15 C 213/2021-212

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro zaplacení 2 640 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 430 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a jdoucím od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 2 210 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 210 000 Kč ve výši 8,5 % p.a. od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 30 445,87 Kč rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou dne [datum] domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 2 640 000 Kč s odůvodněním, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje Odbor hospodářské kriminality ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] - [číslo] 2008 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písmeno b), odst. 3 písmeno a) a odst. 4 tr. zákoníka. Žalobce dále popsal průběh trestního stíhání, které bylo následně vedeno u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. [spisová značka] vůči žalobci, bylo ukončeno, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], který žalobce obžaloby v plném rozsahu zprostil podle § 226 písmeno b) tr. řádu. Žalobce požaduje částku 1 584 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí a dále částku 1 056 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, který spočíval v průtazích v trestním řízení a v nepřiměřené délce uvedeného trestního řízení. V trestním řízení došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces s tím, že současně platí, že proti žalobci nikdy nemělo být trestní stíhání vedeno, což vyplývá z argumentace rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum]. Žalobce byl nedůvodně trestně stíhán od [datum] do [datum] po dobu 132 měsíců. Po extrémně dlouhou dobu musel pociťovat negativní důsledky probíhajícího trestního stíhání, které se negativně promítly do jeho soukromého života. Projevují se doteď. Žalobce byl vystaven značnému stresu, který pociťoval jako osoba, proti které je vedeno trestní stíhání. Tato nemajetková újma dále spočívá v tom, že žalobce po celou dobu nezákonně vedeného trestního stíhání nemohl plánovat svoji budoucnost, neboť žil ve stálých obavách z toho, jak jeho trestní stíhání skončí a zda náhodou nebude odsouzen a nebude muset vykonávat trest odnětí svobody, jehož uložení žalobci hrozilo. Žalobce se uzavřel do sebe, méně se stýkal se svými přáteli, neměl náladu na to, aby se věnoval svým zálibám, ztratil chuť do života. V důsledku trestního stíhání byl žalobce nucen strpět neustále probírání předmětné trestní věci v jeho okolí. V okolí žalobce byla všeobecně známá informace o tom, že je proti žalobci vedeno trestní stíhání, aniž by žalobce tuto informaci o sobě sám sděloval. Celá věc byla kontinuálně a podrobně medializována, sdělovací prostředky detailně monitorovaly jednotlivá hlavní líčení konaná v předmětné trestní věci, a proto žalobce, který se v procesním postavení obžalovaného osobně prakticky účastnil na všech líčeních, se pravidelně objevoval v celostátních televizních relacích, aniž by na tomto měl jakoukoliv vinu. Žalobce pociťoval důsledky předmětného trestního stíhání na svém zdraví a psychickém stavu, měl nálepku osoby, která zapříčinila smrt mnoha osob, vážná zranění mnoha osob a mnohamilionové hmotné škody. Trestní stíhání pociťoval jako velkou nespravedlnost spáchanou na jeho osobě, celou situaci vnímal značně úkorně. Byl nucen dostavovat se k policejním orgánům, byl podrobován výslechům a byl podroben ponižujícímu snímání otisku prstů, odběru biologických materiálů, stěry z úst a fotografování osoby. Žalobce si připadal, tak jak je s ním nakládáno jako s násilníkem a zločincem. [příjmení] se dostavovat k hlavnímu líčení, zde trávil mnoho času na lavici obžalovaných, snažil se přesvědčit soud o své nevinně. Celé dlouhodobě ponižující martyrium vedlo k tomu, že žalobce při tom všem pociťoval obrovskou hanbu a stud. Žalobce byl počínáním orgánů činných v trestním řízení připraven o značnou část svého života, který měl žalobce v úmyslu strávit poněkud jiným způsobem než dehonestujícím a ponižujícím trestním stíháním. Bylo zasaženo do práva žalobce na soukromý a rodinný život, do jeho cti, bylo zasaženo do rodinného života, zasáhlo členy nejbližší rodiny žalobce, žalobce a jeho rodina pociťovali v důsledku probíhajícího trestního stíhání značnou nejistotu ve vztahu ke své budoucnosti. Žalobce pociťoval značnou nejistotu ve vztahu k možnostem hradit stávající finanční závazky. Finanční nejistota se promítala do emočně vypjatých situací v rámci rodinného života žalobce. Výslechy na policii a účasti u hlavních líčení zatěžovaly život žalobce i nejbližší rodiny po dlouhou dobu. Žalobce se setkal poprvé s takovouto situací ve svém životě, připadal si jako zločinec nebo závadová osoba, pociťoval i začnou nervozitu a stres, špatně se mu spalo. Před hlavními líčeními měl žalobce problémy se spánkem. Nemohl usnout a spát. Před hlavním líčením bylo žalobci nedobře, jak fyzicky tak psychicky, projevily se u něj psychosomatické potíže jako průjmy, bolesti břicha, zvracení, nervozita, strach, úzkosti, stresující byla i účast u hlavních líčení. Žalobce propadal zoufalství. Celou věc podrobně projednávali, toto také bylo spojeno se začnou ztrátou času a finančními náklady. Zásah do soukromé sféry žalobce neodezněl ani po skončení trestního stíhání. Jednalo se také o zásah do společenské sféry žalobce, ve svém okolí slýchával, že je pachatelem závažného trestného činu, při kterém mnoho osob zemřelo a mnoho osob bylo těžce zraněno, že bůhví, jak to nakonec skončí. Stále ve svém okolí slýchává jen, že mu to neprokázali. Žalobce byl nucen ve svém okolí strpět četné narážky na své trestní stíhání, pociťoval lítost, ponížení, stigmatizaci. Okolí na něj nahlíželo jako na osobu, která se dopustila závažného trestného činu, při níž mnoho osob zemřelo a mnoho bylo zraněno, po dlouhou dobu bylo zpochybňováno dobré jméno, dobrá pověst, čest, společenská vážnost a bezúhonnost žalobce. Byl také vystaven ohrožení, že bude povinen poškozeným osobám a pozůstalým po poškozených uhradit část náhrady majetkové škody a nemajetkové újmy, se kterou se tyto poškozené osoby připojily k trestnímu řízení, což by pro něj bylo zcela likvidační.

