70 Co 405/2020- 611

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Noskové a soudců JUDr. Renaty Polákové a Mgr. Zdeňka Lehovce v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] doručovací adresa: [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 2) Česká republika – [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na přerušení řízení se zamítá.

II. Rozšíření žaloby o částku [částka] se připouští.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a ve výroku IV. jen ohledně částky [částka] mění v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím tak, že žalovaná 1) [anonymizováno] – [stát. instituce] je povinna do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky [částka] s příslušenstvím ve výroku I. a ohledně částky [částka] ve výroku IV. se rozsudek ve výrocích I. a IV. potvrzuje.

IV. Žaloba se co do v odvolacím řízení nově uplatněné částky [částka] zamítá.

V. Žalovaná 1) [anonymizováno] – [stát. instituce] je povinna do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení přes soudy všech stupňů v částce [částka].

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) [anonymizováno] – [stát. instituce] náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči [anonymizováno] – [stát. instituce] zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), vůči [anonymizováno] – [stát. instituce] zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.), vůči [anonymizováno] – [stát. instituce] zaplacení částky [částka] a [částka] (výrok III.), vůči [anonymizováno] – [stát. instituce] zaplacení částky [částka s příslušenstvím] a [částka] s příslušenstvím (výrok IV.), dále rozhodl, že žalobce je povinen nahradit náklady řízení [anonymizováno] – [stát. instituce] [částka] a [anonymizováno] – [stát. instituce] [částka] (výrok V.).

2. Částku [částka] požadoval žalobce jako náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěl v důsledku nepřiměřené délky řízení, jež bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně tento požadavek neshledal důvodným, když po provedení důkazu označeným spisem dospěl k závěru, že délka řízení byla přiměřená zejména s ohledem na specifika řízení před správním soudem a Ústavním soudem. V průběhu řízení požádal žalobce o navýšení částky této finanční satisfakce o [částka] z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení o tomto požadavku. O tom soud rozhodl samostatným výrokem, jak bude uvedeno dále.

3. Částku [částka] nárokoval žalobce jako náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěl v důsledku nepřiměřené délky správních řízení o jeho nárocích vyplývajících ze služebního poměru vojáka z povolání, která zahájil svými podáními z [datum], 5. a [datum], a [datum], [datum], [datum] a [datum] a posléze [datum] a [datum]. V průběhu řízení požádal o navýšení částky této finanční satisfakce o [částka] z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení o tomto požadavku. Soud žalobu ani v této části neshledal důvodnou s konstatováním, že o všech vznesených žádostech žalobce bylo fakticky rozhodnuto, byť se jednalo o rozhodnutí v materiálním smyslu, která nenaplňovala formální znaky správního rozhodnutí; tento závěr je podpořen zjištěním o tom, že žalobce neuspěl se třemi žalobami proti nečinnosti správního orgánu, které podal s tvrzením, že o jeho žádostech nebylo příslušným orgánem rozhodnuto, u správního soudu.

4. Částku [částka] požadoval žalobce jako náhradu majetkové újmy, kterou utrpěl zaplacením soudních poplatků v řízeních před správním, Nejvyšším správním a Ústavním soudem. Soud jeho požadavek neshledal důvodným, neboť takový nárok úprava zákona č. 82/1998 Sb. (jeho § 31) neopodstatňuje.

