15 C 118/2024 - 62

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 56 485 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% p.a. ode dne [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% p.a. ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhá po žalovaní náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 116 C 15/2016 probíhalo v letech 2016–2023 soudní řízení jehož délka byla nepřiměřená. Řízení bylo zahájeno dne [datum] doručením žaloby a ukončeno dne [datum] nabytím právní moci odsuzujícího rozsudku (odvolání dlužník nepodal). Nalézací řízení trvalo 7 let, 3 měsíce a 26 dní, což je doba nepřiměřeně dlouhá, s několikaletými nedůvodnými průtahy. Insolvenční řízení na původního dlužníka již bylo v soudním řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 17 C 191/2019 posouzeno jako nepřiměřeně dlouhé. Do délky nalézacího řízení se započte i tato doba přerušení. Vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem je presumován. Délka jednoduchého jednostupňového řízení je evidentně nepřiměřená a je nesprávným úředním postupem. Žalobkyně v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem utrpěla (prostřednictvím své jednatelky a prokuristy) nemajetkovou újmu spočívající v dlouhodobé nejistotě o době ukončení sporu a o jeho výsledku. Žalobkyně vypočetla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu v zadostiučinění ve výši [částka] za rok, celkem [částka]. k parametrům dle ust. § 31a odst. 3 zák. 82/98 Sb., uvedla, že složitost řízení byla průměrná, proběhla jen dvě jednání, nijak rozsáhlé dokazování, řízení bylo na jediném stupni soudní soustavy a nepožadovala v tomto směru procentuální moderaci. K procesnímu chování žalobkyně uvedla, že k nepřiměřené délce žalobkyně nijak nepřispěla. Naopak žalobkyně se pokusila o urychlení řízení návrhem na spojení se souvisejícími řízeními, do jejichž ukončení bylo přerušeno, návrh byl pravomocně zamítnut (nelogicky z téhož důvodu, pro které bylo řízení předtím přerušeno) a z tohoto důvodu požadovala navýšit částku o [právnická osoba] parametru činnosti státu uvedla, že v namítaném řízení byly dva několikaleté nedůvodné průtahy přerušováním řízení: jednak v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým souběžným insolvenčním řízením, když přerušení nalézacího řízení je účinkem až rozhodnutí o úpadku, které nikdy vydáno nebylo, jednak v souvislosti s vyčkáváním na pravomocné rozsudky ve čtyřech spojených cizích sporech, avšak kdyby tyto čtyři nepřiměřeně dlouhé cizí spory byly rozhodnuty v přiměřené době, byly by rozsudky k dispozici včas a řízení by nebylo přerušováno a navrhla navýšit odškodnění o [právnická osoba] významu řízení uvedla, že běžný, byť se jednalo o vysokou částku a procentuální moderaci nepožadovala. Podle výše uvedených kritérií je třeba zvýšit základní částku o 4 % na [částka]. Žalovaná při předžalobním uplatnění nároku základní částku [částka], podle názoru žalobkyně, nesprávně snížila o 20 % z důvodu složitosti řízení, přičemž ve věci bylo podle názoru žalované prováděno poměrně rozsáhlé dokazování. Podle názoru žalobkyně pro snížení základní částky nebyl důvod, protože řízení bylo složité standardně, uskutečnila se jen dvě jednání s dokazováním ([datum] a [datum]). Ve smyslu ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, poskytla žalovaná žalobkyni zadostiučinění v penězích ve výši [částka].

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku dne [datum]. Popsala průběh řízení vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 116 C 15/2016 a dospěla k závěru o existenci nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení. Řízení vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 116 C 15/2016 probíhalo po dobu 7 let a 3 měsíců na dvou stupních soudní soustavy. Soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem, dále rozhodoval o přerušení řízení a pokračování v řízení. Odvolací soud rozhodoval o odvoláních proti nepřiznání osvobození od soudních poplatků a proti usnesení o přerušení řízení. V posuzovaném řízení nedošlo k průtahům, soudy činily jednotlivé úkony v přiměřených lhůtách. V daném případě došlo ke dvojímu přerušení řízení, a to na dobu 2 let a 2 měsíců z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení na žalovanou společnost. Zde je nutno uvést, že přerušení řízení bylo důvodné. Žaloba byla podána v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon. Nicméně v době přerušení posuzovaného řízení došlo v insolvenčním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Následně bylo řízení přerušeno na dobu 2 let a 11 měsíců z důvodu probíhajícího řízení vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 214 C 34/2016. Žalovaná dospěla k závěru, že v této době, tj. od prosince 2019 do listopadu 2022, v tzv. vedlejším řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že celkovou délku posuzovaného řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, a to s ohledem na nesprávný úřední postup v insolvenčním řízení. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění zohlednila stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce [částka]. Žalovaná vycházela ze základní částky [částka] za rok trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Žalovaná nepřistoupila k navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení a v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č.j. 30 Cdo 1869/2015, v němž dovolací soud uvádí, že částka [částka] je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu. V daném případě nebyly shledány žádné okolnosti, které by měly vést k navýšení základní částky zadostiučinění. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci o 20%. Předmětem řízení byla žaloba o zaplacení smluvní pokuty z titulu prodlení s prováděním díla. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena, platnost postoupení žalovaná společnost zpochybnila. V řízení bylo provedeno poměrně rozsáhlé dokazování listinnými důkazy. Rozhodnuto bylo o žádosti o osvobození od soudního poplatku. Řízení bylo dvakrát důvodně přerušeno, přičemž prodloužení řízení, ke kterému v důsledku přerušení řízení došlo, musí být zohledněno přiměřeným snížením základní částky zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standardní. Žalovaná zdůrazňuje, že sama žalobkyně porušila ustanovení insolvenčního zákona tím, že podala žalobu v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. Přerušení řízení kvůli insolvenčnímu řízení tak bylo zcela důvodné. V tomto směru je třeba zmínit, že pohledávka žalobkyní uplatňovaná byla na žalobkyni postoupena, a to zcela účelově pro zajištění mnohosti věřitelů do insolvenčního řízení (žalovaná toto uvádí pouze pro dokreslení situace). Důvodné pak bylo i druhé přerušení řízení. Vzhledem k tomu není důvodu při délce řízení mírně přesahující 7 let navyšovat základní částku zadostiučinění. Co se týká žalobkyní požadovaného navýšení o 2% z toho důvodu, že podala návrh na spojení posuzovaného řízení s jinými řízeními. Takový požadavek je zcela nedůvodný. Návrh na spojení věcí nijak k urychlení řízení nepřispěl, nadto byl zamítnut.