2. Žalovaná k věci samé uvedla, že žalobce u ní dne [datum] uplatnil požadavek na náhradu nemajetkové újmy, která měla být žalobci způsobena v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedla, že neměla k dispozici shora uvedený spisový materiál. Nemůže se tedy kvalifikovaně vyjádřit k požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy. Žádné z tvrzení žalobce, ani po jeho výslechu na jednání soudu dne [datum] nesporovala.

3. Soud má za prokázaný průběh trestního stíhání žalobce ze spisu Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. [spisová značka] tak, že usnesením ze dne [datum] podle § 160 odst. 1 tr. řádu bylo zahájeno trestní stíhání [celé jméno žalobce] pro trestný čin obecného ohrožení dle ustanovení § 180 odst. 1 odst. 2 písmeno b), odst. 3 písmeno a), odst. 4 tr. zákoníku. Žalobce podal proti uvedenému usnesení stížnost. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byla zamítnuta stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Od roku 2008 byly shromažďovány důkazy zejména listiny týkající se ohledání místa činu, včetně fotodokumentace, pitevní protokoly, bylo rozhodováno o vydání věcí. V průběhu roku 2008a 2009 byla vydávána opatření o přibrání znalců. Z vyjádření zaměstnavatele žalobce vyplývá, že má dobrou pracovní morálku, je iniciativní při plnění pracovních úkolů, po dobu působení ve firmě k němu nebyla vznesena žádná námitka z hlediska porušení pracovní kázně. Následovalo uvědomění o termínu konání prostudování trestního spisu. Je podán návrh na podání obžaloby na obviněného. Další spoluobvinění žádají o přezkoumání postupu policejního orgánu srpnu roku 2010 Obžaloba je podaná Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne [datum], kde jako 9. obžalovaný figuruje žalobce. Následovalo rozesílání obžaloby. Žalobce se přípisem ze dne [datum] domáhá návrhu na předběžné projednání obžaloby podle § 185 a následující tr. řádu. Došlo k prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení do dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] je nařízeno hlavní líčení na dny 20. až [datum]. Kde je obesíláno několik desítek poškozených a k tomu i zástupci obviněných a obvinění. Podle záznamu ze dne [datum] ze strany Policie České republiky ohledně žalobce se nepodařilo doručit písemnosti. Následovalo hlavní líčení dne [datum], kde byl žalobce osobně přítomen, stejně tak i obhájce. Jsou vyslýcháni obžalovaní. Další hlavní líčení proběhlo ze dne [datum] v 8:30 hodin, stejně tak je přítomen opět žalobce. Další hlavní líčení bylo dne 22. 6. 2011a [datum] a 27. 6. 2011a 28. 6. 2011a 29. 6. 2011a [datum], žalobce je opět osobně přítomen. Následovalo odročení hlavního líčení. Další set hlavních líčení proběhl ve dnech [datum] v 8:30 hodin u tohoto byl žalobce nepřítomen, dne [datum], opět žalobce byl nepřítomen, dne [číslo] 2011, také z něj vyplývá, že žalobce nebyl tomuto hlavním líčení přítomen, dne [datum], žalobce byl osobně přítomen, dne [datum], žalobce nebyl přítomen, dne [datum], žalobce nebyl přítomen, dne [datum], žalobce nebyl přítomen. Následovalo zadávání znaleckých posudků ze strany Policie České republiky Kriminalistickému úřadu Policie České republiky v průběhu prosince roku 2012 a žalobce podává návrhy na provedení důkazů v lednu roku 2013. Původně nařízené hlavní líčení neproběhlo a bylo odročeno jako hlavní líčení na dny 16. až [datum], k němu byli obesláni, jak poškození, tak i účastníci řízení. Do spisu byly zakládány znalecké posudky, byla zakládána rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce a další s tím spojená řízení. Dne [datum] byl podán další znalecký posudek ze strany Ing. [jméno] [příjmení]. Následovalo hlavní líčení dne [datum]. Žalobce byl přítomen osobně. Další hlavní líčení proběhla dne [datum], žalobce nebyl přítomen. A dále ve dnech [datum] až [datum], žalobce se ani na jedno nedostavil. V mezidobí byly zasílány dodatky ke znaleckým posudkům. Další set hlavních líčení proběhl ve dnech [datum] až [datum], žalobce nebyl u žádného přítomen. Další hlavní líčení proběhlo dne [datum], žalobce nebyl přítomen. Další hlavní líčení dne [datum], žalobce nebyl přítomen. A další hlavní líčení dne [datum], žalobce nebyl přítomen. Další hlavní líčení proběhlo dne [datum] a dne [datum], žalobce nebyl přítomen. Hlavního líčení bylo odročeno na den 13. až [datum]. Žádost žalobce ze dne [datum] o odročení hlavního líčení. A následují další žádosti o odročení hlavního líčení z důvodu zdravotního stavu právního zástupce žalobce s tím, že je zjišťován zdravotní stav ještě v průběhu listopadu roku 2015 a hlavní líčení proběhlo dne [datum], žalobce nebyl jednání přítomen. Další hlavní líčení bylo dne [datum], žalobce nebyl přítomen. Informace ze strany znaleckého ústavu, vyjádření k úkonu ze dne [datum] týkající se právě požadavků na znalecké ústavy, návrhy na doplnění otázek položených znaleckému ústavu ze strany právního zástupce žalobce a dalších, návrh na provedení důkazů, vyžádání projektu experimentu ze strany právního zástupce žalobce. Vyžádaný znalecký posudek je doručený soudu [datum] a následuje ještě podání doplňku znaleckého posudku a vyjádření ke znaleckému posudku. Hlavní líčení proběhlo dne [datum] a [datum]. Další hlavní líčení proběhlo dne [datum] a [datum], [datum] a [datum] s tím, že žalobce nebyl přítomen ani na jednom z uvedených hlavních líčení. Bylo odročeno za účelem přednesu závěrečných řečí. Hlavní líčení proběhlo dne [datum], žalobce nebyl přítomen. Na tomto hlavním líčení byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn. Ze strany soudce je žádáno o prodloužení lhůty pro vyhotovení rozsudku do dne [datum]. Rozsudek má 232 stran. Následuje odvolání státního zástupce proti shora uvedenému rozsudku, dne [datum] byl spis předložen Krajskému soudu v Ostravě. Ten usnesením sp.zn. [spisová značka] uvedený rozsudek v celém rozsahu zrušil, věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu projednání. Z tohoto usnesení číslo listu [číslo] je pod bodem 33 konstatováno, že i rychlost řízení ve věci vykazuje značné nedostatky.„ Okresní soud nerespektuje ustanovení § 2 odst. 4 věta 2. tr. řádu a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod o právu na projednání trestní věci co nejrychleji, neboť při nařizování hlavních líčení i vyžadování důkazů jsou neodůvodněné průtahy. Krajský soud proto okresnímu soudu ukládá povinnost projednávat tuto trestní věc přednostně a s co s největším urychlením, aby již délka trestního řízení neohrožovala právo obžalovaných na projednání věci v přiměřené lhůtě. Výše uvedené vady a nedostatky nejsou a nebudou důvodem k postupu podle § 262 tr. řádu“ Následně byl spis vrácen soudu prvního stupně. Soud I.stupně pokračuje v hlavních líčeních dne [datum] a [datum], na kterém žalobce nebyl přítomen. Jednání odročeno na den 29. až [datum], mezitím byly vyžádávány fotodokumentace. Další hlavní proběhlo dne [datum], žalobce nebyl přítomen. Další hlavní líčení dne [datum], žalobce nebyl přítomen. Následovalo hlavní líčení s dne [datum], jednání bylo odročeno na den [datum] Hlavní líčení dne [datum] proběhlo, žalobce nebyl přítomen a na něm byl vyhlášený rozsudek. Žalobce jím byl obžaloby zproštěn, následuje podání odvolání ze strany státního zástupce. Krajskému soudu v Ostravě byl spis předložen dne [datum] a Krajský soud v Ostravě vyhlásil rozsudek Jménem republiky dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka], kterým rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a ohledně žalobce rozhodl dle ustanovení § 259 odst. 3 písmeno a) a § 226 písmeno b) tr. řádu zprostil obžaloby. Shora uvedený rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