5. Důvodnými soud prvního stupně neshledal ani vznesené nároky na zvýšení finanční satisfakce z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení ([částka], [částka] a [částka]) s konstatováním, že s ohledem na okolnosti, zejména chování žalobce v průběhu řízení (změny žalobních požadavků spojené s rozšiřováním okruhu účastníků, navyšování nároků) a procesní složitost řízení (opakované rozhodování před soudy více stupňů) nelze považovat délku kompenzačního řízení za nepřiměřenou.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž jej napadl v plném rozsahu. Ohledně výroku I. vytkl soudu prvního stupně především to, že nedbal názoru odvolacího soudu, vysloveného v jeho usnesení z [datum], a aniž učinil jiná skutková zjištění, rozhodl v rozporu se závěry odvolacího soudu, který vyslovil, že délka řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] byla nepřiměřená a že se v tomto řízení vyskytla konkrétní období nečinnosti soudu, tedy průtahy. Navrhl proto zrušení tohoto výroku. K výroku II. poukázal znovu důrazně na svou procesní argumentaci o tom, že o jeho požadavcích nebylo rozhodnuto ve smyslu správního řádu, neboť orgány příslušné k rozhodnutí o nich s nimi nakládaly jako se stížností, správní řízení nevedly a rozhodnutí nevydávaly; přípisy nebo jiná obdobná sdělení o nich nelze pokládat za správní rozhodnutí, jemuž by mohl žalobce čelit správní žalobou. Soudu prvního stupně v této souvislosti vytkl, že neprovedl důkaz správními spisy, ale jen spisy soudními, a že nerespektoval ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., že nesprávným úředním postupem je i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nesouhlasil ani s názorem, že soud prvního stupně byl vázán rozhodnutími správního soudu, poukazuje na rozhodnutí [ústavní nález], podle něhož je posouzení předběžné otázky jiným soudem závazné tehdy, byla-li řešena ve výroku rozhodnutí, přičemž výroky správního soudu nerozhodovaly o uplatněných nárocích, ale o nečinnosti správního orgánu. Dále namítl, že se soud prvního stupně nevypořádal s jeho námitkami z podání z [datum] týkajícími se žádostí z r. [rok] a [rok], a že i kdyby bylo o jeho vznesených nárocích alespoň v materiálním smyslu rozhodnuto, nesprávný úřední postup žalované 2/ spočívá v tom, že rozhodnutí nerealizovala a přiznané nároky nevyplatila, o některých nárocích nebylo rozhodnuto ani neformálně ([anonymizováno] hodin přesčasů, 1 den řádné dovolené, nahlédnutí do spisů), takže závěr soudu prvního stupně, že o všech žádostech bylo ve všech případech rozhodnuto, není opodstatněný. Kromě toho namítl žalobce nesprávná skutková zjištění týkající se výsledků řízení [spisová značka] a [spisová značka], dále že se soud vůbec nezabýval namítnutou nicotností rozhodnutí a že oporu v provedeném dokazování nemá závěr soudu, že všechna rozhodnutí nabyla právní moci a že o všech žádostech bylo rozhodnuto, což se kromě výše uvedených týká také žádosti o poskytnutí výroků všech rozhodnutí (oddíl 12 podání ze dne [datum]). Doplnil, že soud prvního stupně neuvedl, podle kterého právního předpisu mělo dojít ke skončení všech řízení neformálním způsobem (dopisem, přípisem); poukázal naopak na odklon judikatury od materiálního pojetí rozhodnutí na pojetí materiálně-formální, s odkazem na konkrétní stanoviska a rozhodnutí a vývoj koncepce tohoto pojetí. K výroku III. ohledně částky 27 500 namítl, že soud prvního stupně se zřejmě dopustil písařské chyby, když mělo jít o náhradu nemajetkové újmy za řízení o náhradu majetkové újmy, a že překvapivě rozhodl o tomto nároku ve vztahu k druhé žalované, ačkoliv o majetkové újmě bylo rozhodováno vůči první žalované. Dále připomněl, že nároky v částkách [částka] a [částka] uplatnil jako mimořádné zvýšení částek finanční náhrady za nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky odškodňovacího řízení, které do podání odvolání trvá již 7 let a 8 měsíců, přestože se žalobce po celou dobu snaží přispět k jeho postupu a brzkému ukončení. K výroku IV. pak namítl, že odůvodnění jeho první části ([částka]) je nesprávné ve vztahu k žalovanému subjektu, předmětu rozhodnutí, skutkovým závěrům a důvodům zamítnutí, když se částky [částka] domáhal jako náhrady za nesprávný úřední postup spočívající v tom, že mu přes opakované žádosti nebylo umožněno nahlédnout do správních spisů, takže se musel domáhat náhrady cestou žalob a kasační a ústavní stížnosti. Ke druhé části ([částka]) namítl, že ji požadoval jako mimořádné navýšení finanční satisfakce za nepřiměřenou délku soudního řízení, a to z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení, v němž rozhodl soud prvního stupně o jeho nároku se zjevnými průtahy. Navíc soud ve výroku nespecifikoval důvod nároku tak, aby byl nezaměnitelný, takže rozhodnutí o něm je nesrozumitelné. Navrhl proto zrušení tohoto výroku. Dále namítl, že soud nerozhodl o náhradě nákladů řízení před Nejvyšším soudem, kde byl žalobce úspěšným, neboť nezákonná rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně byla zrušena. S tím v odvolání uplatnil nárok na náhradu škody ve výši [částka] ([částka] soudní poplatek z dovolání a [částka] náklady právního zastoupení).

