15 Af 5/2021– 73

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Ing. Silvie Svobodové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: Tipsport.net a.s., IČO: 28178653 se sídlem Politických vězňů 156, Beroun, zastoupený advokátem Mgr. Robertem Nešpůrkem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo financí se sídlem Praha 1, Letenská 15 o žalobě proti rozhodnutí ministryně financí ze dne 18. 1. 2021 č.j. MF–3265/2019/3901–23 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministryně financí zamítla rozklad žalobkyně a potvrdila rozhodnutí žalovaného ze dne 11.10.2019, č.j. MF–3265/2019/3901–12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyně shledána vinnou spácháním 1) přestupku podle § 123 odst. 1 písm. h) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hazardních hrách“), kterého se měla dopustit tím, že ve dnech 21.5.2018 a 25.5.2018 v rozporu s § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách umožnila účastníkům účastnit se technické hry na základě nepeněžitého poukazu – bonusových prostředků, tzv. Vegas Vstupních bonusů; 2) přestupku podle § 123 odst. 1 písm. j) zákona o hazardních hrách, neboť u sázek s využitím Vegas Vstupních bonusů vyplácela účastníkům hazardní hry výhry ve formě navýšení těchto bonusových prostředků. Za uvedené přestupky uložil žalovaný žalobkyni pokutu ve výši 750 000 Kč a dále povinnost uhradit náhradu nákladů paušální částkou 1 000 Kč.

2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný provedl v období od 11.5.2018 do 25.5.2018 na internetové stránce žalobkyně úkony předcházející kontrole zaměřené na dodržování povinností podle zákona o hazardních hrách z hlediska poskytování bonusových plnění v rámci provozování hazardních her a v souvislosti s ním. Z úkonů předcházejících kontrole bylo zjištěno, že žalobkyně v rámci internetové technické hry za předpokladu zřízení trvalého uživatelského konta, po následném uskutečnění prvního vložení peněžních prostředků na uživatelské konto a odsouhlasení podmínek bonusu, poskytovala účastníkovi hazardní hry bonusové prostředky, tzv. Vegas vstupní bonus. S těmito prostředky mohl účastník hazardní hry nakládat tak, jak bylo upraveno v Pravidlech a podmínkách bonusu. Bonusové prostředky mohly být použity k úhradě sázky, části sázky nebo sázek v rámci účasti na technické hře po vyčerpání zůstatku reálných peněžních prostředků, což bylo žalovaným provedenými úkony potvrzeno dne 25.5.2018. Jejich převod na registrovaný platební prostředek nebo jejich výběr v hotovosti byl vázán na protočení – sázek ve výši třicetinásobku poskytnutého vstupního bonusu u technických her typu hrací automat a třistanásobku u technických her typu ruleta, přičemž v případě nesplnění uvedeného protočení do 30 dnů od přidělení bonusu bonusové prostředky propadaly. U sázek s využitím bonusových prostředků nebyla o výhry navyšována položka peněžních prostředků, nýbrž samotné bonusové prostředky. Žalovaný na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že hra s využitím bonusových prostředků Vegas Vstupní bonus je hazardní hrou ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o hazardních hrách a plně se na ni aplikuje právní úprava obsažená v tomto zákoně. Předmětné bonusové prostředky nelze považovat za peněžní plnění, neboť obviněný neumožňoval účastníkům hazardní hry volnou dispozici s přidělenými bonusovými prostředky jako s prostředky peněžitými a jejich použití bylo vázáno na spotřebu služeb u obviněného, tedy na realizaci sázek. Žalobkyně se proto dopustila přestupků, které spočívají jednak v přijímání nepeněžitých vkladů k účasti na hazardní hře a též ve vyplácení nepeněžitých prostředků.

3. Ministryně financí (dále též jen "ministryně") se neztotožnila s tvrzením žalobkyně, že při hře s využitím bonusových prostředků absentoval základní prvek hazardní hry, a to sázka, která musí být dle žalobkyně představována reálnými penězi. Podle § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách se v rámci hazardních her provozovateli zakazuje přijímat nepeněžní vklady nebo sázky. Z kontrolních zjištění je však zřejmé, že bonusové prostředky byly vkládány do povolené hazardní hry. Žalobkyně poskytovala účastníkům hazardních her bonusové prostředky charakteru poukazu opravňujícího k čerpání služeb obviněného, tj. účasti na hazardní hře. Prostředky z bonusového programu Vegas Vstupní bonus proto zjevně byly předmětem vkladů, resp. sázek ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o hazardních hrách. Poskytnutím Vegas vstupního bonusu tedy žalobkyně poskytla „dar“ sázky, přičemž samotná hazardní hra proběhla tak, jako by sázka byla zaplacena v plné výši. Bonusový prostředek není peněžním prostředkem, proto je třeba dovodit, že žalobkyně přijala do hazardní hry nepeněžitý vklad.

4. Aby bylo možné koncept nazvat spotřebitelskou soutěží ve smyslu § 2 odst. 1 písm. v) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), musí být absence vkladu (sázky) faktická, nikoliv zdánlivá, jako je tomu v nyní projednávané věci. Pořádání spotřebitelských soutěží je obecně přípustné i v oblasti hazardních her, musí být však od hazardních her odlišitelné, nesmí s nimi splývat. Jinak by se jednalo o obcházení zákona o hazardních hrách. Předmětné bonusové prostředky nelze považovat za peněžní plnění, neboť obviněný neumožňoval účastníkům hazardní hry volnou dispozici s přidělenými bonusovými prostředky. Bonusy jsou vkládány do povolené hazardní hry, u níž je účast podmíněna zaplacením sázky.

5. Ministryně upozornila na důležitý znak Vegas vstupního bonusu, kterým je podmínka vložení vlastních peněžních prostředků účastníka do hry a účastník má navíc přístup k bonusovým prostředkům až v okamžiku celkového vyčerpání peněžních prostředků (peníze musí být nikoliv jen vsazeny, ale prohrány). Účastník je proto k ekonomické ztrátě bezprostředně motivován a rozkladová námitka, jíž žalobkyně namítla absenci vynaložení vlastních finančních prostředků účastníkem hry je proto lichá.

6. Ministryně uvedla, že zákon o hazardních hrách je v souladu s evropským právem. Neomezuje pořádání spotřebitelských soutěží ve vazbě na hazardní hry, spotřebitelské soutěže však nesmí (zastřeně) splňovat znaky hazardní hry, k čemuž v nyní projednávané věci došlo. Pokud žalobkyně argumentuje zněním stanoviska Ministerstva financí ze dne 25.8.2017, č.j. MF–30513/2016/3402–19 (dále též jen „Stanovisko”), pak jej nesprávně pochopila. Část textu Stanoviska, o nějž se žalobkyně opírá, toliko odlišuje tzv. herní a marketingové bonusy.

7. Ministryně připustila, že v prvostupňovém rozhodnutí není souvislá a komplexní pasáž o materiální stránce přestupku. Materiální stránku však hodnotil žalovaný při hodnocení významu zákonem chráněného zájmu, jakož i významu a rozsahu následku přestupku, čili lze konstatovat, že se materiální stránkou zabýval dostatečně. Žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že zákaz přijímání nepeněžitých sázek, jakož i výplata nepeněžitých výher, si kladou za cíl ochranu účastníků hazardních her, předcházení patologickému hráčství, a tudíž eliminaci rizikových faktorů hazardních her. Žalobkyně nerespektovala regulaci těchto rizikových faktorů, což bylo mj. umocněno i tím, že se jednalo o provozování hazardních her přes internet, které je podstatně hůře kontrolovatelné a nebezpečnější.

8. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně označila napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. Za jádro sporu označila posouzení otázky, zda účinné právní předpisy zapovídají žalobkyni coby provozovatelce hazardních her pořádat spotřebitelské soutěže, které jsou definovány zákonem o ochraně spotřebitele.

9. K principu předmětné hry žalobkyně uvedla, že v rámci internetových technických her v rozhodné době provozovala bonusový program pod názvem „Vegas vstupní bonus“. K účasti na bonusovém programu bylo třeba, aby hráč 1) byl řádné registrován, 2) vložil první vklad na uživatelské konto, 3) přijal pravidla a podmínky bonusového programu, 4) do 30 dnů od přijetí vstupního Vegas vstupního bonusu několikanásobně vsadil (protočil) jeho hodnotu. Vegas vstupní bonus byl stanoven ve výši 100 % z hodnoty prvního vkladu v rozmezí od 100 bodů (v případě vložení 100 Kč) do 5.000 bodů (v případě vložení 5.000 Kč nebo více). V případě nesplnění podmínky protočení vstupní bonus i veškeré bonusové ceny z něj získané propadaly. Teprve po vyčerpání reálného zůstatku bylo možné využít bonusové prostředky. V rámci hry tak nedocházelo ke sloučení reálných peněžních prostředků a Vegas bonusových prostředků, ale účastník hry mohl hrát za reálné peníze (svůj vklad) o reálné výhry v rámci hazardní hry. Pouze po vyčerpání reálných vložených peněžních prostředků mohl uplatnit Vegas bonusové prostředky s možností získat další Vegas bonusové prostředky. Ač žalobkyně považovala již původní znění Pravidel a podmínek Vegas vstupního bonusu za zcela dostačující, v návaznosti na postup žalovaného vypracovala a zveřejnila novou verzi Pravidel a podmínek Bonusu. V těch ještě více zdůraznila charakter Vegas vstupního bonusu jako spotřebitelské soutěže. Na několika nových místech se výslovně stanovila, že Vegas vstupní bonus představuje spotřebitelskou soutěž.

10. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Ministryně se podle ní nevypořádala s rozkladovými námitkami, které byly zásadní pro posouzení předmětu řízení. Nedostatečně vypořádala námitku, že Vegas vstupní bonus představuje spotřebitelskou soutěž, resp. vůbec neokomentovala argumenty žalobkyně. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10.12.2020, č.j. 1 As 255/2020–72 (dále též jen „rozsudek NSS 1 As 255/2020“) zformuloval podmínku, že hazardní hra musí být provozována za účelem zisku, nikoli pouze propagace služeb. Ministryně to však odmítla s tím, že takový požadavek ze zákona nevyplývá, což žalobkyně považuje za nedostatečné vypořádání předmětné rozkladové námitky. Že účast na spotřebitelské soutěži není podmíněna vkladem peněžních prostředků, označila žalobkyně za nesprávný a nesrozumitelný výklad. Ministryně se nevypořádala ani s námitkou rozporu výkladu žalovaného s evropskou úpravou a rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 136/2015 – 51 ze dne 24. 8. 2016 (dále též jen „rozsudek NSS 8 As 136/2015“). Nevěnovala se dostatečně ani výkladu účelu § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách (jímž je ochrana účastníka před ztrátou vlastního majetku) a jeho dopadem na předmětnou věc, stejně tak ani přísnějšímu výkladu podmínek spotřebitelské soutěže v případě provozovatelů hazardních her. Dostatečně není vypořádána ani materiální stránka přestupku, jenž je kladen žalobkyni za vinu. Pokud by se jí ministryně financí řádně zabývala, musela by seznat, že k tvrzeným následkům, které definovala jen velmi obecně, ani nemůže z povahy bonusového programu docházet.

11. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítla, že ministryně a žalovaný nesprávně posoudili otázku, zda je program Vegas vstupní bonus hazardní hra či spotřebitelská soutěž. Tvrdí, že Vegas vstupní bonus je marketingový nástroj přímo spojený s poskytováním jejích služeb (hazardních her). V rámci Vegas vstupního bonusu probíhá hraní za bezplatně poskytnuté bonusové prostředky, které žalobce poskytne účastníkovi. Tyto bonusové prostředky pak v případě výhry generují pouze nové bonusové prostředky, prohra pak vede ke snižování bonusových prostředků a jejich eventuálnímu vyčerpání. Až v případě splnění podmínky protočení je účastník hry oprávněn k získání ceny, kterou je vyplacení reálných peněžních prostředků. V tomto momentě vzniká na straně žalobkyně ekonomická ztráta. Takto nastavená hra nikdy nemůže žalobkyni vygenerovat zisk, jelikož bonusové prostředky poskytla ona sama a v případě nesplnění podmínky protočení zde není pro účastníka žádná sankce, pouze ztratí právo na peněžitou cenu. Na rozdíl od spotřebitelské soutěže v případě prohry v hazardní hře účastník utrpí ekonomickou ztrátu. Žalobkyně označila za logické, že hazardní hry jsou provozovány za účelem zisku, který lze v případě hazardních her dosáhnout pouze tím, že účastníci vloží své vlastní prostředky do hazardní hry a aspoň část z nich prohrají. Pokud se tak nestane, provozovatel nemůže být v zisku. Žalobkyni Vegas vstupní bonus nepřináší přímý zisk. Naopak jde o náklad vynaložený na získání a udržení zákazníků.

12. Žalobkyně konstatovala, že ministryně souhlasila s tím, že účelem Vegas vstupního bonusu je podpora a propagace žalobkyní poskytovaných služeb. To je však typický (první) znak spotřebitelské soutěže, nikoliv hazardní hry. Naplnění dalších dvou znaků spotřebitelské soutěže – prvek náhody a vyplacení ceny žalovaný ani ministryně financí nesporovali. Žalobkyně má za to, že byl naplněn i čtvrtý znak spotřebitelské soutěže, a to vznik účasti v soutěži na základě zakoupení služby, kterou v daném případě byly hazardní hry, které žalobkyně účastníkům poskytovala.

13. Zásadní rozpor se žalovaným žalobkyně spatřuje v názoru na splnění páté podmínky – existenci vkladu či sázky. Bonusové prostředky poskytnuté účastníkům hry nebyly součástí hazardní hry, nýbrž spotřebitelské soutěže stojící vedle hazardní hry, a jako takové je nelze považovat za poukaz používaný k účasti na hazardní hře. Poskytnuté bonusové prostředky opravňovaly účastníka hry pouze k účasti na spotřebitelské soutěži, na základě které mohl vyhrát peněžitou cenu. Na věc plně dopadá názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku 8 As 136/2015, že se o vklad (sázku) nejedná, pokud „za zaplacenou cenu (účastník) obdrží odpovídající zboží či službu v množství a kvalitě, které by obdržel i bez spojení jejich koupě s možností účasti na slosování o ceny, neriskuje tak ztrátu vynaložených finančních prostředků“. Ministryně financí v napadeném rozhodnutí tvrdí, že „pravidla spotřebitelské soutěže sázku nebo vklad nepředpokládají a účast na takové hře zpravidla není podmíněna vložením peněžních prostředků“. Tak tomu není. Podmínkou účasti v spotřebitelské soutěži může být zakoupení určitého výrobku či služby. V tomto případě je podmínkou účasti zakoupení služby poskytované žalobcem – účasti na hazardní hře. S tím je logicky spojena povinnost vložit peněžní prostředky na konto.

14. Námitkami pod třetím žalobním bodem žalobkyně namítla, že i komunitární judikatura a předpisy podporují její právní názor. Spotřebitelská soutěž je obchodní praktikou vůči spotřebiteli dle čl. 2 písm. d) Směrnice 2005/29/ES. Tato oblast je plně harmonizována a tuzemské správní orgány nemají možnost dále ji omezovat např. prostřednictvím výkladu zákona o hazardních hrách, a to ani s cílem dosáhnout vyšší úrovně ochrany účastníků hry. Žalovaný nepřípustně rozšířil působnost zákona o hazardních hrách v neprospěch provozovatelů hazardních her a naopak omezil působnost Směrnice, která dopadá na všechny obchodní praktiky, které přímo souvisejí s propagací, prodejem nebo dodáním produktu spotřebitelům. V pochybnostech, zdali je určitá praktika hazardní hrou nebo spotřebitelskou soutěží, je v souladu s eurokonformním výkladem českých právních předpisů nezbytné přiklonit se k závěru, že se jedná o spotřebitelskou soutěž, která se následně má případně posuzovat optikou pravidel pro obchodní praktiky, a nikoliv optikou pravidel pro hazardní hry. I v souladu s rozsudkem NSS 8 As 163/2015 byly spotřebitelské soutěže, ve kterých nehrozí riziko ztráty vynaložených finančních prostředků spojených s účastí ve spotřebitelské soutěži, s účinností zákona o hazardních hrách vyňaty z působnosti právní regulace hazardních her a podřízeny europeizovanému spotřebitelskému právu.

15. Jako čtvrtý žalobní bod žalobkyně namítla, že i pokud by Vegas vstupní bonus mohl být považován za hazardní hru a bonusové prostředky by mohly představovat vklad, je nezbytné vycházet z účelu zákazu nepeněžitého vkladu dle § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách. Tento zákaz slouží k ochraně majetku účastníka hry. V napadeném rozhodnutí absentuje jakákoli argumentace pro závěr, že zákaz nepeněžitých vkladů dopadá na bonusové prostředky poskytnuté bezplatně provozovatelem, ač v takovém případě nehrozí účastníkovi hry žádné riziko ztráty jakýchkoli vlastních prostředků (peněžitých či nepeněžitých).

16. Z dikce ani účelu ustanovení § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách nelze dovozovat, že by směřoval k ochraně účastníka hry před zvýšeným zájmem o hraní hazardních her. Zájem na nemožnosti lákání veřejnosti na hazardní hry je upraven v § 7 odst. 3 zákona o hazardních hrách, to totiž taxativně stanovuje, jaké „bonusy“ jsou zakázány. Bonusová schémata, resp. spotřebitelské soutěže tam uvedeny nejsou. Dochází tak protiprávně k omezování spotřebitelských soutěží. Takový postup je mj. v rozporu se zásadou zákazu zneužití pravomoci ve smyslu § 2 odst. 2 správního řádu. Žalovaný odmítá zohlednit historický, teleologický i eurokonformní výklad § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách.

17. Fungování Vegas vstupního bonusu je navíc v souladu s mezinárodní praxí. Z obchodní činnosti je žalobkyni známo, že podobné bonusové programy jsou v rámci Evropské unie běžné a dohledové orgány nemají s jejich fungováním žádné problémy. Přístup žalovaného je v tomto směru ojedinělý a vyvolává nedůvodné komplikace v provozování hazardních her ve spojení s bonusovými programy.

18. Jako pátý žalobní bod žalobkyně namítla, že výklad žalovaného vyplývá z chybných závěrů Stanoviska, které na několika místech uvádí, že pokud plnění závisí na náhodě, bude se vždy jednat o výhru z hazardní hry, což je zcela jasně rozporu se zákonným vymezením spotřebitelské soutěže, unijním právem i judikaturou. Ministryně v této souvislosti v napadeném rozhodnutí zavádí pojem „nediskriminační kritéria“ jako dodatečnou podmínku, za které může provozovatel provozovat spotřebitelskou soutěž. To považuje žalobkyně za nesrozumitelné, protože náhoda je společným znakem obou konceptů. Jakékoliv plnění (včetně bonusu) na základě náhody může být jak výhrou v hazardní hře, tak cenou ve spotřebitelské soutěži, a to na základě posouzení všech relevantních znaků předmětné činnosti.

19. Ministryně se též nevypořádala s dalším argumentem, kterým je nerovný přístup při posuzování různých marketingových aktivit fungujících na českém trhu, které vykazují podobné znaky jako Vegas vstupní bonus a mají tak být dle obecných právních principů rovnosti posuzovány stejným způsobem. Z mnoha na trhu existujících příkladů uvedla žalobkyně promo akci „Natankuj a staň se majitelem BMW!“, jíž se účastník zúčastní hry tak, že v době konání akce na místě konání akce jednorázově natankuje a zaplatí minimálně 30 litrů pohonných hmot, za což obdrží pokladní doklad o nákupu – účtenku, na které bude uveden v její spodní části unikátní kód. Ten pak registruje do samotné soutěže. Opět se tak jedná o situaci obdobnou Vegas vstupnímu bonusu, kdy účtenka v podstatě představuje poukaz do spotřebitelské soutěže, který ale žalovaný považuje v případě žalobkyně za protiprávní.

20. V případě veřejně známé hry TRHÁK je kupujícímu v koupeném deníku poskytnut hrací kupon obsahující perforovaný pásek. Po jeho strhnutí se účastník hry dozví, zda vyhrává peněžitou nebo nepeněžitou cenu. Stejně jako v případě Vegas vstupního bonusu se jedná o aktivitu v souvislosti s podnikáním pořadatele spotřebitelské soutěže, ve které nedochází ke zmenšování majetkové podstaty účastníka hry a případný úspěch je zcela založen na náhodě. Účelem je podnítit čtenáře ke koupi daného listu a jeho upřednostnění před jinými novinami. Žádný právní předpis zde omezení nestanoví, a pokud deník není dražší kvůli přítomnosti losu a jsou splněny další obecné podmínky, lze soutěž realizovat i s velmi vysokými výhrami. Ministerstvo v tomto případě veřejně konstatovalo, že „u Trháku Blesku není podmínkou účasti zaplacení sázky nebo vkladu, protože je účast podmíněna zakoupením příslušného vydání deníku. Protože chybí prvek vkladu nebo sázky, není naplněn charakteristický znak hazardní hry a soutěž je tak kvalifikována jako spotřebitelská“. To samé nicméně platí i pro Vegas vstupní bonus, kdy v případě „sázek“ realizovaných za bonusové prostředky není podmínkou účasti vklad nebo sázka ve smyslu zákona o hazardních hrách. Není tak vůbec jasné, jakým způsobem žalovaný odlišuje tyto dva případy, když v obou jsou účastníkům soutěže poskytovány bezplatně hrací kupony a mají týž konečný účel – zvýšení atraktivity daného produktu.

