15 C 191/2020-134

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. [jméno] [příjmení] a soudců JUDr. Leony Výborné a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. října 2021, č. j. 15 C 191/2020 - 94, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované, k rukám jejího zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], na nákladech odvolacího řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované, k rukám jejího zástupce, na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí okresního soudu.

2. Žalobkyně se domáhá zaplacení finanční částky s odůvodněním, že v období od [datum] do [datum] byla zaměstnána u žalované na základě dohody o pracovní činnosti ze dne [datum] jako lékařka a pro celou trvání pracovního poměru jí byla nesprávně žalovanou stanovována výše odměny za vykonanou práci. Žalobkyně tvrdila, že se účastnice dohodly na tom, že výpočet odměny je vázán na finanční hodnotu žalobkyní realizovaného výkonu dle úhradových vyhlášek po odečtení paušální výkonové režie, když odměna měla činit účastnicemi dohodnutý podíl – 40 % do konce ledna roku 2015, 53 % do konce roku 2018 a 60 % od počátku rok 2019. Po celou dobu trvání pracovního poměru byla hodnota bodu stanovená úhradovými vyhláškami vždy vyšší než jednu korunu, žalovaná však bodové ohodnocení výkonů provedených žalobkyní na jejich korunové hodnoty nepřepočetla (výpočet prováděla tak, jako by hodnota bodu činila jednu korunu). Dále žalovaná při výpočtu odměny žalobkyně nesprávně snižovala finanční hodnotu žalobkyní realizovaného výkonu, neboť kalkulovala s nesprávnou výší režie (37,7 % a nikoliv správných 26,96 %) a stanovenou paušální výkonovou režii neodečítala, nýbrž jí finanční hodnotu (počet bodů) žalobkyní realizovaných výkonů násobila (násobila jí částkou 0,377). Žalobkyně skutečnost, že jí žalovaná vyplácela na odměně méně, zjistila až v srpnu 2020, neboť s ohledem na dobré vztahy žalobkyně s vlastníkem žalované nepochybovala o správnosti výpočtu. Po uplatnění nároku na doplatek odměny žalovaná žalobkyni zaplatila na období od srpna 2017 do srpna 2020 celkem částku [částka], kdy žalovaná odstranila pochybení spočívající v nesprávném uplatnění výkonové režie, na odměnu uhradila částku [částka], zbytek zaplacených finančních prostředků představuje kapitalizovaný úrok z prodlení. Předmětem řízení tak žalobkyně učinila požadavek na doplatek odměny za období od srpna 2017 do srpna 2020 neuhrazený žalovanou proto, že žalovaná hodnotu jednotlivých výkonů stanovila tak, že jeden bod má hodnotu jedné koruny, ačkoliv dle žalobkyně měla hodnotu bod stanovit dle úhradových vyhlášek; konkrétně z tohoto titulu žalobkyně žádala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím.

3. Dále žalobkyně požadovala uhrazení částky [částka] s příslušenstvím představující neuhrazenou odměnu za žalobkyní provedené signální výkony klinického vyšetření od srpna 2017 do srpna 2020, když za tyto výkony přísluší zdravotnickému zařízení náhrada ve výši [částka]. Žalobkyně požadovala úhradu příslušné části tohoto poplatku dle podílového koeficientu (53 % do konce roku 2018 a od počátku roku 2019 60 %).

