15 C 20/2025 - 214

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B], 779 00 Olomouc pro zaplacení 1 483 805 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, a to do tří dnů právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro [adresa] soudní poplatek ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce na konci roku 2021 úspěšně prošel oddlužením, jak je patrné z veřejně dostupného usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 88 [insolvenční spisová značka]-B-33 ze dne [datum]. Následně žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva 1“), dle které mu byl poskytnut úvěr [částka]. Úvěr nebyl schopen splácet, a tak dne [datum] podepsal žalobce s žalovanou další smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva 2“) na částku [částka], kterým byl vyplacen předchozí úvěr i s navýšením. Úvěr nebyl schopen splácet, a tak dne [datum] žalobce podepsal s žalovaným třetí smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva 3“) na částku [částka], kterým byl vyplacen předchozí úvěr i s navýšením. Úvěr nebyl schopen splácet, a tak dne [datum] žalobce uzavřel s žalovanou čtvrtou smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva 4“) na částku [částka], kterým byl vyplacen předchozí úvěr i s navýšením. Úvěr nebyl schopen splácet, a tak dne [datum] došlo mezi žalobcem a žalovaným k uzavření páté smlouvy o úvěru (dále jen „Smlouva 5“) na částku [částka], kterým byl vyplacen předchozí úvěr i s navýšením (Smlouva 1, Smlouva 2, Smlouva 3, Smlouva 4, Smlouva 5 dále společně jen „Smlouvy“). Tedy Smlouvou 2, Smlouvou 3, Smlouvou 4 a Smlouvou 5 vždy došlo k refinancování předchozího úvěru. Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené s panem [jméno FO], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], došlo k refinancování úvěru vyplývajícího ze Smlouvy 5, a to částkou ve výši [částka]. Žalobce má za to, že Smlouvy byly neplatné a domáhá se tak vydání bezdůvodného obohacení, které spočívá v tom, co uhradil žalované nad rámec poskytnutých jistin. Žalobce sice v době uzavření Smluv disponoval živnostenský listem, ale finanční prostředky poptával jako spotřebitel, a to na úhradu svých dluhů a pro osobní potřebu. Živnostenský list žalobce vlastnil, neboť je automechanikem a v daném oboru se automechanici zaměstnávají hlavně na živnostenský list, nikoliv na trvalý pracovní poměr. Žalovaná s žalobcem jako s podnikatelem nejednala a nepostupovala tak, jako kdyby chtěla skutečně jinému podnikateli poskytnout úvěr na jeho podnikání. Ačkoliv všechny Smlouvy v bodě 2.3. písm. b) uvádí, že byla posouzena úvěruschopnost žalobce, a to za poplatky [částka], následně za [částka], [částka], [částka] a [částka], tedy v rozmezí 3 měsíců žalobce uhradil žalobkyni za pětinásobné posouzení úvěruschopnosti [částka], přesto po něm nikdy nechtěli žádný byznys plán a nikdy se nezajímali, jak bude schopen splácet, a to ani v situaci, kdy nebyl schopen splácet předchozí smlouvu. Žalobce se domnívá, že žalovaná věděla, že žalobce je spotřebitelem a že nežádá peníze na podnikání, ale využila psychického stavu žalobce, jeho tísně, nezkušenosti a lehkomyslnosti, a skutečnosti, že vlastní živnostenský list, a pouze formálně daný úvěr označila jako podnikatelský, aby obešla právní úpravu obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), neboť žalobci jako spotřebiteli by poskytnout finanční prostředky nemohla, neboť nedisponuje potřebnou licencí České národní banky. Žalobce se domnívá, že v daném závazkovém vztahu je zcela jistě spotřebitelem. I kdyby snad soud došel k tomu, že tomu tak není a žalobce byl podnikatelem, tak soud musí zohlednit ochranu slabší smluvní strany dle ustanovení § 433 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná je odborníkem v oblasti úvěrů, neboť jde o její předmět podnikání, a žalobce je slabší strana, neboť braní úvěrů není běžnou souvislostí náplně jeho živnosti. Dané žalovaná pochopitelně věděla, ostatně pokud za čtvrt milionu 5x posuzovala úvěruschopnost žalobce, tak jí nemohlo ujít, že žalobce neprovozuje žádný autoservis a ani to neplánuje, ale živnostenský list má jen z důvodu švarcsystému, který v dané profesi funguje. Žalovaná při kontaktu s žalobcem musela rychle dojít k závěru, že i kdyby chtěl žalobce skutečně podnikat a podnikal, že to nemůže intelektuálně zvládnout. Žalovaná pochopitelně věděla, že žalobce není úvěruschopný, že nepodniká a nebude schopen splácet, žádné reálné posouzení úvěruschopnosti ve prospěch žalovaného nedělala, ale pouze odměnou za opakované posuzování úvěru schopnosti žalobce mu odčerpala z úvěrů cca [částka], čímž finanční problémy žalovaného jen prohlubovala. Dané jednání žalované je zneužití postavení odborníka v neprospěch slabší strany. Takové jednání nepožívá žádné právní ochrany a je nemravné. Žalobce se pak odkazuje na ustanovení § 86 odst.

