřené lhůtě. Ani v těchto případech totiž nedochází k omezení poškozeného v jeho aktivitách a způsobu života.

60. Shodným v podstatných znacích není ani okresním soudem zvažovaný případ zostuzení poškozené při vykázání ze zastupitelského úřadu, neboť zde byla nesprávným úředním postupem vyvolána jednorázově působící ukončená situace, nikoli delší dobu trvající nepříznivý stav, jako tomu bylo v nyní posuzované věci.

61. Naproti tomu vhodným ke srovnání se jeví okresním soudem rovněž vyhledaný případ odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným zásahem spočívajícím v odebrání řidičského oprávnění. I zde totiž k nutnosti vynaložení úsilí poškozeného k nápravě nezákonného stavu přistupuje omezení poškozeného v jeho dosavadním způsobu života, kdy si je záležitosti, které dosud vyřizoval za pomoci jím řízeného vozidla, nucen obstarávat jinak nebo se bez nich zcela obejít. Jak zjistil okresní soud, v tomto srovnávaném případě bylo přiznáno odškodnění ve výši [částka] za každý měsíc, v němž nezákonné odebrání řidičského průkazu trvalo. Tuto částku odvolací soud považuje za přiměřenou i v nyní projednávané věci. Odvolací soud ve shodě s odvolateli neshledává žádný důvod pro to, aby tato částka byla na počátku doby trvání důsledků nezákonného zásahu do výkonu myslivosti členy Mysliveckého spolku [adresa], a tedy i žalobcem, v honitbě [adresa], zvyšována na dvojnásobek, neboť na počátku doby trvání důsledků nesprávného úředního postupu zde nebyly přítomny žádné zvláštní okolnosti, které by následně odpadly. Dle mínění odvolacího soudu je naopak třeba vzít v úvahu, že byť nezákonný zásah vyvolaný nesprávným úředním postupem [právnická osoba] [adresa] trval až do [datum], kdy teprve byl obnoven zápis Honebního společenstva Žíželice do rejstříku honebních společenstev, omezení žalobce ve výkonu myslivosti převážně skončilo již [datum], kdy byl žalobce uznán za řádného člena Honebního společenstva [adresa] u Žatce působícího v honitbě [adresa] u Žatce, která se územně shodovala s honitbou [adresa] náležející Honebnímu společenstvu Žíželice, a následně mu byla k jeho žádosti vydána i povolenka za účelem osamělého lovu zvěře. Další potíže žalobce při výkonu myslivosti v dané honitbě pak již skutečně pramenily z neuspokojivých osobních vztahů v Honebním společenstvu [adresa] u Žatce, zahrnujícího ovšem vlastníky týchž honebních pozemků, jaké po právu náležely do nezákonně z rejstříku honebních společenstev vymazaného Honebního společenstva Žíželice. Za období od února [datum] dále proto již lze vyslovenou omluvu považovat za dostatečnou satisfakci.

62. Veden těmito úvahami shledává odvolací soud přiměřeným zadostiučiněním přiznání částky [částka], tj. za 27 měsíců od listopadu 2017 do ledna 2020 včetně po [částka]. Jelikož šestiměsíční lhůta k vyřízení žádosti dle § 15 odst. 1 zák. č. 89/1998 Sb. marně uplynula dnem [datum], dne následujícího, tj. [datum] se žalovaná dostala do prodlení a od tohoto data náleží žalobci dle § 1970 o. z. též úrok z prodlení ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. tj. ve výši 15 % (7 % + 8 %) až do zaplacení.

63. Nedůvodnou přitom shledává odvolací soud námitku odvolatelů, že by měla být takto stanovená výše odškodnění snížena z důvodu tzv. sdílené újmy. O té by bylo možno hovořit v případě, kdy by žalobce svou újmu sdílel s dalšími poškozenými, kteří jsou ve vztahu k němu osobami blízkými. O takový případ se v daném případě nejedná. Pokud se snad domáhají i jiní členové Honebního společenstva Žíželice či Mysliveckého spolku [adresa] náhrady nemajetkové újmy vzniklé jim v důsledku téhož nesprávného úředního postupu, nejedná se o osoby žalobci blízké, s nimiž by žalobce svou újmu účinně sdílel. Ze samotného členství v témže spolku nelze dovozovat vztah jeho členů, který byl obdobný vztahu nejbližších rodinných příslušníků.