4. Žalovaná učinila nesporným uzavření dohody o pracovní činnosti i délku trvání pracovního poměru žalobkyně u ní, rovněž výše (změny výše) podílových koeficientů, taktéž potvrdila, že používala nesprávný vzorec pro výpočet odměny žalobkyně, kdy nesprávně zohledňovala (neodečítala) paušálně stanovenou režii. Z tohoto důvodu výpočet odměny žalobkyně v srpnu 2020 opravila a doplatila jí proto na období od srpna 2017 do srpna 2020 částku [částka], včetně úroku z prodlení. Tím žalovaná považovala veškeré nároky žalobkyně za vypořádané. K požadavku žalobkyně o přepočet bodů na jejich korunovou hodnotu žalovaná uvedla, že takový požadavek nevychází z textu platebního výměru, který operuje pouze s počtem bodů bez dodatečného přepočtu bodů na koruny české, když takový způsob výpočtu odměny žalobkyně považuje žalovaná za určitý a srozumitelný. Nesouhlasila ani s oprávněností požadavku žalobkyně na zaplacení odměny za výkony označeného jako signální výkon klinického vyšetření ([číslo]), protože i v jejich případě žalobkyni náleží odměna vycházející z počtu bodů snížených o paušální režijní složku, násobeného příslušně podílovým koeficientem, tento výkon však nebyl v příslušných vyhláškách ministerstva zdravotnictví bodově ohodnocen. Žalovaná doplnila, že za tento výkon dle § 16 vyhlášky č. 324/2014 Sb. náležela úhrada ve výši [částka], přičemž zavedení tohoto výkonu bylo reakcí na zrušení tzv. regulačních poplatků ve zdravotnictví ve stejné výši. Stejně jako žalobkyni nenáležel regulační poplatek, nenáleží jí ani odměna za signální výkon klinického vyšetření. Konečně žalovaná poukázala na to, že po dobu více než 10 let žalobkyně proti způsobu výpočtu odměny ničeho nebrojila.

5. Okresní soud své rozhodnutí ve věci samé odůvodnil tím, že od [datum] na dobu neurčitou vykonávala žalobkyně pro žalovanou na základě dohody o pracovní činnosti práci lékaře, dohoda o pracovní činnosti, jde-li o způsob stanovení odměny žalobkyně, odkazovala na samostatný platový výměr, jakožto přílohu této dohody. Z tohoto platového výměru bez uvedení data vyplývalo, že za vykonanou práci bude zaměstnanci poskytnuta odměna„ dle dohodnutého způsobu výpočtu, tj. je dle vykázaných výkonů“, dále z platového výměru vyplývala splatnost odměny - do 20. dne měsíce. Z„ platového výměru dodatku [číslo] ze dne [datum]“ okresní soud zjistil, že v této listině je uvedeno, že„ za vykonanou práci bude zaměstnanci poskytnuta odměna dle dohodnutého způsobu výpočtu, to je podle vykázaných výkonů. Počet bodů vykázaných všem pojišťovnám bez režijní složky bude vynásoben koeficientem 0,53“, což tvoří základní mzdu a dále je zde uvedeno, že„ za akupunkturu za jedno sezení částku [částka] a za taping [částka] za jedno sezení“. Dále z listiny vyplývá, že nedošlo ke změně splatnosti odměny žalobkyně.

6. Vzhledem k tomu, že mezi účastnicemi byl spor o výklad mzdového výměru týkající se hodnoty výkonnostního bodu, respektive výklad ujednání účastnic o způsobu výpočtu odměny žalobkyně, zabýval se okresní soud výkladem dvou listin, jednak listinou označenou jako platební výměr bez data a zejména listinou datovanou dnem [datum] (dodatek k původní dohodě o pracovní činnosti), neboť předmětem řízení je nárok na doplatek odměny po jejím sepisu. Okresní soud vyšel ze skutečnosti, že v listině – platovém výměru bez data - je jednoznačně uvedeno užití konkrétního dohodnutého způsobu výpočtu dle vykázaných výkonů bez jakéhokoliv přepočtu na koruny a bez přídavků signálního výkonu, dále, že ve„ výměru ze dne [datum]“ je následně ještě dohoda z účastnic o způsobu výpočtu odměny žalobkyně zkonkretizována textem, podle něhož„ počet bodů vykázaných všem pojišťovnám bez režijní složky bude vynásoben sjednaným koeficientem, což tvoří základní mzdu“. Dovodil tak, že účastnicemi nebylo sjednáno, že by počet bodů měl být přepočítáván hodnotově na koruny, uzavřel, že způsob výpočtu odměny žalobkyně byl jednoznačně stanoven účastnicemi uzavřenou dvoustranou dohodu o pracovní činnosti, podle níž se jeden bod rovná jedné Kč, rovněž dospěl k závěru, že mezi účastnicemi nebyla projevena společná vůle směřující k tomu, že by součástí odměny žalobkyně měl být konkrétní nově vyspecifikovaný výkon, který není bodově právními předpisy ohodnocen, tedy signální výkon klinického vyšetření ([číslo]). Konečně okresní soud poukázal na skutečnost, že způsob výpočtu odměny prováděný žalovanou byl předmětem dlouholeté zavedené praxe mezi účastnicemi.

