15 C 140/2025 - 56

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mazzolini ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno] [Jméno advokáta B] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje v rozsahu požadavku, aby byla žalované uložena povinnost se žalobci písemně omluvit do 15 dnů od právní moci rozsudku, a to datovanou a úřední osobou podepsanou omluvou následujícího znění: „[Anonymizováno] - [právnická osoba] [Anonymizováno] [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], že [Anonymizováno] – [právnická osoba] a následně i [Anonymizováno] [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení základního práva žadatele na spravedlivý proces v jeho časové dimenzi.“

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

IV. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku, aby byla žalované uložena povinnost se žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku omluvit, a to na stránkách [Anonymizováno] - [právnická osoba] se [Anonymizováno] [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], že [Anonymizováno] – [právnická osoba] a následně i [Anonymizováno] pro [adresa] pod sp. [Anonymizováno] [Anonymizováno]

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal na žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „zákon“), a to ve formě peněžitého plnění ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od [datum] do zaplacení a současně ve formě omluvy, jejíž konkrétní znění a způsob provedení jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku.

2. Žalobce uvedl, že byl účastníkem řízení vedeného před zdejším soudem pod sp. zn. [Anonymizováno], jehož předmětem byla kompenzace nemajetkové újmy vzniklé mu v důsledku nesprávného úředního postupu příslušníků [právnická osoba] [Anonymizováno] dne [datum], kdy se žalovaný jako [Anonymizováno] proti povinné osobě (dále jen „kompenzační řízení“, nebo „posuzované řízení“). Žalobce v tomto posuzovaném řízení tvrdil, že chybným postupem příslušníků [Anonymizováno], což se stalo opakovaně a vyvolalo to u něj silné pocity [datum]

3. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Zrekapitulovala průběh kompenzačního řízení a zopakovala své stanovisko, které poskytla již ve fázi předběžného uplatnění nároku, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková doba řízení [Anonymizováno]. Žalovaná nezjistila průtahy ve smyslu neodůvodněné nečinnosti, celková délka se jí nicméně jevila jako nepřiměřená z důvodu nekoncentrovaného postupu soudu prvního stupně, který musel dvakrát přistoupit k vydání doplňujícího rozhodnutí k rozsudku. Řízení se rovněž prodloužilo ve fázi po podání odvolání. Při stanovení částky žalovaná dospěla k závěru, že je potřeba snížit částku zadostiučinění vypočítanou podle stanoviska [Anonymizováno] [Anonymizováno] o [Anonymizováno] Poukázala na to, že v posuzovaném řízení se provádělo rozsáhlé dokazování včetně výslechu svědků. Již poskytnutou částku [částka] a písemnou omluvu považovala žalovaná za adekvátní. Dále žalovaná neuznala nárok žalobce na příslušenství (úrok z prodlení) s odkazem na to, že zatím neuplynula lhůta k vyřízení předběžného uplatnění nároku, neboť žalobce podal žádost dne [datum]. Prodlení žalované proto doposud nenastalo. Taktéž požadavek žalobce na konkrétní znění a formu zveřejnění omluvy považovala žalovaná za zbytečný.

4. Při jednání konaném dne [datum] vzal žalobce po zahájení jednání žalobu výslovně zpět, pokud se jedná o vznesený nárok na písemnou omluvu ve znění, které požadoval v žalobě. Výslovně setrval na svém požadavku na přiznání peněžitého zadostiučinění a poskytnutí omluvy formou zveřejnění na webu [Anonymizováno] Žalovaná se k částečnému zpětvzetí nijak nevyjádřila a neuvedla žádné důvody, proč s ním nesouhlasí (§ 96 odst. 3 o.s.ř.). Soud proto v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení výrokem I. částečně zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř.

5. Soud provedl ve zbývajícím rozsahu řízení dokazování listinnými důkazy, vzal za svá nesporná tvrzení účastníků ohledně posuzovaného řízení a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti:

6. Žalobce uplatnil u žalované dne [datum] svůj nárok na peněžité zadostiučinění ve výši [částka] a dále na zadostiučinění formou omluvy, a to písemně i zveřejněním na internetových stránkách (zjištěno z podání ze dne [datum] vč. identifikátoru odeslané zprávy z datové schránky právního zástupce a z potvrzení o příjmu podání žalovanou).

