5 A 130/2001-59

Rubrum

I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 21.8.2001, č. j. PUV 1992-46, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok

Žalobou ze dne 15.10.2001, podanou dne 16.10.2001 u Vrchního soudu v Praze, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též jen „úřad") ze dne 21.8.2001, č. j. PUV 199246, kterým bylo vyhověno rozkladu podanému společností M. a rozhodnutí žalovaného sp. zn. PUV 1992-46, ze dne 12.12.2000, bylo ve výroku změněno takto: Užitný vzor č. 48 se částečně vymazává z rejstříku užitných vzorů. Částečný výmaz působí od počátku jeho platnosti. Ve výroku byly dále stanoveny nároky na ochranu uvedeného užitného vzoru a bylo rozhodnuto o vrácení složené kauce ve výši 2500 Kč. Žalobce konstatoval, že je majitelem užitného vzoru č. 48, nazvaného „Zařízení pro mechanické zabezpečení motorových vozidel proti zcizení", který byl napadeným rozhodnutím předsedy úřadu částečně vymazán a došlo ke změně nároků na jeho ochranu. Důvodem pro částečný výmaz bylo zjištění, že chráněné technické řešení nemá potřebnou vynálezeckou výši, nepřesahuje rámec odborné dovednosti s přihlédnutím k známému stavu techniky, předestřenému navrhovatelkou výmazu namítaným US patentem. Žalobce uvedl, že tímto rozhodnutím byla zkrácena jeho práva, zejména právo na „fér" proces, právo původcovské a vlastnické. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí staví na procesně zcela novém argumentu (datum vzniku samonosných karoserií), který se poprvé objevil až v odůvodnění konečného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí podle žalobce nevychází z obsahu spisu a nemá oporu v dokazování, protože nebylo provedeno žádné dokazování o tom, kdy vznikly samonosné karoserie. Nebylo tedy postaveno na jisto, zda je hlavní argument pro nepřiznání odborné výše projednávaného užitného vzoru pravdivý. V uvedeném spatřoval žalobce porušení § 3 odst. 4, § 32 odst. 2 a § 46 zákona č. 71/1967 Sb.9 o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Žalobce nedostal v řízení o rozkladu možnost vyjádřit se k uvedenému argumentu, který byl meritorním podkladem pro rozhodnutí. Ústní jednání v řízení o rozkladu neproběhlo. Žalobce tak nedostal možnost navrhnout důkazy, aby užitný vzor nemohl být vymazán ani částečně. Žalovaný porušil ustanovení § 3 odst. 2 a § 33 odst. 2 správního řádu, neboť žalobci neposkytl příležitost účinně hájit svá práva a zájmy. Žalobce zdůraznil, že nebyl dán důvod pro změnu prvostupňového rozhodnutí, které mělo být potvrzeno nebo zrušeno a vráceno do prvé instance. Žalobce připomněl svůj nárok na dvoustupňový proces o té otázce, na které stojí správní rozhodnutí. Žalovaný tím podle žalobce porušil ustanovení § 59 odst. 2 správního řádu. Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí předsedy úřadu zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce nebyl zkrácen na svých právech a napadené rozhodnutí i předcházející správní řízení byly plně v souladu se zákonem. Žalovaný podotkl, že argument o povaze namítaného US patentu č. 2 293 197, pouze konstatuje obecnou skutečnost o podmínkách, za kterých vznikal namítaný US patent, a neuvádí žádné skutečnosti o povaze napadeného užitného vzoru. Tento argument byl použit na podpora spolehlivého zjištění stavu věci, ale není použitím nového důkazu, který by s ohledem na zásadu koncentrace řízení bylo nutno použít již v předchozím řízení. Tím důkazem je technická argumentace navrhovatelky výmazu v jejím podání ze dne 12.1.2001, zejména námitka uvedeného