7. Odvolací soud již ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým nepřipustil rozšíření žaloby o částku [částka] (výrok I.), dále ve výroku II. rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV. (v něm jen ohledně částky [částka]) změnil a žalované 1) uložil povinnosti zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím, přičemž ve zbývajícím rozsahu výroky I. a IV. (a to i ohledně částky [částka]) potvrdil, dále potvrdil výrok II. a výrok III. jen ohledně částky [částka] s příslušenstvím a výrok IV. ohledně částky [částka] s příslušenstvím, přičemž ve výroku III., v části týkající se částky [částka], rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že se jedná o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení a o náhradě majetkové újmy a zamítavý výrok směřuje proti žalované 2); jinak i v tomto rozsahu uvedený výrok potvrdil.

8. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepostupoval správně při rozhodnutí o požadavku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o žalobě na nečinnost správního orgánu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo 5 let a 7 měsíců a v němž došlo k nečinnosti v celkové délce 40 měsíců. Za přiměřenou pokládal odvolací soud peněžitou satisfakci ve výši [částka], kterou snížil o 20 % z důvodu vyšší složitosti řízení, které probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Tuto částku dále zvýšil o [částka] z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení (žalobce požadoval z tohoto důvodu zvýšení o [částka]). Pro další modifikaci této částky již odvolací soud neshledal důvod. Uvedl, že žalobci sice nelze klást k tíži, že v průběhu posuzovaného řízení neučinil žádné kroky k urychlení řízení, má to však vliv na posouzení významu předmětu řízení. I když žalobce tvrdil velmi vysoký význam předmětu řízení, neučinil tomu odpovídající aktivitu směřující k urychlení rozhodnutí. V tomto smyslu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil. Další uplatněné nároky neshledal důvodnými a napadený rozsudek proto ve zbývající části potvrdil.

9. Na základě dovolání podaného žalobcem Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek odvolacího soudu v části výroku II, jíž bylo rozhodnuto tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],„ se ve výroku I. a ve výroku IV. jen ohledně částky [částka] mění v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím tak, že žalovaná [příjmení] – [stát. instituce] je povinna do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky [částka] s příslušenstvím se rozsudek ve výroku I. a ve výroku IV. v rozsahu shora uvedené částky [částka] potvrzuje“, jakož i ve výrocích III. a IV.

10. Dovolací soud hodnotil jako důvodné žalobcovo dovolání ve vztahu k nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o žalobě na nečinnost správního orgánu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka].

11. Odvolacímu soudu vytkl, že při hodnocení kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného (žalobce) dospěl k závěru, že pokud žalobce neučinil žádné kroky pro urychlení řízení, má to vliv na posouzení významu předmětu řízení pro žalobce, který nevyvinul žádnou aktivitu směřující k urychlení řízení, proto odvolací soud z důvodu významu předmětu řízení částku zadostiučinění ani nezvýšil, ani nesnížil. Dovolací soud konstatoval, že při zkoumání toho, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, je třeba jejich využití přičíst poškozenému k dobru, nikoli mu přičítat k tíži, že je nevyužil (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či část IV ad c/ Stanoviska), a to výhradně v rámci posuzování kritéria chování poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb. nikoliv kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb. Dovolací soud shrnul, že nezájem účastníka o řízení (spočívající zpravidla v tom, že účastník neprojevuje v řízení aktivitu, ačkoliv je k tomu vyzýván, nebo lze tuto aktivitu od něj očekávat s ohledem na výjimečné okolnosti případu – například pro absenci jakékoliv aktivity orgánu veřejné moci v řádu let) nelze ztotožňovat s tím, že účastník nevede orgány vedoucí řízení k jeho dřívějšímu ukončení (ať už by se jednalo o stížnost na průtahy, návrh na určení lhůty k provedení úkonu, nebo neformální dotazy na stav řízení). V případě nezájmu o řízení ve smyslu výše uvedeném lze uzavřít, že význam předmětu řízení pro poškozeného není nikterak vysoký (popřípadě že je nízký až nulový), avšak nepodávání podnětů či návrhů směřujících k dřívějšímu skončení řízení nelze přičíst účastníkovi k tíži, a to ani při posuzování kritéria § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb., tato úvaha pramení z obecného principu, že je povinností toliko orgánů veřejné moci (nikoliv účastníků řízení) činit veškeré procesní kroky tak, aby před nimi vedená řízení byla završena v zákonem stanovené či přiměřené době. I v tomto směru je státní (veřejnou) moc třeba chápat především jako službu občanům, v jejichž prospěch má být vykonávána.