21. V šestém žalobním bodě žalobkyně namítla nesprávné a nedostatečné posouzení materiální stránky přestupku. Odůvodnění společenské škodlivosti správními orgány obou stupňů označila za ryze formální a nedostatečné. K žádnému z faktorů rozhodných pro hodnocení společenské škodlivosti se žalovaný ani ministryně nevyjádřili a míru škodlivosti staví toliko na paušálních závěrech o škodlivosti hazardních her. Poukázala také na to, že navzdory požadavku rozsudku NSS 1 As 255/2020 z napadeného rozhodnutí nevyplývá, jakým způsobem konkrétně Vegas vstupní bonus podporuje „rizikové faktory hazardních her“. Pro posouzení materiální stránky přestupků je podle žalobkyně zcela zásadní, že Vegas vstupní bonus nemůže mít pro účastníka přímý negativní ekonomický dopad, pouze pozitivní nebo neutrální. To zcela vylučuje jakékoliv negativní ekonomické dopady na hráče. Zcela určitě ani není ohroženo jeho zdraví. Vegas vstupní bonus rovněž nemá žádnou souvislost s mladistvými, nijak se na ně nezaměřuje a ani je nijak neohrožuje. Celá aktivita navíc probíhá v regulovaném prostředí žalobkyně s dostatečnou kontrolou. Bonusový program nijak nezvyšuje rizika související s kriminalitou. V porovnání s jinými, dle žalovaného přípustnými programy, jsou navíc jeho dopady neporovnatelně méně závažné. Ve smyslu principu subsidiarity trestní represe tak neexistuje důvod, proč vůči žalobci vyvozovat správněprávní odpovědnost.

22. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě prvně uvedl, že žaloba je argumentačně shodná s podáními, které žalobce uplatnil již v průběhu předcházejícího správního řízení. Má za to, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, protože se řádně se vypořádává s rozkladovými námitkami, a také proto odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně podle něj záměrně vytrhává jednotlivé pasáže odůvodnění napadeného rozhodnutí z kontextu.

23. K podstatě sporu, tj. zda je Vegas vstupní bonus hazardní hra, uvedl, že účastníci této hry nemohli získané bonusové prostředky volně převést na peníze, mohli s nimi však disponovat v rámci další hry. O hazardní hru se jedná i při vkládání nepeněžitého vkladu, nicméně provozování takto nastavené hazardní hry nebude možné povolit ani legálně provozovat. To však nic nemění na tom, že se fakticky o hazardní hru jedná. Bylo zcela na rozhodnutí účastníka hazardní hry, kdy bonusové prostředky vsadí, v jaké výši, do které hazardní hry, popř. že je nechá propadnout. Hra s využitím bonusových prostředků probíhala ve stejném uživatelském prostředí a grafickém rozhraní jako hra s využitím peněžních prostředků. Vegas bonus byl tak předmětem vkladů, resp. sázek ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o hazardních hrách. Pokud bonusový prostředek, ať již nazývaný kreditem, bonusovým prostředkem či jinak, mohl sloužit jako sázka do hazardní hry, je zřejmé, že měl hodnotu odpovídající sázce, kterou by jinak osoba účastnící se hry musela učinit. V opačném případě by hra nemohla proběhnout. Bonusový prostředek nelze považovat za peněžní prostředek jako takový, a proto akceptací bonusových prostředků dochází k akceptaci nepeněžního vkladu do hazardní hry. Poukázal na odbornou literaturu, z níž plyne, že pokud provozovatel hazardní hry poskytne určitou finanční hodnotu, kterou lze regulérně prosázet v provozované hře s šancí na případnou výhru, přičemž takovouto částku nebude možno vybrat v hotovosti, ale bude možné ji uplatnit pouze ve hře a následně čerpat případné výhry, jsou takovéto bonusy v rozporu se zákonem o hazardních hrách (srov. Rajchl, J., Kramář, K., Malíř, J. Právní aspekty hazardních her, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018, s. 193 ISBN 978–80–7552–646–5). Žalovaný se domnívá, že peněžitým vkladem nebo sázkou se rozumí pouze platné peníze, tj. zákonná měna. Tím Vegas bonusy rozhodně nejsou, a proto se jedná o přijetí nepeněžitého vkladu. Zákaz přijímání nepeněžitých vkladů dle § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách se vztahuje na všechny druhy nepeněžitých vkladů. Tato právní norma slouží nejen k ochraně majetku účastníka hazardních her, ale i samotného účastníka. Nelze dopředu předvídat, jaké druhy nepeněžitých vkladů, zvláště pak v online prostoru, se na trhu vyskytnou, proto zákon pracuje s pojmem „nepeněžitý vklad“ a nikoliv s výčtem konkrétních zapovězených vkladů.

24. V oblasti hazardních her je obecně přípustné pořádat spotřebitelské soutěže, ty ale nesmí vykazovat znaky samotných hazardních her, především přítomnost sázky. Je přitom zcela nerozhodné, jak je tato hra žalobkyní prezentována či jak jsou v jejím rámci v uživatelském prostředí účastníka řízení označovány bonusové prostředky. Většina aktivit provozovatelů hazardních her směřuje k propagaci a zatraktivnění těchto her pro veřejnost. Proto Vegas vstupní bonus může mít výrazné rysy marketingových aktivit, ve výsledku však naplňuje charakter hazardní hry.

25. Žalovaný je toho názoru, že při výkladu zákona o hazardních nepostupoval v rozporu s právními předpisy EU a judikaturou upravující oblast spotřebitelských soutěží, ani že by protiprávně omezoval žalobkyně v propagaci jejího podnikání rozšiřováním působnosti zákona o hazardních hrách.

26. V případě Stanoviska žalobkyně provedla jeho dezinterpretaci, neboť uvedená pasáž se týkala odlišení tzv. herních a marketingových bonusů. Toto rozlišení však nemá pro projednávaný případ význam, neboť není sporu, že bonusové prostředky byly přiděleny jako marketingový bonus. Určující pro posouzení případu je následné využití bonusových prostředků jako nepeněžitého vkladu do hazardní hry. Žalovaný rovněž nemůže přisvědčit námitce nerovného přístupu ze strany žalovaného při posuzování podobných marketingových aktivit. Tato námitka svým obsahem ani nesměřuje do oblasti důvodnosti správního trestání v předmětné věci a nemá proto vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

27. Žalovaný je přesvědčen, že materiální stránku posoudil dostatečně a v souladu s požadavky zákona o odpovědnosti za přestupky. V napadeném rozhodnutí byly řádně posouzeny všechny relevantní aspekty povahy a závažnosti přestupku ve smyslu § 38 zákona o odpovědnosti za přestupky a pokuta byla uložena v adekvátní výši. Žalovaný dále zopakoval důvody, které jej vedly k závěru o společenské škodlivosti žalobkyní spáchaného protiprávního jednání.

28. Při ústním jednání před soudem konaném dne 13.10.2022 obě strany setrvaly na svých dosavadních procesních stanoviscích. Žalobkyně odkázala na podanou žalobu a zopakovala hlavní žalobní body (nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí; nesprávné právní posouzení povahy bonusových prostředků jako hazardní hry; porušení evropského spotřebitelského práva; extenzivní aplikace ustanovení o zákazu nepeněžních vkladů, která je v rozporu s účelem zákona; použití nesprávného výkladového stanoviska Ministerstva financí; nevypořádání materiální stránky vytýkaného jednání, při kterém nebylo přihlédnuto k podmínkám bonusového programu, jenž nemá žádné negativní dopady na účastníky hry). Žalovaný při ústním jednání odkázal na své písemné vyjádření k žalobě a zdůraznil, že v posuzované věci byly naplněny všechny znaky hazardní hry. Bonusové body byly žalobkyní přijímány jako sázka a též vypláceny jako výhra v hazardních hrách, přestože se nejedná o peněžní prostředky. Na věci nic nemění, že mohly být následně za určitých podmínek převedeny na peníze. Dle žalovaného je společensky škodlivé i jednání spočívající v tom, že účastníku hry je umožněno sázení nepeněžních bonusových bodů, neboť účastník hry je tímto způsobem přesvědčován o bezpečnosti hry, o tom, že o nic nejde, což ho motivuje k dalšímu hraní za vlastní peněžní prostředky. Napadené rozhodnutí bylo dle mínění žalovaného odůvodněno v dostatečném rozsahu. Závěrem žalovaný odkázal na závěry obsažené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.4.2022 č.j. 10 Af 6/2021 – 67, jenž byl vydán ve skutkově i právně shodné věci.

29. Soud při ústním jednání zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování listinami označenými jako přílohy č. 4, 5, 6 a 7 žaloby (nová verze Pravidel, Stanovisko a dva články týkající se spotřebitelských her „TRHÁK“ a „Natankuj a staň se majitelem BMW!“). Soud dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl žalovaným zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, a nebylo tak zapotřebí k jeho objasnění provádět další důkazy. Soud nadto shledal, že nová verze Pravidel není pro danou věc relevantní. Pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí má význam pouze ta verze Pravidel, která se vztahuje k rozhodnému období, kdy se žalobkyně vytýkaného protiprávního jednání dopustila. Na posouzení právní povahy bonusových prostředků rovněž nemůže nic změnit skutečnost, že žalobkyně v nové verzi Pravidel akcentovala, že se v případě Vegas vstupního bonusu jedná o spotřebitelskou soutěž. Interní Stanovisko není závaznou právní normou, jež by měla význam z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí, nehledě k tomu, že klíčové závěry napadeného rozhodnutí vůbec nejsou na zmíněném Stanovisku zbudovány. Spotřebitelské hry „TRHÁK“ a „Natankuj a staň se majitelem BMW!“ již dle prvotního popisu jejich povahy nastíněného žalobkyní nemají zhola nic společného s poskytováním bonusových prostředků v rámci hraní hazardních her, jejich přijímáním jako sázek a vyplácením jako výher při hraní hazardních her. Z existence těchto her tudíž nelze činit žádné závěry, jež by byly relevantní pro posouzení případu žalobkyně.

30. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán; vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

31. Podle § 3 odst. 1 zákona o hazardních hrách se hazardní hrou rozumí hra, sázka nebo los, do nichž sázející vloží sázku, jejíž návratnost se nezaručuje, a v nichž o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost.

32. Podle § 4 odst. 1 zákona o hazardních hrách pro účely právní úpravy hazardních her se rozumí a) účastníkem hazardní hry fyzická osoba, která se k účasti na hazardní hře registrovala nebo zaplatila vklad, b) sázejícím účastník hazardní hry, který zaplatil sázku, c) vkladem jakékoliv plnění opravňující k účasti na hazardní hře, které představuje zejména 1. jedna nebo více sázek, nebo 2. další plnění stanovená provozovatelem, která kromě sázky opravňují účastníka hazardní hry k účasti na hazardní hře, d) sázkou sázejícím dobrovolně určené nevratné plnění, které bude porovnáváno s výsledkem hazardní hry, včetně 1. rozdílu mezi nabízenou cenou zboží nebo služby a jejich cenou obvyklou; za cenu obvyklou se považuje cena stanovená podle zákona upravujícího oceňování majetku, a 2. částky převyšující cenu za volání nebo odeslání textové nebo multimediální zprávy vyplývající ze smlouvy mezi účastníkem hazardní hry a poskytovatelem služeb elektronických komunikací.