1. ZSÚ, a uvádí, že smlouvy o úvěru jsou tak absolutně neplatné pro příčení se dobrým mravům dle ustanovení § 580 OZ, jakož i dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. I kdyby soud nakonec došel k tomu, že dané Smlouvy nejsou spotřebitelské, tak žalobce připomíná nález ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]. dále uvedl, že žalobce v době uzavření Smluv nebyl schopen plně porozumět obsahu a důsledkům uzavíraných smluv. Tato skutečnost je podložena lékařskou zprávou z psychologického vyšetření ze dne [datum], která jednoznačně konstatuje, že žalobce má výrazné potíže ve zvládání každodenních požadavků dospělého života a není schopen zodpovědného nakládání s finančními prostředky. [adresa] zjištěním uvedeným v lékařské zprávě je skutečnost, že žalobce není schopen dopočítat výši sjednaných úroků, nemá přehled o úrovni poplatků a úrokových sazbách a v přístupu k financím je výrazně lehkomyslný. Tyto skutečnosti jsou natolik závažné, že vedly k zahájení řízení o omezení svéprávnosti žalobce u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 65 Nc 82/2024. Pro posouzení platnosti předmětných Smluv je klíčové, že duševní stav žalobce musel být žalované zřejmý již při prvním kontaktu. Jak vyplývá z prvních lékařských posudků, každému, kdo s žalobcem přijde do styku, musí být po krátké době zjevné, že se neorientuje ve financích, je důvěřivý a je možné zneužít jeho neznalosti, nezkušenosti, lehkomyslnosti a rozumové slabosti. V kontextu ustanovení § 581 OZ je třeba konstatovat, že žalobce nebyl schopen právně jednat, neboť nedisponoval dostatečnou rozumovou a volní vyspělostí posoudit následky svého jednání. Žalovaná přitom o tomto stavu věděla nebo minimálně vědět musela, neboť tyto skutečnosti byly zjevné při běžné komunikaci s žalobcem. S ohledem na výše uvedené žalobce má za to, že předmětné Smlouvy jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 OZ, neboť žalovaná zjevně zneužila duševního stavu žalobce k uzavření Smluv, jímž důsledkům žalobce nemohl porozumět. Žalobce je přesvědčen, že jednání žalované při uzavírání Smluv znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 OZ, neboť žalovaná vědomě a účelově využila tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti žalobce k prosazení smluvního ujednání, jehož majetková hodnota je ve zjevném a hrubém nepoměru ke vzájemnému plnění (a to jak z pohledu dílčích poplatků, tak i celku). Tento nepoměr v konečném důsledku vede k neplatnosti Smluv. Žalobci na základě Smlouvy 1 měla být vyplacena částka ve výši [částka], s úrokem 35 % p.a. Splátky měly činit [částka] měsíčně a úvěr měl být splatný do [datum]. V této smlouvě byl rovněž v článku 2 odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši [částka] za správu úvěru, poplatek ve výši [částka] za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši [částka] za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno pouze [částka]. Žalobci na základě Smlouvy 2 měl být poskytnutý úvěr na částku ve výši [částka] s úrokem 22 % p.a. Splátky měly činit [částka] měsíčně a úvěr měl být splatný do [datum]. Úvěrem byl krom jiného splacen předchozí úvěr ve výši [částka]. V této smlouvě byl rovněž v článku 2. odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši [částka] za správu úvěru, poplatek ve výši [částka] za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši [částka] za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno [částka]. Žalobci na základě Smlouvy 3 měl být poskytnutý úvěr na částku ve výši [částka] s úrokem 22 % p.a. Splátky měly činit [částka] měsíčně a úvěr měl být splatný do [datum]. Úvěrem byl krom jiného splacen předchozí úvěr ve výši [částka]. V této smlouvě byl rovněž v článku 2 odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši [částka] za správu úvěru, poplatek ve výši [částka] za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši [částka] za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno [částka]. Žalobci na základě Smlouvy 4 měl být poskytnutý úvěr na částku ve výši [částka] s úrokem 22 % p.a. Splátky měly činit [částka] měsíčně a úvěr měl být splatný do [datum]. Úvěrem byl krom jiného splacen předchozí úvěr ve výši [částka]. V této smlouvě byl rovněž v článku 2 odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši [částka] za správu úvěru, poplatek ve výši [částka] za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši [částka] za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno [částka]. Žalobci na základě Smlouvy 5 měl být poskytnutý úvěr na částku ve výši [částka] s úrokem 22 % p.a. Splátky měly činit [částka] měsíčně a úvěr měl být splatný do [datum]. Úvěrem byl krom jiného splacen předchozí úvěr ve výši [částka]. V této smlouvě byl rovněž v článku 2 odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši [částka] za správu úvěru, poplatek ve výši [částka] za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši [částka] za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno [částka]. Smlouvy byly zajištěny zástavním právem - zákazem zcizeni k nemovitosti o spoluvlastnickém podílu o velikosti 1/2, a to k pozemku p. č. 2360/1 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součásti je stavba [adresa], č. p. 1035, rod. dům, pozemek č. p. 2361 – zahrada, vše v katastrálním území [adresa] a obci [adresa], vedené Katastrálním úřadem pro hlavní město prahu, katastrální pracoviště [adresa]. Smlouva 2, Smlouva 3, Smlouva 4 a Smlouva 5 byly nadto zajištěny zástavními smlouvy uzavřenými téhož dne jako jednotlivé smlouvy. Smlouvy pak byly zajištěny celou řadou smluvních pokut. Dle čl. 6 odst. 6.1. písm. b) Smluv v případě prodlení s hrazením úroku delším než 21 dni mělo dojít ke zesplatnění úvěru, a to včetně úroku za celé sjednané období. V čl. 7. odst. 7.1. písm. a) Smluv byla sjednána smluvní pokuta ve výši 25 % ze zbývající výše úvěru pro případ zesplatnění úvěru dle čl. 6 odst. 6.1. písm. b) Smluv. V článku 6 odst. 6.1. písm. a) Smluv byla pak pro případ prodlení se splátkou úroku i pro případ prodlení s celkovou dlužnou částkou v případě zesplatnění úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně z dlužné nesplacené částky. Žalobce má za to, že smluvní pokuty, tak jak jsou sjednány, jsou zcela v rozporu s ustanovením § 122 ZSÚ podle něhož smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, přičemž souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše úvěru (tj. souhrn všech částek, jež jsou dány dlužníku k dispozici,) nejvýše však [částka]. Smlouvy 1-4 byly uhrazeny refinancováním ze smlouvy vždy následující a Smlouva 5 byla uhrazenou platbou ve výši [částka] úvěrem od třetího subjektu. V průběhu smluvní vztahu jste od mého klienta obdrželi dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Žalobci na základě Smluv bylo reálně vyplacená částka v celkové výši [částka], přičemž žalobcem bylo na základě Smluv uhrazena částka ve výši [částka]. Rozdíl taky činí [částka]. Žalobce má s ohledem na již shora uvedené argumenty především za to, že Smlouvy jsou absolutně neplatné pro příčení se dobrý mravům dle ustanovení § 580 OZ a z důvodu psychického stavu žalobce dle ustanovení § 581. Žalobce jako spotřebitel se také u žalované domáhal neplatnosti Smluv z titulu neplatnosti smluv jako smluv lichevních dle ustanovení § 1796 OZ, jakož i z titulu neúměrného zkrácení dle ustanovení § 1793 OZ. Žalobce navíc žalovanou výzvou ze dne [datum] od všech Smluv odstoupil, neboť žalovaná zcela evidentně nesplnila svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalobce, za což si vzala přes čtvrt milionů korun, ačkoliv žalobce dané hradil právě proto, aby bylo prověřeno, zda bude schopen splácet a neuzavřel smlouvu, kterou nebude schopen plnit, když evidentně dané Smlouvy plnit nezvládal, což bylo řešeno právě oním řetězením Smluv, což však problémy žalobce jen prohlubovalo. Kdyby žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalobce, nemohla mu nikdy úvěr poskytnout. Vzhledem ke shora uvedenému žalobce odkazuje na ustanovení § 2991 odst. 2 OZ, dle kterého: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Dle ustanovení § 2991 odst. 1 OZ je ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil, povinen ochuzenému toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalobce na základě Smluv zaplatil žalované částku ve výši [částka], ačkoliv byl povinen uhradit toliko částku ve výši [částka]. Žalobce se proto touto žalobou domáhá svého práva na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. 65 Nc 82/2024 ze dne [datum], kterým byla omezena svéprávnost žalobce. Rozsudek přitom vychází ze znaleckého posudku, který již žalobce do spisu založil. Podstatné je, že důvody, pro které je omezena svéprávnost žalobce, jsou dlouhodobé a vrozené a byly zde již v době uzavírání předmětných smluv. Žalobce přitom zdůrazňuje, že byl v tísni (finanční) a jednal v rozumové slabosti, což muselo být žalované zřejmé – respektive panu [jméno FO], který za ni jednal a který je skutečným vlastníkem žalované. Je také evidentní, že žalobce jednal lehkomyslně, neboť nebylo v jeho reálných možnostech úvěry splácet a i dané muselo být žalované zřejmé, zvláště, když docházelo k refinancování a když sama vyinkasovala více než čtvrt milionů za posouzení úvěruschopnosti (tedy musela dojít k závěru, že žalobce jedná lehkomyslně, protože nebude schopen jak splácet). V souvislosti s poplatkem za posouzení úvěruschopnosti je zcela zjevně dán hrubý nepoměr vzájemného plnění, když žalovaná vůbec neplnila, případně tvrdí, že plnila vždy stejně, a to lustrací v ARES a Katastru nemovitostí, tedy měla za 2 minuty a 10 sekund hotovo, a to s náklady [částka]. Přesto si za dané účtovala 20 až 85 tisíc. Žalobce sděluje, že takto koncipované vysoké poplatky za zcela bezcenné či jednoduché služby vedou i orgány činné v trestním řízení ke kvalifikaci hrubého nepoměru a lichvy, k tomu například usnesení Policie ČR o zahájení trestního stíhání č. j. [adresa]-248/TČ-2022-001291 ze dne [datum]

