14 Co 99/2024 - 231

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Suneghové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [správní orgán] sídlem [adresa] o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím a 14 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. listopadu 2023, č. j. 20 C 6/2023-138, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III ohledně částky 45 166 Kč s příslušenstvím mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 45 166 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 10. 1. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se ohledně částky 1 647 334 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 10. 1. 2023 do zaplacení potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 1 140 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 140 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I řízení částečně co do zaplacení částky 176 000 Kč zastavil, výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 47 501,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 1. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 176 000 Kč od 10. 1. 2023 do 1. 2. 2023, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku, výrokem III zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 14 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 1. 2022 do zaplacení, částku 1 776 498,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 223 501,50 Kč od 10. 1. 2022 do 9. 1. 2023, výrokem IV žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím, jež mu měla vzniknout nepřiměřeně dlouhým řízením o zaplacení částky 2 386 852,10 Kč s příslušenstvím vedeným Krajským soudem v [místo] (dále jen „krajský soud“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „namítané řízení“), a částky 14 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady majetkové újmy, kterou spatřoval v tom, že v namítaném řízení byl řešen požadavek na doplatek ceny díla spočívajícího v rekonstrukci jeho rekreačního objektu, v němž podnikal a který nemohl jako nezkolaudovaný užívat pro jeho vady, po celou dobu řízení byl v nejistotě, zda uplatněný požadavek na doplatek ceny díla je po právu, a pod tíhou situace byl nucen sám na sebe podat návrh na povolení oddlužení, které mu bylo povoleno. V průběhu insolvenčního řízení bylo přistoupeno k prodeji onoho rekreačního střediska, na němž záviselo žalobcovo podnikání. Nemajetkovou újmu představuje odhadní cena tohoto střediska.

3. Žalovaná učinila nesporným předběžné uplatnění nároku s tím, že v jeho rámci žalobci poskytla zadostiučinění za nepřiměřenou délku namítaného řízení ve výši 176 000 Kč. Uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy neshledala důvodným pro absenci příčinné souvislosti mezi nepřiměřenou délkou namítaného řízení a tvrzenou škodou.

4. Při jednání konaném [datum] vzal žalobce žalobu částečně – ohledně částky 176 000 Kč zpět.

5. Soud I. stupně proto řízení ohledně této částky dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil.

6. Soud I. stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalobce žalobou uplatněné nároky předběžné u žalované uplatnil 9. 7. 2022 a žalovaná mu dne 1. 2. 2023 vyplatila částku 176 000 Kč, a to na účet insolvenčního správce, který ji po vyjádření insolvenčního soudu dne 11. 4. 2023 vyplatil žalobci.

7. Žalobce podal 4. 2. 2022 ke Krajskému soudu v [místo] insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, ve kterém uvedl, že je v platební neschopnosti, neboť má pohledávky po splatnosti ve výši 864 044,45 Kč, 1 688 033,97 Kč, 1 226 625,07 Kč a ve vztahu ke [právnická osoba] ve výši 9 910 722 Kč, celková výše těchto pohledávek včetně příslušenství přesahuje 13 500 000 Kč. Usnesením Krajského soudu v [místo] ze dne 8. 3. 2022, č. j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek žalobce a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Dle zprávy insolvenčního správce činí celková výše přihlášených pohledávek 13 696 127,83 Kč a hodnota nemovitostí žalobce zjištěná znaleckým posudkem činí 14 000 000 Kč. Krajský soud v [místo] usnesením ze dne 14. 7. 2022, č. j. [spisová značka], schválil oddlužení žalobce plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty s tím, že pohledávky věřitelů v průběhu příštích tří let budou uspokojeny ze 78,75 %, a to za předpokladu, že nedojde ke změně v majetkových a osobních poměrech dlužníka. Nemovité věci měly být původně zpeněženy mimo dražbu, ale nepodařilo se je zpeněžit, neboť nebyl nalezen zájemce o jejich koupi. Bylo proto rozhodnuto o jejich zpeněžení prostřednictvím veřejné dražby.

8. Soud I. stupně stran průběhu namítaného řízení v bodě 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal, jaká skutková zjištění učinil ze spisu krajského soudu sp. zn. [spisová značka]. Pro účely odvolacího řízení pak odvolací soud na tato správná skutková zjištění soudu I. stupně pro stručnost odkazuje.

9. Na základě těchto skutkových zjištění pak soud I. stupně po skutkové stránce uzavřel, že řízení trvá od doručení žaloby zde žalobci dne 27.4.2007 do vyhlášení rozsudku v této věci, tj. do 15. 11. 2023, celkem 16 let a 6 měsíců.

10. Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval dle § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1, § 14, § 15 odst. 2, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) i Nejvyššího soudu (zejména rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, 30 Cdo 3331/2011, 30 Cdo 35/2012).

11. Soud I. stupně shora zjištěnou délku namítaného řízení posuzoval z hlediska kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž shledal naplnění odpovědnostního titulu spočívajícího v nesprávném úředním postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Presumovanou újmu tím žalobci způsobenou považoval za nutné odškodnit formou peněžního zadostiučinění s tím, že konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení se nejeví jako dostačující prostředek nápravy.

12. Základní částku zadostiučinění soud I. stupě stanovil ve výši 20 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení v poloviční výši). Vysvětlil, že tato částka představuje horní hranici rozmezí výše peněžitého zadostiučinění nastaveného konstantní judikaturou pro poměry České republiky a vyhovuje požadavku přiměřenosti odškodnění dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) (tj. výše odškodnění přiznávaného vnitrostátním orgánem představuje asi 45% částky, kterou by přiznal ESLP sám), k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 a rozhodnutí ESLP ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01. Na tomto pozadí shledal žalobcem požadovanou základní částku odškodnění ve výši 150 000 Kč za 1 rok řízení nepřiměřenou.