US patentu. Žalobce měl možnost se vyjádřit k důkazům předloženým v rozkladu, což ostatně v podání ze dne 14.5.2001 také učinil. Žalovaný v této věci nenařídil ústní jednání, neboť měl za to, že má všechny podklady ke spolehlivému zjištění stavu věci. Žalovaný uzavřel, že neporušil zákon, ani nepřekročil rámec správního uvážení, a proto navrhl zamítnutí podané žaloby. Žalobce v podané replice zdůraznil, že navrhovatelka výmazu k podanému rozkladu nepřiložila žádný nový důkaz, jen požadovala nové posouzení již předložených důkazů. Navrhovatelka výmazu v rozkladu netvrdila nic o datu vzniku samonosných karoserií. Žalovaný předem neupozornil žalobce, že v napadeném rozhodnutí bude uplatněn nový argument (datum vzniku samonosných karoserií), žalobci tak nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, neboť podkladem bylo rovněž datum vzniku samonosných karoserií. Napadené správní řízení podle žalobce nebylo dvoustupňové, ani jednostupňové, ale „půlstupňové", pouze s vydáním rozhodnutí, jež se opírá o otázku, o které žádné řízení, ani dokazování neproběhlo. Žalobce podotkl, že ve správním řízení mělo být nařízeno ústní jednání, a to jako důsledek povinnosti spolehlivě zjistit stav věci, ale zejména proto, že napadeným rozhodnutím bylo v neprospěch žalobce změněno rozhodnutí žalovaného a věc nebyla vrácena do prvního stupně. Žalobce dále zpochybnil tvrzení žalovaného, že jednání nenařídil, protože měl všechny podklady ke spolehlivému zjištění stavu věci, a konstatoval, že disponuje patentovou rešerší, která dokazuje nepravdivost tvrzení žalovaného. Žalobce uzavřel, že si předseda úřadu na poslední chvíli bez důkazů vymyslel tvrzení o datu vzniku samonosných karoserií, čímž žalobce poškodil. Vrchní soud v Praze dne 2.1.2003 postoupil věc Nejvyššímu správnímu soudu, který je podle § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s."), příslušný k tomu, aby převzal a dokončil řízení zahájená před vrchními soudy ve věcech správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona. Podle § 130 odst. 1 s. ř. s. se neskončená řízení podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu účinného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 3.7.2003, č. j. 5 A 130/2001 - 26, odmítl žalobu s odůvodněním, že správní orgán rozhodl v soukromoprávní věci. Rozhodnutím zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb.5 o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 22.12.2004, č. j. Konf 89/2004 - 4, bylo předmětné usnesení Nejvyššího správního soudu zrušeno a bylo rozhodnuto, že příslušným vydat rozhodnutí o žalobě proti shora uvedenému rozhodnutí předsedy úřadu ve věci výmazu užitného vzoru č. 48 s názvem „Zařízení pro mechanické zabezpečení motorových vozidel proti zcizení" je soud ve správním soudnictví, tedy Nejvyšší správní soud. Nejvyšší správní soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí předsedy úřadu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, přičemž podle § 75 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí. Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti podané žaloby. Na základě přihlášky ze dne 25.11.1991, č. 46-92, žalovaný dne 24.2.1993 zapsal do rejstříku užitný vzor č. 48 s názvem Zařízení pro mechanické zabezpečení motorových vozidel proti zcizení, jehož majitelem a původcem je žalobce. Podáním ze dne 29.2.2000 společnost M. navrhla výmaz užitného vzoru č. 48 a konstatovala, že řešení popsané v tomto užitném vzoru není nové a nepřesahuje rámec pouhé odborné dovednosti. Z hlediska novosti namítala US patent č. 2 293 197, z roku 1941 s názvem Odpojitelná řadící páka a zámek. Společnost M.. uvedla, že v US spisu jsou zobrazeny a popsány všechny hlavní znaky, případně jejich technické ekvivalenty, které jsou uvedeny v prvém i druhém nároku na ochranu napadeného užitného vzoru. Navrhovatelka výmazu spatřovala shodu v následujících znacích: 1. těleso zámku a v jeho nedemontovatelné části upravená samostatná bezpečnostní vložka podle užitného vzoru a těleso zámku s vložkou pro ovládání klíčem podle US patentu, 2. podle užitného vzoru je bezpečnostní vložka přistavena k odpruženému zajišťovacímu kolíku a podle US patentuje zámek vybaven vnitřní kluznou pružinou tlačenou zámkem - vložkou, ke které je přiřazen blokovací čep, přičemž vnitřní kluzná pružina je uložena v pouzdru - tělesu zámku, 3. podle užitného vzoruje k zajišťovacímu kolíku přiřazen třmen a podle US patentu je k blokovacímu čepu přiřazen držák nebo podpůrný člen, na kterém je vytvořen vertikální výstupek s otvorem (tj. třmen, kterým prochází blokovací čep - zajišťovací kolík), 4. podle užitného vzoruje těleso zámku zapuštěno do karoserie vozidla a je upevněno na jeho nepohyblivé části a podle US patentu je zámek připevněn ke svorce – konzole připevněné ke krytu řadícího mechanismu, což je nepohyblivá část vozidla, 5. podle užitného vzoru je třmen upevněn protilehle na pohyblivé části vozidla a podle US patentu je držák nebo podpůrný člen s otvorem upevněn protilehle na pohyblivé části vozidla - řadící tyči. Technickým ekvivalentem, který podle navrhovatelky výmazu nemůže vybočit z rámce pouhé odborné dovednosti, je umístění tělesa zámku na vzpěrnou tyč řazení rychlosti. Tehdy již neplatný US spis podle společnosti M. dává průměrnému odborníkovi dostatečný návod k tomu, aby v něm popsaný zámek přistavený k odpruženému zajišťovacímu čepu, který blokuje prostředek řazení rychlosti prostřednictvím třmenu (protikusu umístěného na pohyblivé části automobilu), aplikoval na ekvivalentně stejné zařízení. S ohledem na uvedené navrhovatelka výmazu uzavřela, že technické řešení, které je předmětem napadeného užitného vzoru, nesplňuje podmínky zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutím ze dne 12.12.2000, sp. zn. PUV 1992-46, žalovaný zamítl návrh na výmaz a rozhodl, že užitný vzor č. 48 zůstává v platnosti v plném rozsahu. V odůvodnění uvedl, že namítaný US patent č. 2 293 197, byl zveřejněn dne 18.8.1942, lze jej tedy namítat proti novosti technického řešení chráněného napadeným užitným vzorem. Žalovaný shledal, že namítané řešení nevykazuje jeden z podstatných znaků řešení napadeného - totiž znak „těleso zámku je zapuštěno v karoserii vozidla" - a ani popis namítaného patentu neposkytuje návod k tomuto řešení. Žalovaný proto konstatoval, že první nárok jako celek podmínku novosti splňuje, stejně jako drahý nárok na ochranu, který na prvním nároku závisí a platí jen ve spojení s ním. K podmínce překročení rámce pouhé odborné dovednosti žalovaný poznamenal, že použití znaku, kterým se technické řešení podle prvního nároku napadeného užitného vzoru liší od stavu techniky, reprezentovaného namítaným US patentem, překračuje míru tvůrčí úrovně, kterou musí technické řešení chráněné užitným vzorem disponovat. Zapuštěním nosiče zámku do karoserie vozidla je totiž konstrukce zařízení značně zjednodušena, dochází také ke zvýšení bezpečnosti zařízení. Proti tomuto rozhodnutí podala společnost M. rozklad, v němž s odkazem na zmíněný US patent č. 2 293 197, namítala, že tento