20 C 6/2023 - 138

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím + 14 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně co do zaplacení částky 176 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 47 501,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 1. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 176 000 Kč od 10. 1. 2023 do 1. 2. 2023, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 14 000 000 Kč se zákonným úrok z prodlení z této částky od 10. 1. 2022 do zaplacení, částku 1 776 498,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 223 501,50 Kč od 10. 1. 2022 do 9. 1. 2023 se zamítá.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1 Žalobce se žalobou podanou dne 11. 1. 2023 domáhal částky ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu a dále částky 14 000 000 Kč s příslušenstvím jakožto majetkové škody vzniklé mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce uvádí, že řízení trvá více než 15 let, což je doba nepřiměřená. Řízení je v současné době přerušeno do skončení insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobce a jedná se o skutkově jednoduchý spor ze smlouvy o dílo, jehož předmětem byla částka 2 386 852,10 Kč s příslušenstvím. V důsledku nepřiměřené délky řízení přesáhlo příslušenství několikanásobně žalovanou jistinu, žalobce byl po celou dobu řízení v nejistotě, zda je proti němu uplatněný požadavek na doplatek ceny díla po právu a pokud ano, v jaké výši s ohledem na vady díla při rekonstrukci rekreačního objektu. Žalobce v době posuzovaného řízení podnikal a na výsledku sporu záviselo jeho živobytí. V řízení byla vydávána protichůdná a vadná rozhodnutí. Žalobci bylo v době zahájení sporu 65 let a na jeho konci stojí 80 letý muž, který má díky nepřiměřené délce povinnost uhradit částku několikanásobně převyšující částku původně žalovanou. Délka řízení žalobce více zatěžovala z důvodu pokročilého věku a s tím souvisejících zdravotních obtíží a rovněž průběhem, v němž byla vydávána protichůdná rozhodnutí ve věci, a tím, že žalobce nemohl rekreační objekt sloužící jeho obživě řádným a bezpečným způsobem užívat právě pro jeho vady, neboť objekt je nezkolaudovatelný a žalobce vady nemohl odstranit. Z uvedených důvodů žalobce žádá o navýšení základního odškodnění i o inflaci. Žalobce byl následně pod tíhou situace nucen podat sám na sebe návrh na povolení oddlužení, který byl Krajským soudem v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] schválen a v jehož průběhu bylo přistoupeno k prodeji rekreačního střediska Ludmila, na kterém záviselo žalobcovo podnikání. V důsledku nepřiměřené délky řízení tak žalobci vznikla rovněž majetkové škoda ve výši odhadní ceny nemovitosti dle znaleckého posudku podaného v insolvenčním řízení, která bude v insolvenčním řízení zpeněžena. Žalobce své nároky předběžně uplatnil u žalované dne 8. 7. 2022, žalovaná rozhodla stanoviskem ze dne 6. 1. 2023, přiznala žalobci pouze částečné plnění na nároku na náhradu nemajetkové újmy a žalobce odškodnění považuje za nedostatečné. 2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce dne 9. 7. 2022 předběžně své nároky uplatnil. Žalovaná nároky projednala a dospěla k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, trvá 15 let a 8 měsíců a na základě stanoviska ze dne 9. 1. 2023 poskytla žalobci částku 176 000 Kč, kterou považuje za dostatečné odškodnění. Žalovaná vycházela z částky 20 000 Kč za rok řízení a základní odškodnění snížila o 40 % z důvodu skutkové, právní a procesní složitosti a pro počet stupňů. Na délku řízení mělo negativní vliv opakované rušení rozsudků soudu prvního stupně. Předmětem řízení byl spor ze smlouvy o dílo, byla provedena rekonstrukce rekreačního objektu žalobce, který dílo převzal a následně reklamoval vady. Ve věci bylo provedeno obsáhlé dokazování vč. vyhotovení znaleckých posudků. Soud prvního stupně i odvolací soud ve věci rozhodovaly 4x, 1x rozhodoval soud dovolací a Ústavní. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Význam řízení byl pro žalobce běžný. Ohledně nároku na náhradu majetkové škody žalovaná uvedla, že není dána příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou a tvrzenou škodou, neboť k prodeji nemovitosti má dojít v rámci insolvenčního řízení, která zahájil sám žalobce z důvodu neplnění svých závazků. Z totožného důvodu došlo ke vzniku příslušenství dluhu, a nikoliv z důvodu délky řízení. Nadto daná nemovitost dosud ani zpeněžena nebyla a žalobci škoda vůbec nevznikla. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. 3 Žalobce v podání ze dne 5. 11. 2023 a při jednání dne 6. 11. 2023 uvedl, že žalovaná mu uhradila částku 176 000 Kč, proto vzal žalobce žalobu v tomto rozsahu zpět. 4 Při jednání konaném dne 6. 11. 2023 dále žalobce poukázal na to, že z pohledu odškodnění je počátek řízení dán okamžikem zahájení, a nikoliv až okamžikem doručení žaloby žalobci, který byl v postavení žalovaného v posuzovaném řízení. Zároveň by mělo být přihlédnuto ke zvýšenému významu řízení pro věk žalobce, který je všeobecně znám, pro nepříznivý zdravotní stav, o kterém žalobce soud v posuzovaném řízení informoval, a pro nemožnost žalobce užívat rekreační objekt po dobu řízení. Dle přesvědčení žalobce je žalovaná zatížena tím, aby zvýšený význam řízení vyvrátila. Žalovaná při jednání doplnila, že období posuzovaného řízení pro jeho přerušení již pro žalobce nemá žádný význam a že pokročilý věk žalobce nemusí být v rámci významu řízení zohledněn u sporu podnikatelů. Důvodem, pro který žalobce nemohl využívat objekt, je dle žalované chybějící kolaudace a nikoliv délka řízení. 5 Z potvrzení žalované ze dne 13. 7. 2022, z žádosti ze dne 8. 7. 2022 vč. doručenky datové zprávy, ze stanoviska ze dne 6. 1. 2023, z vyjádření insolvenčního správce ze dne 30. 1. 2023 a 11. 9. 2023, z výpisu z účtu vedeného u [jméno FO] a dokladu o úhradě částky 176 000 Kč soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněné nároky u žalované předběžně uplatnil dne 9. 7. 2022 a že žalovaná na základě vydaného stanoviska vyplatila částku 176 000 Kč na účet insolvenčního správce žalobce dne 1. 2. 2023, který po vyjádření insolvenčního soudu dne 11. 4. 2023 vyplatil částku žalobci. 6 Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil následující. Dne 6. 4. 2007 byla ke Krajskému soudu v Praze podána žaloba o zaplacení částky 2 386 852,10 Kč s příslušenstvím žalobkyní [právnická osoba] proti žalovanému [jméno FO]. Žalovaná částka odpovídala neuhrazené faktuře za provedení stavebních prací, jedná se o cenu díla. Usnesením ze dne 10. 4. 2007 soud vyzval žalobkyni k úhradě soudního poplatku, tento byl uhrazen dne 19. 4. 2007. Dne 24. 4. 2007 byl vydán platební rozkaz, který byl dne 27. 4. 2007 doručen žalovanému. Dne 10. 5. 2007 žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu, odůvodnění k odporu soudu doručil dne 30. 5. 2007. Usnesením ze dne 1. 6. 2007 soud vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila k podanému odporu, tato podala vyjádření dne 20. 6. 2007. Dne 8. 10. 2007 soud na den 19. 3. 2008 nařídil jednání. Dne 19. 3. 2008 proběhlo jednání, které bylo následně odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku s tím, že účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili okruh možných znalců a okruh otázek do 17. 4. 2008. Žalobkyně své stanovisko soudu doručila dne 18. 4. 2008, žalovaný své stanovisko doručil 22. 5. 2008. Usnesením ze dne 23. 7. 2008 byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví, bylo mu uloženo, aby ve lhůtě 90 dnů vyhotovil znalecký posudek. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 11. 11. 2008. Usnesením ze dne 12. 11. 2008 byla znalci přiznána odměna. Dne 3. 12. 2008 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně ke znaleckému posudku, vyjádření žalovaného bylo soudu doručeno dne 30. 12. 2008. Dne 30. 1. 2009 vydal soud usnesení, kterým účastníky vyzval k podání vyjádření ve věci a k označení dalších skutečností ve lhůtě 15 dnů od doručení. Výzva byla žalobkyni doručena dne 9. 2. 2009, téhož dne byla doručena i žalovanému. Výzvě soudu žalobkyně vyhověla dne 21. 4. 2009, žalovaný dne 22. 5. 2009. Dne 3. 8. 2009 žalobkyně založila do spisu odborné vyjádření ve věci. Dne 3. 12. 2009 bylo soudu doručeno sdělení žalobkyně o výsledku místního šetření. Dne 5. 1. 