33. Podle § 5 zákona o hazardních hrách provozováním hazardní hry se rozumí vykonávání činností spočívajících v uskutečňování hazardní hry se záměrem dosažení zisku, zejména příjem sázek a vkladů do hazardní hry, výplata výhry, další činnosti organizačního, finančního a technického charakteru související s uvedením hazardní hry do provozu a se zajištěním vlastního provozu, jakož i činnosti potřebné pro ukončení a vypořádání hazardní hry.

34. Podle § 7 odst. 3 zákona o hazardních hrách se v souvislosti s provozováním hazardní hry provozovateli zakazuje poskytovat účastníkovi hazardní hry jakoukoli výhodu v podobě potravin, nápojů, tabákových výrobků nebo povzbuzujících látek.

35. Podle § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách v rámci hazardních her se provozovateli zakazuje přijímat nepeněžní vklady nebo sázky.

36. Podle § 10 odst. 1 zákona o hazardních hrách předmětem výhry hazardní hry, s výjimkou věcné loterie, okamžité loterie, doplňkové loterie a tomboly, mohou být pouze peněžní prostředky.

37. Podle § 123 odst. 1 písm. h) zákona o hazardních hrách právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 7 odst. 4 přijme v rámci hazardní hry nepeněžitý vklad nebo sázku.

38. Podle § 123 odst. 1 písm. j) zákona o hazardních hrách právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 1, 2 nebo 3 poskytne výhru hazardní hry.

39. Podle § 123 odst. 7 písm. b) zákona o hazardních hrách lze za přestupek podle odstavce 1 uložit pokutu do 3 000 000 Kč, jde–li o přestupek podle písmene h), j), k), l), m), o), p), q), s), v), w) nebo z).

40. Podle § 2 odst. 1 písm. v) zákona o ochraně spotřebitele se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelskou soutěží soutěž, anketa nebo jiná akce o ceny pořádaná pro spotřebitele v přímé souvislosti s propagací, nabídkou nebo prodejem výrobku či služby prodávajícího, při níž se prodávající či jím pověřená osoba zavazuje vyplatit účastníkům určeným náhodným výběrem peněžité či nepeněžité ceny a při kterých je podmínkou účasti zakoupení určitého výrobku či služby a doložení tohoto nákupu prodávajícímu nebo uzavření smluvního vztahu s prodávajícím výrobku, nebo služby či účast spotřebitele na marketingové akci prodávajícího, a to i nepřímo prostřednictvím jiné osoby.

41. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

42. Soud předně uvádí, že s obsahově totožnými námitkami ve skutkově zcela obdobné věci se již zabýval v rozsudku ze dne 14.4.2022 č.j. 10 Af 6/2021 – 67, jímž byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba společnosti CHANCE a.s., sídlící na stejné adrese jako žalobkyně a zastoupené v řízení před soudem totožným právním zástupcem. Závěry, které soud zaujal v nyní projednávané věci, se tedy v podstatě shodují se závěry vyslovenými ve zmíněném rozsudku, neboť soud neshledal rozumné důvody pro to, aby se od nich odchýlil.

43. K žalobnímu bodu, který se týká nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, soud nejprve poznamenává, že nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–76). Zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je však vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů nicméně nelze klást nepřiměřeně vysoké požadavky. Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013 č.j. 1 Afs 92/2012–45, bod 28).

44. Jelikož rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek, námitky uplatněné v odvolání může odvolací správní orgán vypořádat i tím způsobem, že se ztotožní se závěry správního orgánu prvního stupně, které v rozhodnutí o odvolání převezme, nebo se na ně odkáže (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.7.2007, č.j. 4 As 11/2006 – 86), čímž může implicitně odpovědět na námitky odvolatele tak, že je neshledal důvodnými (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.6.2017, č.j. 2 As 337/2016 – 64).

45. Zároveň platí, že povinnost orgánů veřejné moci řádně odůvodnit svá rozhodnutí nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku. Správní orgán může na určitou námitku reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru účastníka řízení odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, a tím se s námitkami účastníka řízení vždy – minimálně implicite – vypořádá. Absence odpovědi na ten či onen argument v odůvodnění tak bez dalšího nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Podstatné je, aby se orgán veřejné moci vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28.5.2009 č.j. 9 Afs 70/2008 – 13, ze dne 28.5.2009 č.j. 9 Afs 70/2008 – 13 a ze dne 21.12.2011, č.j. 4 Ads 58/2011 – 72, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18.11.2011 sp. zn. II. ÚS 2774/09 a ze dne 11.3.2010 sp. zn. II. ÚS 609/1). Není proto nepřezkoumatelným rozhodnutí, v jehož odůvodnění orgán veřejné moci prezentuje od názoru účastníka řízení odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, a toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12.2.2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).

46. Námitky žalobkyně, a to i ty uplatněné v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí, se často prolínají a v základu vycházejí z přesvědčení žalobkyně, že Vegas vstupní bonus je spotřebitelskou soutěží. Vypořádání rozkladových argumentů žalobkyně ze strany ministryně pak vychází především z ucelené úvahy správního orgánu o povaze Vegas vstupního bonusu, z níž je zřejmé, že žalovaný se neztotožnil se základním argumentem žalobkyně, tj. že se podle něj o spotřebitelskou soutěž nejedná. Postoj k této základní otázce určuje i postoj správních orgánů obou stupňů k dílčím námitkám, v nichž žalobkyně vznesla podpůrné argumenty pro to, že se o spotřebitelskou soutěž jedná. Pokud pak ministryně v napadeném rozhodnutí vypořádala jeden argument, který žalobkyně uplatnila u několika rozkladových námitek, a ozřejmila tak svůj názor na tuto otázku, znamená to, že tento argument nebylo nutno znovu vypořádávat u dalších rozkladových námitek, u nichž byl rovněž uplatněn.

47. Soud je toho názoru, že ministryně se v napadeném rozhodnutí náležitě vypořádala se základními námitkami uplatněnými žalobkyní v rozkladu, svůj odlišný názor na danou problematiku zdůvodnila, a to i formou odkazu na závěry správního orgánu I. stupně, s nimiž se ztotožnila, a toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku napadeného rozhodnutí.

48. Není pravdou, že ministryně se nevypořádala s argumentem žalobkyně, že Vegas vstupní bonus představuje spotřebitelskou soutěž. Povaze tohoto bonusu se v ministryně napadeném rozhodnutí věnovala víc než dostatečně a řádně zdůvodnila, proč jej za spotřebitelskou soutěž považovat nelze. Poukázala mj. na kontrolní zjištění, z nichž vyplývá, že bonusové prostředky byly vkládány do hazardní hry, která je podmíněna zaplacením sázky. Jednalo se tedy o vkládání nepeněžitých prostředků do hry. Dále uvedla, že zákon o hazardních hrách nestanoví jako podmínku sázky snížení majetku sázejícího; podstatné je, že má hodnotu, která je dána skutečností, že bez sázky v určité finanční hodnotě se nelze hry účastnit. Přístup k bonusu získá účastník až ztrátou vlastních finančních prostředků vložených do hry. Nepeněžitým vkladem přitom podle ministryně nemusí být jen vklady uvedené v důvodové zprávě k zákonu o hazardních hrách. Rozlišování herního a marketingového bonusu podle Stanoviska nemá dle ministryně žádný význam pro projednávanou věc, protože o povaze bonusových prostředků jako marketingového bonusu není sporu. Podstatou problému bylo v daném případě použití marketingového bonusu jako nepeněžitého vkladu do hazardní hry.

49. Z výše uvedeného je zřejmé, že ministryně se neztotožnila s povahou bonusu, jak ji vylíčila žalobkyně v rozkladu, tj. neztotožnila se s tím, že jde o spotřebitelskou soutěž. Oproti tomu formulovala odlišný názor (stejně jako předtím ministerstvo), že se jedná o nepovolenou sázku nepeněžité povahy, kterou je umožněna účast uživatele v hazardní hře. Implicitně se s argumenty žalobkyně vypořádala tak, že poukázala na povahu bonusových prostředků, jak vyplynula z kontrolního zjištění, tj. na to, jak bylo užití těchto prostředků při hře zjištěno praktickou zkouškou kontrolního orgánu. Na základě toho dovodila, že bonusové prostředky sloužily jako prostředek sázek v hazardních hrách provozovaných žalobkyní. Zároveň konstatovala, že vklad/sázka nemusí vždy představovat ekonomickou ztrátu (snížení majetku) u účastníka. Ministryně se tedy neztotožnila s klíčovými argumenty žalobkyně. Její námitky sice nevypořádala argument po argumentu tak, jak je žalobkyně formulovala v rozkladu, nicméně z těchto rozhodných úvah ministryně je zřejmý její nesouhlasný postoj k základním argumentům protistrany. Řečeno jinými slovy, ministryně vyložila v napadeném rozhodnutí svůj stěžejní právní názor na věc samotnou a tím popřela podstatu argumentace žalobkyně. To, že žalobkyně s vypořádáním rozkladových argumentů nesouhlasí, nemění nic na tom, že ministryně přednesla ucelený a plně srozumitelný právní názor na danou věc, a základní námitky tak vypořádala.

50. Žalobkyně je toho názoru, že ministryně se nijak nevypořádala s námitkou rozporu výkladu ministerstva s evropskou úpravou a rozsudkem NSS 8 As 136/2015. Žalobkyně v rozkladu rekapitulovala závěry zmíněného rozsudku, poukázala na to, že spotřebitelské soutěže podléhají harmonizované úpravě provedené směrnicí 2005/29/ES a není možné jak stanovovat přísnější právní úpravu, tak případně výkladem zákona o hazardních hrách omezit možnost pořádání spotřebitelských her. Ministryně oproti tomu v napadeném rozhodnutí shledala, že je jistě přípustné, aby hazardní hra byla propagována spotřebitelskou soutěží, taková soutěž ale nesmí sama naplňovat znaky hazardní hry. Opakovaně zdůraznila, že dle kontrolního zjištění se v dané věci nejedná o spotřebitelskou hru, ale o využití bonusových prostředků jakožto nepeněžitého vkladu do hazardní hry a jejich vyplácení jako nepeněžité výhry. Implicitně tak rozkladové námitky vypořádala tím, že Vegas vstupní bonus žádnou spotřebitelskou soutěží není. Shodla se sice se žalobkyní, že se jedná o jistý marketingový prvek, podstatné je však dle jejího názoru to, že prostředky tohoto bonusového programu byly nepřípustně užívány k hazardní hře. Tím je také dána odpověď na námitku žalobkyně ohledně rozporu výkladu žalovaného s evropskou úpravou a rozsudkem NSS 8 As 136/2015. Dle názoru ministryně je Vegas vstupní bonus prostředkem užitým v hazardní hře, sám o sobě hazardní hrou ani spotřebitelskou soutěží není, a pozbývá tak významu zabývat se právní úpravou spotřebitelských soutěží či zmíněným rozsudkem, který se zabýval některými aspekty odlišení hazardních a spotřebitelských her.

