15 A 123/2020– 53

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyní Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: NOEN, a. s., IČO: 25601598 se sídlem Václavské náměstí 772/2, Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Jaromírem Henyšem se sídlem Rýmařovská 561, Praha 18 – Letňany proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6 za účasti: Ing. J. M., CSc. o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 1. 10. 2020, č. j. PUV 2010–22415/D20008514/2020/ÚPV takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu

1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 1. 10. 2020, č. j. PUV 2010 22415/D20008514/ 2020/ÚPV (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo na základě rozkladu osoby zúčastněné na řízení změněno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „správní orgán I. stupně“ či „prvoinstanční orgán“) ze dne 19. 12. 2019, č. j. PUV 2010–22415/D18008194/2018/ÚPV (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ či „prvoinstanční rozhodnutí“), a to tak, že návrh na výmaz užitného vzoru č. Y o názvu „Systém odpružení kabiny řidiče“ podaný dle ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech (dále jen „zákon o užitných vzorech“), jehož majitelem je osoba zúčastněná na řízení, byl zamítnut.

II. Řízení před prvoinstančním orgánem a napadené rozhodnutí

2. Užitný vzor č. Y, jehož doba platnosti uplynula dne 20. 3. 2020, byl zapsán do rejstříku užitných vzorů dne 28. 6. 2010 s právem přednosti ode dne 15. 3. 2010 se dvěma nároky na ochranu v tomto znění: „1. Systém odpružení kabiny řidiče, vyznačující se tím, že kabina (2) je svými prodlouženými příčnými nosníky (3) a závěsným pruhem (4) připojena k nosné konstrukci závěsu (1) a na své opačné straně podepřena pružinami (5), přičemž závěs (1) je podvěšen pod vibrujícím základem (7) kyvně kolem osy hřídele (6). Systém odpružení kabiny řidiče podle nároku 1, vyznačující se tím, že připojení kabiny (2) k závěsu (1) je doplněno pevnými gumotextilními pruhy (8), kterými je omezen relativní vodorovný pohyb kabiny (2) vzhledem k závěsu (1) pro případ havarijní situace dobývacího stroje.“ 3. Návrhem ze dne 16. 3. 2011 se žalobkyně domáhala výmazu užitného vzoru č. Y podle § 17 odst. 1 písm. a) a c) zákona o užitných vzorech, neboť chráněné technické řešení podle ní nebylo nové, nepřesahovalo rámec pouhé odborné dovednosti a řešení podle závislého nároku na ochranu šlo nad rámec původního podání přihlášky užitného vzoru. Rozhodnutím orgánu I. stupně ze dne 20. 12. 2011 byl užitný vzor č. Y částečně vymazán. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 1. 2012. Rozsah ochrany byl po sloučení obou nároků z původního znění užitného vzoru č. Y omezen takto: „1. Systém odpružení kabiny řidiče, kde kabina (2) je svými prodlouženými příčnými nosníky (3) a závěsným pruhem (4) připojena k nosné konstrukci závěsu (1) a na své opačné straně podepřena pružinami (5), přičemž závěs (1) je podvěšen pod vibrujícím základem (7) kyvně kolem osy hřídele (6), vyznačující se tím, že připojení kabiny (2) k závěsu (1) je doplněno pevnými gumotextilními pruhy (8), kterými je omezen relativní vodorovný pohyb kabiny (2) vzhledem k závěsu (1) pro případ havarijní situace dobývacího stroje.“ 4. Dne 23. 1. 2018 podala žalobkyně nový návrh na výmaz užitného vzoru č. Y z rejstříku užitných vzorů z důvodu zneužití práva a nepoctivého jednání osoby zúčastněné na tomto řízení a z důvodu, že technické řešení, které je předmětem užitného vzoru, není způsobilé k ochraně. Užitný vzor podle žalobkyně nesplňuje podmínky zápisné způsobilosti podle § 1 a § 3 zákona o užitných vzorech, tzn. podmínku novosti, přesahu rámce pouhé odborné dovednosti a průmyslové využitelnosti, přihláška předmětného užitného vzoru je v rozporu s ustanovením § 8 odst. 2 a 5 citovaného zákona. Rozhodnutím orgánu I. stupně ze dne 2. 11. 2018 byl užitný vzor č. Y z rejstříku užitných vzorů vymazán z důvodu, že nesplňuje podmínku novosti a nepřesahuje rámec pouhé odborné dovednosti podle § 1 citovaného zákona.

5. V návrhu na výmaz užitného vzoru byly jako důkazní prostředky prokazující opodstatněnost návrhu uplatněny ze strany žalobkyně následující namítané dokumenty: – D1 fotografie č. 001 až 003 – zajištění šípovitosti válečkových girland v dopadových místech dopravních linek velkostrojů, – D2 čestná prohlášení Ing. J. K. a Ing. M. T., – D3 dodatek č. I/2015 o změně pracovní smlouvy (dokument D5) mezi zaměstnavatelem, společností NOEN, a.s., a zaměstnancem, Ing. J. M., CSc., podepsaný dne 27. 10. 2015, – D4 protokol ze dne 6. 12. 2007 o výsledku specializované inspekční prohlídky po provedené opravě kabiny řidiče na velkostroji K 2000/K 101, – D5 pracovní smlouva uzavřená dne 1. 7. 2003 mezi zaměstnavatelem společností NOEN, a.s., a zaměstnancem, Ing. J. M., CSc., – D6 smlouva o dílo č. 001/03/2007 mezi objednatelem, společností NOEN, a.s., a zhotovitelem, společností TechnoCentrum CAD s.r.o., o zpracování projektu závěsu kabiny řidiče rýpadla KK 1300, – D7 smlouva o dílo č. S 189/2009 mezi objednatelem, společností Severočeské doly a.s., a zhotovitelem, společností NOEN, a.s., o přemístění kabiny řidiče kolesového rýpadla K 2000/K 101, – D8 technická specifikace Příloha č. 1 „Přemístění kabiny řidiče K 2000“, – D9 znalecký posudek č. 5/2017 hodnotící funkci GT popruhů na kabině řidiče velkostroje K 2000 před rokem 2010 a po roce 2010 provedený Prof. Ing. H. G., DrSc., s přílohami č. 1 až 15 (následující dokumenty D9a až D9o), D9a replika k vyjádření SD – spor mezi Ing. M. a Ing. Mgr. E. Z. (příloha č. 1 dokumentu D9), – D9b vyjádření právního zástupce společnosti NOEN, a.s., – spor mezi Ing. M. a Ing. Mgr. E. Z. (příloha č. 2 dokumentu D9), – D9c souhrn z jednání ze dne 25. 8. 2017 – spor s Ing. M. (příloha č. 3 dokumentu D9), – D9d vyjádření žalovaného, společnosti Severočeské doly a.s., ze dne 13. 6. 2017 k žalobě sp. zn. 15 Cm 10/2017 – 38 podané žalobcem Ing. J. M., CSc. (příloha č. 4 dokumentu D9), – D9e průběžná projektová zpráva č. 2 o názvu „Optimalizace odpružení kabiny řidiče K 2000“, vyhotovená zhotovitelem, společností SYNERMA s.r.o., na základě požadavku objednatele společnosti Severočeské doly a.s. (příloha č. 5 dokumentu D9), – D9f závěrečná projektová zpráva o názvu „Závěs kabiny řidiče K 2000“, smlouva o dílo č. 01/05/2003, mezi objednatelem, společností Severočeské doly a.s., a zhotovitelem, společností SYNERMA s.r.o. (příloha č. 6 dokumentu D9), – D9g fotografie havárie kabiny řidiče K 2000 (příloha č. 7 dokumentu D9), – D9h fotografie posunutí KŘV 04 2014 (příloha č. 8 dokumentu D9), – D9i fotografie GT pásů KŘV K 101 06 2017 (příloha č. 9 dokumentu D9), – D9j fotografie K 101 KŘV 08 2017 (příloha č. 10 dokumentu D9), – D9k výkresy (příloha č. 11 dokumentu D9), – D9l kusovník (příloha č. 12 dokumentu D9), – D9m možné otázky pro znalce ve věci užitného vzoru č. Y, NOEN, a.s. (příloha č. 13 dokumentu D9), – D9n užitný vzor č. X (příloha č. 14 dokumentu D9), – D9o užitný vzor č. Y – napadený užitný vzor s původně zapsaným zněním nároků na ochranu (příloha č. 15 dokumentu D9), – D10 referát o názvu „Modernizace K 2000“, Ing. J. Š., ze společnosti Unex a.s., nedatovaný.

