142 A 4/2022–74

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Martiny Vernerové a JUDr. Jiřího Derfla ve věci navrhovatele: F. K., narozen X, bytem X, zastoupen advokátem Mgr. Petrem Muchou, sídlem Štěpánská 540/7, 120 00 Praha 2, proti odpůrci: Obec Jeníkov, sídlem Oldřichov 52, 417 24 Oldřichov, zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Hladíkem, sídlem 28. října 1898/9, 602 00 Brno, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Jeníkov vydaného dne 21. 3. 2022 na základě usnesení Zastupitelstva obce Jeníkov č. 31/XI/5 ze dne 21. 3. 2022, č. j. OÚJE–219/2022, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci náhradu nákladů řízení ve výši 23 862,41 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Navrhovatel se návrhem podaným v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal toho, aby soud v Územním plánu Jeníkov vydaném dne 21. 3. 2022 na základě usnesení Zastupitelstva obce Jeníkov č. 31/XI/5 ze dne 21. 3. 2022, č. j. OÚJE–219/2022, (dále jen „územní plán“), kterým jsou dotčeny mimo jiné plochy pozemků navrhovatele p. č. XA, XB, XC, XD a XE v k. ú. X (dále jen „předmětné pozemky“), označené jako 56a–Z, 56b–Z, 57a–Z, 57b–Z, 58–Z, 59–Z, 60–Z a 61–Z, zrušil části územního plánu související s etapizací, vymezením ploch pro umístění nových místních komunikací a podmínkou zpracování územní studie, které se týkají předmětných pozemků. Navrhovatel rovněž požadoval, aby soud uložil odpůrci povinnost nahradit mu náklady řízení. Návrh 1. Navrhovatel nezákonnost územního plánu shledává v porušení obecných zásad subsidiarity a minimalizace zásahu. Územní plán považuje též za překvapivý, neboť nepředstavuje kontinuitu funkčního vymezení předmětných pozemků a představuje libovůli odpůrce, kterou navrhovatel nemohl v době nabytí předmětných pozemků očekávat. Navrhovatel nabyl předmětné pozemky ke dni 26. 8. 2016, tj. v době, kdy předchozí územní plán neomezoval užívání předmětných pozemků tak, jak nyní činí územní plán, a mohl se legitimně spoléhat na možnost zástavby na předmětných pozemcích. Tato možnost je nyní z důvodů souvisejících s etapizací a požadavkem na územní studii zásadním způsobem omezena.

2. Prověření změn územní studií v území podle územního plánu plyne z kapitoly L. Vymezení ploch a koridorů, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno zpracováním územní studie, stanovením podmínek a přiměřené lhůty pro její pořízení, jejím schválením pořizovatelem a vložením dat o této studii do evidence územně plánovací činnosti. V případě předmětných pozemků se konkrétně jedná o část (L1) US–04 Jeníkov – jih, ve které jsou plochy změn dotčené územní studií vymezeny jako 56a–Z, 56b–Z, 57a–Z, 57b–Z, 58–Z, 60–Z a 61–Z, Jeníkov u Duchcova. Plochy, v nichž je prověření změn jejich využití zpracováním územní studie podmínkou pro rozhodování, jsou vymezeny v grafické části územního plánu ve výkresu 1.

1. Výkres základního členění území.

3. Pořízení územní studie jakožto podmínku faktické zastavitelnosti těchto ploch navrhovatel považuje za nepřiměřený zásah do svého vlastnického práva k předmětným pozemkům. Až do doby zpracování územní studie mu totiž znemožňuje předmětné pozemky fakticky využít přesto, že jsou v územním plánu určeny jako zastavitelná plocha. Podle předchozího územního plánu odpůrce bylo možno stavebně využít předmětné pozemky bez takto stanovené podmínky.

4. Zpracování územní studie jako podmínka pro rozhodování podle navrhovatele blokuje využití uvedených ploch obdobně jako stavební uzávěra. Pořízení územní studie neodpovídá rozsahu ploch změn dotčených územní studií, neboť rozsah těchto ploch a ostatně i doba, po kterou docházelo ke zpracování územního plánu, umožňovaly, aby došlo k prověření změn v daných plochách ještě předtím, než došlo k závaznému stanovení jejich využití. Podle navrhovatele proto není žádného legitimního důvodu, aby po účinnosti územního plánu byly plochy 56a–Z, 56b–Z, 57a–Z, 57b–Z, 58–Z, 60–Z a 61–Z blokovány podmínkou územní studie. V tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 2/2009–86, podle kterého „postup odpůrce by měl být spíše opačný: vhodnost území pro určité využití by měl prověřit případně i prostřednictvím územní studie ještě předtím, než závazně stanoví využití území vydáním územně plánovací dokumentace. Územní studie má tedy zásadně charakter podkladu pro pořizování územně plánovací dokumentace a neměla by sloužit k nahrazení úkolů územně plánovací dokumentace samotné“.

5. Navrhovatel k tomu popsal, že ke schválení zadání územního plánu došlo již v roce 2013. Navrhovatel se snaží záměr výstavby na předmětných pozemcích realizovat od okamžiku nabytí pozemků, přičemž odpůrce jej postupem času začal ignorovat. Následně překvapivě ve věci předmětných pozemků vydal mimo jiné na základě usnesení Zastupitelstva obce Jeníkov č. 24/IX/3, ze dne 30. 6. 2021 opatření o stavební uzávěře, které bylo následně zrušeno rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 27. 4. 2022, č. j. 40 A 1/2022–51.

6. Odpůrce tedy měl dostatečnou dobu k tomu, aby navrhl, prověřil a posoudil možné problémy daného území a na problémy reagoval při pořízení územního plánu, nikoli až podmínkou v územním plánu. Pokud to přes výše uvedené skutečnosti neučinil a až v územním plánu stanovil podmínku územní studie jako podmínku pro rozhodování, podle navrhovatele jednal zjevně neproporčně ve vztahu k omezení vlastnického práva navrhovatele.

7. Územní plán navíc nepočítá s tím, že by ve smyslu § 30 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) mohl navrhovatel či kdokoli jiný vyjma odpůrce zajistit zpracování územní studie na své náklady. Ačkoli jde o zastavitelné plochy určené primárně pro soukromou výstavbu, samotné pořízení územní studie je bez legitimního důvodu toliko v „rukou“ odpůrce a navrhovatel jako vlastník předmětných pozemků nemá možnost její pořízení jakýmkoli způsobem urychlit. Navrhovatel se domnívá, že ani po přijetí územního plánu nebude odpůrce postupovat v tomto směru aktivně.

8. Důvody, pro které územní plán podmínku územní studie US–04 stanovuje, jsou uvedeny v kapitole G, G.14 odůvodnění územního plánu. Podle navrhovatele jde z hlediska požadavku proporcionality o požadavek nedůvodný a neodůvodněný. Nejde o velký plošný rozsah ploch k bydlení, když v případě plochy US–04 se jedná pouze o plochu 4,795 ha. Není ani zřejmé, jaké další znalosti o plochách by odpůrce měl mít a jaké znalosti podmínek ploch by mohl získat po účinnosti územního plánu, pokud je nezískal za dobu více než deseti let pořizování územního plánu. Není zřejmé, jaký vztah by měla mít územní studie a záplavové území Q100, kterému se územní plán ani přímo nevěnuje, nebo územní studie a existence údolní nivy potoka Bouřlivce. Údolní niva potoka Bouřlivce nezasahuje do ploch předmětných pozemků. Pokud je v územním plánu uváděno, že nelze stanovit podrobnější „uspořádání některých veřejných prostranství v plochách“, jde o obecné odůvodnění, ze kterého není reálně zjistitelné, o jaká konkrétní veřejná prostranství by se mělo jednat, a také proč nebylo možno tato veřejná prostranství stanovit v rámci přípravy územního plánu, ve kterém jsou jiná veřejná prostranství stanovena. Rovněž zcela obecný je odkaz na podmínky ochrany krajinného rázu vůbec, kdy podmínky ochrany krajinného rázu jsou v rámci územního plánu na jiných místech upraveny např. v kapitole E, části E.2 textové části územního plánu zásady ochrany krajiny, a to včetně ochrany vodního toku Bouřlivce.

9. Za přiměřenou s ohledem na poměry v místě podle navrhovatele nelze považovat ani lhůtu čtyř let pro vložení dat podle kapitoly L, části (L3) textové části územního plánu, se kterou odpůrce přichází po několikaleté nečinnosti a pasivitě ve vztahu k navrhovateli a jeho stavebním záměrům. Tuto lhůtu lze považovat za faktickou stavební uzávěru v daném území. Odpůrce může uvedenou lhůtu nechat i volně uplynout, aniž by to mohl navrhovatel jakkoli ovlivnit.

10. K prokázání tvrzených skutečností navrhovatel navrhl provedení dokazování napadeným územním plánem, listem vlastnictví č. XF pro k. ú. X, blíže nespecifikovanou výzvou navrhovatele odpůrci, rozhodnutím vodoprávního úřadu o záplavovém území potoka Bouřlivce, předchozím územním plánem obce Jeníkov a účastnickým výslechem navrhovatele.

11. Navrhovatel namítl též nezákonné dotčení svých vlastnických práv stanovením pořadí provádění změn v území (tzv. etapizací), které vyplývá z kapitoly N. Stanovení pořadí změn v území. V případě předmětných pozemků se jedná o část (N1) C Jeníkov – jih, kdy do 1. etapy C–1 jsou zařazeny dotčené plochy změn 56a–Z, 56b–Z, 57a–Z a 57b–Z a do 2. etapy C–2 dotčené plochy změn 60–Z a 61–Z. Ve smyslu části (N2) platí, že „využití ploch zařazených do 2. etapy je podmíněno vydáním správního aktu umožňujícího užívání staveb (např. kolaudační souhlas) na 70 % výměry ploch zařazených do 1. etapy“. Pořadí změn v území je zobrazeno v grafické části územního plánu ve výkresu 1.