51. Dále žalobkyně v rozkladu namítla, že se ministryně nevypořádala s její námitkou poukazující na účel zákazu nepeněžitých vkladů dle § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách. Žalobkyně v této souvislosti především namítla, že Vegas vstupní bonus není hazardní hrou, neboť chybí prvek vkladu. I pokud by bonusové prostředky měly představovat vklad, absentuje v prvostupňovém rozhodnutí úvaha, proč je problematické, aby bylo účastníkům umožněno vyzkoušet si hru zdarma a případně při splnění podmínek získat i cenu. Ochrana účastníka dle žalobkyně nevyplývá z § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách, případně je třeba účel zákona vykládat v kontextu s § 7 odst. 3 zákona o hazardních hrách, který stanoví zákaz poskytovat účastníkům určité výhody, a též v kontextu s důvodovou zprávou. Zákaz poskytovat bonusové prostředky zde není stanoven.

52. Ministryně v napadeném rozhodnutí vycházela především z toho, že dle § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách platí absolutní zákaz přijímat nepeněžité sázky v hazardních hrách, přičemž bonusové prostředky těmito nepeněžitými sázkami přijímanými k účasti v hazardní hře jsou. Mají hodnotu, bez níž není možné se hry účastnit, ke hře je účastník motivován příslibem poskytnutí bonusových prostředků v případě vyčerpání vlastních peněžních prostředků, a tím je motivován k ekonomické ztrátě. Z uvedeného dle názoru soudu vyplývá, že tuto rozkladovou námitku neshledala ministryně důvodnou především proto, že bonusové prostředky považuje za nepeněžité prostředky sloužící k účasti ve hře, přičemž zákaz přijímat takové prostředky je v ustanovení § 7 odst. 4 zákona formulován absolutně, bez uvedení výjimky či taxativního vyjmenování přípustných nepeněžitých vkladů. Zároveň uvedla, že aby bylo možno něco hodnotit jako spotřebitelskou soutěž, musí být absence vkladu nebo sázky faktická, nikoliv zdánlivá. Zakrytí vkladu či sázky má i jiné formy, což dokazuje i nyní projednávaný případ. Ministryně hodnotila i to, že poskytnuté bonusové prostředky mají peněžní ekvivalent a představují pro účastníka hazardní hry motivaci účastnit se hry i bez peněžních prostředků, tj. po prohře vlastních peněžních prostředků vložených do hry. V uvedeném soud opět spatřuje vypořádání rozkladových námitek představením uceleného vlastního právního názoru, který je v podstatě úplně odlišný od názoru žalobkyně. Šlo o názor správního orgánu na věc vycházející z toho, jak povahu bonusových prostředků zjistila kontrolní zjištění. I k těmto námitkám je tedy právní názor ministryně z napadeného rozhodnutí seznatelný a srozumitelný.

53. Další námitkou žalobkyně bylo, že zcela chybí vypořádání se s jejími argumenty ohledně přísnějšího výkladu podmínek spotřebitelské soutěže v případě provozovatelů hazardních her, než je tomu u podnikatelů operujících v jiných segmentech trhu, přestože jak platná a účinná právní úprava, tak i judikatura takové odlišné zacházení neumožňuje. Žalobkyně v rozkladu namítla, že ministerstvo se prostřednictvím Stanoviska, jež prezentuje jeho názor a výklad, snaží nepřípustně rozšířit podmínky pro provozovatele hazardních her. Speciální úprava spotřebitelských her pro provozovatele hazardních her nebyla přijata. Pokud Stanovisko argumentuje tím, že v případě plnění, které závisí na náhodě a směřuje od provozovatele k hráči, se bude jednat vždy o výhru z hazardní hry, žalobkyně namítla, že náhoda je definičním znakem spotřebitelské soutěže dle § 2 odst. 1 písm. v) zákona o ochraně spotřebitele a plnění může znamenat i spotřebitelskou cenu, nikoliv jen výhru ve smyslu zákona o hazardních hrách. Poukázala na hru Trhák deníku Blesk, kdy při zakoupení deníku získal kupující kupon s možnou výhrou, rovněž bez vložení vlastních prostředků. Bezplatně poskytnutý kupon ke hře je dle žalobkyně obdobou bezplatně získaným bonusovým prostředkům.

54. Ministryně k tomu v napadeném rozhodnutí uvedla, že na rozdíl od zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích již není zakázáno propagovat hazardní hry spotřebitelskou soutěží. Aby však bylo možno něco hodnotit jako spotřebitelskou soutěž, musí být absence vkladu nebo sázky faktická, nikoliv jen zdánlivá. Uvedla, že zakrytí vkladu či sázky má i jiné formy, což dokazuje i nyní projednávaný případ. Vyjádřila, že Vegas vstupní bonus není spotřebitelská soutěž, ale poskytnutí nepeněžních prostředků, které byly užity k hazardní hře. Hodnotila i to, že poskytnuté bonusové prostředky mají peněžní ekvivalent a představují motivaci účastnit se hry i bez peněžních prostředků, tj. po prohře vložených peněžních prostředků. K otázce náhody pak uvedla, že žalobkyně obsah Stanoviska vytrhává z kontextu. Žalobkyní citovaný text Stanoviska rozlišuje mezi herním a marketingovým bonusem (výhra na základě náhodného procesu vs. výhra na základě nediskriminačních kritérií – registrace, převedení určité částky), což však nemá význam pro nyní projednávanou věc, protože o povaze bonusových prostředků jako marketingového bonusu není sporu; podstatou problému je použití marketingového bonusu jako nepeněžitého vkladu do hazardní hry. I v tomto případě tedy ministryně rozkladové námitky vypořádala představením uceleného vlastního právního názoru, že bonusové prostředky nejsou spotřebitelskou soutěží s tím, že tento názor je v podstatě úplně odlišný od názoru žalobkyně a vychází z toho, jak povahu bonusových prostředků zjistila kontrolní zjištění.

55. Další důvod nepřezkoumatelnosti žalobkyně spatřuje v nedostatečném posouzení materiální stránky sankcionovaných přestupků. V rozkladu namítla, že materiální stránkou, tj. společenskou škodlivostí stíhaného jednání, se ministerstvo financí nezabývalo vůbec. Ministryně v odůvodnění napadeného rozhodnutí připustila, že v prvostupňovém rozhodnutí není souvislá a komplexní pasáž o materiální stránce přestupku. Konstatovala však, že materiální stránku hodnotilo ministerstvo v rámci hodnocení významu zákonem chráněného zájmu, jakož i významu a rozsahu následku přestupku. Poukázala na to, že zákaz přijímání nepeněžitých sázek a stejně tak i zákaz vyplácení nepeněžitých výher představuje důležitý nástroj pro eliminaci rizikových faktorů hazardních her, především problematického či patologického hráčství. Odkázala přitom na části prvostupňového rozhodnutí, z nichž je patrný názor ministerstva, že deliktní jednání žalobkyně může mít vážné ekonomické a sociální dopady pro jednotlivé hráče, jejich rodinu a společnost, např. ohrožení zdraví jednotlivců, společenských a rodinných vztahů, vyvolání nežádoucího zájmu mládeže o hazardní hry, výskyt související kriminality. Ministryně tedy při vypořádání příslušné námitky poukázala na příslušné pasáže prvostupňového rozhodnutí, přičemž rozhodnou část z nich zdůraznila. Z této části napadeného rozhodnutí tak vyplývá, že dle správních orgánů obou stupňů je jednání žalobkyně společensky škodlivé, protože porušuje zákonem chráněný zájem specifikovaný v příslušných pasážích prvostupňového a potažmo též napadeného rozhodnutí. Otázkou je správnost tohoto názoru, ke které se soud vyjádří níže, nicméně námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí důvodná není.

56. Je pravdou, že žalovaný i ministryně ve svých rozhodnutích nevypořádali do detailů každý dílčí argument žalobkyně. Jak již ale bylo soudem konstatováno shora, požadavek přezkoumatelnosti odůvodnění správního rozhodnutí nelze vykládat tak, že správní orgán je povinen jednotlivě reagovat na každé dílčí tvrzení účastníka řízení. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je namístě jen tehdy, pokud správní orgán opomene podstatnou námitku účastníka řízení vypořádat zcela (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 – 45 a ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016 – 64). K takovému pochybení v projednávané věci nedošlo.

57. Soud uzavírá, že odůvodnění prvostupňového i napadeného rozhodnutí zřetelně vyjadřuje stěžejní právní názor správních orgánů obou stupňů na povahu Vegas vstupního bonusu a obsahuje vypořádání základních argumentů žalobkyně. Námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí proto soud nepřisvědčil.

58. Jádrem sporu je rozdílný názor účastníků řízení na povahu Vegas vstupního bonusu. Zatímco žalobkyně tvrdí, že se jedná o spotřebitelskou soutěž provozovanou v souvislosti s hazardními hrami, které rovněž provozuje, žalovaný má naopak za to, že Vegas vstupní bonus představuje nepeněžité bonusové prostředky, které účastníku hazardních her sloužily k účasti v hazardních hrách. Hra s využitím těchto prostředků byla dle žalovaného hazardní hrou s nepovolenými nepeněžitými vklady a výhrami v podobě bonusových prostředků Vegas vstupního bonusu. Bonusové prostředky byly užity účastníky hazardních her jako sázka, přestože jsou nepeněžní povahy (1. přestupek). Výhra ve hře se při jejich užití vyplácela jejich navyšováním, a nešlo tak o výhru v penězích (2. přestupek).

59. Podmínky poskytování bonusových prostředků Vegas vstupního bonusu, jakož i podmínky nakládání s nimi ve hře jsou podrobně popsány v kontrolních zjištěních obsažených v protokolu o kontrole ze dne 7.8.2018 a byly zrekapitulovány též v napadeném rozhodnutí (str. 2). Nutno podotknout, že tato skutková zjištění jsou mezi stranami nesporná.

60. Z Podmínek Vegas vstupního bonusu plyne, že hodnota bonusu (v Kč) poskytnutého účastníkovi hazardní hry činila 100 % jeho úvodního vkladu, nejvýše však 5000 Kč. Bonus byl fakticky určen k užití jako sázka v reálných hazardních hrách provozovaných žalobkyní, avšak až po vyčerpání původně vložených vlastních finančních prostředků. Účastník tedy nejprve měl hrát (a sázet) za vlastní peněžní prostředky a teprve poté mohl k sázkám čerpat přidělené bonusové prostředky. Výhrou ve hře, v níž byl vsazen bonus, pak mohly být zase jen bonusové prostředky. Na peněžní prostředky mohly být bonusové prostředky přeměněny pouze za stanovených podmínek (tzv. protočení, tj. realizace sázek ve výši třicetinásobku, resp. u technických her typu ruleta třistanásobku výše poskytnutého vstupního bonusu ve lhůtě 30 dní od jeho přidělení), a to maximálně do výše 150 % původní výše vstupního bonusu.