6. Dne 4. 12. 2018 předložil majitel užitného vzoru jako přílohu rozkladu proti rozhodnutí orgánu prvého stupně řízení č. j. PUV 2010–22415/D18008194/2018/ÚPV následující dokumenty: – E0 kopii fotografie PB 060 103 z přílohy č. 8 dokumentu D9, v předmětném řízení označované D9h, – E1 kopii výkresu zavěšení kabiny řidiče K 2000 obsahujícího datum 06. 2003 a psacím písmem část podpisu Ma., podlepenou listem z kalendáře obsahujícím podrobné rozpisy dnů pro roky 2000 až 2002, – E2 sken obrazovky počítače s podrobnější elektronickou verzí návrhu z dokumentu E1 s datem vytvoření dne 4. srpna 2003 a s datem poslední změny dne 21. 7. 2003, – E3 kopie tří grafů porovnání výsledků simulací pro konstrukční varianty závěsu kabiny, e–mailová korespondence mezi J. L. ze společnosti SYNERMA s.r.o., a Ing. M., – E4 kopii smlouvy o dílo č. 03/09/2003, resp. č. S/002/2003, mezi objednatelem, společností SYNERMA s.r.o., a zhotovitelem, společností NOEN a.s., a kopii přílohy č. 1 k této smlouvě, podepsané v říjnu 2003, – E5 kopii Odborného posudku k práci Ing. J. M., CSc., na projektu „Odpružení kabiny řidiče kolesového rýpadla“, jehož zpracovatelem je Ing. M. Š. (dříve obchodní ředitel společnosti SYNERMA s.r.o.) s datem zpracování dne 21. 6. 2011, – E6 čestné prohlášení Ing. M. Š. ze dne 2. 3. 2018, – E7 kopii Odborného stanoviska Prof. Ing. M. R., CSc., vedoucího Katedry pružnosti a pevnosti na FSI ČVUT, s datem dne 4. 3. 2018.

7. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 26. 7. 2019 zrušil rozhodnutí č.j. PUV 2010–22415/D18008194/2018/ÚPV a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Zavázal jej k novému posouzení a odstranění pochybností ohledně dokumentu D9e, kterým je průběžná projektová zpráva č. 2 o názvu „Optimalizace odpružení kabiny řidiče K 2000“, vyhotovená společností SYNERMA s.r.o. Dále zavázal správní orgán I. stupně k tomu, aby postavil najisto skutkový stav věci ohledně toho, zda od data uvedeného v dokumentu D9e došlo ke zveřejnění technického řešení jeho využíváním, tj. že byl umožněn přístup třetích osob ke znakům tělesného vytvoření odpružení kabiny řidiče K 2000 z dokumentu D9e, a bylo jim tudíž umožněno se s těmito znaky seznámit.

8. Dne 26. 9. 2019 žalobkyně na podporu svého tvrzení ohledně existence namítaného dokumentu D9e před datem práva přednosti užitného vzoru předložila kopii Smlouvy o dílo č. 001/09/2005 podepsané oběma stranami dne 20. 9. 2005 a čestné prohlášení M. T. ze dne 25. 9. 2019.

9. Prvoinstanční orgán ve věci samé rozhodl dne 19. 12. 2019 tak, že užitný vzor č. Y opětovně vymazal, neboť dospěl k závěru, že technické řešení chráněné tímto užitným vzorem nesplňovalo podmínky překročení rámce pouhé odborné dovednosti, a užitný vzor tedy nebyl způsobilý k ochraně ve smyslu ustanovení § 1 citovaného zákona.

10. Dne 23. 1. 2020 předložil majitel užitného vzoru jako součást rozkladu dokument E8 – kopii znaleckého posudku č. 5/2017 (viz výše namítaný dokument D9), v němž barevně podtrhl některá slova a slovní spojení a dopsal i vlastní poznámky s cílem podpořit tvrzení, že znalecký posudek je zaujatý.

11. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí orgánu I. stupně řízení tak, že návrh na výmaz užitného vzoru č. Y zamítl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí nejdříve rekapituloval dosavadní průběh řízení, shrnul závěry uvedené v prvostupňovém rozhodnutí a sumarizoval obsah námitek, jimiž osoba zúčastněná na řízení v rozkladu brojila proti závěrům prvoinstančního rozhodnutí. Neztotožnil se závěrem prvoinstančního orgánu ohledně existence dokumentu D9e před datem práva přednosti napadeného užitného vzoru. Naopak dospěl k závěru, že tento dokument ani ve spojení se žalobkyní předloženou kopií Smlouvy o dílo č. 001/09/2005 neosvědčuje, že se s technickým řešením rypadla K 2000 nejpozději v říjnu roku 2005 mohl seznámit neomezený okruh osob. Konstatoval, že v návrhu na výmaz předložené nepřímé důkazy nestačily k prokázání tvrzení žalobkyně (navrhovatele), že technické řešení podle napadeného užitného vzoru č. Y nepřesahovalo rámec pouhé odborné dovednosti, a nesplňovalo tedy podmínky § 1 a 4 zákona o užitných vzorech, a žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno.

III. Žaloba

12. Žalobkyně v žalobě nejprve stručně shrnula závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí a uvedla, že napadené rozhodnutí je nezákonné, stejně jako jemu předcházející postup správního orgánu.

13. V prvním okruhu žalobních námitek žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Argumentovala tím, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nelogické, vnitřně rozporné a současně v něm absentuje vypořádání námitek uplatněných v návrhu na výmaz užitného vzoru č. Y. Konstatovala, že předseda Úřadu průmyslového vlastnictví se v napadeném rozhodnutí vypořádal pouze s jedinou námitkou, a to posouzením přesahu rámce pouhé odborné dovednosti, zatímco zbylými pěti námitkami se již nezabýval. Podotkla, že není schopna seznat, jak bylo s jejími námitkami naloženo a jakými úvahami se předseda Úřadu průmyslového vlastnictví při jejich hodnocení řídil. Závěrem shrnula, že nedostatečnost či dokonce absence řádného odůvodnění napadeného rozhodnutí má zpravidla za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí s důsledky, jež s takovou situací právo spojuje.

14. Ve druhém okruhu žalobních námitek namítla, že ze strany osoby zúčastněné na řízení (majitele užitného vzoru) došlo k obcházení zákona, které spočívá ve snaze obnovit právní ochranu pro technické řešení, přestože ochrana technického řešení podle užitného vzoru č. X již zanikla. Jednání majitele užitného vzoru bylo ve zlé víře a jako takové nemůže požívat právní ochrany. Svou argumentaci žalobkyně postavila na tom, že osoba zúčastněná na řízení jednala v rozporu se zákonem a byla při podání přihlášky užitného vzoru č. Y vedena zlou vírou, neboť jakožto předchozí majitel užitného vzoru č. X věděla a vědět musela, že technické řešení podle již zaniklého užitného vzoru č. X je totožné s technickým řešením podle užitného vzoru č. Y. Tyto závěry žalobkyně dovozuje rovněž ze skutečnosti, že přihláška užitného vzoru č. Y byla faktickou kopií přihlášky užitného vzoru č. X a nově byla doplněna o pouhé čtyři řádky, které se týkaly technického řešení, které se žádným způsobem na samotném odpružení kabiny řidiče nepodílelo a s původním technickým řešením technicky ani funkčně žádným způsobem nesouviselo. Původní technické řešení osoba zúčastněná na tomto řízení doplnila o další možné, a tedy fakultativní technické řešení, které však s daným technickým řešením není spojeno tak, aby uskutečňovalo jedinou technickou myšlenku. Od samého počátku se mohla domáhat pouze ochrany pro technické řešení související s instalací předmětných gumotextilních pruhů, nikoliv opětovné ochrany pro technické řešení odpružení kabiny. Dále žalobkyně konstatovala, že osoba zúčastněná na řízení se na technickém řešení, které bylo předmětem ochrany podle užitného vzoru č. X a užitného vzoru č. Y, podílela vždy pouze a výlučně jako zaměstnanec a z její strany došlo ke zjevnému zneužití přístupu k technickým informacím v rámci výkonu pracovní činnosti. Odmítla argumentaci obsaženou na straně 28 napadeného rozhodnutí, podle které se předmětné rypadlo K 2000 nacházelo v uzavřeném prostoru, kam neměla veřejnost přístup, a technické řešení týkající se instalace gumotextilních pruhů se tak nemohlo stát veřejně známou skutečností.

15. Zrekapitulovala, že k jejímu návrhu došlo v prosinci roku 2011 ze strany žalovaného k částečnému výmazu užitného vzoru č. Y (z důvodu shody s užitným vzorem č. X), kdy původní nezávislý nárok na ochranu č. 1 byl vymazán a původní závislý nárok na ochranu č. 2, který se žádným způsobem netýkal samotného odpružení kabiny řidiče, se stal nezávislým nárokem č.

1. V prosinci roku 2016 vznesla osoba zúčastněná na řízení vůči společnosti Severočeské doly, a.s., nároky, které ji údajně plynuly ze zbylého nároku z užitného vzoru č. Y, a v dubnu roku 2017 podala žalobu, kterou se domáhala ochrany svých tvrzených práv z užitného vzoru č. Y. Pro účely soudního řízení byl v listopadu 2017 vypracován znalecký posudek, ze kterého vyplynulo, že nebyly splněny zákonem stanovené podmínky zápisné způsobilosti užitného vzoru č. Y do rejstříku, a to potřebná tvůrčí úroveň u instalace gumotextilních pruhů na technické řešení podle již zaniklého užitného vzoru č. X.

16. Žalovaný veškeré důkazy předložené žalobkyní hodnotil výlučně z hlediska posuzování novosti technického řešení podle užitného vzoru č. Y, ale nikoliv z hlediska dalších námitek a předloženými důkazy se vůbec nezabýval. Znalecký posudek označený jako důkaz D9 byl předložen zejména za účelem prokázání výše uvedených skutečností, přičemž žalovaný se se závěry znaleckého posudku v odůvodnění napadeného rozhodnutí náležitým způsobem nevypořádal.