2. Žalovaná uvedla, že žalobce v žalobě nepopírá, že je podnikatelem a uvádí i konkrétní předmět podnikání žalobce. Tvrzení žalobce, že automechanici se zaměstnávají na živnostenský list, odporuje skutečnosti. Žalovaná, vyjma listin, ve kterých žalobce prohlásil, že je podnikatelem a že úvěr užije pro podnikatelské účely, nemá k dispozici další listiny, kterými by prokázala, že žalobce skutečně podnikatelem je, nicméně dává na zřetel tvrzení samotného žalobce v čl. III. žaloby, že živnostenský list žalobce vlastnil a je automechanikem. Po splnění oddlužení žalobce přerušenou živnost znovu obnovil a od [datum] byl opět podnikatelem. V souvislosti s uzavřením smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum] žalobce prohlásil – vlastnoručně napsal a podepsal, že finance z půjčky od žalované použije pro podnikání, a to nákup náhradních dílů pro opravu automobilů. Současně žalobce prohlásil, že nemá žádné jiné závazky a že má dostatek finančních prostředků pro splácení úvěru a to tak, že bylo sepsáno prohlášení žalobce, které tento napsal vlastní rukou, kde uvádí, že finance z úvěrů od žalované použije pro konkrétní podnikatelské aktivity 1. úvěr [částka] – nákup náhradních dílů pro opravu automobilů; 2. úvěr [částka] (z toho [částka] na splacení 1. půjčky) – nákup CNC stroje; 3. úvěr [částka] (z toho [částka] na splacení 2. půjčky) – vybavení dílny na restaurování veteránů; 4. úvěr [částka] (z toho 1 100 000 na splacení 3. půjčky) – splacení podnikatelského úvěru a vybavení dílny pro opravu veteránů; 5. úvěr [částka] (z toho [částka] na splacení 4. půjčky) - splacení podnikatelského úvěru a vybavení dílny pro opravu veteránů. Úvěrová smlouva je nadepsána „smlouva o podnikatelském úvěru“, v bodě 2.1., tedy ještě na titulní straně, je tučně uvedeno, že se jedná o nezajištěný, krátkodobý, účelový, podnikatelský úvěr, a že v bodě 2.2., který je uvozen „Na co můžete úvěr použít?“, je uvedeno, že jsou peněžní prostředky poskytovány za účelem podnikání a je zde také závazek, že peněžní prostředky z úvěru použije žalobce výlučně pro své podnikatelské aktivity. Nejedná se o spotřebitelský úvěr. Dle ustálené rozhodovací praxe není nutné, aby věřitel zkoumal příjmy povinné osoby či její dluhy z veřejných zdrojů apod., postačuje, vychází-li ze znalosti nemovitého majetku povinné osoby, znalosti jejího podnikání, případně příjmů osob alespoň navenek provázaných (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 914/2023, nebo ze dne [datum], sp.zn. 20 Cdo 910/2023). Ve věci sp. zn. 21 Cdo 3140/2023 Nejvyšší soud posoudil jako dostatečné, pokud oprávněná vycházela při uzavírání smlouvy o úvěru ze znalosti nemovitého majetku úvěrované a jejích osob blízkých (jejích rodičů), z podnikatelské činnosti úvěrované a podnikatelské činnosti rodičů úvěrované, a nelze tedy dospět k závěru, že se oprávněná nezabývala tím, zda úvěrovaná nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Žalobce dále uvádí, že nebyl schopen plně porozumět obsahu a důsledkům uzavíraných smluv, že není schopen dopočítat výši sjednaných úroků, nemá přehled o úrovni poplatků a úrokových sazbách a v přístupu k financím je výrazně lehkomyslný. K tomu je třeba připomenout, že součástí úvěrových smluv je také splátkový kalendář, který žalobce při uzavření úvěrových smluv převzal. Ve splátkovém kalendáři jsou hned v horní části důležité informace, které i „prostoduchému“ člověku dají podstatné informace o „ceně“ úvěru, a to kolonka „výše úvěru“, kolonka „celkový součet řádných splátek“ a kolonka „přeplaceno na řádných splátkách“, což je rozdíl součtu všech splátek a poskytnuté jistiny. Nelze tedy říci, že by žalobce takto „polopatě“ daným informacím nemohl porozumět, nebylo třeba cokoliv počítat. Tvrdí-li žalobce, že postup žalované byl v rozporu s dobrými mravy, pak je třeba připomenout, že přestože žalobce na úvěr v částce [částka], na který neuhradil ničeho, a žalovaný měl v případě zesplatnění úvěru nárok na celý sjednaný úrok, tak tento celý nepožadoval, a předmětem refinancování byla částka [částka], stejně tak v případě úvěru na částku [částka], na který žalobce uhradil toliko [částka], byl následně refinancován dokonce ve stejné částce jistiny, tedy [částka], v případě úvěru na částku [částka] byl tento při platbě [částka] refinancován a splacen částkou [částka]. Rovněž v případě, kdy byl poslední žalovanou poskytnutý úvěr refinancován úvěrem, který žalobci poskytl [jméno FO], žalovaná vyčíslila dlužnou částku výrazně ve prospěch žalobce. Je tedy třeba konstatovat, že žalovaná požadovala ve vztahu k poskytnutým finančním prostředkům minimální úrok, oproti tomu, co bylo sjednáno ve smlouvě. Úrok ve výši 35 % p.a. (sjednaný u prvního „krátkodobého úvěru“) není úrokem, který by zjevně odporoval dobrým mravům. Žalobce úvěr požadoval za účelem „rozjezdu“ autoservisu, který se měl specializovat na veterány, kdy žalobce sdělil žalované, že takové auto vykoupí, zrenovuje a se ziskem prodá. Žalobce se svým zjevem a vystupováním nijak nevymykal od osob provozujících malé autoservisy. Žalovaná učinila posouzení úvěryschopnosti ve smyslu aktuální judikatury. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu není u podnikatelského úvěru nutné, aby věřitel zkoumal příjmy povinné osoby či její dluhy z veřejných zdrojů apod., postačuje, vychází-li ze znalosti nemovitého majetku povinné osoby, znalosti jejího podnikání, případně příjmů osob alespoň navenek provázaných (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 914/2023, nebo ze dne [datum], sp.zn. 20 Cdo 910/2023). Ve věci sp. zn. 21 Cdo 3140/2023 Nejvyšší soud posoudil jako dostatečné, pokud oprávněná vycházela při uzavírání smlouvy o úvěru ze znalosti nemovitého majetku úvěrované a jejích osob blízkých (jejích rodičů), z podnikatelské činnosti úvěrované a podnikatelské činnosti rodičů úvěrované, a nelze tedy dospět k závěru, že se oprávněná nezabývala tím, zda úvěrovaná nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Žadatel o úvěr byl identifikován jako podnikatel zapsaný v živnostenském rejstříku. V rámci prověřování bonity bylo dále zjištěno, že je vlastníkem nemovitosti, která není zatížena exekucemi ani jinými věcnými břemeny či závazky, a že vůči jeho osobě není vedeno insolvenční řízení, resp. dříve vedené insolvenční řízení bylo již ukončeno splněním splátkového kalendáře. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, že u podnikatelských úvěrů postačuje, pokud věřitel vychází ze znalosti majetkového zajištění (např. vlastnictví nemovitosti), znalosti podnikatelské činnosti dlužníka nebo z informací o příjmech osob s ním navenek provázaných. Skutečností pak je, že další úvěry byly žalobci poskytovány na základě jeho žádosti s tím, že potřebuje ještě další finance pro uskutečnění jeho podnikatelského závěru, když do té doby bylo ze strany žalobce plněno a splátky hrazeny. Nedošlo k situaci, kdy by byl žadatel do dalšího úvěru „dotlačen“ zesplatněním úvěru z důvodu prodlení. Žadatel vždy uvedl další konkrétní účel, na který navýšení úvěru vyžaduje. Od žalobce jako žadatele byla vyžádána specifikace nemovitosti, kterou vlastní, výpis z KN si zajistila žalovaná, od žalobce byla vyžadována specifikace jeho podnikatelské činnosti a uvedení konkrétního účelu úvěru, což žalobce stvrdil v ručně psaných prohlášeních, zápis v příslušném rejstříku si žalovaná ověřila ve veřejně dostupných zdrojích.

