15 C 226/2014-102

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Maxy a přísedících Mileny Štěrbové a Michaela Roma ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky ve výši 105 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba ze dne 5. 8. 2014 se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 54 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit ČR na účet Okresního soudu v Liberci náklady řízení ve výši 5 750 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 105 00 Kč s přísl. jako nároku na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. V žalobě žalobce tvrdil, že byl u žalovaného zaměstnání na základě dohody o provedení práce jako staniční pracovník a pracovník na pomocné práce v areálu [anonymizována dvě slova] [obec] a okolí. Dohoda o provedení práce byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena dne 1. 7. 2011, a to na dobu určitou do 31. 8. 2011. Dne 27. 8. 2011 žalobce utrpěl jako zaměstnanec žalovaného pracovní úraz na bobové dráze, kterou použil na příkaz vedoucího pracovníka pana [příjmení], aby se dopravil na své pracoviště na horní stanici lanové dráhy. Žalobce nastoupil do odstaveného bobu a vyjel do horní stanice lanové dráhy, kde se bob odpojil od vlečného lana. V tuto chvíli nezačaly účinkovat brzdy bobu a bob se rozjel drahou. Žalobce z rozjetého bobu vyskočil a způsobil si poranění levé dolní končetiny. O svém úrazu obratem telefonicky informoval pracovníka pana [příjmení], který mu zranění ošetřil a zavolal záchrannou službu. Žalobce svůj úraz žalovanému jako zaměstnavateli nahlásil jako pracovní úraz a žádal, aby jeho úraz byl jako takový posuzován. Žalovaný však posouzení úrazu žalobci jako pracovního úrazu odmítal. Žalobce se následně obrátil na [anonymizováno] inspektorát práce pro [anonymizováno] a [územní celek] a podal podnět k prošetření celé věci. Oblastní inspektorát práce pro [anonymizováno] a [územní celek] provedl na základě podnětu žalobce kontrolu, při níž zjistil, že žalobci jako zaměstnanci nebyl předán záznam o úrazu a tento záznam nebyl zaslán ani příslušnému inspektorátu práce ani zdravotní pojišťovně žalobce a zdravotní pojišťovně žalovaného, u níž je žalovaný pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu. Žalobce byl po úrazu dne 27. 8. 2011 [anonymizováno] v Krajské nemocnici [obec] poté, co byl přijat na úrazové ambulanci k revizi poranění a dovyšetření levé dolní končetiny (lýtka). Jeho úraz si vyžádal i [anonymizováno], které se žalobce podrobil dne 27. 8. 2011 [anonymizováno] byl až do 13. 9. 2011. Žalobce byl nadále ošetřován ambulantně. Z pracovního úrazu však žalobci zůstaly trvalé následky spočívající ve ztrátovém poškození nervu. Žalobce není schopen aktivního pohybu nohy, nemůže zvedat špičku. Kvůli úrazu musí trvale nosit protetickou pomůcku. Žalobce si nechal následně MUDr. [jméno] [příjmení], praktickým lékařem pro dospělé vypracovat bodové hodnocení pracovního úrazu a trvalých následků. Lékař způsobený úraz obodoval na 875 bodů, přičemž hodnota jednoho bodu činí 120 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění v rozsahu 875 bodů x 120, tj. 105 000 Kč. Žalobce se pokusil o smírné řešení sporu, vyzval žalovaného k úhradě částky v celkové výši 105 000 Kč. Žalovaný si výzvu převzal, ale nikterak na ní nereagoval. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl, že je přesvědčen, a to i nadále přes závěr oblastního inspektorátu práce, že se v tomto případě nejednalo o pracovní úraz. Úraz se žalobci stal při cestě na jeho pracoviště, přičemž jeho pracovištěm resp. místem k plnění pracovních úkolů byla horní stanice lanové dráhy, úraz se stal i mimo pracovní dobu. Na svá pracoviště se zaměstnanci dopravují vlastními prostředky, stejně tak i žalobcova povinnost dostavit se na své pracoviště, tedy horní stanici lanové dráhy, kde jeho pracovní činnost po celou směnu probíhala, začínala i končila, byla pomocí vlastních prostředků, a to buď pěšky do kopce nebo automobilem na parkoviště k horní stanici lanové dráhy. Pokud se zaměstnance přepravuje jiným způsobem, tak pouze s vědomím jiného odpovědného pracovníka zaměstnavatele, který má možnost takovou přepravu zajistit a samozřejmě s jeho asistencí. Zaměstnanec ovšem na takovou přepravu nemá nárok, a pokud tedy příslušný odpovědný pracovník takovou přepravu neumožní (nejčastěji pomocí čtyřkolky, samozřejmě s obsluhou) nebo pouze ve výjimečných případech na bobu bobové dráhy, ale rovněž i s obsluhou) je zaměstnanec povinen dopravit se na své pracoviště sám pomocí vlastních prostředků. Žalobce v tomto případě bez vědomí vedoucího směny i kohokoliv jiného v jejich nepřítomnosti, kdy první byl krátkodobě nepřítomen v kanceláři u dolní stanice lanové dráhy a druhý byl na pravidelné kontrole bobové dráhy, svévolně užil prostředek zaměstnavatele, překonal překážku a sám, aniž by kohokoliv požádal a upozornil na svoji přítomnost, natož aby mu od zaměstnavatele tento způsob dopravy byl umožněn s asistencí, se nechal vyvézt nepřipoutaný bobem připraveným pro kontrolní jízdu vedoucího směny a na konci vleku začal z rozjetého bobu vystupovat. Tím porušil veškeré bezpečnostní předpisy bobové dráhy, navíc užil zcela neoprávněně zaměstnavatelův prostředek a v přímé souvislosti s tímto svým postupem si přivodil úraz. Žalovaný je tedy přesvědčen, že jelikož se jednalo o úraz, který se stal cestou do zaměstnání, v tomto případě cestou na místo určené k plnění pracovních úkolů, byť za neoprávněného a zcela svévolného užití prostředků zaměstnavatele a bez jeho vědomí, nejedná se o pracovní úraz. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobce měl v tu dobu u sebe klíče od horní stanice lanové dráhy a pokladnu, když tyto věci vzal zase zcela svévolně bez vědomí vedoucího směny za jeho krátkodobé nepřítomnosti v kanceláři u dolní stanice lanové dráhy a bez toho, aniž by toto bylo v jeho náplni práce, když toto zajišťoval právě vedoucí obsluhy horní stanice, nikoliv žalobce. Z dohody o provedení práce ze dne 1. 7. 2011 soud zjistil, že dohoda byla uzavřena účastníky na dobu určitou do 31. 8. 2011, žalobce byl u žalovaného zaměstnán jako staniční pracovník a pracovník na pomocné práce v areálu [anonymizována dvě slova] [obec] a okolí. Z propouštěcí zprávy Krajské nemocnice [obec] 13. 9. 2011 bylo zjištěno, že žalobce byl hospitalizován od 27. 8. 2011 do 13. 9. 2011. Ze zpráv o ambulantním vyšetření ze dne 15. 9. 2011 a 13. 6. 2013 bylo zjištěno, že žalobce byl nadále ošetřován v Krajské nemocnici [obec] ambulantně. Ze zprávy o bodovém hodnocení úrazu ze dne 5. 12. 2013 vypracované MUDr. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno bodové hodnocení úrazu ze dne 27. 8. 2011 875 body. Ze sdělení [anonymizováno] inspektorátu práce pro [anonymizováno] a [územní celek] ze dne 23. 12. 2012 soud zjistil, že IPB sděluje žalobci, že žalovanému bylo uloženo předat záznam o úrazu žalobci příslušnému OIK zdravotní pojišťovně, u které je pracovním úrazem postižený žalobce pojištěn a organizační jednotce příslušné pojišťovny, u které je zaměstnavatel pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu. Z protokolu o úrazu bez data se zjišťuje, že stanice lanové dráhy se nachází na vrcholku kopce [obec] u kapličky a je vzdálená 900 metrů od parkoviště. Pracovníci (staniční) se na tuto stanici dopravují pomocí čtyřkolky, když není čtyřkolka z nějakého důvodu k dispozici (porucha zásobování), přepraví se obsluha (staniční) na bobu bobové dráhy. [ulice] vleku bobové dráhy se bob zastaví, z bobu se vystoupí a bob se pošle po odbrzdění do stanice (na celé dráze, tedy 1 000 metrů, je možno kdekoli bezpečně vystoupit na vleku 500 metrů po výpadku elektrické energie nebo poruše zařízení také). Vzhledem k věku pana [příjmení] se tento způsob dopravy nepraktikoval až do 22. 