15 C 118/2021-106

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Turečkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa ] za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových Územní pracoviště [obec] sídlem [adresa] o zaplacení částky 50 000 Kč takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 50 000 Kč.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 2 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Žalobci bude po právní moci tohoto výroku rozsudku vrácena poměrná část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.

Odůvodnění

1 Žalobce se žalobou podanou dne 20. 4. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 50 000 Kč (po zohlednění částečného zpětvzetí učiněného při jednání dne 12. 7. 2021 v návaznosti na úhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu žalobce žalovanou) jako nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím Policie České republiky, [anonymizováno] [územní celek], č.j. KRPE-11218-17/TČ-2019-170671 ze dne 11. 6. 2019 (dále také„ usnesení č. 1“) a nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, zejména Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích v souvislosti s vydáním usnesení č.j. 13 To 14/2020-114 (dále také„ usnesení č. 2“). Tvrdil, že usnesením č. 1 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se žalobce měl dopustit tím, že dne 8. 2. 2019 v 10:23 hod. řídil [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], přestože byl ovlivněn jinou návykovou látkou než alkoholem, což bylo zjištěno po jeho zastavení hlídkou Policie ČR, kdy u něj zkouškou provedenou přístrojem Drug Wipe 5S v 10:25 hod. byla zjištěna přítomnost látky kokain a následnou toxikologickou analýzou byla v jeho krvi prokázána přítomnost látky benzoylecgonin v koncentraci 564,5 ng/ml (hlavní aktivní metabolit kokainu, výrazně nad limitem daným nařízením vlády č. 41/2014 Sb.), v důsledku čehož nebyl schopen uvedené motorové vozidlo bezpečně ovládat. Dne 8. 2. 2019 byl žalobci zadržen řidičský průkaz. Okresní soud v Pardubicích vydal dne 23. září 2019 trestní příkaz č.j. 3 T 132/2019-87, kterým žalobce uznal vinným z uvedeného přečinu a odsoudil jej k peněžitému trestu ve výši 40 000 Kč a trestu zákazu činnosti (řízení mot. vozidel) na dobu 2 let. Žalobce podal proti trestnímu příkazu odpor a okresní soud při hlavním líčení věc podle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupil [stát. instituce], neboť žalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. K tomuto závěru soud dospěl zejména na základě znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z oboru psychiatrie, který při výslechu uvedl, že benzoylecgonin, přítomný v těle žalobce, je hlavním metabolitem kokainu, sám o sobě však nemá psychoaktivní účinky; nemohl proto ovlivnit řidičské schopnosti žalobce. Je indikátorem požití kokainu, který se v těle velmi rychle odbourává. Dále znalec uvedl, že aby bylo možné dospět k závěru, že u žalobce došlo k vyloučení způsobilosti řídit motorové vozidlo, muselo by množství kokainu v krvi překročit hranici 500 ng/ml. Znalec přítomnost samotného kokainu v krvi dovozoval z lékařského vyšetření žalobce při odběru krve, ve kterém byla uvedena porucha reakce zornic, nebyl však schopen odpovědět, zda množství kokainu v krvi překročilo hranici 500 ng/ml. Jelikož znalec dovodil přítomnost kokainu v krvi pouze na základě reakce zornic na světlo při lékařském vyšetření, soud dovodil, že ač je prokázáno, že žalobce požil před jízdou kokain, není odůvodněn závěr, že žalobce byl kokainem ovlivněn natolik, aby byla vyloučena schopnost řídit motorová vozidla. Proti usnesení o postoupení věci podal státní zástupce stížnost, o níž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl usnesením č.j. 13 To 14/2020-114 tak, že usnesení okresního soudu zrušil a uložil mu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl s tím, že bylo nezbytné, aby okresní soud doplnil dokazování o znalecký posudek z oboru zdravotnictví týkající se postupu metabolizace kokainu v těle žalobce. Závěry posudku zpracovaného znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], byly obdobné jako závěry posudku [anonymizováno] [příjmení], okresní soud opětovně věc postoupil [stát. instituce]. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 20 000 Kč a zákaz činnosti (řízení mot. vozidel) na dobu 12 měsíců. Po započtení doby zadržení řidičského průkazu byl řidičský průkaz žalobci dne 22. 7. 