7. Dne [datum] vyhotovila žalovaná ve věci stanovisko, v němž s odkazem na rekapitulaci posuzovaného řízení a relevantní tuzemskou i zahraniční judikaturu konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a tím k porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě. Přiznala žalobci nárok na peněžité zadostiučinění v částce [částka] vycházející ze základní částky [částka] za jeden [Anonymizováno] řízení, resp. za [Anonymizováno] s tím, že shledala důvod pro snížení celkové takto vypočtené částky o [Anonymizováno] ohledem na rozsáhlé dokazování (zjištěno ze stanoviska žalované ze dne [datum]).

8. Žalovaná se [Anonymizováno] písemně dne [datum], a to za újmu [adresa] doručeno dne [datum].

9. Ohledně průběhu posuzovaného řízení, a to jak ve fázi předběžného uplatnění nároku u žalované, tak ve fázi řízení před soudem, nebylo mezi účastníky sporu. Soud proto vyšel a vzal za svá následující shodná tvrzení účastníků:

10. Žalobce uplatnil u [Anonymizováno] (dále jen „žalovaná v kompenzačním řízení“) dne [datum] svůj nárok na peněžité zadostiučinění ve výši [částka] a dále na zadostiučinění [Anonymizováno] a konstatování porušení práva (zjištěno z podání ze dne [datum] a potvrzení o přijetí podání). Následně dne [datum] podal žalobce žalobu ke zdejšímu soudu. V rámci soudního řízení se žalovaná v kompenzačním řízení vyjádřila tak, že nárok žalobce neuznala a postup [Anonymizováno] [Anonymizováno] shledala po právu.

11. Soud prvního stupně v posuzovaném řízení postupoval následovně: Jednání bylo nařízeno nejprve na den [datum], bylo ale odročeno, následně se konalo dne [datum], nebyli však předvoláni svědci a jednání bylo odročeno po provedení důkazu stížnostním spisem. Na dalších jednáních ve dnech [datum], [datum] a [datum] pak byli slyšeni svědci. Jednání konané dne [datum] muselo být odročeno pro nepřítomnost žalobce, jenž měl být na tomto jednání slyšen. Důvodem jeho nepřítomnosti byl dlouhodobý pobyt v zámoří ([Anonymizováno]). Soud následně musel volit další termíny pro nařízení jednání, což bylo komplikováno právě dlouhodobou nedosažitelností žalobce. Výslech žalobce následně proběhl na jednání dne [datum], a to na žádost žalobce, neboť v tuto dobu se již z dlouhodobého pobytu vrátil.

12. Následně proběhlo jednání dne [datum] a na dalším jednání dne [datum] byl vynesen rozsudek č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] soud přiznal žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení a žalobu zamítl co do konstatování excesivního postupu [Anonymizováno] a ohledně [Anonymizováno] a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud však uvedeným rozsudkem nevyčerpal předmět řízení, musel proto znovu nařídit jednání a dne [datum] rozhodl doplňujícím rozsudkem č. j. [Anonymizováno], jímž soud zamítl žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím. Soud však současně nerozhodl o náhradě nákladů řízení, co se zamítané částky týče, což bylo napraveno až doplňujícím usnesením ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno].

13. Mezitím podali jak žalobce, tak žalovaný v kompenzačním řízení odvolání, a sice podáními ze dne [datum] a [datum]. Soud následně vyzval oba účastníky k zaplacení soudního poplatku za odvolání v částce [částka], a to výzvami ze dne ze dne [datum] (č. l. 318 spisu) a [datum] (č. l. 323 spisu). Výzvu k zaplacení soudního poplatku proti žalovanému sice soud autoremedurou odklidil usnesením ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] o odvolání žalovaného nicméně již předtím usnesením ze dne [datum] č. j. 8 C 1/2021-335 zastavil právě pro nezaplacení soudního poplatku. Žalobce i žalovaný v kompenzačním řízení podali do usnesení o zastavení odvolacího řízení odvolání (podáními ze dne [datum] a [datum]), spis byl odvolacímu soudu předložen až dne [datum]. Odvolací soud k odvolání žalovaného usnesení o zastavení změnil tak, že se odvolací řízení nezastavuje (usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno]) a následně rozhodl i o odvoláních účastníků proti rozsudku (č. l. [Anonymizováno]) ve znění doplňujícího rozsudku (č. l. [Anonymizováno]) a doplňujícího usnesení (č. l. [Anonymizováno]). Rozsudek ve věci samé odvolací soud částečně potvrdil a částečně změnil rozsudkem ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] kompenzační řízení bylo skončeno nabytím právní moci uvedeného rozsudku odvolacího soudu, a to dne [datum]. Posuzované kompenzační řízení proto trvalo [Anonymizováno].

14. Ve věci postupu soudu prvního stupně žalobce opakovaně podával stížnosti k vedení soudu. [Anonymizováno] zjistila průtah od [Anonymizováno] a dále zdržení s předložením spisu odvolacímu soudu na [Anonymizováno]. Konstatovala i zjevnou nesprávnost postupu, tedy úkony soudu prvního stupně v odvolacím řízení, zejména zpoplatnění osvobozeného účastníka, byť s výhradou, že se jedná o rozhodovací činnost soudu, k jejímuž posouzení je příslušný pouze odvolací soud. Konstatovala dále i nepečlivou příprava rozsudku a nutnost vydávat doplňující rozhodnutí a de facto zmaření prvního jednání ve věci, k němuž nebyli voláni svědci.

15. Co se týče závěru o skutkovém stavu lze odkázat na shora vyložená zjištění, která soud učinil.

16. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

17. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli [podezřelý výraz] obvinění proti němu.

18. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

19. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení [podezřelý výraz], b) nesprávným úředním postupem.

20. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Podle § 31a zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]“). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií demonstrativně stanovených v § 31a odst. 3 zákona.

23. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci. Na druhou stranu stát neodpovídá za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek [datum]).

24. Mezi stranami nebylo žádného sporu o průběhu posuzovaného kompenzačního řízení, nebylo sporu ani o tom, kdy začalo a kdy pravomocně skončilo a jak v něm žalovaná a následně soudy postupovaly. Účastníci se shodli i v hodnocení, že celková délka [Anonymizováno] už přesáhla rámec přiměřené doby trvání řízení. To ostatně žalovaná konstatovala ve svém stanovisku v rámci předběžného projednání nároku žalobce.

25. Nebylo sporu ani o tom, že nepřiměřené délka kompenzačního řízení v souladu s konstantní judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vytvořila na straně žalobce stav objektivní nejistoty. Udržování tohoto stavu po dobu nepřiměřeně dlouhého řízení je přitom obecně chápáno jako nežádoucí. Z konstantní judikatury pak dále vyplývá, že takto vzniklá morální újma na straně účastníka nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení se presumuje (srov. např. rozsudek ve věci Apicella proti Itálii). Žalovaná újmu na straně žalobce vyvolanou trváním stavu nejistoty po dobu nepřiměřeně dlouhého posuzovaného řízení nesporovala, nepřednesla ani žádná tvrzení, jimiž by újmu žalobce relevantně zpochybnila a soud k tomu proto neprováděl žádné dokazování.

26. V zásadě šlo tedy pouze o posouzení toho, zda peněžitá satisfakce poskytnutá žalovanou je způsobilá odčinit vzniklou újmu žalobce, jinými slovy, zda při aplikaci kritérií podle Stanoviska postupovala žalovaná správně. Soud v této otázce aplikoval na zjištěné skutkové závěry o posuzovaném řízení kritéria podle § 31a odst. 3 zákona za využití závěrů podle Stanoviska (celková délka řízení, složitost, jednání poškozeného, postup orgánů a význam řízení pro poškozeného). Dospěl přitom k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

27. Co se celkové délky řízení a jeho složitosti týče, posuzované kompenzační řízení nebylo nadměrně složité. Byť lze souhlasit s žalovanou, že si vyžádalo množství dokazování a muselo být opakovaně odročováno za účelem výslechu svědků, celková délka řízení se negativně neprojevila v prvotní nalézací fázi, ale až následně v důsledku procesních peripetií po vyhlášení rozhodnutí. To však soud zohledňuje dále v rámci kritéria postupu soudu. V nalézací fázi probíhalo řízení adekvátně množství provedených důkazů a ani po právní ani po skutkové stránce se nejednalo o věc nadměrně složitou. Rovněž je podstatné, že řízení probíhalo pouze na dvou instancích (soud prvního stupně a odvolací). Soudu je přitom z úřední činnosti známo, byť nelze činit všeobecné zjednodušující srovnání, že doba čtyř let běžně odpovídá opakované kasaci nejvyššími soudními instancemi po podání mimořádného opravného prostředku či ústavní stížnosti. Celkově tak soud hodnotil kritérium složitosti jako neutrální, tedy zadostiučinění nezvyšující ani nesnižující a v tomto tedy korigoval právní názor žalované, která naopak shledala důvod pro snížení satisfakce.

28. Dále soud hodnotil kritérium chování poškozeného, a sice v jeho neprospěch. Soud potřeboval žalobce vyslechnout v kontextu již provedených svědeckých výpovědí. Po určitou část řízení však žalobce nebyl dostupný z důvodu pobytu v zahraničí. Soudu sice prostřednictvím svého zástupce vysvětloval důvody (intenzivní rekreace po [podezřelý výraz] vyhoření), nicméně lze hodnotit, že bylo primární odpovědností žalobce jako účastníka být pro soud dostupný pro takový úkon, který musí provést osobně, jakým je jeho výslech. Je nepochybné, že minimálně jednání v [Anonymizováno] tak zmařil. Soud považoval za adekvátní snížit zadostiučinění jen o [Anonymizováno] je přiměřené vzhledem k celkové době trvání řízení a vzhledem k tomu, že výslech účastníka nebyl ve věci jediným rozhodujícím důkazem a byl toliko doplňující.

29. Jako zásadní soud hodnotil kritérium postupu orgánů, jmenovitě soudu prvního stupně. Ten se negativně se projevil zejména ve fázi řízení od vyhlášení rozsudku do předložení věci odvolacímu soudu ([Anonymizováno]. Zjevný byl nekoncentrovaný postup a nesprávná příprava výroku, která si vyžádala nutnost vydat doplňující rozsudek, neboť soud nevyčerpal předmět řízení. Následně soud opomenul zohlednit náklady z této dodatečně zamítnuté části. Především pak postup soudu prvního stupně v odvolacím řízení byl zatížen průtahem, což konstatovalo i vedení soudu, a to z hlediska neodůvodněné nečinnosti mezi úkony po podání odvolání a dále ve fázi při předložení spisu. Nesprávný postup soudu si navíc vyžádal změnu rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, což je samo o sobě negativní, neboť pro zastavení řízení nebyly důvody. Navíc soud zpoplatnil řízení, které je podle judikatury Ústavního soudu při odvolání nezpoplatněno. Výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání rovněž směřoval proti státu, což je účastník osvobozený. Právě uvedené jsou negativní projevy nepečlivého postupu soudu při vedení řízení, a to tím spíše, že si vyžádaly i reakci účastníků. To vše se poté významně negativně projevilo v délce řízení, neboť věc byla s odvoláním předložena odvolacímu soudu teprve po roce. Lze odhadovat, že bez nesprávného postupu soudu by řízení po rozhodnutí soudem prvního stupně v [Anonymizováno] mohlo být odvolacímu soudu předloženo v řádu maximálně několika týdnů a následně odvolacím soudem rozhodnuto maximálně v řádu několika měsíců. Řízení proto mohlo zcela bez problémů pravomocně skončit již do konce roku [Anonymizováno]. Soud prvního stupně proto svým postupem prodloužil řízení [Anonymizováno]. Na druhou stranu po překlenutí procesních problémů bylo rozhodnutí soudu prvního stupně částečně změněno a jinak potvrzeno a již si tedy nevyžádalo kasaci odvolacím soudem a nutnost dalšího vedení řízení, což lze hodnotit pozitivně. Soud popsané skutečnosti hodnotil tak, že za vzniklé průtahy a nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně je potřeba zvýšit částku peněžitého odškodnění [Anonymizováno]

30. Nakonec soud hodnotil kritérium významu řízení pro poškozeného. Jde o řízení, u nějž se nepresumuje zvýšený význam (jako u řízení [podezřelý výraz], o [Anonymizováno] atd.). Žalobce netvrdil ani žádné okolnosti na jeho straně, který by pro jeho poměry význam zvyšovaly ([Anonymizováno], [podezřelý výraz] [Anonymizováno]). I podle judikatury (srov. rozhodnutí 30 Cdo 1987/[Anonymizováno]) kompenzační řízení, byť to neplatí ve všech případech, mívá zpravidla nižší význam. Byť je i podle Ústavního soudu třeba stavět se zdrženlivě k nárokům na odškodnění uplatňovaným účastníky řízení opakovaně (srov. usnesení [Anonymizováno]), vždy je třeba zohlednit individuální rozměr každého případu a to, zda se nejednalo o zneužití práva v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení. Soud v projednávané věci neshledal žádné skutečnosti svědčící o zneužití práva a ani žalovaná žádné konkrétní okolnosti netvrdila. Soud se pak domnívá, že ke snížení základní částky nelze přistoupit pouze s obecným odůvodněním, že posuzované řízení bylo rovněž kompenzační. Toto kritérium se tedy v celkovém hodnocení projevilo neutrálně.

31. Soud tedy v souhrnu hodnotil, že aplikace kritérií na daný případ zvyšuje částku zadostiučinění podle [Anonymizováno] (+[Anonymizováno]).

32. Podle Stanoviska se základní částka zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení pohybuje mezi [částka] a [částka] za rok, tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc řízení. S ohledem na výše zhodnocená kritéria soud zvolil základní částku ve výši [částka] za rok. K námitce žalobce, že je potřeba valorizace základní částky pak soud odkazuje např. na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno] či zejména nedávný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno]/2024. Je třeba zohlednit, že existují i jiná ekonomická kritéria, nikoliv prosté srovnání inflace v čase. Jako další významná kritéria se nabízí reálná kupní síla, či procento osob nacházejících se v chudobě, což jsou globální ekonomické ukazatele ve společnosti. Rovněž je potřeba provést srovnání se zadostiučiněním poskytovaným poškozeným v případě jiných újem, s nimiž musí být zadostiučinění vycházející ze základní částky podle Stanoviska i nadále srovnatelné. Taktéž ve srovnání s částkami odškodnění poskytovanými ESLP základní Stanoviskem určená částka obstojí. Navýšení základní částky je tak možné pouze v individuálně odůvodněných případech, přičemž však v posuzované věci nebyla žádná specifika, proč by základní Stanoviskem určená částka jako satisfakce nepostačovala, ani tvrzena.

33. Soud proto uzavřel, že žalobce má nárok na částku [částka] za [Anonymizováno], částku [částka] dohromady za [Anonymizováno] a na částku [částka] za [Anonymizováno] [Anonymizováno], tj. celkem [částka] ([Anonymizováno]) za celou dobu řízení. Dále je tato částka, jak uvedeno shora, zvýšena o [Anonymizováno] o [částka]. Celkem má proto žalobce nárok na zadostiučinění ve výši [částka] ([částka] + [částka]). Jelikož žalovaný již žalobci poskytl [částka], činí rozdíl [částka] ([částka] - [částka]), což je částka, kterou žalobci výrokem II. přiznal.

34. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu, co se týče peněžitého zadostiučinění zamítl (výrok III.), a to včetně úroku z prodlení. Podle ustálené judikatury (viz bod 10 Stanoviska) má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty [Anonymizováno] nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Soud proto uvádí, že návrh žalobce, aby mu soud přiznal úrok z prodlení již od [datum], nemá oporu v zákoně, neboť dle § 15 zákona má žalovaná lhůtu [Anonymizováno] k projednání nároku. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce doručil výzvu ve smyslu § 14 zákona žalované dne [datum], žalovaná tak měla lhůtu k plnění až do [datum] a teprve dnem [datum] by se ocitla v prodlení.

35. Co se formy omluvy týče, neshledal soud důvod, proč by bylo potřeba ji zveřejňovat na internetových stránkách žalované. Samo kompenzační řízení probíhalo bez účasti médií, žalobce neuvedl, že by na něj v souvislosti s řízením byla upřena pozornost veřejnosti, že by v souvislosti s ním či bez ohledu na něj požíval nějakou známost, což jsou obvykle důvody, proč je třeba omluvu zveřejnit. Ani sám žalobce neuvedl důvody, proč na zveřejnění trvá a jak by tím mohla být jeho újma (lépe) odčiněna. Uvedl k tomu pouze tolik, že žalovaná v některých případech ke zveřejnění sama přistupuje. To však samo o sobě o odůvodněnosti tohoto postupu v případu žalobce nesvědčí. Tento nárok žalobce proto výrokem IV. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem V. podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši finančního zadostiučinění záviselo na úvaze soudu a žalobce byl co do základu sporu plně úspěšný (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vyšel z tarifní hodnoty ve výši [částka], a to podle § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum] (dále jen „a. t.”), který stanoví, že ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s návrhem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, se za tarifní hodnotu považuje výše přiznané náhrady, nejvýše však částka [částka], byla-li přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích.

37. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9a odst. 2 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t., z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. žaloba, 3. účast na jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka], což je celkem částka [částka]. Pro úplnost soud dodává, že podle § 31 odst. 4 zákona nepřiznal žalobci náhradu nákladů za úkon spočívající v uplatnění nároku u žalované (viz rovněž usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2384/20, a v něm citovanou judikaturu), ani za repliku ze dne [datum], neboť toto podání reagovalo na vyjádření žalované obsahující totožnou argumentaci jako její stanovisko, proto obsah repliky mohl být včleněn přímo do žaloby.

38. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobce.

39. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, neboť neshledal důvody pro stanovení výjimky z tohoto obecného pravidla (a to zejména s ohledem na relativně nízkou částku, kterou je žalovaná povinna žalobci uhradit).