58 Co 207/2025 - 83

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. dubna 2025, č. j. 15 C 140/2025-56 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrzuje (výrok II.), v zamítavém výroku o věci samé (výrok III.) se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 250 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje, v zamítavém výroku o věci samé (výrok IV.) se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně 13 192,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 4 719 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení v rozsahu požadavku, aby byla žalované uložena povinnost se žalobci písemně omluvit do 15 dnů od právní moci rozsudku, a to datovanou a úřední osobou podepsanou omluvou následujícího znění: „Česká republika - [orgán] se omlouvá [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], že kompenzační řízení vedené Českou republikou – [orgán] a následně i Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení základního práva žadatele na spravedlivý proces v jeho časové dimenzi.“ (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 9 250 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Žalobu zamítl co do částky 149 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 158 375 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení (výrok III.). Žalobu zamítl v rozsahu požadavku, aby byla žalované uložena povinnost se žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku omluvit, a to na stránkách žalované [www]/ po dobu minimálně 2 měsíců zveřejněním omluvy následujícího znění: „Česká republika - [orgán] se omlouvá [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce], že kompenzační řízení vedené Českou republikou – [orgán] a následně i Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení základního práva žadatele na spravedlivý proces v jeho časové dimenzi.“ (výrok IV.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 9 079 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok V.).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 158 378 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 7. 2. 2025 do zaplacení a současně se domáhal odškodnění ve formě omluvy, jejíž konkrétní znění a způsob provedení jsou uvedeny ve výroku napadeného rozsudku, způsobenou mu dle jejího tvrzení nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], (dále jen „posuzované řízení“), které trvalo více jak 4 roky. Posuzované řízení bylo řízením kompenzačním, kdy se žalobce proti žalované (České republice – [orgán]) domáhal odškodnění ve výši 250 000 Kč, konstatování porušení práva a omluvy. Žalovaná ve svém stanovisku, které bylo žalobci doručeno dne 5. 2. 2025, uznala nárok žalobce co do základu, přiznala žalobci odškodnění ve výši 41 625 Kč a zaslala mu písemnou omluvu. Uvedenou satisfakci však žalobce nepovažoval za dostačující. Akcentoval, že základní částka 15 000 Kč za jeden rok trvání posuzovaného řízení, z níž bylo peněžité zadostiučinění kalkulováno, neodpovídá životní úrovni české společnosti a oproti době, kdy byla stanovena, se změnila kupní síla. Žalobce proto žádal, aby soud uložil žalované zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím a dále omluvu, a to formou přípisu a formou zveřejnění na internetových stránkách ve výše uvedeném znění.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Zrekapitulovala průběh kompenzačního řízení a své stanovisko, které poskytla již ve fázi předběžného uplatnění nároku. V posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť celková doba řízení činila 4 roky a 1 měsíc. Žalovaná nezjistila průtahy v řízení, celková délka se jí nicméně jevila jako nepřiměřená z důvodu nekoncentrovaného postupu soudu prvního stupně, který musel dvakrát přistoupit k vydání doplňujícího rozhodnutí k rozsudku. Řízení se rovněž prodloužilo ve fázi po podání odvolání. Při stanovení odškodnění vyšla z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, kterou s odkazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen ,,Stanovisko“) ponížila o 10 %, neboť v posuzovaném řízení se provádělo rozsáhlé dokazování včetně výslechu svědků. Již poskytnutou částku 41 625 Kč a písemnou omluvu považovala za adekvátní. Dále žalovaná neuznala nárok žalobce na příslušenství (úrok z prodlení) s odkazem na to, že zatím neuplynula lhůta k vyřízení předběžného uplatnění nároku, neboť žalobce podal žádost dne 28. 10. 2024. Prodlení žalované proto doposud nenastalo.