3. Soud má za prokázané z jednotlivých smluv a mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva 1“), dle které mu byl poskytnut úvěr [částka]. Dne [datum] podepsal žalobce s žalovanou další smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva 2“) na částku [částka], kterým byl vyplacen předchozí úvěr i s navýšením. Dne [datum] žalobce podepsal s žalovaným třetí smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva 3“) na částku [částka], kterým byl vyplacen předchozí úvěr i s navýšením. Dne [datum] žalobce uzavřel s žalovanou čtvrtou smlouvu o úvěru (dále jen „Smlouva 4“) na částku [částka], kterým byl vyplacen předchozí úvěr i s navýšením. Dne [datum] došlo mezi žalobcem a žalovaným k uzavření páté smlouvy o úvěru (dále jen „Smlouva 5“) na částku [částka], kterým byl vyplacen předchozí úvěr i s navýšením (Smlouva 1, Smlouva 2, Smlouva 3, Smlouva 4, Smlouva 5 dále společně jen „Smlouvy“).

4. Soud má za prokázané, že ke každé se shora uvedených smluv byla předem podána žádost o poskytnutí úvěru. Soud má za prokázané z žádosti o poskytnutí úvěru, že dne [datum] žalobce žádal o poskytnutí úvěru ve výši [částka] za účelem podnikatelských aktivit. Zároveň rukou napsal „Já níže podepsaní, [Jméno žalobce], prohlašuji, že finance z půjčky použiji na podnikání, a to nákupu náhradních dílů pro opravu automobilů.“ Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že k této žádosti bylo dopsáno, že z uvedené půjčky ve výši [částka] bude v hotovosti vyplacena částka [částka], bezhotovostně částka [částka] a částka [částka] bude započtena na účet vyplývající ze smlouvy úvěru ze dne [datum]. Zároveň rukou uvedl: „Já podepsaný prohlašuji, že peníze z půjčky od [právnická osoba] použiji pro podnikání, a to na nákup CNC stroje. „ Dále má soud za prokázané, že byla podána žádost o poskytnutí úvěru dne [datum] s tím, že má být poskytnuta půjčka ve výši [částka], v hotovosti má být vyplacena částka [částka], bezhotovostně částka [částka], částka [částka] bude započtena na závazek vůči společnosti Vinerati group ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. K tomuto rukou uvedl: „Já podepsaný prohlašuji, že finance z půjčky od [právnická osoba] použiji pro podnikání, a to na vybavení dílny na restaurování veteránů. „ 5. Dále má soud za prokázané z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum], že byla podána žádost o poskytnutí úvěru s tím, že v hotovosti má být vyplacena částka [částka], bezhotovostní částka [částka], částka [částka] bude započtena na závazek vůči žalobci ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a rukou uvedl: „ Já níže podepsaný potvrzuji, že finance z půjčky použiji na podnikání, a to na doplacení podnikatelského úvěru ve výši [částka], zbytek na vybavení dílny pro opravu veteránů.“ Dále má soud za prokázané, že byla podána dne [datum] žádost o poskytnutí úvěru, a to na částku [částka] s tím, že v hotovosti má být vyplacena částka [částka], bezhotovostně částka [částka] a částka [částka] má být započtena na závazek vůči žalobci vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Rukou potom uvedl: „ Já níže podepsaný prohlašuji, že finance z půjčky použiji na podnikání, a to vyplacení předešlého úvěru Venerati Group a dále na vybavení pro autodílnu na opravu veteránů.“ 6. Dále má soud za prokázané, že ke každé uvedené smlouvě potom byla taktéž uzavřena smlouva zástavní, týkající se nemovitosti částečně ve vlastnictví žalobce, ke které byl vždy podán taktéž návrh na zapsání uvedeného zástavního práva do katastru nemovitostí.

7. Dále má soud za prokázané, že žalobce je zapsán v živnostenském rejstříku jako podnikající osoba tuzemská dle živnostenského zákoníku s datem vzniku od [datum], kdy k poslední změně údajů došlo [datum], opravy kovodělných výrobků, strojů a zařízení, [adresa]. Soud má za prokázané, že dopisem ze dne [datum] žalobce ve smyslu ustanovení § 2001 a následující občanského zákoníku odstoupil od shora uvedených úvěrových smluv ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], a to z opatrnosti, neboť jinak uvádí, že smlouvy jsou neplatné.

8. Ze zprávy z psychologického vyšetření ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalobce se podrobil v ordinaci [tituly před jménem] [jméno FO] lékařskému vyšetření se závěrem, že osobnost žalobce je nezralá, výrazně narušená je emoční regulace, schopnost oddálit uspokojení vlastních potřeb, pacient se řídí momentálními impulsy a potřebami, není schopen domyslet důsledky svých rozhodnutí. Za výrazně nepříznivých okolností si půjčil peníze od nebankovních společností, které nebyl schopen splácet a úrokových sazeb v běžném peněžním pásmu, chybí mu finanční gramotnost. Osobnost je labilní, snadno podléhá nátlaku a sugesci. Jedná se o sociálně znevýhodněnou osobu s malým repertoárem sociálních dovedností a s nízkou mírou seberegulace a s neschopností se poučit.

9. Z exekučních příkazů má soud za prokázané provedení exekuce prodejem nemovitostí, a to ze strany soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], č. j. 143 Ex 00916/24–009, na částku [částka] pro oprávněného [jméno FO], [adresa], a to na základě exekučního titulu notářského zápisu, který vydal [tituly před jménem] [jméno FO], notářský kandidát, jménem notáře [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], N 816/24, NZ 1266/2024 a následující, a to na spoluvlastnický podíl 1/6 nemovité věci v [adresa]. Dále má soud za prokázané, že byl vydán exekuční příkaz čj. 143 Ex 00813/24-13 na uvedenou stejnou nemovitou věc na základě notářských zápisů pro jistinu ve výši [částka] a smluvní pokuty. Byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů pro oprávněného [jméno FO], plátce mzdy Autostar CZ a.s., IČO [IČO], [adresa], č. p. 716/24, [adresa], pro částku [částka].

