15 C 195/2020-107

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Martiny Lorencové a přísedících Libuše Merhoutové a Radky Preissové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o„ vydání zásadních podkladů“ takto:

Výrok

I. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému vydat žalobkyni měsíční výkazy výkonů realizovaný žalobkyní pod IČP lékaře žalobkyně přiděleného žalovaným, které žalovaný vykázal pod IČZ svého nestátního zdravotnického zařízení Všeobecné zdravotní pojišťovně, kód 111, Vojenské zdravotní pojišťovně, kód 201, [obec] průmyslové zdravotní pojišťovně, kód 205, Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, kód 207 a Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, kód 211, to za jednotlivé kalendářní měsíce spadající do období od května 2010 do července 2017, včetně se zcela zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozhodnutí na účet právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání podkladů pro stanovení výše odměny žalobkyně z titulu dohody o pracovní činnosti. Tvrdila, že žalobkyně jako rehabilitační lékařka byla zaměstnána u žalovaného, který je provozovatelem nestátního zdravotnického zařízení podle zvláštních předpisů. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena dohoda o pracovní činnosti, na jejímž základě se žalobkyně zavázala vykonávat jako zaměstnanec pro žalovaného jako zaměstnavatele od [datum] a dále na neurčito práci lékaře na oddělení rehabilitace [ulice a číslo] v [obec] v rozsahu nepřevyšujícím polovinu stanovené pracovní doby. Odměna žalobkyně se měla odvíjet od jednotlivých výkonů vykázaných žalobkyní v rámci činnosti pro žalované jako zaměstnavatele. V textu smluvní dokumentace je uvedeno„ za vykonanou práci bude zaměstnanci poskytnuta odměna dle dohodnutého způsobu výpočtu, t. j. dle vykázaných výkonů. Žalovaný se opakovaně dopouštěl při výpočtu odměny pochybení, žalobkyni byla vyplacena částka nižší, než jí dle jejího výpočtu náležela. Pracovní poměr byl ukončen ze strany žalovaného jakožto zaměstnavatele výpovědí ze dne [datum], skončil uplynutím patnáctidenní výpovědní doby ke dni [datum]. Žalobkyni bylo nejméně od roku 2010 vyplácena odměna nižší. Po zjištění této skutečnosti oslovila žalobkyně žalovaného a žádala o přepočtení výše odměny a uhrazení nedoplatku, v srpnu 2020 byla mezi účastníky zahájena mimosoudní jednání, předmětem těchto byl nedoplatek na odměně žalobkyně vzniklý v důsledku pochybení žalovaného při výpočtu odměny žalobkyně za období roku 2010 – 2020. Následně žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce zúžil jednání na období od měsíce srpna 2017, tedy odměny za měsíc srpen 2017, která byla splatná v září 2017 do měsíce srpna 2020 s poukazem na námitku promlčení. Žalovaný pak následně poskytl žalobkyni konkrétní data o jednotlivých výkonech realizovaných žalobkyní pouze za období 8/ 2017 – 8/ 2020. Žalobkyně však s námitkou promlčení nesouhlasí a své stanovisko sdělila žalovanému a požadovala od žalovaného dodání potřebných dat i za období předcházející měsíci srpnu 2017, aby mohla vyčíslit nedoplatek její odměny a uplatnit nárok na jeho zaplacení po žalované. A to konkrétně od uzavření dohody o pracovní činnosti, tedy od [datum] do měsíce srpna 2017 včetně a dále za měsíc září 2020. Žalovaný však tyto data odmítá vydat. Žalobkyně také dne [datum] podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky ve výši [částka] z titulu dlužné odměny za období 8/ 2017 – 8/ 2020 pod sp. zn. 15 C 191/2020. Žalobkyně se tedy nemůže domáhat po žalovaném zaplacení dlužné odměny za období předcházející měsíci srpnu 2017, neboť jí nebyly vydána v rozporu se zákoníkem práce data potřebná proto, aby žalobkyně mohla svůj nárok vyčíslit. Žalobkyně je přesvědčena, že výpočet odměny za období od srpna 2017 do srpna 2020 byl zatížen několika chybami a týž pochybení se žalovaný dopouštěl i při výpočtu její odměny za období předcházející měsíci srpnu 2017 a v září 2020. Dle žalobkyně byla uhrazená odměna v nižší výši, avšak žalovaný neposkytl data potřebná pro výpočet odměny žalobkyně. Žalobkyně je toho názoru, že žalovaný je povinen jí požadované podklady poskytnout s odkazem na § 142 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce v platném znění, podle něhož při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě mzdu nebo plat vypočetl. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím právního zástupce k předložení požadovaných podkladů a dokladů písemnou výzvou ze dne [datum]. Podklady nebyly poskytnuty, e-mailem právního zástupce žalovaného ze dne [datum] bylo ostatně stvrzeno, že„ zbývá dořešit vydání historických podkladů“ přes opakované urgence však nebyly požadované podklady vydány. Právní zástupce žalované dokonce výslovně sdělil, že žalovaný požadované podklady má k dispozici nejméně od roku 2015 dále, nicméně odmítá je vydat bez bližšího odůvodnění. Žalovaný nesplnil dle žalobkyně zákonnou povinnost, ani k písemné výzvě žalobkyně ze dne [datum] nevydal požadované podklady. Žalobkyně chce vyčíslit nedoplatek na její odměně za období od dubna 2010 do července 2017 včetně a za období měsíce září 2020. Žalovaný dle žalobkyně brání účelově žalobkyni v uplatnění jejích nároků.