17. Ve třetím okruhu žalobních námitek žalobkyně namítla, že přihláška užitného vzoru č. Y nesplňuje podmínky uvedené v § 8 odst. 5 zákona o užitných vzorech ve spojení s instrukcí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 30. 12. 2009, neboť text této přihlášky se vztahuje téměř výlučně k popisu technického řešení, které bylo předmětem právní ochrany podle již zaniklého užitného vzoru č. X, s nímž je text této přihlášky v rozsahu 95 % totožný. Žalobkyně rovněž namítla, že ze strany osoby zúčastněné na řízení nedošlo k naplnění podmínek uvedených v § 1 a 4 zákona o užitných vzorech.

18. Ve čtvrté žalobní námitce žalobkyně konstatovala nesplnění podmínek uvedených v § 8 odst. 2 zákona o užitných vzorech. Podotkla, že technické řešení podle užitného vzoru č. X a omezení výkyvu kabiny vzhledem k závěsu jakožto technické řešení podle užitného vzoru č. Y nejsou technická řešení, která jsou navzájem spojena tak, že uskutečňují jedinou technickou myšlenku ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 citovaného zákona. Tyto dvě samostatné technické myšlenky byly osobou zúčastněnou na řízení spojeny účelově do jednoho celku. V tomto postupu žalobkyně spatřuje obcházení zákona a zlou víru ze strany osoby zúčastněné na řízení.

19. V páté žalobní námitce žalobkyně konstatovala, že nebyly splněny podmínky zápisné způsobilosti podle § 1 zákona o užitných vzorech, a to pro nedostatek novosti, nepřesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti a pro nedostatek průmyslové využitelnosti technického řešení, které by mělo být předmětem právní ochrany podle užitného vzoru č. Y. K nesplnění podmínek zápisné způsobilosti podle § 1 zákona o užitných vzorech odkázala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. 7 As 69/2014–50 a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2018, č. j. 6 A 244/2017 – 48 a ze dne 16. 12. 2009, č. j. 6 A 72/2001–75 a uvedla, že posouzení, zda je užitný vzor nový, zda přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti a zda je průmyslově využitelný, je otázkou právní a vychází ze skutkového stavu zjištěného na základě hodnocení důkazů, přičemž správní uvážení se zde neuplatní. Vyjde–li v řízení najevo potřeba posouzení odborných otázek, může si soud vyžádat odborné vyjádření nebo znalecký posudek.

20. Žalobkyně opakovaně uvedla, že zapsané technické řešení podle užitného vzoru č. Y není nové. Závěr předsedy Úřad průmyslového vlastnictví v napadeném rozhodnutí považuje za nesprávný, neboť je vystavěn na formální stránce zákona o užitných vzorech se záměrem popřít smysl a účel právní úpravy.

21. Ve vztahu ke stavu techniky žalobkyně uvedla, že je otázkou dokazování v řízení o výmaz užitného vzoru, jakým způsobem provedl žalovaný porovnání nároků podle podané přihlášky s nároky v namítaných dokumentech (totožnost technického řešení) a zda rozdíl v přihlášeném technickém řešení oproti řešení, které vyplývá ze stavu techniky a které mohl odborník využít, je pro takového odborníka zřejmé, nebo zda naopak představuje onen tvůrčí přínos nezbytné úrovně. S odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. 7 As 69/2014–50 podotkla, že předseda Úřadu průmyslového vlastnictví je v případě nesplnění podmínek povinen právní ochranu užitného vzoru zrušit.

22. Dalším kritériem pro posouzení zápisné způsobilosti užitného vzoru je kritérium tzv. tvůrčí úrovně ve smyslu § 1 zákona o užitných vzorech, kdy v této souvislosti je nutné vycházet z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu.

23. Podstatou technického řešení chráněného užitným vzorem č. Y je princip houpačky zavěšené na příčné hřídeli. Technické řešení spočívá na principu omezení vodorovného výkyvu kabiny řidiče jakožto houpačky tím, že tato kabina, jakožto houpačka, je zachycena gumotextilním pruhem, jehož druhý konec je upevněn k nepohyblivé části konstrukce a délka tohoto pruhu vymezuje rozsah možného výkyvu kabiny řidiče jakožto houpačky vzhledem k této konstrukci. Tento způsob technického řešení žalobkyně považuje za logický, zřejmý, známý, obecný a vyplývající zřejmým způsobem ze známého stavu techniky pro každou svéprávnou osobu s rozumem průměrného člověka (§ 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). K tomuto závěru odkázala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. 7 As 69/2014–50 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 A 72/2001, ve kterém se soud zabýval pojmem formální novosti. Konstatovala, že předloženým znaleckým posudkem bylo prokázáno, že rozdíly v řešení užitného vzoru č. X a č. Y vyplývají pro odborníka zřejmým způsobem ze stavu techniky ke dni 15. 3. 2010, avšak neodborník (laik) by nebyl schopen je dovodit. Ze závěru učiněného v napadeném rozhodnutí nelze seznat, zda předseda Úřadu průmyslového vlastnictví vzal výše uvedenou judikaturu v potaz. K argumentaci žalobkyně se nevyjádřil a namísto toho zcela nelogicky uzavřel, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno.

24. Úřad se v napadeném rozhodnutí rovněž nijak nevypořádal s námitkou žalobkyně, že v případě užitného vzoru č. Y jde o technické řešení, které není průmyslově využitelné, neboť není dostatečné určité. Žalobkyně předně spatřovala problém v nedostatečné určitosti, jasnosti, úplnosti a srozumitelnosti technického řešení v zapsaném nároku na ochranu v užitném vzoru č. Y a s tím i souvisejícího určení rozsahu ochrany užitného vzoru. Z obsahu zapsaného užitného vzoru plyne, že technickými znaky jsou „připojení kabiny (2)“, „ k závěsu (1)“ a „je doplněno pevnými gumotextilními pruhy (8)“. Technické řešení je dané třemi technickými znaky a tyto tři technické znaky mají a současně i musejí odlišit zapsané technické řešení od známého stavu techniky, tedy od všech již existujících ostatních technických řešení. Tento nezbytný předpoklad rozlišitelnosti daného technického řešení není a ani nemůže být pro svou zcela nepřípustnou obecnost dán, neboť z hlediska zapsaných technických znaků jde jak v případě technického řešení, které bylo používáno již od roku 2005, tak i technického řešení podle užitného vzoru č. Y o naprosto totožná a od sebe navzájem nerozlišitelná technická řešení. V obou případech jsou tato technická řešení definována zcela shodnými technickými znaky, přičemž funkce technického řešení není předmětem právní ochrany a jakákoliv argumentace v tomto směru je zcela bez právního významu, a tedy naprosto nadbytečná.

25. Žalobkyně dále podotkla, že v užitném vzoru č. Y není prostřednictvím technických znaků definováno, kde a k jakým částem konstrukce mají být pruhy uchyceny, v jakém směru mají být pruhy vedeny a vůči jakým částem konstrukce, též není uveden jejich počet a není uvedeno jejich napnutí či prohnutí. Z technického řešení zapsaného jako užitný vzor č. Y žádné vzájemné prostorové uspořádání jednotlivých technických znaků neplyne. Z obsahu zapsaného nároku na ochranu není zřejmé, jakým způsobem je dosahováno omezení výkyvu kabiny řidiče vzhledem k závěsu, když namísto toho je v zapsaném nároku na ochranu pouze uvedeno, jakého výsledku je pomocí tohoto technické zařízení dosaženo, když jsou specifikovány výlučně dva pomocné účely, kterými jsou 1. zajištění polohy kabiny 2. pro případ havarijní situace dobývacího stroje. Dodala, že účely, důsledky či funkce daného technického řešení nemůžou být předmětem právní ochrany.

26. Závěrem k tomuto bodu žalobkyně uvedla, že v obsahu přihlášky užitného vzoru č. Y není uvedena bližší specifikace gumotextilních pruhů a absentuje popis dosavadního stavu techniky v oblasti funkcí a technického využití gumotextilních pruhů pro zachycení případného výkyvu kabiny řidiče.

27. V šesté žalobní námitce žalobkyně namítla procesní pochybení ze strany žalovaného, a to nedodržení koncentrace řízení ve smyslu § 18 zákona o užitných vzorech. Uvedla, že řízení o výmazu je ovládáno přísnou zásadou koncentrace řízení, kdy jak žalobkyně jako navrhovatel výmazu, tak i majitel užitného vzoru (osoba zúčastněná na řízení) musí veškerou svou argumentaci i důkazy předložit žalovanému nejpozději při svém prvním podání. Na podporu těchto argumentů odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 7 A 105/2002 a rozsudek ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 10 As 112/2014). Žalovaný těmto zákonným podmínkám nedostál, neboť při svém rozhodování vzal v potaz i argumentaci a důkazy, které v průběhu řízení průběžně předkládala osoba zúčastněná na řízení, a to i po prvním podání, které učinila dne 26. 3. 2018. Žalovaný dále opakovaně nepředkládal žalobkyni podání osoby zúčastněné na řízení (např. repliku k vyjádření v případě druhého rozkladu, přílohu označenou jako E10) a tímto jeho postupem došlo k porušení rovných procesních práv, především pak porušení § 36 odst. 3 správního řádu.

IV. Vyjádření žalovaného

28. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Ve vyjádření k žalobě nejprve zrekapituloval předchozí průběh řízení a poté konstatoval, že žalobkyně v žalobě uplatnila námitky, které jsou shodné s důvody uplatněnými v návrhu na výmaz užitného vzoru. Ve vyjádření k žalobě proto odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a setrval na závěrech v něm uvedených.