2020 vrácen. S odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2767/16 a III. ÚS 1976/09 a rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4771/2015 a 30 Cdo 4669/2014 má žalobce za to, že usnesení č. 1 bylo nezákonné, když vyšlo najevo, že spáchaný skutek nebyl trestným činem, přičemž výsledek přestupkového řízení je nerozhodný. Dále žalobce tvrdil nesprávný úřední postup v trestním řízení, když trestní řízení mohlo být skončeno již prvním usnesením okresního soudu o postoupení věci (č.j. 3 T 132/2019-102) na základě znaleckého posudku [anonymizováno] Odvolací soud nepřiměřeně trestní řízení prodloužil pokynem k vyhotovení dalšího nadbytečného posudku. Jelikož lze podle zákona č. 361/2000 Sb. zákaz činnosti uložit nejvýše na dobu 12 měsíců, řidičský průkaz byl žalobci déle než 5 měsíců nezákonně zadržován, až do dne 22. 7. 2020. Přitom, kdyby byla věc od počátku projednávána jako přestupek, mohl žalobce požádat o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti již v srpnu 2019. Nemajetkovou újmu žalobce vyčíslil na 50 000 Kč, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 763/2009 a 30 Cdo 1209/2009. Nelze se spokojit s pouhým konstatováním práva či omluvou, nadto se žalobci jménem žalované nikdo neomluvil. Již samotné trestní řízení zasahuje do osobního života trestně stíhaného, do jeho cti a dobré pověsti, tím spíše, jedná-li se o obvinění liché, kdy skutek nebyl trestným činem (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/05). Žalobce žil v nejistotě a stresu a standard jeho života byl snížen, když byl zvyklý dopravovat se automobilem, ať už do zaměstnání či jinam. V době pandemie onemocnění covid-19 byl v MHD vystaven většímu nebezpečí nákazy, nemohl se sám dopravit k lékaři či na test na koronavirus. V důsledku koronavirové pandemie žalobci hrozila ztráta zaměstnání, proto se obával, že záznam v rejstříku trestů mu znemožní najít si nové odpovídající zaměstnání. Obával se difamujících účinků trestního stíhání, nikdy dříve nebyl trestně stíhán. K námitce žalované, že žalobce svým jednáním ke své vlastní újmě přispěl, uvedl, že přestože se dopustil přestupkového jednání, nijak nezpůsobil nezákonně zahájené trestní řízení, podrobněji odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č.j. 18 Co 79/2019-71 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 539/2002. 2 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Zrekapitulovala průběh trestního a správního řízení shodně jako žalobce a potvrdila, že žalobce u ní dne 19. 10. 2020 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy. Dále konstatovala, že v souladu s konstantní judikaturou není sporu o tom, že usnesení č. 1 bylo nezákonným rozhodnutím. Uvedla nicméně, že v případě, že žalobce byl uznán vinným spácháním přestupku, mu právo na poskytnutí nemajetkové újmy nevzniklo, neboť smyslem a účelem zákona č. 82/1998 Sb. je, že poškozený se nedopustil protiprávního jednání. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 měla za to, že forma a výše přiměřeného zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a slušnosti. Při stanovování přiměřeného zadostiučinění je třeba vycházet z povahy trestní věci (méně závažný trestný čin, jako netrestanému žalobci nehrozil trest odnětí svobody, nebyl stíhán vazebně), délky trestního řízení (délka 12 měsíců je odpovídající při zohlednění podaného odporu žalobce proti trestnímu příkazu, stížnosti státního zástupce a dvou vypracovaných znaleckých posudcích) a dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného (žalobce konkrétně netvrdil, ani neprokazoval narušení soukromé, rodinné či jiné sféry života). Pokud jde o usnesení č. 2 k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Přiměřenost délky řízení je třeba podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva posuzovat podle okolností případu a s ohledem na složitost věci, chování stěžovatele a jednání orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele. Žalobce ke své újmě svým jednáním přispěl. Žalovaná průtahy v trestním řízení nespatřuje, postup orgánů činných v trestním řízení shledává jako plynulý a v logickém sledu. 3 S ohledem na shodná skutková tvrzení účastníků považuje soud za nesporný průběh trestního řízení, včetně provedených znaleckých posudků a skutečnosti, že v krvi žalobce byla zjištěna přítomnost látky benzoylecgonin v koncentraci 564,5 ng/ml. Nesporný je také průběh následného přestupkového řízení (podrobně popsáno v tvrzení žalobce) a skutečnost, že řidičský průkaz byl žalobci zadržen při kontrole dne 8. 2. 2019 a vrácen dne 22. 7. 