2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně, že požaduje předložení měsíčních výkazů výkonů realizovaných žalobkyní pod IČ lékaře přiděleného žalovaným, které pak žalovaný vykázal pod svým IČZ svého nestátního zdravotnického zařízení Všeobecné zdravotní pojišťovny (kód 111), Vojenské zdravotní pojišťovně (kód 201), [obec] průmyslové zdravotní pojišťovny (kód 205), Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťovna a stavebnictví (kód 207) a Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra (kód 211) za jednotlivé kalendářní měsíce spadajících v období od měsíce května 2010 do měsíce července 2017 včetně. Dále doplnila, že v rámci interního počítačového systému žalovaného byly zaznamenávány jednotlivé výkony realizované jednotlivými lékaři, tedy i žalobkyně s uvedením konkrétního číselného označení výkonu. Byl sestaven měsíční výkaz výkonu jednotlivých lékařů a to formou příslušných formulářů příslušné zdravotní pojišťovny, nebo také v papírové podobě byl zasílán měsíční výkaz výkonů, kterému je přiřazený identifikační číslo zařízení a jsou diferencovány uvedením identifikačního čísla poskytovatele tedy konkrétního lékaře. Tyto jednotlivé vykázané výkony jsou žalovaným archivovány a z tohoto archivu je možné pořídit výstup formou tabulky, z níž vyplývá celkový počet realizovaných výkonů za jednotlivé období a také dílčí informace o tom, který z lékařů výkon realizoval a žalovaný pak má následně jako nestátní zdravotnické zařízení uzavřeny smlouvy s označenými pojišťovnami, které provádí platby žalovanému. Žalobkyně dále doložila tabulku, kde učinila svůj vlastní výpočet a přehled vzorových výkonů žalované za září 2020, které jí byly žalobcem dodány.

3. Žalovaný se žalobu zásadně nesouhlasil, učinil však nesporným, že mezi účastníky vznikl pracovněprávní poměr uzavřením dohody o pracovní činnosti dne [datum], na jejímž základě žalobkyně pracovala jako rehabilitační lékařka od [datum] do [datum] a že v rámci mimosoudních jednání o nárocích žalobkyně poskytl žalované data o jednotlivých výkonech realizovaných žalobkyní za období 8/ 2017 – 9/ 2020. Žalovaný však nesouhlasí s požadavkem žalobkyně, na vydání dalších dokladů na jejich základě mzda byla vypočtená a vznesl námitku promlčení.