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl usnesením čj. 16 Co 58/2025- 55 dne 28. března 2025k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. 15 C 118/2024–35, tak, že tento zrušil. Uvedl, že soud I. stupně se nezabýval překážkou duplicitního odčinění téže újmy. V souladu s výše citovanou judikaturou měl nejprve po řádně zjištěném skutkovém stavu nejprve si ujasnit, zda ve vedlejších řízení bylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, pokud ano, zaměřit se na okolnost, zda vedlejší řízení již bylo shledáno nepřiměřeně dlouhým, a případně tuto okolnost měl promítnout rovněž do závěru ohledně délky nyní posuzovaného řízení. Následně až na základě posouzení kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk (tj. s přihlédnutím ke složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného) přiznat přiměřené zadostiučinění buď za celé řízení, případně za tu část řízení, kdy již posuzované řízení neprobíhalo souběžně s vedlejším řízením. Odvolací soud zdůrazňuje, že pokud soud prvního stupě dospěje k závěru, že je třeba přiznat přiměřené zadostiučinění za celé řízení, včetně vedlejšího, při určení výše přiměřeného zadostiučinění za délku posuzovaného řízení je namístě zohlednit v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk] též postup soudů realizovaný ve vedlejším řízení.

4. Soud ve věci rozhodl postupem dle ust. § 115 a osř.

5. Ze spisu Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 116 C 15/2016, má soud za prokázaný průběh namítaného řízení tak, že dne [datum] byla soudu doručena žaloba [právnická osoba] proti žalovanému ARTISAN–[právnická osoba]. o částku [částka], kdy předmětem řízení byly 3 dílčí pohledávky za žalovaným z titulu nezaplacených smluvních pokut za prodlení se zhotovením rodinného domu [tituly před jménem] [adresa]. Následně byla žaloba dne [datum] doplněna o originál. Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Dne [datum] byla soudu doručena žádost žalobkyně o osvobození od placení soudního poplatku. Následně byla uhrazena dne [datum] částka [částka] jako soudní poplatek. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že [adresa], která byla postupitelem uvedených pohledávek, byla sama taktéž jednatelkou původní žalobkyně, a stejně tak i původní prokuristkou s tím, že byla vymazána z této pozice dne [datum]. Nově byla zapsána [tituly před jménem] [adresa] s datem narození [datum]. Jako společnicí uvedené žalobkyně zůstala [adresa] s datem narození [datum]. Usnesením ze dne [datum] pod č.j. 116 C 15/2016–21 soud žalobkyni nepřiznal osvobození od placení soudních poplatků. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Poté, co žalobkyně podala odvolání proti uvedenému rozhodnutí dne [datum], Krajský soud v Praze jako soud odvolací dne [datum] potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku [částka], ten byl uhrazený dne [datum]. Žalobce byl vyzván dne [datum] k doplnění a tvrzení, ta byla doplněna dne [datum]. Bylo řešeno, zdali bude tedy prohlášen konkurs na společnost žalobkyně, kdy nicméně docházelo k usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu, samotný konkurs nebo insolvence prohlášena nebyla. Okresní soud v Kladně již od [datum] lustroval průběh uvedeného insolvenčního řízení žalovaného a lhůtoval spis po dvou měsících. Následně v roce 2018 po jednom měsíci. Okresní soud v Kladně usnesením č.j. 116 C 15/2016–38 dne [datum] řízení přerušil dle ustanovení § 109 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/2006 Sb. a podle § 109 odst. 2 písmeno c) o. s. ř. Ve věci žalovaného bylo zahájeno insolvenční řízení před podáním žaloby v této věci. Rozhodnutí o insolvenčním návrhu má zásadní význam pro uvedené řízení, soud proto řízení přerušil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] a usnesením ze dne [datum], č. j. 116 C 15/2016- 51, bylo v řízení pokračováno, neboť byl insolvenční návrh zamítnut, a to dne [datum], č.j. 1 VSPH 1329/2018 – a –142. Rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Usnesením ze dne [datum], č.j. 116 C 15/2016–53 byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě. Vyjádření bylo podáno [datum]. Soudu byly dále předloženy listinné důkazy. Dne [datum] byl dán referát ze strany soudkyně a [datum] byla žalobkyně vyzvána k nutnosti doplnění tvrzení. Usnesením ze dne [datum] soud řízení přerušil do pravomocného skončení věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 214 C 34/2016. O odvolání Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl dne [datum] tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil, rozhodnutí nebo právní moci dne [datum]. Odvolací soud se ztotožnil s tím, že není namístě spojení věcí dle ustanovení § 112 odst. 1 o. s. ř. V řízení 214 C 34/2016–598 bylo rozhodnuto s právní mocí dne [datum]. Ve věci samé potom bylo nařízeno jednání dne [datum], bylo provedeno dokazování, jednání bylo odročeno na den [datum]. Byla zmiňována neplatnost postoupení pohledávky ze strany žalované, [datum] byla žalovaná vyzvána k doplnění těchto tvrzení. Ve věci samé dne [datum] proběhlo další jednání, bylo provedeno dokazování a bylo odročeno na den [datum]. V mezidobí byla doplněna tvrzení a předložené důkazy. Následně proběhlo jednání, které bylo odročeno na den [datum], na němž byl vyhlášen rozsudek jménem republiky, který žalobě v plném rozsahu vyhověl. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum], když ve věci nebylo podáno odvolání.