61. Je zcela irelevantní, zda žalobkyně poskytnutí bonusových prostředků v rámci Vegas vstupního bonusu prezentovala účastníkům hazardních her v Pravidlech (nebo následně v jejich nové verzi) jako spotřebitelskou soutěž či nikoliv; podstatné je to, zda poskytnutí těchto prostředků a nakládání s nimi skutečně bylo spotřebitelskou soutěží, nebo zda se podle zákona naopak jednalo o hazardní hru. Je skutečností, že bonusové prostředky svým pojetím dle Podmínek (i reálně) fungovaly tak, že byly poskytnuty jako další herní prostředek k sázkám ve skutečných hazardních hrách provozovaných žalobkyní v návaznosti na první vklad peněžních prostředků ze strany účastníka hazardní hry, tj. bez předchozí výhry a bez předchozí účasti v soutěži. Bonus jako takový tedy již na začátku nebyl poskytnut jako výhra, ale jako úměra prvního vkladu peněžních prostředků. V samotném získání tohoto bonusu tak nelze spatřovat prvky jakékoliv hry, soutěže a už vůbec ne prvky náhody. Fakticky pak byly tyto prostředky využity hráči k sázkám v jednotlivých reálných hazardních hrách provozovaných žalobkyní za obdobných principů jako při sázkách s peněžními prostředky. Zůstatek bonusu mohl být variabilně navyšován či snižován virtuálně v návaznosti na výsledek jednotlivých her hraných s pomocí sázek realizovaných z těchto prostředků, jako by se hrálo s reálnými peněžními prostředky. Bonusové prostředky zkrátka mohly být užity, navyšovány nebo prohrávány pouze prostřednictvím sázek učiněných v rámci reálných hazardních her. Jednotlivými sázkami z bonusových prostředků se tedy účastník účastnil samotné reálné hazardní hry.

62. Praktické použití bonusových prostředků tak dle názoru soudu svědčí o tom, že účastník hrál při jejich vsazení do hry reálnou hazardní hru, byť v danou chvíli bez vsazených vlastních peněžitých prostředků. Ani sázení bonusových prostředků v hazardních hrách, tj. přímou účast v těchto hrách s využitím těchto bonusových prostředků, tak nelze vyložit jako účast v jednotlivých spotřebitelských soutěžích o ceny v podobě nepeněžité výhry představované navýšením bonusu. Takový výklad je nutno kvalifikovat jako zjevné obcházení zákona o hazardních hrách, nehledě k tomu, že je v rozporu i se samotným tvrzením žalobkyně, že znakem spotřebitelské soutěže je neexistence vkladu, resp. sázky. V posuzované věci ze strany účastníků, jimž byly bonusové prostředky poskytnuty, k sázení těchto prostředků v rámci jejich účasti na hazardní hře prokazatelně docházelo.

63. Žalobkyně bonus účastníkovi přidělila „navíc“, a to v hodnotě odpovídající jeho vlastnímu vkladu (s již zmíněným limitem výše 5000 Kč), nicméně do doby, než byly splněny podmínky pro výplatu bonusu, tj. pro jeho přeměnu na peněžité prostředky, nemohlo dojít k jeho vyplacení účastníkovi hry. Bonus měl sice v uživatelském prostředí podobu jakýchsi virtuálních peněz, v době přidělení účastníkovi a následujících her však bonusové prostředky reálnou peněžní hodnotu neměly, tj. účastník je nemohl použít jako „běžné” peněžní prostředky. Takovou hodnotu bonusové prostředky získaly až případným splněním všech stanovených podmínek včetně tzv. protočení. Jednalo se tedy stále jen o nepeněžní prostředek přidělený žalobkyní účastníkům hry, jenž byl určen toliko k sázkám v hazardní hře – nepeněžitý proto, že ze strany účastníka nebyl krytý žádnou vlastní finanční částkou, nebylo s ním možno nakládat jako s běžnými penězi a žalobkyně deklarovala, že je za peněžní prostředky účastníkovi hry promění až splněním všech stanovených podmínek, a to pouze do určitého limitu.

64. Soud na tomto místě uvádí, že peněžními vklady či sázkami, které jedině podle § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách může v rámci hazardních her jejich provozovatel přijímat, jsou nepochybně toliko vklady a sázky realizované v penězích. Z povahy věci přitom plyne, že se jedná o peníze, které do hry vloží/vsadí účastník hazardní hry. Jakékoliv jiné prostředky, které provozovatel hazardních her přijme jako vklad či sázku, jsou nutně nepeněžní bez ohledu na to, že i ony mají určitou hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Určitou hodnotu, kterou lze vyjádřit penězi, má ostatně téměř vše, ať již jde o hmotnou věc, pohledávku či jiný statek. Žalobkyně nadto nepeněžní povahu bonusových prostředků poskytovaných v rámci Vegas vstupního bonusu nepopírá. V doplnění rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí mj. konstatovala, že Vegas bonusové prostředky jsou zcela jasně odděleny od reálných peněžních prostředků účastníka hry, a to zejména v rámci uživatelského konta, a zároveň označila za nesprávné tvrzení žalovaného, že dochází ke směšování reálných a Vegas bonusových prostředků. Z uvedeného plyne, že sama žalobkyně zřetelně vnímá rozdíl mezi (reálnými) peněžními prostředky vloženými účastníky do hazardní hry na straně jedné a bonusovými prostředky poskytovanými v rámci Vegas vstupního bonusu na straně druhé.

65. Soud nepochybuje o tom, že poskytnutím bonusu žalobkyně motivovala účastníky k účasti v jí provozovaných hazardních hrách. To, že získání bonusových prostředků bylo možné pouze na začátku hry a k jejich užití (vsazení do hry) mohlo dojít až po vyčerpání reálného zůstatku představovaného vlastními vloženými peněžními prostředky, mělo uživatele zjevně povzbudit v tom směru, že i kdyby prohrál všechny vlastní peněžní prostředky, bude i tak moci ve hře dále pokračovat s využitím bonusových prostředků. Zjevný primární efekt užití těchto prostředků tak spočíval v prodlužování účasti v hazardní hře. K tomuto efektu vedla i podmínka tzv. protočení.

66. Zákon o hazardních hrách v definičních ustanoveních či přímo v § 7 odst. 4 a § 10 odst. 1 nerozlišuje, na jaké formy nepeněžních prostředků, vkladů, sázek či výher se toto omezení vztahuje. Jinak řečeno, dle těchto ustanovení v hazardních hrách platí absolutní zákaz nepeněžité sázky přijmout a též zákaz vyplácet jako výhru ve hře jiné než peněžité prostředky. Podle § 123 odst. 1 písm. h) zákona o hazardních hrách se přestupku dopustí právnická nebo podnikající fyzická osoba tím, že v rozporu s § 7 odst. 4 přijme v rámci hazardní hry nepeněžitý vklad nebo sázku a podle § 123 odst. 1 písm. j) téhož zákona spáchá přestupek ten, kdo v rozporu s § 10 odst. 1, 2 nebo 3 poskytne výhru hazardní hry.

67. Žalobkyně má za to, že postih poskytování bonusových prostředků podle zákona o hazardních hrách odporuje smyslu těchto omezení zejména proto, že tyto prostředky nepochází ze sféry účastníka, ale byly mu přiděleny žalobkyní. Z definic obsažených v zákoně nicméně vyplývá, že vkladem [viz § 4 odst. 1 písm. c) zákona o hazardních hrách] se rozumí jakékoliv plnění opravňující k účasti na hazardní hře. V nyní posuzované věci byly tímto plněním nejen finanční prostředky účastníka hry vložené na herní účet, ale také bonusové prostředky poskytnuté mu žalobkyní. Sázkou [viz § 4 odst. 1 písm. d) zákona o hazardních hrách] je pak sázejícím určené nevratné plnění, které bude porovnáváno s výsledkem hazardní hry. Sázkami jsou tedy všechny prostředky, kterými účastník disponuje k účasti na hazardní hře a které k této účasti použije.

68. Jak již soud konstatoval shora, povaha vložených prostředků určených k sázkám byla v nyní projednávané věci dvojího druhu: a) prostředky peněžité povahy, které do hry vložil sám uživatel a jež byly kryté úbytkem prostředků v jeho sféře; b) prostředky nepeněžité povahy, které v podobě bonusových prostředků poskytla účastníkovi hry žalobkyně (k důvodům, proč má soud za to, že se jednalo o prostředky nepeněžní povahy, viz výše). Účastník hry i žalobkyně byli při hře nepochybně schopni povahu finančního krytí jednotlivých sázek rozlišit, a to minimálně v přehledu a informacích uživatelského účtu, kde byly zvlášť vedeny položky peněžních prostředků a bonusových prostředků. Ostatně z kontrolního zjištění nade vši pochybnost vyplývá, že i žalobkyně důsledně rozlišovala, zda výhra z hazardní hry byla dosažena na základě peněžité sázky (výsledkem byl nárůst zůstatku peněžních prostředků v uživatelském účtu) nebo ze vsazených bonusových prostředků (v takovém případě bylo výsledkem navýšení zůstatku bonusových prostředků v uživatelském účtu).

69. Sázky přijaté do hazardních her provozovaných žalobkyní z bonusových prostředků byly přijaty jako nepeněžitá sázka. V případě výhry mohla být jejich hodnota navýšena, při prohře snížena. Pouze pokud byl účastník úspěšný v protočení třicetinásobku, resp. u některých her třistanásobku hodnoty bonusu, mohl mu být bonus (maximálně do výše 150 %) následně vyplacen ve formě peněžních prostředků. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně (po vyčerpání peněžitých prostředků vložených účastníkem do hry) ve skutečnosti ve formě bonusových prostředků přijímala nepeněžité sázky a jako takové je při výhrách i navyšovala.

70. Zákaz přijímání nepeněžních vkladů a sázek, jakož i zákaz vyplácení nepeněžních prostředků jako výhry patří mezi zákonná omezení hazardních her, tj. omezují se jimi podmínky provozování hazardních her. Patří do stejné kategorie zákazů, jako je např. zákaz hry mladších 18 let (§ 7 odst. 1 zákona o hazardních hrách). Podstata účasti v hazardních hrách totiž spočívá zásadně v sázení peněžitých částek vynaložených z majetkové sféry účastníka hry (srov. § 3, § 4 ve srovnání s § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách). K omezení finanční účasti ve hře pak slouží sebeomezující opatření účastníka dle § 15 a 16 zákona o hazardních hrách. Je zjevné, že zákon o hazardních hrách je založen na tom, aby se jím regulovaných her účastnili jen ti hráči, kteří si jsou plně vědomi a odpovědni za následky účasti ve hře (včetně možných finančních dopadů proher), ovládají podmínky své účasti, mají kontrolu nad tím, že hrají jen po tu dobu, kterou chtějí a že nevynaloží na hru více, než chtějí. K tomu, aby jejich rozpoznávací schopnost nebyla při hře ze strany poskytovatele ovlivňována, slouží i zákaz zakotvený v § 7 odst. 3 zákona o hazardních hrách, tj. zákaz poskytovat účastníkovi hazardní hry jakoukoli výhodu v podobě potravin, nápojů, tabákových výrobků nebo povzbuzujících látek.