4. Z výzvy k předložení dokladů dle § 142 odst. 5 zákoníku práce datované [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce adresovala právnímu zástupci žalovaného výzvu, aby do [datum] předal data, na základě kterých vypočetl mzdy žalobkyně za období roku 2010 až červen 2017 s tím nechť uvede použitý způsob výpočtu mzdy vždy v každém jednotlivém měsíci. Doložen byl i doklad o odeslání zprávy a dále byla soudu předložena emailová komunikace, z níž bylo zjištěno, že v říjnu 2020 řešili právní zástupci účastníků doklady směřující k výpočtu odměny žalobkyně na základě dohody o pracovní činnosti. Soud měl také k dispozici také e-mail žalovaného z [datum], jejíž přílohou byly tabulky pro výpočet mzdy od srpna 2017 do srpna 2020 týkající se nároků žalobkyně s výpočtem rozdílů nazvané,„ mzda správně“ a ze sumářem částky [částka], a dále tabulky obsahující body bez režie, taktéž za období srpen 2017 - srpen 2020 s výpočtem zásadních vstupních údajů, podkladů pro výpočet mzdy žalobkyně týkající se i koeficientu sjednaného mezi účastníky, mezi vyplacenou mzdou, mezi hrubou.

5. V daném případě bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o pracovní činnosti dne [datum]. Na jejím základě žalobkyně vykonávala jako zaměstnankyně pro žalovaného práci rehabilitační lékařky od [datum]. Pracovní poměr skončil výpovědí ze strany zaměstnavatele ze dne [datum] uplynutím patnáctidenní výpovědní doby ke dni [datum]. Po celou dobu jí byla vyplácena odměna za vykonanou práci na základě mzdového výměru (nazvaného chybně„ platový“), jednak z roku 2010 a jednak dle dodatku [číslo] ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k předložení dokladů dle § 142 odst. 5 zákoníku práce dne [datum], v němž žádala předložení dokladů pro výpočet mzdy za období od roku 2010 do června 2017. Dále bylo zjištěno, že v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 191/2020 byl veden spor o zaplacení částky [částka], týkající se tvrzeného doplatku odměny žalobkyně za období srpen 2017 až srpen 2020. Způsob výpočtu odměny žalobkyně u žalovaného byl stanoven dohodou obsaženou ve mzdových výměrech z ledna 2015, a to matematickým výpočtem vycházející z počtu bodů vykázaných zdravotním pojišťovn. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný jako nestátní zdravotnické zařízení vykazuje zákonným způsobem stanoveným postupem jednotlivým zdravotním pojišťovn měsíční výkazy výkonů realizovaných žalobkyní pod jejím tzv. číslem lékaře přidělovaným žalovaným a eviduje tyto záznamy měsíčním výkonu lékaře, které následně vykazuje pod svým identifikačním číslem nestátního zařízení jednotlivým zdravotním pojišťovn. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že v průběhu srpna až září 2020 se mezi nimi vedla jednání, jejímž výsledkem byla dohoda, na základě které doplatil žalovaný žalobkyni konkrétní finanční částku představující změnu způsobu výpočtů odměny nebo matematického způsobu výpočtu odměny žalobkyně. Žalovaná vznesla námitku promlčení.

6. Dle § 4 zákoníku práce zákona č. 262/2006 Sb. dle kterého pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Pracovní právo plně odkazuje na subsidiární působnost občanského zákoníku ve vztazích k promlčení. Vlastní právní úpravu promlčení zákoník práce neobsahuje.

7. Dle § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povinnosti majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy.