4. Výkres pořadí změn v území.

12. Navrhovatel konstatoval, že etapizace je fakultativní a výjimečnou náležitostí územního plánu, která odkládá plánovanou výstavbu do doby podmíněné vymezenými skutečnostmi, u kterých není jisté, zda a kdy nastanou. V daném případě podle něj pro etapizaci neexistují věcné důvody. V případě řešeného území Jeníkov – jih není naplněn legitimní cíl pro odložení výstavby v dotčených plochách zařazených do 2. etapy C–2. Naplněno není ani kritérium vhodnosti. Navržená etapizace není vhodným prostředkem pro naplnění koncepce rozvoje území obce Jeníkov – jih.

13. K důvodům etapizace dle odůvodnění v kapitole G, část G.16 navrhovatel uvedl, že pokud má být hlavním nástrojem ochrany zemědělského půdního fondu a hospodárného a účelného nakládání s ním, pak řeší problematiku samostatně upravenou zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů. Jednou ze zásad ochrany zemědělské půdy je zákaz jejího užívání k nezemědělským účelům bez souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu s odnětím ze zemědělského půdního fondu s výjimkou případů, kdy souhlasu není třeba. Ochrany zemědělského půdního fondu tak lze dosáhnout jiným prostředkem, kterým je řízení o odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu. To současně představuje menší zásah do vlastnického práva navrhovatele než navržená etapizace.

14. Dalším důvodem etapizace má být to, že má být nástrojem zajištění logického a racionálního postupu výstavby v plochách tak, aby výstavba postupovala vždy důsledně postupně ve směru od zastavěného území dále do volné krajiny. K tomu navrhovatel uvedl, že předmětné pozemky svou polohou a připraveností pro výstavbu rozhodně nenaplňují obavu, že by v dotčeném území mělo dojít k „chaotické výstavbě ihned a všude“. To se ostatně nestalo ani za účinnosti předchozího územního plánu v době stavebního rozkvětu. Bezprostřední umožnění výstavby na předmětných pozemcích nepovede ke vzniku izolované výstavby odtržené od zbytku obce, která by narušovala vzhled obce Jeníkov či její krajinný ráz. Odůvodnění územního plánu pomíjí stávající zástavbu, která se nachází v bezprostředním sousedství dotčeného území (pozemky ze severní strany – např. č. XG, XH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ a XR a pozemky z jižní strany – např. č. XS, XT, XU, XV, XX a XY), a tedy skutečnost, že by výstavbou nevznikla rozptýlená zástavba, neboť tato v daném území již je a předmětné pozemky na ní mají přímou návaznost. V případě předmětných pozemků by došlo naopak k přirozenému „vklínění“ těchto pozemků mezi zastavěným územím na severu a na jihu. Právě s ohledem na jižní část zastavěného území jsou předmětné pozemky spojnicí mezi oběma zastavenými částmi území v dané lokalitě.

15. Umožnění výstavby bez podmíněné etapizace nepovede ani k ovlivnění nároků na infrastrukturu obce Jeníkov, kdy ty lze vypořádat bez potřeby stanovení etapizace v územním plánu například v územním řízení. Tento problém je tedy možno řešit jiným způsobem, a to způsobem méně zasahujícím do vlastnických práv navrhovatele.

16. Navrhovatel dodal, že nemůže ovlivnit splnění podmínky pro využití ploch, neboť není vlastníkem všech pozemků, kterých se navržená etapizace dotýká. Tímto nastává zásadní omezení vlastnického práva navrhovatele, které je možno přirovnat ke stavebním uzávěře. Podle judikatury správních soudů platí, že pokud podmínka etapizace není závislá na aktivitě vlastníka takto regulovaného pozemku, dopadá omezení s ní spjaté na jeho práva zcela srovnatelným způsobem jako v případě stavební uzávěry.

17. Využití ploch zařazených do 2. etapy je podle kapitoly N, část N2 textové části územního plánu stanoveno tak, že „využití ploch zařazených do 2. etapy je podmíněno vydáním správního aktu umožňujícího užívání staveb (např. kolaudační souhlas) na 70 % výměry ploch zařazených do 1. etapy“. K takto stanovené podmínce navrhovatel s poukazem na § 119 odst. 1 a § 152 odst. 5 stavebního zákona namítl, že u staveb rodinných domů mohou existovat jak rodinné domy, u kterých pro jejich užívání je třeba kolaudace (tj. vydání správního aktu), tak i domy, u kterých pro jejich užívání kolaudace není třeba (tj. vydání správního aktu nenastává). Vyjma kolaudačního souhlasu a kolaudačního rozhodnutí žádné jiné správní akty umožňující užívání staveb nejsou. Územní plán tak podle navrhovatele fakticky požaduje provedení jen takových staveb, u kterých je třeba kolaudace. Uvedený požadavek je tak nedůvodný, neboť fakticky neřeší zastavěnou plochu, ale výlučně jen plochu zastavěnou stavbou, která byla zkolaudována. Není žádného legitimního důvodu, proč by se do zastavěné plochy neměla započítat také plocha zastavěná stavbou nepodléhající kolaudaci, pokud půjde o rodinný dům. Právě naopak platí, že pokud by odpůrce skutečně sledoval cíl, kterým je zamezení nahodilé výstavby, potom by pro naplnění tohoto cíle stačilo nastavit podmínku jako určité procento zastavěné plochy bez dalších navazujících podmínek.

18. Navrhovatel se neztotožňuje s vymezením zastavitelných ploch pro umístění nových místních komunikací pro dopravní napojení a dopravní obsluhu nově vymezovaných zastavitelných ploch v dotčeném území. Umístění nových místních komunikací podle územního plánu plyne z kapitoly D. Koncepce veřejné infrastruktury […]. V případě předmětných pozemků se konkrétně jedná o část (D11), písm. e), f) a g), tj. plochy označené jako 54–P, 58–Z a 59–Z.

19. Navrhovatel je po projednání s vodoprávním úřadem toho názoru, že by předmětná pozemní komunikace měla vést podél potoka Bouřlivce, kdy tomuto umístění pozemní komunikace nic nebrání. Naopak jako nepřiměřené a nekoncepční je třeba považovat v územním plánu navržené vedení pozemní komunikace jako komunikace místní (54–P, 58–Z a 59–Z), která protne dotčené pozemky, a tím omezí vlastnické právo navrhovatele. Tímto vymezením došlo k omezení vlastnického práva navrhovatele s budoucí možností vyvlastnění (viz část G.1., VD 16, VD 17 a VD 18). Vyjádření odpůrce k návrhu 20. Odpůrce ve svém písemném vyjádření uvedl, že část soudu předložených tvrzení navrhovatele byla součástí jeho námitek uplatněných k veřejnému projednání návrhu územního plánu, které byly řádně vypořádány. Jedním z cílů územního plánu podle odpůrce je zajistit promyšlený a postupný rozvoj zástavby v předmětné rozsáhlé lokalitě a budoucí koordinované a účelné využití zastavitelných ploch. Nejedná se o snahu diskriminovat navrhovatele, stejně bylo postupováno i v další podobně rozsáhlé zastavitelné lokalitě v Oldřichově u zastavitelných ploch 68a–Z a 68b–Z, pro něž byla ze stejných důvodů rovněž stanovena etapizace a podmínka zpracování územní studie. Spolu s předmětnou lokalitou v Jeníkově jsou tyto dvě lokality největšími rozvojovými zastavitelnými plochami navrhovanými v územním plánu na úkor nezastavěného území. Obě jsou převzaty z předchozího územního plánu, kde ani pro jednu nebyly v době jeho pořizování stanoveny podmínky etapizace a zpracování územní studie. Stanovení těchto podmínek je podle odpůrce nejmenším možným zásahem do práv vlastníků pozemků v těchto lokalitách. Vlastníkům není upřeno právo využít pozemky shodně dle předchozího územního plánu pro výstavbu, tato výstavba však vzhledem k jejímu rozsahu musí v budoucnu probíhat postupně, organizovaně a koordinovaně.

21. K namítané překvapivosti územního plánu odpůrce uvedl, že územní plán navazuje kontinuálně na předchozí územní plán, když mimo jiné vymezuje shodně zastavitelné plochy, na nichž se nachází pozemky navrhovatele s tím, že jejich původní vymezení bylo pouze aktualizováno na základě nových skutečností v území (např. z důvodu stanoveného záplavového území Q100 a aktivní zóny záplavového území, z důvodu zajištění souladu s aktuálními zněními Politiky územního rozvoje ČR a Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje). Nad rámec předchozího územního plánu je pro zastavitelné plochy pro bydlení venkovské (BV) označené 56a–Z, 56b–Z, 57a–Z, 57b–Z, 60–Z a 61–Z vymezené na předmětných pozemcích ve vlastnictví navrhovatele stanoveno pořadí změn v území (etapizace) a podmínka zpracování územní studie. Jejich nezbytnost vyplynula z důvodů uvedených v odůvodnění územního plánu a z výsledků projednání návrhu územního plánu.