13. Soud I. stupně stran možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 - dále jen „Stanovisko“, které byly zformulovány s ohledem na rozhodovací praxi ESLP, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1433/2010, 30 Cdo 3171/2018 (s ohledem na ekonomický růst), sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, 30 Cdo 2989/2011, 30 Cdo 3331/2012, 30 Cdo 5760/2017 (s ohledem na znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změny kursu měny) a sp. zn. 30 Cdo 1153/2019 (s ohledem na změnu životní úrovně).

14. Základní částku zadostiučinění soud I. stupně tedy vyčíslil částkou 310 000 Kč.

15. Následně tuto částku upravoval ve vztahu k jednotlivým kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009).

16. Ve vztahu ke kritériu složitosti řízení ji ponížil o 30 % pokud jde o složitost věci samu o sobě, neboť řízení shledal složité jak po stránce právní, skutkové, tak i procesní, a o 10 % pokud jde o složitost danou počtem instancí.

17. Žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel, a proto soud I. stupně ve vztahu ke kritériu jednání poškozeného základní částku nijak neupravoval.

18. Ve vztahu ke kritériu postupu orgánů veřejné moci soud I. stupně základní částku navýšil o 10 % s tím, že k tíži státu shledal zrušení druhého (z důvodu neposkytnutí poučení dle § 118a o.s.ř. účastníkům) a třetího (krajský soud zatížil řízení vadou, neboť nepostupoval podle závazného názoru odvolacího soudu stran zjištění výše slevy z ceny díla pro vady) rozhodnutí krajského soudu a nekoncentrovaný postup při stanovení termínů jednání a odročování jednání. V této souvislosti však zdůraznil, že rozhodnutí ve věci nebyla protichůdná, od prvního rozhodnutí odvolacího soudu byla zaměřena na posouzení vad díla, jejich vlivu na dokončení díla a na stanovení slevy z ceny díla.

19. Pokud jde o význam namítaného řízení pro žalobce, neshledal jej typově zvýšeným s ohledem na předmět řízení ani s ohledem na[Anonymizováno]zdravotní stav žalobce. Žalobce totiž tvrzený nepříznivý zdravotní stav soudu v namítaném řízení nedoložil ani nežádal o přednostní vyřízení věci z tohoto důvodu. Jelikož soud v namítaném řízení nevěděl, že by žalobce byl osobou s nepříznivým zdravotním stavem, nemohl k němu takto přistupovat (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 802/2011). Nepřiměřená délka namítaného řízení nebyla příčinou toho, že žalobce nemohl svou nemovitost užívat. Příčinou této skutečnosti bylo jednání zhotovitele, který zatížil dílo vadami, a absence kolaudačního rozhodnutí. Žalobce lze od května 2017, kdy dosáhl věku 75 let, považovat za osobu vyššího věku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3296/2014).

20. Za nedůvodné měl soud I. stupně námitky žalované stran nezohlednění věku u účastníka – podnikatele a stran toho, že po přerušení řízení z důvodu insolvenčního řízení již namítané řízení nemá pro žalobce žádný význam.

21. Na uvedeném základě soud I. stupně navýšil základní částku s ohledem na zvýšený význam řízení pro žalobce o 5 %, a to pro období od května 2017.

22. Základní odškodnění za prvních deset let trvání řízení soud I. stupně tedy ponížil o 30 % na částku 126 000 Kč a za dalších šest let a šest měsíců o 25 % na částku 97 501,50 Kč, čímž dospěl k výsledné výši odškodnění 223 501,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci poskytla jako zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy dne 1. 2. 2023 částku 176 000 Kč, vyhověl soud I. stupně žalobě ohledně částky 47 501,50 Kč a ohledně částky 1 776 498,50 Kč s příslušenstvím ji zamítl.

23. O úrocích z prodlení soud I. stupně rozhodl dle § 1968, § 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“), § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil 9. 7. 2022, žalovaná se ocitla v prodlení uplynutím šestiměsíční lhůty k plnění dne 10. 1. 2023. Proto soud I. stupně žalobci přiznal zákonné úroky z prodlení jak z částky uhrazené dobrovolně žalovanou, tak z částky přisouzené od 10. 1. 2023 a ve vztahu k žalobnímu požadavku na jejich zaplacení za předcházejí období žalobu zamítl.

24. Žalobcem uplatněný nárok na zaplacení částky 14 000 000 Kč s příslušenstvím soud I. stupně důvodným neshledal pro absenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem v podobě nepřiměřené délky namítaného řízení a žalobcem tvrzenou škodou.

25. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2, 3 a § 146 odst. 2 o.s.ř. Vyšel z toho, že předmětem řízení byly dva samostatné nároky, jejichž tarifní hodnota je 50 000 Kč (nárok na náhradu nemajetkové újmy, § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“) a 14 000 000 Kč (nárok na náhradu škody, § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Žalobce je třeba považovat za plně úspěšného stran nároku na náhradu nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013) a žalovaná je zcela úspěšná stran nároku na náhradu majetkové škody, tj. co do 99 % předmětu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). S ohledem na nepatrný neúspěch žalované jí proto přiznal právo na plnou náhradu ve výši 1 200 Kč (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu – dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“).

26. Ohledně lhůt k plnění rozhodl soud I. stupně dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. s ohledem na podmínky čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná řídí.

27. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho výroku III v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o částkách 14 000 000 Kč a 1 776 498,50 Kč vždy se zákonným úrokem z prodlení z nich od 10. 1. 2023 do zaplacení a proti výroku IV podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Domáhal se, aby v uvedeném rozsahu odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

28. Žalobce především nesouhlasil s výší základní částky zadostiučinění za jeden rok trvání řízení tak, jak ji stanovil soud I. stupně s odkazem na Stanovisko a konstantní judikaturu Nejvyššího soudu. Žalobce nepožadoval přesnou matematickou valorizaci částek uvedených ve Stanovisku, nýbrž konstatoval, že v něm v roce 2011 stanovené částky nemohou odpovídat dnešní situaci. Nemůže tak jít o zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem v případech posuzovaných v aktuální době. Jinými slovy žádal zohlednění běhu času, včetně současného snižování hodnoty peněz, nikoli navýšení částek určených Stanoviskem o vyčíslenou hodnotu inflace.

29. Při stanovení základní částky zadostiučinění za jeden rok trvání řízení, která dle žalobce činí 150 000 Kč, mělo být přihlédnuto též ke zvýšenému významu řízení pro žalobce, zvyšujícímu se příslušenství žalované částky a nákladům na vedení řízení na straně žalobce. V tomto směru poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2528/2013, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění nelze odhlédnout od příslušenství plnění, které je předmětem řízení (úroků, nákladů řízení) a od jeho případně v průběhu řízení narůstající výši. Právě enormní nárůst příslušenství v průběhu neúměrné délky namítaného řízení byl rozhodující pro žalobcův vstup do insolvence a pro nucené zpeněžení jeho rekreačního objektu.

30. Neztotožnil se se závěry soudu I. stupně stran složitosti namítaného řízení – soudní rozhodnutí v něm vydávaná byla zcela nepředvídatelná, žalobci byla uložena povinnost platit úroky z prodlení ze zbývající části ceny díla, nepokryté slevou, již ode dne splatnosti faktury, žalobci po celou dobu řízení nebylo umožněno užívat rekreační objekt, jenž sloužil k jeho obživě, řádným a bezpečným způsobem, což ho vystavovalo značné nejistotě ohledně jeho budoucnosti. Jednalo se přitom o běžný, skutkově poměrně jednoduchý spor.

31. Soud I. stupně se dostatečně nevypořádal s jeho tvrzením, že byl vystaven dlouhotrvajícímu stavu nejistoty, zda vůbec a případně v jaké výši bude povinen uhradit žalovanou cenu díla, která byla finálně stanovena až ve čtvrtém rozsudku, tedy 19.3.2021. Po celou dobu tak žalobce nemohl se stavbou, na níž bylo dílo prováděno, plně disponovat a odstranit vady, neboť by ztížil stanovení finální ceny díla znaleckými posudky. Daný objekt přitom sloužil k jeho obživě.

32. Za nesmyslné označil úvahy soudu I. stupně, že soudům v namítaném řízení nebylo zřejmé, že jeho zdravotní stav ve věku přesahujícím 80 let je nepříznivý. Nedostatečně soud I. stupně též zohlednil jeho věk. V začátku sporu mu bylo 65 let a byl by schopen uhradit soudem stanovenou cenu díla s řádově nižším příslušenstvím, a to i díky případnému úvěru. Poukázal na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4904/2016, s tím, že se v projednávané věci uplatní domněnka vyššího významu předmětu řízení pro žalobce. Namítané řízení nebylo sice prvotní příčinou nemožnosti užívat nemovitost, bylo však důvodem, proč tato příčina přetrvávala a nemohla být odstraněna více než 15 let.

33. Soud I. stupně též pochybil, neaplikoval-li § 150 o.s.ř. Žalobce totiž spor nezavinil, v základu věci (co do existence nároku na přiznání přiměřeného zadostiučinění) byl úspěšný.

34. Za nesprávný žalobce označil i závěr soudu I. stupně, že skutečnost, že žalobce je povinen zaplatit společnosti [právnická osoba] částku několik milionů Kč, v důsledku čehož na sebe podal insolvenční návrh, není zapříčiněna nepřiměřenou délkou řízení. Soud I. stupně se totiž nevypořádal s jeho tvrzením, že insolvenční řízení bylo zahájeno k jeho návrhu pod tíhou neúměrné délky namítaného řízení provázené několika protichůdnými rozhodnutími soudu. Svůj závazek uhradit ani nemohl, když do 19. 3. 2021 nebyla jeho výše postavena na jisto. Rozhodl-li by soud jeho věc v přiměřené době, nedostal by se žalobce do dané situace. Předmětem sporu nebylo pouhé zaplacení ceny díla, ale sporné bylo, zda vůbec bylo dílo dokončeno a zda vznikl nárok na zaplacení jeho ceny, případně v jaké výši, když vykazuje mnohé vady. Bylo-li by rozhodnuto včas, byla by přisouzená částka, resp. její příslušenství několikanásobně nižší. S přibývající délkou namítaného řízení, ruku v ruce se zhoršujícím se zdravotním stavem a přibývajícím věkem, se žalobcova finanční situace zhoršovala, což vyústilo v předmětné insolvenční řízení.

35. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ztotožnila se se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Žalobci přisouzené plnění již uhradila, nárok na náhradu škody není důvodný.