4. Při jednání konaném dne[Anonymizováno]23. 4. 2025 vzal žalobce žalobu zpět, pokud se jedná o vznesený nárok na písemnou omluvu ve znění, které požadoval v žalobě, v rozsahu tohoto zpětvzetí prvostupňový soud řízení zastavil (§ 96 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“).

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil u žalované dne 28. 10. 2024 svůj nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 200 000 Kč a dále na zadostiučinění formou omluvy, a to písemně i zveřejněním na internetových stránkách. Dne 5. 2. 2025 vyhotovila žalovaná ve věci stanovisko, v němž s odkazem na rekapitulaci posuzovaného řízení a relevantní tuzemskou i zahraniční judikaturu konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a tím k porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě. Přiznala žalobci nárok na peněžité zadostiučinění v částce 41 625 Kč vycházející ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. za první dva roky řízení ve výši s tím, že shledala důvod pro snížení celkové částky o 10 % s ohledem na rozsáhlé dokazování. Žalovaná se rovněž žalobci dne 5. 2. 2025 písemně omluvila, a to za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, vedeném před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

6. Soud I. stupně zjistil podrobně průběh posuzovaného řízení ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] (viz odst. 10 až 14 odůvodnění napadeného rozsudku, kdy odvolací soud na tato zjištění ohledně průběhu posuzovaného řízení plně odkazuje), ohledně průběhu posuzovaného řízení nebylo mezi účastníky sporu. Za nejpodstatnější lze zrekapitulovat, že v rámci posuzovaného řízení žalobce uplatnil u [orgán] dne 6. 9. 2020 svůj nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 250 000 Kč a dále na zadostiučinění formou omluvy a konstatování porušení práva. Následně dne 4. 1. 2021 podal žalobce žalobu k tamnímu soudu. Ve věci samé bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 26. 4. 2023, jímž soud přiznal žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení, žalobu zamítl co do konstatování excesivního postupu [orgán] a ohledně omluvy a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uvedeným rozsudkem nevyčerpal celý předmět řízení, proto opětovně nařídil jednání a dne 26. 7. 2023 vydal doplňující rozsudek, jímž zamítl žalobu co do částky 240 000 Kč s příslušenstvím. Prvostupňový soud však nerozhodl o náhradě nákladů řízení, proto přistoupil dne 7. 5. 2024 k vydání dalšího doplňujícího usnesení. Oba účastníci brojili proti rozsudku soudu I. stupně odvoláním, odvolací řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, odvolací soud následně změnil usnesení o zastavení odvolacího řízení tak, že se nezastavuje. Odvolací soud rozsudkem ze dne 25. 9. 2024 napadený rozsudek částečně potvrdil a částečně jej změnil, řízení bylo pravomocně skončeno dne 14. 10. 2024. Celková délka posuzovaného řízení činila 4 roky a 1 měsíc.

7. Soud I. stupně po citaci ust. § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1, 2, 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen ,,OdpŠk“ a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a judikaturu ESLP shledal žalobu zčásti důvodnou. Uzavřel, že délka posuzované řízení (4 roky a 1 měsíc) není s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci přiměřená. Za přiměřenou základní sazbu v tomto případě považoval částku 15 000 Kč za rok trvání řízení, sníženou na za první dva roky trvání řízení.

8. Dále hodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a OdpŠk. Pokud jde o kritérium složitosti, pak věc po právní a skutkové stránce nebyla složitá, řízení probíhalo ve dvou stupních soudní soustavy. Prvostupňový soud tak pro složitost věci odškodnění nemodifikoval.