2010 bylo soudu doručeno další vyjádření žalovaného ve věci, poté bylo jednání nařízeno na 29. 7. 2010. Dne 14. 6. 2010 bylo soudu doručeno oznámení o zániku plné moci právního zástupce žalobkyně. Dne 21. 7. 2010 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně ve věci. Dne 29. 7. 2010 byla soudu doručena replika žalovaného. Dne 29. 7. 2010 proběhlo jednání, na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, který byl doručen oběma účastníkům dne 11. 8. 2010. Dne 25. 8. 2010 bylo soudu doručeno odvolání žalovaného. Usnesením ze dne 27. 8. 2010 bylo rozhodnuto o odměně znalce, zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku za podané odvolání a žalobkyně byla vyzvána, aby se vyjádřila k podanému odvolání. Dne 6. 9. 2010 žalovaný požádal prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku, tento zaplatil 7. 9. 2010. Dne 13. 9. 2010 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně k podanému odvolání. Dne 12. 10. 2010 byl zpět doručen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Dne 2. 2. 2011 proběhlo jednání před odvolacím soudem, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen z důvodu, že odvolací soud dospěl k odlišnému závěru o skutkovém stavu, a tedy i k jinému právnímu posouzení věci. Na soudu prvního stupně následně bude, aby posoudil, zda vytýkané nedostatky byly součástí dohodnutého díla podle smlouvy o díle, zda se nejednalo o opožděnou reklamaci a jaká by byla případně výše slevy. Usnesení nabylo právní moci 11. 3. 2011. Spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 8. 3. 2011. Dne 30. 5. 2011 bylo na den 16. 11. 2011 nařízeno jednání, toto jednání proběhlo i přes podané žádosti žalovaného odročení a následně bylo jednání odročeno na 15. 2. 2012. Dne 18. 12. 2011 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. Dne 20. 12. 2011 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně. Dne 15. 2. 2012 proběhlo další jednání soudu prvního stupně, na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, který byl účastníkům doručen 28. 2. 2012. Dne 13. 3. 2012 bylo soudu doručeno odvolání žalovaného. Usnesením ze dne 15. 3. 2012 byl žalovaný vyzván k úhradě poplatku za odvolání, následně byla tato výzva zrušena usnesením ze dne 28. 3. 2012 z důvodu, že poplatek za odvolání ve věci již byl žalovaným jednou uhrazen. Usnesením ze dne 28. 3. 2012 byla žalobkyně vyzvána k vyjádření k podanému odvolání, žalobkyně se vyjádřila dne 13. 4. 2012. Dne 19. 4. 2012 byl spis zaslán Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí, který na den 17. 10. 2012 nařídil jednání. Toto bylo následně odročeno na 24. 10. 2012. Dne 24. 10. 2012 bylo odvolacím soudem vyhlášeno usnesení, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen z důvodu neposkytnutí potřebného poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. oběma stranám. Dne 30. 10. 2012 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 18. 1. 2013 bylo nařízeno jednání na 13. 3. 2013. Jednání bylo poté odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování, a to vyhotovením znaleckého posudku. Usnesením ze dne 14. 3. 2013 byli účastníci vyzváni k úhradě zálohy na náklady důkazů znaleckým posudkem, tyto zálohy byly uhrazeny dne 20. 3. 2013 a dne 21. 3. 2013. Usnesením ze dne 12. 4. 2013 byl ustanoven znalecký ústav z oboru stavebnictví, bylo mu zadáno vypracování posudku ve lhůtě 90 dnů. Dne 20. 6. 2013 požádal znalecký ústav o schválení možnosti přizvat ke spolupráci požárního specialistu, tato možnost byla soudem schválena usnesením ze dne 26. 6. 2013. Vypracovaný znalecký posudek byl soudu doručen dne 5. 9. 2013. Dne 20. 9. 2013 bylo rozhodnuto o odměně znalce, toto usnesení bylo napadeno znaleckým ústavem dne 1. 10. 2013, spis byl proto s odvoláním předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 5. 11. 2013. Dne 21. 2. 2014 rozhodl Vrchní soud v Praze o odvolání znalce tak, že usnesení soudu prvního stupně změnil, a dne 28. 2. 2014 spis vrátil soudu prvního stupně. Dne 13. 5. 2014 soud nařídil jednání na 1. 10. 2014. K jednání, které se konalo dne 1. 10. 2014, se znalec nedostavil, byl omluven pro nemoc, jednání proto bylo odročeno 11. 2. 2015. Dne 1. 10. 