36. O tomto odvolání rozhodl odvolací soud rozsudkem ze dne 26. dubna 2024, č. j. [spisová značka], jehož výrokem I rozsudek soudu I. stupně ve výroku III ohledně částky 83 998,50 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 83 998,50 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z této částky od 10. 1. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak jej ohledně částky 14 000 000 Kč s příslušenstvím jdoucím od 10. 1. 2023 do zaplacení a ohledně částky 1 692 500 Kč s příslušenstvím jdoucím od 10. 1. 2023 do zaplacení potvrdil, výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 1 200 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku a výrokem III žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

37. K dovolání žalobce byl tento rozsudek odvolacího soudu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2025, č. j. [spisová značka], zrušen v části výroku I, kterou byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen v zamítavém výroku o věci samé co do částky 1 692 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 10. 1. 2023 do zaplacení, výrocích II a III o nákladech řízení a v tomto rozsahu byla věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení (výrok I) a ve zbývajícím rozsahu bylo dovolání žalobce odmítnuto (výrok II).

38. Nejvyšší soud vytkl odvolacímu soudu, že se přes zjištění, že předmětem namítaného řízení byl též smluvený úrok z prodlení z částky 2 264 282,10 Kč ve výši 0,05 % denně od 15. 11. 2005 do zaplacení, již nezabýval jeho skutečnou a postupně narůstající výší a v návaznosti na to nezhodnotil, jak se jeho postupné navyšování odráželo v možné změně (zvýšení) žalobcovy nejistoty týkající se výsledku namítaného řízení, a to nejen vzhledem k jeho věku a zdravotnímu stavu, ale i vzhledem k jeho tvrzeným a dokládaným majetkovým poměrům a k charakteru jeho podnikání, byť se mělo jednat o skutečnosti, které ve spojení s předmětem namítaného řízení měly vést k definitivnímu ukončení žalobcových podnikatelských aktivit bez možnosti jejich dalšího obnovení.

39. Dovolací soud odvolacímu soudu uložil, aby do své úvahy o přiměřené výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou žalobce nepřiměřeně dlouhým namítaným řízením utrpěl, zahrnul v rámci hodnocení kritéria významu tohoto řízení pro žalobce (§ 31a odst. 1 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb.) náležitě zmapovanou změnu výše jeho předmětu způsobenou postupně narůstajícím úrokem z prodlení a po její konfrontaci se žalobcovými poměry zvážil, zda, popřípadě jak se tato okolnost promítne do výsledného zadostiučinění.

40. Dovolací soud neshledal dovolání přípustným ve vztahu k otázce, zda měl odvolací soud při stanovení základní výše zadostiučinění za žalobcem utrpěnou nemajetkovou újmu vycházet z vyšší částky, než jaká plyne z finančního rozpětí určeného ve Stanovisku.

41. Odvolací soud tedy z podnětu podaného odvolání a v rozsahu, v němž bylo jeho předchozí rozhodnutí zrušeno, tj. stran částky 1 692 500 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10.1.2023 do zaplacení, dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, částečně zopakoval a doplnil dokazování (§ 213 odst. 2 a 4 o.s.ř.) a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