10. Soud má za prokázané, (jako z listinného důkazu) ze znaleckého posudku vypracovaného pro Obvodní soud pro [adresa] k řízení o omezení způsobilosti žalobce ve věci posouzení duševního stavu žalobce sp. zn. 65 Nc 82/2024, vypracovaný ze strany [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], že žalobce trpí poruchou ADHD, diagnostikovatelnou jako lehká mozková dysfunkce v dětství, kdy určité typické znaky pro ADHD perzistují u posuzovaného do doby dospělosti, prokrastinace, tendence ke zkratkovitým řešením, s nerovnoměrně rozloženým intelektem, který v oblasti finanční problematiky se chová již jako lehce mentálně retardovaný, nepoučitelný jedinec, což vede k následným forenzním doporučením. Z hlediska diagnostiky lze uzavřít paralelně jakožto smíšenou poruchu osobnosti s možným organickým vlivem etiologií, porucha jejich kombinace je trvalého charakteru, neléčitelná a opatření soudu jsou z hlediska forenzně psychiatrického indikována, kdy k dotazu znaleckého zkoumání, zda může nakládat samostatně s finančními prostředky a do jaké výše a může spravovat své jmění, aniž by hrozila závažná újma, znalec uvádí, že může disponovat maximálně s částkou [částka] týdně. Náhled u posuzovaného parciální je nepoučitelný v řešené problematice, což je dáno jeho psychickou insuficiencí, finanční debilitou, negramotností.

11. Z účastnické výpovědi žalobce má soud za prokázané, že žalobce si našel žalovaného na internetu, zavolal s tím, že by potřeboval půjčku, půjčku si bral na to, aby zaplatil jiné půjčky. Dali mu několika stránkovou smlouvu s tím, že na papír má napsat, na co to chce, ale že potřebuje, tj. žalovaný, aby měli napsaný, že se jedná o půjčku na podnikání. Uvedl, že byl zaměstnaný jako OSVČ v [adresa] v servisu, kde právě tam požadovali, aby byl zaměstnán jako osoba samostatně výdělečně činná, nicméně fakticky tuto činnost neprovozoval. Dále se v zásadě vyjadřuje k tomu, jaké byly jeho představy s tím, že si chtěl půjčit právě půjčku, kterou nicméně následně nesplácel a pak to navyšoval. Myslel si, že to bude v práci lepší, ale měl vidiny o tom, jakým způsobem bude postupovat, ale toto se nepodařilo realizovat. Dále uvádí, že ani neví, s kým uvedenou smlouvu uzavíral, s kým vůbec o smlouvě jednal. Dále uvádí, že ani netuší, za co platil finanční prostředky za přednostní posouzení úvěruschopnosti. Dále uvádí, že při dalším posuzování dalších půjček a úvěruschopnosti po něm nic nechtěli, vždycky přišel jenom nějaký pán, notář, ten podškrt a řekli mu, že peníze přijdou druhej den, nic jiného nezkoumali, žádné výpisy nebo listiny po něm nechtěli, pouze vždy napsal rukou, že se jedná o úvěr na podnikání. Dále uvádí, že při podpisu smluv se s nikým o jejich podpisu a o jejich obsahu nebavil ani toto nijak neřešil. Co se týká účetnictví v okamžiku, kdy byl zaměstnán jako OSVČ, toto moc neřešil, maximálně v práci mu něco udělali, bylo to strohý. Neví ani, kdo podával daňová přiznání, možná nějaká kolegyně v práci. Při první smlouvě říkal, na co to chce s tím, že mu nicméně ze strany žalované bylo řečeno, aby napsal na papír, že aby byli krytý, že se jedná o úvěr na podnikání, jinak je může použít na cokoliv.

12. Z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] má soud za prokázané, že s ním žalobce jednal jako se zástupcem žalované. Bližší okolnosti ohledně prověřování podnikání žalobce nemá. Neměl pocit, že by žalobce nechápal k čemu se uvedenými smlouvami zavazuje a čeho se týkají.

13. Dále má soud za prokázané, že byl ze strany Obvodního soudu pro [adresa] vyhlášený rozsudek dne [datum], č.j. 65 Nc 82/2024–63, jímž byl žalobce omezen ve svéprávnosti tak, že není schopen majetkoprávních jednání a nakládání s finančními prostředky s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, nakládání s majetkem a finančními prostředky do částky [částka] týdně. Není schopen uzavírat smlouvy v jakékoliv podobě a formě, které by ho zavazovaly k opakovanému finančnímu plnění v jakékoliv výši. Není schopen činit právní jednání směřující k přiznání sociálních dávek etc., a to s odůvodněním, že kognitivní výkon posuzovaného je postižen ADHD, jsou postižené paměťové funkce, jde proto o jeho poruchy, o kombinaci lehké mentální retardace, ADHD s poruchou osobnosti. Posuzovaný není schopen dlouhodobého plánování, rozvržení finančních prostředků, domýšlení důsledků svých rozhodnutí a postihů. Znalec uzavřel, že ADHD jakožto mozková dysfunkce v dětství přetrvává u posuzovaného do věku dospělosti a současně je přítomen nerovnoměrně rozložený intelekt. Kognitivní deficit tedy z hlediska diagnostiky lze uzavřít jakožto smíšenou poruchu osobnosti s možným organickým vlivem, etiologií, porucha je trvalého charakteru a není léčitelná. Má zásadní forenzní dopad na právní jednání posuzovaného, kdy posuzovaný zvládne běžný den a jednodušší jednání, je schopen být zaměstnán bez hmotné odpovědnosti, avšak újma mu hrozí při správě jeho jmění, kdy může maximálně disponovat částkou dle znalce [částka] za týden. S ohledem na skutečnost, že duševní porucha má vliv na jednání posuzovaného a může ho vážně ohrozit, soud omezil svéprávnost žalobce, že není schopen pořizovat ani pro případ smrti, činit prohlášení o vydědění nebo uzavírat dědické lidské smlouvy s tím, že bylo jednoznačně prokázáno, že není schopen finanční prostředky rozvrhnout tak, aby mu vystačily na delší dobu. Veškerá právní jednání za posuzovaného doposud do doby zjištění finančního debaklu posuzovaného činí navrhovatel, jak bylo prokázáno. Posuzovaný není schopen hospodařit s finančními prostředky a rovněž není schopen si samostatně vyřizovat své záležitosti na úřadech, není schopen uzavírat pracovní smlouvy s hmotnou odpovědností, neboť by nepochopil obsah a důsledky těchto právních jednání. Neposoudí své nároky v sociální oblasti. Je zvýšeně důvěřivý, lehce ovlivnitelný třetí osobou, která je může přesvědčit, aby jednal i proti svému zájmu.

14. Soud neprovedl důkaz novým znaleckým posudkem zkoumajícím stav žalobce v době uzavírání smluv a ani výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO], když tyto shledal nadbytečnými vzhledem k rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] vyhlášený rozsudek dne [datum], č.j. 65 Nc 82/2024–63, který se zabýval zdravotním stavem žalobce již od jeho dětství, a to včetně stavu v době podpisu smluv.