2014 vyzval soud účastníky k úhradě zálohy na náklady důkazů revizního znaleckého posudku, žalobkyně zálohu uhradila dne 6. 10. 2014, žalovaný dne 6. 11. 2014. Dne 12. 11. 2014 byl ustanoven znalec, a to k podání znaleckého posudku ve lhůtě 90 dnů, spis byl znalci doručen 4. 12. 2014. Účastníci poté shodně požádali o odročení jednání. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 18. 3. 2015, a to po urgencích ze strany soudu, avšak pouze ve dvou vyhotoveních namísto tří. Třetí vyhotovení bylo soudu doručeno po další urgenci dne 1. 4. 2015. Dne 29. 5. 2015 bylo nařízeno jednání na 1. 10. 2015. Toto proběhlo a bylo dále odročeno na 15. 10. 2015 za účelem vypracování a předložení závěrečných návrhů. Následně toto jednání proběhlo a z důvodu, že soud neobdržel doklady týkající se nákladů řízení, nebylo možné ve věci rozhodnout a jednání bylo odročeno na 9. 12. 2015, kdy byl vyhlášen rozsudek ve věci, tento byl doručen účastníkům dne 14. 12. 2015 a dne 17. 12. 2015. Dne 22. 12. 2015 bylo soudu doručeno odvolání žalovaného co do nákladového výroku. Dne 30. 12. 2015 pak bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně. Usnesením ze dne 8. 1. 2016 soud vyzval k úhradě soudního poplatku za odvolání, tento byl žalobkyní uhrazen dne 14. 1. 2016. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 11. 2. 2016. Jednání před odvolacím soudem proběhlo dne 24. 8. 2016, když na tomto jednání účastníci požádali o poskytnutí lhůty ke smírnému řešení sporu. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili výsledek jednání do 21. 10. 2016 s ohledem na to, že jednání bylo odročeno na 26. 10. 2016. Dne 24. 10. 2016 bylo soudu doručeno podání žalobkyně, kterým tato sdělila, že smíru dosaženo nebylo. Dne 26. 10. 2016 rozhodl ve věci Vrchní soud v Praze tak, že opět zrušil rozsudek soudu prvního stupně, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu, že řízení bylo zatíženo vadou, když soud prvního stupně nepostupoval dle vysloveného závazného názoru odvolacím soudem v předchozích rozhodnutích. Na soudu prvního stupně tedy bude, aby zjistil výši slevy za vady díla. Dne 6. 12. 2016 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 17. 1. 2017 bylo nařízeno jednání na 2. 2. 2017. Dne 31. 1. 2017 podal žalovaný dovolání, z tohoto důvodu bylo nařízené jednání zrušeno a žalovaný byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání, tento byl uhrazen 9. 2. 2017. Dne 9. 2. 2017 žalobkyně oznámila soudu změnu právního zastoupení. Dne 3. 3. 2017 byl soudu doručen návrh na vydání předběžného opatření ze strany žalobkyně. Dne 6. 3. 2017 soud tento návrh zamítl. Dne 7. 4. 2017 byl spis zaslán Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Dne 25. 10. 2017 Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání žalovaného pro nepřípustnost odmítl, a spis dne 27. 11. 2017 vrátil soudu prvního stupně. Dne 2. 3. 2018 bylo na den 8. 8. 2018 nařízeno jednání. Dne 20. 3. 2018 odmítl Ústavní soud ústavní stížnost žalovaného proti usnesení Nejvyššího soudu. Dne 19. 4. 2018 bylo nařízené jednání přeloženo na 2. 8. 2018. Toto proběhlo a následně bylo odročeno na neurčito s tím, že soud uložil žalobkyni povinnost vypracovat řádný projekt stavby včetně doplnění chybějících částí, a to pro činnost znalce. Dne 3. 9. 2018 byla soudu dodána projektová dokumentace žalobkyní. Dne 11. 9. 2018 bylo žalobkyni uloženo zaplatit zálohu na náklady důkazů znaleckým posudkem, tuto zálohu žalobkyně neuhradila ani přes urgence soudu. Následně soud dne 28. 11. 2018 ustanovil znalce a uložil mu podání znaleckého posudku ve lhůtě 90 dnů. Dne 13. 2. 2019 znalec sdělil soudu, že posudek nemůže být vypracován, neboť zadání posudku nebylo s ním předem dojednáno, a tak, jak bylo zadání stanoveno, tak je pro znalce neproveditelné. Usnesením ze dne 15. 3. 2019 bylo doplněno zadání pro vypracování znaleckého posudku. Usnesením ze dne 16. 5. 2019 byla prodloužena lhůta k vypracování znaleckého posudku. Dne 11. 7. 2019 znalec požádal o další prodloužení lhůty, neboť neobdržel potřebnou součinnost ze strany žalobkyně. Dne 25. 10. 2019 byla opětovně prodloužena lhůta k vypracování posudku do 31. 12. 