8. 2011, kdy byl pan [příjmení] za dozoru a součinnosti pracovníků bobové dráhy převezen na horní stanici pomocí bobu. Dne 27. 8. 2011 v 8:30 přišel pan [příjmení] do služby, na dolní stanici lanové dráhy si vyzvedl klíče a pokladnu a odešel na bobovou dráhu, kde si odsunul zábranu, odbrzdil odstavený bob připravený pro kontrolní jízdu vedoucího směny, na který usedl a bez připoutání odjel. Službu konající pracovník [jméno] [příjmení] byl v této době na kontrole dráhy, když přímo z bobu drahou projíždí a vše sleduje. Vedoucí směny a zástupce NLD byl v té době na toaletě ve správní budově. Pan [anonymizováno] nikomu neoznámil, že odjíždí a nebyl tedy pod žádnou kontrolou. Když dojel na konec vleku, bob se automaticky odpojil od lana, ale zablokované brzy neúčinkovaly a bob se rozjel drahou. Pan [anonymizováno] ve strachu, že není připoután, z rozjetého bobu vyskočil a poranil si levé lýtko. Sám si zavolal tel. o pomoc pana [příjmení], nikdo z přítomných pracovníků nevěděl, kde pan [příjmení] je. Na pomoc přijel pan [příjmení], v té době zástupce vedoucího provozu, zavolal záchranku a ošetřil zraněnou část nohy. Po příjezdu záchranky byl pan [příjmení] transportován po svahu čtyřkolkou k sanitě. Na dotaz personálu záchranky, zda se jedná o pracovní úraz nebo o úraz způsobený druhou osobou odpověděl, že ne, že úraz si zavinil sám. Liberační důvody: zraněný si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování a porušil pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví. Jednal lehkomyslně a musel si vzhledem ke své kvalifikaci a skutečnostem být vědom, že si může způsobit škodu na zdraví. Z potvrzení o zkoušce ze dne 18. 6. 2011 soud zjistil, že žalobce vykonal 18. 6. 2011 zkoušku z vnitřních předpisů dopravce dle PPLD, MPBP. Ze znaleckého posudku ze dne 3. 7. 2017 MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že hodnocení následků úrazu ze dne 27. 8. 2011 bylo možné pro bolestné provést nejdříve v listopadu 2011, pro ztížení společenského uplatnění v lednu 2013. Z rozhodnutí [anonymizováno] pro [anonymizováno] a [územní celek] ze dne 27. 9. 2012 č.j. 3922/7.30/12/15.2.-1 soud zjistil, že oblastní inspektorát zamítl námitky kontrolované osoby (žalovaného) proti výsledku přezkoumání protokolu o kontrole. V odůvodnění uvedl, že předmětem kontroly provedené inspektorem OIP bylo splnění povinností stanovených § 105 zákoníku práce a nařízení vlády č. 201/2010 Sb. Námitky, které uplatnila kontrolovaná osoba proti kontrolním zjištěním lze rozdělit do dvou skupin. Předně popírá, že k úrazu došlo při plnění pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s plněním pracovní úkolů. Druhou skupinou námitek jsou liberační důvody spočívající v jednání na straně zaměstnance. Skutečnosti týkající se výkonu práce byly vyvráceny obsahem dohody o provedení práce i některými tvrzeními kontrolované osoby. Skutečnost, zda si zavinil či spoluzavinil zaměstnanec úraz sám, je z hlediska předmětu kontroly a kontrolních zjištění irelevantní. Z účastnické výpovědi žalobce se zjišťuje, že nebyl proškolen pro obsluhu bobové dráhy, ale pro práci na lanové dráze. Práce, které provozu na lanové dráze předcházely, proto jeho pracovní doba začínala dříve než v 9:00 hodin, neboť si nejprve musel vyzvednout klíče od budovy horní stanice a pokladnu, kde byly pokladní hotovost a jízdenky a provozní deník. Není pravdou, že by do kanceláře vnikl neoprávněně, všechny provozní budovy jsou elektronicky zabezpečené, musejí být tedy nejdříve odblokovány, což prováděl