6. Dne [datum] podala [adresa] jakožto věřitelka ke Krajskému soudu v Praze návrh na zahájení insolvenčního řízení na společnost Artisan-vik, spol. s r.o. (dále jen „dlužník“) ohledně své pohledávky ve výši [částka] vzniklé v souvislosti se smlouvou o dílo na zhotovení stavby rodinného domu. Zároveň navrhovatelka odkázala na další věřitelku, a to paní [adresa], nar. roku 1924, s tím, že tato má pohledávku jako postupník. S účinky ke dni [datum] došlo k zahájení insolvenčního řízení. Usnesením ze dne [datum] vyzval Krajský soud v Praze navrhovatelku k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dne [datum] vznesl dlužník námitky proti zahájení insolvenčního řízení s tím, že se nejedná o splatné pohledávky, zároveň poukázala na „umělé vytvoření“ druhého dlužníka, a to matky navrhovatelky narozené v roce 1924. Zároveň uvedl, že návrh považuje za šikanózní. Tyto své námitka doplnil dne [datum] s tím, že podal žalobu na neplatnost smlouvy o dílo a neplatnost odstoupení od smlouvy. Dne [datum] uhradila navrhovatelka zálohu. Navrhovatelka se dne [datum] vyjádřila k námitkám dlužníka, na to reagoval dlužník dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byly námitky dlužníka odmítnuty s tím, že vyhláška není rozhodnutím o tom, zda je podaný insolvenční návrh důvodný, nýbrž je povinností soudu takovou vyhlášku vydat, pokud insolvenční návrh obsahuje náležitosti vyžadované zákonem. Usnesením ze dne [datum], č.j. KSPH 65 [insolvenční spisová značka]-A-14, zamítl Krajský soud v Praze insolvenční návrh navrhovatelky. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka dne [datum] odvolání, dne [datum] se k tomuto odvolání vyjádřil dlužník. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č.j. 3 VSPH 7/2015-[právnická osoba], bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že insolvenční návrh byl zcela bezdůvodný. Podmínka mnohosti věřitelů není splněna v případě, že navrhovatel převedl některou pohledávku za dlužníkem nebo její část na třetí osobu v době šesti měsíců před podáním insolvenčního návrhu anebo po zahájení insolvenčního řízení, přičemž pohledávky byly navrhovatelkou postoupeny [adresa] dohodami o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum], je tedy zjevné, že postoupení pohledávek navrhovatelkou na další osobu bylo účelové s cílem splnit podmínku mnohosti věřitelů pro potřeby insolvenčního řízení. V daném případě byly splněny podmínky pro odmítnutí návrhu, soud I. stupně však této možnosti nevyužil, bylo tedy jeho povinností nařídit k projednání návrhu jednání. Protože tak neučinil, zatížil řízení procesní vadou. Usnesením ze dne [datum], č.j. KSPH 65 [insolvenční spisová značka]-A-27, Krajský soud v Praze odmítl insolvenční návrh navrhovatelky. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka dne [datum] odvolání, které doplnila dne [datum]. Dlužník se k tomuto odvolání vyjádřil dne [datum]. Usnesením ze dne [datum], č.j. 3 VSPH 1184/2015-A-34, Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že rozhodnutí, jímž se insolvenční návrh odmítá pro zjevnou bezdůvodnost, nemůže vydat vyšší soudní úředník (jak tomu v daném případě bylo). Usnesením ze dne [datum], č.j. KSPH 65 [insolvenční spisová značka]-A-37, Krajský soud v Praze odmítl insolvenční návrh žalobkyně. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka dne [datum] odvolání, téhož dne pak bylo soudu doručeno podání nazvané „oprava insolvenčního návrhu“ s tím, že dalším věřitelem dlužníka je společnost [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], jako následný postupník po [adresa], nar. roku 1924. Usnesením ze dne [datum], č.j. 2 VSPH 2232/2015-A-43, Vrchní soud v Praze zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne [datum] nařídil Krajský soud v Praze jednání na [datum]. Dne [datum] doručila žalobkyně insolvenčnímu soudu sdělení o pohledávce [adresa], nar. roku 1924, vůči dlužníkovi ve výši [částka] s úrokem z prodlení a zároveň bylo soudu doručeno podání s názvem „oprava a doplnění insolvenčního návrhu“ s tím, že třetí věřitelkou dlužníka je paní [adresa], nar. roku 1924. Při jednání dne [datum] předložil dlužník soudu seznam šesti řízení, kdy navrhovatelka podala žalobu na dlužníka s tím, že řízení jsou přerušena z důvodu insolvenčního řízení, přičemž navrhovatelka zatím nemusela hradit soudní poplatky, které by v souhrnu činily [částka]. Při tomto jednání bylo dále provedeno dokazování listinami a s ohledem na časovou tíseň bylo jednání k provedení dalších důkazů odročeno na [datum], následně bylo z organizačních důvodů odročeno na [datum]. K žádosti zástupce dlužníka bylo jednání odročeno na [datum]. Dne [datum] se ve věci vyjádřila navrhovatelka. Při tomto jednání bylo provedeno dokazování listinami a za účelem rozhodnutí bylo odročeno na neurčito. Usnesením ze dne [datum], č.j. KSPH 65 [insolvenční spisová značka]-A-58, Krajský soud v Praze zamítl insolvenční návrh navrhovatelky. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka dne [datum] odvolání, které doplnila dne [datum]. Referátem odvolacího soudu ze dne [datum] bylo nařízeno jednání tohoto soudu na [datum]. Ve dnech [datum] a [datum] se ve věci vyjádřila navrhovatelka. Usnesením ze dne [datum], č.j. 1 VSPH 908/2017-[právnická osoba], Vrchní soud v Praze rozhodl o návrhu navrhovatelky na přikázání věci Městskému soudu v Praze (nepřikazuje se) a napadené usnesení soudu I. stupně zrušil a vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že se soud má věcí podrobněji zabývat. Dne [datum] požádala navrhovatelka o urychlené pokračování v insolvenčním řízení a doplnila čtvrtého věřitele, a to jednatele dlužníka [tituly před jménem] [jméno FO]. Přípisem ze dne [datum] byl tento dlužník dotázán na tvrzenou pohledávku. Usnesením ze dne [datum], č.j. KSPH 65 [insolvenční spisová značka]-A-83, uložil Krajský soud v Praze dlužníkovi předložit seznam svého majetku a svých závazků. Dne [datum] sdělil [tituly před jménem] [jméno FO] soudu, že nemá vůči dlužníkovi žádné pohledávky. Dne [datum] sdělila [adresa], nar. roku 1924, Krajskému soud v Praze, že na záchranu pohledávky před promlčením podala žalobu k Obvodnímu soudu pro [adresa]. Téhož dne se žalobkyně vyjádřila k tvrzení jednatele dlužníka. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. K tomuto jednání byla jako svědkyně předvolána matka navrhovatelky, která se nedostavila, soud tedy nařídil výslech svědkyně na místě samém, a to v jejím bydlišti, a jednání bylo nařízeno na [datum]. Dále bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo za účelem výslechu svědkyně odročeno na [datum], kdy proběhl výslech svědkyně v jejím bydlišti. Podáním ze dne [datum] sdělila žalobkyně Krajskému soudu v Praze, že podala (za společnost [Jméno žalobkyně].) žádost o náhradu škody k Ministerstvu spravedlnosti týkající se úroků z prodlení z přihlášených pohledávek. Při jednání dne [datum] byl vyslechnut jednatel dlužníka a bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo za účelem doplnění dokazování a závěrečného vyjádření účastníků odročeno na [datum]. Dne [datum] byla soudu doručena aktualizace insolvenčního návrhu ze strany žalobkyně. Usnesením ze dne [datum] uložil Krajský soud v Praze věřiteli, společnosti [Jméno žalobkyně]., předložit jeho účetnictví. Dne [datum] se ve věci vyjádřila navrhovatelka. Proti tomuto rozhodnutí podala uvedená společnost, za niž jako jednatelka jednala navrhovatelka, dne [datum] odvolání, jednání nařízené na [datum] tedy bylo odročeno. Usnesením ze dne [datum], č.j. 3 VSPH 572/2018-A-121, Vrchní soud v Praze toto odvolání pro nepřípustnost odmítl. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum], toto jednání bylo za účelem rozhodnutí odročeno. Usnesením ze dne [datum], č.j. KSPH 65 [insolvenční spisová značka]-A-127, Krajský soud v Praze zamítl insolvenční návrh navrhovatelky. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka dne [datum] odvolání, které doplnila dne [datum]. Referátem odvolacího soudu ze dne [datum] bylo nařízeno jednání tohoto soudu na [datum]. Při tomto jednání bylo vyhlášeno usnesení (pod č.j. 1 VSPH 1329/2018-A-142), jímž bylo napadené rozhodnutí soud I. stupně změněno v nákladovém výroku, jinak bylo potvrzeno. Konečné rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] (zjištěno ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 65 [insolvenční spisová značka]).