15. Soud se v prvé řadě zabýval povahou uzavřených smluv. Byť tyto byly nadepsány jako smlouvy o podnikatelském úvěru, je nutné zvažovat jejich obsah a zejména postavení obou účastníků. Co se týká postavení žalovaného, jedná se o společnost s ručením omezeným, která se zabývá poskytováním nebankovních půjček. Nicméně co se týká osobnosti žalobce, byť žalovaný uváděl, že se jedná o osobu, která disponuje oprávněním k podnikatelské činnosti, je zapsaná v živnostenském rejstříku jako osoba samostatně výdělečně činná a byla takto zapsána i v době poskytování úvěru na základě nadepsaných smluv o podnikatelském úvěru, je nutné se zabývat osobností žalobce a důvodem pro poskytnutí uvedených půjček. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že sice vyhledal uvedenou společnost sám k poskytnutí půjčky, nicméně se jednalo o to, že finanční prostředky nechtěl v žádném případě použít na podnikání, když zároveň ani nikdy de facto nepodnikal, a i v době výslechu byl zaměstnán v autoopravně, jejíž jméno si ani nepamatuje. Zároveň žalobce nikdy netvrdil, že by fakticky podnikal, byl pouze zaměstnáván, nicméně pro zaměstnání byl ze strany zaměstnavatele požadován právě živnostenský list a samostatná fakturace. Dále je nutné poukázat na postup žalované při zjišťování podnikatelského záměru žalobce, který v rámci žádosti o poskytnutí úvěru k první smlouvě uvedl, že se jedná o finanční prostředky na rozjezd autodílny na opravu veteránů. Toto následně uváděl i v dalších žádostech o poskytnutí úvěru. Jednalo se vždy o v zásadě jednu větu psanou ručně, která kopírovala vlastně předchozí vyjádření. Žalovaný byl vyzván, aby uvedl konkrétní údaje, konkrétní tvrzení a navrhl důkazy k tomu, jakým způsobem fakticky prokazoval úvěruschopnost žalobce, ten k tomu pouze uvedl, že žalobce měl živnostenské oprávnění, dále byl spoluvlastníkem nemovitosti a nebyl v době poskytování úvěrů v insolvenci nebo proti němu nebylo vedeno exekuční řízení. Zároveň je však nutné poukázat na skutečnost, že shora uvedené by mohlo platit pouze v situaci eventuálně první smlouvy o úvěru, další smlouvy byly uzavírány následně vzhledem k nesplácení smlouvy první. K uvedenému však žalovaný již žádné nové informace nepožadoval. V žádném případě nezkoumal, z jakého důvodu první smlouva nebyla plně naplněna, nezkoumal tedy možnost dalšího splácení dalších poskytnutých úvěrů. Naopak poskytnutými podnikatelskými úvěry žalovaný splácel celé nesplacené pohledávky z minulých smluv, a to včetně příslušenství, a to včetně pokut a úroků a úroků z prodlení. V tomto směru tedy nelze dospět k závěru, že by žalovaný dostatečně zkoumal, k jakému účelu jsou fakticky uvedené finanční prostředky poskytovány, nehledě k tomu, že je nutné poukázat na skutečnost, že u smluv 2, 3, 4 a 5 docházelo k tomu, že z uvedených finančních prostředků, které byly žalobci ze strany žalovaného poskytnuty, došlo z drtivé většiny k splácení závazků z první smlouvy o podnikatelském úvěru tak, jak byla mezi účastníky fakticky uzavřena. Nejedná se tedy o to, že by finanční prostředky byly poskytovány přímo k podnikání žalobce, ale naopak byly poskytnuty na krytí dluhů, které vznikly žalobci z poskytnutých půjček ze strany žalovaného. Žalovaná ani k výzvě soudu neuvedla, jakým dalším konkrétním způsobem zkoumala, zdali jsou uvedené finanční prostředky opravdu určeny k podnikání, či zdali mají být k uspokojování jiných dluhů. K tomuto soud odkazuje opět na účastnickou výpověď žalobce, který uvedl, že finanční prostředky potřeboval, aby pokryl již vzniklé dluhy. Ptal se i žalovaného, zdali jakým způsobem bude prokazováno, jestli uvedené finanční prostředky fakticky použije k podnikání. Ze strany žalované mu bylo sděleno, že nikoliv, že je nutné pouze podepsat papír, jinak že finanční prostředky můžou být použity na cokoliv, že je žalovaný potřebuje mít na papíře napsané, aby byly krytý, proto to tam vždy ručně psal. Zároveň má soud za prokázané ze všech smluv o poskytnutí podnikatelského úvěru, že vždy v bodě 2 a 3 písmeno b) každé smlouvy bylo uvedeno, že za posouzení úvěruschopnosti žalobce byly požadovány poplatky, k první smlouvě poplatek [částka], ke druhé [částka], ke třetí [částka], ke čtvrté [částka] a k páté [částka]. Shora uvedené smlouvy byly uzavírány v období cca 3 měsíců a za posouzení úvěruschopnosti žalobce zaplatil žalované částku [částka]. Jak je shora uvedeno, k výzvě soudu žalovaná pouze uvedla, že co se týká schopnosti posouzení úvěruschopnosti žalobce splácet poskytnuté půjčky, pouze jí stačila skutečnost, že žalobce jí vždy k žádosti o poskytnutí úvěru napsal, že se jedná o poskytnutí finančních prostředků na podnikání, rozjezd autodílny na opravu veteránů a dále ve zbytku byly hrazené právě původní dluhy ze strany žalobce vůči žalované. [právnická osoba] bylo zkoumáno, zdali tedy je žalobce vlastníkem nebo spoluvlastníkem nemovitosti, což žalovaná zjistila právě již k první smlouvě a právě ke krytí eventuálně vzniklých dluhů byly vždy sepisovány zástavní smlouvy na uvedenou nemovitost. Žalobce tak zaplatil na základě shora uvedených pěti smluv žalované za posouzení úvěruschopnosti částku [částka] s tím, že ze strany žalované za tuto částku byla požadována pouze rukou psaná vyjádření v rozsahu několika řádků o tom, že se jedná o finanční prostředky, které budou použity na podnikání žalobce a splácení u podnikatelských úvěrů.

16. Obecně lze uvést, že co se týká poskytování podnikatelských úvěrů od bank či dalších institucí, tyto mají poměrně přísné podmínky pro jejich splnění a měl by být vyžadován účel úvěru, a to v rozsahu předložených daňových období v oboru podnikání s kladným výsledkem hospodaření, měla by být zkoumána faktická existence uvedené firmy, bezdlužnost vůči Finančnímu úřadu, předložení podnikatelského závěru, vedení účtu u banky, investičního úvěru, určité procento vlastních zdrojů, udání účelu půjčky. V tomto směru nelze dospět k závěru, že by se žalovaná fakticky zajímala o to, jakým způsobem tedy budou finanční prostředky určené k faktickému podnikání žalobce, když ani nezjišťovala, zdali žalobce fakticky podniká, v jakém oboru, s jakým výsledkem a zdali je jeho podnikání fakticky funkční, zdali zde jsou vůbec možnosti žalobce k tomu, aby podnikal a uvedené finanční prostředky k podnikání fakticky použil. Zároveň soud vychází i z účastnické výpovědi žalobce, který právě se fakticky dotazoval zástupce strany žalované, zdali finanční prostředky může použít i na jiné věci než na ty, které uvede právě v ručně psané žádosti o poskytnutí podnikatelského úvěru. Za dané situace má soud za to, že žalovaný nemohl dospět k závěru, že by mohl fakticky se žalobcem uzavřít platnou smlouvu o podnikatelském úvěru. Naopak, mezi účastníky byla uzavírána smlouva o úvěru, kdy bylo již od počátku zřejmé a žalovanému muselo být taktéž zřejmé, že finanční prostředky nebudou nikdy ze strany žalobce na podnikání fakticky určené, když vycházel pouze z jediné věty žalobcem napsané, a to, že tyto použije k rozjezdu podnikání dílny na opravu veteránů. Žalovaný v žádném případě nezkoumal jakékoliv okolnosti podnikání žalobce, pouze to, zdali je zapsán v živnostenském rejstříku, nevyžadoval daňová přiznání, nevyžadoval žádnou podnikatelskou historii žalobce, ani to, zdali žalobce fakticky v daném oboru podniká. Soud tak dospěl k závěru, že nemohla být platně uzavřená podnikatelská smlouva, když již od počátku muselo být žalovanému zřejmé, že se nejedná o úvěr podnikatelský, tedy že by byly poskytnuty finanční prostředky podnikateli na jeho podnikatelskou činnost. Toto vyplývá i ze samotného postoje žalobce, který taktéž nikdy neměl v úmyslu uvedené finanční prostředky na jakékoliv své podnikání použít, chtěl je vždy od počátku použít k jakékoliv smlouvě pouze na úhradu bývalých dluhů a na uspokojování svých potřeb jako osoby fyzické. Finanční prostředky tedy od počátku žalobce poptával jako spotřebitel na úhradu druhů pro osobní spotřebu. Byť tedy živnostenský list vlastnil, nelze dospět k závěru, že by samotná existence vlastnictví živnostenského listu a zapsání do živnostenského rejstříku byly dostatečnými podklady pro to, aby soud mohl uzavřít, že se jednalo o uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru. Žalovaná ani, jak je shora uvedeno, s žalobcem jako s podnikatelem nejednala, nepostupovala tak, že by fakticky chtěla poskytnout úvěr pro podnikání, nikdy v žádném případě nezjišťovala okolnosti podnikání žalobce, nezjišťovala jeho podnikatelskou historii, jeho záměry na použití uvedených finančních prostředků. Byť inkasovala částku [částka] za posouzení úvěruschopnosti žalobce k uvedeným pěti smlouvám, žádnou úvěruschopnost žalobce nezjišťovala, nezkoumala, nepožadovala. Zároveň je nutné poukázat na skutečnost, že nelze dospět k závěru u smluv 2, 3, 4 a 5, že by posuzovala úvěruschopnost žalobce, zejména třeba u páté smlouvy ve výši [částka], když by musela zjistit, že u jí samé již mu byla poskytnuta půjčka na základě první smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou žalobce nesplácí, a dále si bral další půjčky, kterými kryl pouze nesplacené dluhy z uvedených smluv. V tomto případě nelze dospět k závěru, že by se jednalo o postup žalované k uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru a poskytnutí smlouvy podnikatelského úvěru. Žalovaná musela vědět, že žalobce je pouze spotřebitelem, nežádá peníze na podnikání, když toto jí sám žalobce řekl při sjednávání první smlouvy.

