15 C 182/2016-516

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] doručovací adresa [adresa žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 – [část obce] 2) Česká republika - Ministerstvo obrany, [IČO] sídlem [adresa žalované] o odškodnění takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná 1. ČR - Ministerstvo spravedlnosti zaplatila žalobci nemajetkovou újmu, způsobenou nesprávným úředním postupem v soudním řízení Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka], ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovaná 2. ČR – Ministerstvo obrany zaplatila žalobci částku, představující nemajetkovou újmu, způsobenou nesprávným úředním postupem ve správních řízeních finančním zadostiučiněním ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 7,5 % p.a. od [datum] do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 9 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaná 2. ČR – Ministerstvo obrany zaplatila žalobci částku ve výši [částka], která má představovat nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřeně dlouhým kompenzačním řízením o náhradě nemajetkové újmy ve správních řízeních, a částku ve výši [částka], která představuje náhradu nemajetkové újmy, způsobenou nepřiměřeně dlouhým kompenzačním řízením o náhradě nemajetkové újmy ve správních řízeních, se zamítá.

IV. Žaloba, aby žalovaná 1. ČR – Ministerstvo spravedlnosti zaplatila žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % od [datum] do zaplacení, a dále částku [částka], se zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1. náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a žalované 2. náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se obecně v řízení domáhá po žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a po žalované [číslo]), tj. České republice – Ministerstvu obrany se domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou žaloby specifikovaných správních řízení, a dále náhrady škody ve výši [částka] s příslušenstvím, která má představovat náklady právního zastoupení žalobce a uhrazené soudní poplatky v řízeních před správními soudy a Ústavním soudem. Dále je požadována částka [částka] jako náhrada nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka] vůči ČR - Ministerstvu spravedlnosti. [příjmení] [částka] je požadavek na náhradu nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou tohoto kompenzačního řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka] vůči ČR - Ministerstvu obrany, a částka [částka] je dopočet požadavku na náhradu nemajetkové újmy namítaných správních řízení způsobené nepřiměřenou délkou tohoto kompenzačního řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka].

2. Na jednání soudu dne [datum] žalobce upřesnil svoji žalobu s tím, že od žalované 1) Ministerstva spravedlnosti požaduje náhradu nemajetkové újmy za soudní řízení celkem trvající 5 let a 7 měsíců od [datum] do [datum] ve výši [částka], a dále od druhé žalované Ministerstva obrany požaduje náhradu nemajetkové újmy dle tabulek s tím, že v průběhu roku 2003, 2004, 2007 a 2009 podal celkem 37 žádostí, o kterých mělo být vedeno 37 různých správních řízení. Nemajetková újma je zde vypočtena vždy k [datum], je zde vypočten počet měsíců, částka za jeden měsíc. Následně použil procentuální parametry, kterými došlo k moderaci uvedených částek, a to tak, že odkazuje právě na skutečnost, že bylo iniciováno z jeho strany celkem 37 žádostí, a to se začátky [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], dále 12 žádostí dne [datum] a dále 12 žádostí se začátkem [datum] Celkem za těchto 37 nepřiměřeně trvajících správních řízení ke dni [datum] požaduje celkem zaplatit náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] s tím, že k věci samé uvedl, že právě ke shora uvedeným 37 správním řízením Ministerstvo obrany nevedlo správní řízení a nevydávalo žádná správní rozhodnutí s tím, že odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že žalovaný připustil, že v minulosti nevedl formální řízení a nevydával rozhodnutí ohledně věcí služebního poměrů nevyjmenovaných v § 145 zákona o vojácích z povolání. Tento chybný přístup však pod vlivem judikatury napravil, a to i v žalobcových věcech, mimo jiné vydáním několika rozhodnutí dne [datum] O žádostech žalobce od [datum] do současnosti žádný správní orgán nesplnil zákonnou povinnost uloženou mu zákonem č. 221/1999 Sb. ani zákonem č. 500/2004 Sb., tj. nevedl správní řízení a nevydal žádné rozhodnutí. Žalovaný tak nevydal žádné rozhodnutí, jež by bylo pravomocné a které by obsahovalo výrok, který by mohl žalobce napadnout žalobou, jak toto vyžaduje zákon [číslo] 2002 SB. § 71 odst. 1 písm. c). Následně dopočetl částky náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] jako náhrada nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka] vůči ČR - Ministerstvu spravedlnosti. [příjmení] [částka] je požadavek na náhradu nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou tohoto kompenzačního řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka] vůči ČR - Ministerstvu obrany, a částka [částka] je dopočet požadavku na náhradu nemajetkové újmy namítaných správních řízení způsobené nepřiměřenou délkou tohoto kompenzačního řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka].

3. Žalovaná 1) Ministerstvo spravedlnosti k věci samé namítlo, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Toto řízení trvalo 5 let a 7 měsíců, soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé jednou, Nejvyšší správní soud jednou, Ústavní soud jednou. V řízení nedošlo k větším prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu, v době rozhodování ústavní stížnosti byla nadprůměrná délka řízení převážně způsobena procesní aktivitou žalobce, z toho plynoucí rozhodování soudu na všech stupních i též Ústavní soudu, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudů současně zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici. Na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesním prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů.

4. Žalovaná 2), tj. Ministerstvo obrany se k věci samé vyjádřilo tak, že se žalobce na Českou republiku – Ministerstvo obrany obrací opakovaně více než 10 let se značným množstvím podání. V roce 2013 poslal celkem 10 žádostí o přiměřené zadostiučinění za domnělou nemajetkovou újmu. Tyto žádosti se obsahově shodují s body 1 – 10, které jsou uvedeny v žalobcově upřesnění odškodnění s tím, že shora uvedená podání žalobce byla vždy vyřízena přípisy ze strany žalované, ke kterým byla podána také odvolání, a o nich bylo opět rozhodnuto přípisem s tím, že žalobce podával návrhy na přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, na což bylo reagováno dalšími přípisy. Pakliže žalobce žádal o nahlédnutí do spisu ve svých podáních [datum] a [datum] bylo opět odpovězeno přípisy dne 7. 4. a [datum], stejně tak podání žalobce ze dne [datum] bylo vyřízeno přípisem dne [datum], další podání bylo opět vyřízeno přípisem ze dne [datum] a stejně tak i ostatní podání byla vyřizována přípisy ze strany ministerstva obrany. Co se týká postupu služebních orgánů ve věcech uplatňovaných žalobcem, odkazuje na odůvodnění Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1257/13, kde je činnost služebních orgánů popsána tak, že přípisy ze dne [datum], [datum], [datum] je nutné považovat za rozhodnutí v materiálním slova smyslu. Stejně tak jako usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dále zaslala námitku promlčení, a to s ohledem na ust. § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

5. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] tak, že dne [datum] byla Městskému osudu v [obec] ze strany žalobce předložena žaloba, kdy žalovaný byl ministr obrany České republiky. Dne [datum] byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku, [datum] byl zaplacen soudní poplatek. [datum] byl vyzván žalovaný k vyjádření, [datum] žalovaný podal vyjádření. [datum] byl informován žalobce o možnosti rozhodnout bez nařízení jednání, Žalobce žádá [datum] o prodloužení lhůty k podání repliky, [datum] byla prodloužena tato lhůta. Dne [datum] žalobce podává repliku a rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] je žaloba zamítnuta. Žalobce podává kasační stížnost, avšak přímo Nejvyššímu správnímu soudu dne [datum]. Následně je tato zaslána Městskému soudu v Praze a spis je zaslán Nejvyššímu soudu, ten vydává rozsudek č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí], kde kasační stížnost zamítl a s právní mocí [datum] následně [datum] žalobce podává ústavní stížnost, Ústavní soud rozhoduje pod III. ÚS 1257/13 dne [datum] tak, že ústavní stížnost odmítl.

6. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně z odůvodnění rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], má soud za prokázané, že v tomto řízení byly přezkoumávány postupy ministra obrany vydat rozhodnutí ve věci podání, jež žalobce učinil vůči tomuto dne [datum], a to do 30 dnů od právní moci rozsudku, s tím že zde byl přezkoumáván právě postup ministra obrana, který k podání žalobce dopisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] žalobci sdělil, že obdržel jeho písemné podání ze dne [datum], na které jako příslušný orgán reaguje, poukázal na novelu zákona [číslo] s tím, že se zabýval žádostí k věci samé. Soud následně dospěl k závěru, že ke zmíněné rozhodovací praxi s ohledem na usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 233/2002 je rozhodnutí označením technickým a úkon správního orgánu je nutno vždy posuzovat podle jeho obsahu, nikoli podle jeho formy, neboť i neformální přípis bez odůvodnění či poučení o opravném prostředku může být rozhodnutím v materiálním smyslu dle ust. § 65 s.ř.s., za správní rozhodnutí je tak třeba považovat jakýkoli správní akt individuální povahy vydaný orgán veřejné moci z pozice jeho tzv. vrchnostenského vertikálního postavení vůči žadateli. Soud se neodchýlil od interpretační soudní praxe s tím, že dopis ministra obrany ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], lze považovat za rozhodnutí v materiálním smyslu, které v případě nespokojenosti žalobce je nebo bylo žalované způsobilé samostatného přezkumu. Z uvedených skutečností má soud za prokázané, že ministr obrany nečinný nebyl a naopak o žalobcově žádosti rozhodl, i když tak učinil správním aktem, který sice neměl formální náležitosti předepsané v ust. § 68 a 69 správního řádu, avšak obsahově splňuje materiální kritéria tohoto rozhodnutí. Stejně tak i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí o kasační stížnosti dospěl k závěru, že shora uvedené rozhodnutí soudu I. stupně je správné. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, kdy Ústavní soud dospěl k závěru, že pakliže žalobce uvádí, že ministr obrany měl povinnost znovu rozhodovat o nárocích stěžovatele, neboť o obdobných nárocích již rozhodnuto bylo se souhlasy s tvrzením žalobce, tj. stěžovatele, že nepostačuje dřívější rozhodnutí o nárocích obdobných a že musí jít o nároky totožné, Ústavní soud však nemohl přehlédnout, že nároky je uplatněné podáním ze dne [datum] by byly v každém případě promlčeny s ohledem na uplynutí lhůty podle § 161 odst. 1 zákona o vojácích z povolání. Na promlčení nároku ostatně ministr upozornil stěžovatele již v dopise ze dne [datum]. Lze připustit, že způsob vypořádávání se s jednotlivými nároky nebyl zcela správný, tato skutečnost nic nemění na tom, že v konečném důsledku by žádosti stěžovatele nemohlo být vyhověno. Případné konstatování nečinnosti by za těchto okolností mohlo vést v závislosti na tom, která právní úprava ve věcech služebního poměru se aplikuje na nejvýš k vydání zamítavého nebo zastavovacího rozhodnutí. Ani z tohoto hlediska v závěrech Nejvyššího správního soudu nelze spatřovat takové pochybění, které by svou intenzitou opodstatňovalo závěr o porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