4. Tvrzení o zásazích způsobených trestním stíháním žalobci žalovaná nesporovala a soud je má za prokázané z účastnické výpovědi žalobce ve sféře zdravotní, rodinné a volnočasové tak, že žalobce měl v průběhu trestního stíhání strach z budoucnosti, hrozil mu i tretst odnětí svobody, z tohoto důvodu se nechtěl vztahově vázat, nechtěl zakládat rodinu. S Partnerkou se na počátku začátků řízení před soudem rozešel, další delší vztah z důvodu obav nenavázal. To se změnilo až po ukončení jeho stíhání, má vztah a bude se ženit. Trestní řízení zasáhlo i ve sféře zdravotní, nemohl usínat, špatně spal, byl nucen vyhledat lékařskou pomoc MUDr. [příjmení], která mu předepsala medikaci, jednalo se o řešení problémů se spaním a s nespavostí. Za situace, kdy se jeho stav nezhoršoval, už dále medikaci. Nicméně lékařka mu doporučila, aby nechodil na hlavní líčení v okamžiku, kdy tam chodit nemusí. Ohledně zásahu do volnočasových aktivit žalobce v době před zahájením stíhání chodil po hospodách, hrál volejbal, fotbálek. Po zahájení trestního stíhání už na toto neměl sílu ani náladu.