9. Postup orgánů veřejné moci se negativně projevil zejména ve fázi řízení od vyhlášení rozsudku do předložení věci odvolacímu soudu (období od dubna 2023 do června 2024). Zjevný byl nekoncentrovaný postup a nesprávná příprava výroku, která si vyžádala nutnost vydat doplňující rozsudek, neboť soud nevyčerpal předmět řízení. Následně soud opomenul rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Především pak postup soudu prvního stupně v odvolacím řízení byl zatížen průtahem, což konstatovalo i vedení soudu, a to z hlediska neodůvodněné nečinnosti mezi úkony po podání odvolání a dále ve fázi předložení spisu odvolacímu soudu. Nesprávný postup soudu si navíc vyžádal změnu rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení. Lze odhadovat, že bez nesprávného postupu soudu by řízení po rozhodnutí soudem prvního stupně v dubnu 2023 mohlo být odvolacímu soudu předloženo v řádu max. několika týdnů a následně odvolacím soudem rozhodnuto v řádu několika měsíců. Řízení proto mohlo být pravomocně skončeno již do konce roku 2023. Soud prvního stupně proto svým postupem prodloužil řízení minimálně o 10 až 12 měsíců. Pro toto kritérium prvostupňový soud navýšil odškodnění o 15 %.

10. Pokud jde o chování žalobce v průběhu řízení, pak tato se na délce řízení podílel, neboť vyvstala potřeba žalobce vyslechnout, žalobce však nebyl dostupný z důvodu pobytu v zahraničí. Soudu sice prostřednictvím svého zástupce vysvětloval důvody (intenzivní rekreace po syndromu vyhoření), nicméně tak zmařil nařízené jednání v červenci 2022. Pro toto kritérium prvostupňový soud ponížil odškodnění o 5 %.

11. Význam posuzovaného řízení pro poškozeného prvostupňový soud hodnotil jako běžný. Jde o řízení, u nějž se nepresumuje zvýšený význam (jako u řízení trestního, o osobní stavu, v sociální oblasti atd.). Žalobce netvrdil ani žádné okolnosti na jeho straně, které by význam řízení zvyšovaly.

12. S ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení prvostupňový soud vyšel ze základní částky odškodnění ve výši 15 000 Kč za rok řízení, kterou krátil na polovinu za první dva roky řízení. Z hlediska popsané složitosti věci odškodnění nemodifikoval, pro postup orgánů státu navýšil odškodnění o 15 %, pro chování poškozeného ponížil o 5 % a konečně pro význam předmětu řízení pro žalobce odškodnění nemodifikoval. Celková výše zadostiučinění činí 50 875 Kč (46 250 Kč navýšených 10 %). Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržel částku 41 625 Kč, shledal prvostupňový žalobní návrh o ohledně částky 9 250 Kč důvodným.

13. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, co se týče peněžitého zadostiučinění, a to včetně úroku z prodlení. Podle ustálené judikatury (viz bod 10 Stanoviska) má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Návrh žalobce, aby mu soud přiznal úrok z prodlení již od 5. 2. 2025, nemá oporu v zákoně, neboť dle § 15 OdpŠk má žalovaná lhůtu šesti měsíců k projednání nároku. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce doručil výzvu ve smyslu § 14 OdpŠk žalované dne 28. 10. 2024, žalovaná tak měla lhůtu k plnění až do 28. 4. 2025 a teprve dnem 29. 4. 2025[Anonymizováno]by se ocitla v prodlení.

14. Pokud jde o formu omluvy, neshledal důvod pro její zveřejnění na internetových stránkách žalované. Samo kompenzační řízení probíhalo bez účasti médií, žalobce neuvedl, že by na něj v souvislosti s řízením byla upřena pozornost veřejnosti, což je obvykle důvod, proč je třeba omluvu zveřejnit. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř.