29. K první žalobní námitce uvedl, že žalobkyně námitky ze dne 4. 3. 2020 podané ke druhému rozkladu majitele užitného vzoru uplatnila již v návrhu na výmaz ze dne 23. 1. 2018 a následně i ve vyjádřeních ze dne 18. 1. 2019 a 26. 9. 2019 k prvnímu rozkladu. S těmito námitkami se vypořádal prvoinstanční orgán ve svých rozhodnutích ze dne 2. 11. 2018 (strana 20 a 21) a ze dne 19. 12. 2019 (strana 26 až 28), kdy tyto námitky odmítl. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí orgánu I. stupně a napadené rozhodnutí tvoří jeden celek, se jimi žalovaný již nezabýval. Na podporu své argumentace odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013 – 25.

30. Stěžejní ve věci bylo posouzení dokumentu D9e, který zpochybnila osoba zúčastněná na řízení (majitel užitného vzoru). Prvoinstančnímu orgánu se nepodařilo odstranit pochybnosti ohledně uvedeného dokumentu, a proto předseda Úřadu průmyslového vlastnictví změnil prvoinstanční rozhodnutí, přičemž s ostatními závěry v něm uvedenými souhlasil. Podotkl, že z prvoinstančního i napadeného rozhodnutí je zřejmé, z čeho při svém rozhodnutí žalovaný i správní orgán I. stupně vycházeli a jakými skutkovými a právními úvahami se řídili. Odůvodnění obou rozhodnutí obsahuje konkrétní přezkoumatelné důvody, které vedly k danému rozhodnutí.

31. Ke druhé žalobní námitce žalovaný uvedl, že řízení o přihlášce užitného vzoru je řízením registračním, kdy není zjišťována novost ani tvůrčí úroveň technického řešení. V důsledku tohoto nastavení tak mohou být do rejstříku zapsána i řešení, která nesplňují podmínky ochrany, neboť žalovaný provádí průzkum splnění podmínek zápisné způsobilosti jen v rozsahu stanoveném v § 11 odst. 1 zákona o užitných vzorech. V rámci registračního řízení nelze zkoumat pohnutky přihlašovatele, jelikož hlavním cílem je vyloučit z dalšího řízení takovou přihlášku, jejíž předmět není technickým řešením, není zjevně průmyslově využitelný nebo jde o technické řešení, které je v rozporu s obecnými zájmy, zásadami lidskosti a veřejné morálky. K případnému posuzování dobré či zlé víry u žadatele není žalovaný ze zákona zmocněn. V dané věci majitel užitného vzoru ve zlé víře být ani nemohl.

32. Ke třetí a čtvrté žalobní námitce žalovaný uvedl, že zákonné podmínky byly splněny; v plném rozsahu pak odkázal na prvoinstanční rozhodnutí a na odůvodnění napadeného rozhodnutí (strana 24 a násl.). Dodal, že jediným namítaným dokumentem, který byl prokazatelně zpřístupněn neomezenému okruhu osob před datem práva přednosti napadeného užitného vzoru a z něhož lze seznat podstatu řešení, je namítaný dokument D9n, tj. užitný vzor č. X. Na tomto místě žalovaný odkázal na rozbor prvoinstančního rozhodnutí k dokumentu D9n (strana 19 a násl.) a zdůraznil, že odlišujícím znakem technického řešení podle jediného nároku na ochranu napadeného užitného vzoru od řešení podle nejbližšího stavu techniky (dokument D9n) byl shledán znak definovaný ve význakové části tohoto nároku. Připojení kabiny k závěsu je doplněno pevnými gumotextilními pruhy, kterými je omezen relativní vodorovný pohyb kabiny vzhledem k závěsu pro případ havarijní situace dobývacího (kolesového) stroje.

33. K nejednotnosti užitného vzoru ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o užitných vzorech žalovaný odkázal na argumentaci uvedenou v prvostupňovém rozhodnutí (strana 26 a 27), k otázce porušení ustanovení § 8 odst. 5 téhož zákona pak na stranu 28 prvoinstančního rozhodnutí, neboť se s těmito závěry ztotožnil. Otázkou průmyslové využitelnosti se zabýval správní orgán I. stupně na straně 27 a 28 prvoinstančního rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že technické řešení průmyslově využitelné je, jak ostatně vyplývá z popisu napadeného užitného vzoru, tak i z argumentace žalobkyně.

34. K námitce posouzení přesahu rámce pouhé odborné dovednosti žalovaný uvedl, že podstatné bylo posouzení dokumentu D9e (Průběžná projektová zpráva č. 2, „Optimalizace odpružení kabiny řidiče K 2000“, vyhotovená zhotovitelem, společností SYNERMA s.r.o., na základě objednatele společnosti Severočeské doly a. s.). Uvedl, že ohledně zveřejnění dokumentu D9e vyslovil pochybnost již v rozhodnutí ze dne 26. 7. 2019. Správní orgán I. stupně ani ve svém v pořadí druhém rozhodnutí ze dne 19. 12. 2019 (prvoinstanční rozhodnutí) nepostavil najisto, že od data uvedeného v dokumentu D9e došlo ke zveřejnění technického řešení jeho využíváním, že došlo k umožnění přístupu třetích osob ke znakům tělesného vytvoření odpružení kabiny řidiče K 2000, a bylo jim tudíž umožněno se s těmito znaky seznámit. K návrhu na výmaz předložené nepřímé důkazy nestačily k prokázání tvrzení žalobkyně, že technické řešení podle napadeného užitného vzoru č. Y nepřesahovalo rámec pouhé odborné dovednosti, a tedy nesplňovalo podmínky § 1 a 4 zákona o užitných vzorech.

35. K páté žalobní námitce žalovaný konstatoval, že napadené rozhodnutí není v rozporu s rozsudky předestřenými žalobkyní. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví v intencích rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2009, č. j. 6 A 72/2001–75 popsal stávající stav techniky, ze kterého vyšel, dále konkrétně popsal, v čem se nové řešení odlišuje od dosavadního stavu techniky, a jaké tedy bylo třeba učinit kroky k tomuto řešení a na základě tohoto popisu dovozoval, zda těmito kroky došlo k překročení rámce pouhé odborné dovednosti. Otázku novosti a překročení rámce pouhé odborné dovednosti vypořádal správní orgán I. stupně (na straně 12 až 26 prvoinstančního rozhodnutí), který podrobně posoudil namítané dokumenty a znalecký posudek č. 5/2017 prof. G. (dokument D9 s přílohami 1 až 15 D9a až D9o) a dospěl k názoru, že namítané dokumenty nebyly stavem techniky ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o užitných vzorech s výjimkou dokumentu D9e. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví se s hodnocením správního orgánu I. stupně ztotožnil s výjimkou posouzení dokumentu D9e, přičemž svůj postup náležitě zdůvodnil (na straně 28 až 30 napadeného rozhodnutí). Dodal, že ani dokument D9e není stavem techniky. Na základě změny posouzení tohoto namítaného dokumentu pak předseda Úřadu průmyslového vlastnictví změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, přičemž tento postup nebyl v rozporu s rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2009, č. j. 6 A 72/2001–75 a ze dne 16. 7. 2015, č. j. 7 As 69/2014–62.

36. K šesté žalobní námitce žalovaný uvedl, že zásadu koncentrace neporušil a jeho postup není se žalobkyní zmíněnými rozsudky v rozporu. K uvedenému odkázal rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2015, č. j. 10 As 112/2014–53, konkrétně na bod 16 až 18, a konstatoval, že postupoval v jeho intencích. Dodržel přísná koncentrační pravidla ve vztahu k navrhovateli, osoba zúčastněná na řízení se k návrhu vyjádřila a přihlášku užitného vzoru fakticky nikterak nemodifikovala. Podotkl, že výmaz užitného vzoru lze provést jen na základě předloženého věcně odůvodněného návrhu, s nímž současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá. Ty pak nemohou být dodatečně měněny.

37. K údajnému porušení § 36 odst. 3 správního řádu v souvislosti s nezasláním repliky a přílohy označené E10 žalovaný uvedl, že tyto listiny neměly pro řízení a následné rozhodnutí žádnou relevanci. Uvedené dokumenty nebyly žalobkyni zaslány, neboť neobsahovaly žádné nové skutečnosti nebo důkazy, na kterých by předseda Úřadu průmyslového vlastnictví založil argumentaci svého rozhodnutí. Závěrem žalovaný podotkl, že Příloha E10 byla jistě žalobkyni známa, neboť je její autorkou, přičemž nezaslání těchto dokumentů žalobkyni nemohlo způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí již s ohledem na přísnou koncentraci řízení zakotvenou v § 18 odst. 2 zákona o užitných vzorech.

V. Další podání

38. Podáním ze dne 8. 12. 2020 majitel užitného vzoru č. Y vstoupil do řízení jako osoba zúčastněná na řízení. Ve věci samé se nicméně nevyjádřil.

39. V replice ze dne 21. 5. 2021 žalobkyně obsáhle zrekapitulovala námitky obsažené v žalobě a setrvala na své žalobní argumentaci.

VI. Posouzení věci soudem

40. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti. Napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, přezkoumal v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí.

41. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující právní úpravy:

42. Podle § 1 zákona o užitných vzorech technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná, se chrání užitnými vzory.

43. Podle § 4 odst. 1 zákona o užitných vzorech technické řešení je nové, není–li součástí stavu techniky.

44. Podle § 4 odst. 2 zákona o užitných vzorech stavem techniky pro účely tohoto zákona je vše, co bylo přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli užitného vzoru právo přednosti (§ 9), zveřejněno.

45. Podle § 5 zákona o užitných vzorech technické řešení je průmyslově využitelné, jestliže může být opakovaně využíváno v hospodářské činnosti.

46. Podle § 8 odst. 2 zákona o užitných vzorech přihláška užitného vzoru smí obsahovat jen jedno technické řešení nebo skupinu řešení, která jsou navzájem spojena tak, že uskutečňují jedinou technickou myšlenku.

47. Podle § 8 odst. 5 zákona o užitných vzorech vyhotovení přihlášky musí odpovídat jednotné formě a požadavkům, které Úřad zveřejní ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen "Věstník").

48. Podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona o užitných vzorech na návrh kohokoliv Úřad provede výmaz užitného vzoru z rejstříku, není–li technické řešení způsobilé k ochraně podle § 1 a 3.

49. Podle § 15 odst. 1 zákona o užitných vzorech užitný vzor platí čtyři roky ode dne podání přihlášky, popřípadě od podání dřívější přihlášky vynálezu se shodným předmětem (§ 10 a 10a). Podle odst. 2 dobu platnosti zápisu užitného vzoru prodlouží Úřad na žádost majitele užitného vzoru až dvakrát vždy o tři roky. O prodloužení doby platnosti užitného vzoru lze požádat nejdříve v posledním roce jeho platnosti. Podle odst. 3 dojde–li k zápisu užitného vzoru do rejstříku po uplynutí doby stanovené v odstavci 1, Úřad prodlouží dobu platnosti zápisu užitného vzoru bez žádosti majitele užitného vzoru.

50. Podle § 18 odst. 2 zákona o užitných vzorech návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku musí být věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá. Důvody výmazu včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny.

51. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

52. Soud nejprve přistoupil k vypořádání námitky nepřezkoumatelnosti. Na úvod předesílá, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–76).

53. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–76). Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dle judikatury správních soudů dána především tehdy, opřel–li správní orgán rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem. Za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti; z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto; jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním; která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné. O nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se typicky jedná v případech, kdy správní orgány opřely rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny.

54. Na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů nelze klást nepřiměřeně vysoké požadavky. Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se například správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, bod 28). Pro dílčí pochybení v odůvodnění není tedy rozhodnutí nepřezkoumatelné, kdy je také třeba vzít v potaz, že správní řízení tvoří jeden celek a orgánu druhého stupně nic nebrání v tom se pouze ztotožnit a odkázat na odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí.

55. V případě prvoinstančního i napadeného rozhodnutí se správní orgány namítané nesrozumitelnosti v podobě nelogického a vnitřně rozporného odůvodnění a nevypořádání se s námitkami vznesenými žalobkyní v podaném návrhu nedopustily.

56. Soudu není zřejmé, proč žalobkyně považuje za nelogický a vnitřně rozporný závěr žalovaného, že: „(…) v návrhu na výmaz předložené nepřímé důkazy nestačily k prokázání tvrzení navrhovatele, že technické řešení podle napadeného užitného vzoru č. Y nepřesahovalo rámec pouhé odborné dovednosti, a tedy nesplňovalo podmínky ustanovení § 1 a 4 zákona č. 478/1992 Sb., a tedy že navrhovatel neunesl důkazní břemeno. Odvolací orgán se proto již nezabýval částí napadeného rozhodnutí obsahující přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti …“ Žalovaný jen shrnul, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ke svému tvrzení, že technické řešení podle napadeného užitného vzoru nepřesahovalo rámec pouhé odborné dovednosti, a proto nebylo třeba přezkoumávat úvahy správního orgánu I. stupně týkající se tohoto rozporovaného hlediska. Jak bude rozvedeno níže, žalovaný dospěl k jinému závěru stran zpřístupnění žalobkyní předložených dokumentů širší veřejnosti, a právě na základě této úvahy nepovažoval za nutné zabývat se samotnou technickou stránkou význakové části napadeného užitného vzoru optikou běžné odborné dovednosti.

57. K absenci vypořádání všech námitek uplatněných ve správním řízení žalobkyní soud považuje za potřebné zdůraznit, že správní řízení, tedy jak řízení před správním orgánem I. stupně, tak řízení odvolací, tvoří jeden celek. Úkolem odvolacího orgánu je reagovat zejména na odvolací námitky (ustanovení § 89 odst. 2 věta druhá správního řádu), ale z hlediska procesní ekonomie řízení není vyloučeno, aby odvolací orgán argumentaci prvoinstančního správního orgánu doplnil a rozvinul (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25). V nyní posuzované věci nelze přehlížet, že žalovaný rozhodoval o rozkladových námitkách, které podal majitel užitného vzoru (osoba zúčastněná na řízení), a proto se musel primárně vypořádat s touto rozkladovou argumentací. Nebylo však jeho povinností posuzovat důvodnost argumentace, kterou žalobkyně uplatnila v návrhu na výmaz užitného vzoru, zejména pakliže tato argumentace byla správním orgánem I. stupně podrobena hodnotícím úvahám. Žalobkyně zřejmě přehlédla, že správní orgán I. stupně se na stranách 26 až 28 prvoinstančního rozhodnutí k namítanému nesplnění podmínek uvedených v § 8 odst. 2 a 5 zákona o užitných vzorech, jakož i k průmyslové využitelnosti předmětného technického řešení vyjádřil, tudíž tyto návrhové námitky explicitně vypořádal. Zabýval se rovněž posouzením novosti napadeného řešení, kdy naplnění tohoto hlediska zkoumal v rámci hodnocení dokumentů, které žalobkyně k návrhu na výmaz užitného vzoru předložila. Opodstatněná není ani námitka, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí absentuje vypořádání namítané zlé víry a obcházení zákona. V této souvislosti soud předně odkazuje na rozsudek ze dne 29. 10. 2020 č. j. 1 Afs 68/2020–31 (bod 11), ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl, že „(o) nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů se jedná zejména tehdy, opomene–li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 – 64). Naopak, pokud se správní orgán podstatou námitky řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky, o nepřezkoumatelnost rozhodnutí se nejedná. Správní orgány a soudy zároveň nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí; takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014 – 43, nebo ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017 – 38).“ (podtržení doplněno). Přestože se správní orgány obou stupňů ve svých rozhodnutích k uvedené námitce explicitně nevyjádřily, její nedůvodnost implicite vyplývá zejména z aplikované právní úpravy a jejího výkladu, jak bude dále rozvedeno v souvislosti s vypořádáním námitky pod druhým žalobním bodem.

58. Soud tedy neshledal námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů opodstatněnou. Shledal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně určitým a srozumitelným způsobem vyložil důvody, na nichž je rozhodnutí zbudováno, shrnul podklady pro jeho vydání a uvedl úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, které na danou věc aplikoval. Napadené rozhodnutí obsahuje veškeré náležitosti stanovené zákonem (viz § 68 správního řádu).

59. Skutečnost, že žalobkyně se závěry uvedenými v napadeném rozhodnutí nesouhlasí a má jiný názor na vypořádání jí předkládaných vysvětlení a návrhů důkazů, nepředstavuje důvod pro zrušení rozhodnutí správního orgánu z důvodu nepřezkoumatelnosti nebo případné nesrozumitelnosti v podobě vnitřně rozporných závěrů.

60. K dílčí obecně formulované námitce nezákonnosti soud odkazuje na podrobné níže uvedené vypořádání jednotlivých žalobních námitek, ve kterých žalobkyně namítla nezákonnost napadeného rozhodnutí ve vztahu ke konkrétním ustanovením zákona o užitných vzorech a postupu správních orgánů. Není úlohou soudu, aby sám prováděl generální přezkum napadeného rozhodnutí.