7. Dále má soud za prokázané ze spisu Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka], že to byl opět žalobce, kdo se domáhal po řediteli sekci personální Ministerstva obrany žalobou na ochranu proti nečinnosti služebního orgánu dne [datum] s tím, že žalobce právě odkazuje na skutečnost, že 5., 12., [datum], 8., [datum], [datum], [datum] a [datum] učinil podání služebním orgánům podle § 145 zák. č. 221/99 Sb. s tím, že žalobce se právě touto žalobou domáhá přezkumu aktivity orgánů státní správy v tomto případě Ministerstva obrany, a to právě k podáním [datum], které zmiňuje až na č. l. 4 žaloby, aniž by však k tomuto uváděl podstatné informace v průběhu žaloby, a dále k dalším řízením zahájených na základě podání ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], kde právě uvádí to, co je i předmětem žaloby vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], skutečnost, že o těchto podáních žalobce nebylo ze strany Ministerstva obrany nijak rozhodnuto. K tomuto se vyjadřuje dne [datum] Ministerstvo obrany, a to právě tak, že popsala průběh aktivit žalobce s tím, že učinila nesporným, že obdržela podání žalobce ze dne 5. 2., 12. 2., 19. 5., 8. 3., 16. 3., 27. 5., 15. 7., 2. 8. a [datum], která byla postupně řešena náčelníkem ŠVSMO, ředitelem sekce personální Ministerstva obrany, Inspekci Ministerstva obrany s tím, že dopisem ze dne [datum] se žalobce dožadoval proplacení jednak služby konané na základní týdenní dobu, náhrady platu za jeden nevyčerpaný den řádné dovolené, proplacení šesti dnů služebního volna k hledání zaměstnání a proplacení nařízeného samostudia anglického jazyka a proplacení přepravních náležitostí. Dne [datum] k tomuto odpověděl náčelník ŠVSMO a všechny požadavky zamítl, vysvětlil důvod zamítnutí, informoval jej o tom, že toto podání není podáním ve smyslu § 145 zák. o vojácích z povolání, protože o předmětných náležitostech se dle části 9 zákona o vojácích z povolání nerozhoduje. Dne [datum] žalobce učinil další podání, ve kterém nesouhlasil se změnou osobního příplatku v roce 2003, náčelník si k prošetření této záležitosti vyžádal stanovisko, které dopisem ze dne [datum] žalobci zaslal. V tomto stanovisku byla žalobci změna osobního příplatku podrobně vysvětlena. Ke stanovisku finančního orgánu se žalobce podáním ze dne [datum] vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí a nesouhlasí ani s obsahem ani formou vyřízení. Následně byla podána odvolání dne 8. 3. a [datum], tentokrát proti odpovědi ze dne [datum]. Náčelník dne [datum] a [datum] opět vysvětlil a zamítl uplatňované nároky mimo dvou nároků, které byly shledány za oprávněné, a to náhradu za 6 dnů služebního volna na vyhledání nového místa a nároku na náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou. Žalobce byl poučen. Dopisem ze dne [datum] žalobce u náčelníka ŠVSMO opět požadoval proplacení přesčasů v roce 2003 a prověření udělených dovolených v roce 2002 a téhož dne dalším dopisem požádal náčelníka SPMO o doplnění stanoviska ze dne [datum]. Dále podal podání [datum], které bylo adresováno ministru obrany České republiky a požadoval proplacení všech dosud uplatňovaných nároků a možnost nahlédnutí do spisu. Toto bylo postoupeno řediteli SPMO, který dne [datum] na tento dopis odpověděl, zamítl nároky, odůvodnil jejich zamítnutí, odmítl možnost nahlédnutí do spisu a žalobce poučil o formě vyřizování a podání. Žalobce stížností ze dne [datum] adresované řediteli SPMO trval na doručení svého dopisu ze dne [datum] ministru obrany a odpověděl ředitel SPMO dne [datum], kdy zopakoval učiněné závěry. Dále byl podán dopis dne [datum], což byla stížnost na postup ředitele SPMO a žádost o vydání rozhodnutí podle části 9 o vojácích z povolání ve věci dosud uplatněných nároků a stížnost na diskriminaci při služebním postupu. Na toto mu odpověděl ředitel [příjmení] žalobci dopisem ze dne [datum], ve kterém projevil souhlas se zamítnutím všech bodů uváděných žalobcem, poučil o formě vyřízení jeho podání, tj. že věc nespadá do režimu části 9 zák. o vojácích z povolání a zamítl jeho stížnost na diskriminaci jako nedůvodnou. Následně Městský soud v Praze žalobu usnesením č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] jako opožděně podanou, neboť ta byla podaná soudu až [datum] s tím, že z obsahu žaloby a vyjádření žalovaného i obsahu předloženého správního spisu vyplývá, že posledním podáním, které žalobce adresoval Ministerstvu obrany nikoli řediteli sekci personální Ministerstva obrany, je podání ze dne [datum], které není předmětem žaloby s tím, že z obsahu podání, které je svým obsahem urgencí nebo stížností vydání rozhodnutí o žalobcem požadovaných záležitostech, ani odpověď ze dne [datum], v níž je žalobci opětovně sdělováno, že na jím podané žádosti se nevztahuje část 9 zákona o vojácích a žalobcem požadovaná rozhodnutí proto vydávána nebudou. Nelze ve smyslu zákona uvedeného právního názoru vyjádřeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], považovat za procesní úkony účastníka řízení či správního orgánu, jimiž by dle podle § 80 odst. 1 s.ř.s. byl založen počátek běhu lhůty k podání žaloby. Pokud jde o předchozí podání, která žalobce ve věci učinil, a to podání ze dne [datum] adresované náčelníkovi ŠVSMO, žádost o proplacení služby konané nad základní týdenní službu v květnu roku 2003 a srpnu 2003, dále podání žalobce ze dne [datum], žádost o proplacení služby konané nad základní týdenní v prosinci roku 2003, o náhradu platu na nevyčerpaný jeden den řádné dovolené, o proplacení 6 dnů služebního volna k hledání zaměstnání, o proplacení nařízeného samostudia, o přepravní náležitosti o podání žalobce ze dne [datum] adresované náčelníkovi ŠVSMO, žádost o zrušení platebního výměru upravujícího snížení osobního příplatku pro absenci odůvodnění a doplacení rozdílu v platu o podání žalobce ze dne [datum] adresované náčelníkovi SPMO odvolání proto rozhodnutí náčelníka ŠVSMO ze dne [datum] ve věci snížení osobního příplatku, dále o podání žalobce ze dne [datum] a [datum], odvolání adresovaná náčelníkovi SPMO proti rozhodnutí náčelníka ŠVSMO o žádostech žalobce ze dne [datum] a ze dne [datum], o podání žalobce ze dne [datum] adresovaný náčelníkovi ŠVSMO žádost o zaplacení přesčasů, o podání žalobce ze dne [datum] adresované náčelníkovi SPMO, žádost o doplnění stanoviska ze dne [datum], zpřesnění žalobcova odvolání ze dne [datum], dále o podání žalobce ze dne [datum] adresované Ministerstvu obrany nazvané přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, jehož obsahem je opětovná žádost o proplacení dosud uplatňovaných nároků a žádost o možnost nahlédnout do spisu, o podání žalobce ze dne [datum] adresované řediteli sekce personální Ministerstva obrany, urgence žalobcovi žádosti ze dne [datum] o doplnění stanoviska ze dne [datum], o podání žalobce ze dne [datum] adresované řediteli personální sekce Ministerstva obrany, stížnost podle vyhlášky [číslo] UL na postup při řešení žádosti o přezkoumání rozhodnutí odvolací řízení a konečně žádost žalobce ze dne [datum] adresovaná Ministerstvu obrany stížnost na postup služebního orgánu a stížnost na diskriminaci žalobce z důvodu národnosti a žádost o odškodnění z důvodu diskriminace. Jiná než shora uvedená podání žalobce vůči správnímu orgánu neučinil, resp. toto v žalobě netvrdil. Z předloženého správního spisu vyplývá, že správní orgán žalobcova podání vyřídil způsobem popsaným ve vyjádření žalovaného k žalobě, který je patrný i z obsahu správního spisu. Pokud jde o podání správního orgánu vůči žalobci, a to odpověď náčelníka ŠVSMO ze dne [datum], [datum], [datum], dále dopis ředitele SPMO ze dne [datum], výzva náčelníka ŠVSMO žalobci k osobnímu jednání ze dne [datum], dále odpověď ředitele SPMO ze dne [datum], ze dne [datum], řešení stížnosti inspekcí MO ze dne [datum] a podání ředitele SPMO ze dne [datum] nebylo žádné z nich vůči žalobci učiněno v rozhodné době od [datum] do [datum] a žaloba byla podána z důvodu opožděnosti. Následně byla podána kasační stížnost, tuto vzal žalobce zpět a řízení bylo zastaveno.