42. Insolvenční řízení vedené se žalobcem jako dlužníkem u Krajského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] stále probíhá. V insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení doručeném krajskému soudu 4. 2. 2022 žalobce uvedl, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti, má splatné závazky vůči svému právnímu zástupci [Jméno advokáta] za právní zastoupení ve výši 864 011,45 Kč, [jméno FO] na základě smlouvy o zápůjčce ve výši 1 688 033,97 Kč, [tituly před jménem] [jméno FO] na základě smlouvy o zápůjčce ve výši 1 226 625,07 Kč, společnosti [právnická osoba] (tj. žalobkyni v namítaném řízení) ve výši 9 910 722 Kč. Uvedl, že závazky vznikly v době jeho podnikání, že fakticky již nepodniká, ačkoli má živnostenské oprávnění, podnikání ukončí, jakmile mu to dovolí zdravotní stav, vlastní nemovitý majetek v hodnotě cca 23 500 000 Kč, který se již rok prostřednictvím realitní kanceláře snaží prodat, aby uspokojil všechny věřitele, což se mu nepodařilo, a to ani se slevou. Je nemocen a chce řešit své finanční problémy okamžitě. K návrhu žalobce připojil výpis ze živnostenského rejstříku, v němž jako adresa jeho sídla byla evidována adresa [adresa]. Živnostenské oprávnění měl pro předměty podnikání: hostinská činnost (s adresou provozovny [název], [adresa]), silniční motorová doprava – nákladní provozovaná vozidly nebo jízdními soupravami o největší povolené hmotnosti nepřesahující 3,5 tuny, jsou-li určeny k přepravě zvířat nebo věcí, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona pro obory činnosti ubytovací služby, nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin (pro ubytovací služby a prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin s adresou provozovny [název], [adresa]). K návrhu dále připojil výpis z katastru nemovitostí prokazující, že k 28. 4. 2021 byl zapsán jako vlastník pozemků č. parc. st. [číslo], na němž stojí stavba: [adresa], č. p. [číslo], rod. rekr., a st. [číslo], jehož součástí je stavba: [název], č.e. [číslo], rod. rekr., a stavby [adresa], č.p. [číslo] v k.ú. [adresa], obec [adresa]. (detail insolvenčního řízení, insolvenční návrh a jeho přílohy) Následně žalobce svůj insolvenční návrh doplnil podáním ze dne 28. 2. 2022, v němž specifikoval své výše uvedené závazky (závazek vůči [Jméno advokáta] ve výši 859 584 Kč, vůči [jméno FO] ve výši 1 550 000 Kč a [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 1 210 000 Kč dle dohod o uznání dluhu, vůči [právnická osoba] tak, jak mu bylo uloženo rozsudkem Krajského soudu v [místo] a Vrchního soudu v [místo] ze dne 18. ledna 2022, č. j. [spisová značka]. (doplnění insolvenčního návrhu) Žalobce připojil dohodu o uznání dluhu, kterou 3. 5. 2021 uzavřel s [jméno FO] a kterou vůči němu uznal dluh v celkové výši 1 550 000 Kč z titulu dílčích zápůjček poskytnutých mu 21. 10. 2017 a dále v období od 4. 4. 2018. (dohoda o uznání dluhu ze dne 3. 5. 2021), a dále uznání dluhu ze dne 8. 12. 2021, kterým uznal dluh ve výši jistiny 1 210 000 Kč vůči [tituly před jménem] [jméno FO] na základě zápůjček poskytnutých mu od 30. 6. 2019 do 31. 8. 2021 (uznání dluhu). Žalobce též připojil rozsudek Krajského soudu v [místo] ze dne 19. března 2021, č. j. [spisová značka], z jehož skutkových zjištění je zřejmé, že v namítaném řízení byl řešen spor ze smlouvy o dílo uzavřené mezi zde žalobcem jako objednatelem a společností [právnická osoba] jako zhotovitelem dne 10. 10. 2003 k provedení díla označeného jako oprava objektu [název] v [adresa] včetně realizační dokumentace za cenu 13 528 104 Kč. (rozsudek Krajského soudu v [místo] ze dne 19. března 2021, č. j. [spisová značka]). Společnost [právnická osoba] přihlásila do insolvenčního řízení vedeného se zde žalobcem jako dlužníkem svou pohledávkou v celkové výši 9 984 310,6 Kč sestávající z jistiny ve výši 2 264 282,10 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z jistiny od 30. 12. 2005 do 7. 3. 2022 v kapitalizované výši 6 723 785,7 Kč, nákladů řízení dle rozsudku Krajského soudu v [místo] ze dne 19. března 2021, č. j. [spisová značka], ve výši[Anonymizováno]974 850 Kč a dle rozsudku Vrchního soudu v [místo] ze dne 18. ledna 2022, č. j. [spisová značka], ve výši 21 392,8 Kč. (přihláška pohledávky) Dle zpráv o plnění oddlužení za období od srpna 2022 do dubna 2023 ze dne 21. 1. 2025 zde žalobce řádně plní své povinnosti v oddlužení, dle splátkového kalendáře je řádně hrazeno, v listopadu 2024 byla zaevidována jako ostatní a mimořádné příjmy částka 6 319 215,06 Kč. Pohledávka České republiky – Krajského soudu v [místo] přihlášená ve výši 75 066 Kč byla uspokojena v rozsahu 35 172,90 Kč, pohledávka [právnická osoba] přihlášená ve výši 9 984 310,60 Kč byla uspokojena v rozsahu 4 678 234,17 Kč, pohledávka [Jméno advokáta] přihlášená ve výši 859 584 Kč byla uspokojena v rozsahu 402 765,16 Kč, pohledávka [tituly před jménem] [jméno FO] přihlášená ve výši 1 210 000 Kč byla uspokojena v rozsahu 566 956,17 Kč a konečně pohledávka [jméno FO] přihlášená ve výši 1 550 000 Kč byla uspokojena v rozsahu 726 265,66 Kč. (zprávy o plnění oddlužení)

43. Namítané řízení vedené u krajského soudu pod sp. zn. [spisová značka] stále probíhá, dovolání zde žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v [místo] (dále jen „vrchní soud“) ze dne 18. ledna 2022, č. j. [spisová značka], dosud nebylo předloženo k rozhodnutí Nejvyššímu soudu z důvodu neskončeného insolvenčního řízení. (informace o řízení)

44. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.

45. Soud I. stupně si opatřil postačující skutkové podklady pro to, aby mohl ve věci rozhodnout. Skutková zjištění soudu I. stupně jsou správná a odvolací soud z nich proto vychází, stejně jako ze svých skutkových zjištěních shora vyložených a skutkových zjištění, která učinil v bodech 39 – 53 odůvodnění svého rozsudku ze dne 26. dubna 2024, č. j. [spisová značka]. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav též správně posuzoval dle zákona č. 82/1998 Sb.

46. Soud I. stupně správně určil celkovou rozhodnou délku namítaného, stále probíhajícího, řízení ohraničenou jeho počátkem doručením žaloby zde žalobci dne 27. 4. 2007 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 833/2017) a jeho koncem ke dni vyhlášení napadeného rozsudku. Vzhledem k tomu, že namítané řízení dosud není skončeno ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., neboť prozatím nebylo rozhodnuto o dovolání zde žalobce proti rozsudku vrchního soudu ze dne 18. ledna 2022 (srov. Stanovisko či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009), vychází odvolací soud z délky namítaného řízení ke dni svého rozhodnutí, tj. ke dni 20. 6. 2025 (srov. § 154 odst. 1 o.s.ř.), která činí 18 let a 2 měsíce.