61. Ke druhé žalobní námitce soud uvádí, že řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru je svým způsobem kontradiktorní řízení, ve kterém bylo povinností žalobkyně jako navrhovatele tvrdit, že užitný vzor nesplňuje konkrétní zákonné podmínky pro zápis a tato tvrzení prokázat. Povinností žalovaného pak bylo tyto uváděné důvody přezkoumat a posoudit, nakolik namítané řešení skutečně obsahuje stejné řešení, a užitný vzor tak nesplňuje zákonné podmínky pro zápis. Nebylo však povinností žalovaného upozorňovat žalobkyni na všechny argumenty, tj. rozdíly mezi zapsaným užitným vzorem a namítaným řešením, pro které by bylo možné návrhu na výmaz vyhovět, jelikož tyto rozdíly vyplývají přímo ze zapsaného užitného vzoru. K tomu lze odkázat na rozhodnutí ze dne ze dne 19. 7. 2007, č. j. 5 A 130/2001 – 59, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl, že „(...) navrhovatel výmazu musí již v návrhu uvést veškeré důvody výmazu, které uplatňuje, a tyto důvody musí podpořit označením důkazů k jejich prokázání. Za důvod výmazu přitom nelze považovat pouze příslušné ustanovení zákona, tj. důvod ve formálním slova smyslu, neboť pojem důvod výmazu zahrnuje současně též tvrzení konkrétních skutečností, které naplnění zákonného důvodu výmazu způsobují. (...) Nemůže–li žalovaný v průběhu správního řízení brát zřetel na další důvody pro výmaz užitného vzoru, které nebyly uplatněny v původním návrhu, tím spíše není oprávněn konstruovat vlastní důvody výmazu navrhovatelem neuplatněné. V návrhovém řízení o výmaz užitného vzoru z rejstříku je totiž správní orgán limitován obsahem návrhu na výmaz, který představuje vymezení předmětu řízení, jež nelze překročit (...). “ Oproti řízení o přihlášce užitného vzoru, které je řízením registračním, v němž není zjišťována novost ani tvůrčí úroveň technického řešení, musí navrhovatel (žalobkyně), aby v řízení o výmazu užitného vzoru uspěl, unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

62. V tomto ohledu je třeba přisvědčit žalovanému, že v důsledku koncepce zákona o užitných vzorech mohou být do rejstříku zapsána i řešení, která nesplňují podmínky ochrany. Žalovaný ze své úřední činnosti neprovádí průzkum splnění podmínek zápisné způsobilosti nad rámec zákonné úpravy (k tomu viz § 11 odst. 1 zákona o užitných vzorech). Přihláška je před zápisem do rejstříku podrobena pouze administrativně formálnímu průzkumu způsobilosti užitného vzoru k zápisu do rejstříku, přičemž není zjišťována novost ani tvůrčí úroveň řešení. Do rejstříku tak mohou být zapsána i řešení, která nesplňují uvedené právní podmínky ochrany, pokud splňují ostatní předepsané požadavky (podání žádosti o zápis do rejstříku užitných vzorů s uvedením názvu užitného vzoru, popis technického řešení, případně výkresy a nároky na ochranu, v nichž musí být jasně vymezen předmět, který má být chráněn užitným vzorem). Smyslem tohoto typu průzkumu je pouze vyloučit z dalšího řízení přihlášky užitných vzorů, jejichž předměty nejsou technickým řešením ve smyslu zákona o užitných vzorech, nejsou zjevně průmyslově využitelné nebo spadají do výluk z ochrany. V rámci průzkumu způsobilosti k zápisu se posuzuje, zda technické řešení nespadá do demonstrativního výčtu předmětů, které se samy o sobě nepovažují za technická řešení, zda nejde o objev, vědeckou teorii či matematickou metodu, pouhou vnější úpravu výrobků, plán, pravidlo či způsob vykonávání duševní činnosti, program pro počítač či pouhé uvedení informací (srov. HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví.).

63. Žalovaný tak a priori není ze zákona zmocněn k tomu, aby zkoumal, zda je žadatel v dobré či zlé víře. Takový požadavek zákon na správní orgán neklade a nelze jej ani ze zákonné právní úpravy dovodit. Soud proto nepovažoval za účelné posuzovat v intencích tohoto žalobního bodu aspekty zaměstnaneckého poměru osoby zúčastněné na řízení, resp. pohnutky, které ji měly vést k podání přihlášky předmětného užitného vzoru.

64. Námitky soustředěné pod třetím, čtvrtým a pátým žalobním okruhem soud vypořádal společně, neboť žalobkyně v nich opakuje svou argumentaci, a to zejména stran zlé víry osoby zúčastněné na řízení a obcházení zákona. Zároveň se dle náhledu soudu vypořádání těchto námitkových okruhů jeví jako účelné, neboť se opírá o základní výkladová východiska v dané oblasti úpravy.

65. Soud nejprve považuje za potřebné zdůraznit, že v § 1 zákona o užitných vzorech je jednoznačně vymezeno, jaká technická řešení jsou chráněna užitným vzorem. Jde o technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná. Výkladem a contrario je nutno dojít k závěru, že užitným vzorem nelze vůbec chránit technická řešení, která nejsou nová, nepřesahují rámec pouhé odborné dovednosti či nejsou průmyslově využitelná.

66. Na tomto místě soud připomíná, že navrhovatel výmazu nemá k dispozici neomezené pole „návrhové“ působnosti, pokud jde o spektrum námitek (důvodů), které může v návrhu na výmaz užitného vzoru z rejstříku uplatnit. Ze shora citovaného ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) zákona o užitných vzorech plyne, že důvodem pro výmaz užitného vzoru jsou technická řešení, která prokazatelně nenaplňují alespoň jeden ze znaků, jejichž (kumulativním) splněním zákonodárce podmínil poskytnutí ochrany ve smyslu § 1 a § 3 zákona o užitných vzorech. Další důvody, které může navrhovatel výmazu uplatňovat, jsou pak upraveny pod písm. b) a c) uvedeného ustanovení, nicméně tyto důvody žalobkyně v návrhu na výmaz neuplatnila a nenamítala je ani v žalobě. Navrhovateli výmazu však nepřísluší dovolávat se jiných než zákonem taxativně vymezených důvodů pro výmaz užitného vzoru z rejstříku, jinými slovy nemůže konstruovat další, zákonodárcem výslovně nepředvídané důvody, pro které by ochrana užitnému vzoru neměla být poskytnuta, resp. pro které by měla být na základě návrhu na výmaz podaného třetí osobou revokována s účinky ex tunc. V nyní posuzované věci žalobkyně nicméně namítala i porušení § 8 odst. 2 a 5 zákona o užitných vzorech, přestože se nejedná o důvody upravené v § 17 odst. 1 zákona o užitných vzorech, tedy důvody, k jejichž uplatnění je legitimována třetí osoba. Řečeno jinak, posouzení otázky, zda přihláška obsahuje jen jedno technické řešení ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o užitných vzorech, či zda vyhotovení přihlášky odpovídá jednotné formě a požadavkům zveřejněným ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví, přísluší toliko Úřadu průmyslového vlastnictví při hodnocení zápisné způsobilosti přihlášky užitného vzoru do rejstříku podle § 11 zákona o užitných vzorech. Toliko nad rámec nutného vypořádání třetí a čtvrté námitky soud uvádí, že správní orgán I. stupně, jak bylo již konstatováno v souvislosti s námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neshledal, že by napadený užitný vzor obsahoval nějakou skupinu řešení v rozporu s ustanovením § 8 odst. 2 zákona o užitných vzorech, ani že by nebyl naplněn požadavek stanovený v § 8 odst. 5 zákona o užitných vzorech, neboli námitku žalobkyně podrobil věcnému hodnocení. Tyto jeho závěry považuje soud za logické a konzistentní, nadto žalobkyně ničím nezpochybnila, že předmětné gumotextilní pásy se systémem odpružení souvisejí, byť se na něm přímo nepodílejí, ani neuvedla (údajné) konkrétní nedostatky přihlášky, které měly založit nesplnění podmínek stanovených v § 8 odst. 5 zákona o užitných vzorech.

67. Jak už bylo výše uvedeno, při zápisu užitného vzoru se zkoumají pouze formální náležitosti přihlášky; průzkum novosti a překročení rámce pouhé odborné dovednosti se provádí až v řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru. Protože u užitných vzorů před udělením průmyslově–právní ochrany nedochází k porovnání předmětu přihlášky užitného vzoru se stávajícím stavem techniky a zápis je prováděn na registračním principu, může dojít k tomu, že předmětem zapsaného užitného vzoru se stane banální technické řešení, které nesplňuje podmínku novosti nebo překročení odborné dovednosti, přičemž u užitných vzorů, pokud jde o úroveň řešení, se předpokládá pouhé překročení odborné dovednosti (viz HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví.).

68. Základní podmínkou pro zápis užitného vzoru do rejstříku je absolutní světová novost. Při praktickém posuzování novosti užitného vzoru je – podobně jako u patentové přihlášky – častým problémem dostatečný stupeň průkaznosti dřívějšího zveřejnění namítaných skutečností. Za důkaz nenovosti užitného vzoru nelze považovat kopie zlepšovacích návrhů nebo potvrzení o dřívějším využívání v podniku, neboť jde o skutečnosti, které nepředstavují pramen informací dostupných neomezenému okruhu osob. Pokud z předložených důkazních materiálů nelze seznat, že se s jejich obsahem mohl kdokoli před nabytím práva přednosti přihlášky užitného vzoru seznámit, nemohou být podkladem ke zrušení udělené právní ochrany užitným vzorem.

69. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, č. j. 9 Ca 203/2009–64 vyplývá, že „(l)istinu, jež sice obsahuje popis technického řešení totožného s tím, které je chráněno užitným vzorem, avšak zároveň není důkazem prokazujícím zveřejnění tohoto technického řešení, tj. jeho zpřístupnění veřejnosti, není možné akceptovat jako důkaz nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem. Takovým důkazem pochopitelně není ani dokument, který sice byl prokazatelně zpřístupněn veřejnosti, avšak žádný popis technického řešení totožného s řešením chráněným užitným vzorem neobsahuje. Důkaz prokazující námitku nenovosti technického řešení chráněného užitným vzorem musí vykazovat zároveň oba znaky – jak znak obsahový, tak znak spočívající ve zveřejnění tohoto obsahu.