2019 s tím, že se znalci stále nepodařilo spojit se stavebním úřadem, jehož podklady bylo zapotřebí k vypracování posudku. Dne 5. 12. 2019 byla lhůta prodloužena do 31. 1. 2020 k vypracování znaleckého posudku. Dne 25. 2. 2020 byl soudu doručen vypracovaný znalecký posudek. Dne 9. 3. 2020 bylo rozhodnuto o odměně znalce. Dne 1. 4. 2020 podal žalovaný odvolání proti rozhodnutí o odměně znalce, spis byl proto předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 30. 4. 2020. Usnesením ze dne 4. 5. 2020 Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že napadené usnesení zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 24. 6. 2020 pak bylo opětovně rozhodováno o odměně znalce. I toto rozhodnutí žalovaný napadl odvoláním dne 8. 7. 2020. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 30. 7. 2020. Dne 4. 8. 2020 rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil, spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 11. 8. 2020. Dne 3. 12. 2020 bylo nařízeno jednání na 19. 2. 2021. Na jednání dne 19. 2. 2021 bylo pokračováno v dokazování a toto bylo odročeno na 19. 3. 2021 k doplnění závěrečných návrhů. Dne 19. 3. 2021 se konalo jednání, byl vyhlášen rozsudek s tím, že písemné vyhotovení bylo účastníkům doručeno 22. 4. 2021 a 26. 4. 2021. Tímto rozsudkem bylo v převážné části žalobě vyhověno. Dne 22. 4. 2021 bylo soudu doručeno odvolání žalovaného, doplnění odvolání bylo soudu doručeno dne 10. 5. 2021. Dne 27. 5. 2021 podala žalobkyně vyjádření k odvolání. Dne 3. 6. 2021 byl spis doručen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Dne 18. 1. 2022 vydal Vrchní soud v Praze rozsudek, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2022. Tímto tedy potvrdil a částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně, spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 25. 1. 2022. V mezidobí ještě žalobkyně podala návrh na nařízení předběžného opatření, tento byl odmítnut usnesením ze dne 17. 1. 2022. Dne 1. 4. 2022 bylo podáno dovolání žalovaného. Usnesením ze dne 12. 4. 2022 soud vyrozuměl účastníky o přerušení řízení z důvodu insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného. V řízení dosud není pokračováno. 7 Z výpisu z insolvenčního rejstříku k osobě žalobce ke dni 6. 11. 2023, z vyjádření insolvenčního správce ze dne 22. 12. 2022 vč. hodnotící zprávy [Anonymizováno] ze dne 15. 12. 2022 a znaleckého posudku č. 384/24/22 k ocenění nemovitostí ke dni 26. 4. 2022 soud zjistil, že žalobce podal 4. 2. 2022 ke Krajskému soudu v Praze insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, ve kterém uvedl, že je v platební neschopnosti, neboť má pohledávky ve výši 864 044,45 Kč, 1 688 033,97 Kč, 1 226 625,07 Kč a ve vztahu ke [právnická osoba] ve výši 9 910 722 Kč. Všechny pohledávky jsou po splatnosti a jejich výše včetně příslušenství přesahuje 13 500 000 Kč. Žalobce má ve vlastnictví nemovitý majetek, který se mu nepodařilo prodat, jeho hodnotu žalobce odhaduje na 23 500 000 Kč. V doplnění návrhu žalobce mimo jiné uvedl, že mu Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 03. 2021, č. j. [Anonymizováno], ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 01. 2022, č. j. [Anonymizováno], uložil povinnost zaplatit [právnická osoba] částku ve výši 122 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně z této částky ode dne 15. 11. 2005 do zaplacení, dále částku ve výši 2 264 282,10 Kč a na náhradě nákladů řízení 974 850 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 21 392,80 Kč. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalobce a povoleno jeho řešení oddlužením, byl ustanoven insolvenční správce a žalobci bylo uloženo zaplatit zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce částku 1 089 Kč. Dle zprávy insolvenčního správce činí celková výše přihlášených pohledávek 13 696 127,83 Kč a dle znaleckého posudku činí hodnota nemovitostí žalobce 14 000 000 Kč. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 7. 