vedoucí směny. Jízdu bobem absolvoval třikrát. Poprvé to bylo za asistence pana [příjmení], který mu i vysvětloval, co má kde dělat. Podruhé jel bez něj na jeho příkaz. Potřetí potom se stal úraz, a to opět jel na jeho příkaz. V den úrazu mu pan [příjmení] řekl, že čtyřkolka není, a proto pojedu bobovou dráhou nahoru sám. Řekl mi tedy běž na bobovku, pojedeš nahoru. Není pravdou, že by svévolně překonal překážku, tu musel odstranit, aby neprocházel turniketem, kde se musí platit. Dělalo se to tak vždycky. Když si pro něco šel, odstraňovalo se zábradlí, které mělo bránit veřejnosti, aby tam nechodila. Pokud se týče školení pro provoz na bobové dráze, pan [příjmení] mu říkal, že je starý a bobovou dráhou jezdit nebude, takže ho ani neškolil. V den úrazu byla bobová dráha v běhu, předpokládal, že strojník je ve strojovně. Připoutaný nebyl, bylo mu řečeno, aby se nepoutal, aby bob mohl odjet. Brzdy byly zablokovány bezpečnostním pásem, aby když se z něho nahoře vystoupí, nebrzdily a bob mohl sám dojet dolů. Když přijel nahoru, bob se nezastavil, nemohl z něj vystoupit, protože měl s sebou na klíně velký batoh. Bál se, že by v těch serpentinách se mohlo něco stát, proto z bobu vyskočil. Ze svědecké výpovědi ing. [jméno] [příjmení] [příjmení] se zjišťuje, že mu ráno pan [příjmení] volal, že leží na horní stanici bobové dráhy a má zraněné lýtko. [příjmení] tedy na čtyřkolku, vzal obvazový materiál a vyjel na horní stanici, kde mu lýtko obvázal a zavolal záchranku, která ho odvezla do nemocnice. Nevzpomíná si, že by pan [příjmení] již dříve použil bobovou dráhu, ale mohlo k tomu dojít. Pan [anonymizováno] byl brigádník, pracoval jako staniční pracovník a jeho pracovištěm byla horní stanice lanové dráhy. Co se týče pracovního dne pana [příjmení], tak se měl při příchodu do práce hlásit vedoucímu strojníkovi. Pracovníky potom do horní stanice vozili čtyřkolkou. Pak přišel zákaz jezdit čtyřkolkou. [příjmení] [příjmení] vzhledem k jeho věku, aby nemusel chodit pěšky, několikrát převezli bobem, nepamatuje si kolikrát. Pokyn k tomu, aby použil pan [příjmení] bobovou dráhu, mu nedal, protože ho v tu dobu ani neviděl. Poprvé ho viděl, až když ho jel ošetřit. O tom, že by mu dal pokyn jiný, strojník neví, ale asi by to neudělal. [příjmení] [příjmení] by buď vyvezl sám, nebo by ho vyvezl jiný strojník. Ze svědecké výpovědi MUDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že je ošetřujícím lékařem pana [příjmení], ale na léčení úrazu pana [příjmení] se nepodílel, neboť takový úraz přísluší specialistům. Při bodovém ohodnocení vycházel z předpisu Ministerstva zdravotnictví, dále ze zpráv o ambulantním vyšetření, zejména ze zprávy z 13. 6. 2013 a další zprávy z roku 2014, které mu v podstatě potvrdily správnost bodového ohodnocení, které provedl v roce 2013. Na otázku, kdy byl ustálen [anonymizováno] stav žalobce, svědek odpověděl, že si myslí, že to bylo v době, kdy traumatolog podává zprávu. Zdravotní stav [anonymizováno] byl od počátku špatný a dá se říci, že není v pořádku doposud. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že v době, kdy se panu [příjmení] stal úraz, tak ho neviděl, byl na kontrolní jízdě. Jak se běžně pan [příjmení] nahoru dopravoval neví, netuší to, neboť se střídali. [příjmení] ho ale nevyvážel. Na horní stanici lanovky se převážně dopravovali čtyřkolkou, pak přišel příkaz, že čtyřkolka se používat nebude a dopravovali se nahoru bobovkou. [příjmení] si do bobu, osoba, která se převážela seděla vpředu, ten, který vyvážel seděl vzadu, neboť ovládal brzdy. [příjmení] dráha měla jednoho člena k obsluze, a pokud vjel někdo na kontrolní jízdu, tak dole nikdo nebyl. V době, kdy prováděl kontrolu bobové dráhy, tak bobová dráha nebyla otevřená pro veřejnost, byla tam dřevěná zábrana, kterou ale mohl kdokoliv odstranit. Byl tam ale turniket, který byl zamčený, nikdo by jím neprošel. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že v době, kdy se stal panu [příjmení] úraz, byl na dovolené. Že mu to volal inženýr [příjmení]. Do horní stanice lanové dráhy se běžně pracovníci dopravovali čtyřkolkou nebo autem. Ve výjimečném případě se přiblížili pomocí bobové dráhy, neboť pracovníci byli zároveň jako strojníci, tak staniční pracovníci o jízdě na bobu poučeni. V případě brigádníků, jako pan [příjmení] byli dopravováni čtyřkolkou. Pokud byla čtyřkolka v opravě, tak byli přiblíženi boby, kdy s nimi jel pracovník bobové dráhy. Seděli buď vpředu nebo na druhém taženém bobu. Zákazníci mohou kdykoliv během jízdy vystoupit na lávkách bobové dráhy buď při přerušení elektrické energie nebo se bob může při jízdě dolů zastavit, pokud zákazník dostane strach a chce vystoupit. O tom, jak posílat bob dolů bez účinných brzd jsou strojníci proškoleni a mohou to provádět jen oni. Zhruba týden před úrazem byl pan [příjmení] pomocí pracovníka dopraven na horní stanici bobové dráhy. V době, kdy se mu stal úraz, mu bylo řečeno, že si pan [příjmení] vyzvedl klíče, překonal zábranu, tím se vyhnul turniketu, který byl zamčený, nasedl do bobu, který byl připraven pro inženýra [příjmení]. Ve stanici v té době nikdo nebyl, neboť strojník bobové dráhy pan [příjmení] vykonával kontrolní jízdu. Po té, co se stal úraz panu [příjmení], když se vrátil z dovolené, navštívil ho v nemocnici a pan [příjmení] mu sám říkal, že to byla jeho chyba a za blbost se platí. Po dvou měsících mu potom řekl, že chce nějaké peníze a pokud s tím nebudou souhlasit, nahlásí to inspektorátu bezpečnosti práce. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace podstatné pro rozhodnutí ve věci, proto se jejich hodnocením v rozsudku nezabýval. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: dne 27. 8. 2011 v 8:30 hod. přišel žalobce do zaměstnání. Na dolní stanici lanové dráhy si vyzvedl klíče a pokladnu a odešel na bobovou dráhu, kde si odsunul zábranu, odbrzdil odstavený bob připravený pro kontrolní jízdu vedoucího směny pana [příjmení], na který usedl a bez připoutání odjel. Službu konající pracovník [jméno] [příjmení] byl v té době na kontrole dráhy, kdy přímo z bobu projíždí dráhou a vše sleduje. Vedoucí směny, pro kterého byl bob původně připravený, byl ve správní budově. Žalobce nikomu neoznámil, že odjíždí a nebyl tedy pod žádnou kontrolou. Žalobce cestoval s těžkým batohem, který mu znemožnil vystoupit, když bob dojel na konec vleku a automaticky se odpojil od lana. Zablokované brzdy neúčinkovaly a bob se rozjel dolů. Žalobce ve strachu, že není připoután, v panice z rozjetého bobu vyskočil a poranil si levé lýtko. Telefonicky si zavolal pana [příjmení], v té době zástupce provozu, který mu zranění ošetřil a zavolal záchrannou službu. Žalobce byl po úrazu dne 27. 8. 2011 hospitalizován v Krajské nemocnici [obec]. Jeho úraz si vyžádal operaci, které se žalobce podrobil téhož dne. Z nemocnice byl propuštěn 13. 9. 2011. Praktický lékař pro dospělé MUDr. [jméno] [příjmení] vypracoval bodové ocenění úrazu a trvalých následků, které celkem obodoval 875 body. Podle § 106 odst. 4 písmeno c) a d) ZP každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývá z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec je povinen dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele. Dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu. Podle § 380 odst. 1 ZP pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo – li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 380 odst. 2 ZP jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. Podle § 380 odst. 3 ZP pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. Podle § 366 odst. 1 ZP zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 367 odst. 1 písm. a) ZP zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže – li, že škoda vznikla tím, že postižený zaměstnanec jejím zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. Žalovaný se bránil nejprve tím, že úraz, který se stal žalobci, není pracovním úrazem. Dle žalobce se úraz žalovaného stal při cestě na pracoviště mimo jeho pracoviště a mimo jeho pracovní dobu. Skutečnost, že žalovaný měl u sebe věci sloužící k výkonu práce (klíče a pokladnu) byla pouhou náhodou, resp. neoprávněným zásahem z jeho strany, kdy využil nepřítomnosti odpovědného pracovníka. Námitka žalovaného, že se nejednalo o pracovní úraz, vycházela z tvrzení, že pracovištěm žalobce byla horní stanice lanové dráhy, byl zaměstnán výhradně jako obsluha horní stanice a jeho pracovní činnost tam po celou směnu začínala, probíhala a končila. Tomu ale odporuje obsah dohody o provedení práce uzavřené dne 1. 7. 2011, ve které je specifikováno pracoviště žalobce:„ areál [anonymizována dvě slova] [obec] a okolí“. Obsahu dohody o provedení práce neodpovídá ani další námitka, podle které byl žalobce zaměstnán výhradně jako obsluha horní stanice, kdy v dohodě o provedení práce jsou rovněž uvedeny„ pomocné práce v areálu [anonymizována dvě slova] [obec] a okolí“. Tvrzení, že k úrazu došlo v mimopracovní době, žalovaný nijak nedoložil, když ujednání o pracovní době není předmětem dohody o provedení práce. Neprůkazné je rovněž tvrzení, že žalobce měl u sebe věci sloužící k výkonu práce náhodou. Skutečnost, že měl„ kdokoli“ volný přístup ke klíčům a k pokladně a dokonce k bobům, když jeden bob využil k přepravě, aniž by se jednalo o standardní postup, působí nevěrohodně. Vysvětlení existence či neexistence pracovního úrazu soud převzal z rozhodnutí [anonymizováno] pro [anonymizováno] a [územní celek] ze dne 27. 2. 2012, se kterým se soud, co se týče, zda se jednalo či nejednalo o pracovní úraz, ztotožnil. Soud má tedy za prokázané, že úraz žalobce je pracovním úrazem. Z výpovědí svědků inženýra [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pro dopravu pracovníků do horní stanice lanovky se běžně používala především čtyřkolka, neboť bobová dráha je pouze do poloviny kopce a zbytek se musí dojít pěšky. [příjmení] dráha se používala v době, kdy nebyla čtyřkolka k dispozici. Přiblížení pomocí bobové dráhy prováděli pracovníci, kteří byli o jízdě na bobu poučeni (strojníci, staniční pracovníci). Žalobce jako brigádník proškolen na bobovou dráhu nebyl. Přiblížení brigádníků se provádělo tak, že s nimi jel pracovník bobové dráhy. Žalobce neprokázal, jak tvrdil v žalobě, že mu byl v den úrazu dán příkaz vedoucího pracovníka pana [příjmení], aby použil bobovou dráhu k dopravě na své pracoviště na horní stanici lanové dráhy. Svědek ing. [jméno] [příjmení] [příjmení] to popřel, výslovně uvedl, že pokyn, aby pan [příjmení] použil bobovou dráhu, mu nedal, protože ho v tu dobu ani neviděl. Poprvé ho viděl, když ho ošetřoval. Svědek dále uvedl, že neví, že by mu pokyn dal jiný strojník. Podle něj by ho tento strojník sám vyvezl. I svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že neví, že by panu [příjmení] byl dán pokyn k samostatnému použití bobové dráhy. V době úrazu pana [příjmení] taky neviděl, prováděl kontrolu bobové dráhy, která pro veřejnost v tu dobu nebyla otevřena. Žalovanému nelze vytýkat, že v době úrazu se na nástupišti nenacházela žádná obsluha, která by žalobci s dopravou na bobové dráze pomohla, a proto sám usedl do bobu a nechal se vyvézt nahoru. Jak vypověděl svědek [jméno] [příjmení], bobová dráha měla jednoho člena k obsluze a pokud vyjel, a jak se taky stalo na kontrolní jízdu, tak dole nikdo nebyl. Navíc