64. Z vyložených důvodů odvolací soud za použití § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek okresního soudu v jeho odvoláním napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé změnil potud, že žalobu (nad rámec toho, co bylo zamítnuto odvoláním nenapadeným výrokem II.) zamítl co do [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od [datum] do zaplacení, jinak, tj. pokud jím bylo žalované uloženo zaplatit žalobci [částka] ([částka] – [částka]) s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od [datum] do zaplacení, jej v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

65. S ohledem na změnu rozsudku okresního soudu ve věci samé neobstojí ani jeho nákladový výrok III. Odvolací soud proto rozhodl nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale za použití § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu, tj. nově, i o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

66. I po změně napadeného rozsudku okresního soudu platí, že sice měly obě strany ve sporu v obou stupních úspěch toliko částečný, nicméně žalobce byl co do základu zcela úspěšný a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Odvolací soud proto za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. (pokud jde o odvolací řízení za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) přiznal žalobci plnou náhradu nákladů v řízení před soudy obou stupňů účelně vynaložených k uplatnění jeho práva. Povinnost k jejich náhradě uložil v souladu s ustálenou soudní judikaturou citovanou již soudem prvního stupně (vizte odst. 53 odůvodnění napadeného rozsudku) společně a nerozdílně žalované a vedlejšímu účastníkovi.

67. Přiznané náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši (po zaokrouhlení na celé koruny) [částka] tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu celkem ve výši [částka], odměna advokáta za 12 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u jednání dne [datum], které přesáhlo dvě hodiny, odvolání, vyjádření k věci po rozhodnutí odvolacího soudu, účast u jednání dne [datum], které přesáhlo dvě hodiny, účast u jednání dne [datum], které přesáhlo dvě hodiny, účast u jednání dne [datum] a dne [datum]) po [částka] vypočtená dle § 7 bodu 5 a. t. z tarifní hodnoty [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), 12 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 1, 4 a. t., cestovné k jednáním u okresního soudu z Teplic do Loun a zpět ve výši [částka] [při celkem ujetých 80 km při každé jízdě a při kombinované spotřebě 5,9 l/100 km, v roce 2023 při ceně motorové nafty [částka]/l a sazbě základní náhrady [částka]/km za jednu jízdu ve výši [částka] a v roce 2024 při ceně nafty [částka]/l a sazbě základní náhrady [částka]/km za celkem [hodnota] jízdy [částka] (tj. [částka] za každou jízdu)], náhrada za ztrátu času ve výši [částka] (za 20 půlhodin času promeškaného při uvedených jízdách po [částka]) a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši [částka]. Odvolací soud nepřiznal žalobci nárok na odměnu za doplnění skutkových tvrzení v podání ze dne [datum], neboť tato skutková tvrzení již měla a mohla být obsažena v žalobě.

68. Je třeba dodat, že do účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně nebyl zahrnut žalobcem zaplacený soudní poplatek za v pořadí první odvolání, neboť podle nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2020, sp. zn. II. ÚS 510/19 (uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 27/2020 USn.) i po novelizaci provedené zákonem č. 296/2017 Sb. je třeba zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) a sazebník soudních poplatků vykládat se zřetelem k právu na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny tak, že odvolání v řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem nepodléhá soudnímu poplatku. Žalobce jako odvolatel tudíž nebyl povinen tento soudní poplatek platit. Bude proto na okresním soudu (§ 3 odst. 2 o. s. ř.), aby své nesprávné usnesení ze dne 20. 6. 2023, č. j. [spisová značka], jímž tento soudní poplatek vyměřil, a jež nabylo právní moci dne 8. 7. 2023, zrušil (§ 12 zákona o soudních poplatcích) a rozhodl o vrácení tohoto soudního poplatku žalobci (§ 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích).

69. Přiznané náklady odvolacího řízení ve výši (po zaokrouhlení na celé koruny) 4 603 Kč tvoří náklady právního zastoupení žalobce sestávající z mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby [účast u jednání před odvolacím soudem; § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t. 2025“)] ve výši 2 740 Kč (§ 7 bod 5 a. t. 2025) vypočtené z tarifní hodnoty 40 500 Kč [§ 9a odst. 2 písm. a) a. t. 2025], paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t. 2025), cestovného osobním vozem z Teplic do Ústí nad Labem a zpět při celkové ujeté vzdálenosti 40 km, základní náhradě 5,80 Kč/km, kombinované spotřebě 5,9 l/100 km a ceně motorové nafty 34,70 Kč/l (vyhl. č. 475/2024 Sb.) ve výši 313,89 Kč, náhrady za 2 půlhodiny času promeškaného uvedenou cestou po 150 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. 2025] a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 798,83 Kč.

70. Platební místo (k rukám žalobcovy advokátky) určil odvolací soud v případě náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu ke splnění všech rozsudkem stanovených povinnosti pak jako základní třídenní počítanou od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. části věty před středníkem, neboť neshledal žádné okolnosti případu, jež by odůvodňovaly stanovení lhůty delší nebo povolení splátek.

Poučení