5. Tvrzení o zásazích do profesní sféry má soud za prokázané z účastnické výpovědi a z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] tak, že zhruba 1 rok před nehodou nastoupil do zaměstnání a z nulové pozice se dostal na pozici parťáka, mohl být i šéf montérem. Vzhledem k určité apatii, kterou trpěl v průběhu řízení, mu však byla tato práce odebírána a byla mu přidělována práce technika. Původně vedl skupinu lidí, měl k dispozici výkresy a organizoval skupině lidí danou práci. Po zahájení trestního řízení se žalobce stal zamlklým, stal se uzavřeným. Neměl dle nadřízených dostatečný výkon, jednalo se také o riziko, a z tohoto důvodu dávali mu již méně náročné práce na skladě při různých menších montážích, a to proto, aby neohrožoval sebe nebo jiné. Časem byla taková idea, že se stane také vedoucí montérem, což je osoba, která vlastně toto zajišťuje pro celou stavbu a měl by pod sebou 20 lidí, právě vzhledem k tomu co se stalo, již k tomuto nedošlo. Žalobce neměl náladu na to, aby někoho řídil.

6. Dále z předložených fotografií má soud za prokázanou medializaci případu, ta je nad to soudu obecně známa.

7. Soud neprovedl výslech svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], Ing. [příjmení] a pana [příjmení], jako důkazy nadbytečné k provedeným výslechům žalobce a svědka [příjmení] [příjmení]. Výslechy by měly pouze podpůrný charakter. Ohledně vnitřních zásahů vypovídal žalobce a ohledně profesní roviny Ing.. [příjmení]. Soud má žalobní tvrzení buď za prokázané či za vyvrácené. V tomto směru soud zdůrazňuje, že nemajetkovou újmu hodnotí objektivně, tedy jak by danou situaci cítila jiná osoba ve stejném postavení. Nad shora uvedené soud uvádí, že žalovaná žádné tvrzené zásahy nesporovala.

8. Lze shrnout, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky Krajského ředitelství policie Severomoravského kraje Odbor hospodářské kriminality ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] - [číslo] 2008 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestný čin obecného ohrožení podle § 180 odst. 1, odst. 2 písmeno b), odst. 3 písmeno a) a odst. 4 tr. zákoníka. Řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. [spisová značka] vůči žalobci, bylo ukončeno, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], který žalobce obžaloby v plném rozsahu zprostil podle § 226 písmeno b) tr. řádu. Věc byla projednávána na dvou stupních soudní soustavy. Věc byla medializována, od orgánů činných v trestním řízení nezazněla žádná excesivní vyjádření (žalobce toto ani netvrdil). Žalobce neuvedl, že by byl v reportážích označen jménem a příjmením. Skutečnost, že se trestní stíhání dostalo do televize, újmu žalobce nutně prohlubovalo. Žalobce se více uzavřel a v práci nebyl výkonný jako doposavad, měl problémy se spaním a byl nervózní. Z důvodu nejistoty ohledně budoucnosti nenavázal hlubší vztah a nezaložil rodinu.

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti ([spisová značka]).

14. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka ([spisová značka]).

15. Při stanovení zadostiučinění přihlížet k jiným okolnostem provázejícím trestní řízení ([spisová značka]).

16. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobkyni, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdila a prokazovala i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobkyně, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobkyně a že v důsledku toho vznikla žalobkyni nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (srov. [spisová značka]).

17. Obecně však lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (srov. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (srov. II. ÚS 590/08).

18. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. [spisová značka]).

19. Není-li excesivních vyjádření či postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení, a medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či dokonce že jimi byl narušen ve značné míře (srov. [spisová značka]).

20. Význam řízení pro žalobce je zohledňován v rámci zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků (srov. [spisová značka]).

21. Nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného závadného jednání, ale přesto se řídily protichůdným předsudkem (viz [spisová značka]) .¨ 22. Výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě ([spisová značka]). Jinými slovy řečeno, není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání. Jediným jednotícím prvkem je zde požadavek, aby soudem přiznané zadostiučinění odpovídalo právě výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují (srov. Městský soud v Praze č. j. [číslo jednací]).

23. V obecné rovině je třeba přisvědčit námitce žalované o tom, že medializace sama o sobě je důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a práva veřejnosti na informace, avšak pokud byl případ žalobkyně zveřejněn v hromadných sdělovacích prostředcích, na internetu a v televizi, neznamená to, že takovéto jednání lze jakkoliv z hlediska dopadu do osobnostní sféry žalobkyně pominout. Medializace případu žalobkyně zasáhla do její osobnostní sféry podstatně více, než pokud by případ žalobkyně publikován nebyl (srov. Městský soud v Praze č. j. [číslo jednací]).

24. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

27. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný ([spisová značka]).

28. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž jí vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí.

29. Soud věc soud právně posoudil i podle § 13 odst. 1 OdpŠk, když se žalobce domáhá zadostiučinění za nemajetkovou způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání.

30. Pokud jde o nezákonnost trestního stíhání, soud uvádí následující. Pokud jde o povahu věci, soud za podstatné považuje, že žalobce byl ohrožen vyšším trestem odnětí svobody, což újmu žalobce prohlubovalo. Žalobce byl obviněn z trestného činu veřejného ohrožení, což budí již vyšší společenské odsouzení než běžná majetková trestná činnost. Je nutné poukázat na specifikum trestního řízení, když mu byl kladen za vinu pád mostu, do kterého narazil vlak, což způsobilo smrt několika 8 osob a zranění několika desítek osob. Jednalo se událost, která rezonovala společností několik let.

31. Délku trestního stíhání 11 let soud hodnotí jako značnou, čemuž odpovídá i závěr o existenci nesprávného úředního postupu spočívající v nevydání rozhodnutí v přiměřené době odškodňující žalobkyni za nejistotu spojenou s výsledkem trestního stíhání.

32. Následky v osobnostní sféře žalobce způsobené trestním stíháním byly vážnějšího rázu. Žalobce trestní stíhání špatně snášel, obával se budoucnosti. Žalobce byl bezúhonný. Věc žalobce byla medializována. Rodinná nepohoda se projevila rozchodem s partnerkou a nechutí navázat delší závažnější vztah po dobu vedení trestního stíhání žalobce. Žalobce trpěl problémy se spaním, byl medikován. Bylo mu doporučeno, aby se hlavních líčení neúčastnil, i přes to vedené trestného stíhání nesl těžce. V zaměstnání nebyl výkonný jako předtím a nepostoupil na předpokládanou pozici.

33. Žalobce k výzvě soudu nabídl srovnávací judikaturu, když však k upřesnění uvedl, že se nejedná o řízení která by měla jakékoli shodné znaky jako je podobnost trestného činu, délka řízení postavení poškozeného, jednalo se pouze o přehled řízení se smrtelnými následky.

34. Ani Obvodní soud pro Prahu 2 ani žalovaná nedohledali v judikatuře případ s podstatnými shodnými znaky s trestním stíháním žalobce.

35. Nejpodobnější případ s případem žalobce soud shledal ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. [číslo jednací] s odškodněním 550 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro podvod po dobu 8 let. Poškozenému hrozil tret odnětí svobody [číslo] let. Poškozenému se změnila nálada, byl podrážděný, trpěl nespavostí, oddělené spaní vyústilo v manželskou krizi a rozpad manželství. Trestní stíhání bylo medializováno. Došlo k zásahu do podnikatelských aktivit.