12. Dovolací soud z uvedených důvodů rozsudek odvolacího soudu zrušil v části, v níž odvolací soud rozhodl o nároku žalobce na zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Dovolací soud přistoupil nejen ke zrušení té části výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky [částka], nýbrž ke zrušení celé té části výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jíž došlo jednak ke změně a zároveň k potvrzení té části výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně, v níž byla žaloba zamítnuta co do částky [částka], a jednak v té části výroku II., v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky [částka] s příslušenstvím, neboť tímto rozhodnutím odvolací soud rozhodl o vyšším plnění, než kterého se žalobce domáhal; odvolací soud totiž dle dovolacího soudu rozhodl o plnění požadovaném žalobcem za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení a kompenzačního řízení v celkové výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka]), ačkoliv žalobce se z tohoto titulu domáhal toliko celkové částky [částka] ([částka] + [částka]).

13. Dovolací soud odvolacímu soudu uložil, aby v dalším řízení znovu rozhodl o výši zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení podle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a to ve spojení s již dovozenou nepřiměřenou délkou tohoto kompenzačního řízení a při zohlednění zadostiučinění již přiznaného, a rovněž aby uvážil přiměřené zvýšení kompenzace z důvodu případně nepřiměřené délky kompenzačního řízení.

14. Odvolací soud proto z podnětu podaného odvolání znovu přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř. a to již jen ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Dospěl i ve světle závěrů Nejvyššího soudu k názoru, že jsou dány důvody pro změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně.

15. V průběhu odvolacího řízení podal žalobce návrh na přerušení řízení, který odůvodnil tím, že nejpozději dne [datum] podá ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dále navrhl změnu žaloby v tom smyslu, že z důvodu nepřiměřené délky samotného kompenzačního řízení rozšířil svůj požadavek z původně požadovaných [částka] na částku [částka], kterou nyní požadoval z důvodu nepřiměřené délky samotného kompenzačního řízení, které je stále neukončené.

16. Odvolací soud se nejprve zabýval návrhem na přerušení řízení. Dospěl k závěru, že podmínky pro přerušení řízení dány nejsou. Žalobce svůj návrh odůvodnil pouze tím, že nejpozději dne [datum] podá ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Podání ústavní stížnosti však nedoložil, odvolací soud tak nemohl posoudit, zda důvody, kterými ústavní stížnost odůvodnil (pokud ji vůbec podal) jsou natolik relevantní, aby mohly být důvodem pro přerušení řízení. Z toho důvodu návrh žalobce na přerušení řízení zamítl.

17. Dále se odvolací soud zabýval návrhem žalobce na změnu žaloby. Žalobce požadoval z důvodu nepřiměřené délky tohoto odškodňovacího řízení náhradu nemajetkové újmy v částce [částka]. Ve svém návrhu na rozšíření uvedl, že nadále z tohoto titulu požaduje namísto částky [částka] nově částku [částka]. Z hlediska obsahu tak nejde o návrh na změnu žaloby, ale o návrh na rozšíření žaloby o částku [částka]. Ačkoli odvolací soud ve svém předchozím rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], návrh na rozšíření žaloby o částku [částka] nepřipustil s tím, že podle § 216 odst. 2 o.s.ř. v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok, pod prizmatem rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozšíření žaloby připustil, neboť žalobce neuplatňuje zcela nový nárok, ale pouze v souvislosti s již uplatněným nárokem žádá více, než původně požadoval.

18. Po vyřešení uvedených procesních otázek se odvolací soud znovu zaměřil na posouzení délky řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Již při jednání dne [datum] odvolací soud zopakoval dokazování spisem sp. zn. [spisová značka], aby z něj učinil vlastní skutková zjištění a na jejich základě závěry, jež nekorespondují zjištěním a závěrům soudu prvního stupně. Stejně jako ve svém předchozím rozsudku odvolací soud shledal, že délka posuzovaného řízení, které bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum] a finálně ukončeno dne [datum], když žalobce obdržel rozhodnutí Ústavního soudu, tudíž trvalo 5 let a 7 měsíců, byla nepřiměřená a žalobci je nutno poskytnout finanční satisfakci. Při určení výše peněžního zadostiučinění odvolací soud vycházel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], v němž v VI. části Nejvyšší soud uvedl, že za přiměřené považuje, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení, přičemž první dva roky řízení by měly být ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Posuzované řízení přitom netrvalo tak dlouho, aby byl důvod vycházet z vyšší částky než [částka] za rok řízení. Za celé řízení v trvání 5 let a 7 měsíců tak základní částka činí [částka]. Tento postup odvolacího soudu již Nejvyšší soud přezkoumával a žádné pochybení neshledal.