7. Ze spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. 214 C 34/2016 má soud za prokázaný průběh řízení tak, že dne [datum] podala [tituly před jménem] [adresa] žalobu na společnost Artisan-vik spol. s ro. O [částka]. Dne [datum] byl zaplacený soudní poplatek. Usnesením ze dne [datum] čj. 214 C 31/2016-61 bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 65 [insolvenční spisová značka]-A-14. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Kladně sp. zn. 25 C 94/2014. Usnesením ze dne [datum] odvolací soud rozhodl, že se řízení nepřerušuje. Dne [datum] podala žalovaná vyjádření. Dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] proběhlo ve věci jednání. Dne [datum] byl vyhlášený rozsudek, který nabyl právní moci dne [datum]. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od [datum] (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z č. [hodnota] Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené [adresa] smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň.

8. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 116 C 15/2016 a 214 C 34/2016 a Krajského soudu v Praze sp. zn. 65 [insolvenční spisová značka].

9. Po právní stránce soud uvádí, že řízení probíhalo od podání žaloby dne [datum] do [datum], kdy rozsudek soudu nabyl právní moci. Ve věci proběhla dvě jednání a byl vyhlášený vyhovující rozsudek. Řízení bylo přerušeno dne [datum] do pravomocného rozhodnutí o návrhu na zahájení insolvenčního řízení na žalovaného v řízení vedeném Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 65 [insolvenční spisová značka], kdy je nicméně nutné poukázat na skutečnost, že v tomto směru řízení dle názoru soudu přerušené být nemělo, ale jednalo se o přerušení řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písmeno c) o. s. ř. Proti rozhodnutí bylo možné podat si odvolání, které však žalobkyně nepodala, nepodal je ani žalovaný. Druhé přerušení řízení bylo na základě souběžně vedeného řízení ve věci Okresního soudu v Kladně sp. zn. 214 C 34/2016, kdy se jednalo o obdobný spor a bylo nutné vyčkat jeho skončení. Žalobkyně podala proti rozhodnutí o přerušení řízení odvolání, nicméně usnesení o přerušení řízení bylo ze strany odvolacího soudu fakticky potvrzeno. Byť bylo potvrzeno ze strany odvolacího soudu, je evidentní a to i vzhledem k řízení Okresního soudu v Kladně sp. zn. 214 C 34/2016, že ano toto přerušení řízení nebylo důvodné, když výsledek řízení se nijak v dalším postupu soudu neprojevil. K přerušení řízení tak došlo nedůvodně ode dne [datum] do [datum], tedy po dobu cca 2 let a 3 měsíců, a dále po dobu od [datum] do [datum], tedy po dobu dalších 3 let. Na počátku řízení to byla žalobkyně, která žádala o osvobození od soudního poplatku, kterému vyhověno nebylo. V průběhu řízení byla vyzývána k nutnosti doplnění tvrzení a předložení důkazů. Zároveň je nutné poukázat na skutečnost, že řízení proběhlo na jednom stupni soudní soustavy ve věci samé, k podanému odvolání ohledně neosvobození od placení soudních poplatků a přerušení řízení procesně na dvou stupních soudní soustavy. Celková délka řízení byla cca 7 let a 3 měsíce.