36. Další opět jen velmi lehce srovnatelný případ s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] s odškodněním 700 000 Kč byl případ poškozeného, který působil jako advokát a měl pozastavený výkon advokacie po dobu 2 let, v jeho trestní věci proběhlo 47 hlavních líčení. Byl výrazně a rozsáhle zasažen osobnostní, profesní i rodinná sféra vyslechl. věc byla medializována. Poškozený byl stíhán pro trestnou činnost, za kterou mu hrozil v sazbě 2 až 8 let. Trestní řízení probíhalo s pěti obžalovanými po dobu 9 let a 4 měsíců. Poškozený pocházel z malého města. Pro poškozeného byla nejhorší zřejmě prvotní fáze trestního stíhání, neboť pochází z malého města, ovšem intenzivně vnímal i pokračování trestního řízení v dalších letech. Manželka a jeho nezletilé dítě na něm byly ekonomicky závislé. Jeho dobré jméno vedením trestního řízení značně utrpělo a klienti se od něho odvraceli. Jeho samostatná advokátní praxe zkrachovala a v r. 2007 byl nucen se nechat zaměstnat v jiné advokátní kanceláři, avšak i v tomto období dál pociťoval výrazný zásah do své osobnostní sféry týkající se právě narušení jeho pověsti a získání důvěry klientů. Poškozený se dostal se do velmi složité osobní finanční a ekonomické situace, která měla zásadní vliv na životní úroveň jeho, manželky a dětí; nebyla mu poskytnuta hypotéka; po celé řadě peripetií se musel nechat zaměstnat v jiné advokátní kanceláři. Intenzita zásahů do jeho osobnostní sféry, především v oblasti rodinného a profesního života, zvýšila medializace případu, která byla v jeho případě bezprecedentně masivní, rozsáhlá, intenzivní, neskutečně dlouhá a byla vedena všemi možnými sdělovacími prostředky. Případ žalobkyně je závažnější hrozícím trestem a věkem žalobkyně, jinak je případ žalobkyně mohem méně závažný v následcích trestního stíhání, kdy u poškozeného došlo k likvidaci jeho úspěšné advokátní praxe a pověsti advokáta, snížení životní úrovně, rovněž medializace jeho případu byla bezprecedentní. Poškození pověsti u právnických profesí je zvláště citlivé, neboť základem vztahu klienta a advokáta je vzájemná důvěra, kterou trestní stíhání poškozeného značně poškodilo, mnohem zásadnější byly zásahy i v osobnostním životě. Pokud se žalobkyni dostalo zadostiučinění ve výši zhruba jedné pětiny srovnávaného případu, jedná se dle názoru o zadostiučinění přiměření a částka 150 000 Kč se jeví jako odpovídající.

37. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 300 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Soud přihlédl k délce trestního stíhání, ovšem je s ohledem na jeho nepřiměřenou délku, neboť samostatně bylo žalobci přiznáno zadostiučinění ve výši 180 000 Kč. Přihlédl k trestu, který žalobci hrozil, k medializaci případu (nikoli excesivní) ale zejména k samotné celkové situaci tragické události, která obecně musela vyvolat nepopsatelný tlak okolí na žalobce v situaci, kdy byl označen na jednoho ze strůjců neštěstí a že způsobil smrt a zranění několika desítek lidí. Žalobci by hrozila i náhrada škody poškozeným a pozůstalým.

38. Pokud jde o nepřiměřenou délku trestního stíhání, soud uvádí následující.

39. V konkrétní věci trestní řízení trvalo vůči žalobkyni zhruba 10 let. V řízení se vyskytly průtahy v souvislosti s vedením řízení. Vedle žalobce bylo obžalováno více osob a jednalo se velmi náročnou kauzu, bylo vypracováno několik znaleckých posdků a proběhlo značné množství hlavních líčení. Ta však nebyla nařizována, dle závěru a nikoli pouze tohoto soudu, soudu v dostatečných intervalech. Je neomluvitelné, aby v takto společensky exponované kauze, kdy je obžalovaným kladeno za vinu usmrcení 8 osob a zranění několika desítek, trvalo rozhodnutí o vině a trestu 11 let. Soud vychází již ze samotné konstatace nepřiměřenosti délky řízení Krajským soudem v Ostravě v usnesení sp.zn. [spisová značka], kterým rozsudek soudu I. stupně zrušil. Z tohoto usnesení číslo listu [číslo] spisu je pod bodem 33 konstatováno, že i rychlost řízení ve věci vykazuje značné nedostatky.„ Okresní soud nerespektuje ustanovení § 2 odst. 4 věta 2. tr. řádu a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod o právu na projednání trestní věci co nejrychleji, neboť při nařizování hlavních líčení i vyžadování důkazů jsou neodůvodněné průtahy. Krajský soud proto okresnímu soudu ukládá povinnost projednávat tuto trestní věc přednostně a s co s největším urychlením, aby již délka trestního řízení neohrožovala právo obžalovaných na projednání věci v přiměřené lhůtě. Výše uvedené vady a nedostatky nejsou a nebudou důvodem k postupu podle § 262 tr. řádu“ 40. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 18 000 Kč za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let, avšak soud přihlédl k tomu, že trestní věci mají být vyřizovány přednostně ve lhůtách co možná nejkratších. Soud nepoužil vyšší základní sazbu odškodnění, když dobu trestního stíhání lze označit za již delší nikoli však extrémně a to s ohledem na výše uvedený rekapitulovaný průběh řízení, kdy soud nemá za to, že trestní stíhání šlo skončit násobně kratší délce, aby se blížila horní hranici 20 000 Kč, jak navrhuje žalobkyně. Výše uvedené nekoncentrované kroky orgánů činných v trestním řízení byly sice zásadní (viz kritérium postupu orgánů veřejné moci), avšak jinak bylo řízení prosto průtahů (srov. [spisová značka]). Řízení bylo složité, zejména s ohledem na zjištění důvodu pádu mostu a zavinění této událostí obžalovanými. Ve věci rozhodovala policie, státní zástupce, soud prvního stupně (dvakrát) i soud druhého stupně dvakrát. Soud nedospěl k závěru že by bylo na místě parametr snížení základní vypočtené částky z důvodu počtu soudní soustavy snižovat.