47. Odvolací soud nemá, co by měnil na svých závěrech rozvedených v bodech 58 – 77 odůvodnění rozsudku ze dne 26. dubna 2024, č. j. [spisová značka], pročež na nich setrvává, pro stručnost na ně odkazuje a pro přehlednost pouze shrnuje, že shodně se soudem I. stupně vychází z toho, že délka namítaného řízení je nepřiměřeně dlouhá ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., když do délky řízení se negativně promítla především složitost věci a postup soudů, že přiměřenou formou odškodnění za nemajetkovou újmu tím žalobci vzniklou, jež je presumována, je peněžité zadostiučinění, přičemž základní částka odškodnění činí 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení s modifikací za první dva roky řízení vždy po 10 000 Kč. Tuto základní částku je na místě upravit vzhledem ke složitosti věci, a to složitosti věci sama o sobě (skutkové, procesní i právní) ponížením o 30 % a složitosti dané počtem instancí (pokud jde o instanční rozhodování ve věci znalečného, rozhodování Nejvyššího a Ústavního soudu) o 10 %, a navýšením o 30 % vzhledem ke kritériu postupu orgánů veřejné moci, v němž se odráží kvalifikovaná kasace v případě třetího zrušujícího rozhodnutí vrchního soudu (usnesení ze dne 26. listopadu 2016, č. j. [spisová značka]), nekoncentrovanost a neefektivita, která se odrazila ve vyšším počtu opakovaných kasačních rozhodnutí, byť v prvních dvou případech (tj. v případě usnesení vrchního soudu ze dne 2. února 2011, č. j. [spisová značka], a ze dne 24. října 2012, č. j. [spisová značka]) nešlo o kvalifikované kasace (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Jednání zde žalobce, který se na délce namítaného řízení jinak nepodílel, nevede k úpravě základní částky odškodnění.

48. Z pohledu kritéria význam namítaného řízení pro žalobce, které vystihuje vše, co bylo pro žalobce „v sázce“, je třeba zohlednit, že v namítaném řízení se tamější žalobkyně jako zhotovitel na zde žalobci jako objednateli domáhala zaplacení částky 2 386 852,10 Kč s 0,05 % úrokem z prodlení denně z této částky od 15. 11. 2005 do zaplacení z titulu nezaplacené ceny díla dle smlouvy o dílo uzavřené dne 10. 10. 2003 k provedení díla označeného jako oprava objektu [název] v [adresa] včetně realizační dokumentace za cenu 13 528 104 Kč. V předmětném objektu byla umístěna provozovna žalobce ve vztahu k jeho podnikatelské činnosti spočívající v činnosti hostinské, ubytovacích službách a prodeji kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin. Uvedená smlouva tak byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jednalo se tedy o podnikatelský spor. Nejednalo se o typ řízení, u kterých se dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva zvýšený význam řízení pro poškozeného předpokládá (řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, osobního stavu, sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života – k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1476/2012, či ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1987/2014).

49. V konečném rozhodnutí (rozsudek krajského soudu ze dne 19. března 2021, č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 1. dubna 2021, č. j. [spisová značka], a rozsudkem vrchního soudu ze dne 18. ledna 2022, č. j. [spisová značka]) bylo řízení zastaveno ohledně částky 122 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z této částky od 15. 11. 2005 do zaplacení, zde žalobci byla uložena povinnost zaplatit tamější žalobkyni 2 264 282,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z této částky od 30. 12. 2005 do zaplacení, žaloba byla zamítnuta stran úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 2 264 282,10 Kč od 15. 11. 2005 do 29. 12. 2005, zde žalobci byla uložena povinnost zaplatit tamější žalobkyni náklady řízení ve výši 974 850 Kč (prvostupňového řízení) a 21 392,80 Kč (odvolacího řízení) a povinnost zaplatit státu – krajskému soudu náklady státu ve výši 75 066 Kč.

50. Odvolací soud se i nadále ztotožňuje se soudem I. stupně stran závěru o individuálně zvýšeném významu řízení pro žalobce z důvodu jeho vyššího věku po dobu namítaného řízení od května 2017, kdy žalobce dosáhl věku 75 let (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012), a s jeho promítnutím v základní částce odškodnění jejím zvýšením o 5 % po uvedenou dobu.

51. Odvolací soud zároveň setrvává na svých závěrech, které učinil po doplněném dokazování v bodě 80 svého rozsudku ze dne 26. dubna 2024, č. j. [spisová značka]. Žalobce v namítaném řízení již dne 12. 11. 2011 upozornil krajský soud na skutečnost, že je po operaci – nefrektomii a s tímto problémem se dlouhodobě léčí, což doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti. Od uvedeného okamžiku lze tedy uvažovat o individuálně zvýšeném významu řízení pro žalobce z důvodu jeho zdravotního stavu, přičemž platí, že jak vyšší věk účastníka, tak i jeho nepříznivý zdravotní stav jsou samostatné a na sobě nezávislé (alternativní) okolnosti umocňující kritérium významu řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2475/2020). Proto odvolací soud navyšuje od listopadu 2011 základní částku odškodnění o 5 %.

52. Odvolací soud v této souvislosti dále zohledňuje skutečnost, že negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku či osobami těžce nemocnými vnímány zpravidla intenzivněji, a to včetně hrozby, že se nemusí ukončení řízení s ohledem na stáří a zdravotní stav dožít (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 802/2011, ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4904/2016, či jeho usnesení ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012, nebo část IV. Stanoviska).

53. Nejistotu stran výsledku namítaného řízení žalobce k uvedeným mezníkům, tj. k okamžiku, kdy v listopadu 2011 krajský soud upozornil na skutečnost, že je po nefrektomii a s tímto problémem se dlouhodobě léčí, a k okamžiku, kdy v květnu 2017 dosáhl věku 75 let, umocňovala skutečnost, že výše žalované jistiny spolu s úroky z prodlení v průběhu namítaného řízení postupně narůstala a k 12. 11. 2011 činila 4 999 261,72 Kč (z toho úroky z prodlení 2 612 409,62 Kč) a k 13. 5. 2017 činila již 7 396 854,66 Kč (z toho úroky z prodlení 5 010 002,56 Kč). Odvolací soud proto s ohledem na tímto způsobem se měnící význam předmětu řízení odvíjející se od výše žalované pohledávky a jejího příslušenství navyšuje od listopadu 2011 základní částku odškodnění o dalších 5 % a od května 2017 o dalších 5 %.