bobová dráha nebyla pro veřejnost otevřena, byla tam dřevěná zábrana a uzamčený turniket. Žalobce měl tedy počkat na tohoto pracovníka a ne bez jeho vědomí vstoupit do prostoru bobové dráhy, když zákaz vstupu je viditelně označen a odjet bobem připraveným pro jiného pracovníka. Námitku žalobce, že žalovaný porušil své povinnosti na úseku bezpečnosti práce, když neproškolil žalobce pro provoz bobové dráhy a dopravu po bobové dráze, kterou nejenže žalobci umožnil, ale přímo ji nakázal, neshledal soud důvodnou. Žalobce nebyl určen jako obsluha bobové dráhy, tudíž nebyl proškolen jako strojník bobové dráhy. Žalobce byl staničním pracovníkem lanové dráhy, jeho pracoviště nebyla bobová dráha, ale horní stanice lanové dráhy, a pokud použil bobovou dráhu, tak jel v podstatě jako zákazník, který věděl, jak používat brzdy a jak se má připoutat, o čemž je zákazník běžně strojníkem poučován. Pokud se týče tvrzení žalobce, že mu dopravu po bobové dráze žalovaný přímo nakázal, tak tvrzení žalobce nijak neprokázal a pracovník, který tak měl dle žalobce učinit, to výslovně popřel. Vzhledem k uvedenému dospěl soud k závěru, že k úrazu žalobce došlo z důvodu jeho neopatrnosti, bez zavinění žalovaného. Žalobce použil bobovou dráhu svévolně, bez vědomí příslušných pracovníků, na které ani nepočkal, aby mu s dopravou pomohli, jak bylo pravidlem. Žalobce překonal zábrany k bobové dráze, vstoupil do jejích prostor, kde se bez přítomnosti obsluhy nesmí nikdo zdržovat, což je i viditelně označeno. Odbrzdil stojící bob připravený k následné další prověrce dráhy. Odbržděným bobem se nechal odvézt nahoru, kde mu těžký batoh, který si nesl, neumožnil vystoupit na určeném místě. Odbržděný bob nezastavil, žalobce v panice z bobu vyskočil, ačkoliv jsou dále na bobové dráze místa k bezpečnému vystoupení a ani v případě jízdy dolů bez brzd nehrozí nebezpečí vyjetí z bobové dráhy. Škodu, která úrazem nastala, si žalobce způsobil sám, když svým zaviněním porušil ust. § 106 odst. 4 ZP, kdy každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost. Je proto dán důvod zproštění odpovědnosti žalovaného dle § 367 odst. 1 písm. a) ZP. S ohledem na tyto skutečnosti má soud stejný názor jako žalovaný, že žalobce svůj nárok neprokázal, jeho případný nárok je částečně promlčený a žalovaný se na základě § 367 odst. 1 písm. a) ZP zprostil odpovědnosti zcela. Soudu proto nezbývalo nic jiného než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšný žalovaný má nárok na jejich náhradu. Náklady řízení tvoří odměna za právní zastoupení žalobce advokátem, za 7 úkonů právní služby po 5 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 16. 10. 2014, vyjádření žalovaného ze dne 12. 11. 2014, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 24. 8. 2017, účast na jednání před soudem dne 6. 9. 2016, 15. 11. 2016 a 9. 2. 2018), podle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. 7 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné 3 x z [obec] do [obec] a zpět, vždy po 222 km a 4 promeškaných půlhodinách po 100 Kč podle ZP a § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem 5 428,10 Kč a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 9 371,90 Kč Náklady řízení celkem představují částku 54 000 Kč. Za provedený znalecký posudek byla vynaložena znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] částka 5 750 Kč. Tato částka byla vyplacena ze státních prostředků. Soud postupoval podle § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků. Protože žalobce neměl v řízení úspěch a nejsou u něj dány předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků, byla mu uložena povinnost nahradit ČR náklady řízení, které stát platil ve výši 5 750 Kč. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.

Poučení