15. Žalobce podal proti rozsudku soudu I. stupně blanketové odvolání, které následně doplnil s tím, že brojí proti zamítavým výrokům o věci samé a výroku o náhradě nákladů řízení. Namítl, že napadené rozhodnutí je disproporcionální resp. úvahy v něm obsažené nejsou schopny obstát v testu proporcionality, a to jak z hlediska hodnocení jednotlivých vlivů na celkovou délku řízení a jejich „ocenění“, tak i z hlediska stanovení základní částky. Pokud jde o zveřejnění omluvy, pak není důvodné odmítat tento typ omluvy za situace, kdy základním principem soudního projednávání věci (civilních i trestních) je veřejnost takového projednání. Jestliže tedy byla kauza žalobce veřejně projednávána, pak není důvod, aby bylo žalobci odpíráno právo veřejné omluvy. Ani základní částka ve výši 15 000 Kč/měsíc neodpovídá současným poměrům české společnosti a je stanovena nepřiměřeně nízko. Dlouhodobé odpírání valorizace je projevem naprostého bezduchého formalismu. Mechanismus výpočtu výše zadostiučinění byl stanoven před 15 lety a je naprosto nekriticky soudy aplikován po celou dobu 15 let v nezměněné formě, a to i přes výkyvy společnosti, které devalvovaly reálnou hodnotu peněz na 50 %. Tento extrémní formalismus je v rozporu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu I. ÚS 1536/11. Právní zástupce žalobce požádal o informaci týkající se průměrného platu soudců, přičemž obdržel informaci od Obvodního soudu pro [adresa]. Soudci Obvodního soudu pro [adresa], kteří rozhodují většinu nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. a rozhodují tedy o přiměřenosti výše odškodnění a již 15 let mechanicky aplikují částku 15 000 Kč/rok, vnímají fakt/skutečnost růst cenové úrovně a disparitu mezi svými příjmy a náhradou škody (kdy podrobně rozvedl výši platu soudce od roku 2009 do roku 2024, kdy nárůst platů za toto období zobrazil grafem). O otázce valorizace základní částky bude Ústavní soud rozhodovat v plenární věci pod sp. zn. [spisová značka], kdy o tomto bylo rozhodnuto usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. [spisová značka]. Ústavní soud si ve věci pod sp. zn. [spisová značka] vyžádal od [právnická osoba] (amicus curiae) informace o vlivu inflace na hodnotu peněz. Žalobce uvádí, že primární funkcí zadostiučinění je funkce reparační. Podle nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 428/23 „kromě satisfakční funkce má náhrada nemajetkové újmy plnit i funkci preventivně-sankční“. Jestliže tedy má zadostiučinění plnit reparační funkci, pak musí umožňovat reparaci v čase, ve kterém je poskytováno. Jestliže byla nastavena výše přiměřené reparace v roce 2009 či 2011, pak tato výše plnila svou reparační funkci v době roku 2009 či 2011, ale již nikoliv v roce 2025, kdy reálná hodnota (referenční hodnota pro reparační funkci) se snížila o 60 %, tedy na úroveň 40 % toho, co bývala v roce 2011. Soud I. stupně nesprávně právně posoudil otázku nákladů řízení ve vztahu k podání žalobce ze dne 6. 4. 2025, kdy svým rozhodnutím dává najevo disrespekt k práci zástupce žalobce a naprosto popírá princip kontradiktornosti řízení. Replika ze dne 18. 3. 2025 nebyla považována za účelně vynaložený náklad řízení, tato replika byla reakcí na první podání žalované v rámci řízení a žalobce nemůže anticipovat, jak se žalovaná vyjádří k žalobě, soud zjevně nerespektuje ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Žalobce dále namítá protiústavnost rozhodnutí v části nákladů řízení po novele advokátního tarifu. Je naprosto paradoxní, že žalobci je přiznávána odměna z tarifní hodnoty Kč 9 250 Kč, když za nižší formu odškodnění, kterou je konstatování porušení práva/omluva je tarifní hodnota Kč 30 000 Kč. Zde odkázal na konstantní judikaturu týkající se vzájemných vztahů konstatování porušení práva a omluvy, kdy omluva vylučuje konstatování porušení práva a vzájemného vztahu finanční formy odškodnění a konstatování porušení práva, kdy poskytnutí finanční formy odškodnění vylučuje možnost poskytnutí konstatování porušení práva. Navíc protiústavnost tkví v základním pojetí výše finanční formy odškodnění – úvaze soudu tak, jak je vyjádřeno v konstantní judikatuře ohledně nákladů řízení viz. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 42/16, sp. zn. I. ÚS 1665/11, sp. zn. II. ÚS 3388/11, sp. zn. I.ÚS 1310/09, sp. zn. III. ÚS 170/99 nebo podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2625/2007 nebo pod sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 a 30 Cdo 3726/2013 a 30 Cdo 3223/2013. Žalobce s ohledem na shora uvedené žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil, přiznal žalobci další finanční odškodnění, veřejnou omluvu a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