2022, č. j. [právnická osoba], schválil oddlužení žalobce plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty s tím, že budou pohledávky věřitelů v průběhu příštích tří let uspokojeny ze 78,75 %, a to za předpokladu, že nedojde ke změně v majetkových a osobních poměrech dlužníka. Žalobci byla tímto rozhodnutím uložena mimo jiné povinnost insolvenčnímu správci bezodkladně oznamovat všechny své mimořádné příjmy, které je povinen vydat insolvenčnímu správci k uspokojení nezajištěných věřitelů. Nemovité věci měly být původně zpeněženy mimo dražbu, ale nepodařilo se je zpeněžit, když i přes snížení nabídkové ceny a inzerci ze strany insolvenčního správce nebyl nalezen zájemce o jejich koupi, bylo proto rozhodnuto o jejich zpeněžení prostřednictvím veřejné dražby. 8 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudních řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. 9 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 10 V řízení bylo prokázáno, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 11 Jelikož žalobce vzal svou žalobu ohledně zaplacení částky 176 000 Kč pro plnění žalované před zahájením jednání zpět a souhlas žalované se v takovém případě nevyžaduje, soud řízení ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. v uvedeném rozsahu ve výroku I. zastavil. 12 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. 13 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 14 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012). 15 Předmětné řízení trvá ve vztahu k žalobci od 27. 4. 2007, kdy mu byla doručena žaloba, a dosud neskončilo, trvá tak ke dni rozhodnutí soudu 16 let a 6 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Za počátek nejistoty žalobce ohledně výsledku řízení nelze považovat okamžik podání žaloby, neboť v této době žalobce o vedení řízení nevěděl a nemohl trpět nejistotou ohledně jeho výsledku. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobci částečné plnění. 16 V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení. 17 Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího více než 16 let činila 20 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění tak činí pro žalobce 310 000 Kč. Žalobcem požadovaná základní částka ve výši 150 000 kč za 1 rok řízení je nepřiměřená. 18 Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). 19 Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit. 20 V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po právní, skutkové i procesní stránce, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění snížil o 30 %. Předmětem řízení bylo zaplacení ceny provedeného díla, které spočívalo v rekonstrukci nemovitosti žalobce. Bylo nutné posoudit, zda došlo k dokončení díla a vznik povinnosti hradit cenu díla, zda dílo trpí vadami, zda vady byly včasně reklamovány a vznik práva na slevu z ceny díla. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, k posouzení odborných otázek byly vypracovány 3 znalecké posudky a revizní znalecký posudek. Před soudem prvního stupně se konalo 12 jednání a byla vydána 4 rozhodnutí ve věci, z toho první žalobě vyhovující bylo zrušeno odvolacím soudem z důvodu odlišného závěru o skutkovém stavu a s tím souvisejícím jiným právním posouzením věci; druhé žalobě vyhovující bylo zrušeno odvolacím soudem z důvodu neposkytnutí poučení stranám podle § 118a o.s.ř.; třetí zamítavé rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem z důvodu, že soud zatížil řízení vadou, když nepostupoval dle vysloveného závazného názoru odvolacího soudu stran zjištění výše slevy z ceny za vady díla; čtvrté žalobě vyhovující bylo částečně potvrzeno a částečně změněno odvolacím soudem. Odvolací soud tak ve věci rozhodoval rovněž 4x, dále 1x rozhodoval Ústavní soud a dovolací soud rozhodoval rovněž 1x s tím, že v současně době je druhé dovolací řízení přerušeno z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení na majetek žalobce. Rozhodnutí ve věci nebyla protichůdná, od prvního rozhodnutí odvolacího soudu byla věc zaměřena na posouzení vad díla a jejich vliv na dokončení díla a příp. stanovení slevy z ceny díla. Soud dále rozhodoval o 2 návrzích na vydání předběžného opatření a opakovaně o odměnách znalců. Pro počet soudních instancí soud základní částku snížil o dalších 10 %. 