vynález může být zabudován do motoru vozidla, který je zabudován v karoserii. I průměrnému odborníkovi v dané oblasti je zřejmé, že prostředky vynálezu musí však být uspořádány v karoserii vozidla tak, aby jádro zámku bylo dostupné a mohlo být ovládáno klíčem. Taková informace je pro průměrného odborníka dostatečná k tomu, aby těleso zámku uložil nebo zapustil do karoserie vozidla a ponechal přístupnou část ovládání jádra zámku klíčem. Uspořádání tělesa zámku na nepohyblivé části vozidla je známo z namítaného US patentu, tento znak napadeného vzoru proto není nový. Zabudování prostředků vynálezu do motoru vozidla znamená, že prostředky zámku nejsou snadno přístupné, tudíž odstranitelné. V popisu napadeného užitného vzoru není objasněno, jak je odstraněn nedostatek známých zařízení spočívající v tom, že po znehodnocení zařízení nebude možno automobil provozovat. Úřad ve svém rozhodnutí neuvádí, v čem je konstrukce zařízení podle napadeného vzoru zjednodušena oproti namítanému patentu. Napadený užitný vzor proto podle společnosti M. nesplňuje podmínku novosti, ani podmínku překročení rámce pouhé odborné dovednosti. Úřad nad rámec popisu a podstaty uvedené v napadeném vzoru přiřazuje tomuto vzoru vlastnosti, které v něm nejsou uvedeny a ani z textu nevyplývají. Společnost M. podotkla, že zámek podle US patentu uspořádaný v prostoru motoru vozidla vykazuje stejnou míru bezpečnosti jako zámek podle napadeného užitného vzoru. V dosavadním stavu techniky jsou definována i zařízení vestavěná do spínací skříňky vozidla, která tudíž nejsou uložena volně v interiéru vozidla, běžné jsou též zámky zapuštěné do karoserie vozidla, proto vlastnost - odstranění snadné přístupnosti nosiče zámku - daná zapuštěním tělesa zámku do karoserie, není nová a vyplývá ze známého stavu techniky. Jediný podstatný znak napadeného řešení, tj. nosič tělesa zámku jako trvalá součást vozidla, spočívá v upevnění tělesa zámku k nepohyblivé části vozidla a je znám z namítaného US patentu. Ostatní prvky uvedené v nárocích na ochranu nemohou k dosažení deklarovaného účinku přispět. Společnost M.. uzavřela, že US patent dává průměrnému odborníkovi v dané oblasti dostatečný návod a zapuštění tělesa zámku do karoserie je ekvivalentem umístění nosiče zámku do prostora motoru vozidla, popsaného v US patentu. Vytčeného cíle napadeného užitného vzoru je dosahováno postupy a prostředky ležícími v rámci pouhých odborných dovedností v obora, což činí navržené konkrétní řešení nezpůsobilým k ochraně užitným vzorem. Společnost M. navrhla, aby bylo rozhodnutí úřadu zrušeno a užitný vzor byl vymazán z rejstříku v plném rozsahu. Žalobce ve vyjádření k rozkladu poukázal na nesprávný překlad namítaného US patentu, když navrhovatelka výmazu chybně považovala „the motor vehicle" za motor vozidla, jde však o motorové vozidlo. V US patentu se podle žalobce nehovoří o umístění zařízení v motoru vozidla, ale o možnosti montovat zařízení při výrobě motorového vozidla nebo i dodatečně. Řešení podle namítaného patentu se týká řadící páky pod volantem, lze je po vynechání některých dílů aplikovat i na svislou řadící páku na podlaze, nikoliv však v motoru. Žalobce dále konstatoval, že podle jeho užitného vzoru je těleso zámku zapuštěno do karoserie, podle US patentu je zařízení namontováno na krytu řadící páky a je přístupné. Údaje, ze kterých vychází navrhovatelka výmazu, jsou podle žalobce založeny na nesprávném překladu US patentu, jenž hovoří o demontovatelné řadící páce, o které není ani zmínka v užitném vzoru č.