8. Dle § 611 občanského zákoníku zákon č. 89/2012 Sb. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem.

9. Mezi účastníky bylo sporné, zda námitka promlčení je vznesena v souladu s právními předpisy a dále byl spor o délce a počátku promlčecí lhůty. Žalobkyně totiž namítala, že v daném případě je promlčecí lhůta, respektive počátek běhu promlčecí lhůty odlišný v kontextu § 647 občanského zákoníku. Žalobkyně následně namítala, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy a zdůraznila, že nedisponovala informacemi, z nichž zaměstnavatel vycházel při výpočtu její odměny. Dovolávala se § 142 odst. 5 věty druhé zákoníku práce, dle kterého zaměstnanec má možnost kontroly výpočtu jeho mzdy a má právo požadovat doložení konkrétních podkladů podstatných pro výpočet její odměny. Dále žalobkyně rozporovala možnost námitky promlčení ve vztahu k tomuto konkrétnímu právu na vydání, když namítala, že občanský zákoník možnost promlčení upravuje pouze ve vztahu k právům majetkovým a u jiných práv může být promlčení namítnuto pouze, pokud to stanoví zákon. Žalobkyně se fakticky domáhá vydání poskytnutí informací spočívajících v počtu a typu lékařských výkonů realizovaných žalobkyní v rámci nestátního zdravotnického zařízení žalované, které jsou stěžejní pro výpočet odměny žalobkyně, a polemizuje s charakterem tohoto práva žalobkyně, zda je majetkovým právem. Námitka promlčení je dle žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by bylo takové situace nepřiměřeně tvrdým postihem. Ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil a byl by významným zásahem do principu právní jistoty. Pak nemůže podle § 8 občanského zákoníku toto zjevné zneužití práva používat právní ochrany. Žalobkyně dále zdůraznila, že v srpnu 2020 byla zahájena jednání o mimosoudním vyřešení sporu, kdy žalovaný sám na základě několika samostatných pochybení žalované při výpočtu odměny žalobkyně za období srpen 2017 až srpen 2020 uznal a poskytl relevantní podklady pro výpočet její odměny a v emailu ze dne [datum] uvedl, že zbývá dořešit vyúčtování 9/ 2020 a vydání historických podkladů a dále do konce týdne dáme dohromady. Z toho žalobkyně usuzuje, že se jedná ze strany žalované o slib, který dle § 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku zavazuje žalovaného a smlouvy mají být splněny. Dále se žalobkyně dovolává § 647 občanského zákoníku, podle něhož v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat. Počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží a z toho žalobkyně dovozuje, že mezi účastníky vzhledem k proběhlým mimosoudním jednáním, které dle žalobkyně nepokračovalo, neboť žalovaný jej odmítl, počala běžet nová promlčecí lhůta. Popřípadě minimálně po dobu mimosoudních jednání se tato lhůta stavěla a dle § 652 občanského zákoníku pokračovala až po odpadnutí některé z překážek. Žalobkyně tvrdí, že mimosoudní jednání byla zahájena [datum] a probíhala e-mailovou korespondencí ze dne [datum] - [datum]. Žalobkyně doložila, že skutečně v období září října 2020 probíhala vzájemná komunikace mezi právními zástupci účastníků, v němž řešili mimosoudní vyjednávání ve věci nároku žalobkyně a ze strany žalované byly žalobkyni poskytnuty podklady pro výpočet její odměny za období srpen 2007 - srpen 2020, respektive září 2020.

10. Soud v rámci dokazování neprovedl další žalobkyní navrhované důkazy, především výslech žalobkyně a výslech MUDr. [jméno] [celé jméno žalobkyně], manžela žalobkyně, který vedl s žalobkyní emailovou korespondenci a byl přítomen osobní schůzce se zástupcem žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] Tyto důkazní návrhy soud posoudil jako nepotřebná a ekonomicky zatěžující spor, neboť skutková zjištění byla učiněna z listin předložených účastníky, především doklady o komunikaci mezi účastníky v srpnu až říjnu 2020 a z těchto důkazních prostředků bylo možné učinit dostatečná skutková zjištění, navíc soud akcentuje, že by se jednalo o výslech svědka rodinného příslušníka žalobkyně, který má emocionální i ekonomickou vazbu k žalobkyni, a jeho stanovisko je zformováno jeho osobní angažovaností na sporu a jeho výsledku, taktéž výslech žalobkyně dle 131 o.s.ř. není nezbytný, když dokazované skutečnosti byly prokázány jinak.