21 Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval. 22 Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku zvýšil o 10 % z důvodu, že ve věci shledal opakovaný nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně a že druhé a třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci byla zrušena pro zatížení řízení vadami (blíže viz odst. 20 tohoto rozhodnutí), což ve svém souhrnu k celkové délce řízení významně přispělo, a zároveň nepostačuje zohlednění těchto skutečností pouze v závěru o celkové nepřiměřené délce řízení. Nekoncentrovaný postup byl shledán při stanovení termínů jednání a odročování jednání, neboť tato měla být (nejen s ohledem na stáří věci) nařizována přednostněji, mezi konáním jednotlivých jednání však uplynula řada měsíců. 23 K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci zaplacení ceny díla mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Žalobce spatřoval zvýšený význam řízení v pokročilém věku, nepříznivém zdravotním stavu a skutečnosti, že nemohl po dobu posuzovaného řízení využívat danou nemovitost. Pokud jde o tvrzení žalobce o nepříznivém zdravotním stavu, o kterém měl opakovaně informovat soud v posuzovaném řízení, toto nebylo provedeným dokazováním prokázáno. Žalobce soudu v posuzovaném řízení svůj tvrzený nepříznivý zdravotní stav nedoložil, ani nežádal o přednostní vyřízení věci z tohoto důvodu. Tento závěr potvrdila i právní zástupkyně žalobce při jednání konaném dne 6. 11. 2023. Jelikož soud v posuzovaném řízení nevěděl, že žalobce byl osobou s nepříznivým zdravotním stavem, nemohl k němu takto přistupovat a k řízení přistupovat přednostně (NS sp. zn. 30 Cdo 802/2011). Pokud jde o tvrzení žalobce o nemožnosti užívat danou nemovitost, příčinou nebyla nepřiměřená délka řízení, ale jednání zhotovitele díla, který jej zatížil vadami, a absence kolaudačního rozhodnutí. Pokud jde o tvrzení žalobce, že byl osobou vyššího věku, tuto námitku soud shledal jako přiléhavou, avšak pouze po dobu posuzovaného řízení od května 2017, kdy žalobce dosáhl věku 75 let (NS sp. zn. 30 Cdo 3296/2014). Námitku žalované o nemožnosti zohlednit kritérium věci u účastníka podnikatele soud neshledal za důvodnou, žalobce je fyzickou osobou, která právě pro svůj věk citlivěji vnímala průběh řízení. Rovněž námitku žalované, že řízení po přerušení z důvodu insolvenčního řízení již nemá pro žalobce význam, soud neshledal za přiléhavou, rozhodnutí ve věci stále může být zrušeno soudem dovolacím. Soud tak uzavírá, že význam řízení pro žalobce hodnotí jako zvýšený od května 2017 (doba 6 let a 6 měsíců), proto za toto období základní částku odškodnění zvýšil o 5 %, v období předcházejícím shledal význam řízení pro žalobce jako běžný a základní částku odškodnění nemodifikoval. 24 Pouze pro úplnost soud dodává, že je na žalobci, aby prokázal zvýšený význam řízení pro svou osobu, který se u tohoto typu řízení nepresumuje, a nikoliv na žalované, aby vyvracela tvrzení žalobce. 25 Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 30 % za prvních 10 let délky řízení na výsledných 126 000 Kč (9x 20 000, sníženo o 30 %) a snížit o 25 % za dalších 6 let a 6 měsíců délky řízení na výsledných 97 501,50 Kč (6x 20 000 + 6x 1 667, sníženo o 25 %). Celkem činí odškodnění částku 223 501,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení v částce 176 000 Kč dne 1. 2. 2023, soud žalobci ve výroku II. přiznal nárok v rozdílu (47 501,50 Kč) a ve zbývající části (1 776 498,50 Kč s příslušenstvím) žalobu výrokem III. pro nedůvodnost zamítl. 26 Úrok z prodlení z poskytnutého plnění a z plnění přiznaného soudem je odůvodněn § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 15 odst. 1 zákona, podle kterého přizná-li žalovaná náhradu škody, je třeba jí nahradit do 6 měsíců od uplatnění nároku, ode dne následujícího po uplynutí lhůty vzniká žalobci právo na úrok z prodlení. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 9. 7. 2022, šestiměsíční lhůta k plnění uplynula dne 9. 1. 2023, proto se následující den ocitla žalovaná s plněním peněžitého dluhu v prodlení. Soud proto ve výroku II. přiznal žalobci právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky dobrovolně plněné žalovanou i z částky přiznané soudem ode dne 10. 1. 