10. Co se týká řízení, do jejichž skončení bylo namítané řízení přerušeno tj. řízení vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 214 C 34/2016 a Krajského soudu v Praze sp. zn. 65 [insolvenční spisová značka] soud uvádí, že Obvodní soud pro [adresa] pod sp. zn. 17 C191/2019 vedl řízení o náhradě nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu a tento soud, stejně jako městský soud v Praze, jako soud odvolací, v rozsudku čj. 15 Co 269/2021 -136 dospěl k závěru, že v řízení existuje nesprávný úřední postup soudu, avšak význam řízení pro účastníky byl zanedbatelný. Insolvenční řízení bylo zahájeno dne [datum]. V přezkoumávaném řízení vystupovali tři věřitelé. Jednak to byla navrhovatelka s nevykonatelnou pohledávkou v rozsahu cca 6 mil. za dlužníkem ze smlouvy o stavbě rodinného domu. Dále to byla její devadesátiletá matka, [adresa], nar. [datum], na kterou převedla žalobkyně dohodou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] část tvrzené pohledávky představující nezaplacené smluvní pokuty za prodlení se zhotovením rodinného domu žalobkyně z uvedené smlouvy ve výši cca [částka]. Matka žalobkyně v téměř 91 letech pak v průběhu insolvenčního řízení dne [datum] (poté, co v usnesení KS v Praze ze dne [datum] bylo vyjádřeno podezření na šikanózní insolvenční návrh a vytvoření dalšího věřitele jen za účelem vedení tohoto řízení) založila společnost [právnická osoba], jíž je jedinou jednatelkou a společnicí, a jejím prokuristou je žalobkyně s veškerým majetkoprávním oprávněním včetně zcizování věcí, a na tuto společnost dne [datum] převedla matka žalobkyně všechny své pohledávky za dlužníkem a uvedená společnost přistoupila jako třetí věřitel do insolvenčního řízení. Matka žalobkyně pak do insolvenčního řízení přihlásila dne [datum] novou nevykonatelnou pohledávku za dlužníkem, a to na náhradu škody představující náklady na havarijní opravu podhledu balkonu u jejího rodinného domu, kde bydlí i žalobkyně. Ve všech rozhodnutích Krajského soudu v Praze, ale i v prvním zrušujícím usnesení Vrchního soudu v Praze je konstatováno, že je zjevné, že k postoupení pohledávek z žalobkyně došlo účelově s cílem splnit podmínku mnohosti věřitelů pro insolvenční řízení a návrh je bezdůvodný. Další tři rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (druhé, třetí a čtvrté) se touto otázkou nezabývala, když řešila procesní vady, případně poukazovala na nedostatečnou podloženost závěrů soudu. V průběhu insolvenčního řízení byla žalobkyni přiznána pravomocně část nároku v rozsahu [částka] za prokázané poškození oplocení a dřevin při provádění mezi žalobkyní a dlužníkem sjednaného díla, stavby rodinného domu. I v posledním rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum] konstatoval insolvenční soud neoprávněnost a neosvědčenost pohledávky matky žalobkyně, když tato byla přihlášena jako náhrada škody, ač měla být řešena v rámci odpovědnosti za vady, poukázal na to, že sice část nároku žalobkyně v rozsahu [částka] byla pravomocně přiznána a splatná a tedy navrhovatelka byla oprávněna podat návrh, nicméně neprokázala mnohost věřitelů, kdy vyslovil pochybnosti o postoupení pohledávky žalobkyní na její matku, kdy toto postoupení posoudil jako účelové s cílem vytvořit zdání plurality věřitelů a uvedl, že dokazování za účelem prokázání nároků by přesahovalo rámec a účel insolvenčního řízení. V konečném rozhodnutí ze dne [datum] Vrchní soud v Praze potvrdil rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu, kdy bez dalšího konstatoval, že krajský soud vycházel z účelovosti postoupení pohledávky, k čemuž se nevyjádřil a ztotožnil se se závěrem krajského soudu, že prokazování pohledávek ze smlouvy o dílo by přesahovalo meze insolvenčního řízení. U změny rozhodnutí ohledně nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř. pak přihlédl ke zjištění krajského soudu, že navrhovatelka měla alespoň nějaký v průběhu řízení přiznaný nárok, tj. splatnou pohledávku vůči dlužníkovi, a tedy byla jako věřitel oprávněna podat návrh. Na základě zjištěného skutkového stavu je zcela zřejmé, že vedle žalobkyně tvořila v době podání insolvenčního návrhu