7. Z vyložených důvodů okresní soud žalobu zamítl a dle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil neúspěšné žalobkyni povinnost zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení, tvořených náklady spojenými se zastoupením žalované advokátem (odměna advokáta za pět úkonů právní služby po [částka], paušální náhrada hotových výdajů advokáta v částce [částka], náhrada za promeškaný čas ve výši [částka], náhrada cestovních výdajů ve výši [částka] a náhrada za DPH).

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Za zásadní otázku pro rozhodnutí o věci samé považovala posouzení obsahu tzv. platového (mzdového) výměru, který byl přílohou dohody o pracovní činnosti ze dne [datum] a který byl následně doplněn mzdovým výměrem ze dne [datum], resp. výklad platového (mzdového) výměru. K tomu žalobkyně už od samotného počátku uváděla, že její odměna byla sjednána v závislosti na jí realizovaných výkonech, které jakožto lékařka prováděla pro žalovanou jako svého zaměstnavatele – nestátní zdravotnické zařízení. Tomuto odpovídá i samotné znění původního platového výměru, který byl přílohou dohody o pracovní činnosti, v němž je výslovně uvedeno, že„ (z) a vykonanou práci bude zaměstnanci poskytnuta odměna dle dohodnutého způsobu výpočtu, tj. dle vykázaných výkonů“. Při sjednávání pracovněprávního vztahu bylo žalobkyni prezentováno, že její odměna bude vázána na výkony, které jakožto lékařka pro žalovanou realizuje a které budou žalovanou vykázány příslušným zdravotním pojišťovn. Šlo o logické - motivační ujednání. Jednotlivé vykazované výkony jsou ohodnocovány počtem bodů, finanční hodnota takového výkonu je pak výsledkem vynásobení bodového ohodnocení korunovým vyjádřením hodnoty bodu. Žalobkyně tedy po celou dobu trvání pracovněprávního vztahu vycházela z toho, že její odměna se odvíjí od ohodnocení jí realizovaných výkonů v korunách (vynásobením počtu bodů hodnotou bodu). Pokud dodatkem [číslo] ze dne [datum] došlo k doplnění, pak toto se primárně týkalo akupunktury a tapingu, jakožto činností, které nepodléhají bodovému ohodnocení. Žalobkyně namítala, že ač byl v řízení před okresním soudem proveden důkaz mzdovým výměrem ze dne [datum] i dodatkem [číslo] ze dne [datum], okresní soud se nevypořádal s námitkami žalobkyně, ze samotného odůvodnění pak nikterak nevyplývá, jak se s odlišnými zněními obou dokumentů okresní soud vypořádal při svém výkladu obsahu ujednání o způsobu výpočtu odměny žalobkyně. Okresnímu soudu dále vytýkala, že při svém rozhodování vyšel ze skutečnosti, že žalobkyně nerozporovala výši mzdy po dobu několika let, aniž by ji konfrontoval s argumentací žalobkyně, která uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou (resp. rodinou [příjmení]) byly nadstandardní přátelské vztahy a žalobkyně tedy nikdy neměla důvod jakkoli prověřovat, zda je jí odměna vyplácena ve správné výši, žalobkyně za dobu deseti let nikdy neprovedla verifikaci postupu žalované při výpočtu její odměny. Žalobkyně je toho názoru, že pokud žalovaná nepředložila informace o tom, jakým způsobem je odměna počítána, potom mohl okresní soud jen stěží dovodit, že„ praxe stran je podmíněna vzájemnou vědomostí o rozhodujících skutečnostech“. Okresní soud rovněž pominul nespornou skutečnost, že se žalovaná při výpočtu odměny dopustila celé řady chyb. Žalobkyně dále namítala, že okresní soud nesprávně neaplikoval„ namítnuté zásady“, plynoucí zejména z ustanovení § 6 a § 7 občanského zákoníku, ani nevysvětlil, proč nejsou použitelné ve prospěch žalobkyně, pouze„ lakonicky“ konstatoval, že„ žalobkyně se pouze pokouší najít argumenty pro ni zvýhodněný výklad uzavřeného mzdového výměru“. Podle názoru žalobkyně okresní soud odmítl reflektovat fakt, že zdravotní výkony jsou vždy v konečném důsledku vykazovány v korunách českých, a to dle aktuální sazby korunové hodnoty bodu. Okresní soud rovněž pominul rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 771/2020, resp. závěry z něj plynoucí, podle nichž je možný způsob výpočtu odměny lékaře jako podílu na výkonech vykazovaných nestátním zdravotnickým zařízením zdravotní pojišťovně. Žalobkyně dále okresnímu soudu vytýká, že dospěl k závěru, že způsob odměny žalobkyně byl stanoven dvoustrannou dohodou o pracovní činnosti mezi účastníky, tak že jeden bod rovná se jedna Kč, ačkoliv jde o závěr, který je v rozporu s provedenými důkazy, respektive závěr, který nevyplývá ani z jednoho ze mzdových výměrů. Okresní soud tak nepřípustně doplnil text mzdového výměru svou interpretací.

9. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěry okresního soudu stran neexistence nároku na odměnu za signální výkony ([číslo]), neboť jde o výkony vykazované zdravotním pojišťovn, tedy i realizace těchto výkonů žalobkyní měla být v souladu se mzdovým výměrem ze dne [datum], dle něhož bylo sjednáno, že odměna žalobkyně se odvíjí od vykázaných výkonů, zahrnuta do výpočtu odměny žalobkyně bez ohledu na to, že tento výkon není bodově ohodnocen. Zdůraznila, že tento výkon byl neoddělitelně spjat s určitými výkony realizovanými žalobkyní jako zaměstnancem pro žalovanou jako zaměstnavatele. Tedy v případě, že by tyto konkrétní výkony nebyly žalobkyní realizovány, nemohla by žalovaná signální výkony vykazovat zdravotním pojišťovn a nebyly by jí propláceny úhrady za ně. Proto je namístě zahrnout platbu za tyto výkony do výpočtu odměny žalobkyně. Žalobkyně se dále v odvolání dovolává zásad, podle nichž připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první, v právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně, není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám, dále zásad, že nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží, daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dále namítá, že odůvodnění rozsudku okresního soudu postrádá vyložení důvodů, pro které byl subsidiárně použit zákon č. 89/2012 Sb. ve vztahu k pracovněprávnímu vztahu založenému v roce 2010. Dále dle názoru žalobkyně okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, konkrétně výslech svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně], manžela žalobkyně, svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a výslech žalobkyně. Výpovědi svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [celé jméno žalobkyně] by vedly k podrobnějšímu objasnění okolností provázejících uzavření dohody o pracovní činnosti mezi žalobkyní a žalovanou a zejména okolností týkajících se sjednaného způsobu odměňování žalobkyně. Žalobkyně by se vyjádřila ke své znalosti češtiny. Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a současně, aby s ohledem na zachování práva žalobkyně na spravedlivý proces rozhodl o změně složení senátu okresního soudu.

10. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že uhradila po celou dobu trvání smluvních vztahů žalobkyni to, co jí dle příslušných dohod, které byly od 90. let postaveny na stejném principu a výpočtu odměny, náleželo, způsob výpočtu odměny žalobkyně nebyl po dobu nejméně 10 let z její strany zpochybňován. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně je doktorkou medicíny, proto je téměř jistě vyloučeno, že by si takto vzdělaná osoba po dobu přesahující 10 let nezkontrolovala výši odměny za vykonanou práci. Žalobkyni nic nebránilo vyžádat si podklady pro účely ověření správnosti výpočtu odměny; na tomto místě žalovaná odkázala na zásadu, podle níž právo patří bdělým. Žalovaná považuje odůvodnění napadeného rozhodnutí za nadstandardní, má za to, že se okresní soud náležitě vypořádal s jednotlivými argumenty účastnic, své rozhodnutí podpořil přiléhavou subsumpcí skutkového stavu pod výslovně citovaná ustanovení jednotlivých právních předpisů, a to včetně odkazu na minimálně šest věcně souvisejících rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Žalovaná proto nepovažuje za pravdivé, že by se okresní soud řádně nevypořádal s otázkou aplikace základních zásad pracovněprávních vztahů i občanského zákoníku v projednávané věci, okresní soud tyto zásady zjevně aplikoval, nicméně došel k závěru, že tyto ve svém důsledku nepodporují žalobní tvrzení žalobkyně. Správně vyhodnotil, že mzdový výměr výslovně jmenuje jednotlivé nároky náležející žalobkyni včetně odměny za sezení akupunktury a tapingu, přičemž zvláštní odměna za signální výkon klinického vyšetření ([číslo]) mezi účastníky sporu sjednána nebyla. Žalovaná zdůraznila, že mzdový výměr v předmětné věci zcela jednoznačně stanoví postup, jakým má být matematickými operacemi dosaženo hodnoty základní neboli hrubé odměny. Doslova se jedná o text:„ Počet bodů vykázaný všem pojišťovnám, bez režijní složky, bude vynásoben koeficientem 0,53, což tvoří základní mzdu.“, kdy z uvedeného plyne, že není třeba jakéhokoliv dodatečného přepočtu bodů na koruny české, neboť vzorec samotný je fakticky právě tímto přepočtem. Žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2300/2017, dle kterého pomocí výkladu projevu vůle nelze„ nahrazovat“ nebo„ doplňovat“ vůli, kterou smluvní strana neměla, nebo kterou sice měla, ale neprojevila ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl ujednání. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 vyplývá, že při zjišťování úmyslu smluvních stran je třeba vycházet z § 556 občanského zákoníku a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku. I s ohledem na tyto závěry je argumentace žalobkyně o přepočtu bodů na koruny české a dále o přepočtu nebodovaných úkonů na koruny české nepřiléhavá a ničím nepodložená. Nesouhlasí ani s argumentem žalobkyně, že okresní soud sám doplňuje text mzdového výměru. Z kontextu příslušné části odůvodnění rozsudku okresního soudu je dle žalované patrné, že okresním soudem vyslovená věta„ (z) působ odměny žalobkyně byl jednoznačně stanoven dvoustrannou dohodou o pracovní činnosti uzavřenou mezi účastníky, bylo stanoveno, že 1 bod rovná se [částka]“, je jeho skutkovým zjištěním, učiněným na podkladě provedených důkazů a interpretace mzdového výměru. Doplnila, že v odvolání citovaná judikatura je na projednávanou věc nepřiléhavá, nesouhlasí ani s žalobkyní navrhovanou aplikací § 222 odst. 2 o. s. ř., neboť pro to nebyly splněny podmínky. Z vyložených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil.

11. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek okresního soudu spolu s řízením jeho vydání předcházejícím a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Odvolací soud předně konstatuje, že na ty otázky pracovněprávních vztahů, které nejsou přímo řešeny zvláštním předpisem – zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, jenž nabyl účinnosti dne [datum], subsidiárně (podpůrně) dopadá obecný soukromoprávní předpis, tedy občanský zákoník – do [datum] jím byl zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, od [datum] jím je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (srov. nález Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. Pl. ÚS 83/06, resp. § 4 zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 1. 2012). Zákoník práce nikdy neobsahoval ucelenou úpravu výkladu právních úkonů (právních jednání), do [datum] ustanovení § 18 zákoníku práce přímo odkazovalo na příslušná ustanovení tehdy platného a účinného občanského zákoníku (§ 35 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), v období roku 2012 zákoník práce neobsahoval žádnou, tedy ani částečnou, úpravu výkladu právních úkonů, fakticky to však neznamenalo změnu právní úpravy, neboť i v tomto období bylo namístě subsidiárně vycházet z obecné občanskoprávní úpravy (opět § 35 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), od [datum] ustanovení § 18 zákoníku práce stanoví pro výklad právních jednání pouze jedno speciální pravidlo, které se použije vedle pravidel výkladu právních jednání plynoucích z obecné občanskoprávní úpravy (§ 555, § 556 a § 558 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Pro výklad právních úkonů, resp. právních jednání je vždy třeba použít právní úpravu účinnou v době provedení právního úkonu (právního jednání).