2023 do zaplacení, v části příslušenství požadovaného žalobcem za dobu, kdy žalovaná nebyla v prodlení, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl výrokem III. 27 Soud se dále zabýval nárokem žalobce na náhradu majetkové škody v částce 14 000 000 Kč s příslušenstvím a dospěl k závěru, že tento není důvodný pro absenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení, který je, jak soud uvedl shora, ve věci dán, a tvrzenou škodou, proto žalobu v tomto rozsahu výrokem III. zamítl. 28 K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (viz např. NS sp. zn. 30 Cdo 1472/2018, sp. zn. 32 Cdo 871/2018). 29 Žalobce tvrdil, že v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla rovněž škoda ve výši odhadní ceny nemovitosti dle znaleckého posudku podaného v insolvenčním řízení, která bude v insolvenčním řízení zpeněžena. Sám žalobce však uvedl, že pod tíhou situace byl nucen podat sám na sebe návrh na povolení oddlužení, který byl Krajským soudem v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] schválen a v jehož průběhu bylo přistoupeno k prodeji rekreačního střediska [Anonymizováno], na kterém záviselo jeho podnikání. 30 Jak již uvedl Městský soud v Praze v usnesení ze dne 29. 5. 2023, č.j. [Anonymizováno], které bylo vydáno v rámci přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, mezi uvedeným není a nemůže být vztah příčiny a následku. 31 Skutečnost, že je žalobce povinen zaplatit [právnická osoba] částku několik miliónů Kč a v důsledku toho na sebe podal insolvenční návrh, není zapříčiněna nepřiměřenou délkou řízení, v jehož závěru byla tato povinnost žalobce pravomocně deklarována, ale tím, že žalobce tuto svou hmotněprávní povinnost řádně a včas nesplnil a rozhodl se svou situaci řešit podáním insolvenčního návrhu. Zároveň lze poukázat na skutečnost, že žalobce má splatné pohledávky i vůči dalším věřitelům a že daná nemovitost dosud zpeněžena ani nebyla. Povinnost platit příslušenství pohledávky se rovněž neodvíjí od nepřiměřené délky řízení, ale od povinnosti hradit dluh řádně a včas. Příčinu povinnosti žalobce zaplatit dlužnou jistinu včetně úroků z prodlení je třeba spatřovat právě ve skutečnosti, že z jeho strany nedošlo k řádnému a včasnému splnění dluhu, a nikoliv v nesprávném úředním postupu (NS sp. zn. 25 Cdo 1421/2004, sp. zn. 30 Cdo 4273/2017). Příčinu nemožnosti užívat danou nemovitost je třeba spatřovat v jednání zhotovitele díla, který jej zatížil vadami, a v absenci kolaudačního rozhodnutí. 32 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, 3 a § 146 odst. 2 o.s.ř. (výrok IV.). V posuzovaném případě žalobce požadoval po žalované zaplacení 2 nároků. Ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu byl žalobce plně úspěšný, když žalovaná po podání žaloby a po uplynutí 6 měsíční lhůty k předběžnému projednání nároku jako kompenzaci za vzniklou újmu žalobci finanční odškodnění poskytla částečně a další bylo žalobci přiznáno rozhodnutím soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), čímž žalovaná procesně zavinila vedení řízení v tomto rozsahu. Ohledně nároku na náhradu majetkové škody byl žalobce zcela neúspěšný. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na peněžité plnění (objektivní kumulace), je pak třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „advokátní tarif“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobce procesně zavinil vedení řízení co do tarifní hodnoty 14 000 000 (tarifní hodnota odpovídající nepřiznanému odškodnění majetkové škody) a žalovaná co do tarifní hodnoty 50 000 (tarifní hodnota určená podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu odpovídající odškodnění nemajetkové újmy). Soud rozhodl, že s ohledem na nepatrný neúspěch žalované (do 1%), je žalobce povinen nahradit žalované náklady řízení v plném rozsahu. V posuzovaném případě jsou náklady řízení žalované ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b, c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 1 200 Kč za 4 úkony, každý po 300 Kč (vyjádření ve věci ze dne 26. 6. 2023, příprava na první jednání, účast na jednání soudu 6. 11. 2023 a 15. 11. 2023). 33 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit účastníkům jakoukoliv újmu.