11. Žalovaný zdůraznil své stanovisko ohledně institutu promlčení jako právního následku vyvolaného marným uplynutím doby, během níž by bylo možné subjektivní právo oprávněné osoby vymáhat před orgány ochrany práva, která uplynula, aniž by toto právo realizoval. Dále akcentoval zásadu, že právo svědčí bdělým a jestliže dlužník před soudem promlčení namítne, nemůže být věřiteli promlčené právo přiznáno. Zdůraznil princip, že námitka promlčení by měla být odmítnuta pouze ve výjimečných a řádně odůvodněných případech. Dále zdůraznil právní úpravu zákoníku práce a subsidiární úpravu danou občanským zákoníkem, když dle § 4 zákoníku práce, dle kterého pracovněprávní vztahy se řídí zákoníkem práce a nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů a upozornil na souvislost předchozí právní úpravy § 329 zákoníku práce upravující otázky promlčení, které bylo zrušeno pro nadbytečnost, a zdůraznil tím princip podpůrné působnosti občanského zákoníku. Žalovaný nezpochybňoval, že žalobkyni po celou dobu trvání pracovněprávního vztahu s žalovanou svědčilo právo na předložení dokladů dle § 142 odst. 5 zákoníku práce, ale zdůraznil, že i toto právo žalobkyně podléhá promlčení. Přičemž promlčecí doba je v daném případě tříletá dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku a počíná běžet dnem, kdy toto právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 občanského zákoníku). Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době stanovené v občanském zákoníku. Jakékoliv právo má být uplatněno v přiměřené době a je nepochybné, že žalobkyně mohla své právo na vydání jí požadovaných dokladů za období od května 2010 do měsíce července 2017 uplatnit poprvé již po skončení příslušného měsíce, tedy u července 2017 toto právo mohla využít v měsíci srpnu 2020. U měsíce května 2010, v červnu roku 2010. Její právo na vydání těchto dokladů se pak v návaznosti na uvedená zjištění soudu postupně promlčela a pro poslední měsíc červenec 2017 se právo promlčelo nejpozději v měsíci srpnu roku 2020. Pokud žaloba byla podána až dne [datum], pak právo žalobkyně žádat vydání dokladů bylo již při podání žaloby promlčeno. Nárok žalobkyně byl již promlčen v době, kdy činila písemnou výzvu k vydání podkladů.

12. Předmětem sporu je požadavek žalobkyně na vydání podkladů sloužících pro výpočet její mzdy. Podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, při odměňování za práci je zaměstnavatel povinen zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, mzda, kterou zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci za vykonanou práci, podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků se sjednává v pracovní smlouvě (§ 109 a § 113 zákoníku práce) mzdu lze sjednat, například jako mzdu měsíční, hodinovou nebo podílovou, nebo mzdu, jejíž poskytnutí nebo výše závisí na splnění konkrétních pracovních úkolů či jiných hledisek jako mzdu poskytovanou ve formě příplatků odměn. Přičemž sjednání stanovení nebo určení mzdy musí vždy předcházet výkonu práce, za kterou má mzda příslušet (§ 113 odst. 3 zákoníku práce). Mzda je zásadně splatná po vykonání práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo některou její složku (§ 141 odst. 1 zákoníku práce). Mzda se vyplácí způsobem upraveným v § 143 zákoníku práce a dle § 142 odst. 4 zákoníku práce při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě mzdu nebo plat vypočetl. Je nepochybné, že zaměstnanec může požádat o předložení dokladů, podle nichž zaměstnavatel provedl výpočet jeho mzdy za účelem kontroly správnosti jejího výpočtu. Nelze však dovodit jeho právo, že by zaměstnanec měl nárok na pravidelné poskytování písemných informací pro ověření, zda nevznikl zaměstnanci nárok na složku mzdy nebo na mzdu. V době kdy žalobkyně žádala o poskytnutí mzdy, se jednalo o skončení pracovního poměru žalobkyně. V daném sporu se jedná o nárok dle zákoníku práce, jimž se ukládá určitá povinnost zaměstnavateli konat, aktivně předložit požadované doklady. Jedná se o oprávnění zaměstnance, které je stanoveno právními předpisy, s ohledem na vztah zákoníku práce k občanskému zákoníku a vztah subsidiarity k zákonu specializovanému je na běh promlčecí lhůty doby důvodné použití ustanovení občanského zákoníku.