13. Podle § 138 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném od 1. 1. 2014, výše odměny z dohody a podmínky pro její poskytování se sjednávají v dohodě o provedení práce nebo v dohodě o pracovní činnosti.

14. Podle § 18 téhož zákona, je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.

15. Podle § 555 odst. 1 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále již jen„ občanský zákoník“), právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

16. Podle § 556 odst. 1 občanského zákoníku, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

17. Podle § 556 odst. 2 občanského zákoníku, při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

18. Okresní soud na základě provedeného dokazování správně zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] dohodu o pracovní činnosti, na jejímž základě žalobkyně pro žalovanou v období od [datum] do [datum] vykonávala práci lékaře. Jde-li o způsob stanovení odměny žalobkyně, dohoda o provedení činnosti toliko odkazovala na samostatný platový výměr, tento platový výměr obsahoval text, podle něhož odměna bude žalobkyni poskytnuta„ dle dohodnutého způsobu výpočtu, tj. dle vykázaných výkonů“. Dne [datum] byla písemně účastnicemi uzavřena dohoda (jde o dvoustranné právní jednání, když listina obsahuje podpis žalobkyně i žalované) o doplnění a změně původní dohody o provedení pracovní činnosti ze dne [datum]. V dohodě ze dne [datum] bylo opět uvedeno, že odměna žalobkyně se stanoví„ dle dohodnutého způsobu výpočtu, tj. dle vykázaných výkonů“, dále byla doplněna konkretizace výpočtu odměny textem -„ (p) očet bodů vykázaných všem pojišťovnám bez režijní složky bude vynásoben koeficientem 0,53, což tvoří základní mzdu“, dále byla dohodnuta odměna za jedno sezení akupunktury ve výši [částka] a tapingu ve výši [částka]. Obě účastnice řízení učinily v řízení nesporným, že uzavřením dohody ze dne [datum] nedošlo ke změně způsobu výpočtu odměny žalobkyně s tou výjimkou, že byla pouze změněna výše podílového koeficientu – z 0,40 a 0,53.

19. Z původní dohody o pracovní činnosti ze dne [datum] a platebního výměru, který je její součástí, nelze způsob výpočtu odměny žalobkyně zjistit, neboť tyto listiny na (blíže neurčený –„ dohodnutý“) způsob výpočtu jen odkazují, resp. pouze obecně stanoví, že odměna žalobkyně má být určena„ dle vykázaných výkonů“; konkrétní způsob výpočtu odměny žalobkyně tyto listiny neobsahují - zde uvedená slovní vyjádření nejsou jednoznačná a umožňují vznik pochybností o tom, co mělo být projeveno (jaká byla dohoda účastnic o způsobu výpočtu odměny žalobkyni).