17. Soud odkazuje na ustanovení § 433 o. z. s tím, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

18. Nelze odhlédnout od celkové situace, kdy žalovaná pětkrát uzavírala během cca tří měsíců smlouvu o podnikatelském úvěru se žalobcem, pětkrát tedy posuzovala jeho úvěruschopnost a při odborné péči, při péči profesionála, který poskytuje nebankovní úvěry, měla zkoumat, jakým způsobem fakticky tedy žalobce s poskytnutými finančními prostředky určenými na podnikání fakticky disponuje. Zřejmě je evidentní, že finanční prostředky nebyly na žádný autoservis investovány, nebyly ani investovány do jeho rozjezdu. Nebyly zde učiněny žádné, byť bagatelní, minimální úkony ze strany žalobce k tomu, aby vůbec finanční prostředky na provoz autoservisu fakticky použil. Toto soud uvádí zejména k situaci, kdy za zkoumání úvěruschopnosti žalobce byla vynaložena částka [částka]. Za dané situace, pokud by žalovaná postupovala s péčí řádného hospodáře a fakticky zkoumala, na jaký účel byla první půjčka určena a fakticky spotřebována, musela by dojít k závěru, že další úvěry nemůže poskytovat, neboť se nejedná o úvěry, které by byly spojené s provozováním podnikatelské činnosti žalobce. Pouze skutečnost, že žalobce má k dispozici živnostenské oprávnění, nemůže být zárukou toho, že fakticky je také podnikatelem.

19. Za dané situaci je pak nutné postupovat dle ustanovení § 86 odstavec 1 zákona č. 257/16 Sb., kdy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitelé na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledky posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Soud k tomu poukazuje, že je nutné poukázat na skutečnost, že žalobce v době před samotným uzavřením první smlouvy taktéž procházel insolvenčním řízením a řízením o oddlužení vedeným u Městského soudu v Praze, MSPH 88 [insolvenční spisová značka] – B – 6, kdy je evidentní, že i v minulých letech žalobce nebyl schopen závazky, a to více závazků fakticky splácet. Soud tak dospěl k závěru, že smlouvy o podnikatelském úvěru, tak, jak byly uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] jsou absolutně neplatné, neboť se příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 občanského zákoníku, a dále jsou absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru číslo 257/2016 Sb.

21. Soud dále odkazuje na neplatnost smluv a důvodů pro vyhovění žaloby i z důvodů zdravotního stavu žalobce. V průběhu tohoto řízení Obvodní soud pro [adresa] vyhlásil rozsudek ze dne [datum], č.j. 65 Nc 82/2024–63, kterým omezil žalobce ve svéprávnosti tak, že tento není schopen majetkoprávních jednání, nakládání s finančními prostředky s výjimkou právního jednání v běžných záležitostech každodenního života a nakládání s majetkem a finančními prostředky do částky [částka] týdně a není schopen uzavírat smlouvy o opětovném plnění. K tomuto soud poukazuje i na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který ve svých závěrech dospěl k závěru, že žalobce již od dětství trpí psychickou nemocí v rámci ADHD, posuzované jsou postiženi paměťové funkce, jde o poruchy kombinace lehké mentální retardace, ADHD poruchy osobnosti, není schopen dlouhodobého plánování, není schopen rozvržení finančních prostředků, domýšlení důsledků rozhodnutí a postihu. Jedná se o lehkou mozkovou dysfunkci v dětství, která přetrvává do věku dospělosti. Za dané situace je nutné poukázat právě na skutečnost, že i z výslechu žalobce vyplývá, že žalobce není schopen dořešit následky svých jednání, týkající se investování finančních prostředků, jejich utrácení a zejména potom právě i získávání finančních prostředků prostřednictvím úvěrů a půjček, kdy není schopen dopočítat výši sjednaných úvěrů, nemá přehled o úrovni poplatků, úrokových sazbách, ani o smluvených smluvních pokutách, popřípadě jiných sankcí spojených s neplněním povinností vyplývajících ze smlouvy. Soud tak odkazuje na ustanovení § 581 občanského zákoníku, není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá, neplatné i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právě jednat. Soud poukazuje i na ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. Soud poukazuje právě na skutečnost, že nikoliv v době uzavírání namítaných smluv, ale v době pozdější byl žalobce omezen ve způsobilosti s nakládáním s finančními prostředky a možností uzavírat smlouvy, možností činit právní úkony, týkající se finančních prostředků. Nicméně je tedy evidentní jak ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], tak i z uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 65 Nc 82/2024, že žalovaný již od dětství má duševní poruchu, je osobou, která není mentálně způsobilá posoudit následky svého jednání, a to zejména v okruhu nakládání s finančními prostředky, není schopen posoudit následky svých jednání, následky půjček a schopností jejich splácení, popřípadě právě sankcí, které s nesplácením uvedených poskytnutých úvěrů jsou spojené. Zároveň se ze znaleckého posudku podává, že žalobce je osobou, která je snadno ovlivnitelná, lehce podléhá nátlaku a podobně. Byť nelze říct, že by žalovaná tyto informace měla nebo z jednání s osobou žalobce mohla shora uvedené jednodušše poznat, je nutné poukázat na skutečnost, že právě v částce [částka] posuzovala úvěruschopnost žalobce, měla se tak zabývat i jeho osobou, osobou, která by měla podnikat, jakým způsobem by podnikala, zdali někdy podnikala, jakým způsobem fakticky vydělává finanční prostředky, jaké jsou jeho osobní a majetkové poměry. Toto však neučinila. Dle názoru soudu právě při zkoumání úvěruschopnosti žalobce by musela dospět k závěru, že se jedná o osobu, která již v minulosti měla problémy s finančními prostředky, byla v insolvenci, řešila oddlužení, a je tedy osobou, která nepodniká, je pouze osobou, která vykonává práce v autoservisu. Za dané situace jsou tak uvedené smlouvy 1–5 absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ustanovení § 580 občanského zákoníku, neboť žalovaná zjevně zneužila duševního stavu žalobce k uzavření smlouvy, jejímž důsledkům žalobce nemohl s ohledem na jeho zdravotní stav, který je zakotvený jak ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], tak i následně v rozsudku o omezení způsobilosti Obvodního soudu pro [adresa].