8. Soud za prokázané, že žalobce podal žalobu a na jejím základě bylo vedeno řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], žaloba byla podána dne [datum] na ochranu proti nečinnosti správního orgánu s tím, že se žalobce domáhá přezkumu podání Ministru obrany ČR ze dne [datum], kde bylo požádáno o rozhodnutí a určení příslušného služebního funkcionáře, který je odpovědný za provedení řízení a vydání rozhodnutí ve věcech služebního poměru podle zákona č. 221/99 Sb., s tím, že bylo podáno 10 žádostí v dopise označených a – i a současně navrhl provedení podle § 150 odst. 3 zákona č. 221/99 Sb. Žalobu zamítl Městský soud v Praze rozsudkem č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] s tím, že odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], neboť se jedná o shodná tvrzení stejně jako v přípisu, a to k žádostem ze dne 5., 12., [datum], 8., [datum], [datum], [datum], 2. a [datum] obsahově shodné žádosti žalobce jako žádosti ze dne [datum]. Žalobce se žalobou domáhal, aby soud uložil náměstkovi ministryně obrany vydat rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o peněžité nároky v jeho přípise ze dne [datum] pod písmeny a – i. V přípise ze dne [datum] náměstek ministryně obrany uvedl, že podání žalobce neobsahuje nové skutečnosti a proto jej nepovažuje za nové podání v dané věci s tím, že ministerstvo obrany setrvává na svých dosavadních stanoviscích. Současně náměstek ministryně obrany uvedl, že podle něho již uplynula lhůta k uplatnění peněžitých nároku, a proto jsou případná další podání bezpředmětná, a to právě s ohledem na to, že žádný z označených dopisů neobsahuje žádné nové skutečnosti, nelze tyto dopisy považovat za nová podání v nové věci. Ministerstvo obrany setrvává na svých dosavadních stanoviscích. Závěrem náměstek ministryně obrany upozornil [celé jméno žalobce], že případná další podání ve věci jsou bezpředmětná, protože lhůta k uplatnění peněžitých nároků podle § 161 odst. 1 zák. o vojácích uplynula. Nálezem Ústavního soud dne [datum], III. ÚS 1257/13, bylo rozhodováno o obou rozsudcích Městského soudu v Praze tzn. sp. zn. [spisová značka] i [spisová značka].

9. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., s účinností od [datum] (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z [číslo] Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené [obec] smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne [datum], § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

10. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Městského soudu v Praze se sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka].

11. Co se týká jednotlivých žádostí, s nimiž žalobce spojuje vznik nemajetkové újmy z toho důvodu, že o nich ze strany žalované, a to ČR Ministerstva obrany, nebylo doposavad rozhodnuto, soud uvádí, že co se týká jejich podání, tato byla mezi účastníky nesporná, stejně tak má soud za to, že mezi účastníky je nesporný i způsob vyřízení těchto podání, a to jednotlivými přípisy a dopisy ze strany orgánů a funkcionářů Ministerstva obrany, kdy navíc tyto skutečnosti má soud za prokázané i ze spisu Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], neboť v těchto třech řízeních vedených u Městského soudu v Praze se městský soud v [obec] zabýval všemi shora uvedenými podáními žalobce tak, jak jejich přezkum je ze strany žalobce požadován i v tomto řízení.

12. Co se týká právního posouzení, soud se v prvé řadě zabýval požadavkem a nárokem žalobce v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], a to vůči České republice – Ministerstvo spravedlnosti s tím, že soud posuzoval vzhledem k tomuto subjektu pouze délku řízení vedeného u Městského soudu v Praze, a to od podání žaloby. Žaloba byla podána dne [datum], následovaly procesní náležitosti týkající se možného vydání rozsudku s tím, že rozsudek byl následně vyhlášen dne [datum], cca po dvou letech, následovalo podání kasační stížnosti, spis byl předložen Nejvyššímu správnímu soudu, dne [datum], po jednom měsíci od vyhlášení rozsudku, a Nejvyšší soud rozhodl o zamítnutí kasační stížnosti dne [datum], cca po 6 měsících. Následovalo rozhodování ze strany Ústavního soudu, kdy však tento rozhodoval nikoli pouze o ústavní stížnosti k řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], ale taktéž k rozsudku Nejvyššího správního soudu, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Ve věci rozhodl dne [datum]. Soud hodnotil celkovou délku řízení s tím, že ta je co v základu vedená ohraničením rozhodného období od podání žalobce dne [datum] v základu do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dne [datum], řízení trvalo pod dobu necelých 3 let a následovalo řízení u Ústavního soudu, kde vydání usnesením Ústavního soudu trvalo cca 2 roky. Co se týká řízení u Ústavního soudu, zde je nutné poukázat na skutečnost, že Ústavní soud je vrcholným představitelem české justice, řízení před ním objektivně trvá delší dobu, neboť tento je povolán k řešení zásadních rozhodnutí, zejména ohledně ústavnosti. Co se týká předchozího řízení, je nutné poukázat na skutečnost, že se jednalo o specifické řízení vedeného u správního soudu podle správního řádu soudního, ke kterému je nutné poukázat na to, že správní soudy jsou specifickým orgánem, který nelze přirovnávat k nalézacímu řízení, neboť nalézací řízení je ovládáno právě procesní aktivitou účastníků. V tomto řízení je to soud, který přezkoumává k návrhu účastníka postup správních orgánů s tím, že za dané situace je nutné jednotlivé spisy vyžádat, vyžádat i vyjádření tohoto správního orgánu a následně přezkoumávat věcnou správnost a věcné postupy těchto namítaných orgánů. Toto se také v namítaném případě stalo, k tomu je nutné poukázat právě na skutečnost, že u žalobce se nejednalo o první přezkum, který byl žádán, byly zde podány i předchozí žaloby vedené u Městského soudu v Praze čj. [spisová značka] a [spisová značka] ze strany soudu následně po zjišťování po zajištění všech prostředků k možnému rozhodnutí bylo ve věci rozhodnuto s tím, že k podané kasační stížnosti i Nejvyšší správní soud ve věci velmi rychle rozhodl. Je nutné poukázat na skutečnost, že žalobce nebyl se svojí žalobou úspěšný, a to ani v rámci přezkumu kasační stížností ani v rámci podané ústavní stížnosti. Soud dospěl k závěru, že celková délka řízení v tomto případě je délkou přiměřenou s tím, že je nutné přihlédnout právě ke specifičnosti podle soudního řádu správního i k možnostem správních soudů ohledně přezkumů takovýchto žádostí. Soud dospěl k závěru, že celková délka řízení je přiměřená, žalobu v tomto směru zamítl.