48. Žalobce uzavřel, že nároky na ochranu je nutno posuzovat jako jeden celek a nelze z kontextu vytrhovat jednotlivé znaky. Před podáním užitného vzoru č. 48 nebylo popsáno žádné zařízení tohoto typu, tudíž je nové. Jeho průmyslová využitelnost je nesporná, neboť podle užitného vzoru č. 48 již byly vyrobeny řádově desetitisíce zámků. Žalobce navrhl, aby byl rozklad zamítnut a užitný vzor ponechán v platnosti v plném rozsahu. Rozhodnutím ze dne 21.8.2001, č. j. PUV 1992-46, předseda úřadu vyhověl rozkladu podanému společností M.. a rozhodnutí žalovaného sp. zn. PUV 1992-46, ze dne 12.12.2000, ve výroku změnil takto: Užitný vzor č. 48 se částečně vymazává z rejstříku užitných vzorů. Částečný výmaz působí od počátku jeho platnosti. Ve výroku dále stanovil nároky na ochranu uvedeného užitného vzoru a rozhodl o vrácení složené kauce ve výši 2500 Kč. V odůvodnění předseda úřadu uvedl, že z obsahu namítaného US patentu nelze seznat, že by pouzdro zámku bylo zapuštěno do karoserie vozidla, proto není na závadu novosti napadeného užitného vzoru skutečnost, že jednotlivé prvky, z nichž sestává zařízení pro mechanické zabezpečení vozidel, obsažené v prvním nároku, byly před podáním přihlášky užitného vzoru známy, neboť nebyla prokázána nenovost vzájemné kombinace těchto prvků. První nárok na ochranu napadeného užitného vzoru však nesplňuje podmínku „přesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti". Předseda úřadu vycházel z toho, že namítaný US patent byl udělen v době, kdy byla vyráběna vozidla s rámovou konstrukcí, tj. s nesamonosnou karoserií, zatímco napadený užitný vzor byl přihlášen v době podstatně pokročilejší technologie výroby vozidel se samonosnou karoserií, která se vyznačuje středovým tunelem jako hlavním výztužným prvkem, v němž je umístěn i mechanismus řazení. Aby mohl být mechanismus řazení podle napadeného užitného vzoru zablokován, musí být těleso zámku společně s v něm uspořádanou zámkovou vložkou, ovládající odpružený kolík, umístěno protilehle vzhledem k řadící tyči, nacházející se právě ve středovém tunelu. Z konstrukčního hlediska tedy nezbývá, než těleso zámku situovat do středového tunelu, tj. do karoserie vozidla. Takový znak proto nelze považovat za tvůrčí, ale pouze za technickou samozřejmost. Vlastní zapuštění tělesa zámku do středového tunelu za účelem zamezení destrukce v něm upravené zámkové vložky je nutno považovat za konkrétní, rutinní variantu uspořádání zámků dveří či zámku kufru vozidla. Předseda úřadu doplnil, že samotné zapuštění tělesa zámku nepředstavuje značné zjednodušení konstrukce zařízení, neboť nijak neřeší jeho konstrukci, nýbrž pouze umístění. Přínos napadeného užitného vzoru spatřoval předseda úřadu teprve v samotném upevnění tělesa zámku na nepohyblivé části vozidla, kterou tvoří vzpěrná tyč, a v upevnění třmenu na pohyblivé části vozidla, kterou tvoří řadící tyč. Konstrukční provedení obsažené ve druhém nároku na ochranu nelze seznat z namítaného US patentu, který tak není důkazem toho, že by toto řešení nebylo nové, resp. spadalo do rámce pouhé odborné dovednosti. Předseda úřadu proto změnil napadené rozhodnutí a užitný vzor částečně vymazal. Na základě zjištěných skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona o užitných vzorech na návrh kohokoliv úřad provede výmaz užitného vzoru z rejstříku, není-li technické řešení způsobilé k ochraně podle § 1 a 3. Podle § 1 téhož zákona technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná, se chrání užitnými vzory. Podle § 18 odst. 2 téhož zákona návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku musí být věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá. Důvody výmazu včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává, nemohou být dodatečně měněny. Podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29.5.1998, č. j. 5 A 25/96 - 31, publikovaného ve sbírce Soudní judikatura ve věcech správních pod č. 346/1998, z ustanovení § 17 zákona č. 478/1992 Sb. vyplývá, že řízení o výmazu užitného vzoruje řízením návrhovým. Ze závazného postupu řízení upraveného v ustanovení § 18 zákona, který je ve smyslu § 21 odst. 1 zákona odchylkou od správního řádu, nelze v průběhu řízení hrát zřetel na další návrh obsahující jiný důvod pro výmaz užitného vzoru uplatněný jako rozšíření původního návrhu. Případný další důvod musí navrhovatel uplatnit novým návrhem. Z uvedeného je zřejmé, že navrhovatel výmazu musí již v návrhu uvést veškeré důvody výmazu, které uplatňuje, a tyto důvody musí podpořit označením důkazů k jejich prokázání. Za důvod výmazu přitom nelze považovat pouze příslušné ustanovení zákona, tj. důvod ve formálním slova smyslu, neboť pojem důvod výmazu zahrnuje současně též tvrzení konkrétních skutečností, které naplnění zákonného důvodu výmazu způsobují. Obsahem návrhu na výmaz užitného vzoru proto musí být kompletní argumentace navrhovatele, proč má být užitný vzor z rejstříku vymazán. K důvodům později uplatněným nemůže správní orgán přihlížet. Nemůže-li žalovaný v průběhu správního řízení brát zřetel na další důvody pro výmaz užitného vzoru, které nebyly uplatněny v původním návrhu, tím spíše není oprávněn konstraovat vlastní důvody výmazu navrhovatelem neuplatněné. V návrhovém řízení o výmaz užitného vzoru z rejstříku je totiž správní orgán limitován obsahem návrhu na výmaz, který představuje vymezení předmětu řízení, jež nelze překročit. Žalovaný je tak oprávněn pouze posoudit argumentaci navrhovatele výmazu, kterou může shledat nedůvodnou, případně jí zcela nebo z části přisvědčit. V napadeném rozhodnutí však předseda úřadu odůvodnil částečný výmaz užitného vzoru č. 48 z rejstříku skutečnostmi, které nejenže nebyly obsahem původního návrhu společnosti M. ale které nadto neplynou z žádného podání navrhovatelky výmazu. Jde především o argumentaci existencí samonosných karoserií a umístěním tělesa zámku protilehle vzhledem k řadící tyči nacházející se ve středovém tunelu, který je karoserií vozidla. Takový znak je podle předsedy úřadu technickou samozřejmostí, přičemž zapuštění tělesa zámku do středového tunelu za účelem zamezení destrukce zámkové vložky je nutno považovat za konkrétní, rutinní variantu uspořádání zámků dveří či zámku kufru vozidla. Předseda úřadu doplnil, že samotné zapuštění tělesa zámku nepředstavuje značné zjednodušení konstrukce zařízení, neboť nijak neřeší jeho konstrukci, nýbrž pouze umístění. Nejvyšší správní soud, aniž by posuzoval správnost či relevanci uvedené argumentace předsedy úřadu, zdůrazňuje, že tato argumentace je vlastní myšlenkovou konstrukcí správního orgánu, která neodpovídá důvodům výmazu, jež přednesla společnost M.. Předseda úřadu tak svým rozhodnutím překročil rámec správního řízení, který svým podáním navrhovatelka výmazu vymezila. Předmětem správního řízení totiž nebyl výmaz užitného vzoru č. 48 v obecném smyslu, ale výmaz tohoto vzoru z konkrétních důvodů na základě návrhu společnosti M. Popsaným postupem předseda úřadu podle názoru Nejvyššího správního soudu významně zasáhl do práv žalobce, když nepřípustně zvýhodnil společnost M.., místo níž sám vykonstruoval důvody pro výmaz užitného vzoru č.