22. Co se týká potom samotného požadavku na vyplacení bezdůvodného obohacení, Žalobci na základě Smlouvy 1 měla být vyplacena částka ve výši [částka], s úrokem 35 % p.a. Splátky měly činit [částka] měsíčně a úvěr měl být splatný do [datum]. V této smlouvě byl rovněž v článku 2 odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši [částka] za správu úvěru, poplatek ve výši [částka] za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši [částka] za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno pouze [částka]. Žalobci na základě Smlouvy 2 měl být poskytnutý úvěr na částku ve výši [částka] s úrokem 22 % p.a. Splátky měly činit [částka] měsíčně a úvěr měl být splatný do [datum]. Úvěrem byl krom jiného splacen předchozí úvěr ve výši [částka]. V této smlouvě byl rovněž v článku 2. odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši [částka] za správu úvěru, poplatek ve výši [částka] za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši [částka] za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno [částka]. Žalobci na základě Smlouvy 3 měl být poskytnutý úvěr na částku ve výši [částka] s úrokem 22 % p.a. Splátky měly činit [částka] měsíčně a úvěr měl být splatný do [datum]. Úvěrem byl krom jiného splacen předchozí úvěr ve výši [částka]. V této smlouvě byl rovněž v článku 2 odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši [částka] za správu úvěru, poplatek ve výši [částka] za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši [částka] za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno [částka]. Žalobci na základě Smlouvy 4 měl být poskytnutý úvěr na částku ve výši [částka] s úrokem 22 % p.a. Splátky měly činit [částka] měsíčně a úvěr měl být splatný do [datum]. Úvěrem byl krom jiného splacen předchozí úvěr ve výši [částka]. V této smlouvě byl rovněž v článku 2 odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši [částka] za správu úvěru, poplatek ve výši [částka] za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši [částka] za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno [částka]. Žalobci na základě Smlouvy 5 měl být poskytnutý úvěr na částku ve výši [částka] s úrokem 22 % p.a. Splátky měly činit [částka] měsíčně a úvěr měl být splatný do [datum]. Úvěrem byl krom jiného splacen předchozí úvěr ve výši [částka]. V této smlouvě byl rovněž v článku 2 odst. 2.3. uvedený poplatek ve výši [částka] za správu úvěru, poplatek ve výši [částka] za posouzení úvěruschopnosti a poplatek ve výši [částka] za přednostní vyřízení a poskytnutí úvěru. Žalobci bylo reálně vyplaceno [částka]. Smlouvy byly zajištěny zástavním právem - zákazem zcizeni k nemovitosti o spoluvlastnickém podílu o velikosti 1/2, a to k pozemku p. č. 2360/1 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součásti je stavba [adresa], č. p. 1035, rod. dům, pozemek č. p. 2361 – zahrada, vše v katastrálním území [adresa] a obci [adresa], vedené Katastrálním úřadem pro hlavní město prahu, katastrální pracoviště [adresa]. Smlouva 2, Smlouva 3, Smlouva 4 a Smlouva 5 byly nadto zajištěny zástavními smlouvy uzavřenými téhož dne jako jednotlivé smlouvy. Smlouvy pak byly zajištěny celou řadou smluvních pokut. Dle čl. 6 odst. 6.1. písm. b) Smluv v případě prodlení s hrazením úroku delším než 21 dni mělo dojít ke zesplatnění úvěru, a to včetně úroku za celé sjednané období. V čl. 7. odst. 7.1. písm. a) Smluv byla sjednána smluvní pokuta ve výši 25 % ze zbývající výše úvěru pro případ zesplatnění úvěru dle čl. 6 odst. 6.1. písm. b) Smluv. V článku 6 odst. 6.1. písm. a) Smluv byla pak pro případ prodlení se splátkou úroku i pro případ prodlení s celkovou dlužnou částkou v případě zesplatnění úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně z dlužné nesplacené částky. Žalobce má za to, že smluvní pokuty, tak jak jsou sjednány, jsou zcela v rozporu s ustanovením § 122 ZSÚ podle něhož smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, přičemž souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše úvěru (tj. souhrn všech částek, jež jsou dány dlužníku k dispozici,) nejvýše však [částka]. Smlouvy 1-4 byly uhrazeny refinancováním ze smlouvy vždy následující a Smlouva 5 byla uhrazenou platbou ve výši [částka] úvěrem od třetího subjektu. Mezi účastníky bylo nesporné, že v průběhu smluvní vztahu žalovaný od žalobce obdržel dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Na základě smluv měla být žalobci uhrazena částka [částka], zároveň však fakticky byla žalobci vyplacena částka pouze [částka]. Za dané situace by se tak mělo žalobci dostat částky [částka], kdy rozdíl s fakticky vyplacenou částkou [částka] činí částku [částka], která představuje bezdůvodné obohacení.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 osř. Žalobce byl ve sporu plně úspěšný, soud mu přiznal náhradu nákladů řízení. Zástupce žalobce učinil v řízení celkem [hodnota] úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy ze dne [datum], sepsání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum], sepsání vyjádření ze dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum] a účast na soudním jednání dne [datum]. Tarifní hodnota dle ustanovení § 8 odst. 1 Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen „AT“) činí částku [částka]. Odměna za jeden úkon právní služby tak činí á [částka] ve smyslu ustanovení § 7 AT. Soud nedospěl k závěru, že by bylo na místě použití ust. § 12 odst. 1 AT, když žalobce požaduje dvojnásobnou výši odměny. Navýšení odůvodňuje skutečností, že žalobce je aktuálně omezen ve svéprávnosti, když dané důvody jeho duševního stavu byly dány dlouhodobě již před omezením svéprávnosti. Práce s klientem byla náročnější pracovně i časově, a to jak co do okolností úplného zjištění skutkového stavu, tak i co řádného vysvětlování soudního procesu a práv klienta. Soud uvádí, že žalobce se účastnil soudních jednání a byl soudem vyslýchán, soud nedospěl k závěru, že by práce s klientem byla natolik náročná, aby navýšení odůvodnila. Naopak, je právní zástupce žalobce jako advokát, který je profesionál, je osobou znalou práva. Skutkový základ nároku byl jednoduchý a stejně tak i procesní záležitosti tohoto řízení. Obtížné bylo právní posouzení a to činil advokáta jako osoba práva znalá a právní pomocí se živící. Soud dále přiznal 2x režijní paušál po [částka] dle ustanovení § 13 odst. 4 AT, tedy celkem [částka] a 5x režijní paušál po [částka] za 5 úkonů učiněných po novele AT účinné od [datum], tedy celkem [částka] a DPH.

24. Soud uložil žalovanému uhradit soudní poplatek, když žalobce byl od placení soudních poplatků osvobozen a tato povinnost ze zákona jako na neúspěšnou stranu přechází na žalovaného.

Poučení