13. Dále se soud zabýval požadavkem žalobce na přezkum s tím, že předmětem žaloby po jejich všech doplněních a rozšířeních byl požadavek žalobce, aby tento soud přezkoumal, zdali k celkem 37 podáním žalobce to byla Česká republika – Ministerstvo obrany, která ve věci těchto všech jednotlivých podání konala a ve věci vydala rozhodnutí, tj. ukončila řízení k těmto jednotlivým podáním, či zdali takováto rozhodnutí vydána nebyla a shora uvedená řízení o jednotlivých podáních žalobce trvají, resp. trvaly ke dni [datum], kdy k tomuto datu žalobce vypočítal svůj požadavek na náhradu nemajetkové újmy z každého jednotlivého jím tvrzeného trvajícího podání. Soud se v prvé řadě zaměřil na skutečnost, zdali byla shora uvedená podání skutečně učiněna ze strany žalobce, kdy ze strany žalované České republiky – Ministerstvu obrany tato jednotlivá podání učiněna nebyla, zejména co se týká podání ze dne [datum] a [datum]. Soud vycházel zejména při dokazování i nesporností tvrzení ze správních spisů, neboť veškeré shora uvedené správní spisy v rámci řízení u Městského soudu v Praze se zabývaly všemi těmito nároky žalobce. Žalovaná k nim ve shora uvedených spisem podávala jednotlivá konkrétní vyjádření, ve kterých tato podání nějakým způsobem nesporovala. byla to zejména podání ze dne [datum] a [datum]. se týká podání z roku 2003 a 2004, kterých bylo 13 tak, jak jsou tyto předloženy v žalobě, soud uvádí, že o nich také bylo vedeno původní řízení a to pod sp. zn. [spisová značka] a byť zde byly určité nemastnosti ohledně podání ze dne [datum] i požadavek na přezkum tohoto podání byl v petitu rozsudku a žalovaná se k němu taktéž vyjadřovala ohledně toho, jakým způsobem bylo toto podání vyřízeno. Skutečnost, že správní orgány státu ve věci žalobcových podání nebyly nečinné, je tím zásadním a důležitým okamžikem pro rozhodování tohoto soudu o tom, zdali jednotlivá podání byla fakticky vyřízena či nikoli a zdali k jednotlivým těmto podáním řízení trvají tak, jak k tomuto jejich trvání minimálně ke dni [datum] namítá žalobce. Soud má za prokázané, že že 5., 12., [datum], 8., [datum], [datum], [datum] a [datum] učinil podání služebním orgánům podle § 145 zák. č. 221/99 Sb. s tím, že žalobce se právě touto žalobou domáhá přezkumu aktivity orgánů státní správy v tomto případě Ministerstva obrany, a to právě k podáním [datum], které zmiňuje až na č. l. 4 žaloby, aniž by však k tomuto uváděl podstatné informace v průběhu žaloby, a dále k dalším řízením zahájených na základě podání ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], kde právě uvádí to, co je i předmětem žaloby vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], skutečnost, že o těchto podáních žalobce nebylo ze strany Ministerstva obrany nijak rozhodnuto. K tomuto se vyjadřuje dne [datum] Ministerstvo obrany, a to právě tak, že popsala průběh aktivit žalobce s tím, že učinila nesporným, že obdržela podání žalobce ze dne 5. 2., 12. 2., 19. 5., 8. 3., 16. 3., 27. 5., 15. 7., 2. 8. a [datum], která byla postupně řešena náčelníkem ŠVSMO, ředitelem sekce personální Ministerstva obrany, Inspekci Ministerstva obrany s tím, že dopisem ze dne [datum] se žalobce dožadoval proplacení jednak služby konané na základní týdenní dobu, náhrady platu za jeden nevyčerpaný den řádné dovolené, proplacení šesti dnů služebního volna k hledání zaměstnání a proplacení nařízeného samostudia anglického jazyka a proplacení přepravních náležitostí. Dne [datum] k tomuto odpověděl náčelník ŠVSMO a všechny požadavky zamítl, vysvětlil důvod zamítnutí, informoval jej o tom, že toto podání není podáním ve smyslu § 145 zák. o vojácích z povolání, protože o předmětných náležitostech se dle části 9 zákona o vojácích z povolání nerozhoduje. Dne [datum] žalobce učinil další podání, ve kterém nesouhlasil se změnou osobního příplatku v roce 2003, náčelník si k prošetření této záležitosti vyžádal stanovisko, které dopisem ze dne [datum] žalobci zaslal. V tomto stanovisku byla žalobci změna osobního příplatku podrobně vysvětlena. Ke stanovisku finančního orgánu se žalobce podáním ze dne [datum] vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí a nesouhlasí ani s obsahem ani formou vyřízení. Následně byla podána odvolání dne 8. 3. a [datum], tentokrát proti odpovědi ze dne [datum]. Náčelník dne [datum] a [datum] opět vysvětlil a zamítl uplatňované nároky mimo dvou nároků, které byly shledány za oprávněné, a to náhradu za 6 dnů služebního volna na vyhledání nového místa a nároku na náhradu platu za nevyčerpanou dovolenou. Žalobce byl poučen. Dopisem ze dne [datum] žalobce u náčelníka ŠVSMO opět požadoval proplacení přesčasů v roce 2003 a prověření udělených dovolených v roce 2002 a téhož dne dalším dopisem požádal náčelníka SPMO o doplnění stanoviska ze dne [datum]. Dále podal podání [datum], které bylo adresováno ministru obrany České republiky a požadoval proplacení všech dosud uplatňovaných nároků a možnost nahlédnutí do spisu. Toto bylo postoupeno řediteli SPMO, který dne [datum] na tento dopis odpověděl, zamítl nároky, odůvodnil jejich zamítnutí, odmítl možnost nahlédnutí do spisu a žalobce poučil o formě vyřizování a podání. Žalobce stížností ze dne [datum] adresované řediteli SPMO trval na doručení svého dopisu ze dne [datum] ministru obrany a odpověděl ředitel SPMO dne [datum], kdy zopakoval učiněné závěry. Dále byl podán dopis dne [datum], což byla stížnost na postup ředitele SPMO a žádost o vydání rozhodnutí podle části 9 o vojácích z povolání ve věci dosud uplatněných nároků a stížnost na diskriminaci při služebním postupu. Na toto mu odpověděl ředitel [příjmení] žalobci dopisem ze dne [datum], ve kterém projevil souhlas se zamítnutím všech bodů uváděných žalobcem, poučil o formě vyřízení jeho podání, tj. že věc nespadá do režimu části 9 zák. o vojácích z povolání a zamítl jeho stížnost na diskriminaci jako nedůvodnou. Následně Městský soud v Praze žalobu usnesením č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] jako opožděně podanou, neboť ta byla podaná soudu až [datum] s tím, že z obsahu žaloby a vyjádření žalovaného i obsahu předloženého správního spisu vyplývá, že posledním podáním, které žalobce adresoval Ministerstvu obrany nikoli řediteli sekci personální Ministerstva obrany, je podání ze dne [datum], které není předmětem žaloby s tím, že z obsahu podání, které je svým obsahem urgencí nebo stížností vydání rozhodnutí o žalobcem požadovaných záležitostech, ani odpověď ze dne [datum], v níž je žalobci opětovně sdělováno, že na jím podané žádosti se nevztahuje část 9 zákona o vojácích a žalobcem požadovaná rozhodnutí proto vydávána nebudou. Nelze ve smyslu zákona uvedeného právního názoru vyjádřeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], považovat za procesní úkony účastníka řízení či správního orgánu, jimiž by dle podle § 80 odst. 1 s.ř.s. byl založen počátek běhu lhůty k podání žaloby. Pokud jde o předchozí podání, která žalobce ve věci učinil, a to podání ze dne [datum] adresované náčelníkovi ŠVSMO, žádost o proplacení služby konané nad základní týdenní službu v květnu roku 2003 a srpnu 2003, dále podání žalobce ze dne [datum], žádost o proplacení služby konané nad základní týdenní v prosinci roku 2003, o náhradu platu na nevyčerpaný jeden den řádné dovolené, o proplacení 6 dnů služebního volna k hledání zaměstnání, o proplacení nařízeného samostudia, o přepravní náležitosti o podání žalobce ze dne [datum] adresované náčelníkovi ŠVSMO, žádost o zrušení platebního výměru upravujícího snížení osobního příplatku pro absenci odůvodnění a doplacení rozdílu v platu o podání žalobce ze dne [datum] adresované náčelníkovi SPMO odvolání proto rozhodnutí náčelníka ŠVSMO ze dne [datum] ve věci snížení osobního příplatku, dále o podání žalobce ze dne [datum] a [datum], odvolání adresovaná náčelníkovi SPMO proti rozhodnutí náčelníka ŠVSMO o žádostech žalobce ze dne [datum] a ze dne [datum], o podání žalobce ze dne [datum] adresovaný náčelníkovi ŠVSMO žádost o zaplacení přesčasů, o podání žalobce ze dne [datum] adresované náčelníkovi SPMO, žádost o doplnění stanoviska ze dne [datum], zpřesnění žalobcova odvolání ze dne [datum], dále o podání žalobce ze dne [datum] adresované Ministerstvu obrany nazvané přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, jehož obsahem je opětovná žádost o proplacení dosud uplatňovaných nároků a žádost o možnost nahlédnout do spisu, o podání žalobce ze dne [datum] adresované řediteli sekce personální Ministerstva obrany, urgence žalobcovi žádosti ze dne [datum] o doplnění stanoviska ze dne [datum], o podání žalobce ze dne [datum] adresované řediteli personální sekce Ministerstva obrany, stížnost podle vyhlášky [číslo] UL na postup při řešení žádosti o přezkoumání rozhodnutí odvolací řízení a konečně žádost žalobce ze dne [datum] adresovaná Ministerstvu obrany stížnost na postup služebního orgánu a stížnost na diskriminaci žalobce z důvodu národnosti a žádost o odškodnění z důvodu diskriminace. Jiná než shora uvedená podání žalobce vůči správnímu orgánu neučinil, resp. toto v žalobě netvrdil. Z předloženého správního spisu vyplývá, že správní orgán žalobcova podání vyřídil způsobem popsaným ve vyjádření žalovaného k žalobě, který je patrný i z obsahu správního spisu. Pokud jde o podání správního orgánu vůči žalobci, a to odpověď náčelníka ŠVSMO ze dne [datum], [datum], [datum], dále dopis ředitele SPMO ze dne [datum], výzva náčelníka ŠVSMO žalobci k osobnímu jednání ze dne [datum], dále odpověď ředitele SPMO ze dne [datum], ze dne [datum], řešení stížnosti inspekcí MO ze dne [datum] a podání ředitele SPMO ze dne [datum] nebylo žádné z nich vůči žalobci učiněno v rozhodné době od [datum] do [datum].