16. Žalovaná rovněž brojila proti rozsudku soudu I. stupně odvoláním, a to proti výroku II. a V. Při stanovení výše zadostiučinění vycházela ze Stanoviska, tedy ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná také dospěla k závěru, že je na místě základní výši zadostiučinění snížit o 10 % z důvodu složitosti a stupňů soudní soustavy, na kterých byla věc projednávána. V průběhu řízení bylo provedeno poměrně rozsáhlé dokazování, včetně výslechu několika svědků. Je nutno vzít v úvahu, že soudní řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a do celkové délky řízení byla zahrnuta i doba tzv. předběžného projednání u [orgán]. Nebylo zjištěno, že by se žalobce na délce řízení podílel svým procesním chováním. Význam řízení byl s ohledem na jeho předmět hodnocen jako standardní. Kompenzační řízení nepatří k těm typům řízení, s nimiž je judikaturou Nejvyššího soudu spojován zvýšený význam. Postup soudu byl důvodem pro vyslovení závěru o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Žalovaná proto po zhodnocení všech okolností případu dospěla k závěru, že žalobce má nárok na poskytnutí omluvy v požadovaném znění a na zadostiučinění ve výši 41 625 Kč. Žalovaná se neztotožňuje s navýšením základní částky o 15 % pro postup orgánu veřejné moci. Právě postup soudu I. stupně v posuzovaném řízení je důvodem, proč byl vysloven závěr o nepřiměřenosti délky řízení a toto kritérium je již obsaženo v závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nemůže být podruhé zohledňováno (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změnil tak, že žaloba o zaplacení částky 9 250 Kč se zamítá a žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů.

17. Při jednání odvolacího soudu účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce poukázal na procesní pochybení prvostupňového soudu v posuzovaném řízení, zdůraznil, že žalobce byl v posuzovaném řízení aktivní, podal stížnost na průtahy v řízení, která byla shledána důvodnou. Argumentoval principem proporcionality při stanovení výše odškodnění a preventivně - reparační funkcí odškodnění. Žalovaná stran valorizace základní částky odkázala na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu.

18. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a po doplnění dokazování spisem Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné, odvolání žalované nikoliv.

19. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] se podává, že právní zástupce žalobce dne 10. 6. 2022 a dne 1. 11. 2022 (po prvním návratu žalobce ze zahraničí) opakovaně žádal zajištění důkazu výslechem žalobce vždy před jeho odletem do zahraničí, čemuž prvostupňový soud dne 3. 11. 2022 nevyhověl. V průběhu posuzovaného řízení byly provedeny listinné důkazy, byl proveden důkaz přehráním zvukového záznamu a byla provedena výpověď šesti svědků.

20. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu cit. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

21. Pro určení celkové délky řízení je rozhodující okamžik, kdy došlo k zahájení řízení, v posuzovaném případě s ohledem na předmět posuzovaného řízení, které je řízení kompenzačním, je tímto okamžikem datum uplatnění předběžného nároku u žalované (6. 9. 2020). Konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí (14. 10. 2024), které bylo v daném řízení vydáno (srov. Stanovisko), celkově ve vztahu k žalobci posuzované řízení trvalo 4 roky a 1 měsíc. Odvolací soud dospěl shodně se soudem I. stupně k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly zjištěny, přiměřená. Přiměřenost délky soudního řízení je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 Listiny základních práv a svobod), tak i předpisy mezinárodního původu, které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky součástí právního řádu České republiky (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).