13. Soud vycházel při svém rozhodování dále vycházel z rozhodnutí NS ČR sp.zn. ze dne 21 Cdo 3286/2010, dle kterého za účelem kontroly správnosti výpočtu mzdy má zaměstnanec právo, pokud o to požádá, aby mu zaměstnavatel předložil příslušné doklady, na jejichž základě jeho mzdu (všechny mzdové složky) vypočetl. Dle § 142 odst. 4 věty druhé zákoníku práce však nelze dovodit, že by zaměstnanec měl mít právo na to, aby mu zaměstnavatel z uvedených dokladů nad rámec údajů uvedených v § 142 odst. 4 věty první zákoníku práce povinně obsažených na výplatním lístku) pravidelně poskytoval (případně zasílal poštou do místa jeho bydliště písemné informace tak, aby si zaměstnanec mohl ověřit, zda mu eventuálně nevznikl i po skončení pracovního poměru nárok na mzdu či její složku.

14. Žaloba byla podána [datum] a právo žalobkyně na vydání dokladů při podání žaloby je dle soudu promlčeno. Žalobkyni svědčilo po dobu trvání pracovněprávního vztahu se žalovanou právo na předložení dokladů dle § 142 odst. 5 zákoníku práce, nicméně i toto právo žalobkyně podléhá promlčení. Promlčecí lhůta je v daném případě tříletá a počíná běžet dnem, kdy toto právo mohlo být uplatněno poprvé dle § 619 odst. 1 občanského zákoníku. Právo žalobkyně na vydání podkladů předcházející období srpen 2017 se promlčela nejpozději v měsíci srpnu roku 2020.

15. Žalobkyně se dovolávala § 647 občanského zákoníku upravujících okolnosti případu uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právo nebo o okolnosti zakládající právo a počátek promlčecí lhůty. Dle soudu však v daném případě nejsou splněny podmínky § 647 občanského zákoníku, sice probíhala mimosoudní jednání o vydání podkladů týkající se především způsobu výpočtu odměny žalobkyně, nikoliv o vydání podkladů. Písemným podáním odeslaným [datum], doručené právnímu zástupci žalované [datum], žádala žalobkyně žalovanou o vydání podkladů. Žalovaný se vyjádřil, že„ bude následně řešeno do konce týdne“. K pozdějšímu písemnému dotazu žalobkyně týkající se vydání těchto tzv. historických podkladů, odpověděl zástupce žalované, že je nevydá, a další následná jednání vedena nebyla. Došlo v rámci komunikace pouze podle názoru soudu tzv. vyjasnění pozic, kdy k dotazu žalobkyně žalovaná odmítla tyto podklady vydat a žádným způsobem se nedá tato komunikace„ podřadit“ o pod žalobkyní tvrzené„ uzavření dohody o mimosoudním jednání o právu na vydání podkladů“. Komunikace mezi stranami se týkala pouze tzv. přednesu návrhů, vyjasnění postojů, neobsahuje však žádným způsobem projevenou vůli vést mimosoudní jednání po určitou konkrétní dobu. Již odborná literatura k ustanovení § 647 - komentář občanského zákoníku druhé vydání autorů [jméno] [příjmení] a kolektiv je uvedeno, že z dohody o mimosoudním jednání musí být patrna alespoň rámcová identifikace projednávané záležitosti a vymezena doba, po kterou jednání bude probíhat a následně musí být určitá dohoda o mimosoudním jednání. Korespondence, která byla doložena účastníky, však vedla pouze k vyjasnění stanoviska žalované k požadavku žalobkyně, kdy žalovaný odmítl nároky žalobkyně na vydání požadovaných podkladů za určité specifikované období. Nutné také zdůraznit, že žalovaná v rámci písemné komunikace se žalobkyní od počátku odmítla nároky žalobkyně do července 2017 řešit, což je zřejmé z této komunikace i z předložené tabulky zpracované zástupce žalované a zaslané emailem ze dne [datum], kdy kalkuluje data od srpna 2017 a dále. Nelze, tedy v daném případě přisvědčit žalobkyni o vztahu § 647 občanského zákoníku upravující vedení mimosoudních jednání směřujících k vydání tzv. historických podkladů. Právo žalobkyně žádat vydání dokladů bylo již při podání žaloby promlčeno. Nárok žalobkyně byl promlčen v době, kdy učinila písemnou výzvu k vydání podkladů. V daném případě nelze tedy vycházet z § 647 občanského zákoníku ve vztahu k námitce promlčení vznesené žalovaným, když ze vzájemné korespondence mezi právními zástupci účastníků nevyplývá ani, že by došlo ze strany žalovaného k výslovnému odmítnutí v jednání pokračovat, pouze sdělil, že co se týká tzv. historických podkladů to„ do týdne vyřeší“ a následně nesdělil žádným způsobem, že by jednal jakýmkoliv protinávrhem o nárocích žalobkyně, nelze tedy uzavřít, že by došlo ze strany žalovaného k odmítnutí pokračovat v mimosoudním jednání o nárocích žalobkyně, mimosoudní jednání o těchto nárocích o vydání historických podkladů vůbec neprobíhalo, navíc tvrzená dohodo účastníků směřovala k doplatku nároků žalobkyně za období od srpna 2017 do srpna 2020.