70. Lze shrnout, že jako důkazy o nedostatku novosti či nepřesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti (viz níže) lze akceptovat jen takové dokumenty, které byly prokazatelně zpřístupněny neomezenému okruhu osob před datem práva přednosti napadeného užitného vzoru a z nichž lze seznat podstatu řešení, nebo takové, ze kterých zpřístupnění řešení neomezenému okruhu osob před datem práva přednosti napadeného užitného vzoru vyplývá.

71. Jediný namítaný dokument, který byl prokazatelně zpřístupněn neomezenému okruhu osob před datem práva přednosti napadeného užitného vzoru a z něhož lze seznat podstatu řešení, je dokument D9n, tj. užitný vzor č. X, kdy odlišujícím znakem byl shledán znak definovaný ve význakové části tohoto nároku (pevné gumotextilní pruhy).

72. K dokumentu D9n správní orgán I. stupně v prvoinstančním rozhodnutí uvedl, že „popisuje systém odpružení kabiny řidiče, kde kabina je svými prodlouženými příčnými nosníky a „závěsnou rovinou“ (v terminologii napadeného řešení „závěsným pruhem“) připojena k nosné konstrukci závěsu a na své opačné straně podepřena pružícími jednotkami (v terminologii napadeného řešení „pružinami“), přičemž závěs je pověšen pod vibrujícím základem kyvně kolem osy hřídele. Z dokumentu D9n nejsou známy pevné gumotextilní pruhy pro omezení relativního vodorovného pohybu kabiny řidiče. Pruh gumotextilního dopravního pásu uvedený dokumentu D9n je jedním z možných konkrétních provedení výše uvedené „závěsné roviny“, slouží k zavěšení kabiny řidiče a nejedná se tedy o pevný gumotextilní pruh uvedený ve význakové části nároku na ochranu napadeného užitného vzoru. Dokument D9n tedy neobsahuje kombinaci všech znaků, jak jsou definovány v nároku na ochranu 1 napadeného užitného vzoru. Řešení podle nároku 1 napadeného užitného vzoru je tedy vzhledem k dokumentu D9n nové.“ (podtržení doplněno). S tímto závěrem se žalovaný ztotožnil a ztotožňuje se s ním i soud. Ostatně ani žalobkyně neoponovala tomuto závěru relevantní (věcnou) argumentací, neboť i v rámci obhajoby uvedených námitkových okruhů setrvala v podstatě jen na svém přesvědčení, že na zápis předmětného technického řešení je třeba nahlížet optikou zlé víry majitele registrovaného užitného vzoru a v intencích obcházení zákona.

73. Dokument D9e správní orgán I. stupně v prvoinstančním rozhodnutí zhodnotil jako veřejně dostupnou listinu. Žalovaný se však neztotožnil se závěrem prvoinstančního orgánu, že existence namítaného dokumentu D9e a existence Smlouvy o dílo č. 001/09/2005 prokazuje, že se technické řešení rypadla K 2000 nejpozději v říjnu roku 2005 stalo předmětem obchodní činnosti a mohl se s ním seznámit neomezený okruh osob. Přezkoumal důkazní materiály, a to dokumenty D2, D9, D9a, D9b, D9c, D9d, D9e, D9f a D9m, zda zveřejnění užitného vzoru č. Y přede dnem práva přednosti prokazují či zda z nich zveřejnění s určitostí vyplývá. V dokumentech D2, D9, D9a, D9b, D9c, D9d a D9m shledal zmínku o přítomnosti gumotextilních pruhů, avšak tyto dokumenty byly vytištěny a vyhotoveny až po datu práva přednosti napadeného užitného vzoru, neměly charakter veřejně dostupných listin a nebyly pro prokázání tvrzení žalobkyně relevantní. Ohledně zbylých dvou dokumentů D9e a D9f pak konstatoval, že nemají charakter veřejně dostupné tiskoviny a zveřejnění těchto dokumentů před datem práva přednosti nebylo doloženo ani prokázáno.

74. Ke spornému dokumentu D9e (Průběžná projektová zpráva č. 2, „Optimalizace odpružení kabiny řidiče K 2000“, vyhotovená zhotovitelem, společností SYNERMA s.r.o., na základě objednatele společnosti Severočeské doly a. s.) žalovaný uvedl, že obsah informací v něm uvedených nesvědčí o tom, zda byl návrh do konečné podoby skutečně zpracován a komu a kdy byl předán, neboť jednotlivé stránky nejsou signovány, je uvedena pouze datace vyhotovení a nikoliv předání dokumentu a současně absentují i podpisy odpovědných osob. Ke kopii Smlouvy o dílo č. 001/09/2005 nebyly předloženy navrhovatelem žádné dokumenty, kterými by bylo postaveno na jisto, že k uskutečnění bodu 5.9 této smlouvy (předání a převzetí díla) došlo. Na základě výše uvedeného se žalovaný neztotožnil s názorem správního orgánu I. stupně, že se technické řešení stalo potenciálně přístupným širší veřejnosti i stavem techniky ve smyslu § 1 a 4 zákona o užitných vzorech nejpozději v říjnu roku 2005 jako předmět obchodní činnosti, a že se tak s daným technickým řešením mohl seznámit neomezený okruh osob.

75. Soud ze správního spisu ověřil výše popsaný skutkový stav a neshledal důvod odchýlit se od závěru, k němuž oproti správnímu orgánu I. stupně dospěl žalovaný. Žalobkyně neprokázala, že od data uvedeného v dokumentu D9e došlo ke zveřejnění technického řešení jeho využíváním, tj. že byl třetím osobám umožněn přístup ke znakům tělesného vytvoření odpružení kabiny řidiče K 2000 z dokumentu D9e a bylo jim umožněno se s těmito znaky seznámit. Žalobkyně v daném případě neprokázala, že před datem práva přednosti došlo ke zveřejnění předmětných dokumentů, a neunesla tak důkazní břemeno. Jak již soud poznamenal výše, žalobkyně zcela nepřiléhavě vystavěla své žalobní námitky, včetně námitky nesprávného posouzení novosti technického řešení, na tvrzení o zlé víře majitele užitného vzoru a zneužití práva spočívajícím v údajném obcházení zákona. Jinými slovy řečeno, žalobkyně neuplatnila jakoukoli věcně podloženou argumentaci, která by byla s to byť i jen zpochybnit nosný závěr žalovaného správního orgánu, že z důkazních prostředků předložených k návrhu na výmaz předmětného užitného vzoru nelze dovodit zpřístupnění posuzovaného technického řešení širšímu okruhu veřejnosti.

76. I při posuzování podmínky „přesahu pouhé odborné dovednosti“ je rozhodné, zda dosažené řešení objektivně překračuje známý, tj. dosavadní stav techniky, a zda je pro odborníka v dané oblasti techniky zřejmé nebo překračuje pouhou odbornou dovednost, přičemž činnosti, které musely být provedeny před podáním návrhu na zápis užitného vzoru a rozbory o druhu odborné způsobilosti původce jsou nerozhodné (srov. HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví.).

77. O přítomnosti předmětných gumotextilních pruhů pod kabinou řidiče rypadla K 2000 před datem práva přednosti užitného vzoru č. Y je zmínka pouze v dokumentech D2, D9 a D9d, které však bylo možno považovat pouze za dokumenty podpůrné, neboť samy o sobě neprokazují dosavadní stav techniky, resp. veřejnou známost předmětného technického řešení. V daném sporu bylo opět klíčové posouzení dokumentu D9e, a to v části týkající se napnutí „pojistných pásů gurty“. V řízení však nebylo postaveno najisto, jak už bylo výše uvedeno, že od data uvedeného v dokumentu D9e došlo ke zveřejnění technického řešení jeho využíváním, a rovněž nebylo postaveno na jisto, že došlo k umožnění přístupu třetích osob ke znakům tělesného vytvoření odpružení kabiny řidiče K 2000, a bylo tak možné se s těmito znaky seznámit. Bylo přitom na žalobkyni jako navrhovateli výmazu užitného vzoru, aby prokázala své tvrzení, že technické řešení podle napadeného užitného vzoru č. Y nepřesahovalo rámec pouhé odborné dovednosti.

78. Soud k této žalobní námitce považuje za potřebné poukázat na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, která se vztahuje k řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru. V rozsudku ze dne 15. 7. 2009, č. j. 6 As 2/2009 – 112 Nejvyšší správní soud dovodil, že „řízení o výmazu užitného vzoru je totiž ex lege řízením přísně koncentrovaným, v němž leží břemeno důkazu plně na navrhovateli výmazu – podle § 18 odst. 2 zákona o užitných vzorech návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku musí být věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá. Důvody výmazu včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny.“ 79. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví v napadeném rozhodnutí popsal stávající stav techniky, ze kterého vyšel, dále uvedl, v čem se nové řešení odlišuje od dosavadního stavu techniky a poukázal na to, jaké bylo třeba učinit kroky k tomuto řešení, v daném případě pak shledal, že těmito kroky došlo k překročení rámce pouhé odborné dovednosti. Povinností žalobkyně bylo, aby prokázala, že řešení chráněné napadeným užitným vzorem není nové, resp. že nepřesáhlo rámec pouhé odborné dovednosti, což se však žalobkyni nepodařilo.