19. Dále se odvolací soud v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] zabýval posouzením toho, zda jsou dány důvody pro zvýšení či snížení této základní částky ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

20. Po skutkové stránce bylo posuzované řízení standardně složité, neshledal proto důvod ke snížení základní částky pro skutkovou složitost případu. Odvolací soud však zohlednil fakt, že posuzované řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy obecných soudů a u Ústavního soudu, kdy se soudy vyššího stupně (NSS a Ústavní soud) musely zabývat podněty žalobce – kasační stížností a ústavní stížností, což s sebou logicky nese prodloužení řízení; při posouzení kritéria složitosti řízení dle 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. tak odvolací soud uzavřel, že z důvodu procesní složitosti dané víceinstančním rozhodováním je na místě snížení základní částky o 20 %.

21. Žalobce sám posuzované řízení nijak nekomplikoval a soudu součinnost poskytoval; požádal sice jednou o prodloužení lhůty k vyjádření, to však znamenalo ve svém důsledku prodloužení řízení ve výsledku o 1 měsíc, tedy prodloužení s ohledem na celkovou délku řízení nepodstatné. To, že neučinil ale ani žádné kroky pro urychlení řízení, mu nelze mít k tíži. K úpravě základní částky z důvodu jednání poškozeného (žalobce) dle 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb. proto odvolací soud nepřistoupil.

22. Jak odvolací soud podrobně vysvětlil již ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo posuzované řízení zatíženo průtahy, když bylo zjištěno z obsahu spisu, že po dobu v součtu cca 40 měsíců nebyla vykázána žádná činnost soudu směřující k rozhodnutí. Zjištěnými průtahy došlo k výraznému prodloužení posuzovaného řízení, odvolací soud proto dle 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb. přistoupil ke zvýšení základní částky o 10 %.

23. Při hodnocení významu posuzovaného řízení pro žalobce přihlédl odvolací soud i v souladu se závěry vyslovenými dovolacím soudem k tomu, že žaloba proti nečinnosti správního orgánu, která byla v posuzovaném řízení sp. zn. [spisová značka] projednávána, byla jednou z těch, kterým § 56 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s.ř.s.), přiznává nárok na přednostní projednání. Z toho vyplývá, že tím spíše bylo možno očekávat, že soud žalobu projedná promptně. Jak uvedl dovolací soud, s ohledem na požadavek přednostního projednání a rozhodování žalob uvedených v § 56 odst. 3 s.ř.s. je třeba takovým řízením přiznat zásadní povahu, pro niž by soudy přes veškerou procesní, skutkovou či právní složitost měly jednat tak, aby bylo možno řízení co nejrychleji skončit pravomocným rozhodnutím (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na tuto zásadní povahu posuzovaného řízení hodnotil odvolací soud význam řízení pro žalobce jako zvýšený a z toho důvodu zvýšil základní částku o 10%, oporu pro rozsáhlejší zvýšení základní částky v tvrzeních žalobce neshledal.

24. Za důvodný považoval odvolací soud požadavek žalobce na přiměřené navýšení základní částky z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení, které bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum]. Již ve svém předchozím rozhodnutí zvýšil odvolací soud poskytnuté odškodnění z tohoto důvodu o [částka]. S ohledem na to, že kompenzační řízení nebylo dosud skončeno, zvýšil odvolací soud nyní odškodnění žalobce o 10% základní částky, tj. o [částka]. Ke zvýšení ve větším rozsahu důvod neshledal, když vzal v úvahu složitost řízení po stránce skutkové i procesní, žalobce v kompenzačním řízení uplatnil větší množství různých nároků, soud musel posuzovat, které organizační složky jsou příslušné jednat za stát, žalobu žalobce opakovaně měnil a rozšiřoval, v řízení rozhodovaly obecné soudy všech tří stupňů soudní soustavy.