2020. Nesporné mezi účastníky dále je, že žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy včas uplatnil u žalované předtím, než podal žalobu. 4 Pokud jde o průběh trestního, resp. později přestupkového, řízení, ten byl souidem zjištěn následujícím způsobem. Dne 18. 2. 2019 Policie ČR řešenou věc předala jako podezření ze spáchání přestupku [stát. instituce]. [anonymizováno] usnesením ze dne 14. 5. 2019 věc předal Okresnímu státnímu zastupitelství Pardubice, neboť měl důvodné podezření, že jednáním žalobce byly naplněny znaky přečinu podle § 274 tr. zákoníku. Dne 10. 9. 2019 podala státní zástupkyně k Okresnímu soudu v Pardubicích obžalobu. Dne 23. 9. 2019 vydal soud trestní příkaz, proti kterému podal žalobce dne 4. 10. 2019 odpor. Dne 6. 11. 2019 se konalo hlavní líčení, další hlavní líčení s výslechem znalce se konalo dne 13. 11. 2019. Při tomto hlavním líčení soud rozhodl o postoupení věci [stát. instituce]. Ke stížnosti státní zástupkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích dne 15. 1. 2020 usnesení okresního soudu zrušil. Okresní soud dne 12. 2. 2020 přibral opatřením znalkyni [příjmení] [příjmení]. Znalecký posudek byl soudu doručen dne 29. 4. 2020. Dne 17. 6. 2020 konal okresní soud hlavní líčení, při němž věc postoupil [stát. instituce]. [stát. instituce] rozhodl o přestupku žalobce příkazem dne 9. 7. 2020, proti příkazu podal žalobce odpor. Dne 19. 8. 2020 se konalo ústní jednání, dne 1. 9. 2020 vydal magistrát rozhodnutí o vině žalobce a uložil správní trest. Odvolání proti tomuto rozhodnutí Krajský úřad Pardubického kraje dne 13. 1. 2021 zamítl a rozhodnutí potvrdil. 5 Při své účastnické výpovědi žalobce připustil, že večer před předmětnou jízdou autem experimentoval u známých s kokainem. Počítal s tím, že druhý den bude mít volno, ale ráno mu vypadla plomba. Při jízdě autem se cítil v pořádku, jízda probíhala standardně. Zastavila jej policie a byl proveden orientační test na návykové látky s pozitivním výsledkem. V té době pracoval v [obec], kdy cesta veřejnou dopravou tam i zpět trvá vždy 2 hodiny. Bylo mu jasné, že si jen těžko udrží práci v [obec], takže začal trpět nespavostí. Jako dosud netrestaný se těžko smiřoval s označením trestně stíhaného člověka. Pracoval v oboru automotive, takže bylo důležité, aby byl schopen řídit auto. Cesta vlakem z [obec] do zaměstnání v [obec] probíhala tak, že ve 4 hodiny ráno sedl do vlaku a v 7 hodin večer se vrátil domů, musel třikrát přestupovat, někdy byly vlaky zpožděné. V [obec] pracoval do května 2019, poté si domluvil přestup ke stejnému zaměstnavateli do [obec], avšak na nižší pozici. V červnu 2020 dostal ze zaměstnání výpověď z organizačních důvodů, avšak je přesvědčen, že kdyby zůstal v [obec] na prestižnější pozici, výpověď by se ho nedotkla. Měl obavu, že přijde o práci, byl ve stresu, špatně spal, byl apatický a cítil se bezmocný, neboť měl za sebou 10 let práce a budování kariéry. Uvedl, že pokutu v přestupkovém řízení si zasloužil. Po skončení přestupkového řízení mu byl znovu odebrán řidičský průkaz, dostal jej zpět až se značným zpožděním, protože z důvodu pandemie covid nebylo možné podstoupit dopravně psychologické vyšetření. 6 Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také„ zákon o odpovědnosti státu“), právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 7 Podle § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 8 Podle konstantní judikatury (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2767/16 ze dne 15. srpna 2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4771/2015 ze dne 18. října 2016 a obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4669/2014 ze dne 8. listopadu 2016) lze rozhodnutí považovat za nezákonné ve smyslu § 8 zákona o odpovědnosti státu i v případě, že trestní řízení skončí postoupením věci podle § 222 odst. 2 trestního řádu. 9 Podle § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti státu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 10 Podle § 14 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 11 Podle § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti státu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 12 Podle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 13 Podle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 14 Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh není důvodný, když dospěl k následujícímu skutkovému a z něj vyplývajícího právního závěru. Žalobce před podáním žaloby svůj nárok u žalované včas uplatnil, proto je žaloba podle § 14 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu přípustná. Žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy za to, že mu byl zadržen řidičský průkaz o pět měsíců déle, než dovolují předpisy o správním trestání, přičemž nebylo vyloučeno, že by mu byl vrácen (upuštěno od spr. trestu zákazu činnosti dle 47 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb.) již o šest měsíců dříve před koncem trestu. Kromě nemožnosti řídit motorové vozidlo a související nepohodlí při cestě do práce žalobce neuvedl jiné důsledky, jež pro něj tvrzené nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup měly. Usnesení č. 1 považoval za nezákonné, navazující trestní řízení, zejména pak usnesení č. 2, považoval jako celek za nesprávný úřední postup, jehož důsledkem byly průtahy. Svou nemajetkovou újmu vyčíslil na částku 50 000 Kč. Aby však žalobci náleželo i přiměřené zadostiučinění v penězích ve smyslu § 31a zákona o odpovědnosti státu, bylo by nutné prokázat, že usnesení č. 1 bylo nezákonné v takové intenzitě, že žalobci byla způsobena nemajetková újma, která nemůže být odčiněna jinak než v penězích, nebo že v trestním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, tedy k průtahům či jinému vadnému postupu, který by žalobce musel konkretizovat. 15 Žalobce tvrdil nesprávný úřední postup, zejména odvolacího trestního soudu, a odkazoval na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 763/2009 a 30 Cdo 1209/2009. Skutkové situace v daných řízení se od nyní řešeného trestního řízení značně liší. V prvním případě trvalo soudní řízení v obchodní věci v prvním stupni čtyři a půl roku, přičemž téměř dva a půl roku byl krajský soud zcela nečinný. Ve druhém případě trvalo trestné řízení čtyři a půl roku, přičemž mezi hlavními líčeními byly prodlevy někdy až šest měsíců. Při posuzování přiměřenosti délky řízení dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 k výkladu ustanovení § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a § 31a zákona o odpovědnosti státu (uveřejněného pod č. 58/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) je třeba přihlížet k následujícím kritériím: a) složitosti případu, b) chování poškozeného, c) postupu příslušných orgánů, d) významu předmětu řízení pro poškozeného. Vzhledem k vysokému obsahu látky benzoylekgonin byla řešena otázka, zda přítomnost této látky vylučovala schopnost žalobce řídit motorové vozidlo. To, že se jedná o složitou odbornou i právní otázku vyplývá i ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300 2020 k trestní odpovědnosti řidiče motorového vozidla ovlivněného jinou návykovou látkou než alkoholem za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku (uveřejněného pod č. 2/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), vydaného dne 21. 10. 2020, tedy až po řešeném trestním řízení, přičemž zejména z bodu 128 stanoviska vyplývá, že otázka přítomnosti benzoylekgoninu nebyla ani citovaným stanoviskem definitivně vyřešena. S ohledem na složitost případu nelze v postupu orgánů činných v trestním řízení spatřit jakékoliv průtahy, zejména pak za průtah v řízení nelze považovat odlišný právní názor odvolacího soudu v neustálené odborné a právní otázce. Orgány činné v trestním řízení nebyly nečinné, k věci přistupovaly aktivně a nečinily žádné nadbytečné úkony. Význam předmětu řízení pro žalobce taktéž není natolik mimořádný, aby měl za následek nemajetkovou újmu žalobce. Byla podána obžaloba pro méně závažný trestný čin, jako dříve netrestanému mu nehrozil trest odnětí svobody (žalobce byl po celé trestní řízení zastoupen obhájcem a proto nelze uvažovat, že by se pro svou nezkušenost důvodně obával vězení), nebyl stíhán vazebně. Bylo mu zakázáno řídit motorová vozidla, což jistě zvýšilo jeho nepohodlí při cestě do zaměstnání, kdy podle své výpovědi již v květnu 2019 dojíždění nevydržel a přešel do [obec] na nižší pozici. Žalobce však opominul, že i v případě standardního průběhu přestupkového řízení by mu zákaz řízení motorových vozidel byl uložen do února 2020 a nijak neodůvodnil, jaký zvýšený dopad na jeho osobní či pracovní život měla skutečnost, že řidičský průkaz mu byl vrácen v červenci 2020 namísto února 2020, když změnu pracovního místa učinil již v květnu 2019. Pokud pak tvrdí, že by v případě regulérního průběhu přestupkového řízení mohl po uplynutí poloviny doby zákazu činnosti (6 měsíců) od zadržení řidičského průkazu požádat o upuštění od zbytku správního trestu a hypoteticky mu mohlo být vyhověno, pomíjí, že mu byl správní trest uložen na samé horní hranici (podle § 125c odst. 1 písm. b/, odst. 5 písm. c/ a odst. 6 písm. b/ zákona č. 361/2000 Sb.) mj. i s ohledem na to, že sice nebyla vyloučena jeho způsobilost řídit motorové vozidlo podle norem trestního práva, avšak byl návykovou látku ovlivněn, a to více než 20x nad limitní hodnotou (obsah látky benzoylecgonin byl v jeho krvi zjištěn v koncentraci 564,5 ng/ml, zatímco limitní hodnota, při jejímž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič podle nařízení vlády č. 41/2014 Sb. považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou činí 25 ng/ml). Rozhodně tedy nelze presumovat, že by mu byl řidičský průkaz po 6 měsících zákazu činnosti bez dalšího vrácen. Byť je nepochybné, že popsané dojíždění do a ze zaměstnání bylo pro žalobce velmi náročné a soud nemá ani důvod pochybovat o psychických problémech a nespavosti žalobce, z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se jeho osobní a pracovní život podstatně lišil v případě, že by trestní řízení neproběhlo a byl toliko uznán vinným ze spáchání přestupku. Je na místě uvést, že vzhledem k uloženým správním trestům byla závažnost přestupku poměrně vysoká. 16 Ze shora popsaných důvodů soud jednoznačně shledal, že se orgány činné v trestním řízení nedopustily nesprávného úředního postupu a přiměřené zadostiučinění v penězích ani v jakékoliv jiné formě žalobci nenáleží. 17 Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy za usnesení č. 1, jak vyplývá ze shora citované judikatury, a jak připustila žalovaná, jestliže trestní řízení skončí postoupením věci podle § 222 odst. 2 trestního řádu, je na místě usnesení o zahájení trestního stíhání považovat za nezákonné. V takovém případě je nepochybné, že žalobce má nárok na náhradu škody (majetkové újmy) spočívající v nákladech jeho obhajoby v trestním řízení. Taktomu bylo i v daném případě, kdy žalovaná žalobci tuto škodu uhradila. Ohledně přiměřeného zadostiučinění nemajetkové újmy za nezákonné usnesení č. 1 soud při posuzování intenzity vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. června 2012 (uveřejněného pod č. 122/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), kdy je třeba posuzovat zejména povahu trestní věci, délku trestního stíhání, a především dopad trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně Nejvyšší soud uvádí, že přiznání zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Jak již bylo rozvedeno shora při pojednávání o tvrzeném nesprávném úředním postupu, povaha trestní věci nebyla natolik závažná, aby případný trest výrazně převyšoval správní trest uložený v přestupkovém řízení. Délka trestního řízení byla přiměřená její složitosti. Intenzita dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce taktéž výrazně nepřevyšovala dopady, jaké měly na život žalobce správní tresty uložené v přestupkovém řízení. Proto soud v souladu s § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu shledal, že dostatečnou satisfakcí za nezákonné usnesení č. 1 je jednak náhrada způsobené škody již žalovanou poskytnutá, jednak konstatování porušení práva. Ani v tomto případě tedy žalobci přiměřené zadostiučinění v penězích nenáleží, když jiného než peněžního zadostiučinění se nedomáhal. 18 V dané věci byl uhrazen soudní poplatek ve výši 4 000 Kč za 2 nároky (škoda a nemajetková újma) po 2 000 Kč podle položky 8a Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Při jednání dne 12. 7. 2021 vzal žalobce zpět žalobu co do nároku na zaplacení škody (35 211 Kč), současně nebylo rozhodnuto o vrácení poměrné části soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že řízení bylo částečně zastaveno před prvním jednáním ve věci (viz protokol z jednání), žalobci v souladu s § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, náleží vrácení přeplatku na soudním poplatku, který činí 2 000 Kč, sníženého o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Žalobkyni bude proto vrácena částka 1 000 Kč. 19 O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalované, přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem, náleží podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhrada hotových výdajů za 7 úkonů v řízení (vyjádření ze dne 19. 5. 2021, příprava na jednání, jednání dne 12. 7. 2021, vyjádření ze dne 21. 7. 2021, příprava na jednání, jednání dne 11. 10. 2021, závěrečný návrh). 20 Lhůta k plnění byla žalobci podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. stanovena v délce tří dnů, když soud neshledal důvody k jinému postupu.