dalšího věřitele jen 90 letá matka žalobkyně, na kterou žalobkyně převedla část své tvrzené nevykonatelné pohledávky ze stejného smluvního vztahu s dlužníkem na stavbu rodinného domu žalobkyně, z jakého měla vzniknout i pohledávka žalobkyně (ze smluvních pokut za prodlení s dokončením stavby uvedeného domu). Poté, co vzniklo podezření na účelovost vytvoření dalšího věřitele, tato 90letá matka jako jediná jednatelka a společnice založila společnost [právnická osoba], jíž je prokuristou žalobkyně s veškerým oprávněním zavazovat společnost a na tuto společnost dne [datum] převedla matka žalobkyně všechny své pohledávky za dlužníkem a uvedená společnost následně přistoupila jako věřitel do insolvenčního řízení (místo matky žalobkyně). Matka žalobkyně se pak ve svých 92 letech přihlásila jako třetí věřitel z titulu tvrzené náhrady škody ve výši [částka] vyplývající z vadných prací provedených dlužníkem v místě bydliště žalobkyně, navíc s nárokem, který měl být z pohledu Krajského soudu v Praze nárokem z odpovědnosti za vady, tedy nejednalo se o důvodnou pohledávku. Z těchto skutečností nelze nevidět za všemi věřiteli účelovou činnost žalobkyně ve snaze naplnit podmínku mnohosti věřitelů, bez jejíhož splnění by nemohla dosáhnout prohlášení úpadku dlužníka, a to i přes to, že se jí v průběhu řízení podařilo z cca 6 mil. tvrzené pohledávky vyhrát spor o náhradu škody v rozsahu [částka] za oplocení a za dřeviny poškozené při provádění stavebních prací na rodinném domě žalobkyně, tedy nikoliv vyplývající přímo ze smluvního vztahu, ze kterého odvozovala svou pohledávku. Účelové jednání shledal odvolací soud i přesto, že pohledávky byly převedeny před více než šesti měsíci před podáním návrhu (jedna z nich velmi těsně), když jinak, než vyhověním své dceři a vytvořením dalšího věřitele, aby mohla žalobkyně podat insolvenční návrh, nemohla být pro matku žalobkyně taková pohledávka navíc v jejím věku nijak lukrativní. Postoupená pohledávka nebyla vykonatelná a bylo reálně očekávatelné, že se jí bude muset domáhat v nalézacím řízení a ještě bude muset vyčkat na vyřešení otázky pohledávky žalobkyně jako základní předběžné otázky pro posouzení důvodnosti jejího požadavku na zaplacení smluvních pokut za tvrzené porušení smlouvy. Na účelovost vytvoření věřitele z matky žalobkyně poukazuje i to, že přes nepříznivý zdravotní stav nedovolující jí ani účast u soudu začala ve svém věku podnikat, aniž by měla o své podnikatelské činnosti větší poznatky, jak toto vyplynulo z její výpovědi. Nelze pak nevidět ani propojenost této matkou žalobkyně vytvořené nové společnosti [právnická osoba], s osobou žalobkyně, která sice zde nefiguruje jako jednatel, či společník, ale v rámci prokury má fakticky oprávnění skutečného jednatele a společníka. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že podezření na účelovost jednání žalobkyně s cílem vytvořit více věřitelů vyloučil Vrchní soud v Praze, jak se tohoto dovolává žalobkyně ve svém odvolání s odkazem na odůvodnění jeho rozhodnutí ze [datum], kde uvedl, že ze skutečnosti, kdy některé pohledávky žalobkyně byly původně postoupeny matce žalobkyně, která je následně postoupila na společnost [právnická osoba], více než rok před podáním insolvenčního návrhu, nelze dovodit účelovost postoupení. Uvedené konstatování provedl Vrchní soud v Praze v jiném kontextu, a to v tom, že není nepřijatelné, aby insolvenční navrhovatel a jeden další majitel byli každý majitelem části původně jediné pohledávky, k jejímuž rozdělení došlo postoupením části pohledávky. Nelze z toho však dovodit, že by Vrchní soud v Praze tímto konstatováním spolehlivě vyvrátil šikanózní charakter návrhu, jak uváděla žalobkyně, neboť ten zde v daném kontextu jen vytýkal prvoinstančnímu soudu nedostatečnost prokázání existence těchto pohledávek i stavu, zda by se v případě těchto pohledávek opravdu jednalo o rozsáhlé dokazování přesahující rámec insolvenčního řízení a jeho vyšetřovací zásady, jak dovodil Krajský soud v Praze, když k tomuto nebylo provedeno téměř žádné dokazování a skutková zjištění byla dle něj popsána natolik vágně, že nelze správnost závěru soudu přezkoumat.