25. Odvolací soud tedy z výše uvedených důvodů základní částku stanovenou na [částka] snížil o 20% z důvodu složitosti věci a naopak ji zvýšil o 10% z důvodu zjištěných průtahů v posuzovaném řízení, o dalších 10% z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobce a o 10% z důvodu délky kompenzačního řízení. Celkem tak základní částku zvýšil o 10%. Žalobci tedy náleží náhrada nemajetkové újmy ve výši [částka]. Žalobce má rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznaného peněžního zadostiučinění a to dle VII. části stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] počínaje dnem následujícím po uplynutí lhůty šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb.

26. K procesní stránce věci je třeba zdůraznit, že v rozsudku soudu prvního stupně bylo o náhradě nemajetkové újmy vzniklé žalobci v řízení sp. zn. [spisová značka] rozhodnuto jednak ve výroku I. v celém rozsahu částky [částka], které je ve výroku I. uvedena, a také ve výroku IV. v rozsahu částky [částka], kterou žalobce požadoval jako navýšení finanční satisfakce za nepřiměřenou délku řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení. Soud prvního stupně tedy neměl o částce [částka] rozhodovat jako o samostatném nároku, neboť jako samostatný nárok uplatněna nebyla. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. musel změnit napadený rozsudek v rozsahu žalobci přisouzené částky [částka] s příslušenstvím nejen v jeho výroku I., ale také ve výroku IV. v části týkající se [částka]. Žalobce se z tohoto titulu domáhal toliko celkové částky [částka] ([částka] + [částka]), odvolací soud změnil tedy rozsudek ve výroku I. a ve výroku IV. tak, že žalované 1) [anonymizováno] – [stát. instituce] uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky [částka] s příslušenstvím ve výroku I. a ohledně částky [částka] ve výroku IV. rozsudek ve výrocích I. a IV. potvrdil.

27. Odvolací soud také rozhodl o nároku na zaplacení částky [částka], o níž žalobce žalobu rozšířil v odvolacím řízení, a která představovala navýšení náhrady nemajetkové újmy z důvodu délky kompenzačního řízení. Odvolací soud o rozsahu, v jakém zvýšil základní částku z důvodu délky kompenzačního řízení, pojednal výše. Další nárok na požadované zvýšení základní částky neshledal odvolací soud důvodným a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

28. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně částečně měnil, bylo jeho úkolem rozhodnout nově o nákladech řízení před soudy všech stupňů. Odvolací soud musel rozhodnout o nákladech řízení jak ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) [anonymizováno] – [stát. instituce], ale také ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) [anonymizováno] – [stát. instituce]. Ačkoli o nárocích, které žalobce uplatňoval vůči žalované 2) bylo pravomocně rozhodnuto již rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který zůstal v dovolacím řízení ve vztahu k žalované 2) nedotčen, zrušil Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou 2), proto odvolací soud rozhodl v tomto rozsudku i o těchto nákladech.

29. Žalovaná 2) byla procesně zcela úspěšná, a má proto vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Před soudem prvního stupně je to paušální náhrada hotových výdajů za 8 úkonů, jak je uvedl soud prvního stupně v napadeném rozsudku, a v odvolacím řízení za jeden úkon – účast při odvolacím jednání. Velmi stručné vyjádření k odvolání žalobce, neobsahující žádné podstatné sdělení a zaslané soudu datovou schránkou, nepovažoval odvolací soud za úkon, s nímž by byly spojeny nějaké zvláštní náklady. Žalované 2) náleží náhrada za paušální náklady spojené s úkony, které v řízení učinila, podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dané vyhl. č. 254/2015 Sb.

30. Žalovaná 1) byla v řízení před soudem prvního stupně, v prvním řízení před odvolacím soudem a v řízení dovolacím částečně úspěšná (v nároku na náhradu škody [částka] a na náhradu nemajetkové újmy [částka]) a částečně neúspěšná (náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení [spisová značka]). Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak za tuto část řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ve druhém řízení před odvolacím soudem, kdy byl předmětem řízení již jen nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. [spisová značka] byl žalobce co do základu úspěšný. Odvolací soud proto vyšel z § 142 odst. 3 o.s.ř. (ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.) a přiznal žalobci za druhé řízení před odvolacím soudem právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z paušální náklady nezastoupeného účastníka ve výši [částka] dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb.

Poučení