48. Ve správním řízení o návrhu na výmaz užitného vzoru musí správní orgán vzít v potaz skutečnost, že nerozhoduje o právu či povinnosti pouze jednoho subjektu, ale o právech a povinnostech více osob, jejichž zájmy jsou v příkrém rozpora. Ačkoliv procesní předpisy účinné v době vydání napadeného rozhodnutí příliš nepočítaly s možností vedení tzv. sporného správního řízení, nezbavuje to správní orgán povinnosti chránit práva a zájmy občanů vyjádřené v § 3 správního řádu. Je-li správní orgán povinen chránit práva a zájmy osob ve vzájemném-rozpora, musí zachovat rovnost v přístupu k oběma účastníkům řízení, což však předseda úřadu porušil. Předseda úřadu svým postupem současně porušil dispoziční zásadu, neboť vystoupil mimo předmět návrhového řízení vymezený navrhovatelkou výmazu. Nejvyšší správní soud podotýká, že právní úprava užitných vzorů podle zákona č. 478/1992 Sb. presumuje při zápisu užitného vzoru do rejstříku jeho novost, přesah rámce pouhé odborné dovednosti a jeho průmyslovou využitelnost, čímž odsouvá posouzení splnění těchto podmínek do fáze řízení o výmazu užitného vzoru. Návrh na výmaz užitného vzoru může podat kdokoliv, nicméně se předpokládá, že tak budou činit osoby, které se pohybují v oblasti možného využití užitného vzoru a které jsou schopny přednést argumenty zpochybňující splnění některé z uvedených podmínek. Jiné osoby nemohou mít podle názoru Nejvyššího správního soudu žádný relevantní zájem na výmazu toho kterého užitného vzoru z rejstříku. Rovněž z nastíněné úvahy je patrné, že jakékoliv doplňování argumentace osoby, která podala návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku, o důvody, jež tato osoba neuplatnila, je naprosto nepřípustné. Z podání navrhovatelky výmazu totiž Nejvyšší správní soud usuzuje, že ani správně nepochopila princip a obsah namítaného US patentu, když vycházela z chybného překladu a argumentovala možností umístit zámek do motoru vozidla. Ze srovnání užitného vzoru č. 48, který předpokládá umístění zámku v interiéru vozidla, a zmíněné argumentace společnosti M. se jeví řešení navržené žalobcem mnohem praktičtějším. V uvedeném postupu předsedy úřadu Nejvyšší správní soud dále spatřuje porušení práva žalobce vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, navrhnout jejich doplnění a případně i další důkazy k prokázání nesprávnosti závěrů vyjádřených v napadeném rozhodnutí. Předseda úřadu, který vycházel ze zcela jiných skutečností, než jaké byly obsaženy ve správním spisu, tak porušil ustanovení § 33 odst. 1 a 2 správního řádu. Pokud předseda úřadu v posuzované věci dospěl k závěra o nesprávnosti správního rozhodnutí vydaného v první instanci, měl prvostupňové rozhodnutí zrušit a vrátit věc první instanci k dalšímu řízení, aby tak v rámci správního řízení poskytl žalobci možnost procesní obrany proti argumentům, které v jeho neprospěch nově použil. Předseda úřadu případně mohl nařídit ústní jednání, při němž by seznámil účastníky řízení s podklady pro rozhodnutí, čímž by možnost žalobce hájit svá práva a zájmy zůstala zachována. To však nic nemění na skutečnosti, že předseda úřadu nebyl oprávněn konstruovat nové důvody výmazu užitného vzoru. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že námitky přednesené v podané žalobě shledal důvodnými. Napadené rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 21.8.2001, č. j. PUV 1992-46, je nezákonné, neboť překračuje meze správního řízení určené návrhem společnosti M. CZ a.s. Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbylo, než napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro jeho nezákonnost zrušit a věc podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost. Na správním orgánu proto nyní bude, aby znovu rozhodl o rozkladu podaném společností M. a to v mezích jejího návrhu ze dne 29.2.2000. O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovanému, který ve věci úspěch neměl, určil soud povinnost zaplatit procesně zcela úspěšnému žalobci náhradu důvodně vynaložených nákladů v celkové výši 3150 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Tato částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1000 Kč a náklady právního zastoupení žalobce. Žalobce nevyčíslil náklady svého zastoupení advokátem, proto určil Nejvyšší správní soud výši těchto nákladů na základě skutečností zřejmých ze soudního spisu. Náklady právního zastoupení žalobce ve výši 2150 Kč jsou tvořeny dvěma úkony právní služby podle § 9 odst. 3 písni, f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31.8.2006 (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání soudu týkající se věci samé podle § 11 odst. 1 písni, a) a d) této vyhlášky) a režijním paušálem podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 75 Kč za každý úkon. Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud nezjistil, že by osobě zúčastněné na řízení - společnosti M. - vznikly v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady, proto rozhodl tak, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nejvyšší správní soud dále vrátil žalobci přeplatek soudního poplatku ve výši 1000 Kč, neboť zjistil, že soudní poplatek, který podle položky 15 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni podání žaloby, činil 1000 Kč, byl v uvedené výši zaplacen dvakrát, a to podáním doručeným soudu dne 24.5.2006 a dne 20.6.2006.

Odůvodnění

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY takto Poučení: