15 C 187/2020-320

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.B. sídlem [adresa] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že motorové vozidlo tovární značky Audi, model A8, [příjmení]: WAUZZZ4H5BN002590 je ve vlastnictví žalobkyně.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Návrh žalobkyně na vyslovení předběžné vykonatelnosti tohoto rozsudku se zamítá.

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], v doplněném znění ze dne [datum], se žalobkyně domáhala určení, že motorové vozidlo značky Audi, model A8, [příjmení]: WAUZZZ4H5BN002590 je ve vlastnictví žalobkyně. Svůj nárok odůvodnila tím, že smluvní partner žalované a bývalý provozovatel autobazaru, pan [jméno] [příjmení], místem podnikání [adresa], [IČO] (dále jen„ pan [příjmení]“), nabízel prostřednictvím internetového inzerátu na inzertním serveru TIPCARS ([webová adresa]) k prodeji vozidlo značky Audi, model A8, [příjmení]: WAUZZZ4H5BN002590 (dále jen„ vozidlo“), které v čase inzerce bylo ve vlastnictví žalované. Na základě internetového inzerátu kontaktovala žalobkyně, a to prostřednictvím pana [jméno] [příjmení] (dale jen„ pan Rabiňák”), kterého pověřila výběrem vozidla, pana [příjmení] a sjednala si s ním schůzku za účelem prohlídky vozidla a absolvování tzv. zkušební jízdy. Této schůzky, která se uskutečnila dne [datum], byl účasten pan [příjmení], jako zmocněný zástupce žalobkyně resp. kupujícího, dále pan [jméno] [příjmení], jako jednatel žalované, tedy vlastníka vozidla a pan [příjmení]. Schůzka proběhla v prostorech autobazaru pana [příjmení], kam pan [příjmení] přivezl vozidlo za účelem představení a následného prodeje. Během schůzky pan [příjmení] výslovně prohlásil, aby žalobkyně řešila veškeré záležitosti s panem [příjmení], který je v této věci zmocněn jednat ve všech věcech ohledně prodeje a přepisu vozidla. Důvodem tohoto zmocnění byl údajný odjezd pana [příjmení] na dovolenou. Z komunikace mezi panem [příjmení] a panem [příjmení] bylo zřejmé, že v minulosti společně realizovali vícero obchodů. Na základě tohoto společného jednání nabyla žalobkyně dobré víry v oprávněné zmocnění pana [příjmení] jednat vlastním jménem na účet prodávající, tedy žalované a je nepochybné, že toto přesvědčení v ní vyvolal jednatel žalované, pan [příjmení]. Toto zmocnění bylo též rozumné předpokládat na základě skutečnosti, že pan [příjmení] byl toho času vlastníkem autobazaru, prohlídka vozidla probíhala v prostorech autobazaru, zkušební jízda probíhala s kolegou pana [příjmení] z autobazaru a běžným předmětem podnikání pana [příjmení] byl právě prodej vozidel. Z jednání mezi panem [příjmení] a panem [příjmení] o tom, jak bude vozidlo financováno, vyplynulo, že žalobkyně zamýšlí financovat vozidlo prostřednictvím společnosti [právnická osoba] (dale jen„ úvěrující banka”), načež pan [příjmení] poskytl žalobkyni prostřednictvím pana [příjmení] první cenové nabídky a zároveň kontakt na pana [celé jméno svědka] (dale jen pna„ [celé jméno svědka]), zástupce úvěrující společnosti, aby se celý prodej nezdržoval. Dne [datum] žalobkyně ujednala s panem [příjmení] podmínky koupě vozidla, tedy předmět koupě – vozidlo za kupní cenu ve výši [částka] a uzavřela dne [datum] s panem [příjmení], který byl pověřen žalovanou k prodeji vozidla, ústní kupní smlouvu. Po uzavření kupní smlouvy, byla část kupní ceny ve výši [částka] uhrazena hotově ve prospěch pana [příjmení] (při předání vozuidla dne [datum]) a zbytek kupní ceny ve výši [částka], byla uhrazena prostřednictvím úvěrující bankou, a to na základě uzavřené smlouvy o úvěru a poskytnutí předmětného úvěru mezi žalobkyní a úvěrující bankou. Po uhrazení kupní ceny předal pan [příjmení] zástupci žalobkyně klíče od vozu, velký technický průkaz a malý technický průkaz (osvědčení o technické způsobilosti), který mu dal do dispozice jednatel žalované, pan [příjmení]. U hrazení části kupní ceny za vozidlo dne [datum], byl přítomen zástupce úvěrující banky, pan [celé jméno svědka], který si z místa prodeje pořizoval fotografie a kontroloval předání vozidla. Skutečnost, že pan [příjmení] měl ve své dispozici klíče od vozidla a velký technický a malý technický průkaz, utvrdila žalobkyni v její dobré víře o oprávněnosti pana [příjmení] jednat na účet žalované. Pan [anonymizováno] sdělil, že obdrženou částku předá žalované a na druhý den převezme druhé klíče, které pan [příjmení] (žalovaná) zapomenul společně s vozidlem k prodeji přivést a tyto předá žalobkyni. Dále pan [příjmení] panu [příjmení] sdělil, že předá žalobkyni žalovanou podepsanou plnou moc k jednání ve věci přepisu vozidla na žalobkyni. O několik dní později doručil pan [příjmení] návrh antedatované písemné kupní smlouvy, společně s vystavenou fakturou na zbývající část kupní ceny. Tento návrh písemné smlouvy vyžádala sama žalobkyně, a to z důvodu, že předání písemného vyhotovení smlouvy pan [příjmení] při osobním jednání sám přislíbil. Obsah této smlouvy se však neslučoval s již uzavřenou ústní kupní smlouvou, zejména pak v právním postavení pana [příjmení], který v návrhu písemné kupní smlouvy byl uveden pouze jako zprostředkovatel. To vše již za situace, kdy byla uhrazena část kupní ceny k rukám pana [příjmení] a současně kdy byl uhrazen zbytek kupní ceny úvěrující společností. Žalobkyně má za to, že na základě výše uvedených skutečností a předložených důkazů nabyla k vozidlu vlastnické právo z titulu uzavřené ústní kupní smlouvy mezi komisionářem a žalobkyní, když základním oprávněním komisionáře je jednat vlastním jménem na účet zastoupeného, tedy na účet žalované. Z procesní opatrnosti žalobkyně též doplnila, že uhrazením kupní ceny nabyla vlastnické právo k vozidlu i na základě ustanovení § 1109 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jelikož byly splněny všechny podmínky pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného, protože vozidlo nebylo zapsáno ve veřejném seznamu, jelikož registr vozidel není veřejným seznamem – srov. 22 Cdo 5330/2015, zástupce žalobkyně byl vzhledem k okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany převést vlastnické právo k vozidlu, k nabytí došlo za úplatu od někoho, komu vozidlo byla svěřeno – vozidlo se v době koupě nacházelo v prostorech autobazaru pana [příjmení], který také měl k vozidlu klíče a ostatní doklady, které se běžně předávají při prodeji vozidla (např. velký technický průkaz a malý technický průkaz). Následně pan [příjmení] nebyl opakovaně schopen zajistit plnou moc pro přepis vozidla v registru silničních vozidel a začal se žalobkyni vyhýbat. Z tohoto důvodu byla žalobkyně nucena již 2x absolvovat evidenční kontrolu. Proto se rozhodla žalobkyně kontaktovat pana [příjmení] osobně, kdy na schůzku do prostor jeho autobazaru vyslala dne [datum] pana [příjmení]. Při příjezdu na místo, kde se nacházel autobazar, žalobkyně zjistila, že autobazar je prázdný a uzavřen. [příjmení] (nebo zaměstnancem) sousedního bazaru bylo panu [příjmení] sděleno, že na místě autobazaru údajně„ zasahovala [ulice] správa“ a některá vozidla odvezla. Z výše uvedeného důvodu se žalobkyně rozhodla zažádat o přepis vozidla přímo Magistrát hlavního města Prahy, a to bez součinnosti stávajícího vlastníka vozidla. K žádosti žalobkyně připojila velký technický průkaz a protokol o evidenční kontrole a platnou zelenou kartu. Žádost žalobkyně o přepis vozidla byla prvoinstančně zamítnuta z toho důvodu, že žalovaná v mezidobí (nicméně již po zahájení tohoto správního řízení) nechala vyhotovit nové doklady k vozidlu a znemožnila tak žalobkyni zápis změny vlastnictví do registru vozidel. [příjmení] správní orgán vydal žalované nové doklady k vozidlu, musela žalovaná lstí uvést vůči správnímu orgánu záměrně nepravdivé informace, tj. že jí byly doklady k vozidlu odcizeny či že je ztratila. Doklady k vozidlu žalobkyně byly navíc skartovány. Žalobkyni bylo dále doručeno, a to 6 měsíců po uzavření kupní smlouvy a uhrazení kupní ceny, odstoupení od smlouvy ze strany žalované z důvodu neuhrazení kupní ceny. Žalobkyně je toho názoru, že ze strany žalované se jedná o zcela účelové jednání s cílem zbavit se finanční odpovědnosti za nesolventnost zástupce žalované – komisionáře, jelikož žalobkyně má za to, že žalovaná peníze od svého smluvního partnera, pana [příjmení] nikdy neobdržela a je si vědoma toho, že tyto peníze od pana [příjmení] pravděpodobně již nikdy zákonnou cestou nevymůže. Z důvodu nesolventnosti svého smluvního partnera se tak žalovaná pokusila zpochybnit platnost kupní smlouvy. Žalobkyně nemůže nést odpovědnost za nesplnění smluvních povinností mezi panem [příjmení] a žalovanou. Žalobkyni vzniká každý den škoda spojená s tím, že nemůže vozidlo užívat. Žalobkyně současně musí každý měsíc hradit splátky úvěru vůči úvěrující bance. Navíc úvěrující proti žalobkyni již uplatňuje sankce z důvodu, že do dnešního neprovedla změnu zápisu vlastnického práva do registru vozidel, jelikož to objektivně provést ani nemůže (jednou z povinnosti žalobkyně bylo pro úvěrující banku zajistit zápis úvěrující banky jako vlastníka do registru vozidel s tím, že žalobkyně by byla vedena jako provozovatel). Žalobkyně, prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k poskytnutí součinnosti při zápisu změny vlastnického práva k vozidlu. Poskytnutí této součinnosti žalobkyně odmítla a zároveň vyzvala žalovanou k vydání předmětného vozidla, jelikož si nárokuje vlastnictví vozidla. Žalovaná nereagovala ani na možnost jiné dohody, tedy např. že do okamžiku rozhodnutí soudu o tom, kdo je vlastníkem vozidla, by alespoň jedna ze stran mohla vozidlo po dohodě užívat tak, aby se vzniklá škoda minimalizovala. Na základě výše uvedeného má žalobkyně za to, že dostatečně prokázala naléhavý právní zájem na vydání rozsudku o určení vlastnického práva k vozidlu, a to v souladu se zákonem a judikaturou Nejvyššího soudu (srov. 32 Odo 10/2006), jelikož bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla a bez změny údajů v registru silničních vozidel nebude možné vozidlo užívat žalobkyní.

2. Žalovaná se vyjádřila k žalobě tak, že navrhuje zamítnutí žaloby s tím, že žalovaná se se zprostředkovatelem, kterým byl pan [příjmení], dohodla, že ji zprostředkuje prodej jejího vozidla. Dá se tedy uzavřít, že v ústní podobě došlo mezi panem [příjmení] a žalovanou k uzavření smlouvy o zprostředkovaní prodeje jejího vozidla. Na základě této ústní smlouvy byla panem [příjmení] zprostředkována příležitost k uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, jejímž předmětem měl být prodej vozidla ve prospěch žalobkyně. Pan [anonymizováno] skutečně byl oprávněn nabízet vozidlo potenciálním zájemcům k prodeji, avšak nebyl v žádném případě oprávněn za žalovanou podepsat jakýkoliv dokument či snad samotnou kupní smlouvu k prodeji předmětného vozidla. Žalovaná nikdy panu [příjmení] neudělila žádnou plnou moc, která by ho k uzavření kupní smlouvy zmocňovala, ani nepodepsala kupní smlouvu samotnou. Žalovaná dostala od pana [příjmení] pokyn k vystavení faktury na částku ve výši [částka], což dne [datum] skutečně učinila, když vystavila fakturu [číslo] na shora uvedenou částku, a to se splatností do dne [datum], s číslem účtu pro úhradu [bankovní účet], domnívaje se, že smluvní dokumentaci k převodu vozu bude podepisovat až následovně. Fakturovaná částka za prodej vozidla však nebyla žalované do dnešního dne uhrazena. Dne [datum] žalovaná z procesní opatrnosti od kupní smlouvy odstoupila, neboť nezaplacení kupní ceny je podstatné porušení smlouvy, které zavdává důvod pro jednostranné odstoupení od smlouvy dle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. Pan [anonymizováno] taktéž nebyl v žádném případě komisionářem, ale obecným zmocněncem, a to na základě ústní dohody o zprostředkování koupě vozidla. Žalovaná nikdy žádnou kupní smlouvu nepodepsala a její údajný podpis na kupní smlouvě se absolutně neshoduje s jejím běžným podpisem, byl tedy s největší pravděpodobností zfalšován. Co se týká žalobkyní zmíněné dlouhodobé spolupráce mezi žalovanou a panem [příjmení], tak je na místě podotknout, že pan [příjmení] má živnostenské oprávnění k podnikání teprve od [datum], tedy rozhodně nelze mluvit v rámci 4,5 měsíců o dlouhodobé spolupráci mezi těmito subjekty. K argumentu žalobkyně, že uhrazením kupní ceny nabyla vlastnické právo k vozidlu i na základě ustanovení § 1109 písm. c) o. z., je nepochybně třeba rozporovat její dobrou víru. Jak vyplývá z komentovaného znění tohoto ustanovení sama žalobkyně, aby mohla být považována za nabyvatele v dobré víře, je povinna vyvinout určitou přezkumnou aktivitu ke zjištění toho, zda je převodce skutečně oprávněn k převodu věci. Tím spíše pak v případech, kde je zvýšená pravděpodobnost, že převodce nemusí být vlastníkem nebo mít zmocnění k převodu (typicky při prodeji ojetých vozů jako v tomto případě). Žalobkyně je obchodní společností, která působí na trhu již poměrně dlouhou dobu, je plátcem DPH, a tudíž musela nebo alespoň měla vědět, že k převodu vozidla a souvisejícímu účetnictví potřebuje kupní smlouvu s úředně ověřenými podpisy, jakožto i případně plnou moc prokazující zmocnění k převodu vozidla. Toto zmocnění však v tomto případě ke kupní smlouvě přiložené nebylo a žalobkyně se nedomáhala jejího předložení po panu [příjmení], i když by tak z povahy věci požadovat měla, neboť se jednalo o postavení zprostředkovatele (uvedeno i v písemné kupní smlouvě, což žalobkyně nerozporuje) a nikoliv komisionáře. Žalovaná nerozporuje, že pan [příjmení] měl u sebe při zaplacení první části kupní ceny velký technický průkaz, kopii klíčů a malý technický průkaz, avšak samotné vozidlo, jakožto i druhé klíče u sebe neměl. Opět tedy není dostatečně prokázaná dobrá víra žalobkyně, neboť samotný technický průkaz dle judikatury neprokazuje dostatečně vlastnictví k věci, natož oprávnění či zmocnění věc převést. Co se týká úhrady druhé části kupní ceny, žalovaná uvedla na vystavené faktuře svůj bankovní účet, který si žalobkyně mohla i snadno dohledat v administrativním registru ekonomických subjektů na webových stránkách Ministerstva financí ČR, nicméně ji tato částka nebyla do dnešního dne uhrazena. Jestliže tedy úvěrující banka tuto částku plnila, činila tak na špatný bankovní účet, nikoliv však vinou žalované. Dle žalované je tedy zcela na místě být na pochybách, že žalobkyně byla skutečně v dobré víře, když ji tyto skutečnosti ohledně kupní smlouvy unikly, ba dokonce když prvně uzavřela s panem [příjmení] jako zprostředkovatelem pouze ústní kupní smlouvu, na základě které plnila část kupní ceny. Zároveň je zřejmé, že žalobkyně nevyvinula dostatečnou investigativní povinnost a nepojala tedy podezření ani po tom, co se obsah antedatované kupní smlouvy neshodoval se skutečnostmi nastalými dříve (tedy zejména postavení zprostředkovatele), i když by takové podezření zřejmě pojal každý„ starostlivý hospodář“ ve stejném postavení. Z těchto důvodů má žalovaná za to, že žalobkyně nemohla nabýt vlastnické právo k vozidlu, neboť podepsala kupní smlouvu pouze se zprostředkovatelem, který však nebyl vlastníkem vozidla, ani k jeho prodeji nebyl zmocněn, čímž chyběl dostatečně jasný projev vůle ze strany žalované, a tak se stala tato smlouva absolutně neplatnou. Stejně tak z výše uvedeného nelze usuzovat, že by se žalobkyně nacházela v postavení poctivého nabyvatele v dobré víře a nelze tak na tuto situaci aplikovat výše zmíněný § 1109 písm. c) o. z.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající též skutkovému závěru:

4. Žalobkyně, resp. pan [příjmení] jako zmocněný zástupce žalobkyně, jednatel žalované pan [jméno] [příjmení] (dále rovněž i„ pan [příjmení]“) a pan [příjmení] (podnikatel v daném oboru s živnostenským oprávněním) se poprvé setkali dne [datum] v autobazaru ZEMI CARS, kde provozoval svou činnost pan [příjmení], a to za účelem prohlídky předmětného vozidla. Tato schůzka se konala poté, co pan [příjmení] kontaktoval pana [příjmení] na základě internetového inzerátu na inzertním serveru TIPCARS, které bylo dle inzerátu ve vlastnictví žalované (plátce DPH), mohlo být financováno na úvěr /viz účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní [příjmení], svědecká výpověď pana [příjmení], inzerát automobilu na č. l. 41-44 spisu, výpis z registru ekonomických subjektů k osobě [jméno] [příjmení] na č. l. 113 spisu, výpis ze živnostensho rejstříku k osobě [jméno] [příjmení] na č. l. 63-64 spisu, výpis z OR k firmě [právnická osoba] na č. l. 77-78 spisu/. [anonymizováno] žalované pan [příjmení] s vozidlem do autobazaru přijel /viz účastnická výpověď jednatele pana [příjmení], svědecká výpověď pana Rabiňáka/. V průběhu této schůzky byla provedena zkušební jízda /viz účastnická výpověď jednatele pana [příjmení], účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní [příjmení], svědecká výpověď pana Rabiňáka/. Pan [anonymizováno] věděl od žalobkyně, že chce z části vozidlo financovat úvěrem /viz účastnická výpověď jednatele pana [příjmení], účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní [příjmení], svědecká výpověď pana Rabiňáka/. Ze svědecké výpovědi pana [příjmení] dále vyplývá, že pan [příjmení] jako jednatel žalované poté, co se pan [příjmení] vrátil ze zkušební jízdy, sdělil panu [příjmení], aby veškeré věci související s prodejem vozidla řešil s panem [příjmení], který všechno vyřídí včetně přepisu vozidla, neboť pan [příjmení] odjíždí na dovolenou. Dále uvedl, že až bude domluven prodej, tak vozidlo znovu přistaví. Tyto skutečnosti sdělil pan [příjmení] jednatelce žalobkyně paní [jméno] [příjmení] /viz svědecká výpověd pana [příjmení], účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní Podhráské/. Žalobkyně měla zájem financovat vozidlo částečně i úvěrem, proto předal pan [příjmení] panu [příjmení] kontakt na pana [celé jméno svědka] z úvěrující společnosti /viz svědecká výpověď pana [příjmení], účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní [příjmení] /. Pan [anonymizováno] oslovil pana [celé jméno svědka] k přípravě nabídky úvěru na předmětné vozidlo s tím, že jeho klient má zájem o úvěr. [anonymizováno] ze dne [datum] sdělil pan [celé jméno svědka] panu [příjmení] výši akontace a splátku na 60 měsíců na úvěr k předmětnému vozidlu /viz e-mailová zpráva jednatelky žalobkyně panu [příjmení] na č. l. 152 spisu/ Jednatelka žalobkyně paní [příjmení] se spojila s panem [celé jméno svědka], dodala mu vše potřebné ke zpracování úvěru /viz svědecká výpověď pana [celé jméno svědka], účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní [příjmení] /. [anonymizováno] odsouhlasení podkladů, které dodala jednatelka žalobkyně paní [příjmení] panu [celé jméno svědka], došlo ke zpracování úvěru. Ke kontrole byl panu [celé jméno svědka] předložen panem [příjmení] i velký technický průkaz, ve kterém byla jako vlastník uvedena žalovaná. Pan [anonymizováno] v průběhu komunikace mezi ním a panem [celé jméno svědka] před druhou schůzkou, konající se dne [datum], prohlásil, že vozidlo vykoupil od žalované s tím, že doloží kupní smlouvu, ze které je zřejmé jeho vlastnictví k předmětnému vozidlu /viz svědecká výpověď pana [celé jméno svědka], velký technický průkaz na č. l. 166, [číslo], 171 spisu/. Pan [anonymizováno] tuto smlouvu ze dne [datum] panu [celé jméno svědka] zaslal e-mailem s tím, že byla podkladem pro vyplacení úvěru panu [příjmení] /viz svědecká výpověď pana [celé jméno svědka], kupní smlouva ze dne [datum] předložená úvěrující bance na č. l.164-165 spisu /. Při schůzce konající se dne [datum] již pan [příjmení] při jednání s panem [příjmení] a jednatelkou žalobkyně paní [příjmení] nic podobného ohledně svého vlastnictví k vozidlu nezmiňoval /viz svědecká výpověď pana [celé jméno svědka]

5. Druhé schůzky konající se dne [datum] v autobazaru se účastnil pan [celé jméno svědka], jednatelka žalobkyně paní [příjmení], pan [příjmení] a pan [příjmení] /viz shodná tvrzení účastníků/. [anonymizováno] žalované pan [příjmení] předal panu [příjmení] za účelem této druhé schůzky spolu s vozidlem jeden klíč k vozidlu, velký technický průkaz, malý technický průkaz / viz účastnická výpověď jednatele žalované pana [příjmení], osvědčení o registraci na č. l. 163 spisu, velký technický průkaz na č. l. 166, [číslo], 171 spisu/. [anonymizováno] schůzce byl při jednání předložen panem [příjmení] velký technický průkaz, na kterém byal jako majitelka uvedena žalovaná, čehož byla účastna i jednatelka žalobkyně paní [příjmení] / viz svědecká výpověď pana [celé jméno svědka], svědecká výpověď pana [příjmení], účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní Podhráské/. [anonymizováno] žalobkyně paní [příjmení] podepsala úvěrovou smlouvu [číslo] poté, co si ji důkladně přečetla. Pod bodem 2.1. této smlouvy uzavřené mezi úvěrující bankou a žalovanou jako úvěrovanou, bylo stanoveno, že cena vozidla činí [částka], část kupní ceny zaplacené žalovanou jako klientem [anonymizováno] [částka], část kupní ceny zaplacené prostřednictvím úvěru [částka]. Prodávající ve smlouvě nebyl konkrétně označen /viz svědecká výpověď pana [příjmení], účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní [příjmení], svědecká výpověď pana [celé jméno svědka], smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] na č. l. 23-25 spisu/. [anonymizováno] účtu uvedené v dané úvěrové smlouvě, na který měla být připsána částka [částka], sdělil panu [celé jméno svědka] pan [příjmení] /viz svědecká výpověď pana [celé jméno svědka], účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní Podhráské/. [anonymizováno] číslo účtu nemohla jednatelka žalobkyně při podepisování úvěrové smlouvy zkontrolovat, neboť neměla k dispozici fakturu od žalované, na kterou se při schůzce dotazovala včetně písemné kupní smlouvy, plné moci k přepisu vozidla a předávacího protokolu. Nenapadlo ji, že by měla číslo účtu blíže zjišťovat, když číslo účtu sdělil panu [celé jméno svědka] pan [příjmení] a potvrdil to i pan [celé jméno svědka] jakožto zaměstnanec úvěrující banky /viz účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní [příjmení], svědecká výpověď pana [celé jméno svědka] /. K jejímu dotazu ohledně chybějících dokumentů bylo sděleno, že chybějící kupní smlouva, faktura, plná moc a předávací protokol budou dodány / viz účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní [příjmení], svědecká výpověď pan Rabiňáka/. Kupní smlouva měla být podepsána jednatelem žalované panem [příjmení], ale ten narychlo odjel na dovolenou. Věděla, že obchoduje se žalovanou /viz účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní Podhráské/. [anonymizováno] žalobkyně paní [příjmení] předala na této schůzce panu [příjmení] částku [částka] v hotovosti. Oproti tomu předal pan [příjmení] jednatelce žalobkyně příjmový doklad o převzetí této částky, kde jsou identifikační údaje pana [příjmení] ([příjmení], místo podnikání) /viz příjmový pokladní doklad ze dne [datum] na č. l. 98 spisu, svědecká výpověd pana [příjmení], účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní [příjmení], svědecká výpověď pana [celé jméno svědka] Po zaplacení části kupní ceny ve výši [částka] předal dále pan [příjmení] jednatelce žalobkyně paní [příjmení] vozidlo, jeden klíč k vozidlu, velký a malý technický průkaz /viz svědecká výpověd pana [příjmení], účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní Podhráské/. Z výpovědi svědka pana [celé jméno svědka] dále vyplynulo, že úvěrující bance bývá předkládána faktura, ze které je zřejmé, kdo je prodávající a kdo kupující s tím, že na této faktuře je částka, která byla zálohou na splátky (akontací) a dále částka, která má být vyplacena úvěrující bankou prodávajícímu jako zbytek kupní ceny /viz svědecká výpověď pana [celé jméno svědka] V daném případě zaslal pan [příjmení] po proběhlé společné schůzce konající se dne [datum] e-mailem panu [celé jméno svědka] fakturu, ve které byl jako dodavatel předmětného vozidla uveden pan [příjmení] a jako odběratel byla uvedena žalobkyně s tím, že celková cena vozu byla [částka], zaplacená záloha [částka] a k proplacení celkem [částka] /viz faktura [číslo] ze dne [datum] vystavená panem [příjmení] na č. l. 160 spisu, svědecká výpověď pana [celé jméno svědka] /. [anonymizováno] faktura byla proplácena přímo na účet pana [příjmení] /viz svědecká výpověď pana [celé jméno svědka], sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] na č. l. 80 spisu, výpis z účtu pana [příjmení] za červen 2019 na č. l. 81-91 spisu/. Svědek pan [celé jméno svědka] zdůraznil, že podkladem k proplacení úvěru byla nejen kupní smlouva, kterou pan [příjmení] doložil, ale také faktura, kterou tento vystavil /viz svědecká výpověď pana [celé jméno svědka] [anonymizováno] skutečnost koresponduje s účastnickou výpovědí jednatelky žalobkyně paní [příjmení], kterou pan [celé jméno svědka] ujistil při podpisu úvěrové smlouvy, že bez dodané faktury by nemohla úvěrující banka proplatit zbytek kupní ceny /viz účastnická výpověď jednatelky žalobkyně paní Podhráské/. [anonymizováno] den po proběhlém jednání se dotazovala jednatelka žalobkyně paní [příjmení] e-mailem ze dne [datum] pana [příjmení] na fakturu, kupní smlouvu a předávací protokol /viz e-mailová zpráva jednatelky žalobkyně panu [příjmení] ze dne [datum] na č. l. 152 spisu/. Na tento e-mail reagoval pan [příjmení] e-mailem ze dne [datum], že kupní smlouvu může udělat a až bude připravená, tak se žalobkyni ozve /viz e-mailová odpověď pana [příjmení] jednatelce žalobkyně ze dne [datum] na č. l. 154 spisu/. [anonymizováno] ze dne [datum] poslal jednatelce žalobkyně návrh kupní smlouvy s datem [datum] s podpisem u prodávajícího (pozn. tento podpis dle názoru soudu nápadně připomíná podpis pana [příjmení]). Ve smlouvě je uveden pan [příjmení] jako zprostředkovatel, žalovaná jako prodávající a žalobkyně jako kupující /viz e-mail ze dne [datum] od pana [příjmení] adresovaný žalobkyni na č. l. 29 spisu, návrh kupní smlouvy ze dne [datum] na č. l. 26-27 spisu, předávací protokol na č. l. 28 spisu, smlouva o převodu obchodního podílu mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na č. l. 59-62 spisu s ověřeným podpisem pana Bůžka/. Žalovaná vystavila fakturu [číslo] znějící na částku [částka] včetně DPH pro odběratale (žalobkyni) s datem vystavení [datum], číslem účtu žalobkyně a dne [datum] ji zaslala prostřednictvím pana [příjmení] žalobkyni /viz výpis z registru ekonomických subjektů k žalované na č. l. 148 spisu, faktura [číslo] na č. l. 30 spisu, e-mailová zpráva pana [příjmení] panu [příjmení] ze dne [datum] na č. l. 157 spisu/.

6. Pan cca po třech týdnech od druhé schůzky telefonoval panu [celé jméno svědka], že má problémy s přihlášením vozidla, neboť nedostal plnou moc od pana [příjmení] a že s ním tento nekomunikuje. Vzhledem k tomu, že je zapotřebí do jednoho měsíce předložit úvěrující bance technický průkaz s novým vlastníkem, což by se málem nestihlo, zatelefonoval pan [celé jméno svědka] panu [příjmení]. Ten ho ujistil, že je vše v pořádku. Asi za týden se pan [příjmení] ozval panu [celé jméno svědka] znovu, že se nic neděje a že má problém s vystavenou fakturou. Poté, co se pan [celé jméno svědka] opět spojil telefonicky s panem [příjmení], tak se tento omlouval a uvedl, že o problému neví s tím, že asi došlo k nějakému šumu v komunikaci /viz svědecká výpověď pana [celé jméno svědka] Až z faktury zaslané žalobkyni panem [příjmení] zjistila žalobkyně telefonní číslo na jednatele žalované pana [příjmení], se kterým se chtěl pan [příjmení] domluvit na přepisu vozidla, ale ten uvedl, že peníze od pana [příjmení] nedostal / viz svědecká výpověď pana [příjmení], účastnická výpověď jednatele žalované pana Bůžka/. Žalovaná kupní smlouvu ze dne [datum] podepsala pro účely přepisu vozidla /viz kupní smlouva ze dne [datum] s podpisy kupující a prodávající na č. l. 65-68 spisu, tvrzení žalobkyně/. [anonymizováno] [datum] podala žalobkyně žádost o přepis vlastnického práva u daného vozidla na Magistrátu hlavního města Prahy s doložením technického průkazu UE [číslo], protokolu o evidenční kontrole ze dne [datum], platnou zelenou kartou, kupní smlouvou ze dne [datum], fakturou ze dne [datum] [číslo] plnou mocí, osvědčením o registraci vozidla a dokladem o zaplacení správního poplatku, ale žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že dne [datum] byl žalované jako vlastníkovi vydán nový technický průkaz UI [číslo] a nové osvědčení o registraci. Proto byl technický průkaz předložený žalobkyní založen do spisu vozidla a osvědčení o registraci skartováno. Z odůvodnění dále vyplývá, že advokát žalované dne [datum] doručil úřadu vyjádření, ve kterém mimo jiné uvedl, že předmětnou kupní smlouvu považuje za absolutně neplatnou /viz rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 19. 12. 2019 č. j. 2208589/2019 na č. l. 35-36 spisu/. [anonymizováno] základě rady nechala žalovaná vyhotovit nové doklady k vozidlu, aby vozidlo nebylo převedeno /viz účastnická výpověď jednatele žalované pana Bůžka/. Žalovaná doručila žalobkyni odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum] s tím, že pan [příjmení] nebyl oprávněn za žalovanou podepsat jakýkoli dokument či samotnou kupní smlouvu k prodeji vozidla. V tomto dopise je dále uvedeno, že sama žalovaná kupní smlouvu nepodepsala. Žalovaná na základě pokynu pana [příjmení] vystavila fakturu, domnívaje se, že smluvní dokumentaci bude podepisovat následovně. Z důvodu neuhrazení fakturované částky, odstoupila žalovaná od této kupní smlouvy a vyzvala žalobkyni k vydání vozidla /viz odstoupení od kupní smlouvy a výzva k vydání vozidla ze dne [datum] s udělenou plnou mocí na č. l. 31-32 spisu/. [anonymizováno] toto odstoupení reagovala žalobkyně e-mailem ze dne [datum] a dopisem z téhož dne v tom smyslu, že žalovaná nabyla platně vlastnické právo k vozidlu, odstoupení od smlouvy po více než pěti měsících a navíc v situaci, kdy pan [příjmení] odmítá uhradit žalované kupní cenu, je nutné považovat za neplatné a účelové. Zároveň vyzývala žalovanou opakovaně k poskytnutí součinnosti při přepisu vozidla /viz e-mail ze dne [datum] na č. l. 33 spisu, výzva ze dne [datum] na č. l. 37-38 spisu, podací lístek na č. l. 34 spisu, opakovaná výzva na č. l. 39 spisu, poštovní podací arch na č. l. 40 spisu/. Úvěrující banka předala žalobkyni elektronicky až dne [datum] kopii dokumentů, které byly předloženy bance panem [příjmení] k čerpání úvěru, tj. kupní smlouvu ze dne [datum] a fakturu znějící na částku [částka] s uvedením dodavatele [jméno] [příjmení], [IČO] a odběratele žalobkyně. Z komunikace je zřejmé, že jednatelka žalobkyně až v této chvíli zjistila, že se dokumenty předložené úvěrující bance liší s dokumenty, kterými disponovala ona /viz e-mailová zpráva ze dne [datum] na č. l. 158 spisu a ze dne [datum] na č. l. 159 spisu/. Žalobkyně se snažila danou situaci řešit, když navrhovala žalované uzavření dohody např. do okamžiku rozhodnutí soudu, aby alespoň jedna ze stran mohla vozidlo užívat a minimalizovala se vzniklá škoda, ale žalovaná, byť původně o tuto dohodu měla stát, nakonec nereagovala /e-mailová komunikace právními zástupci na č. l. 99-105 spisu/. Žalobkyně byla nucena řešit celou situaci i s úvěrující bankou, neboť tato uplatňovala vůči žalobkyni sankce z důvodu neprovedení změny zápisu vlastnického práva na úvěrující banku. [příjmení] nedošlo k zesplatnění úvěru, musela žalobkyně podepsat s úvěrující bankou osobní ručení za závazky společnosti vůči bance. Kromě toho, že žalobkyně splácí poskytnutý úvěr, musí hradit i sjednané pojištění k vozidlu /viz e-mailová komunikace na č. l. 106-108 spisu, prohlášení ručitele na č. l. 109-110 spisu, e-mailová komunikace na č. l. 199-216 spisu, sdělení úvěrující banky na č. l. 223-224 spisu, e-mailová zpráva jednatelky žalobkyně o prodloužení lhůty na č. l. 225-227 spisu, záznam z jednání ohledně pojistné smlouvy [číslo] včetně pojistné smlouvy na č. l. 184-186 spisu, vinkulace pojistného plnění na č. l. 187 spisu, vyúčtování pojistného na č. l. 188 spisu, kalkulace pojištění ze dne [datum] na č. l. 189 spisu/. Pan [anonymizováno] je trestně stíhán pro úvěrové podvody /viz shodná tvrzení účastníků, sdělení úvěrující banky na č. l. 228 spisu/.

7. Zásadní spornou otázkou v daném případě bylo, v jakém postavení vystupoval pan [příjmení] při uzavírání kupní smlouvy, jejímž předmětem byla koupě předmětného vozidla. Soud při posouzení oprávnění pana [příjmení] k prodeji vozidla vycházel především ze svědecké výpovědi pana [příjmení] a účastnické výpovědi paní [příjmení], byť je svědek pan [příjmení] dobrým známým jednatelky žalobkyně paní [příjmení]. Jejich výpovědi se jevily soudu jako věrohodné, shodovaly se a korespondovaly i s ostatními provedenými důkazy, kterými se tak podařilo žalobkyni prokázat svá tvrzení. Jak výpověď svědka pana [příjmení], tak účastnická výpověď paní [příjmení] byly spontánní, bez vnitřních rozporů. Na dotazy soudu i zástupců stran odpovídali bez rozmýšlení a zcela konkrétně. Např. svědek pan [příjmení] přesvědčivě vypovídal o stavu vozidla v době jeho předání (z důvodu téměř prázdné nádrže museli s jednatelkou paní [příjmení] rovnou k čerpací stanici, vozidlo bylo špinavé od much, slepená dálniční známka – původně při první schůzce nalepená) či zmiňoval konkrétní značky vozidel, které si měl vzít jednatel žalované pan [příjmení] do zástavy, když pan [příjmení] žalované nepředal finanční prostředky převzaté od žalobkyně. Naopak účastnická výpověď jednatele žalované pana [příjmení] nepůsobila přesvědčivě. Na některé otázky soudu a zástupců stran odpovídal s rozmýšlením a ne zcela konkrétně. U nemalého počtu otázek kladených právním zástupcem žalobkyně uváděl, že neví (u některé že nebude vypovídat) a to poté, co ho jeho právní zástupce v průběhu výslechu před položením další otázky upozornil, že může ohledně některých věcí nevypovídat. Týkalo se to zejména otázek vztahujících se k tomu, kdo byl účasten první schůzky, zda se nacházel jednatel žalované v autobazaru u pana [příjmení] častěji, kdo se účastnil zkušební jízdy, kde ve vozidle seděl jednatel žalované během zkušební jízdy, kam se s vozidlem při zkušební jízdě jelo, kdy předal pan [příjmení] údaje jednateli žalované k faktuře. Výpověď jednatele tak působila na soud účelově, když tento má navíc osobní zájem na daném sporu. Některá tvrzení žalované byla pro spor zcela irelevantní, a to např. že si měla žalobkyně všimnout na příjmovém pokladním dokladu ze dne [datum], že pan [příjmení] není plátce DPH, ačkoli v inzerátu bylo, že prodávající je plátce DPH. Naopak má soud za to, že tímto důkazem bylo prokázáno oprávnění pana [příjmení] jednat za žalovanou, když přijal od žalobkyně předem dojednanou zálohu. Je nepodstatné, že pan [příjmení] není plátcem DPH, když žalobkyně kupovala vozidlo od žalované.

8. Z výpovědi jednatelky žalobkyně vyplývá, že jelikož byla utvrzena panem [příjmení], že má být celá záležitost s prodejem řešena s panem [příjmení], který odjel na dovolenou, tak z tohoto důvodu přistoupila ke koupi vozidla tím způsobem, jak shora uvedeno. [jméno] uvedla, že chtěla věc řešit přímo se žalovanou jako majitelem vozidla, ale s ohledem na nepřítomnost jednatele žalované a jeho vůli prodat vozidlo v jeho nepřítomnosti, postupovala, tak jak popsáno výše. Nicméně celou dobu věděla, že obchoduje se žalovanou nikoli s panem [příjmení]. To, že žalovaná věděla o tom, že prodej proběhl, je podpořeno i fakturou vystavenou žalovanou s datem [datum]. Bylo by nepochopitelné, proč by jinak žalovaná fakturu vystavovala s tímto datem. Tvrzení žalované, že smluvní dokumentace měla být vyřízena až ex post, se jeví soudu čistě účelové. Stejně soud vnímá výpověď jednatele žalované, že vozidlo bylo přistaveno na druhou schůzku do autobazaru jen pro účely banky. Soud se ztotožňuje s názorem žalobkyně, že v případě, že by nemělo být vozidlo prodáno a kupováno, tak by banka tímto způsobem nepostupovala. Navíc sám jednatel žalované potvrdil, že věděl o tom, že vozidlo bude financováno úvěrem. I den předcházející prodeji, tj. den [datum], sděloval pan [celé jméno svědka] jako zástupce úvěrující banky panu [příjmení] výši akontace a splátek předmětného vozidla.

9. K tvrzení žalobkyně, že pan [příjmení] byl oprávněn k prodeji vozidla, rovněž nasvědčuje i to, že při předání vozidla byl zástupce úvěrující banky s připravenou úvěrovou smlouvou.

10. Další okolností, která svědčí pro tvrzení žalobkyně je i to, že společně s vozidlem předal pan [příjmení] žalobkyni klíč, velký a malý technický průkaz. Zde opět naražíme na nepřesvědčivou obranu žalované, která tvrdila, že při zaplacení části kupní ceny v hotovosti neměl pan [příjmení] u sebe vozidlo (viz podání ze dne [datum] na č. l. 54 spisu). Toto tvrzení vyvrátil svědek pan [příjmení], [celé jméno svědka], jednatelka žalobkyně a ve své výpovědi sám jednatel, který uvedl, že společně s vozidlem předával panu [příjmení] klíč, velký a malý technický průkaz.

11. K tvrzení žalované, že si měla jednatelka žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy ověřit účet, na který měl být úvěr proplacen, soud uvádí, že s ohledem na ujištění pana [příjmení], že pan [příjmení] je zmocněn k prodeji a pana [celé jméno svědka] jako zástupce úvěrující banky, která měla mít všechny potřebné podklady ověřené, není nepochopitelné, že se jednatelka žalobkyně blíže o číslo účtu nezajímala. Byla ujištěna, že faktura od žalované včetně písemné kupní smlouvy a předávacího protokolu bude dodána, což se stalo až dne [datum]. Žalobkyně nemohla tedy ani z faktury při uzavírání úvěrové smlouvy ověřit číslo účtu. Jelikož byl jednatel žalované již při první schůzce obeznámen s úhradou části kupní ceny úvěrem, tak žalobkyně mohla předpokládat, že postup úhrady kupní ceny bude mezi panem [příjmení] a žalovanou dohodnut. Až poté, co obdržela prostřednictvím pana [příjmení] fakturu od žalované, tj. cca tři týdny po prodeji, zjistila žalobkyně z faktury telefonní číslo na jednatele žalované a prostřednictvím pana [příjmení] se s ním spojila. Do té doby komunikovala a celou věc řešila pouze s panem [příjmení].

12. Soud rovněž uvěřil tvrzení žalobkyně, že podepsala až dodatečně písemnou kupní smlouvu, aby mohlo být vozidlo přepsáno. Jak bylo prokázáno, žalobkyně důvěřovala panu [příjmení] při prodeji, že přislíbenou smlouvu dodá, nicméně tuto poslal žalobkyni až dne [datum] s jiným zněním, než na kterém se domluvili (pan [příjmení] byl v návrhu označen jako zprostředkovatel). Tato kupní smlouva byla zaslána žalobkyni až po prodeji vozidla a tato se nacházela v situaci, kdy měla sice v dispozici vozidlo, ale nemohla ho užívat, přestože žádala žalovanou o součinnost ve věci přepisu (i prostřednictvím pana [celé jméno svědka], který se telefonicky spojil s panem [příjmení]).

13. To, že kupní smlouva a faktura doložená panem [příjmení] úvěrující bance byly zfalšované, se žalobkyně dozvěděla od úvěrujcí banky až na začátku prosince 2019. Ze svědecké výpovědi pana [celé jméno svědka] jasně vyplývá, že před žalobkyní se pan [příjmení] o svém údajném vlastnictví k vozidlu nezmínil. Z velkého technického průkazu, který byl předáván žalobkyni, naopak vyplývalo, že majitelem vozidla je žalovaná.

14. S ohledem na shora uvedené důkazy bylo vyvráceno tvrzení žalované, že se žalovaná s panem [příjmení] dohodla pouze na zprostředkování prodeje předmětného vozidla, tedy že byl oprávněn nabízet vozidlo k prodeji, ale že nebyl oprávněn podepsat kupní smlouvu nebo převzít finanční prostředky.

15. Závěrem této části soud podotýká, že pokud se vyjma shora popsaných, nezabýval hodnocením ostatních ve věci provedených důkazů, bylo tomu proto, že jejich obsahová stránka nemůže závěr soudu jakkoliv zvrátit. Původně navržený výslech svědka pana [jméno] [příjmení], soud nakonec neprovedl, neboť tento se k výslechu nedostavil a oba účastníci se shodli, že dále na jeho výslechu netrvají s odůvodněním, že s ohledem na jeho [anonymizováno] stíhání by zřejmě stejně zaujal v dané věci obranný postup ke své osobě a rovněž jeho dohledání by mohlo být problematické a zbytečně by prodlužovalo daný spor.

16. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

17. Podle ustanovení § 436 odst. 1 věty první o. z. kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

18. Podle ustanovení § 441 odst. 1, 2 ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec. Zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Vyžaduje-li se pro právní jednání forma veřejné listiny, postačí, bude-li plná moc k tomuto právnímu jednání udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem.

19. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

20. Podle ustanovení § 444 odst. 1 o. z. kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno.

21. Podle ustanovení § 1109 písm. c) o. z. vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil.

22. Podle ustanovení § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

23. Podle ustanovení § 564 o. z. vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

24. Podle ustanovení § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

25. Podle ustanovení § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

26. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

27. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí vyhověl. K žádosti žalobkyně o předběžnou vykonatelnost rozhodnutí, uvedené v závěrečném návrhu nad rámec původního návrhu, odkazuje soud na odůvodnění níže (viz bod 32.).

28. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je vlastníkem předmětného vozidla. V řízení jí tak, ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. stíhala procesní povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti, ze kterých vyplývá, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dostatečně tvrdila a prokázala, že uzavřela kupní smlouvu se žalovanou ohledně vozidla, nicméně jako vlastník vozidla je v registru silničních vozidel nadále vedena žalovaná, soud uzavřel, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel.

29. Soud vzal za prokázané, že pan [příjmení] jednal o prodeji vozidla se žalobkyní jako přímý zástupce žalované ve smyslu ustanovení § 436 odst. 1 o. z., když jednatel žalované při první schůzce v autobazaru, kde provozoval svou činnost pan [příjmení], sdělil zástupci žalobkyně, aby veškeré věci ohledně prodeje vozidla dále řešil s panem [příjmení]. Soud má za prokázané, že tímto způsobem udělila žalovaná panu [příjmení] ústní plnou moc k uzavření kupní smlouvy ohledně předmětného vozidla. Žalovaná (jednatel pan [příjmení]) tedy jako zmocnitel vystavila ústní plnou moc panu [příjmení] tím způsobem, že třetí osobě (zástupci žalobkyně panu [příjmení]), se kterou měl pan [příjmení] jednat, oznámila udělení zmocnění. Žalobkyně tak věděla, že pan [příjmení] nejedná svým jménem, ale jménem žalované jako zmocnitele, proto dopadají účinky právního jednání pana [příjmení] přímo na žalovanou. Mezi panem [příjmení] jako zástupcem a žalobkyní jako třetí osobou žádná práva a povinnosti nevznikly, neboť přímý zástupce činil projev vůle jménem zastoupené a na její účet, tedy na účet žalované. Soud při tom vycházel z okolností, které byly známy v době posuzovaného jednání. Z těchto všech okolností jde uskutečnit nepochybný úsudek o tom, že pan [příjmení] jednal jménem žalované (srov. komentář k ustanovení § 436 o. z. v ASPI). Pan [anonymizováno] jednal se žalobkyní způsobem zjevným a za jejího souhlasu. Žalobkyně tedy věděla, že s ní pan [příjmení] jedná za žalovanou, že tedy smluvní stranou je osoba jiná a že jednání je vedeno se zástupcem – zmocněncem. Nemohlo se tedy jednat o zastoupení nepřímé (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 5273/2009). Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaná svým ujištěním, že veškeré věci mají být řešeny s panem [příjmení] jako zástupcem, vyvolala u žalobkyně dojem, že bylo zmocnění k prodeji udělěno. Toto ujištění bylo navíc podpořeno tím, že žalobkyně obdržela od pana [příjmení] při předání vozidla velký a malý technický průkaz, ve kterých jako majitel vozidla byla uvedena žalovaná, včetně klíče k vozidlu. Při předání vozidla byla připravena úvěrová smlouva, o jejíž konkrétních podmínkách, jednal kromě žalobkyně před druhou schůzkou i pan [příjmení], a to za situace, kdy o způsobu financování úvěrem věděla sama žalovaná (při první schůzce se o tomto způsobu financování bavil se zástupcem žalobkyně, panem [příjmení]). Předání se účastnil zástupce úvěrující společnosti, který měl předem k dispozici všechny podklady od žalobkyně a pana [příjmení]. Byla provedena zkušební jízda předmětným vozidlem. Pan [anonymizováno] převzal splátku od žalobkyně v hotovosti oproti podepsanému příjmovému dokladu. S ohledem na všechny tyto prokázané skutečnosti, mohla žalobkyně v okamžiku převzetí vozidla a předání zálohy mohla rozumně předpokládat udělení zmocnění panu [příjmení] ze strany žalované a byla v dobré víře o zastupování žalované panem [příjmení]. Nelze tedy pochybovat o dobré víře na straně žalobkyně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1774/2011). Proto je v souladu s ustanovením § 444 odst. 1 o. z. chráněna a žalovaná se nemůže dovolat nedostatku zmocnění. Soud má tedy za prokázané, že byla dne [datum] platně uzavřena ústní kupní smlouva ve smyslu ustanovení § 2079 odst. 1 o. z. mezi žalobkyní a žalovanou s předmětem koupě – vozidlo a za kupní cenu ve výši [částka] a došlo tak k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalobkyni. Byly naplněny všechny podstatné náležitosti kupní smlouvy. Při jejím uzavírání bylo jasné, kdo jsou smluvní strany a tyto se dohodly na celém obsahu smlouvy. Jelikož v občanském zákoníku není stanovena povinná forma smlouvy, vyjma prodeje nemovitosti, kdy je vyžadována písemná forma, tak bylo možné uzavřít danou smlouvu ústně. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že se žalobkyně dožadovala ihned následující den po panu [příjmení], aby ji dodal slíbenou písemnou kupní smlouvu. Žalobkyně tuto smlouvu však obdržela až téměř po třech týdnech od pana [příjmení], nicméně s jiným zněním, než na kterém se původně domluvili (pan [příjmení] byl ve smlouvě uveden jako zprostředkovatel). Tuto smlouvu sice následně podepsala, ale pouze z toho důvodu, že se nemohla domoci součinnosti žalované při přepisu vozidla a chtěla tím minimalizovat na své straně škody. Proto podepsání této smlouvy nemění nic na názoru soudu, že kupní smlouva byla uzavřena ústně dne [datum]. K doručenému odstoupení od této kupní smlouvy ze strany žalované, soud uvádí, že takovéto jednání považuje soud za zdánlivé ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z., a proto se k němu nepřihlíží v souladu s ustanovením § 554 o. z. V daném odstoupení žalovaná na jednu stranu tvrdí, že písemnou kupní smlouvu nikdy neuzavřela, na druhou stranu tvrdí, že odstupuje od této kupní smlouvy. Pro neurčitost i nesrozumitelnost nelze zjistit obsah tohoto jednání, proto o právní jednání nejde a nepřihlíží se k němu. Navíc je listina datována k [datum], tedy více než pět měsíců po prodeji vozidla, což opět nahrává účelovosti jednání žalované, která od svého zástupce (pana [příjmení]) neobdržela žádné peníze za prodej vozidla a s ohledem na jeho trestní stíhání nebude tyto peníze od něho lehké získat. Dle názoru soudu se žalobkyně k celé záležitosti postavila lépe než žalovaná, když tato se snažila problém řešit uzavřením dohody o užívání vozidla alespoň do rozhodnutí soudu, aby se minimalizovaly škody, ale žalovaná nebyla podobným dohodám nakloněna. Pro úplnost soud uvádí, že z provedeného dokazování je zřejmé, že se žalobkyně o falešných dokumentech předložených panem [příjmení] úvěrující společnosti, dozvěděla až na začátku prosince 2019, kdy úvěrující společnost tyto dokumenty předala žalobkyni. Po celou dobu žalobkyně netušila, že úvěrující společnost disponuje jinou kupní smlouvou a fakturou než žalobkyně.

30. Vzhledem k tomu, že byl v dané věci rovněž prokázán, jak bylo shora uvedeno, i naléhavý právní zájem na vydání rozsudku o určení vlastnického práva k vozidlu, byla žaloba tedy podána po právu, a proto jí soud vyhověl.

31. Závěrem soud podotýká, že i kdyby nejednal pan [příjmení] jako přímý zástupce ve smyslu ustanovení § 436 odst. 1 o. z., tak by soud postupoval dle ustanovení § 1109 písm. c) o. z. a na výsledku sporu by to nic nezměnilo. Soud by měl za prokázané, že byly naplněny všechny podmínky tohoto ustanovení pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného, tzn. vozidlo nebylo zapsáno ve veřejném seznamu (registr vozidel není veřejným seznamem – srov. 22 Cdo 5330/2015), žalobkyně byla v dobré víře v oprávnění druhé strany (pana [příjmení]) převést vlastnické právo na základě řádného titulu, tj. ústní kupní smlouvy (podrobně soudem odůvodněno shora), k nabytí došlo za úplatu (kupní cena [částka]) a od někoho, komu vozidlo bylo svěřeno (tj. panu [příjmení] v provozovně autobazaru, který měl k vozidlu klíč včetně velkého a malého technického průkazu). Smyslem ustanovení § 1109 písm. c) o. z. je, že svěří-li vlastník věc dobrovolně třetí osobě, dává ji tím svoji důvěru. Zcizí-li následně tato třetí osoba svěřenou věc další osobě a poruší-li tím důvěru vloženou vlastníkem, může se tato skutečnost projevit pouze ve sféře původního vlastníka, nikoli nabyvatele, neboť„ takový nabyvatel smí důvěřovati tomu, komu sám vlastník důvěřoval." ([příjmení], F. in [příjmení], J., [příjmení], F. a kol. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v [anonymizováno] Rusi. (op. cit.), s. 322). Skutečnost, že žalobkyně při předání vozidla obdržela od pana [příjmení] velký technický průkaz, malý technický průkaz, klíč k vozidlu, přičemž jednatel žalované výslovně označil pana [příjmení] za osobu, která má vyřizovat také veškeré záležitosti s převodem vozidla,„ zakládá absenci zásadní pochybnosti o nedostatku dobré víry na straně žalobkyně o tom, že by pan [příjmení] neměl být oprávněn s vozem nakládat za účelem jeho prodeje“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1774/2011). Z těchto důvodů se soud neztotožnil s názorem žalované, že žalobkyně dostatečnou přezkumnou aktivitu ke zjištění toho, zda byl převodce (pan [příjmení]) oprávněn k převodu vozidla, neprovedla. Dle komentářového znění ([anonymizováno] k ustanovení § 1109 o. z.) žalovanou zmiňovaná investigativní povinnost nabyvatele by se spíše měla uplatnit v případech, kde je zvýšená pravděpodobnost, že převodce nemusí být vlastníkem (typicky při prodeji ojetých vozů). V daném případě však ze všech okolností bylo zřejmé, že majitelem prodávaného vozidla je žalovaná, která chtěla prodat své vozidlo a tímto prodejem pověřila právě pana [příjmení], který měl všechno zařídit.

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem [částka]. Z toho jednak soudní poplatek [částka], odměna za zastupování advokátem z tarifní hodnoty ve výši [částka] v celkové výši [částka] za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, předžalobní výzva, podání ze dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum], 3 úkony za účast na jednání dne [datum], 2 úkony za účast na jednání dne [datum]) po 2 500 Kč/úkon, náhrada hotových výdajů celkem [částka] za deset uvedených úkonů právní služby po [částka], to vše podle ust. § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále náhrada promeškaného času na cestě k jednání dne [datum] a [datum] a zpět v délce celkem 8 započatých půlhodin po [částka] ve výši [částka] a cestovné za 2 cesty osobním automobilem [registrační značka] na trase [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce] – [ulice a číslo], [PSČ] [obec] a zpět v délce jedné trasy 93,2 km, s průměrnou spotřebou 6,1 l [číslo] km ve výši celkem [částka], a to podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a podle vyhl. č. 358/2019 Sb. Soud dále přiznal 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši [částka], která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a a. t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

33. Ve třetím výroku soud návrh žalobkyně na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku zamítl, neboť předběžně vykonatelné mohou být pouze rozsudky na plnění. Vzhledem k tomu, že v daném případě se jedná o určovací rozsudek, nepřichází předběžná vykonatelnost v úvahu. Z těchto důvodů soud nevyhověl návrhu žalobkyně na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku.

Poučení