22. Přisvědčil žalobci po zhodnocení jednotlivých kritérií zakotvených v ust. § 31a OdpŠk, že mu náleží odškodnění v penězích, avšak v odlišné, než požadované výši, tedy že s ohledem na níže uvedené, především s ohledem na celkovou dobou řízení a zhodnocení jednotlivých kritérií (§ 31a odst. 3 Odpšk), nepostačí pouze konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně vyšel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž vzhledem k tomu, že každé řízení nějakou dobu trvá, pak za první dva roky krátil základní částku na jednu polovinu, tedy 15 000 Kč za první dva roky trvání řízení (srov. Stanovisko), neboť celkovou délku řízení ještě nelze považovat za extrémní, jinými slovy délka posuzovaného řízení byla sice násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat, nikoliv však extrémně, aby bylo možno vycházet z horní (či střední) hranice rozpětí stanoveného Stanoviskem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Odvolací soud nepřisvědčuje žalobci, že nesprávně vycházel ze základní částky odškodnění 15 000 Kč ročně s ohledem na ekonomické ukazatele a dobu, která uplynula od vydání Stanoviska.

23. K námitce ekonomického ukazatele se vyjádřil Nejvyšší soud v roce 2023 ve svém rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2412/2023, vyložil, že ,,na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží rovněž Ústavní soud, jak patrno např. z bodů 43. až 45. odůvodnění jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 1303/21“. Tuto problematiku řešil Nejvyšší soud i ve svém aktuální rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], kdy v odst. 78 vyložil následující: ,,Z rozhodovací praxe vyplývá, že ESLP ani v době po přijetí Stanoviska dovolacím soudem nepřistoupil k valorizaci částek přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, a to ani vzhledem k ekonomické situaci. Výše popsané závěry obsažené ve Stanovisku tak jsou i nadále pro poměry České republiky aktuální, přičemž je to rozhodovací činnost ESLP, která je pro nastavení výše odškodnění za porušení práv zaručených Úmluvou určující. Nadále platí, že částky přiznávané soudy v České republice za porušení práva na přiměřenou délku řízení lehce splňují kritéria stanovená judikaturou ESLP zejména v rozhodnutí Apicella proti Itálii, a rozhodně nelze uzavřít, že by nesplňovaly ani minimální standard, který z hlediska odškodňování judikatura ESLP I nadále představuje. Změny v cenové úrovni v České republice na daný závěr nemají žádný vliv“. Jinými slovy dovolací soud vyložil, a to na podkladě analýzy aktuální rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva (zahrnující též porovnání výše částek, jež byla tímto soudem z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení poškozeným v jeho nejnovějších rozhodnutích přiznávána), že i nadále není dán důvod k žalobcem prosazované paušální valorizaci přistupovat. Dále je možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 588/2025, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, sp. zn. 30 Cdo 287/2024. Odvolací soud tak vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, potud je nedůvodná námitka žalobce, že Ústavní soud ,,bude“ o otázce valorizace základní částky rozhodovat v plenární věci pod sp. zn. Pl. [spisová značka]