11. K řízení vedenému u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 214 C 34/2016 soud uvádí, že řízení trvalo od dne [datum], kdy podala [tituly před jménem] [adresa] žalobu na společnost Artisan-vik spol. s r.o. o [částka] do dne [datum], kdy byl vyhlášený rozsudek, který nabyl právní moci dne [datum], ve věci samé řízení proběhlo na jednom stupni soudní soustavy. Žalobkyně nijak k délce řízení nepřispěla. V řízení bylo neprávně rozhodnuto o přerušení řízení do skončení řízení Krajského soudu v Praze sp. zn. 65 [insolvenční spisová značka], když toto nemělo odůvodnění v postupu soudu a předmětu řízení. Došlo tak k prodloužení řízení o 2 roky, soud následně sice ve věci plynule jednal, ale i tak ve věci samé rozhodoval po dobu cca 3 let. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na všechny okolnosti i uvedené řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu.

12. Soud stejně jako účastníci řízení dospěl k závěru, že celková doba řízení vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 116 C 15/2016 je v tomto směru nepřiměřená, došlo tak k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a tím i ke vzniku nesprávného úředního postupu jako odpovědnostního titulu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona 82/98 Sb. Soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], Cpjn 206/2010, přihlížel i k období, po které bylo řízení přerušeno. Soud hodnotil i postup soudu ve vedlejším souvisejícím řízení. V posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zák. 82/98 Sb. Vzhledem k tomu, že současná žalobkyně nebyla v právě insolvenčním řízení účastníkem řízení, je možné i za uvedené období přiznat zadostiučinění. Soud poukazuje na rozhodnutí ve věci Obvodního soudu pro [adresa], sp.zn. 17 C 191/2019–117, které se zabývalo právě průběhem řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 65 [insolvenční spisová značka]–a–14, kdy právě v namítaném období soud dospěl k závěru, že v tomto směru délka řízení byla nepřiměřená, když k podanému odvolání Městský soud v Praze v rozsudku čj.. 15 Co 269/2021–136 dospěl k závěru, že právě přípravná fáze insolvenčního řízení byla nepřiměřená. Stejně tak o i další související řízení Okresního soudu v Kladně sp. zn. 214 C 34/2016. Tento soud při posuzování části období, po které bylo řízení vedeno u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 116 C 15/2016, ve smyslu právě rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 15 Co 269/2021–136, dospěl taktéž k závěru, že tedy i tato délka řízení byla nepřiměřená. Soud dále poukazuje na skutečnost, že k přerušení namítané řízení, jak je shora uvedeno, nemělo dojít, a právě také doba, ode dne [datum] do [datum], tedy po dobu cca 2 let a 3 měsíců, a dále po dobu od [datum] do [datum], tedy po dobu dalších 3 let, po kterou bylo namítané řízení nedůvodně přerušeno, je průtahem v řízení.