71. Důvodová zpráva k omezení dle § 7 odst. 4 zákona o hazardních hrách (u § 10 takto nečiní) konstatuje, že „nová právní úprava přistoupila i k zákazu nepeněžitých vkladů a sázek, a to z důvodu zajištění větší ochrany účastníků hazardní hry (např. patologický hráč vloží hmotný majetek, často za neadekvátních podmínek) a do jisté míry i zamezení spojení oblasti hazardních her s trestnou činností.“ Zákonodárce zde primárně klade důraz na ochranu účastníků hazardní hry a na ochranu společnosti a pouze jako příklad uvádí jednu z nekonečného množství situací a důsledků, které by mohly nastat v souvislosti s přijetím nepeněžité sázky do hazardní hry. I z toho je však zřejmé, k jakému okruhu situací absolutní zákaz nepeněžních sázek směřuje – k vyvarování se sázek směřujících proti zájmům účastníka. Nepeněžní sázka (a to i nepeněžní sázka bonusových prostředků poskytnutých ze strany provozovatele hry) a rovněž výhry nepeněžní povahy, které účastníka opravňují výlučně k další účasti v hazardní hře, tak jak tomu bylo v případě Vegas vstupního bonusu, rozhodně nesměřují k ochraně účastníka, neboť prodlužují jeho účast ve hře a motivují jej k tomu hrát bez vsazení vlastních finančních prostředků či už i nad jejich rámec. V projednávané věci šlo ze strany žalobkyně o podbízení zdánlivé „nezávadnosti“ dalšího hraní, přičemž faktickým efektem bylo prodlužení zájmu o hazardní hru (tím spíše u hráče – začátečníka), což je jistě v rozporu se smyslem zákona. Právě ve vyloučení uvedeného efektu, tj. v neprodlužování účasti ve hře nad rámec vlastních vložených a prosázených peněžních prostředků, spočívá dle názoru soudu smysl a účel absolutního zákazu přijímání nepeněžních prostředků jako vkladů a sázek a zákaz jejich vyplácení jako výhry. Užila–li tedy žalobkyně bonusových prostředků Vegas vstupního bonusu při jí provozovaných hazardních hrách tímto způsobem, jednala v rozporu se zákazy stanovenými v § 7 odst. 4 a § 10 odst. 1 zákona o hazardních hrách, a za toto protiprávní jednání byla žalovaným oprávněně sankcionována.

72. Žalobkyně se v dalším žalobním bodu dovolává úpravy spotřebitelské soutěže dle komunitární úpravy obsažené ve Směrnice 2005/29/ES s tím, že výkladem nelze rozšiřovat definici hazardní hry, jestliže daná hra náleží pod spotřebitelskou soutěž. Ani tato žalobní argumentace neobstojí. Jak již bylo vyloženo shora, poskytování bonusových prostředků účastníkům hazardní hry žádnou spotřebitelskou soutěží není, a žalobkyně se již z tohoto důvodu nemůže účinně dovolávat úpravy obsažené ve Směrnici 2005/29/ES. Bonusové (nepeněžní) prostředky poskytnuté účastníku hazardní hry v rámci Vegas vstupního bonusu samy o sobě nejsou ani hazardní hrou; jedná se toliko o nepeněžní prostředky určené k účasti v hazardní hře. V napadeném rozhodnutí formulovaný právní názor ministryně na povahu bonusových prostředků proto nelze považovat za nepřípustný rozšiřující výklad podmínek realizace hazardních her či podmínek spotřebitelských soutěží. Podpůrná argumentace žalobkyně, v níž je ministryni vytýkáno nemístné rozšiřování definice hazardní hry, se tak míjí s podstatou projednávané věci, resp. se skutečnou povahou prostředků bonusového prostředku, jak byla zjištěna při kontrole. Stejně jako žalovaný, ani soud nemá nejmenší pochybnost o tom, že praktika žalobkyně spočívající v poskytování bonusových prostředků Vegas vstupního bonusu spadá výlučně pod režim hazardních her, protože se o žádnou spotřebitelskou soutěž, na kterou by bylo možné vztáhnout komunitární úpravu obsaženou ve Směrnici 2005/29/ES, nejedná.

73. Uvedené platí i ve vztahu k námitkám, v nichž se žalobkyně dovolává závěrů vyjádřených v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 24.8.2016 č.j. 8 As 136/2015 – 51 a ze dne 10.12.2020 č.j. 1 As 255/2020 – 72. Tyto rozsudky se zabývaly pojmovými znaky a definicemi loterií, hazardních her a spotřebitelských soutěží. V prvním z nich soud dospěl k závěru, že správní orgány nebyly oprávněny uložit pokutu za spotřebitelskou loterii, neboť právní úprava zákona o loteriích, jež obsahovala absolutní zákaz těchto loterií bez možností posouzení individuálních okolností, stanovila prostřednictvím tohoto zákazu širší rozsah zakázaných praktik, než připouštěla Směrnice 2005/29/ES. Ve druhé věci (nákup časopisu, odeslání Premium SMS opravňující k účasti ve hře o cenu) pak Nejvyšší správní soud vyložil, že podřazení určité soutěže pod pojem „loterie nebo jiné podobné hry“ ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o loteriích a jiných podobných hrách předpokládá mimo jiné prokázání, že účelem pořádání těchto soutěží bylo dosažení zisku z jejich provozování.

74. Ani o jednu situaci však v nyní projednávané věci nejde. Předmětem řízení je povaha bonusových prostředků Vegas vstupního bonusu z pohledu zákazů nepeněžních vkladů, sázek a výher dle právní úpravy zakotvené v zákoně o hazardních hrách. Jak již bylo opakovaně vyloženo, bonusové prostředky Vegas vstupního bonusu byly svou podstatou a účelem užití nepeněžními prostředky určenými k účasti v hazardních hrách provozovaných žalobkyní v rozporu se zákazy a omezeními dle zákona o hazardních hrách. Ačkoliv byly určeny výlučně k užití v hazardní hře, samy o sobě spotřebitelskou soutěží ani hazardní hrou nejsou. Hazardní hry, v nichž docházelo k poskytování a uplatnění těchto bonusových prostředků, jsou žalobkyní nepochybně provozovány za účelem dosažení zisku. Rozhodné závěry citovaných rozsudků Nejvyššího správního soudu tak nelze s ohledem na skutkovou odlišnost předmětu řízení na nyní projednávanou věc aplikovat.

75. Co se týče žalobkyní tolik akcentovaného poskytování bonusových prostředků účastníkům hazardních her zdarma, bez negativního dopadu do jejich majetkové sféry, a s tím související námitky absence zisku na straně žalobkyně, je nutno zdůraznit, že k poskytování bonusových prostředků a nakládání s nimi nedocházelo v rámci „vedle stojící” spotřebitelské soutěže (viz dikce žalobkyně v bodě II. odst. 10 a v bodě V. odst. 46 žaloby), ale přímo v rámci konkrétní hazardní hry, což je zřejmé i z toho, že jejich jediným účelem a smyslem byla možnost jejich užití jako sázky v hazardní hře. Jednalo se tak o určitou součást hazardní hry, která mohla dojít svého uplatnění až po vsazení vlastních finančních prostředků účastníka hazardní hry. To samozřejmě mohlo vyústit v jejich prohru, jež zároveň generovala zisk žalobkyně z provozování hazardních her. Řečeno jinými slovy, k nakládání s bonusovými prostředky prokazatelně docházelo při hraní hazardních her, jejichž provozování nepochybně generuje žalobkyni zisk. Z tohoto pohledu nemůže tvrzení žalobkyně o absenci jakéhokoliv negativního dopadu použití bonusů do majetkové sféry účastníků hazardních her a stejně tak ani její tvrzení o absenci zisku při jejich poskytování obstát, neboť je založeno na umělém a zjevně účelovém oddělování bonusových prostředků od hazardní hry, které neodpovídá realitě. Soud má naopak za to, že při hodnocení povahy Vegas vstupních bonusů je s přihlédnutím k jejich účelu nutno brát v úvahu veškeré obecně známé negativní efekty hraní hazardních her, ve kterých docházelo k jejich uplatnění, neboť bonusové prostředky vsazené do hazardní hry či vyplácené jako výhra v hazardní hře byly nedílnou součástí těchto her.

76. K námitce, že výklad žalovaného vyplývá z chybných závěrů Stanoviska, soud uvádí, že v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se žalovaný na toto stanovisko nijak neodvolává. Námitku nesprávného výkladu dle tohoto Stanoviska, jež přináší omezení pro provozovatele hazardních her, uplatnila žalobkyně poprvé v rozkladu, přičemž současně uvedla, že se pouze domnívá, že žalovaný vychází z výkladu dle tohoto Stanoviska. Konkrétně v rozkladu poukazovala na tu část Stanoviska, dle níž pokud plnění směřuje od provozovatele k hráči, které závisí na náhodě, bude se vždy jednat o výhru z hazardní hry. V žalobě pak žalobkyně znovu odkázala na tuto část Stanoviska a na vypořádání její rozkladové námitky ministryní. Ministryně k ní v napadeném rozhodnutí uvedla, že tato část Stanoviska směřovala k rozlišení herních a marketingových bonusů s tím, že je–li bonus poskytnut na základě náhodného procesu jako součást hazardní hry, jedná se o výhru dle zákona o hazardních hrách. Naopak bonus poskytnutý na základě nediskriminačních kritérií (registrace, převedení finančních prostředků aj.) není výhrou z hazardních her. Ministryně nicméně zdůraznila, že v projednávané věci není sporu o tom, že Vegas vstupní bonus je marketingový bonus, problematické je jeho následné využití jako nepeněžitého vkladu do hry. Soud pouze na okraj dodává, že ministryně nikde v napadeném rozhodnutí nezpochybnila, že prvek náhody je pojmovým znakem hazardních her i spotřebitelských soutěží.

77. Prvostupňové i napadené rozhodnutí vychází z hodnocení kontrolního zjištění, že Vegas vstupní bonus jsou bonusové prostředky mající nepeněžní povahu. Jelikož byly tyto prostředky užity jako sázka do hazardní hry, jednalo se o nepovolenou (nepeněžní) sázku a naopak výhra v podobě připsání nárůstu bonusových prostředků byla nepeněžní výhrou, kterou zákon rovněž zakazuje. I podstata vypořádání této rozkladové námitky tedy vychází z názoru, že samotné bonusové prostředky nejsou hazardní hra ani spotřebitelská soutěž, ale toliko nepeněžité bonusové prostředky. Jejich užití v rámci hazardních her však není dovolené, a to ani jako vklad či sázka, ani jako výhra. S tímto názorem se soud plně ztotožnil. Jelikož jde o způsob užití přidělených bonusových prostředků v hazardní hře, není pro danou věc podstatné, na základě jakých kritérií žalovaný ve Stanovisku rozlišuje jednotlivé druhy bonusů.