14. Soud má za prokázané právě ze shora uvedených přípisů i vzhledem k nespornosti tvrzení ohledně skutkového stavu a postupu orgánů žalované [příjmení] [jméno], neboť ani žalobce netvrdil, že by orgány ve věci shora uvedeným způsobem fakticky nerozhodovaly, má soud za to, že ve věci fakticky rozhodnutí vydána byla. Soud odkazuje právě na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1257/13 ze dne [datum], pod bodem 17, který se plně ztotožnil se závěry Nejvyššího soudu v rámci přezkumu kasační stížnosti, je závěr Nejvyššího správního soudu, podle něhož bylo o obdobných nárocích stěžovatele rozhodnuto již v roce 2004 nebo 2007 je řádné odůvodněný a má oporu v provedeném dokazování, přípisy, které uvedený osud označil ve svém rozsudku bylo možné požadovat za rozhodnutí v materiálním smyslu, především jimi služební orgán stěžovateli jednoznačně sdělil, že jeho nároky neuznává a z jakých důvodů, tudíž stěžovatel neměl důvod předpokládat, že v jeho věci následně dojde k vydání jiného rozhodnutí. Ústavní soud zásadně nesouhlasí s argumentací žalobce, že k určitému úkonu správního orgánu lze přiznat či nepřiznat povahu rozhodnutí v závislosti na tom, zda k jeho posouzení dochází v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánů nebo v řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Pro posouzení jeho povahy musí být vždy rozhodující jeho obsah nikoliv to, zda samotný správní orgán považoval svůj akt za rozhodnutí nebo jen za neformální sdělení. Co se týká závěru soudu. Ze strany účastníků a i po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byl nesporný průběh vedených řízení o jednotlivých žádostech žalobce tak, jak toto bylo tvrzeno v doplnění žaloby, jak toto také bylo podrobeno v řízeních vedených u městského osudu v [obec] [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]. Je nesporné a soud má za prokázané, že ke každému jednotlivému podání žalobce, a to celkem ve věch 37 případech byl zaujat ze strany ČR – Ministerstva obrany, a to některého jeho funkcionáře nebo činitele postoj ke každému pádnému podání s tím, že na každé podání žalobce bylo ze strany orgánů žalované fakticky nějakým způsobem také reagováno. Skutečnost, že by nebyla zde žádná reakce ke konkrétním podáním žalobce, žalobce ani netvrdil. Co bylo předmětem žaloby a čeho se žalobce touto žalobou vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] domáhá je faktický přezkum správnosti postupu orgánů ČR – Ministerstva obrany, a to tak, aby tento soud sdělil a konstatoval, že postupy jednotlivých orgánů v rámci ČR- Ministerstva obrany neměly povahu rozhodnutí a tím nebyla jednotlivá řízení o podaných rozhodnutích fakticky skončena, tato dál trvají a právě z celkové délky těchto trvajících řízení se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy. Soud poukazuje právě na rozhodnutí III. US [číslo] 2013 ze dne [datum], kdy Ústavní soud v rámci svého rozhodnutí jasným konkrétním a velmi jednoduchým a přehledným způsobem ozřejmil žalobci postoj a postup orgánů státu, s to v tom směru, že je nutné poukázat na skutečnost, že v těchto konkrétních případech se jednalo o jednoznačná sdělení ze strany služebního orgánu žalobci, že jeho nároky neuznává, z jakých důvodů a stěžovatel neměl důvod předpokládat, že v jeho věci následně dojde k vydání jiného rozhodnutí. V dané situaci ani tento soud nemá důvod se jakkoli odchylovat od takovéhoto postoje Ústavního soudu k postupu jednotlivých služebních orgánů, funkcionářů České republiky – Ministerstva obrany. Mezi účastníky bylo nesporné, soud má za prokázané, že na každé takto namítané podání ze strany orgánů žalované Ministerstva obrany, bylo fakticky reagováno, a to buď přípisy, dopisy nebo dalšími formami. Ve všech těchto písemnostech byl žalobce jasným způsobem informován o postoji žalované, o jejím názoru na věc a případně o skutečnosti, že ve věci již nebude dále vést řízení nebo ve věci dále pokračovat. Toto se týká zejména původních požadavků žalobce z roku 2003 a 2004 a 2007, co se týká podání ze dne [datum], jednalo se pouze o nová podání, kterými se žalobce domáhal naprosto stejných požadavků jako v původním podání v roce 2003 a 2004. Toto právě uváděly i služební orgány ČR – Ministerstva obrany a na toto poukazovaly právě i soudy v rozhodování o žalobách žalobce. Byť Ústavní soud nesouhlasí s postupem ministra obrany v tom směru, že tento neměl znovu povinnost rozhodovat o nárocích stěžovatele, neboť již jednou rozhodnuto bylo, je nutné poukázat na skutečnost, že nicméně se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, které dle jeho názoru stále ještě trvá. K tomu je dále nutné poukázat na skutečnost, a to i na předchozí odstavec v usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1257/2013, odstavec 17, v tom směru, že žalobci přestala vznikat nejistota ohledně výsledků řízení v okamžiku, kdy mu ze strany žalované, nebo služebních orgánů žalované, bylo jasným způsobem definováno a jasným způsobem sděleno, že ohledně jeho nároků, podání a žádostí již ve věci tento nebude znovu postupovat, znovu rozhodovat a nebude se ani uchylovat k jiným rozhodnutím. I sám Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že způsob vypořádání s jednotlivými nároky sice nebyl zcela správný, avšak toto nic nemění na tom, že v konečném následku by žádosti stěžovatele nemohlo být vyhověno, neboť by buď došlo k vydání zamítavého, nebo zastavovacího rozhodnutí. V tomto případě by bylo opětovně rozhodováno ve věci samé, nikoli pouze k poukázání na skutečnosti, že o těchto nárocích již jednou rozhodováno bylo, by nevedlo k jinému závěru a rozhodnutí ze strany žalované. V tomto směru žalobce, pakliže podal stejná podání ani nemohl očekávat jiný výsledek a tento znal již z předchozích rozhodnutí právě z roku 2003 a 2004. Soud tak má za to, že i v tomto případě, pakliže by se soud zamýšlel nad nesprávností postupu při rozhodování, formálně má však za to, že žalobci nemohla ani nemajetková újma vzniknout, neboť rozhodnuto fakticky bylo, byť jinou formou a ne zcela v souladu se zákonem, avšak výsledek i při takovémto rozhodnutí by byl zcela totožný jako již v předchozím případě, neboť žalobce se pouze domáhal obdobných záležitostí jako v roce 2003 a 2004. Soud tak dospěl k závěru, že v tomto případě došlo ke skončení všech řízení ohledně všech 37 nároků tak, jak jsou tyto uvedeny v žalobě, a to právě jednotlivými dopisy, přípisy, rozhodnutími ze strany orgánů ČR – Ministerstva obrany tak, jak je shora uvedeno, kdy toto bylo definováno i ze strany Městského soudu v Praze v řízeních sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a následně zejména v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1257/2013 ze dne [datum]. Soud dospěl k závěru, že o nárocích žalobce v jednotlivých podáních bylo rozhodnuto včas a v souladu se zákonem a žalobci tak nedošlo ke vzniku nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva žalobce na spravedlivý proces a rozhodnutí v zákonné lhůtě a tím pádem zde došlo i k zamítnutí žaloby.

15. Ohledně částky [částka], která má představovat náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech za správní, soudní řízení a řízení před Ústavním soudem. Soud postupoval dle ust. § 31 odst. 1, 3 zákona 82/1998 Sb., (lex specialis), dle kterých náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle ust. § 31 odst. 2 zákona 82/1998 Sb., podle nějž náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. K vypořádání náhrady nákladů řízení účastníků tak slouží právě řízení, ve kterém tyto náklady účastníkům vznikly. Neúspěch účastníka v tomto řízení v otázce nákladů řízení nemůže založit takovému neúspěšnému účastníků právo požadovat jím zaplacené náklady řízení na státu z titulu náhrady škody (Nejvyšší soud ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2085/08). Ustanovení § 31 odst. 2 zákona pokrývá ty situace, kde procesní úprava konkrétního řízení či postupu vyvolaného poškozeným za účelem zrušení či změny nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu s rozhodováním o náhradě účastníky placených nákladů řízení vůbec nepočítá (viz. k tomu [příjmení], P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci - komentář, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, str. 173). Svoji povahou primárně procesní nárok na náhradu nákladů řízení může být požadován reálně jako nárok hmotněprávní - na náhradu škody, jestliže posuzované řízení (ve kterém tyto náklady účastníkovi vznikly) s procesním vypořádáním takového nároku vůbec nepočítá nebo jen neumožňuje. Řízení před Ústavním soudem České republiky však tento atribut nesplňuje (srov. § 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Na základě shora uvedeného soud rozhodl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Jakkoliv Ústavní soud rozhoduje o nákladech řízení v těch případech, kdy přikročí k jejich přiznání, stejně jako obecné soudy v řízení ovládaném procesní úpravou občanského soudního řádu z úřední povinnosti (tj. bez návrhu), bylo na žalobci jako stěžovateli, aby se jejich přiznání (v rámci vyčerpání všech prostředků minimalizujících vznik případné škody) domáhal a přiměl tak Ústavní soud zaujmout k takovému návrhu stanovisko (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3109/08 ze dne [datum]:„ Ústavní soud se dále zabýval návrhem stěžovatelky na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.“). V této souvislosti konstatuje, že podle § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle § 62 odst. 4 může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení.„ Podmínky tohoto ustanovení jsou podle přesvědčení Ústavního soudu - pokud jde o vztah mezi stěžovatelkou a účastníkem řízení (Nejvyšším soudem) - splněny. Důvodem je zjištění, že Nejvyšší soud svým rozhodnutím, které evidentně zjednodušilo obecně teoretický i dříve zastávaný přístup k posuzování příčinné souvislosti, řízení před Ústavním soudem na základě úspěšné ústavní stížnosti stěžovatelky vyvolal.“ Již z odůvodnění nálezu Ústavního soudu v předmětné věci se podává, že tak žalobce neučinil (ostatně to ani netvrdí), přiznání náhrady nákladů řízení se nedomáhal. K této problematice se také vyjádřil v rozsudcích Městský soud v Praze v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], k usnesení Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 375/08„ V daném případě však Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal. Stěžovatel se v nalézacím řízení domáhal náhrady nákladů řízení o ústavní stížnosti prostřednictvím nároku na náhradu škody dle ZNŠ. Oba soudy se možností tohoto postupu - uplatněného nároku řádně zabývaly a své závěry podrobně a srozumitelně odůvodnily ve svých rozhodnutích; soudy přehledně vyložily vztah ZNŠ a § 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o Ústavním soudu“). Ústavní soud nespatřuje v jejich postupu a právních závěrech znaky libovůle; rovněž interpretace "jednoduchého" práva provedená oběma soudy nevybočuje z mezí ústavnosti.“ Nebo Městský soud v Praze rozsudek ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] („ Pokud jde o náklady, které žalobce vynaložil v souvislosti s podanou ústavní stížností, ve které byl úspěšný, což dovodil i soud I. stupně, pak s ohledem na dikci ust. § 32 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., nelze náklady řízení vynaložené za právní zastoupení v souvislosti s podáním ústavní stížnosti žalobci přiznat.“) či v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] („ Náklady zastupování před Ústavním soudem ve výši [částka] mohly být žalobkyni též přiznány, neboť zákon o Ústavním soudu v § 62 odst. 1 s takovou možností počítá“).

16. Ohledně nákladů v řízení před soudy soud uzavírá, že o těchto nákladech bylo v jednotlivých řízení rozhodnuto a soud nemá pravomoc o takových nákladech řízení rozhodovat opětovně.

17. Pokud by žalobce požadoval náhradu nákladů správních řízení, dle ust. § 79 odst. 3 zák. 500/2004 Sb., Nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§ 136) a účastník své náklady. Ohledně náhrady nákladů správního řízení soud poukazuje na zákonnou normu, dle níž si žalobce náklady ve správním řízení nese sám a stejně jako v předchozích případech ohledně náhrady nákladů řízení soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce je v tomto směru nedůvodný.

18. Žalobce požadoval částky náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka] vůči ČR - Ministerstvu spravedlnosti. [příjmení] [částka] je požadavek na náhradu nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou tohoto kompenzačního řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka] vůči ČR - Ministerstvu obrany, a částka [částka] je dopočet požadavku na náhradu nemajetkové újmy namítaných správních řízení způsobené nepřiměřenou délkou tohoto kompenzačního řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka]. Soud dospěl k závěru, že řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp.zn. [spisová značka] není nepřiměřené dlouhé. Žaloba byla podána v 7/ 2016 proti ČR Ministerstvu spravedlnosti. Předmětem bylo odškodnění ve výši [částka]. V prosinci 2016 soud ve věci rozhodl, kdy k odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudek zrušil a uložil nutnost odstranění vad žaloby. Žalobce následně opakovaně rozšířil nároky, změnil žalobu, rozšířil okruh účastníků. Předmětem řízení tak byl požadavek žalobce na přezkum soudního řízení a potupu Ministerstva obrany v 37 jednotlivých nárocích etc. Žalobce byl opakovaně vyzýván k nutnosti doplnění žaloby. Řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy. Délka řízení není nepřiměřená.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 a 151 odst. 3 osř. Žalovaná 1,2 byla ve sporu úspěšná. Soud jim přiznal náhradu nákladů řízení a to Žalované 1/ ČR Ministerstvu spravedlnosti za podání vyjádření ve výši [částka] a druhé žalované [příjmení] Ministerstvu obrany za vyjádření k žalobě, příprav ak jednání, [číslo] účast na jednání, [datum] vyjádření k odvolání, [datum] vyjádření k dovolání, příprava k jednání, [datum] účast na jednání, [datum], účast na jednání – celkem 8 úkonů á [částka] dle vyhl. 177/96 Sb.

Poučení