54. Odvolací soud nadále souhlasí se závěry soudu I. stupně, že význam namítaného řízení neumocňuje skutečnost, že žalobce dle svých tvrzení nemohl užívat danou nemovitost. Předmětem namítaného řízení nebylo užívání nemovitosti, jejíž rekonstrukce se týkala smlouva o dílo, z doplněného dokazování navíc vyplývá, že žalobce nemovitost užíval (srov. bod 42 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2024, č. j. [spisová značka]). Význam namítaného řízení nelze odvozovat od jeho výsledku a případné finanční ztráty, které žalobce utrpěl nepřiměřeně dlouhým řízením, nejsou pro odškodnění imateriální újmy podstatné a mohou být zohledněny toliko v rámci náhrady majetkové škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3207/2010). Rozhodnutí soudů v namítaném řízení měla deklaratorní, nikoli konstitutivní charakter, nárok na zaplacení úroků z prodlení tamější žalobkyni vznikl již počátkem prodlení zde žalobce, tj. od splatnosti faktury, kterou mu byl vyúčtován doplatek ceny díla. Na uvedeném závěru nic nemění případné subjektivní přesvědčení zde žalobce o nedůvodnosti žalobkyní uplatněné pohledávky, jež se ukázalo být nesprávným.

55. Odvolací soud tak shrnuje, že ve vztahu ke kritériu významu namítaného řízení navyšuje základní částku o 10 % od listopadu 2011 a o dalších 10 %, tj. celkově na 20 % od května 2017.

56. Toto navýšení považuje odvolací soud za přiměřené vzhledem k dalším okolnostem projednávané věci. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Újma nemajetkové povahy pramení z nejistoty ohledně výsledku řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2013, sp. zn. 30 Cdo 664/2013).

57. Uvedený stav nejistoty žalobce byl nepochybně ovlivněn tím, že od prvního zrušujícího usnesení vrchního soudu (tj. usnesení ze dne 2. února 2011, č. j. 4 Cmo 273/2010-145) bylo zřejmé, jakým směrem má krajský soud zaměřit dokazování a jak věc má - při určitých skutkových závěrech - právně posuzovat, tj. že za aplikace ustanovení § 439 odst. 4 obch. zák. má posuzovat, v jakém rozsahu odpovídajícím případnému nároku na slevu z ceny díla vzhledem k jeho vadám žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení ceny díla. Nelze se tedy ztotožnit s názorem žalobce, že v řízení byla vydávána zcela nepředvídatelná rozhodnutí.

58. Nelze též nezohlednit, že podnikatelská činnost žalobce se nesoustředila pouze v objektu, ohledně jehož rekonstrukce byla uzavřena smlouva o dílo, z níž vzešel spor řešený v namítaném řízení o zaplacení ceny díla. Žalobce podnikal též v silniční motorové dopravě a v nákupu, prodeji, správě a údržbě nemovitostí. K podání insolvenčního návrhu pak žalobce vedla skutečnost, že s ohledem na svou nemoc chtěl řešit své finanční problémy okamžitě a že se mu po dobu roku nepodařilo prodat nemovitosti, v nichž podnikal – tj. [název], prostřednictvím realitní kanceláře. Již v době podání insolvenčního návrhu žalobce fakticky nepodnikal s tím, že podnikání ukončí, jakmile mu to dovolí zdravotní stav.

59. Odvolací soud při stanovení konkrétní výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla namítaným nepřiměřeně dlouze vedeným řízení, s ohledem na shora uvedené tedy vychází stejně jako soud I. stupně ze základní částky odškodnění ve výši 20 000 Kč za rok trvání řízení, z toho za první dva roky v poloviční výši, přičemž za rozhodnou považuje délku namítaného řízení v trvání 18 let a 2 měsíce. Základní částku odškodnění zároveň upravuje s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. (srov. bod IV Stanoviska). V této souvislosti tak není důvodná argumentace žalobce, že již při stanovení základní částky odškodnění, kterou prosazuje ve výši 150 000 Kč za rok trvání řízení, mělo být přihlédnuto k tvrzenému zvýšenému významu řízení, zvyšujícímu se příslušenství a nákladům na vedení řízení. Tyto skutečnosti byly zohledněny v rámci kritéria významu řízení a při stanovení konkrétní výše zadostiučinění se promítly ve zvýšení základní částky zadostiučinění.

60. Za období od 27. 4. 2007 do října 2011, tj. 4 roky a 6 měsíců, tak základní částka zadostiučinění činí 70 000 Kč ( 2 x 20 000 + 2 x 20 000/2 + 20 000/2). Po procentní modifikaci (tj. ponížení o 40 % pro složitost a navýšení o 30 % pro postup) pak zadostiučinění za toto období činí 63 000 Kč.

61. Za období od listopadu 2011 do dubna 2017, tj. 5 let a 6 měsíců, činí základní částka zadostiučinění 110 000 Kč ( 5 x 20 000 + 20 000/2). Po procentní modifikaci (tj. ponížení o 40 % pro složitost, navýšení o 30 % pro postup a o 10 % pro zvýšený význam namítaného řízení vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobce a změnu výše předmětu řízení) pak zadostiučinění za toto období činí 110 000 Kč.