13. Vzhledem k tomu, že celková délka řízení již byla sama o sobě nepřiměřená, stejně tak je nepřiměřená doba řízení do kterých bylo namítané řízení přerušeno a nad uvedené ani k přerušení řízení dojít nemělo, a žalobkyně nebyla za nepřiměřenou dobu souvisejících řízení nijak odškodněna, se soud zabýval při existenci odpovědnostního titulu nesprávného úředního postupu vznikem nemajetkové újmy s tím, že soud vycházel z rozhodnutí občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], Cpjn 206/2010 s tím, že má být přihlédnuto ke všem okolnostem případu ve smyslu ustanovení § 31a zákona 82/98 Sb. Soud vycházel ze základní částky zadostiučinění [částka] za jeden rok trvání řízení, za první 2 roky částky poloviční, když řízení obecně po nějakou dobu trvat musí. Soud nedospěl k závěru, že by bylo na místě přiznávat částku zadostiučinění za jeden rok trvání řízení vyšší, když právě částkami vyššími se odškodní řízení, která trvala extrémně nepřiměřenou dobu, zejména dobu přesahující 10 a více let. V tomto směru řízení trvalo cca 7 let, tedy nejedná se o období, které by bylo možné označit jako období neextrémně dlouhé, tedy období, kdy účastníci byli po dobu nezvykle a extrémně dlouhou nad všechny okolnosti případu udržováni v nejistotě ohledně vydání rozhodnutí ze strany soudu. Soud tak dospěl ke stejné základní částce jako žalovaná ve výši [částka]. Co se týká jednotlivých parametrů, tak jak byly tyto uvažovány ze strany žalobkyně, soud nedospěl k závěru, že by bylo na místě zvyšovat uvedenou částku procentuální moderací ve smyslu stanovení § 31a odst. 3 zákona 82/98 Sb., když se jednalo o běžný význam pro žalobkyni, stejně tak žalobkyně navýšení nepožadovala. Co se týká činnosti státu, zde požadovala navýšení o 2 % z důvodu nedůvodných průtahů přerušováním řízení. Soud dospěl k závěru o důvodnosti požadavku žalobkyně, když se jedná o průtah a prodloužení řízení přičitatelné státu. Sodu tak základní částku navýšil o požadovaná 2%. Co se týká procesního chování žalobkyně, žalobkyně uváděla, že k nepřiměřené délce nijak nepřispěla, a naopak se pokusila o urychlení řízením se spojením souvisejícími řízeními. V tomto směru nelze souhlasit se žalobkyní, že by tímto postupem urychlila celkové řízení. Obecně nelze dospět k závěru, že spojení většího množství různých řízení směřuje k jejich urychlení. Ani judikatura tento důvod urychlení řízení nezná a dle názoru soudu se objektivně o objektivní urychlení řízení nejedná. Žalovaná naopak dospěla k závěru o nutnosti snížení celkové částky o 20 % s tím, že se jednalo o řízení, které bylo složité, když předmětem řízení byla žaloba o zaplacení smluvní pokuty z titulu prodlení s prováděním díla, bylo prováděno rozsáhlé dokazování, bylo rozhodováno o žádosti osvobození od soudního poplatku, bylo dvakrát přerušeno, přičemž prodloužení řízení, ke kterému v důsledku přerušení řízení došlo, musí být zohledněno přiměřeným snížením základní částky zadostiučinění. Soud dospěl k závěru, že je namístě snížit takto vypočtenou částku o 20 % z důvodu složitosti řízení, a to jak procesní, tak i skutkové. Co se týká procesní složitosti, v řízení bylo rozhodováno o osvobození od placení soudního poplatku, byla zaplacena pouze částka [částka], následně bylo rozhodováno o dalším osvobození, které přiznáno nebylo, následně bylo podáno odvolání, následovala další výzva k zaplacení soudního poplatku, následovaly výzvy k nutnosti doplnění tvrzení ze strany žalobkyně, byla podávána odvolání do procesních ustanovení o přerušení řízení, byly prováděny listinné důkazy, celkově i skutková složitost, neboť se jednalo o smlouvu o dílo, byla složitější, řešila se i platnost postoupení pohledávek. Soud se v tomto ztotožnil s ponížením o 20 % z důvodu složitosti uvedeného řízení. Naopak navýšil dle požadavku žalobkyně částku o 2%. soud tak dospěl k závěru, že je na místě přiznat nad již přiznanou částku [částka], částku ve výši [částka].

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 osř a 151 odst. 3 osř. Žalobkyně byla ve sporu, co do základu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení dle vyhlášky 177/96 Sb., kdy hodnota jednoho úkonu jest [částka]. Soud přiznal celkem á [částka] za podání žaloby, podání odvolání a soudní poplatek ve výši [částka].

Poučení