24. Pro úvahu stran stanovení přiměřeného odškodnění i s ohledem na odvolací námitku žalované odvolací soud hodnotil jednotlivá kritéria zakotvená v ust. § 31a OdpŠk. Pokud jde o složitost věci, pak dovolací soud opakovaně uvedl, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 675/2013, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Soudy by proto při posuzování kritéria složitosti řízení měly řádně odůvodnit, zda částku přiměřeného zadostiučinění snižují z důvodu složitosti skutkové, právní či procesní, nebo z důvodu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. Posledně uvedené hledisko vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná [srov. bod IV písm. a) Stanoviska], zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána; zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1112/2011). Je tedy zřejmé, že při zvažování významu kritéria složitosti věci není možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 8/2021, sp. zn. 30 Cdo 226/2022). Odvolací soud neshledává shodně se soudem I. stupně složitost procesní ani právní. Řízení vykazovalo skutkovou složitost (rozsah účastníky tvrzených skutečností, množství provedených důkazů - výpověď šesti svědků, provedení listinných důkazů, provedení důkazu přehráním zvukového záznamu), pro kterou je na místě odškodnění snížit o 5 %. Pokud jde o počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc rozhodována, pak tuto soud I. stupně pominul, ačkoliv nedošlo ke kasaci rozhodnutí ve věci samé prvostupňového soudu pro nepřezkoumatelnost či vady řízení. Pro počet stupňů (řízení probíhalo ve dvou stupních soudní soustavy), ve kterých byla věc projednávána, bylo na místě odškodnění ponížit o 5 % (pro úplnost odvolací soud dodává, že nezohlednil, že o zastavení odvolacího řízení bylo rovněž rozhodováno ve dvou stupních soudní soustavy, k čemuž naopak přihlédl v rámci hodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci). Tedy celkově pro složitost věci je na místě odškodnění ponížit o 10 %.

25. Pokud jde o chování poškozeného, pak sice v červenci 2022 bylo jednání odročeno pro nepřítomnost žalobce, který pobýval v zahraničí, nicméně již dne 10. 6. 2022 a dne 1. 11. 2022 (po prvním návratu žalobce ze zahraničí) na tuto skutečnost právní zástupce žalobce upozornil, opakovaně žádal zajištění důkazu výslechem žalobce - vždy před jeho odletem do zahraničí, čemuž prvostupňový soud dne 3. 11. 2022 nevyhověl. Nelze tak dovodit, že by se na délce řízení podílel. Naopak sám žalobce podal opakovaně stížnost na průtahy v řízení, stížnost byla shledána důvodnou (viz vyjádření k podané stížnosti ze dne 9. 5. 2024- [číslo]), v posuzovaném řízení tak vyvíjel aktivitu za účelem jeho skončení a odstranění průtahů. Pro toto kritérium tak odvolací soud odškodnění navýšil o 5 %.

26. Dále odvolací soud hodnotil kritérium postupu orgánu veřejné moci, řízení bylo stiženo nekoncentrovaným postupem obvodního soudu, který se projevil v nutnosti opakovaně vydat doplňující rozhodnutí, což prodloužilo řízení cca o 12 měsíců a dále nesprávně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, kdy k odvolání usnesení o zastavení odvolacího řízení změnil odvolací soud, což prodloužilo řízení v řádu měsíce. Dále byl zjištěn nekoncentrovaný postup prvostupňového soudu před vydáním rozsudku ve věci samé. Tyto skutečnosti bylo nutno promítnout do hodnocení kritéria postupu orgánu veřejné moci, neboť nezanedbatelně prodloužily celkovou dobu řízení (cca o 10 až 12 měsíců) a nutně vedly k navýšení odškodnění o 15 %, jak shodně dovodil i prvostupňový soud. Nejedná se tak o duplicitní odškodnění, jak namítla žalovaná. Pokud by soud pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) základní částku nemodifikoval z důvodu, že postačuje zohlednění těchto skutečností v závěru o celkové nepřiměřené délce řízení a ve stanovení formy odškodnění, pak by takové odůvodnění bylo v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 240/2025). Nelze tak bez dalšího odmítnout hodnocení zjištěné skutečnosti s odkazem na závěry týkající se posuzování přiměřenosti celkové délky řízení, neboť zjištěné skutečnosti týkající se postupu soudu (porušení procesních pravidel) měly vliv na celkovou dobu řízení, vedly k prodloužení doby řízení o cca 12 měsíců (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1290/2014). Pokud žalovaná v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1240/2013, pak toto na projednávanou věc nedopadá pro skutkovou odlišnost, kdy dovolací soud vyložil, že ,,nesprávný úřední postup, za který je žalobkyni poskytováno zadostiučinění, nemůže zároveň představovat okolnost, pro kterou by mělo být poskytované zadostiučinění zvyšováno“, což však není případ posuzovaného řízení.