62. Za období od května 2017 do června 2025, tj. 8 let a 2 měsíce, činí základní částka zadostiučinění 163 333 Kč (8 x 20 000 + 20 000/12 x 2). Po procentní modifikaci (tj. ponížení o 40 % pro složitost, navýšení o 30 % pro postup, o 5 % pro zvýšený význam namítaného řízení vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobce, o 5 % pro zvýšený význam z důvodu věku žalobce a o 10 % pro zvýšený význam vzhledem k výši předmětu řízení) pak zadostiučinění za toto období činí 179 666 Kč.

63. Po provedených úpravách základní částky činí výsledná výše přiměřeného zadostiučinění, kterého by se žalobci mělo dostat, částku 352 666 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobci již poskytla částku 176 000 Kč, ve vztahu k níž bylo výrokem I řízení pravomocně zastaveno, a žalobci byly již pravomocně přisouzeny částky 47 501,50 Kč (výrokem II napadeného rozsudku) a 83 998,50 Kč (výrokem I rozsudku odvolacího soudu ze dne 26. dubna 2024, č. j. [spisová značka]), je žalobní požadavek na zaplacení částky 1 692 500 Kč, který je nyní předmětem odvolacího přezkumu, důvodný co do částky 45 166 Kč a nedůvodný co do částky 1 647 334 Kč.

64. Ze správných skutkových zjištění soudu I. stupně dále vyplývá, že žalobce žalobou uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou namítaného řízení u žalované předběžně uplatnil dne 9.7.2022, v důsledku čehož je žalovaná v prodlení s plněním dle § 15 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. za použití § 605 odst. 2 o.z. od 10. 1. 2023 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001), k němuž činila zákonná výše úroků z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15 % ročně.

65. Odvolací soud z vyložených důvodů výrok III rozsudku soudu I. stupně přezkoumávaný v rozsahu částky 1 692 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 1. 2023 do zaplacení dle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil ohledně částky 45 166 Kč s příslušenstvím tak, že žalované uložil povinnost tuto částku spolu s 15 % úroky z prodlení od 10. 1. 2023 do zaplacení žalobci zaplatit, a ohledně částky 1 647 334 Kč s příslušenstvím tento výrok jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

66. S ohledem na částečnou změnu prvostupňového rozhodnutí rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 3 o.s.ř. o nákladech řízení před soudem I. stupně i o nákladech řízení odvolacího.

67. Při určování poměru úspěchu účastníků v obou těchto fázích řízení vycházel ze vzájemného poměru tarifních hodnot jednotlivých žalobcem uplatněných nároků se samostatným skutkovým základem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Žalobce v řízení uplatnil dva samostatné nároky – nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouze vedené namítané řízení a nárok na náhradu majetkové újmy ve výši 14 000 000 Kč. Tarifní hodnota prvního z těchto nároků činí dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 částku 352 666 Kč (tj. součet částek 176 000 Kč, ohledně níž je třeba žalobce považovat též za úspěšného, neboť mu byla žalovanou poskytnuta po zahájení řízení, 47 501,50 Kč přisouzené soudem I. stupně, 83 998,50 Kč a 45 166 Kč přisouzených odvolacím soudem) a tarifní hodnota druhého z těchto nároků činí dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu 14 000 000 Kč.

68. Žalobce byl dle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 40/2014, zcela úspěšný ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouze vedeným řízením a zcela neúspěšný byl se svým nárokem na náhradu majetkové újmy. Z toho vyplývá, že jak v řízení před soudem I. stupně, tak i v řízení odvolacím, byl úspěšný co do 2,5 % a neúspěšný co do 97,5 % celkového předmětu řízení (poměr úspěchu a neúspěchu žalované je přitom opačný). Procesně úspěšnějším účastníkem je tedy žalovaná, která má ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vynaložených před soudem I. stupně i v řízení odvolacím, a to v rozsahu 95 %.

69. V řízení před soudem I. stupně činí celkové náklady žalované 1 200 Kč a sestávají z náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč na každý z těchto úkonů: sepsání vyjádření k žalobě, příprava na první jednání konané [datum], účast na tomto jednání a na jednání konaném [datum], při němž došlo jen k vyhlášení rozsudku (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 písm. a), b) a c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

70. Celkové náklady vynaložené žalovanou v odvolacím řízení (tj. v odvolacím řízení jak před, tak i po částečném zrušení rozsudku ze dne 26. dubna 2024, č. j. [spisová značka], a v řízení dovolacím, kde žalovaná neučila žádný úkon) činí 1 200 Kč a sestávají z náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů: příprava a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a příprava a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 písm. b), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

71. Odvolací soud tedy uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 1 140 Kč a odvolacího řízení ve výši 1 140 Kč (tj. vždy 95 % z 1 200 Kč).

72. O lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení rozhodl odvolací soud dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. při zohlednění zásady rovnosti účastníků, neboť žalované byla stanovena též 15denní lhůta k plnění.

73. Odvolací soud neshledal existenci důvodů zvláštního zřetele hodných ve smyslu § 150 o.s.ř., pro něž by bylo na místě nepřiznat žalované, neúspěšné jen v malé části předmětu řízení, náhradu nákladů řízení. Námitka, že žalobce spor nezavinil, není pro rozhodnutí o nákladech řízení opírající se o § 142 odst. 2 o.s.ř. relevantní. Skutečnost, že žalobce byl stran nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouze vedené řízení, zcela úspěšný, zohledněna byla.

Poučení