78. Žalobkyně též namítla nerovný přístup při posuzování různých marketingových aktivit fungujících na českém trhu, které vykazují podobné znaky jako Vegas vstupní bonus, a mají tak být dle obecných právních principů rovnosti posuzovány stejným způsobem. Z popisu spotřebitelských soutěží, jejichž srovnání se v žalobě dovolává, ať již se jedná o „TRHÁK“ či „Natankuj a staň se majitelem BMW!“, je však zřejmé, že se jednalo o soutěže podmíněné prvotním nákupem zboží či služeb (v případě hry „TRHÁK“ nákupem deníku Blesk, v případě hry „Natankuj a staň se majitelem BMW!“ nákupem potravin a občerstvení v hodnotě 100 Kč resp. nákupem určitého množství pohonných hmot, za což obdržel spotřebitel poukaz (kupón) k účasti na spotřebitelské soutěži o možnou cenu. Předně není nejmenších pochyb o tom, že se jedná o spotřebitelské soutěže ve smyslu zákonem stanovené definice. Podstatné přitom je, že obě se zcela zásadním způsobem liší od podmínek Vegas vstupního bonusu. V něm účastník nezakoupil žádnou službu, ale vložil první peněžní prostředky na svůj herní účet u žalobkyně a k tomu od ní obdržel nepeněžité bonusové prostředky, které mohl (po prosázení vlastních peněžních prostředků) využít k další účasti na hazardní hře, a v závislosti na tom, jak se mu ve hře bude dařit, tak prodloužit svoji účast ve hře. Obě žalobkyní zmíněné spotřebitelské soutěže naproti tomu s hraním hazardních her ani v nejmenším nesouvisí.

79. Je pravda, že ministryně se s touto rozkladovou námitkou výslovně nevypořádala. Z napadeného i prvostupňového rozhodnutí je však zjevný základní postoj ministerstva i ministryně spočívající v názoru, že prostředky Vegas vstupního bonusu nejsou spotřebitelskou soutěží, ale jedná se o nepeněžité bonusové prostředky užité k účasti v hazardní hře poskytovatele či případně vyplácené jako výhra v takové hře v rozporu s § 7 a § 10 zákona o hazardních hrách. Ministryně dala zřetelně najevo, že o žádnou spotřebitelskou soutěž se v jejich případě nejedná. Jakékoliv srovnání se skutečnými spotřebitelskými soutěžemi, jejichž podstata se navíc na první pohled od povahy Vegas vstupního bonusu zásadním způsobem liší, se tak zcela míjí s předmětem věci. Vada spočívající absenci odůvodnění k této části rozkladu proto nemůže mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

80. Co se týče žalobkyní namítaného nedostatečného posouzení materiální stránky přestupků, napadené rozhodnutí v závěru obsahuje část, v níž ministryně shrnula, že v prvostupňovém rozhodnutí byla společenská škodlivost posuzována v rámci hodnocení významu zákonem chráněného zájmu, jakož i v rámci hodnocení významu a rozsahu následku přestupku. Ministryně zároveň zdůraznila, že zákaz přijímání nepeněžních sázek i zákaz vyplácení nepeněžních výher představují důležité nástroje pro eliminaci rizikových faktorů hazardních her, a to především problematického či patologického hráčství. Deliktní jednání také může mít vážné ekonomické a sociální dopady pro jednotlivé hráče, jejich rodiny i celou společnost, mezi něž lze zařadit např. ohrožení zdraví jednotlivců, společenských a rodinných vztahů, vyvolání nežádoucího zájmu mládeže o hazardní hry, jakož i výskyt související kriminality. Žalobkyně je oproti tomu názoru, že Vegas vstupní bonus nemůže mít pro účastníka přímý negativní ekonomický dopad, ale pouze dopad pozitivní nebo neutrální, není jím ohroženo zdraví hráče, nemá žádnou souvislost s mladistvými a nezvyšuje rizika spojená s kriminalitou. Žalobkyně tvrdí, že jí není zřejmé, jakým způsobem má konkrétně Vegas vstupní bonus podporovat „rizikové faktory hazardních her“.

81. Z Podmínek Vegas vstupního bonusu vyplývá, že účastník obdržel od žalobkyně bonus k prvnímu vkladu s tím, že po využití vlastních peněžních prostředků se mohl nadále účastnit hry s využitím bonusových prostředků. Každý účastník hazardní hry provozované žalobkyní, jenž tento bonus obdržel, tedy i účastník v počátku herních zkušeností s hazardními hrami, tak po prohrách, které vyčerpaly jeho vložené finanční prostředky, u hraní hazardních her setrval s využitím bonusu déle, a to s vidinou možného „návratu” do hry vložených peněžních prostředků nebo alespoň jejich části v případě, že by byl úspěšný při dalším hraní s pomocí bonusů. Účastník byl ke hraní s použitím vsazených vlastních prostředků motivován možností pokračovat v případě jejich prohry ve hře s přidělenými bonusovými prostředky. Možnost následné hry za poskytnuté bonusové prostředky tak mohla v účastníkovi hazardní hry snížit pocit tíživosti z prohry vlastních finančních prostředků vložených do hry. Prodloužení jeho účasti ve hře, ke kterému tímto způsobem došlo, u něj současně mohlo vést k vytvoření herní praxe či návyku, tedy mohlo vést k tomu, že se účastník bude ke hraní hazardních her vracet i v budoucnu, tentokráte již za vlastní peněžní prostředky.

82. Provozování hazardu, byť samo o sobě za dodržení zákonem specifikovaných podmínek, sice není protiprávní činností, avšak je způsobilé přinášet negativní společenské jevy. Jinými slovy, účast na hazardní hře jakéhokoliv typu nemusí ještě nutně znamenat protiprávní jednání, za něž by bylo třeba některou osobu regulovat či sankcionovat. Provozování hazardu však může a je způsobilé přinášet negativní následky jak vůči hráčům samotným, tak i vůči veřejnému pořádku a společnosti, což je již notorieta vyložená i v judikatuře Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 7.9.2011 sp. zn. Pl. ÚS 56/10 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.2.2015 č.j. 6 As 285/2014–32). Odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž ministryně poukazuje právě na obecně známé negativní následky účasti v hazardní hře, proto obstojí i v projednávané věci, která se, co se týče možných důsledků účasti v hazardních hrách, nijak zásadně nevymyká těmto obecně známým skutečnostem.

83. Jak již soud dovodil shora, při posuzování povahy Vegas vstupních bonusů je s přihlédnutím k jejich účelu nutno brát v úvahu veškeré obecně známé negativní efekty hraní hazardních her, ve kterých docházelo k jejich uplatnění, neboť bonusové prostředky vsazené do hry či vyplácené jako výhra byly nedílnou součástí těchto her a pouze v nich nacházely své uplatnění. Nelze tak přistoupit na argumentaci, v níž žalobkyně účelově odděluje bonusové prostředky od hraní hazardních her a tvrdí, že pro posouzení společenské škodlivosti poskytování bonusových prostředků je podstatné jen to, že jsou účastníkům hazardních her poskytovány zdarma, bez negativních dopadů do jejich majetkové sféry.

84. Efektu účasti v hazardní hře za užití Vegas vstupního bonusu si je žalobkyně jistě vědoma. V bodě 41 žaloby uvádí, že jí „Vegas vstupní bonus nepřináší přímý zisk. Naopak jde o náklad vynaložený na získání a udržení zákazníků.“ Žalobkyně takto sama stanovila účel poskytování bonusu, jímž je získávání a udržení zákazníků, z jejichž hraní nepochybně dosahuje zisku. Soud má za to, žalobkyni jako profesionálce v oblasti hazardních her musí být z odůvodnění napadeného rozhodnutí (ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím) jasné, v čem dle správního orgánu spočívá nebezpečnost jejího protiprávního jednání pro společnost.

85. Žalobkyni lze v obecné rovině přisvědčit, že odpovědnost za deliktní jednání ve správním trestání musí být založena nejen na naplnění formálních znaků správního deliktu, ale též tím, že jednání vykazuje společenskou škodlivost, tj. že je naplněna též materiální stránka správního deliktu. Jak shrnul Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9.8.2012, č.j. 9 As 34/2012–28, „k trestnosti správního deliktu však nepostačuje pouhé naplnění formální stránky dané skutkové podstaty, ale vyžaduje se, aby takové jednání vykazovalo i určitou společenskou nebezpečnost ve vztahu k porušené povinnosti, čímž dochází i k naplnění materiální stránky správního deliktu (viz obdobné použití principů trestního práva). Jen v případě naplnění obou shora uvedených stránek může být určité jednání kvalifikováno jako správní delikt, a to i přesto, že příslušné zákony materiální stránku deliktu výslovně neupravují.” Posouzení materiální stránky správního deliktu však má svá specifika. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu zpravidla není nutno, aby se správní orgány otázkou naplnění materiální stránky daného správního deliktu explicitně zabývaly i v odůvodnění svých rozhodnutí. V zásadě totiž platí, že v případě správních deliktů je jejich materiální stránka dána již samotným naplněním skutkové podstaty deliktu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 45, nebo rozsudek ze dne 30. 3. 2011, č. j. 1 Afs 14/2011 – 62). K tomu Nejvyšší správní soud v naposledy citovaném rozsudku dodal, že „(a)ž ve chvíli, kdy se jedná o případ, v němž je sporné, zda konkrétní společenská nebezpečnost dosahuje minimální hranice typové nebezpečnosti, je nezbytné, aby se správní orgán zabýval materiální stránkou správního deliktu i v odůvodnění svého rozhodnutí. (…) Obzvláště u správních deliktů, jejichž naplnění nevyžaduje zavinění, nebudou mít okolnosti obvykle zkoumané v souvislosti s konkrétní společenskou nebezpečností (míra zavinění, vztah pachatele k jednání, způsob spáchání atd.) žádný vliv na naplnění materiální stránky deliktu. Tyto zvláštní okolnosti daného případu však nezůstanou bez povšimnutí, ale budou správním orgánem hodnoceny při stanovení výše sankce. Obecně je přitom nutno vycházet z premisy, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 1 Tzn 2/96).“ Soud v návaznosti na právě citované závěry judikatury Nejvyššího správního soudu dodává, že v nyní posuzované věci se v žádném případě nejedná o „hraniční” případ, kdy by bylo sporné, zda protiprávní jednání žalobkyně dosahuje minimální hranice typové nebezpečnosti. O zřejmé nebezpečnosti tohoto jednání pro společnost ostatně svědčí i výše možné pokuty v řádech miliónů korun, kterou zákon s takovým jednáním spojuje.

86. Žalobní tvrzení, že podobné bonusové programy fungují bez jakýchkoliv potíží v mnoha jiných členských státech Evropské unie, žalobkyně předně zhola ničím nedoložila, a jedná se tak o ničím neprokázané tvrzení. Soud k tomu dodává, že předmětem jeho posouzení nebyla praxe panující v oblasti hazardních her v jiných evropských státech, ale výlučně soulad napadeného rozhodnutí s tuzemskou právní úpravou zakotvenou v zákoně o hazardních hrách.

87. Závěrem soud uvádí, že žalobkyni nikdo nezakazuje pořádat spotřebitelské soutěže v smyslu zákonné definice tohoto pojmu zakotvené v § 2 odst. 1 písm. v) zákona o ochraně spotřebitele. Poskytování bonusových prostředků dle pravidel Vegas vstupního bonusu, které byly určeny výlučně ke hraní hazardních her provozovaných žalobkyní, však z výše popsaných důvodů za spotřebitelskou soutěž považovat nelze.

88. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

89. Protože žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.