22. Navrhovatel navíc nabyl předmětné pozemky v době, kdy již probíhal proces pořizování nového územního plánu a jednoduše mohl od odpůrce ještě před koupí pozemků získat informaci, jakým způsobem a s jakými podmínkami jsou pozemky v návrhu nového územního plánu vymezeny. Byť se v té době nejednalo ještě o finální podobu návrhu územního plánu, bylo již zřejmé, že pro pozemky bude stanovena etapizace a podmínka zpracování územní studie. Na skutečnost, že předmětné plochy nyní ve vlastnictví navrhovatele nejsou územně stabilizovány, byl navrhovatel navíc upozorněn v kupní smlouvě, kterou dne 19. 8. 2016 uzavřel s právním předchůdcem (viz čl. 3.5 smlouvy kupní smlouvy), kdy byl srozuměn s tím, že na obecním úřadě odpůrce lze do příslušných mapových podkladů nahlédnout. Kromě toho navrhovatel dlouhodobě komunikoval s odpůrcem ohledně plánovaných záměrů v dotčeném území, přičemž jím předkládané návrhy neodpovídaly ani předcházejícímu územnímu plánu. Odpůrce zmínil i územní opatření o stavební uzávěře ze dne 30. 6. 2021, č.j. 24/IX/3, byť zrušené rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 9. 12. 2021, č. j. KUUK/168348/2021, z něhož podle něj jistě bylo možné odtušit možné dopady projednávané územně plánovací dokumentace na navrhovatelem vlastněné pozemky.

23. K prokázání tvrzených skutečností odpůrce navrhl provedení dokazování kupní smlouvou ze dne 19. 8. 2016, územním opatření o stavební uzávěře ze dne 30. 6. 2021, č. j. 24/IX/3, rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 9. 12. 2021, č. j. KUUK/168348/2021, a korespondencí navrhovatele s odpůrcem.

24. Oprávněnost podmínky zpracování územní studie v dané lokalitě Jeníkov – jih podle odpůrce vyplývá z velikosti zastavitelných ploch pro bydlení (4,8 ha) a z tohoto důvodu nezbytného vymezení veřejných prostranství v minimálním rozsahu dle § 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v platném znění. V územním plánu je tato podmínka stanovena ze stejných důvodů v dalších dvou podobně rozlehlých lokalitách Oldřichov – východ a Oldřichov – za návsí.

25. Odpůrce poukázal na specifika svého území a na přednosti územní studie s tím, že námitky navrhovatele v zásadě spočívají jen v jeho obecném – byť jistě kategorickém – nesouhlasu s tímto typem regulativu. Zneužití územní studie brání to, že je stanovena lhůta k jejímu pořízení, přičemž marným uplynutím takové lhůty omezení změn v území bez dalšího zaniká.

26. Další části námitek uplatněných před soudem (v odůvodnění tohoto rozsudku shrnuté pod body 5 až 9) navrhovatel podle odpůrce neučinil součástí námitek proti návrhu územního plánu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2013, č. j. 7 Aos 4/2012–31, proto má odpůrce za to, že není dán prostor pro jejich soudní přezkum. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu zároveň nemůže být proporcionalita přijatého řešení předmětem soudního přezkumu, nemohl–li ji odpůrce pro nedůvodnou pasivitu navrhovatele v procesu pořizování opatření obecné povahy (územního plánu) posoudit (viz rozsudky ze dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015–53, ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011–43, ze dne 28. 8. 2012, č. j. 1 Ao 1/2010–247, a ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013–29).

27. Přesto se k nim odpůrce vyjádřil tak, že ani je nepovažuje za důvodné. Konstatoval, že na záměry navrhovatele vždy reagoval a svůj nesouhlas odůvodnil. Navrhovatel měl několik let na to, aby si bez ohledu na jeho názor v souladu s tehdy platným územním plánem zajistil např. vydání územního rozhodnutí. Primárním důvodem pro stanovení podmínky zpracování územní studie pak podle odpůrce nebyla neznalost území, ale fakt, že na rozdíl od územního plánu, který může stanovovat pouze jednotlivé koncepce a základní podmínky využití a prostorového uspořádání v měřítku 1:5 000, může územní studie prověřovat a navrhovat a podrobně rozpracovat konkrétní koncepce (technické a dopravní infrastruktury, veřejná prostranství, parcelace atd.) a podmínky prostorového uspořádání v podrobnějším měřítku. Odpůrce dále poukázal na rozdíl mezi územní studií jakožto územně plánovacím podkladem (§ 25 stavebního zákona) a územní studií jakožto podkladem pro rozhodování v území (§ 30 stavebního zákona), přičemž jejich účel je v obou případech odlišný. Zatímco v první případě představuje územní studie podklad pro pořízení územního plánu jakožto koncepčního nástroje územního plánování, v druhém případě představuje podklad pro rozhodování v území o konkrétních záměrech.

28. Důvodem, pro který odpůrce nevyužil možnosti dle § 30 odst. 4 stavebního zákona, tedy že zajistit zpracování územní studie může ten, kdo hodlá změnu v území realizovat, je mimo jiné skutečnost, že navrhovatel není jediným vlastníkem pozemků na území, ve kterém je rozhodování o změnách v území podmíněno pořízením územní studie, a je třeba, aby i zájmy ostatních vlastníků byly v rámci územní studie zohledněny. Námitku ohledně vyloučení zpracování územní studie navrhovatelem odpůrce nadto označil za nedůvodnou a účelovou, neboť podle něj sleduje jen cíl mít z jeho strany nad obsahem případné studie kontrolu. Podle odpůrce právní předpisy umožnují i v budoucnu prověřovat aktuálnost zpracovaných územních studií postupem procesně přívětivějším pro vlastníky dotčených ploch (§ 28 za užití § 30 stavebního zákona), kdy jistě není vyloučeno podání vlastního podnětu k takové aktualizaci. Přijaté řešení odpůrce označil za proporcionální proto, že je ve vztahu k navrhovateli výrazně přívětivější, než by byla například podmínka pořízení regulačního plánu.

29. Omezení činnosti v záplavovém území Q100 pak podle odpůrce sice upravuje vodní zákon, ale ve vztahu k územnímu plánu jsou závazné také Politika územního rozvoje a Zásady územního rozvoje Ústeckého kraje, které ve svých prioritách stanovují jak na republikové, tak na krajské úrovni de facto zákaz vymezování zastavitelných ploch v záplavových územích vyjma zvlášť odůvodněných případů, což tento zřejmě není. Právě to, jak by mělo být záplavové území zohledněno v rámci realizované výstavby (např. tak, že by bylo vhodnější umisťovat blíže k potoku a záplavovému území Q100 zahrady a stavby dál od potoka a záplavového území Q100) však má prověřit právě územní studie.

30. Rovněž i ve vztahu k ochraně krajinného rázu platí, že to, jakým konkrétním způsobem mají být zásady ochrany krajiny a základní podmínky ochrany krajinného rázu v území naplněny, lze vyhodnotit v podrobnějším měřítku až v rámci územní studie.

31. Zvolená lhůta čtyř let pro pořízení územní studie je podle odpůrce přiměřenou a její délku nelze považovat za nijak excesivní, když byla stanovena mimo jiné i s ohledem na shodnou lhůtu pro předložení zprávy o uplatňování územního plánu ve smyslu § 55 odst. 1 stavebního zákona (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 8 As 152/2015–103).

32. K námitce týkající se etapizace odpůrce poukázal na to, že převážná část argumentace navrhovatele nebyla součástí námitky uplatněné navrhovatelem proti návrhu územního plánu. Vzhledem k tomu, že rozvoj je navržen v okrajové poloze sídla, ve volné krajině, je žádoucí rozvoj v daných plochách koordinovat tak, aby byl zajištěn logický postup výstavby směrem od zastavěného území sídla do volné krajiny. Vzhledem k tomu, že rozvoj obytné zástavby je navržen na zemědělské půdě, je etapizace navržena jako hlavní nástroj ochrany zemědělského půdního fondu a zárukou hospodárného nakládání s ním.

33. Odpůrce dále popsal genezi schválené etapizace zejména s ohledem na stanoviska orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, kterým je Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství. Ten na etapizaci z důvodu veřejného zájmu ochrany zemědělského půdního fondu trval a ve stanovisku ze dne 6. 12. 2021, č. j. KUUK/16/1407/ZPZ/UP–167, souhlasil s vymezením předmětných zastavitelných ploch i se způsobem etapizace a s doplněním kapitoly etapizace o podmínku, že se etapizace netýká staveb dopravní a technické infrastruktury, pokud je výstavba jejich částí na území 2. etapy nezbytná již pro výstavbu v 1. etapě. Na základě tohoto stanoviska mohly být všechny zastavitelné plochy s pozemky ve vlastnictví navrhovatele vymezeny jako zastavitelné plochy rozdělené do dvou etap výstavby. A navíc mohly být podmínky etapizace doplněny ve prospěch vlastníka pozemků o úpravu etapizace ve vztahu k dopravní a technické infrastruktuře, viz doplněná podmínka (N4).

34. Nová zástavba v rozsahu navrženém v územním plánu (celkem 4,8 ha) na území nynější nezastavěné zemědělské půdy podél toku Bouřlivce a v otevřené krajině, která na zastavěné území navazuje pouze v severní části, a to zcela minimálně, bude mít podle odpůrce zcela jistě významný vliv na krajinný ráz. Stanovení etapizace tedy prokazatelně není věcí libovůle pořizovatele, ale je zcela legitimním, logickým a odůvodněným nástrojem ochrany nezastavěného krajinného území a zemědělské půdy, o čemž svědčí i požadavek příslušného orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Je prostředkem pro smysluplné a postupné využití území, rozšiřování zástavby směrem od zastavěného území do krajiny a jeho zapojení do struktury sídla.

35. Navrhovatel podle odpůrce vlastní pozemky o rozloze dosahující více než 68 % ploch 1. etapy. Etapizace proto pouze minimálně omezuje možnosti výstavby na pozemcích navrhovatele a bude jen na něm, aby v případě, že bude chtít realizovat výstavbu na pozemcích v 2. etapě, ve vlastním zájmu realizoval výstavbu na svých pozemcích v 1. etapě a dohodl se s vlastníky sousedních pozemků na využití i zbylého nepatrného podílu, aby bylo dosaženo požadovaných 70 %. Do územního plánu bylo nadto na základě námitky navrhovatele doplněno, že se do výměry 70 % započítávají kromě samotných staveb i související pozemky, zahrady a plochy veřejných prostranství.

36. Skutečnost, že ochrana zemědělského půdního fondu může představovat legitimní důvod začlenění etapizace do územního plánu, vyplývá i z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–185, a ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011–31 – pozn. soudu: správně nejspíše č. j. 1 Ao 2/2011–17).

37. Podle odpůrce není pravdou, že celé zastavitelné plochy na předmětných pozemcích navrhovatele navazují na zastavěné území. Na souvisle zastavěné území navazují pouze v severní části, která je z tohoto důvodu zařazena do 1. etapy. Východní a západní část zastavitelných ploch navazuje na nezastavěné území, na západě na lokální biokoridor podél potoka Bouřlivce, na východní straně na zemědělskou půdu. Zmiňované pozemky p. č. XS, XT, XU, XV, XX a XY jihovýchodně od zastavitelných ploch jsou sice součástí zastavěného území, jedná se však o plochy zahrádkářské osady, které mají diametrálně odlišný charakter než plochy pro bydlení. Jedná se o zahrady pouze s malým podílem několika zahradních chat a od zastavitelných ploch pro bydlení jsou odděleny rovněž lokálním biokoridorem a potokem Bouřlivcem.

38. Výklad navrhovatele k podmínkám využití ploch zařazených do 2. etapy je podle odpůrce nesprávný. Pod pojem „správní akt umožňující užívání“ je přitom třeba zahrnout i ohlášení dokončení stavby stavebníkem ve smyslu § 152 odst. 5 stavebního zákona. Územní plán neuvádí, že by podmínkou bylo výhradně vydání individuálního správního aktu. Pokud uvádí kolaudační souhlas, činí tak pouze příkladmo.

39. K vymezení zastavitelných ploch pro umístění nových místních komunikací odpůrce uvedl, že v předmětné lokalitě zastavitelných ploch v Jeníkově jsou v územním plánu navrženy dvě místní komunikace, přičemž návrh dopravní koncepce v této lokalitě vychází z předchozí územně plánovací dokumentace obce, a nejedná se tedy o žádnou novou nepředvídatelnou záležitost. Tvrzení navrhovatele, že komunikace měla být vedena podél potoka, není namístě. Požadované umístění komunikace podél potoka není nijak podrobněji specifikované, proto je není možné posoudit. Každopádně „podél“ potoka je stanoveno záplavové území Q100 a aktivní zóna záplavového území, proto minimálně v tomto území nelze novou komunikaci vymezit. Územní plán stanovuje pouze koncepci veřejné dopravní infrastruktury, neřeší podrobnější uspořádání dopravní obslužnosti v jednotlivých zastavitelných plochách. Lze předpokládat, že při podrobnějším prověřování předmětné lokality (viz podmínka zpracování územní studie) budou tyto dvě komunikace v území doplněny o další komunikace pro dopravní obsloužení a napojení budoucích stavebních pozemků uvnitř lokality. Není proto vyloučeno, že by na základě tohoto prověření nemohla být eventuálně další komunikace vedena blíže směrem k potoku navržena. Ústní jednání soudu 40. Při jednání soudu konaném dne 14. 2. 2023 právní zástupce navrhovatele v plném rozsahu odkázal na znění návrhu a navrhl, aby soud návrhu vyhověl. Napadený územní plán podle něj neobstojí z pohledu zásad subsidiarity a minimalizace zásahu. Cíle územního plánu bylo možné dosáhnout i jinak než územní studií, a to stanovením záplavového území a postupem podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Navrhovatel měl mít možnost pořídit územní studii. Ochranu zemědělského půdního fondu řeší zákon o ochraně půdního fondu, který to nechává na orgánech ochrany zemědělského půdního fondu; etapizace je proto zatěžující a neproporcionální. Území je ze severu a jihu obklopeno zástavbou. Podmínka etapizace je nesprávně nastavena na vydání správního aktu. Odpůrce podle něj znal plány navrhovatele, který aktivně vystupoval, projednatelné a věcně posouzené by ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ao 2/2010 měly být i námitky, které nebyly výslovně uvedeny.

41. K navrhovaným důkazům uvedl, že netrvá na návrhu na provedení dokazování listem vlastnictví č. XF pro k. ú. X, napadeným územním plánem a předchozím územním plánem obce Jeníkov. Zároveň soudu jako návrh na provedení dokazování předložil výzvu navrhovatele odpůrci ze dne 14. 4. 2021 a rozhodnutí vodoprávního úřadu o stanovení záplavového území potoka Bouřlivce ze dne 1. 10. 2008. Účastnický výslech navrhovatele podle něj má sloužit k prokázání liknavosti na straně odpůrce při jednání s navrhovatelem a při stanovování podmínek v území.

42. Právní zástupce navrhovatele uzavřel, že územní plán navrhovatele zatěžuje nad adekvátní míru a stanoví další překážky, které zabraňují v území realizovat stavební záměry. Podmínka etapizace není proveditelná. Požaduje přiznání náhrady nákladů řízení.

43. Právní zástupce odpůrce při tomtéž jednání odkázal na písemné vyjádření s tím, že nadále navrhoval zamítnutí návrhu. Navrhovatel podle něj chce výstavbu bez omezení, přičemž pomíjí obecní zájmy. Územní studie je časově omezena, etapizace se v zásadě týká pozemků ve vlastnictví navrhovatele. Omezení jsou podle něj zákonná i přiměřená a náležitě odůvodněná. Požaduje přiznání náhrady nákladů řízení.

44. K navrhovaným důkazům uvedl, že netrvá na návrhu na provedení dokazování územním opatřením o stavební uzávěře ze dne 30. 6. 2021, č. j. 24/IX/3, a rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 9. 12. 2021, č. j. KUUK/168348/2021.

45. V souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) soud pro nadbytečnost zamítl návrh navrhovatele na provedení dokazování výzvou navrhovatele odpůrci ze dne 14. 4. 2021, rozhodnutím vodoprávního úřadu o stanovení záplavového území potoka Bouřlivce ze dne 1. 10. 2008 a účastnickým výslechem navrhovatele, a dále návrh odpůrce na provedení dokazování kupní smlouvou ze dne 19. 8. 2016 a korespondencí navrhovatele s odpůrcem. Posouzení věci soudem 46. Napadené opatření obecné povahy soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé sedmého dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 101b odst. 2 a § 101d odst. 1 s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává opatření obecné povahy pouze v rozsahu, který navrhovatel uplatnil v návrhu, přičemž obsahuje–li návrh předepsané náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Povinností navrhovatele je proto tvrdit, že opatření obecné povahy nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec návrhových bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného opatření obecné povahy, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného opatření obecné povahy podle § 101b odst. 4 ve spojení s § 76 odst. 2 s. ř. s.

47. Soud může shledat, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je důvodný, pokud opatření obecné povahy nebo jeho část jsou v rozporu se zákonem, nebo pokud ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo pokud opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem (srov. § 101d odst. 2 s. ř. s), avšak pouze v případě, je–li to navrhovatelem ve lhůtě pro podání návrhu stanovené v § 101b odst. 1 s. ř. s. namítáno.

48. Nejprve se soud zabýval otázkou aktivní legitimace navrhovatele k podání tohoto návrhu, k čemuž soud uvádí, že od aktivní legitimace k podání návrhu, která je založena již pouhým tvrzením o dotčení práv, je třeba odlišovat otázku důvodnosti návrhu, která se odvíjí od toho, zda k tvrzenému dotčení práv skutečně došlo. V daném případě navrhovatel tvrdil v návrhu, že je vlastníkem pozemků p. č. XX, XB, XC, XD a XE v k. ú. X, označených v územním plánu jako plochy 56a–Z, 56b–Z, 57a–Z, 57b–Z, 58–Z, 59–Z, 60–Z a 61–Z, které byly v napadeném územním plánu dotčeny etapizací, vymezením ploch pro umístění nových místních komunikací a podmínkou zpracování územní studie, proti čemuž předmětným návrhem brojí. Není proto důvodu pochybovat o jeho aktivní legitimaci, když v podaném návrhu uvedl dostatečná tvrzení stran zkrácení na svých právech. Ve věci je tak seznatelně dán zájem navrhovatele na tom, jakým způsobem bude moci své pozemky dotčené napadeným územním plánem dál využívat. Pasivně legitimovaným v této věci je odpůrce, který napadené opatření obecné povahy vydal.

49. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, po prostudování obsahu předložené spisové dokumentace a proběhlém ústním jednání soudu dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

50. Úvodem soud připomíná, že podstatným účelem územního plánování je koordinace veřejných i soukromých záměrů změn v území, výstavby a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území (§ 18 odst. 3 stavebního zákona). Při koordinaci zájmů v území dochází z povahy věci ke střetům mezi zájmy jednotlivých soukromých subjektů i ke střetům jejich zájmů s veřejnými záměry v území. Výsledkem těchto střetů nutně musí být stav, kdy přijatý územní plán bezezbytku neuspokojí představy každého. Jde však vždy o míru přiměřenosti takového omezení vzhledem ke konkrétním podmínkám v území. Právě proto, aby mohla být zachována tato přiměřenost zásahů do jednotlivých zájmů, je upraven proces přijímání územního plánu tak, aby dotčené osoby mohly v průběhu jeho přijímání uplatnit svá stanoviska (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2010, č. j. 8 Ao 3/2010–194). V procesu územního plánování tak dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných, a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010–103, publ. pod č. 2552/2012 Sb. NSS).

51. Soud při svém rozhodování vycházel z toho, že územní samosprávné celky uplatňují a vykonávají při rozhodování o rozvoji svého území právo na samosprávu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11), jež garantuje Ústava České republiky (čl. 8). Do územní samosprávy spadají záležitosti s převážně místním nebo regionálním dopadem, jejichž úprava je v zájmu obce a jejích občanů, přičemž obec je územní celek, který pečuje o všestranný rozvoj svého území a potřeby svých občanů a při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem [§ 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)]. Přijatý územní plán představuje nástroj, kterým obec ovlivňuje využití pozemků nacházejících se na jejím území. Jedná se tak o vyjádření jejího práva na samosprávu a uvážení v přístupu k jejímu rozvoji.

52. Rozhodnutí obce ohledně využití jednotlivých pozemků a ploch však nemůže být zcela svévolné. Musí mimo jiné respektovat také požadavek na kontinuitu rozvoje obce. Územní plánování nemůže být činností zcela nahodilou, nepředvídatelnou a svévolnou. Je proto žádoucí, aby se pořizovatel územního plánu snažil respektovat územní plány předchozí. V zájmu právní jistoty a legitimního očekávání je tedy třeba respektovat kontinuitu územního plánování. Požadavek na kontinuitu však není absolutní, zejména nesmí znemožnit revizi existujícího stavu. Nelze totiž přehlížet též protichůdný princip dynamiky územního plánování, jenž požaduje reagovat na aktuální podněty a potřeby. Opačný přístup by znamenal vyprázdnění práva obce regulovat rozvoj zástavby na svém území (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2022, č. j. 10 As 175/2022–87, ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012–53, nebo ze dne 28. 1. 2015, č. j. 6 As 155/2014–73).

53. Jak soud již shora zdůraznil, přijetím územního plánu či jeho změny dochází prakticky vždy k určitému dotčení na vlastnickém právu soukromých osob, neboť vymezení konkrétní plochy pro určitý účel s sebou nese nemožnost změnit stávající využití nemovitosti pro jiný než územním plánem předvídaný účel. Úkolem soudu v rámci přezkumu zásahu do práv navrhovatele je proto, za splnění dalších podmínek, zjistit, zda si pořizovatel územního plánu nepočínal zjevně svévolně či diskriminačně, zda úkoly a cíle, které prostřednictvím územního plánu naplňuje, jsou legitimní a zákonné, a zda se v případě omezení vlastnických práv jedná o omezení v nezbytně nutné míře, vedoucí rozumně k zamýšlenému cíli a je činěno nejšetrnějším možným způsobem.

54. Úlohou soudu v řízení o návrhu na zrušení územního plánu je poskytovat ochranu před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů. Úkolem soudu není určovat, jak má být určité území využito, a aktivně tak dotvářet územní plánování. Při hodnocení zákonnosti změny územního plánu se musí soud řídit zásadou zdrženlivosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007–73, publ. pod č. 1462/2008 Sb. NSS, ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012–53). Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (srov. bod 114 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010–103). Stanovit funkční využití území a jeho rozvoj při splnění všech cílů a zásad územního plánování je činností, do které soudy rozhodující ve správním soudnictví mohou zasahovat pouze minimálně. Soudu rozhodně nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo pro určitý pozemek nebo území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití. Ke zrušení (namítané části) opatření obecné povahy by měl proto soud přistoupit, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření alespoň v relevantní části.

55. Soud dále připomíná, že územní plán je třeba přezkoumávat komplexně (a to i ve vztahu k vypořádání jednotlivých námitek). Rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, je součástí odůvodnění opatření obecné povahy (§ 172 odst. 5 věta pátá zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů), a proto je třeba vnímat je ve vzájemné souvislosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2020, č. j. 10 As 100/2018–48).

56. Jde–li o navrhovatelem akcentovaný požadavek na kontinuitu funkčního vymezení předmětných pozemků a s tím spojenou namítanou libovůli odpůrce, kterou navrhovatel podle svých slov nemohl očekávat, soud předně konstatuje, že funkční využití pozemků se v napadeném územním plánu oproti plánu předchozímu nezměnilo a že navrhovatelovy pozemky i nadále spadají mezi pozemky zastavitelné. Změnou oproti předchozímu územnímu plánu ve vztahu k navrhovateli je zejména skutečnost, že výstavba na jeho pozemcích je nyní podmíněna pořízením územní studie a že pozemky 60–Z a 61–Z je možné zastavět až v 2. etapě nově stanovené etapizace.

57. S námitkami navrhovatele stran etapizace, podmínek pořízení územní studie a vymezení zastavitelných ploch pro umístění nových místních komunikací ve vztahu k jeho pozemkům se soud vypořádá následně. Ve vztahu k nim však nejprve považuje za nutné vymezit rozsah soudního přezkumu napadeného opatření obecné povahy.

58. Odpůrce totiž správně upozornil na skutečnost, která vyplývá i z porovnání návrhu určeného soudu a námitek podaných navrhovatelem proti návrhu územního plánu, a sice že navrhovatel až v návrhu určeném soudu přichází s množstvím námitek zejména ohledně přiměřenosti obsahu přijatého územního plánu, které nenamítal v námitkách proti návrhu územnímu plánu.

59. Nejvyšší správní soud přitom ve své judikatuře dospěl k závěru, že proporcionalita přijatého řešení nemůže být předmětem soudního přezkumu, nemohl–li ji pro nedůvodnou pasivitu navrhovatele posoudit odpůrce v průběhu pořizování daného opatření obecné povahy. Soud se dříve neuplatněnou námitkou nepřiměřenosti zásahu do práv vlastníka zabývá jen v případech, kdy zásah do vlastnického práva musel být pořizovateli již v době přípravy územního plánu zcela zjevný a jedná se o zásah dosahující značné intenzity, blížící se vyvlastnění dotčených nemovitostí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016–35, nebo ze dne 23. 5. 2013, č. j. 7 Aos 4/2012–31). Platí, že „pokud dotčení vlastníci pozemků nevyužili ‚upraveného a posouzeného návrhu územního plánu‘ k uplatnění plnohodnotné námitky (§ 52 odst. 2 a 3 stavebního zákona) o nepřiměřenosti zásahu do svého vlastnického práva, potažmo práva na podnikání, nemohou se úspěšně domáhat toho, aby soud tento zásah přezkoumal tzv. v první linii“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. 5 As 257/2016–49).

60. Zkoumat proporcionalitu řešení zakotveného v územním plánu tedy může soud zásadně pouze v případě, že se k ní již vyjádřil pořizovatel v procesu přípravy územního plánu na základě podané námitky či připomínky. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu není možné po soudu rozhodujícím ve správním soudnictví požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů či veřejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatele, aniž by tuto úvahu před ním provedl příslušný správní orgán. Takovýto postup by byl rozporný s ústavní zásadou dělby moci, s právem na samosprávu i s ochranou právní jistoty dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu. Jinými slovy, nelze po soudu požadovat, aby odborně hodnotil, zda je opatření obecné povahy ve formě územního plánu, jakožto vysoce odborného a komplexního dokumentu, ve vztahu k navrhovateli přiměřené, či nikoliv, pokud přiměřenost neměl možnost posoudit orgán veřejné správy, který územní plán nechává zpracovat specializovanými a kvalifikovanými subjekty v oboru a s ohledem na závazná stanoviska dalších dotčených subjektů, resp. orgán, který ho schvaluje.

61. Lze tedy shrnout, že pokud navrhovatel nevznesl konkrétní námitky týkající se přiměřenosti úpravy nastolené územním plánem, a odpůrce na ně proto nemohl adekvátně reagovat a vysvětlit, proč je důraz kladen právě na onen či jiný zájem, nemůže se soud nyní příslušnými návrhovými body zpochybňujícími proporcionalitu přijatého řešení blíže zabývat, neboť se v nyní projednávané věci zjevně nejedná o zásah blížící se svou intenzitou vyvlastnění. Navrhovatel navíc svou pasivitu v tomto směru ani nijak nevysvětlil.

62. Jinak řečeno, pokud tedy navrhovatel nevznesl konkrétní námitky týkající se přiměřenosti úpravy nastolené územním plánem, soud napadený obsah územního plánu nemůže (jako první) podrobit přezkumu z hlediska jeho proporcionality (přiměřenosti právní regulace v širším slova smyslu), tedy konkrétně zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem (kritérium potřebnosti), jakož i zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů) či zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu).

63. Z předložené dokumentace soud zjistil, že odpůrce v územním plánu vymezil plochy, ve kterých jako podmínku pro rozhodování stanovil prověření jejich využití územní studií. Šlo o tři oblasti a s nimi spojené tři územní studie, přičemž do oblasti Jeníkov – jih spadají předmětné plochy pozemků ve vlastnictví navrhovatele. Územní studie měla být zpracována vždy pro celou plochu vymezenou pro zpracování územní studie, měla ve svém řešení prověřit a zohlednit širší vazby plochy vymezené pro zpracování územní studie, navrhnout podrobné urbanistické uspořádání plochy vymezené pro zpracování územní studie, tedy navrhnout vymezení veřejných prostranství, vymezení pozemků a stanovit způsob využití a prostorové uspořádání zástavby na pozemcích a navrhnout také dopravní obslužnost a způsob zásobování plochy vymezené pro zpracování územní studie systémy technické infrastruktury. Lhůta pro vložení dat o všech výše vymezených územních studiích do evidence územně plánovací činnosti byla stanovena nejpozději do čtyř let od data nabytí účinnosti opatření obecné povahy, kterým se vydává Územní plán Jeníkov.

64. V odůvodnění územního plánu odpůrce uvedl, že u vymezených předmětných ploch oblasti Jeníkov – jih stanovil prověření změn jejich využití územní studií podmínkou pro rozhodování s ohledem na jejich význam z hlediska urbanistické koncepce obce, a to konkrétně pro velký plošný rozsah ploch pro rozvoj bydlení a nemožnost v měřítku řešení územního plánu bez detailní znalosti podmínek ploch stanovit podrobnější uspořádání ploch (mimo jiné ve vztahu k záplavovému území Q100) a zejména pak uspořádání některých veřejných prostranství v plochách. Protože se jedná o rozsáhlé zastavitelné plochy ve volné krajině, je podle odpůrce nezbytné v rámci územní studie v podrobnějším měřítku řešení prověřit uspořádání ploch ve vztahu k vysoce hodnotné údolní nivě potoka Bouřlivce a ve vztahu k podmínkám ochrany krajinného rázu vůbec. Je podle něj nezbytné zajistit nástroji územního plánování zpracování podrobnějšího koncepčního podkladu, který zajistí budoucí koordinované a účelné využití daných ploch, a to zejména ve vztahu k rozvoji veřejné dopravní a technické infrastruktury a zajištění dostatečného množství veřejných prostranství a veřejné zeleně. Lhůta pro vložení dat o územní studii do evidence územně plánovací činnosti byla stanovena přiměřeně k množství ploch podmíněných zpracováním územní studie, které zakládá předpoklad jejich převážně postupného pořizování.

65. Navrhovatel ohledně podmínky pořízení územní studie v námitkách proti návrhu územního plánu vznesl námitky toliko v obecném duchu. Uvedl pouze, že tato podmínka je nezákonná a nepřiměřená, že při stanovení takovéto podmínky je třeba zvažovat účelnost podmínky a její dopad do vlastnických práv v dotčeném území; dále že tato podmínka není třeba, neboť stejného cíle lze šetrněji k právům vlastníků nemovitých věcí v dotčeném území dosáhnout etapizací změn v území. Pouze o trochu konkrétněji navrhovatel uvedl, že předmětné pozemky představují přirozený postup zástavby v obci Jeníkov, tj. jde o území (nejen) koncepčně připravené k výstavbě podle předchozího územního plánu.

66. Zjevně tak jde o situaci, kdy se navrhovatel domáhá soudního přezkumu přiměřenosti podmínky v územním plánu, ačkoli ohledně nepřiměřenosti zásahu do svých vlastnických práv proti návrhu územního plánu neuplatnil žádné konkrétní námitky, a odpůrce se proto touto otázkou v odůvodnění územního plánu logicky blíže nezabýval. Soud v režimu správního soudnictví pak v souladu s výše uvedenou judikaturou nemůže být tím prvním, kdo se danou otázkou bude zabývat.

67. Soud proto posoudil podmínky pořízení územní studie „pouze“ z hlediska zákonnosti tak, jak námitky v tomto směru formuloval navrhovatel v návrhu určeném soudu, přičemž neshledal jejich rozpor s právními předpisy. Zákon v prvé řadě umožňuje v územním plánu stanovit podmínku pořízení územní studie jakožto podmínku faktické zastavitelnosti ploch. Podle prvních dvou vět § 43 odst. 2 stavebního zákona lze v územním plánu vymezit plochu nebo koridor, v němž je rozhodování o změnách v území podmíněno smlouvou s vlastníky pozemků a staveb, které budou dotčeny navrhovaným záměrem, jejímž obsahem musí být souhlas s tímto záměrem a souhlas s rozdělením nákladů a prospěchů spojených s jeho realizací (dále jen „dohoda o parcelaci“), zpracováním územní studie nebo vydáním regulačního plánu. V případě podmínění rozhodování územní studií jsou součástí územního plánu podmínky pro její pořízení a přiměřená lhůta pro vložení dat o ní do evidence územně plánovací činnosti (§ 30 odst. 5); marným uplynutím lhůty omezení změn v území zaniká.

68. Navrhovatelem poukazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2010, č. j. 1 Ao 2/2009–86, a závěr z něj citovaný vycházely ze specifické situace odlišné od té posuzované soudem nyní, neboť ve věci posuzované Nejvyšším správním soudem uplatnil požadavek na pořízení územní studie dotčený orgán ve svém stanovisku, což pořizovatel územního plánu dostatečně nereflektoval.

69. Odpůrce v odůvodnění nyní přezkoumávaného územního plánu uvedl srozumitelné a logické důvody, proč tuto podmínku stanovil, a to včetně čtyřleté lhůty pro pořízení územní studie, kterou řádně odůvodnil a kterou na první pohled nelze považovat za zjevně nepřiměřenou (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 8 As 152/2015–103, řešící za předchozí právní úpravy lhůtu pro pořízení územní studie o délce 18 let). Plochy zahrnující pozemky navrhovatele spolu sousedí a ve svém souhrnu vytváří jednu z největších nově zastavitelných ploch na území obce; podrobnější rozpracování jejich konkrétního řešení prostřednictvím územní studie navazující na územně plánovací dokumentaci se tudíž jeví jako legitimní. Shodná podmínka je navíc stanovena i ve dvou dalších podobně rozlehlých lokalitách Oldřichov – východ a Oldřichov – za návsí. Nelze tedy říci, že by tato podmínka byla ve vztahu k pozemkům navrhovatele stanovena diskriminačním způsobem a na základě libovůle.

70. Nelze ani přisvědčit námitce navrhovatele, podle které pozemky představují „přirozený“ postup zástavby v obci Jeníkov (k tomu viz bod 86 odůvodnění tohoto rozsudku, ve kterém se soud zabývá vztahem ploch předmětných pozemků k doposud zastavěnému území obce). Navíc jen z toho, že by se postup zástavby v obci na pozemcích snad jevil „přirozený“, ať už to má znamenat cokoli, nelze dovozovat, že zde nemohou být zároveň splněny podmínky pro zpracování územní studie v dané lokalitě. Namítl–li navrhovatel obdobně nekonkrétně, že v případě předmětných pozemků šlo zároveň „o území (nejen) koncepčně připravené k výstavbě podle předchozího územního plánu“, soud k tomu dodává, že žádný konkrétní „koncept“ výstavby navrhovatel v námitkách proti návrhu územního plánu ani v návrhu určeném soudu nenamítal a nepopsal. Ačkoli v současné době jsou předmětné pozemky vlastnictvím navrhovatele, do budoucna navíc nelze ani vyloučit například jejich parcelaci a prodej různým osobám, pročež se potřeba podrobnějšího rozpracování konkrétního řešení daného poměrně rozsáhlého území může jevit ještě naléhavější.

71. K tzv. etapizaci navrhovatel v námitkách k návrhu územního plánu stejně jako v návrhu určeném soudu uvedl, že jde o fakultativní a výjimečnou náležitost územního plánu, že pro ni neexistují návrhem územního plánu tvrzené věcné důvody, není naplněn legitimní cíl pro odložení výstavby v dotčených plochách zařazených do 2. etapy ani kritérium vhodnosti. Předmětné pozemky svou polohou a připraveností pro výstavbu rozhodně nenaplňují obavu, že by v dotčeném území mělo dojít k „chaotické výstavbě ihned a všude“. Bezprostřední umožnění výstavby na předmětných pozemcích nepovede ke vzniku izolované výstavby odtržené od zbytku obce, která by narušovala vzhled obce Jeníkov či její krajinný ráz. Územní plán podle navrhovatele pomíjí stávající zástavbu, která se nachází v bezprostředním sousedství dotčeného území, a tedy skutečnost, že by výstavbou nevznikla rozptýlená zástavba, neboť tato v daném území již je. Umožnění výstavby bez podmíněné etapizace nepovede ani k ovlivnění nároků na infrastrukturu obce Jeníkov, kdy ty lze vypořádat bez potřeby stanovení etapizace v územním plánu například v územním řízení.

72. Soud má za to, že tyto značně obecné námitky se týkaly primárně zákonnosti stanovené etapizace, nikoli konkrétně namítané nepřiměřenosti přijaté podmínky. Soud neshledal, že by etapizace byla stanovena v rozporu se právními předpisy [viz § 19 odst. 1 písm. f) stavebního zákona, oddíl 1. odst. 2 písm. e) Přílohy č. 7 (Obsah územního plánu) k vyhlášce č. 500/2006 Sb.]. Nově stanovená etapizace se podle napadeného územního plánu týká dvou oblastí, a to Oldřichov – východ s dotčenými plochami změn 13–Z a 68a–Z (1. etapa) a 68b–Z (2. etapa) a Jeníkov–jih s dotčenými plochami předmětných pozemků navrhovatele, z čehož do 2. etapy spadají pouze plochy 60–Z a 61–Z. U obou oblastí je uvedeno, že rozvoj obytné zástavby směrem k obci Košťany na východním okraji Oldřichova, resp. (v případě pozemků navrhovatele) k obci Lahošť na jižním okraji Jeníkova je podmíněn přednostním využitím ploch přímo navazujících na zastavěné území obce a stávající obytnou zástavbu sídla Oldřichov, resp. Jeníkov.

73. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–185, uvedl, že „etapizace výstavby je důležitou součástí územního plánování, která umožňuje stanovit racionální časový a funkční rámec budoucí plánované výstavby. To platí tím spíše v situaci, kdy jsou k zastavění navrženy plochy, které jsou fakticky pole, bez možnosti přístupu po stávajících veřejných komunikacích a bez kanalizace a dalších nezbytných sítí. Rovněž časové omezení výstavby domů určených k bydlení na některých plochách na pozdější dobu je obvykle velmi rozumné a slouží k rozložení výstavby do delšího období a k jejímu soustředění na určité plochy (zabránění chaotické výstavbě ihned a všude). Etapizace tak směřuje k eliminaci či alespoň zmírnění negativních vlivů nutně spojených s rozsáhlou výstavbou objektů pro bydlení jak pro stávající obyvatele, tak i pro obyvatele nově postavených domů. Ti jsou, při neexistenci racionálně vybudované infrastruktury pro celou lokalitu, nuceni snášet její neustálé dobudovávání a přebudovávání pro potřeby později stavěných budov.“ 74. Odpůrce v odůvodnění nyní přezkoumávaného územního plánu uvedl srozumitelné a logické důvody, proč podmínku etapizace pro uvedené rozsáhlé zastavitelné plochy v okrajové poloze sídla, ve volné krajině, v územním plánu stanovil. Etapizace je stanovena pro plošně rozsáhlé plochy změn, které představují plošně rozsáhlý zábor volné krajiny s nároky na zábory zemědělského půdního fondu, kdy rozvoj obytné zástavby na plochách předmětných pozemků navrhovatele je navržen na zemědělské půdě IV. třídy ochrany. Primárně má proto etapizace sloužit jako nástroj ochrany zemědělského půdního fondu a hospodárného a účelného nakládání s ním. Díky etapizaci nebude narušena organizace zemědělského půdního fondu fragmentací zemědělské půdy nahodile rozestavěnými izolovanými enklávami ve volné krajině.

75. Jakkoli navrhovatel poukazuje na existenci zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, je podle názoru soudu nesporné, že rozvoj obytné zástavby je navržen na zemědělské půdě a zároveň že jedním z cílů územního plánování má být právě i ochrana zemědělského půdního fondu. Podle právní úpravy má textová část odůvodnění územního plánu obsahovat vyhodnocení předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkce lesa [oddíl 2. odst. 1 písm. e) Přílohy č. 7 (Obsah územního plánu) k vyhlášce č. 500/2006 Sb.] a orgán ochrany zemědělského půdního fondu se účastní procesu přijímání územního plánu (§ 59 odst. 3 stavebního zákona), přičemž v dané věci orgán ochrany zemědělského půdního fondu (Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství) ve věci aktivně vystupoval a podával stanoviska z pohledu ochrany zemědělského půdního fondu zejména ve vztahu k podobě etapizace (viz vypořádání námitek navrhovatele v odůvodnění územního plánu). O tom, že je požadavek na ochranu zemědělského půdního fondu při přijímání územního plánu zásadní, svědčí ostatně i odpůrcem zmiňovaná judikatura ve vyjádření k návrhu určenému soudu.

76. Dalším zásadním důvodem pro etapizaci, který obstojí sám o sobě, je zajištění logického a racionálního postupu výstavby v plochách tak, aby výstavba postupovala vždy důsledně postupně ve směru od zastavěného území dále do volné krajiny. Podle odůvodnění územního plánu je jejím cílem zabránit vysoké míře rozestavěnosti území, tedy zabránit, aby výstavba probíhala naráz nahodile na velké ploše území, ale aby se výstavba vždy koncentrovala do území v bezprostřední vazbě na zastavěné území. Cílem je rovněž hospodárné nakládání s veřejnými rozpočty a hospodárné využívání veřejné dopravní a technické infrastruktury. Postupný rozvoj zástavby od zastavěného území do volné krajiny umožňuje vždy napojení dané plochy na stabilizovanou veřejnou infrastrukturu přilehlého zastavěného území bez zásadních vyvolaných veřejných investic.

77. Takto stanovená etapizace se pro účely logického a racionálního rozvoje obce jeví být účelným a odůvodněným nástrojem.

78. Jak se navíc sluší zopakovat, tatáž podmínka etapizace jako pro plochy pozemků navrhovatele v oblasti Jeníkov – jih byla stanovena i pro podobně rozlehlou a na stávající zástavbu podobně navazující lokalitu Oldřichov – jih. Nelze tedy říci, že by podmínka etapizace byla ve vztahu k pozemkům navrhovatele stanovena diskriminačním způsobem a na základě libovůle.

79. V námitkách proti návrhu územního plánu navrhovatel odpůrci vytkl též nesprávné nastavení podmínky ve znění „vydání správního aktu umožňujícího užívání staveb (např. kolaudační souhlas) na 70 % výměry ploch zařazených do 1. etapy“. Tu považoval za nesprávně nastavenou, neboť podle něj nerespektuje míru zastavěnosti jednotlivých pozemků, kdy vždy bude zastavěna menší plocha pozemku, a to již s ohledem na existenci zatravněných ploch (zahrady).

80. Na tuto námitku navrhovatele odpůrce ve vypořádání námitek proti návrhu územního plánu zareagoval tak, že „na základě jeho námitky k nesprávně nastavené podmínce etapizace bude v územním plánu pro jistotu doplněno, že se do výměry 70 % započítávají kromě samotných staveb i související pozemky (např. zahrady apod.), jak bylo od počátku myšleno“.

81. Soud proto z územního plánu shrnuje, že podle podmínek N2, N3 a N4 textové části územního plánu je využití ploch zařazených do 2. etapy podmíněno vydáním správního aktu umožňujícího užívání staveb (např. kolaudační souhlas) na 70 % výměry ploch zařazených do 1. etapy. Do výše uvedených 70 % výměry ploch se započítává celková výměra zastavěných ploch a nádvoří, s nimi souvisejících zahrad a výměra veřejných prostranství (komunikace, chodníky, veřejná zeleň apod.) realizovaných v plochách zařazených do 1. etapy. Etapizace se netýká staveb dopravní a technické infrastruktury, pokud je výstavba jejich částí na území 2. etapy nezbytná již pro výstavbu v 1. etapě (tzn. např. stavby komunikací pro dopravní napojení staveb v 1. etapě a zokruhování sítí technické infrastruktury apod.).

82. V návrhu určeném soudu navrhovatel ke sporované podmínce požadující „vydání správního aktu umožňujícího užívání staveb (např. kolaudační souhlas) na 70 % výměry ploch zařazených do 1. etapy“ vznesl jinou, dříve neuplatněnou námitku, a sice že tato podmínka fakticky vyžaduje provedení jen takových staveb, u kterých je třeba kolaudace; těmi však bez dalšího nejsou všechny rodinné domy. Uvedený požadavek je podle něj nedůvodný, neboť fakticky neřeší zastavěnou plochu, ale výlučně jen plochu zastavěnou stavbou, která byla zkolaudována. Podle navrhovatele není žádného legitimního důvodu, proč by se do zastavěné plochy neměla započítat také plocha zastavěná stavbou nepodléhající kolaudaci, pokud půjde o rodinný dům. Pro naplnění tohoto cíle zamezit nahodilé výstavby podle navrhovatele stačilo nastavit podmínku jako určité procento zastavěné plochy bez dalších navazujících podmínek.

83. Soud konstatuje, že nepřiměřenost podmínky vyžadující „vydání správního aktu umožňujícího užívání staveb (např. kolaudační souhlas) na 70 % výměry ploch zařazených do 1. etapy“ proto, že není důvodu, aby se do zastavěné plochy neměla započítat také plocha zastavěná stavbou nepodléhající kolaudaci, pokud půjde o rodinný dům, navrhovatel poprvé namítl až v řízení před soudem. Soud se jí proto nemůže jako první zabývat. Posoudil proto její zákonnost, přičemž neshledal její rozpor s právními předpisy.

84. Podmínka N2 [„Využití ploch zařazených do 2. etapy je podmíněno vydáním správního aktu umožňujícího užívání staveb (např. kolaudační souhlas) na 70 % výměry ploch zařazených do 1. etapy“] by s ohledem na úpravu stavebního zákona jistě mohla být formulována vhodněji a též důkladněji odůvodněna. V tomto směru je však třeba poukázat na to, že do požadavku na „vydání správního aktu umožňujícího užívání staveb“ v procesu přijímání územního plánu žádná námitka nesměřovala, a odpůrce se proto s žádnou takovou nesouhlasnou argumentací v územním plánu vypořádávat nemusel. Navrhovatelem namítaný nedostatek je podle názoru soudu překlenutelný výkladem, kdy by mělo být ve prospěch splnění podmínky zohledňováno například i ohlášení dokončení stavby stavebníkem ve smyslu § 152 odst. 5 stavebního zákona, ačkoli v tomto případě není vydáván správní akt umožňující užívání staveb.

85. Navrhovatel dále v námitkách proti návrhu územního plánu i v návrhu určeném soudu uvedl, že nemůže ovlivnit splnění podmínky pro využití ploch, neboť není vlastníkem všech pozemků, kterých se navržená etapizace dotýká. Tímto podle něj nastává zásadní omezení jeho vlastnického práva.

86. V této námitce se navrhovatel již dotkl otázky přiměřenosti přijaté etapizace neboli stanoveného pořadí změn v území pro potřeby koordinace logického postupu změn v území. Při vypořádání námitek navrhovatele je však třeba připomenout, že z předmětných ploch pozemků v jeho vlastnictví do 2. etapy spadají pouze dvě plochy umístěné nejperiferněji, tedy až na samotném jižním okraji území obce umístěné plochy 60–Z a 61–Z. Podle územního plánu jde o plochy v severní části sousedící s jinými, dosud nezastavěnými plochami ve vlastnictví navrhovatele, které jsou součástí 1. etapy etapizace. Východní a západní část zastavitelných ploch navazuje na nezastavěné území, na jedné straně na lokální biokoridor podél potoka Bouřlivce, na druhé straně na zemědělskou půdu. Jak správně poukázal odpůrce, namítané pozemky jižně od ploch 60–Z a 61–Z jsou sice součástí zastavěného území, jedná se však o plochy zahrádkářské osady, které jistě mají diametrálně odlišný charakter než plochy pro bydlení. Není tedy pravdou, že všechny zastavitelné plochy na pozemcích navrhovatele navazují na zastavěné území. Zřejmou návaznost na charakterem obdobné zastavěné území mají pozemky umístěné severněji, kteréžto proto také odůvodněně jsou součástí 1. etapy etapizace. Současná výstavba na všech předmětných pozemcích navrhovatele nebo dokonce dřívější výstavba na plochách 60–Z a 61–Z by podle názoru soudu skutečně mohla způsobit negativní důsledky pro rozvoj obce, kterých se odpůrce podle odůvodnění svého územního plánu stanovenou etapizací snaží vyvarovat.

87. Soud dále podotýká, že k naplnění podmínky pro umožnění výstavby ve 2. etapě může navrhovatel výstavbou na svých pozemcích spadajících do 1. etapy etapizace zásadním dílem přispět. To, že naplnění podmínek není zcela a výhradně v jeho rukách za situace, kdy navržená etapizace sleduje legitimní cíl, sice pro něj může být zatěžující, nepůsobí to však nezákonnost ani nepřiměřenost stanovené podmínky.

88. Ohledně vymezení zastavitelných ploch pro umístění nových místních komunikací pro dopravní napojení a dopravní obsluhu nově vymezovaných zastavitelných ploch v dotčeném území navrhovatel v námitkách proti návrhu územního plánu stejně jako v návrhu určeném soudu uvedl, že po projednání s vodoprávním úřadem je toho názoru, že by předmětná pozemní komunikace měla vést podél potoka Bouřlivce, kdy tomuto umístění pozemní komunikace nic nebrání. Nově navržené vedení pozemní komunikace jako komunikace místní (54–P, 58–Z a 59–Z), která protne dotčené pozemky, a tím omezí vlastnické právo navrhovatele, naopak označil za nekoncepční a nepřiměřené.

89. Z textové části územního plánu soud zjistil, že napadený územní plán v bodě D11 vymezuje zastavitelné plochy, resp. plochy přestavby veřejných prostranství (PV) pro umístění nových místních komunikací pro dopravní napojení a dopravní obsluhu nově vymezovaných zastavitelných ploch nebo ploch přestavby na stávající komunikační systém obce: […] e) 54–P pro dopravní napojení zastavitelných ploch 56a–Z, 56b–Z, 57a–Z, 57b–Z, 60–Z, 61–Z v jižní části Jeníkova; f) 58–Z pro dopravní napojení a obsluhu zastavitelných ploch 56a–Z, 56b–Z, 57a–Z, 57b–Z, 60–Z, 61–Z v jižní části Jeníkova; g) 59–Z pro dopravní napojení zastavitelných ploch 56a–Z, 56b–Z, 57a–Z, 57b–Z, 60–Z, 61–Z v jižní části Jeníkova.

90. Vymezované plochy pro umístění místních komunikací, se napojují na nebo protínají a obsluhují plochy předmětných pozemků ve vlastnictví navrhovatele. Ten velmi obecně („projednání s vodoprávním úřadem“ nijak nekonkretizuje, nedokládá ani neuvádí, co mělo být jeho závěrem) namítal, že komunikace (nespecifikuje však jaká) by měla vést „jinudy“ – podél potoka Bouřlivce, když podle něj takovému umístění komunikace nic nebrání. To odpůrce logicky vyvrátil poukazem na to, že vymezovat plochy pro pozemní komunikace do záplavové zóny a aktivní zóny záplavového území není možné. Soudu navíc z námitky navrhovatele není zřejmé, jak by snad jediná komunikace vedená „podél potoka“ mohla splňovat funkci navržených komunikací propojujících a obsluhujících jiné plochy a v případě plochy 59–Z, resp. zde plánované komunikace i vedoucí zcela jiným směrem, než směrem „podél potoka“. Ani tuto námitku tedy soud neshledal důvodnou.

91. Závěrem je podle soudu třeba zdůraznit, že navrhovatel předmětné pozemky nabyl již v době procesu přijímání nového územního plánu, a měl tedy možnost zjistit, že odpůrce u předmětných ploch zamýšlí výstavbu na nich zatížit podmínkou etapizace a pořízením územní studie. Rovněž mohl nahlédnutím do předchozího (tehdy platného) územního plánu obce zjistit, jak jsou v místě navrženy místní komunikace. Po nabytí vlastnického práva k pozemkům se na vzniku územního plánu mohl podílet zejména podáním dostatečně odůvodněných a přiléhavých námitek zejména v tom smyslu, proč má být navrhovaná úprava z pohledu jeho práv nepřiměřená, se kterými by se odpůrce vypořádal v odůvodnění územního plánu. Zároveň měl navrhovatel objektivně dostatek času pro to, aby na předmětných pozemcích realizoval záměr za účinnosti předchozího územního plánu.

92. Soud s ohledem na vše výše uvedené nepřisvědčil ani obecné námitce navrhovatele ohledně překvapivosti, libovůle a řádně neodůvodněné kontinuity ve vztahu k napadenému územnímu plánu.

93. Soud proto návrh vyhodnotil v mezích uplatněných návrhových bodů jako nedůvodný a podle § 101d odst. 2 s. ř. s. jej zamítl.

94. V souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. soud neprovedl navrhovatelem navržené dokazování výzvou navrhovatele odpůrci ze dne 14. 4. 2021, rozhodnutím vodoprávního úřadu o stanovení záplavového území potoka Bouřlivce ze dne 1. 10. 2008 a účastnickým výslechem navrhovatele, a dále odpůrcem navržené dokazování kupní smlouvou ze dne 19. 8. 2016 a korespondencí navrhovatele s odpůrcem, neboť z nich tvrzené skutečnosti považoval s ohledem na rozsah a možnosti soudního přezkumu a obsah předložené dokumentace za nadbytečné. Výslech účastníka – navrhovatele soud nadto považuje za použitelný pouze výjimečně (viz § 64 s. ř. s. ve spojení s § 126a a § 131 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Navrhovatel měl možnost všechna tvrzení, která považoval za podstatná, učinit součástí návrhu určeného soudu.

95. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Navrhovatel neměl ve věci úspěch a naopak odpůrce v řízení úspěšný byl, neboť jeho opatření obecné povahy obstálo. Vzhledem k tomu, že se v daném případě jedná o složitou právní problematiku, přičemž k vypracování územního plánu a jeho změně je nutná externí odborná pomoc a odpůrce s přihlédnutím k personálnímu vybavení nemohl zajistit kompetentní obhajobu územního plánu vlastními silami, soud vyslovil, že navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 23 862,41 Kč. Náhrada se skládá z částky 12 400 Kč za čtyři úkony právní služby právního zástupce odpůrce po 3 100 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) AT; další porada přesahující jednu hodinu s klientem (a osobou pověřenou územně plánovací činností pro územní plán obce Jeníkov, Ing. arch. Z. T.) – § 11 odst. 1 písm. c) AT; podání písemného vyjádření – § 11 odst. 1 písm. d) AT; účast u jednání soudu – § 11 odst. 1 písm. g) AT], z částky 1 200 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta [čtyři režijní paušály po 300 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 13 odst. 1 a 3 AT], z částky 1 400 Kč za náhradu promeškaného času [14 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu za čas strávený na cestě z Brna do Ústí nad Labem], cestovného v celkové výši 4 721 Kč za jízdu motorovým vozidlem z Brna do Ústí nad Labem a zpět a z částky 4 141,41 Kč představující 21% DPH, kterou byl právní zástupce odpůrce podle zvláštního právního předpisu povinen odvést z vyčíslené náhrady nákladů řízení. Soud odpůrci nepřiznal další odměnu a režijní paušál za požadovaný úkon spočívající v první poradě s klientem ze dne 15. 12. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. b) AT. První porada s klientem již je zahrnuta v úkonu převzetí a příprava zastoupení. Náhrada nákladů řízení za úkon „první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je–li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem“ podle § 11 odst. 1 písm. b) AT je přiznávána v případě, kdy je klientovi zástupce ustanoven soudem, což není případ odpůrce, a zahrnuje v sobě též i převzetí a přípravu zastoupení. Dále soud odpůrci nepřiznal náhradu cestovného za cestu dvakrát z Brna do Oldřichova za účelem schůzky se zástupcem odpůrce, resp. se zástupcem odpůrce a osobou pověřenou územně plánovací činností pro územní plán obce Jeníkov, a náhradu promeškaného času s tím související. Jak již bylo řečeno výše, soud považoval „další poradu s klientem“ uskutečněnou dne 21. 12. 2022 s ohledem na složitost problematiky za účelnou, a proto odměnu a režijní paušál za ni přiznal. V případě dvou cest právního zástupce odpůrce za klientem se však soud domnívá, že by nebylo spravedlivé tyto náklady, navíc podstatně ovlivněné velkou vzdáleností sídel právního zástupce a odpůrce, přenášet na navrhovatele. To platí o to víc za situace, kdy právní zástupce odpůrce byl s problematikou obeznámen, neboť již odpůrce zastupoval v příbuzném sporu dříve (viz spor o opatření o stavební uzávěře řešený zdejším soudem pod sp. zn. 40 A 1/2022), územní dokumentace je přístupná na internetu a obdobné schůzky je možné bez problémů realizovat online. Cestovní výdaje (včetně náhrady promeškaného času) v souvislosti s cestami právního zástupce odpůrce za klientem proto soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady.

Poučení

Návrh Vyjádření odpůrce k návrhu Ústní jednání soudu Posouzení věci soudem