20. Následným jednáním účastnic však již byl způsob výpočtu účastnicemi formulován určitým způsobem. Stalo se tak dodatkem k dohodě o pracovní činnosti - dohodou účastnic pracovněprávního vztahu - uzavřeným (podepsaným) žalobkyní a žalovanou dne [datum], jímž jednak zopakovaly, že odměna žalobkyně bude stanovena„ dle dohodnutého způsobu výpočtu tj. dle vykázaných výkonů“ a dále upřesnily, že způsob výpočtu odměny spočívá ve vynásobení počtu bodů vykázaných zdravotním pojišťovn, po odečtení tzv. režijní složky, koeficientem 0,53 (od k [datum], jak bylo mezi účastnicemi nesporné, se změnila výše koeficientu na 0,60). Tento dodatek již činí, jak správně dovodil okresní soud, ujednání účastnic o způsobu výpočtu odměny žalobkyně zcela jasným, tedy bez potřeby dodatečného výkladu právního jednání, neboť ten přichází v úvahu pouze v případě nejasného pracovněprávního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3480/2016). Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 občanského zákoníku), když jasně formulovaným pravidlem, jímž se řídí stanovení odměny žalobkyně, plynoucím z dohody ze dne [datum], je pravidlo, že se počet bodů (nikoli hodnota bodů) žalovanou vykázaných pojišťovnám (za lékařské úkony, které provedla žalobkyně) sníží o tzv. režijní složku (ta sice není v žádné písemně sjednané dohodě konkretizována, mezi účastnicemi však nebylo sporu o její výši – 0, [číslo]) a vynásobí se dohodnutým koeficientem (0,53 v případě odměny, na kterou žalobkyni vznikl nárok v období od [datum] do [datum], a 0,60 v případě odměny, na kterou žalobkyni vznikl nárok v období od [datum] do skončení pracovního poměru dne [datum]), aniž by součástí výpočtu měl být ještě další přepočet na hodnotu bodů vykázaných pojišťovnám. Takovýto případný přepočet není v žádné z předložených listin, byť náznakem, zmíněn, proti tvrzení žalobkyně o takovém přepočtu hovoří rovněž skutečnost, že odměna žalobkyně bez takového přepočtu byla, jak je mezi účastnicemi řízení nesporné, stanovována po celou dobu trvání pracovního poměru, aniž by žalobkyně proti tomu cokoliv namítala (vyjma posledního měsíce trvání pracovního poměru). Vzhledem k tomu, že ujednání účastnic pracovněprávního vztahu o způsobu stanovení odměny žalobkyně nepřipouští vícero výkladů (je jednoznačné), nepřichází v úvahu ani aplikace ust. § 18 zákoníku práce (aplikace § 557 občanského zákoníku se v pracovněprávních vztazích nevyužije nikdy – srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3480/2016).

21. Žalobkyně nesprávně ztotožňuje ohodnocování výkonů dle úhradových vyhlášek, tak jak jsou hrazeny ze strany zdravotních pojišťoven příslušným zdravotním zařízením (žalovaná), a stanovení výše své odměny – stanovení hodnoty výkonů ze strany zdravotních pojišťoven samozřejmě musí probíhat na základě úhradových vyhlášek Ministerstva zdravotnictví České republiky, kdežto odměna zaměstnance za vykonanou práci je věcí dohody účastníků pracovněprávního sporu s jediným omezením, že nesmí být nižší než minimální mzda. K tomu, aby odměna zaměstnance představovala podíl na finanční hodnotě jím provedeného výkonu, zde musí být dohody účastníků pracovněprávního vztahu o takovém způsobu stanovení odměny. To však není případ projednávané věci.

22. Odvolací soud dále souhlasí se závěry okresního soudu stran neexistence dohody účastnic řízení na tom, že by část odměny žalobkyně měla být tvořena podílem (stanoveným dohodnutým koeficientem) na paušálních platbách ve výši [částka] hrazených žalované ze strany zdravotních pojišťoven za signální výkony klinického vyšetření. Takováto platba v době vzniku pracovněprávního poměru mezi účastnicemi (rok 2010) neexistovala, tudíž účastnice se na takovém podílu dohodnout ani nemohly. V době od vzniku pracovněprávního vztahu do konce roku 2014 byly poskytovatelům zdravotnických služeb (v tomto případě žalované nikoliv žalovanou zaměstnávaným lékařům) hrazeny, nikoliv však zdravotními pojišťovnami, nýbrž přímo pacienty, regulační poplatky ve výši [částka], a to mimo jiné za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření (§ 16a zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2014). Regulační poplatky ve výši [částka] byly zrušeny zákonem č. 256/2014 Sb. s účinností od [datum], od téhož dne začaly zdravotní pojišťovny poskytovatelům lékařských služeb hradit za vybrané lékařské výkony [číslo] úhradu ve výši [částka] (§ 16 vyhlášky č. 324/2014 Sb.). Přes nepochybnou znalost uvedených skutečností účastnice řízení v žádné z dohod, které uzavřely, ani byť náznakem nesjednaly způsob stanovení odměny žalobkyně tak, že by žalobkyně měla mít nárok na úhradu poměrné části regulačních poplatků placených žalované do konce roku 2014 pacienty, či poměrné části úhrad za výkony [číslo] hrazených od počátku roku 2014 žalované ze strany zdravotních pojišťoven. Pokud by taková dohoda mezi účastnicemi skutečně byla, bezpochyby by ji zahrnuly do dohody ze dne [datum], uzavřené bezprostředně po vzniku platby za výkony [číslo] stejně jako to učinily v případě odměny za provedení akupunktury či tapingu, tedy výkonů, které nejsou, shodně jako signální výkon klinického vyšetření, bodově ohodnoceny. Rovněž tak dlouhodobá praxe účastnic pracovněprávního vztahu stran svědčí tomu, že v případě výkonu označeného jako signální výkon klinického vyšetření žalobkyni podíl na úhradě poskytované zdravotními pojišťovnami žalované nepříslušel.

23. Odvolací soud v této souvislosti dále poukazuje na to, že signální výkon ze své podstaty není samostatným výkonem zdravotnického zařízení (lékaře), platba za signální výkon je zdravotní pojišťovnou zdravotnickému zařízení poskytována vedle platby za bodové ohodnocení konkrétního vyšetření, k němuž platba za signální výkon přináleží. Vzhledem k tomu, že odměna žalobkyně byla stanovena dle bodů vykázaných pojišťovnám a za signální výkon nejsou žádné body vykazovány, netvořila základ pro výpočet odměny žalobkyně paušální platba za signální výkon. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že tento závěr nevede k tomu, že by žalobkyně vykonávala práci bez odměny, neboť, jak již bylo řečeno, platba za signální výkon je hrazena, jen pokud lékař provede konkrétní vyšetření, tudíž žalobkyně za takové konkrétní vyšetření přísluší odměna počítaná z bodového ohodnocení.

24. Konečně lze konstatovat, že rozhodnutí okresního soudu neodporuje žádným ze zásad, jimž se řídí pracovněprávní vztahy, není ani v rozporu s judikaturou, na níž žalobkyně v odvolacím řízení poukázala. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně výroku o nákladech řízení, neboť i o nich okresní soud rozhodl správně.

25. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení byla zcela úspěšnou účastnicí žalovaná, která proto má právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.) Náklady odvolacího řízení žalované jsou tvořeny odměnou advokáta stanovenou podle § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po [částka], náhrada ve výši [částka] podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu za promeškaný čas, k němuž došlo v důsledku skutečnosti, že se zástupce žalované dostavil k jednání odvolacím soudem nařízenému na den [datum], neboť se předtím nedozvěděl o jeho odročení na základě bezprostředně předcházející žádosti žalobkyně. Dále jsou tvořeny paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ([částka] za každý úkon právní služby; tato paušální náhrada nepřináleží k náhradě za promeškaný čas, neboť v den, kdy se nekonalo jednání odvolacího soudu pro jeho odročení, zástupce žalované neučinil žádný úkon právní služby), náhradou za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu strávený na dvou cestách zástupcem žalované k odvolacímu soudu a zpět ve výši [částka] (jde o polovinu z celkové výše této náhrady, neboť zástupce žalované cestoval vždy ke dvěma jednáním odvolacího soudu), cestovným ve výši [částka] (jedná se opět o polovinu z celkové výše cestovních výdajů, doložených jízdenkami vystavenými Českými drahami) a náhradou za DPH ve výši [částka] Náklady odvolacího řízení v celkové výši [částka] zaplatí žalobkyně žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v běžné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 před středníkem o. s. ř.).