41. Žalobce ani žalovaná neuevedly žádné parametry dle ust. § 31a odst. 3 zákona 82/1998 Sb., ani dle stanoviska Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010. Soud se tak subjektivními paramtry při absenci jejich navržení nezabýval. Za složitost řízení, postup orgánů veřejné moci, chování účastníků a ani význam řízení soud nesnížil zadostiučinění.

42. Soud se však obecně vyjadřje k parametru významu řízení pro žalobce. Soud zhodnotil tak, že mělo standardní význam právě proto, že se žalobce domáhá zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání ([spisová značka]). Stejně tak soud ani nedospěl k závěru, že by se žalobce na délce řízení podílel nebo že by orgány státu konaly výrazně v rozporu s požadavkem na projednání věci v přiměřené lhůtě.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v případě nemajetkové újmy částečně úspěšná, plnění záviselo na úvaze soudu, a proto žalobkyni a státu náleží plná náhrada nákladů řízení.

44. Náklady žalobkyně jsou představovány soudním poplatek ve výši 2 000 Kč (a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Advokát požadoval uhradit náklady za následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč (podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT, když za tarifní hodnotu u nemajetkové újmy je považována právě částka 50 000 Kč (NS sp. zn. [spisová značka]): převzetí zastoupení, podání žaloby, doplnění žaloby dne [datum] a [datum], a účast na jednání soudu přesahující dvě hodiny, to vše po 3 100 Kč za úkon. Advokát má právo na paušální náhradu režijních nákladů 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát vyúčtoval i cestovné ze sídla k soudu s průměrnou spotřebou 8,6 litru nafty [číslo] km při délce trasy 368 km a opotřebením vozidla dle vyhlášky [číslo] 2020 Kč ve výši 6.275,87 Kč, kdy s vyúčtovaným cestovným ze dne [datum] se soud ztotožňuje. Advokát má právo na náhradu promeškaného času 16 započatých půlhodin 1 00 Kč. Advokát je plátce 21 % DPH.

45. Soud neuznal úkon, kterým by měla být žádost k předsoudní fázi tj. výzva protistraně k plnění. Soud si je vědom, že takovou výzvu je možno považovat za úkon právní služby, je však nutné vyjít ze zákona č. 82/98 Sb., který zákonem naprosto speciálním. Uvedený úkon nelze chápat jako předžalobní výzvu žalované k plnění, ale jedná se o předžalobní uplatnění nároku podle požadavku zákona ust. §14 odst. 3 zákon č. 82/1998 Sb. a §15 odst. 2 zákon č. 820/1998 Sb. Ve spojení s ust. § 31 odst. 4 uvedeného zákona, poškozený nemá právo na náhradu nákladu zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Předžalobní uplatnění daného nároku tak není předžalobní výzvou, za kterou by příslušely náklady řízení, neboť toto jej ze samotného znění §31 odst. 4 zákon č. 82/98 Sb. vyloučeno.

46. Zaplacení nákladů uložil soud neúspěšné žalované zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

47. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobkyni nijak nepoškozuje.