27. Dalším kritériem je význam řízení pro poškozeného. V této souvislosti je nutno poznamenat, že Evropský soud pro lidská práva poukazuje na to, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní nebo dokonce mimořádnou péči. Mezi taková řízení Evropský soud pro lidská práva řadí zejména řízení v trestních věcech (typicky se však jedná o trestní řízení, zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), ve věcech opatrovnických, v pracovněprávních sporech, ve věcech osobního stavu, ve věcech sociálního zabezpečení či ve věcech týkajících se zdraví nebo života (srov. Stanovisko, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3203/2013). Mezi řízení, která mají pro účastníky zvýšený význam, tak není možno podřadit posuzované kompenzační řízení. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně hodnotil význam řízení pro žalobce jako standardní.

28. Přiměřenému odškodnění za nemajetkovou újmu za řízení, které trvalo celkem 4 roky a 1 měsíc s přihlédnutím k tomu, co řízení prodlužovalo a naopak k tomu, jaký dopad to mělo pro poškozenou, plně odpovídá částka 50 875 Kč. Odvolací soud vyšel z celkové částky 46 250 Kč (7 500 Kč + 7 500 Kč + 2x 15 000 Kč + 1 250 Kč), kterou s přihlédnutím k jednotlivým kritériím zakotveným v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk v konečném výsledku modifikoval - navýšil o 10 % na částku 50 875 Kč (ponížil o 10 % pro složitost, navýšil o 15 % pro postup orgánů veřejné moci, navýšil pro chování poškozeného o 5 %). Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobci odškodnění 41 625 Kč, je žalobní návrh ohledně další požadované částky 9 250 Kč důvodný.

29. Žalovaná se ocitla v prodlení s plněním částky 9 250 Kč dne 29. 4. 2025 s ohledem na datum předběžného uplatnění nároku dne 28. 10. 2024 (§ 15 odst. 2 OdpŠk), výše úroku z prodlení je stanovena dle vyhl. č. 351/2013 Sb.

30. Konečně odvolací soud shodně se soudem I. stupně neshledal důvody pro zveřejnění žalovanou poskytnuté omluvy na internetových stránkách žalované. Samo kompenzační řízení probíhalo bez účasti médií, žalobce neuvedl, že by na něj v souvislosti s posuzovaným řízením byla upřena pozornost veřejnosti, zveřejnění omluvy samo o sobě neodůvodňuje, že základním principem soudního projednávání věci (civilních i trestních) je veřejnost takového projednání, jak namítl odvolatel.

31. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok II.) jako věcně správný potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř., v zamítavém výroku III. jej změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 9 250 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil a v zamítavém výroku IV. jej rovněž jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení úspěšný, má tak právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna za 1 úkon právní služby ve výši 3 100 Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen ,,AT“) ve znění účinném do 31. 12. 2024 za přípravu a převzetí zastoupení, 1 náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024, odměna za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč dle ust. § 9a odst. 2 písm. a) AT a § 11 odst. 1 písm. d) g) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 (sepis žaloby, replika ze dne 18. 3. 2025 reagující na vyjádření žalované k žalobě - účelně vynaložený náklad řízení, účast u jednání dne 23. 4. 2025), 3 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 1 942,50 Kč dle ust. §137 odst. 3 o. s. ř., celkem 13 192,50 Kč. Takto stanovená výše nákladů řízení odpovídá ustanovením vyhl. č. 177/1996 Sb., nelze tak postup pro stanovení jejich výše shledat protiústavní.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., žalobce byl v této fázi řízení rovněž úspěšný, náleží mu tak účelně vynaložené náklady řízení, které tvoří odměna za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč dle ust. § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 (odvolání, účast u odvolacího jednání), 1 náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 819 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 4 719 Kč.

Poučení