16. Soud v daném směru také zdůrazňuje, že na trvání běhu promlčecí lhůty, zda je promlčecí lhůta tříletá či desetiletá je nezbytné vycházet také z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR upravující okolnosti částečného uznání dluhu plněním zaplacením dohodnuté částky, které však v daném případě se netýká vydání podkladů, ale jiného konkrétního nároku žalobkyně a to zaplacení doplatku za období od srpna 2017 do srpna 2020 a nelze tedy vztahovat toto plnění jako projev uznání dluhu ve vztahu k běhu k promlčecí lhůtě. Soud také připomíná, že rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 upravující úmysl jednajícího a výklad tohoto úmyslu kritérií daných s hledisky v § 556 odst. 2 občanského zákoníku a s přihlédnutím k praxi zavedené mezi stranami v právním styku a obsah a významu právnímu jednání, s přihlédnutím k těmto kritériím je nepochybné, že žalovaný od počátku projevil vůli nevydat tzv. historické podklady a nejednat dále o případné změně tohoto stanoviska. Toto stanovisko žalované bylo jednoznačným projevem vůle. Nelze jej dále nějakým způsobem interpretovat, dovozovat opak, tak jak to naznačila žalobkyně. Z obsahu stanoviska žalovaného, z jeho právního jednání je nepochybné, že žalovaná neměla žádným způsobem záměr úmysl jednat o vydání těchto tzv. historických podkladů (§ 550 odst. 1 občanského zákoníku).

17. Žalobkyně se dovolávala použití výkladu pro zaměstnance nejpříznivějšího dle § 18 zákoníku práce, nutno však akcentovat, že výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho co bylo skutečně projeveno, nelze pomocí výkladu projevu vůle nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou subjekt pracovněprávních vztahů neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného pracovněprávního jednání (srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2300/2017, pro výklad prodlení zaměstnavatele ze splnění práva zaměstnance lze také použít analogicky rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 403/2014 upravující splatnost mzdy.

18. S ohledem na tyto závěry soudu byla žaloba zcela zamítnuta.

19. Žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení potřebných k bránění svého práva proti žalobkyni, která ve věci úspěch neměla (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná uplatnila náhradu nákladů řízení, odměny advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu ve znění pozdějších právních předpisů („ AT“). Hodnota sporu je dle § 9 odst. 1 AT ve výši [částka], odměna za 1 úkon právní služby tak dle § 7 bod 4 AT činí [částka]. V daném případě zástupce žalované poskytl 5 úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání vyjádření žalované k žalobě [datum], dále vyjádření ze dne [datum] a účast při jednání před soudem ve dnech [datum] a [datum], celkem odměna [částka] a náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT činí 5 x [částka] tedy [částka]. Náklady řízení dále navyšuje daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

20. Celkové náklady řízení ve výši [částka] je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na platební místo dané § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.