80. Lze shrnout, že pokud se žalobkyně domnívala, že užitný vzor č. Y nesplňoval požadavky pro zápis, byla povinna ve svém návrhu na výmaz tyto skutečnosti uvést a současně svá tvrzení prokázat. V řízení nicméně nebylo prokázáno, že nebyla splněna podmínka novosti, resp. že se s technickým řešením dle napadeného užitného vzoru mohl seznámit neomezený okruh osob před datem jeho přednosti. Současně žalobkyně neprokázala svá tvrzení, že předmětný užitný vzor nepřesáhnul pouhou odbornou dovednost. V této souvislosti soud odkazuje rovněž na stranu 12 rozhodnutí prvoinstančního orgánu, kde správní orgán konstatoval, že žalobkyní předložené fotografie č. 001 až 003, jimiž měla být doložena znalost posuzovaného technického řešení minimálně od poloviny 80. let minulého stolení, jsou nedatované, a tudíž nebylo prokázáno zveřejnění těchto fotografií před datem práva přednosti napadeného užitného vzoru. Pakliže žalobkyně i nadále (v žalobě) tvrdí, že „rozsah výkyvu houpačky je vymezen délkou gumotextilního pruhu (…) s tím, že tento způsob technického řešení je natolik logický, natolik zřejmý, natolik známý, natolik obecný, a natolik nasnadě, že vyplývá zřejmým způsobem ze známého stavu techniky pro každou svéprávnou osobu s rozumem průměrného člověka“, postrádá toto žalobní tvrzení relevantní oporu v důkazech, které žalobkyně označila v návrhu na výmaz. Samotné přesvědčení žalobkyně o zřejmosti technického řešení, ať již mezi odborníky v dané oblasti či v širší (laické) veřejnosti, nemůže nahradit důkazní prostředek. Znovu je tak třeba zdůraznit, že žalobkyně jako navrhovatelka výmazu užitného vzoru nesla důkazní břemeno, a proto bylo jen na ní, zda ke svým tvrzením předloží důkazy způsobilé tato tvrzení prokázat. V tomto ohledu nelze jako důkaz akceptovat dokument D9 (znalecký posudek), neboť tato listina byla vyhotovena až po datu práva přednosti a zároveň nemá charakter veřejně dostupných tiskovin (viz strana 27 napadeného rozhodnutí). Byla to tedy žalobkyně, kdo v návrhu na výmaz užitného vzoru neuvedl žádné věcné argumenty týkající se posouzení přesahu rámce pouhé odborné dovednosti, a nikoli správní orgány, resp. žalovaný, jak namítla žalobkyně. K otázce průmyslové využitelnosti řešení chráněného napadeným užitným vzorem se pregnantně vyjádřil správní orgán stupně na straně 27 a 28 prvoinstančního rozhodnutí. Žalobkyně i tuto námitku koncipovala poněkud mimoběžně, jelikož ji opět vystavěla na polemice o novosti technického řešení, resp. nepřesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti. Nikterak se však nevymezila vůči argumentaci správního orgánu I. stupně obsažené na straně 27 a násl. prvoinstančního rozhodnutí. Soud se zcela ztotožňuje se závěrem správního orgánu I. stupně, že o průmyslové využitelnosti řešení chráněného napadeným užitným vzorem svědčí zejména to, že toto technické řešení bylo i podle žalobkyně opakovaně využíváno k hospodářské činnosti například jeho využitím při opravě rypadla K2000 v roce 2005. Soud tedy neshledal žádná pochybení v postupu správních orgánů.

81. K šesté žalobní námitce soud konstatuje, že řízení o výmazu užitného vzoru je řízením sporným, které se zahajuje na návrh. Jedná se tedy o řízení návrhové, které je ovládáno zásadou projednací a přísnou koncentrační zásadou (viz § 18 odst. 2 zákona o užitných vzorech). Každý má možnost podle § 17 a 18 zákona o užitných vzorech podat návrh na výmaz užitného vzoru, aniž by musel prokazovat právní zájem. V návrhu musí uvést veškeré důvody výmazu, které uplatňuje, a tyto důvody musí podpořit označením důkazů k jejich prokázání. Žalovaný nemůže v průběhu správního řízení brát zřetel na další důvody pro výmaz užitného vzoru, které nebyly uplatněny v původním návrhu, tím spíše není oprávněn konstruovat vlastní důvody výmazu navrhovatelem neuplatněné. Rovněž je nepřípustné jakékoli doplňování argumentace osoby, která podala návrh na výmaz užitného vzoru, o důvody, jež tato osoba neuplatnila v návrhu. Je tedy pouze na navrhovateli, jaké předloží důkazní prostředky k prokázání důvodnosti svého návrhu na výmaz užitného vzoru, a navíc takto předložené důkazní prostředky ani v návrhu uváděné důvody výmazu nemohou být dodatečně měněny. To však nevylučuje podání nového návrhu na výmaz, který se opírá o nové důkazní prostředky.

82. Z právě uvedeného plyne, že bylo povinností žalobkyně uvést v návrhu veškeré důvody výmazu, které uplatňuje, a tyto důvody podpořit označením důkazů k jejich prokázání. Aby mohla být žalobkyně v řízení úspěšná, musela by unést břemeno tvrzení a též břemeno důkazní. Soud zde odkazuje na rozsudek ze dne 19. 7. 2007, sp. zn. 5 A 130/2001–59, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že navrhovatel výmazu musí již v návrhu uvést veškeré důvody výmazu, které uplatňuje, a tyto důvody musí podpořit označením důkazů k jejich prokázání. Za důvod výmazu přitom nelze považovat pouze příslušné ustanovení zákona, tedy důvod ve formálním slova smyslu, neboť pojem „důvod výmazu“ zahrnuje současně též tvrzení konkrétních skutečností, které naplnění zákonného důvodu výmazu způsobují. Obsahem návrhu na výmaz užitného vzoru proto musí být kompletní argumentace navrhovatele, proč má být užitný vzor z rejstříku vymazán. K důvodům později uplatněným nemůže správní orgán přihlížet.

83. Z rozsudku městského soudu ze dne 17. 10. 2012, č. j. 9 Ca 203/2009–64 pak vyplývá, že „(s)ejně jako Úřad průmyslového vlastnictví v řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru, ani soud v následně vedeném žalobním řízení nemůže při přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí přihlížet k žalobním tvrzením opírajícím se o ty skutkové důvody pro výmaz užitného vzoru, které nebyly navrhovatelem výmazu uplatněny již v návrhu na výmaz užitného vzoru. Totéž platí i pro důkazní prostředky, které nebyly připojeny k návrhu na výmaz užitného vzoru, ale které žalobce předložil Úřadu průmyslového vlastnictví až následně, nebo je dokonce předložil či označil až v řízení před soudem. Opačný postup by byl v rozporu s koncentrační zásadou ovládající řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru, zakotvenou v § 18 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech.“.

84. V posuzované věci žalobkyně neprokázala svá návrhová tvrzení a z jí předložených důkazů nebylo možné dovodit, že užitný vzor č. Y nesplňuje zákonem stanovené podmínky zápisu. Soud tak dospěl k závěru, že postup žalovaného nebyl v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2015, č. j. 10 As 112/2014–53.

85. K námitce stran porušení procesních práv soud konstatuje, že žalobkyně byla v řízení aktivní a měla možnost se vyjádřit. Soud ze správního spisu zjistil, že před zahájením řízení o výmazu nahlédla do spisu dne 26. 1. 2017 a poté v již zahájeném řízení dne 14. 6. 2018 a dne 7. 12. 2018, rovněž správnímu orgánu zaslala svá vyjádření ze dne 2. 11. 2018 a ze dne 9. 3. 2020, kterými se vyjádřila k rozkladu. Soud neshledal, že by žalovaný při svém rozhodování v rozporu s § 18 zákona o užitných vzorech vzal v potaz i argumentaci a důkazy, které v průběhu řízení průběžně předkládala osoba zúčastněná na řízení. Žalobkyně ostatně tuto námitku ani blíže nekonkretizovala.

86. Žalobkyni lze sice přisvědčit v tom, že správní orgán jí řádně nedoručil podání osoby zúčastněné na řízení, nicméně je třeba vzít v úvahu povahu řízení, kdy, jak už bylo několikrát soudem konstatováno, žalobkyně byla povinna svá tvrzení (důvody návrhu) uvést v samotném návrhu na výmaz užitného vzoru a tato tvrzení již nemohla být následně měněna. Je pravdou, že žalovaný v koncentrovaném řízení s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení vytýkané dokumenty (replika a příloha označená E10, které je sama žalobkyně autorem) nezaslal. Žalobkyně měla ovšem možnost vyjádřit se k vyjádření osoby zúčastněné na řízení, přičemž tuto námitku nevznesla během řízení, nýbrž ji uplatnila až v žalobě. Podle názoru soudu nemohla být žalobkyně tímto postupem žalovaného zkrácena na svých procesních právech i s ohledem na to, že pro rozhodnutí ve věci nebyly výše uvedené dokumenty s odkazem na přísnou koncentrační zásadu zakotvenou v § 18 odst. 2 zákona o užitných vzorech rozhodující.

VII. Závěr a náklady řízení

87. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Za splnění podmínek zakotvených v § 51 odst. 1 s. ř. s. tak učinil bez nařízení jednání.

88. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady v řízení nevznikly.

89. Soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s. rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Předmět řízení a vymezení sporu II. Řízení před prvoinstančním orgánem a napadené rozhodnutí III. Žaloba IV. Vyjádření žalovaného V. Další podání VI. Posouzení věci soudem VII. Závěr a náklady řízení